MODEX EU – systém výcviku pro moduly civilní ochrany EU, který je od roku 2010 organizován konsorciem států vedených organizací Johanitérů ve spolupráci s EK.

Prioritním cílem výcviků organizovaných v rámci systému MODEX EU je zajistit nejlépe v plném rozsahu kvalitní přípravu orgánů civilní ochrany a odborníků na mezinárodní nasazení v rámci mechanismu civilní ochrany Unie (UCPM) tak, aby jejich reakce na aktuálně vzniklé mimořádné události byla účinná, rychlá a koordinovaná. Účast na MODEXu by měla u zásahových týmu vést ke zlepšení koordinace a zajistit lepší interoperabilitu a spolupráci jak mezi týmy navzájem, tak mezi vnitrostátními orgány a dalšími zúčastněnými stranami. Dílčími cíli stanovenými organizací jsou pak mimo jiné soběstačnost, stanovování správných postupů / SOP, komunikace a podávání zpráv.

EU MODEX se zakládá na dvou různých typech výcviku:

1. Table top exercises – tzv. stolní výcvik, který je veden v rámci diskuzního sezení se zaměřením na strategické rozhodování a manažerskou přípravu během nasazení (koordinace, postupy, reporting a komunikační opatření),

1. Field exercises – tzn. polní výcvik neboli výcvik v terénu, který je orientován na provozní aspekty a minimální požadavky během různých fází mezinárodního nasazení. Do tohoto výcviku se řadí mobilizace/příjezd, operace a demobilizace.

Jednotlivé výcviky MODEXu jsou rozděleny do 5 modulů, a to na lékařské moduly, stolní výcvik, USAR - vyhledávání a záchrana osob v obydlených oblastech, vodní překážky a hašení lesních požárů a EUCPT - expertní tým + TAST - tým technické podpory.

V rámci mezinárodní záchranné operace (MZO) se koncem ledna do výcvikového centra v Tinglevu sjely specializované týmy tří států předurčených pro vyhledávání a záchranu osob ze zřícených budov. Odřady z Francie, Itálie a České republiky, které si během 3 dnů prakticky a v téměř reálném prostředí zažili simulované podmínky panující po zemětřesení, byly na místě pak zároveň i mentorem profesionálních záchranářů ze zemí, kde se tyto odřady teprve transformují.   

MUSAR odřad odjížděl z České republiky do dánského Tinglevu ve čtvrtek 19. ledna v dopoledních hodinách. Po nakládce osobních a věcných prostředků se v průběhu dne přesunul za hranice Německa a v pátek nad ránem zamířil do výcvikového centra Modexu, kde jej již od samotného prvopočátku čekaly činnosti spojené s vybudováním táboru, který byl v konečném důsledku zcela nezávislý na místní infrastruktuře. Již v průběhu výstavby začal management týmu s velením vyjednávat, kde bude v rámci operace český MUSAR tým nasazen a v jakém rozsahu. Místo mimořádné události (MU) bylo rozděleno na jednotlivé sektory. Českým a francouzským hasičům byl v noci z pátku na sobotu přidělen první ze dvou objektů, na kterém ve dvousměnném režimu zahájili činnosti vedoucí k nalezení a záchraně přeživších. Celková doba nasazení od pátku do neděle pak byla v režimu 6 hodin práce a 6 hodin odpočinku 36 hodin. Podmínky na místě cvičení byly velice pečlivě a téměř reálně připraveny, a hasiči se tak krom trosek a vraků setkávali mj. s figuranty, kteří představovali místní obyvatelstvo zasažené katastrofou. Zvuk sirén, praskání zdí a hlasité sténání evokovalo, že zavalené osoby se mohou nacházet prakticky kdekoliv…

„Na prvotní průzkum, tzv. reko, bývá prioritně vysílána malá skupina příslušníků složená převážně z důstojníka, vedoucího kynologické skupiny, chemika, statika a příslušníka, který veškeré zjištěné informace, týkající se jak rozsahu postižené oblasti, počtu zraněných či výskytu nebezpečných látek, zadává do digitální podoby tak, aby byly informace z místa zásahu s velením zásahu operativně provázané a všemi zasahujícími složkami průběžně dohledatelné.“ Jak uvedl vedoucí kynologické skupiny a příslušník ZÚ HZS ČR kpt. Petr Klega, ani na tomto „výcviku“ to nebylo jinak.

Taktickým postupem USAR týmů bývá pro zrychlení vyhledávání zpravidla jako první nasazení kynologů se svými psi, kteří mají za úkol co nejpřesněji označit místo výskytu přeživších osob. Do prvního objektu, na kterém pracovali v součinnosti hasiči českého a francouzského týmu tak byli vyslání 4 kynologové se svými psi, kterým se i přes složitou infrastrukturu budov a rušivé vlivy nakonec podařilo postupně vyhledat a správně označit všech 7 míst, kde se zraněné osoby nacházely. Práci jim však značně ztěžoval nejen mráz, který na povrchu sutin tvoří ledovou vrstvu, ale také potrhané elektrické vedení či uniklé nebezpečné látky, které jsou zdrojem dalšího nebezpečí. Ne všude byl přístup k osobám možný, a tak samotné záchranné práce a následné bezpečné vyproštění zraněných, prováděných zasahujícími hasiči, pak trvalo i v řádech hodin.

Vzhledem k tomu, že na MZO byla zajištěna účast zástupců v podstatě pěti zemí, členové MUSAR týmu se na místě museli vyrovnat krom zásahové činnosti jako takové i s otázkou komunikační bariéry. V praxi se potvrdilo, že rychlost nasazení a průběh záchranných prací, včetně interoperability ostatních zasahujících složek na místě MU může být mnohdy nadmíru závislá i na komunikačních dovednostech v cizím jazyce, kterými příslušník disponuje. Bez základních znalostí je komunikace s velením, zraněnými, či civilisty, sdělujícími mnohdy konkrétní zásadní informace, téměř nemožná.

„V porovnání s jinými mezinárodními operacemi, které jsem dosud měl možnost absolvovat, byla tato z mého pohledu výjimečná především tím, že simulace vzniklé MU v daném prostředí byla naprosto reálná, a to včetně tematicky zaměřených modelových situací, zranění i role figurantů, tak i ze strany kooperace velení a zasahujících složek.  Přestože se jednalo o výcvik, tak v podstatě v žádném okamžiku neměl účastník pocit, že by situace byly hrané nebo tzv. na oko.“ Uvedl kpt. Klega.

FOTO ZDROJ: archiv ZÚ HZS ČR, Michal Fanta HZS ČR