Časopis 112 ROČNÍK X ČÍSLO 3/2011

V TOMTO ČÍSLE: Informujeme o přípravách konference PYROMEETING 2011. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA uveřejňujeme zpravodajství z ocenění českých hasičů polským prezidentem. Přinášíme analýzu zásahu jednotek PO na požár přízemní haly v Praze 10, který způsobil škodu za více než 50 mil. Kč. Seznamujeme se způsoby protipožárního zabezpečení archivů v Rakousku a prezentujeme také zkušenosti se sprinklerovou ochranou hromadných garáží. V části IZS představujeme vize o směřování Policie ČR, zaměřujeme se na oblast spolupráce Služby dopravní policie s HZS ČR. V blocích OCHRANA OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ seznamujeme s výsledky konferencí Medicína katastrof 2011 a Ochrana obyvatelstva 2011 a přinášíme i úvahu na téma svobodný přístup k informacím o ochraně KI. V časopisu naleznete zpravodajství z veletrhu PRAGOALARM/PRAGOSEC 2011 nebo informaci o úsporných opatřeních v oblasti vystrojování příslušníků HZS ČR. Součástí časopisu je statistická ročenka s údaji o zásazích jednotek PO v roce 2010.  

Novela krizového zákona¹⁾ nově specifikuje úkoly v oblasti ochrany kritické infrastruktury. Přijímaná opatření lze pojímat jako opatření k zabezpečení ochrany obyvatelstva. Je tedy otázkou, jak pohlížet na povinnosti orgánu krizového řízení poskytovat obyvatelstvu informace v předmětné věci. Stať shrnuje některé právní a organizační souvislosti s tím spojené.

Veřejná informovanost

Každý občan ČR může svobodně vyhledávat informace bez ohledu na hranice státu. Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti²⁾. Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů³⁾. Vše je však nutné činit v rámci zákona a tedy i za stanovených omezení.
Ministerstva zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek. Zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládají vládě ČR. O návrzích závažných opatření přiměřeným způsobem informují veřejnost⁴⁾.

Problematika veřejné informovanosti je zakotvena v řadě právních předpisů a dalších dokumentů. Jedním z nich je např. Bezpečnostní strategie ČR [8]. Zde se uvádí, že je žádoucí, aby veřejnost byla průběžně informována o názorech a motivacích, které vedou zákonodárné orgány a představitele veřejné správy k opatřením nutným pro zajištění bezpečnosti ČR.

Veřejnosti by tak měly být systematicky a v předstihu poskytovány informace o hrozbách a rizicích z nich vyplývajících, ale i o přijímaných opatřeních a důsledcích z toho plynoucích. A to tak, aby byly vytvořeny podmínky pro její aktivní účast na zajišťování bezpečnosti ČR.

Právo vědět neboli právo na informace je v ČR upraveno především dvěma zákony. Tím prvním je zákon o svobodném přístupu k informacím⁵⁾, který obsahuje obecnou úpravu práva na informace. Tím druhým je zákon o právu na informace o životním prostředí⁶⁾, který upravuje oblast poskytování informací ve vztahu k životnímu prostředí.

Svobodný přístup k informacím

Informací se rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči. Může to být obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního⁷⁾. Za zveřejněnou se považuje taková informace, která může být vždy znovu vyhledána a získána. Jedná se o informace např. vydané tiskem, vystavené na úřední desce s možností dálkového přístupu.

Pro realizaci svobodného přístupu k informacím existují určitá pravidla. Povinný subjekt poskytuje informace buď jejich zveřejněním, nebo na základě žádosti toho, kdo o informace žádá („žadatel“)⁸⁾. Žádost o poskytnutí informace se podává ústně nebo písemně. Zdůrazněme, že v žádosti se nemusí uvádět, z jakého důvodu a za jakým účelem žadatel informaci požaduje.

V případě, že se požadované informace nevztahují k působnosti povinného subjektu, ten žádost odloží a v zákonem stanovené lhůtě tuto skutečnost sdělí žadateli. Jeho povinností přitom není sdělit žadateli, do působnosti kterého subjektu požadovaná informace spadá.

Požadovaná informace musí být poskytnuta nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti. Povinný subjekt může lhůtu ze závažných důvodů prodloužit, nejvýše však o deset dní a žadatel musí být o prodloužení lhůty i důvodech prodloužení informován.

Mimo přehledu povinně zveřejňovaných informací⁹⁾ je rovněž stanoveno, které informace se neposkytují. Jedná se např. o dotazy na názory povinného subjektu, jeho budoucí rozhodnutí, resp. informace o vytváření nových rozhodnutí.

Patří sem rovněž utajované informace¹⁰⁾, osobní údaje¹¹⁾ a informace označené jako obchodní tajemství¹²⁾. Povinný subjekt může rovněž omezit poskytnutí informací, které se vztahují výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům¹³⁾.

Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popř. o odmítnutí části žádosti. Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti může žadatel podat odvolání¹⁴⁾ nebo rozklad¹⁵⁾, resp. podat žalobu u správního soudu¹⁶⁾.

Je zřejmé, že v tomto zákoně vysloveně nejsou uvedeny informace označené jako „zvláštní skutečnosti“. To ovšem neznamená, že krizová, resp. havarijní a další obdobná dokumentace je věcí veřejnou. Je na původci dokumentů, aby informace v něm obsažené ochránil tak, aby nedošlo k jejich zneužití.

Informace o životním prostředí

Informacemi o životním prostředí jsou informace v jakékoliv technicky proveditelné podobě, které vypovídají např. o stavu veřejného zdraví, bezpečnosti a podmínkách života lidí, pokud jsou nebo mohou být ovlivněny stavem složek životního prostředí¹⁷⁾.

Žadatel může za účelem získání informace o životním prostředí požádat povinný subjekt o zpřístupnění informace o životním prostředí. Svou žádost nemusí odůvodňovat. Žádost lze učinit ústně, písemně, telefonicky, elektronicky, faxem nebo jinou technicky proveditelnou formou. Ze žádosti musí být zřejmé, čeho se má týkat informace, jež má být poskytnuta¹⁸⁾. Rovněž je stanoven postup při zpřístupňování informací při mimořádných událostech¹⁹⁾ .
V této souvislosti např. uveďme, že Ministerstvo životního prostředí zabezpečuje pravidelné informování veřejnosti o kvalitě ovzduší a o aktuálním stavu ozonové vrstvy nad územím ČR zejména v pravidelných relacích veřejných sdělovacích prostředků²⁰⁾. Činí tak prostřednictvím jím zřízené právnické osoby.

Informace k ochraně obyvatelstva

Fyzické osoby, které pobývají na území ČR, mají právo na informace o opatřeních k zabezpečení ochrany obyvatelstva při vzniku mimořádných událostí²¹⁾ . Obdobně mají fyzické osoby právo na nezbytné informace o připravovaných krizových opatřeních k ochraně jejich životů, zdraví a majetku²²⁾ .

Povinnost seznámit fyzické a právnické osoby v obci s charakterem možného ohrožení, s připravenými opatřeními při záchranných a likvidačních pracích a ochraně obyvatelstva má obecní úřad²³⁾.

Pro informaci uveďme, že obecní úřad má také za povinnost seznámit právnické a fyzické osoby způsobem v místě obvyklým s charakterem možného ohrožení, s připravovanými krizovými opatřeními a se způsobem jejich provedení²⁴⁾.

Informační povinnost mají rovněž právnické osoby. Např. držitel povolení²⁵⁾ k provozu jaderného zařízení je povinen poskytovat veřejnosti informace o zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, které nejsou předmětem státního, služebního ani obchodního tajemství²⁶⁾.

Obdobně je upraven přístup k informacím v oblasti bezpečného provozu objektů a zařízení podle zákona o prevenci závažných havárií. Zde např. platí, že krajský úřad zajišťuje veřejné projednání návrhu bezpečnostního programu, bezpečnostní zprávy a vnějšího havarijního plánu těchto provozů²⁷⁾.

Každá fyzická nebo právnická osoba může ve stanovené lhůtě k předmětným dokumentům uplatnit písemně připomínky.

Je třeba ale zdůraznit, že provozovatel může z dokumentů, do kterých bude umožněno veřejně nahlížet, vypustit údaje, jejichž zveřejnění by mohlo vést k vyzrazení obchodního tajemství, utajovaných informací anebo zvláštních skutečností²⁸⁾. Učinit tak ovšem může po předchozím projednání s krajským úřadem a jen z důvodů veřejné bezpečnosti nebo důvodů obrany státu.

Nabízí se jednoduchá otázka: Ke kterým informacím o opatřeních k zabezpečení ochrany obyvatelstva v souvislosti s kritickou infrastrukturou bude mít fyzická osoba svobodný přístup? Jednoduchá odpověď – K těm, které původce informací neochrání.

Možný postup při rozhodování o ochraně informací při ochraně kritické infrastruktury

Postup při rozhodování o ochraně informací v krizovém řízeníZ předchozího textu je zřejmé, že nakládání s informacemi v oblasti bezpečnosti není bez problémů. Na straně jedné je zákonem deklarované právo na poskytování informací²⁹⁾. Na straně druhé je potřeba státu v zájmu bezpečnosti informace nezveřejňovat.

Zdůrazněme, že dodržení obou výše zmíněných zásad je vázáno i na činnosti při ochraně kritické infrastruktury. Orgány krizového řízení a subjekty kritické infrastruktury zde zpravidla vystupují jako původci informací, kteří mají rozhodnout o jejich ochraně.

Zastávám názor, že rozhodování o ochraně informací v těchto případech je potřeba založit na tom, že je nutné ošetřit přístup k informacím požadovaným ze zákona³⁰⁾. Pozornému čtenáři v této souvislosti jistě neušlo, že žadatel nemusí uvádět, z jakého důvodu informaci požaduje. To samozřejmě bezpečnostní manažeři musejí vnímat jako bezpečnostní riziko, protože je vytvořen prostor pro zneužití požadované informace.

Samotné rozhodování je založeno na předpokladu, že výchozí požadavky na ochranu informací v krizovém řízení jsou vymezeny zejména následujícími právními předpisy:

→ zákon o svobodném přístupu k informacím [3],
→ zákon o ochraně osobních údajů [12],
→ obchodní zákoník [13],
→ zákon o ochraně utajovaných informací [11],
→ krizový zákon [6].

Samotný rozhodovací proces pak probíhá v několika úrovních a je znázorněn vývojovým diagramem (viz obr.). Číselné kódy uvedené v jednotlivých krocích vývojového diagramu jsou zřejmé z připojené legendy.   

Jednotlivé zákonné požadavky v rozhodovacím procesu lze posuzovat s využitím kontrolních seznamů. Ty se sestaví tak, aby bylo možné získat pokud možno jednoznačnou odpověď, zda povinnost chránit informaci před zveřejněním „existuje“ nebo „neexistuje“.

Relativně bez problémů se zatím jeví sestavení kontrolního seznamu CHECK 513, trošku složitější je to u kontrolních seznamů CHECK 101 a CHECK 106, resp. CHECK 412.

Zatím nejvíce nejasností je se sestavením kontrolního seznamu CHECK 240, tedy kolem aplikace institutu „zvláštních skutečností“.

Pro posuzování je zde důležité, aby původce informace rozhodl, zda je obsahově naplněna definice zvláštní skutečnosti.

Připomeňme, že zvláštní skutečností rozumíme údaj z oblasti krizového řízení, který by v případě zneužití mohl vést ke znemožnění nebo omezení činnosti orgánu krizového řízení, ohrožení života a zdraví osob, majetku, životního prostředí nebo podnikatelského zájmu právnické osoby nebo fyzické osoby vykonávající podnikatelskou nebo jinou obdobnou činnost, pokud tento údaj není utajovanou informací³¹⁾.

Původce informace tedy musí rozhodnout o tom, zda může dojít ke zneužití informace a jaké újmy může být zneužitím dosaženo. Další podrobnosti k předmětné problematice viz např. v [1].

Závěr

Předložená stať upozorňuje na některé nejasnosti spojené s ochranou informací vyskytujících se při ochraně kritické infrastruktury a dává je do vztahu s požadavky na svobodný přístup k informacím. Navržen je mechanismus k usnadnění rozhodnutí o tom, zda je režim ochrany informací vyžadován. Aplikace režimu zvláštních skutečností při ochraně kritické infrastruktury si zřejmě vyžádá nejen osvětu, ale i metodickou pomoc.

Prezentovaný text jako celek nemá ambici popsat zmíněnou problematiku vyčerpávajícím způsobem. Autor vnímá stať jako námět k diskuzi.

Literatura

[1] Adamec, V., Kosová, V. Bezpečnostní management a zneužití informací, In Sborník z konference Krizový management 2010, Vítkovice v Krkonoších, 13.-14. 5. 2010, Univerzita Pardubice, 2010, 72 stran, ISBN 978-80-7395-304-1.
[2] Listina základních práv a svobod, vyhlášená usnesením Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
[3] Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
[4] Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
[5] Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[6] Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
[7] Vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva.
[8] Bezpečnostní strategie České republiky, Praha 2003, 22 stran.
[9] Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[10] Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií).
[11] Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.
[12] Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[13] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[14] Nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
[15] Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
[16] Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
[17] Vyhláška č. 442/2006 Sb., kterou se stanoví struktura informací zveřejňovaných o povinném subjektu způsobem umožňující dálkový přístup, ve znění vyhlášky č. 416/2008 Sb.
[18] Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
[19] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

doc. Ing. Vilém ADAMEC, Ph.D., VŠB-TU Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství
 

^{_________________________________________}

¹⁾ Zákon č. 240/2000 Sb.
²⁾ Čl. 17 Listiny základních práv a svobod.
³⁾ Čl. 35 Listiny základních práv a svobod.
⁴⁾ § 22 zákona č. 2/1969 Sb., ve znění zákona č. 272/1996 Sb.
⁵⁾ Zákon č. 106/1999 Sb.
⁶⁾ Zákon č. 123/1998 Sb.
⁷⁾ § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., ve znění zákona č. 61/2006 Sb.
⁸⁾ Žadatelem je každá fyzická i právnická osoba, která žádá o informaci.
⁹⁾ Vyhláška č. 442/2006 Sb.
¹⁰⁾ Zákon č. 412/2005 Sb.
¹¹⁾ Zákon č. 101/2000 Sb.
¹²⁾ Při poskytování informace, která se týká používání prostředků státního rozpočtu, rozpočtu územního celku nebo fondu, nebo nakládání s majetkem těchto subjektů, se nepovažuje za porušení obchodního tajemství dle zákona č. 513/1991 Sb.
¹³⁾ Např. evakuační plán úřadu, podpisový řád apod.
¹⁴⁾ § 81 až 93 zákona č. 500/2004 Sb.
¹⁵⁾ § 152 zákona č. 500/2004 Sb.
¹⁶⁾ Postupuje se podle zákona č. 150/2002 Sb.
¹⁷⁾ § 2 zákona č. 123/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
¹⁸⁾ § 3 zákona č. 123/1998 Sb., ve znění zákona č. 6/2005 Sb.
¹⁹⁾ § 10b zákona č. 123/1998 Sb., ve znění zákona č. 6/2005 Sb.
²⁰⁾ § 36 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění zákona č. 385/2005 Sb.
²¹⁾ § 25 zákona č. 239/2000 Sb., ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
²²⁾ § 31 zákona č. 240/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
²³⁾ § 15 odst. 4 zákona č. 239/2000 Sb.
²⁴⁾ § 21a odst. 2 zákona č. 240/2000 Sb., ve znění zákona č. 430/2010 Sb.
²⁵⁾ § 9 zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
²⁶⁾ § 17 zákona č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
²⁷⁾ § 22 zákona č. 59/2006 Sb., ve znění zákona č. 488/2009 Sb.
²⁸⁾ § 23 zákona č. 59/2006 Sb., ve znění zákona č. 488/2009 Sb.
²⁹⁾ Např. svobodný přístup k informacím.
³⁰⁾ Zákon č. 106/1999 Sb.
³¹⁾ § 27 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb., ve znění zákona č. 430/2010 Sb.

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook