Časopis 112 ROČNÍK IX ČÍSLO 10/2010

V TOMTO ČÍSLE: Seriál k desetiletí vzniku HZS ČR v novém uspořádání pokračuje významnými událostmi v HZS ČR v roce 2007. V části POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah jednotek PO na rozsáhlý úmyslně založený požár bývalého kasina v Dolních Dvorech u Chebu a informujeme také o závěrech mezinárodní konference Požární ochrana 2010, která se uskutečnila v září v Ostravě. V bloku IZS se zamýšlíme nad některými problémy z oblasti psychosociální péče o oběti mimořádných událostí. Hodnocení spolupráce s nestátními neziskovými organizacemi při zabezpečení nouzového přežití a zkušenosti z organizace odborné přípravy předurčených obcí v oblasti ochrany obyvatelstva jsou hlavními tématy části OCHRANA OBYVATELSTVA. V bloku KRIZOVÉ ŘÍZENÍ seznamujeme se závěry dvou konferencí věnovaných problematice ochrany kritické infrastruktury a úloze logistiky. Dále informujeme například o úspěších naší reprezentace na MS v požárním sportu v Doněcku nebo o průběhu dramatického závěru Ligy ČR 2010 ve výstupu na věž. 

Ve svých dvou minulých příspěvcích uveřejněných v časopise 112 (Zátěž a stres pracovníků zdravotnických záchranných služeb, č. 3/2007; Preventivní a intervenční psychologické techniky pro zaměstnance záchranných služeb, č. 3/2010) jsem čtenáře seznámila se situací v oblasti psychosociální péče v České republice, s postupně se měnícím pohledem na psychologickou zátěž záchranářů a na způsoby, jak zátěž snižovat a zejména, jak jí předcházet.

Poskytování psychosociální péčeTématu psychologické pomoci všem kategoriím obětí – tedy od obětí přímých až po sekundární a terciární oběti – věnují pozornost jak evropské organizace, tak i vojenské struktury NATO. Rada Evropské unie zpracovává návrh o psychosociální podpoře v případě mimořádných událostí a NATO se zabývá tímto tématem ze všech aspektů, od pomoci poskytované civilistům až po péči o pečující osoby. NATO Point Medical Committee také zpracoval příručku o psychosociální péči pro osoby zasažené katastrofou a mimořádnou událostí (NATO JMC).

Vícestupňový model péče

Psychosociální péče má tři základní úkoly:

→ zachovat za všech okolností důstojnost a humanitu,
→ zajistit, aby se postižení opět cítili dobře,
→ naučit oběti čelit problému.

Při poskytování jakékoliv péče je kladen obrovský důraz na humanitní principy, humanitární přístup a na respekt ke kulturním odlišnostem.

Ve výše zmiňované příručce NATO JMC se postupy dělí do čtyř úrovní. Na politickou úroveň na úrovni vlády musí navazovat strategické plánování pro vytvoření systému služby. Dále musí být rozpracovány konkrétní postupy pro vlastní poskytování služby a součástí celého systému je zpětná vazba a hodnocení dobré klinické praxe. Jedná se o tzv. vícestupňový model péče. Začíná strategickým plánováním a soustřeďuje se na preventivní aktivity – to se odehrává v období před katastrofou nebo před mimořádnou událostí. V okamžiku, kdy katastrofa nastane, je v bezprostředním období klíčová jednak humanitární a materiální pomoc, jednak také informace. Je rozšířený mýtus, že zasažená komunita jako celek reaguje na katastrofu či mimořádnou událost panikou. V realitě to bývá naopak. Většina lidí se chová konstruktivně a překvapivě klidně, psychický diskomfort obvykle vrcholí asi tři dny po kritické události.

Zaměření krizové intervence

Křivka odeznívání distresu (tedy nezvládnuté míry stresu s negativními dopady, pozn. aut.) závisí na individuální odpovědi a na odolnosti/zranitelnosti každého jedince z postižených. Podle odeznívání distresu můžeme hovořit u některých jedinců o rezistenci (vrchol nepohody je nižší než je populační průměr a postižená osoba se rychle dostane na předchozí úroveň fungování), nebo o odolnosti (anglický termín residence – míra nepohody je vyšší, ale při využití vlastních zdrojů jedince se zhruba do měsíce dostane ke své výchozí normě). Právě na hledání vlastních zdrojů a jejich podporu, stejně jako na podporu pozitivních ovládacích strategií je zaměřena krizová intervence. Odolnost je nejen individuální kapacita, ale také rodinná, komunitní a systémová. Velmi obecně je to schopnost předpokládat a předcházet zátěžovým událostem, a pokud již nastanou, přestát je co nejlépe a přežít.

Pět klíčových faktorů pro předcházení zátěžovým událostem:

→ schopnost přijmout a využít sociální podporu,
→ dosažitelnost sociální podpory,
→ schopnost přijmout realitu,
→ víra v sebe samého a existující osobní žebříček hodnot,
→ schopnost improvizovat.

V populaci existuje ještě třetí skupina osob, u kterých přetrvává psychická nepohoda déle a nikdy u nich nedojde k úplné úzdravě. Tyto osoby je nutné identifikovat a poskytnout jim adekvátní a hlavně individualizovanou službu v rámci jejich rekonvalescence.

Techniky krizové intervence a psychosociální pomoci obecně se ve vícestupňovém modelu péče dělí i podle poskytovatelů. Základem je psychosociální pomoc, poskytovaná vycvičenými laiky; do této kategorie patří i služby peerů tak, jak jsem o nich informovala v jednom z předchozích článků právě v souvislosti se záchranáři. V jiném kontextu však mohou peerové poskytovat pomoc i jiným skupinám obyvatel. Na „laickou“ podporu navazují intervenční a screeningové služby profesionálů. Jejich hlavním úkolem je identifikovat osoby, které potřebují sekundární odbornou péči, a pomoc jim následně zpřístupnit. Přístup z hlediska používaných technik je kombinací obecně používaných intervencí a specifických intervencí pro krize a katastrofy.

Vícestupňový model zajistí postiženým adekvátní intervenci, která odpovídá míře jejich zasažení: u většiny, která mimořádnou událost zvládá přiměřeně, není péče předimenzovaná a zbytečně ochranitelská, avšak těm, kteří se vyrovnávají se situací hůře a déle, je nabídnuta rozšířená profesionální péče.

Vliv terorismu na psychickou odolnost

V kontextu psychické zátěže katastrof je terorismus do jisté míry novým prvkem (nebo nově využívaným). V dnešním pojetí terorismu není smrt obětí vlastním cílem útoku, tím je spíše šíření strachu a právě dopady útoku na psychiku v širokých populacích. Tyto dopady jsou dnes skutečně globální a média se v tomto ohledu chtě nechtě stávají spojenci teroristů. Analýzy ukazují, že míra strachu závisí na různých faktorech – na intenzitě útoku, na poměru mezi počtem obětí a přeživších (nikoliv pouze na absolutním počtu obětí), na způsobu provedení útoku a na míře jeho novosti (například ataky s použitím prostředků CBRNE jsou snášeny hůře), na předvídatelnosti útoku a na možnostech vyhledání pomoci. Při útocích na londýnské metro byla míra strachu pochopitelně v individuálních případech různá, ale panika nenastala. Výzkum, publikovaný v British Journal of Medicine, následně zjistil, že vyšší hladinu stresu vykazovali lidé příslušející k nižší společenské třídě, muslimové, ti, jejichž příbuzní a přátelé utrpěli postižení či zranění a ti, kteří nemohli dostihnout své blízké pomocí mobilních telefonů.

Mezi ověřené preventivní postupy patří používání vhodných komunikačních strategií pro informování veřejnosti. Systematická práce s médii je jednou z oblastí, na které je nezbytné se v rámci prevence a přípravy zaměřit, neboť právě hromadné sdělovací prostředky mohou velmi významně vliv katastrofy modifikovat – jak oslabit, tak zesílit. V souvislosti s přípravou profesionálů se nabízí otázka, jak je vybírat a jak určit předpoklady pro zvládnutí jakékoliv náročné profese (záchranáři, policisté, hasiči, ale i příslušníci zahraničních vojenských misí a podobně). Preventivní odhad schopnosti čelit krizím se nedá v podstatě namodelovat, neboť individuální reakce na skutečnou krizi je nepředvídatelná, a výběr na základě různých kritérií včetně psychologických nástrojů nemá velkou prediktivní hodnotu.

Vhodnější strategií je vybudování systému podpůrných služeb i pro tyto zaměstnance se zachováním základních principů, které jsou uvedeny výše. Uniformní programy podpory, které byly například v některých armádách používány podle jednotného schématu a nařízeny jen na základě indikací, byly spíše kontraproduktivní a vedly k pocitu stigmatizace. Mechanickému vnucování jediné techniky nebo paušální povinnosti absolvování intervence se zaměstnanci bránili, hlavně však toto schéma někdy interferovalo s přirozenými zvládacími mechanismy. Nabídka podpůrných technik by měla být více individualizována kvůli velké variabilitě reakcí na stres. Klíčové je vytvoření atmosféry důvěry a zajištění mlčenlivosti.

Závěr

Závěrem bych si dovolila shrnout podstatné body, které se týkají psychosociální péče po mimořádných událostech:

→ strategická připravenost zvyšuje odolnost a snižuje riziko neadekvátních reakcí,
→ komunitní sociální sítě jsou pro zvládání jakékoliv krize nejzásadnější,
→ pochopit rizika v oblasti psychosociální a v oblasti duševního zdraví musí zejména ti, kdo ve všech úrovních rozhodují (na vládní, regionální i místní úrovni),
→ je nutné naučit se rozlišovat mezi odolností, distresem a poruchou a podle toho začít konat (či nekonat),
→ klíčové je podporovat hledání vlastních zdrojů každého jednotlivce,
→ služba má být založena na principech psychologické první pomoci,
→ i profesionálové jsou zranitelní,
→ zásadní je koordinace poskytovaných služeb,
→ shromažďování dat, výzkum a hodnocení je nezbytné pro další rozvoj služeb a jejich kvalitu,
→ optimální je vícestupňový model péče,
→ personál poskytující péči má mít dobré vedení a také o něj má být pečováno.

Literatura

1. Bevan, P.: Lessons from the Evidence for Policy on Managing the Psychosocial Needs of Affected People after Emergencies, Major Incidents and Conflict (abst.), NATO Medical Conference 2009, Estoril.
2. Faria, J., Ribeiro, M.T. : Psychological residence as a Cross-Cultural Concept: Understanding and Measuring Psychological residence (abst.), NATO Medical Conference 2009, Estoril.
3. Fernandez, L.: Understanding Trauma: an Intervention Model for Treating Case sof Post-traumatic Stress Disorder (abst.), NATO Medical Conference 2009, Estoril.
4. Greenberg, N.: The Psychosocial and Mental Health Impacts of Disasters on Affected Populations and on Conflict on Service Personnel (abst.), NATO Medical Conference 2009, Estoril.
5. NATO Point Medical Committee: Psychosocial care for people affected by disasters and major incidents. NATO 2008.
6. Williams, R. J. W. Psychological residence and the NATO/EAPC Guidance on Caring for People who are Affected by Disasters and Conflict (abst.), NATO Medical Conference 2009, Estoril.

MUDr. Jana ŠEBLOVÁ, Ph.D., ÚSZS Středočeského kraje, foto archiv redakce
 

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook