Časopis 112 ROČNÍK IX ČÍSLO 11/2010

V TOMTO ČÍSLE: Další díl seriálu k desetiletí HZS ČR v novém uspořádání zachycuje události v HZS ČR roku 2008. V tematickém bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na požár v podniku Sigma v Lutíně a seznamujeme také s metodami výcviku hasičů pro zásah v uzavřených prostorech. Specifika zásahu při likvidaci havárie na podzemním zásobníku plynu a představení HZS podniku letiště Ostrava jsou náplní části věnované IZS. V bloku OCHRANA OBYVATELSTVA se věnujeme aktivitám spojeným s ochranou obyvatelstva v zemích EU od přijetí Lisabonské smlouvy. V části KRIZOVÉ ŘÍZENÍ hodnotíme cvičení ZÓNA 2010 a představujeme novou disciplínu Business Continuity Management. Dále INFORMUJEME například o otevření Národní základny humanitární pomoci ve Zbirohu a přibližujeme cvičení záchranářů Arménie 2010. PŘÍLOHA je věnována slavnostnímu předání medailí a plaket HZS ČR, udělených u příležitosti státního svátku - Dne vzniku samostatného československého státu.  

Hašení v uzavřených prostorech je jedním z nejnáročnějších a nejnebezpečnějších aspektů současného požárního zásahu. Výcvik hasičů pro zásah v takovém prostředí zahrnuje často vystavení rizikům a podmínkám, se kterými se sice budou setkávat v praxi, ale které musí být při výcviku pečlivě řízeny. Autor článku, britský odborník Gary Fleming, se zabývá klady i zápory dvou primárních metod výcviku.

Výcvik hasičůVeřejnost si nejčastěji představuje hasiče jako hrdinu s nasazeným dýchacím přístrojem a s plnou výbavou, který vniká do zakouřené budovy a svírá hadici. Hasiči hodnotí svou činnost především jako obrovské riziko od první sekundy nasazení až do okamžiku, kdy budovu opustí.

V posledních dvou desetiletích se rozvíjí směr výcviku, simulují se podmínky skutečného zásahu. Při požárním zásahu je nutné správně vyhodnotit hořící prostor, což vede k určení vhodné taktiky. Po vstupu do objektu se hasiči musí při rozpoznání příznaků požáru často spoléhat pouze na své znalosti, dovednosti a zkušenosti. Musí být proto pro tyto podmínky co nejlépe připraveni.

Výcvik v simulačních kontejnerech

Výcvik se provádí obvykle v simulačních kontejnerech, které obecně používají dva typy paliva: na bázi dřeva nebo plynu.

Kontejnery se dřevem

Kontejnery používající dřevo se objevily ke konci 80. let minulého století a byly to většinou upravené přepravní kontejnery. K těm se později připojily speciálně vyrobené systémy napodobující aspekty rozvoje a chování požáru vyskytujícího se v uzavřených prostorech. Obecně se spaluje dřevotříska nebo vrstvené dřevo. Některé kontejnery umožňují sledovat rozvoj požáru až do okamžiku celkového nebo explozivního vzplanutí, což přispívá k pochopení jevů, ke kterým při požáru dochází a pomáhá správně zvolit techniky hašení.

Simulační jednotky na bázi dřeva sice poskytují nejrealističtější prostředí pro výcvik, ale je nutné zohlednit i následující faktory: dostupnost zásoby dřeva, skladování a prostor pro jeho nařezání na rozměr vhodný pro použití, objekt pro uložení popela a neshořených zbytků.

Dopad na životní prostředí tohoto systému závisí na jeho umístění, druhu použitého paliva a na intenzitě používání. Kouř z hoření těchto typů dřevěných výrobků obsahuje velké množství uhlíku. Je označován jako směs plynů vznikající na základě použitého pojiva na slepení desek a typem povrchové úpravy. U letištních jednotek požární ochrany je nutné si uvědomit, že kontejnery používající dřevo mohou produkovat značné množství kouře bohatého na uhlík, a proto by neměly být umístěny blízko rozjezdových drah. Kromě vlivu směru větru je zapotřebí uvážit i reakci pasažérů přistávajících letadel na kouř valící se z letištní plochy. V těchto podmínkách je dobré zvážit použití plynových systémů.

I když použití dřeva poskytuje reálnější podmínky, má i určité zápory. Po zapálení se oheň rozvíjí obvyklým způsobem. Instruktoři mají sice určitou možnost hoření usměrňovat prostřednictvím řízené ventilace, ale není například možné cvičení zastavit a začít znovu, jestliže se zásah nedaří. Kromě toho, po použití vyžaduje jednotka určitou dobu na ochlazení, než je do ní možné vstoupit, odstranit zbytky a připravit ji pro další nácvik. Rovněž je nutné uvážit energii potřebnou pro přípravu dřeva (transport, nařezání, skladování, vložení, odstranění zbytků).

Výcvikové kontejnery používající dřevo jsou konstruovány tak, aby odolávaly extrémním teplotám i náhlému ochlazení hasební vodou. Zkušenost však ukázala, že to vede k rychlé korozi a tedy ke zkrácené životnosti kontejnerů. Tomu však lze do určité míry čelit zastřešením chránícím proti povětrnostním vlivům.

Plynové kontejnery

Druhým obvyklým typem paliva pro výcvikové kontejnery je plyn (obvykle propan). Při použití těchto systémů nedochází k některým problémům, které nastávají u vytápění dřevem. Plyn umožňuje větší konstrukční flexibilitu, neboť odstraňuje nutnost velkého palivového prostoru. Plynové kontejnery jsou většinou konstruovány z modulových ocelových jednotek a mohou tak vytvářet známé prostředí bytových nebo průmyslových objektů.
Konstrukcí probíhá plynové potrubí, které má v různých místech výstupní otvory pro plamen. Tyto otvory ovládají instruktoři, kteří tak reagují na hasební vodu zasahujících hasičů.

Mnoho z těchto nových systémů se zaměřuje na technologii čistého hoření zamezující znečištění. I když tyto systémy neposkytují dokonalé podmínky rozvoje požáru, působení žáru a kouře jako systémy používající dřevo, mají výhodu snadnějšího umístění, umožňují větší výcvikovou kapacitu a vyžadují nižší úroveň údržby a mají menší provozní náklady. Počáteční náklady však bývají vyšší.

Vliv na životní prostředí je u obou typů paliva značně rozdílný. Plyn nevytváří nepříjemná oblaka kouře a je tedy vhodnou alternativou pro lokality, kde je nutné dbát na vnější účinky a vlivy cvičení. Kromě toho při použití plynu se nemusí odstraňovat zbytky hoření.

Oheň je řízen centrálně instruktory, kterých je méně než u systémů používajících dřevo. V případě nutnosti je možné přidat umělý kouř, který však při hašení nereaguje stejně jako kouř vzniklý požárem. Oba typy systémů mohou být vybaveny záznamovým zařízením pomáhajícím instruktorům při hodnocení cvičících. U systémů používajících dřevo ukazují vytvářené grafy změny teplot spojené s aplikací ochlazovacích metod.

Kontrola bezpečnosti a zdraví při používání těchto systémů musí pečlivě sledovat zdravotní stav cvičících i instruktorů. Záznamy ze dvou britských požárních útvarů používajících rozdílné systémy ukazují, že u plynových systémů byl počet úrazů nižší. Bylo zaznamenáno 13 úrazů (většinou uklouznutí nebo zakopnutí) a během období 24 měsíců nedošlo k popáleninám. U systémů používajících dřevo bylo zaznamenáno 22 zranění během 18 měsíců, z čehož 21 bylo označeno jako „zrudnutí kůže“ a došlo ke ztrátě pěti dnů následkem trvající nevolnosti ze cvičení.

Závěr

Závěrem lze říci, že volba systémů v Anglii je věcí každého požárního útvaru. Řada útvarů používá oba systémy, aby získala různé zkušenosti z výcviků a aby se snížil dopad výcviku na životní prostředí. Při rozhodování o použití mezi dvěma systémy často rozhodují i následující tři okolnosti: velikost cvičiště, míra reálnosti cvičení, dlouhodobé náklady a okolnosti životního prostředí.

Ing. Vladislav KMOCH podle Fire & Rescue III. Q 2010

 

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook