Časopis 112 ROČNÍK IX ČÍSLO 3/2010
V úvodu se věnujeme zrodu nového Hasičského sboru ČR, jehož desetiletou existenci si v letošním roce připomínáme. V části věnované POŽÁRNÍ OCHRANĚ analyzujeme zásah na požár skládky komunálního odpadu u obce Želeč v okrese Tábor. Přinášíme také krátké zamyšlení nad přenosnými hasicími přístroji s hasicí schopností 34A a věnujeme se problematice zajištění požární ochrany ve společně užívaných prostorách staveb. V části IZS připomínáme Evropský den linky 112, a informujeme o problematice preventivní a intervenční psychologické techniky pro zaměstnance záchranných služeb. V části OCHRANA OBYVATELSTVA uvádíme zkušenosti z řešení tzv. bleskové povodně způsobené přívalovými dešti, která v létě roku 2009 postihla okolí řeky Kamenice na Děčínsku. V části KRIZOVÉ ŘEŠENÍ se věnujeme řešení zvláštních povodní v Libereckém kraji. Krátce vzpomínáme na teroristický útok na tokijské metro, ke kterému došlo před patnácti lety.
- Jak se zrodil nový sbor
- Požár skládky komunálního odpadu
- Krátké zamyšlení nad přenosnými hasicími přístroji s hasicí schopností 34A
- Zajištění požární ochrany ve společně užívaných prostorách staveb
- Evropský den linky 112
- Preventivní a intervenční psychologické techniky pro zaměstnance záchranných služeb
- Varování návštěvníků Českého Švýcarska před povodňovou vlnou
- Zvláštní povodně a jejich řešení v Libereckém kraji
- Před patnácti lety došlo k chemickému teroristickému útoku na tokijské metro
- V tištěné podobě časopisu ještě najdete
Zanedlouho to budou dva roky, kdy nabyla účinnost vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb. Vzpomínám si, jak pro mnohé bylo tehdy převratnou novinkou, že se v tomto předpise uváděla hasicí schopnost přenosného hasicího přístroje 34A.
Uvedený údaj byl rozsáhle medializován, protože mnoho sdělovacích prostředků informovalo v tom duchu, že se jedná o něco zcela překvapivého, téměř technicky nemožného. Jaké pak bylo překvapení, že na posledním veletrhu Pyros se všichni vystavovatelé, mající ve své expozici hasicí přístroje, prezentovali přístroji s hasicí schopností 34A.
Ukázalo se tedy, že i v této oblasti existují výrobky různé kvality, existuje zde technický vývoj a o hasicích přístrojích se nedá mluvit pouze jako o „červených válcích“.
Stanovování hasicí schopnosti není přitom v České republice nic nového. Když se začaly posuzovat hasicí přístroje podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a norem řady ČSN EN 3 „Přenosné hasicí přístroje“, tak se v souvislosti s požadavky norem začala u jednotlivých přístrojů hasicí schopnost zkoušet. Bylo to na přelomu roku 1997 a 1998, z dnešního pohledu tedy před více jak deseti lety. Přesto si dovolím uvést, že i dnes převládá v této oblasti mnoho mýtů a polopravd.
Smyslem tohoto článku není detailní odborný rozbor problematiky hasicích přístrojů (předpokládám, že jej budu publikovat v některém z dalších čísel časopisu 112), ale skutečně pouze zamyšlení.
Přenosný hasicí přístrojMýty a skutečnostJedním z mýtů velmi rozšířených v laické veřejnosti je nutnost přístroj před každým použitím obrátit a aktivovat nárazem o zem. Protože čas od času školím o požární ochraně zaměstnance různých společností, mohu potvrdit, že pokud se s nimi setkám poprvé, pak se mezi nimi vždy najde značné procento těch, kteří jsou o tom přesvědčeni. Roli při tom nehraje ani věk, ani vzdělání.
Hodně obdobným mýtem ještě před nějakou dobou bylo, že maximální hasicí schopnost přístroje s náplní 6 kg hasicího prášku je 21A 113B. Přitom jsou dnes na trhu zcela běžně přístroje s hasicí schopností 43A 233B a není problém ani přístroj 55A 233B. Samozřejmě se zmiňuji výhradně o přístrojích s náplní 6 kg hasicího prášku. Domnívám se, že k prolomení tohoto mýtu přispělo významnou měrou oněch 34A uvedených ve vyhlášce č. 23/2008 Sb.
Co znamená 34A
Aby bylo možné posoudit účinnost přenosných hasicích přístrojů pro jednotlivé třídy požárů, zavedla se jako kriterium schopnost uhasit zkušební požár. Zkušební požár pro třídu požáru A tvoří hranice dřevěných hranolů o výšce 560 mm a šířce 500 mm. Délka této hranice pak určuje hasicí schopnost. Je možné stanovit tyto hasicí schopnosti 5A, 8A, 13A, 21A, 27A, 34A, 43A, 55A (např. 27A představuje délku hranice 2700 mm, 55A 5500 mm a 34A tedy 3400 mm).
Nechci se opět pouštět do úplných detailů, ale velmi krátce popíšu průběhu zkoušky. Pod hranici se umístí nádoba s přesně definovaným množstvím hořlavé kapaliny. Hranice se nechá rozhořet a po uplynutí opět přesně definovaného času začne pracovník zkušebny provádět hašení. Protože musí být zkušební podmínky vždy stejné, je i zkušební pracoviště uzpůsobeno tak, aby při zkouškách všech typů přístrojů různých výrobců byly minimalizovány jakékoliv nestandardní vlivy (teplota, pohyb vzduchu, vlhkost). Zkušební technik je špičkový profesionál, který zná zcela přesně způsob provádění hašení zkušebního ohně. Není to nic jednoduchého, protože tvar hranice brání v přístupu hasiva k jednotlivým spojům dřevěných hranolů. Zároveň je potřeba mít na paměti dobu, po kterou je přístroj funkční. Proto se provádí dávkování hasiva v krátkých intervalech na jednotlivé části hořící hranice.
Tyto informace uvádím z toho důvodu, že nikdo z nás bez patřičné praxe nedokáže uhasit zkušební oheň takové velikosti, jako onen zkušený profesionál.
Minimální možná hasicí schopnost přístroje s náplní 6 kg hasicího prášku je pro pevné hořlavé látky 21A, pokud není zkušební oheň této velikosti uhašen, přístroj nemůže být schválen.
Jak jsem však již uvedl, laik by tento oheň přístrojem s odpovídající hasicí schopností neuhasil, musel by tedy použít přístrojů víc nebo přístroj s hasicí schopností vyšší (např. 34A).
Důležitá je v této souvislosti další věc a to vhodnost určitého druhu hasicího přístroje pro hašení požáru s převládajícími hořlavými látkami (pevné – A, hořlavé kapaliny – B, plyny – C, jedlé tuky a oleje – F, hořlavé kovy – D) a hasicí schopnost pro tu kterou třídu požáru. Začalo se totiž víc přihlížet k tomu, jaký přístroj do kterého prostoru navrhnout a umístit.
Závěr
34A a diskuse kolem této problematiky napomohly tomu, že se „maličko“ začíná měnit nazírání na problematiku hasicích přístrojů, i když jsem si i to maličko dovolil dát do uvozovek. Stále se v praxi setkávám s množstvím chyb při navrhování a umisťování hasicích přístrojů a snahou řešit vše nejlevnějším způsobem (byť tomu pak ve skutečnosti tak není).
Ing. František CHUDĚJ,
Profesní komora požární ochrany
Profesní komora požární ochrany