Časopis 112 ROČNÍK IX ČÍSLO 6/2010

V úvodu přinášíme další díl SERIÁLU k 10. výročí vzniku nového HZS ČR. Tomuto výročí je věnován i ROZHOVOR s generálním ředitelem HZS ČR genmjr. Ing. Miroslavem Štěpánem. V části zaměřené na oblast POŽÁRNÍ OCHRANY analyzujeme zásah na požár v budově nádraží v Hradci Králové, při kterém muselo být evakuováno několik desítek osob a seznamujeme také s některými požadavky na odvod kouře a tepla ven z objektů. V bloku IZS pokračuje seriál „Doprava ve velkých městech a dojezd jednotek požární ochrany“. Jeho druhý díl se věnuje vlivu řidiče na zlepšení nebo udržení dob dojezdu. V části věnované OCHRANĚ OBYVATELSTVA a KRIZOVÉMU ŘÍZENÍ přinášíme výsledky průzkumu výuky tematiky ochrany člověka za mimořádných událostí na ZŠ a SŠ a mapujeme systém civilního nouzového plánování v NATO. V časopisu dále seznamujeme např. s výsledky soutěže HASIČ ROKU 2009, přinášíme reportáž z BAMBIRIÁDY či zamyšlení nad webovou prezentací činnosti SDH obcí.  

V letošním roce si připomínáme deset let existence nového Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR). O uplynulé dekádě života sboru, ale i o jeho budoucnosti jsme hovořili s jeho generálním ředitelem genmjr. Ing. Miroslavem Štěpánem.

Často se setkáváme s otázkou, proč hovoříme o vzniku nového sboru, když tento byl vytvořen a fungoval již před rokem 2001?

Ano, HZS ČR samozřejmě existoval již před tímto rokem, což vyplývalo ze zákona   č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Proč ale hovoříme o novém sboru? Za prvé, má historicky poprvé svůj vlastní zákon (Pozn. red.: zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů). Za druhé, sloučením požární ochrany a civilní ochrany dostal nové kompetence, což je podstatná změna. A za třetí, jeho příslušníci byli přijati do služebního poměru.
 
Považujete za správné, že sbor začal v plném rozsahu plnit i úkoly v oblasti ochrany obyvatelstva?

Považoval jsem to za správné rozhodnutí od okamžiku, kdy se začala připravovat nová právní úprava. A dnes, po deseti letech, bych řekl, že pokud jsem náhodou měl nějaké pochybnosti, tak je nemám vůbec. Jsem přesvědčen, že to byl krok správným směrem. Krok, který odpovídá poměrům 21. století, odpovídá novým rizikům, se kterými se musí každá společnost, a tedy i Česká republika, vypořádat. Sloučením se  úkoly daří plnit daleko efektivněji a intenzivněji, než se je dařilo plnit předtím.

V neposlední řadě, pokud se podíváme do okolních zemí v Evropě, ale i ve světě, tento trend slučování je zcela patrný. Požární ochrana byla, je a bude určitou součástí širšího pojmu, to je ochrany obyvatelstva.

Z čeho pramenila potřeba legislativního řešení tehdy existujícího integrovaného záchranného systému (IZS)?

Popravdě řečeno, v závěru 20. století integrovaný záchranný systém fungoval jen na základě usnesení vlády a jedné malé zmínky v tehdejším zákoně o okresních úřadech. Ale nebylo popsáno, co to všechno přesně je, jaké jsou tam vazby atd. Zákonem č. 239/2000 Sb. se podařilo vyřešit kompetence v rámci IZS, podařilo se definovat, kdo je velitelem zásahu apod. To vše byl odraz zkušeností z povodní v roce 1997, kdy se ukázalo, že tady takováto právní úprava absentuje.

Akceschopnost sboru prověřila řada závažných mimořádných událostí, např. povodně v letech 2002, 2006, v roce 2009, ale i ty současné, orkán Kyrill, sněhové kalamity, ptačí chřipka, rozsáhlé požáry nebo závažné dopravní nehody. Jak v těchto situacích sbor obstál?

Odpověď může být poměrně lakonická. Sbor v posledních deseti letech jednoznačně prokázal, že je schopen těmto rizikům čelit a mimořádné události tohoto typu řešit. Právě poslední povodně ukázaly, že sbor obstál jak v bezprostřední záchranářské činnosti, v organizování záchranného systému, tak i v poskytování pomoci postiženým, ať už jde o nouzové ubytování nebo zásobování. Samozřejmě ve spolupráci s dalšími složkami IZS. Obstál i v oblasti pomoci obcím, kdy jsme byli schopni poskytnout naše odborníky z oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení jako pomocníky starostů obcí.

Za deset let své existence prošel sbor určitým vývojem ať již z hlediska jeho organizační struktury, personální oblasti nebo technického vybavení. Které ze změn považujete za nejzásadnější?

Strukturu, kterou jsme nastavili při jeho vzniku, jsme v zásadě zachovali. To znamená, že máme hierarchické členění. Máme místní stanice, zachovali jsme si úroveň okresů, tedy v současném názvosloví územní odbory a úroveň kraje, krajského ředitelství. Myslím si, že za deset let existence sboru se tato struktura plně osvědčila.

Co se týká struktury generálního ředitelství, tu jsme v podstatě neměnili vůbec a zachovali jsme členění tak, jak bylo nastaveno při jeho vzniku, tzn. generální ředitelství a jeho vzdělávací, technická a účelová zařízení. Pouze jsme změnili poslání a účel práce především Opravárenského závodu Olomouc a Základny logistiky Olomouc, a to tak, aby se tato obě zařízení více přiblížila faktickým potřebám sboru, ať už je to například změna skladby ukládaného materiálu nebo změna skladby činností, které zabezpečuje Opravárenský závod Olomouc, například servisní služby pro HZS krajů. Zachovali jsme i Střední odbornou školu požární ochrany ve Frýdku-Místku.

Ale co je nové a čím byla ve své podstatě dovršena původní transformace civilní ochrany, je převedení jednoho subjektu Armády ČR k nám. Vznikl tak Záchranný útvar HZS ČR v Hlučíně, kde jsou soustředěny především speciální prostředky a speciální technika, a tento útvar má celorepublikovou působnost. V této souvislosti bych chtěl poznamenat, že mojí představou bylo, abychom takovéto útvary měli dva. To se sice nepodařilo, jsem ale rád, že je alespoň jeden. V rámci dalšího kroku transformace tohoto útvaru zřizujeme jeho detašované pracoviště pro oblast Čech ve Zbirohu.

Pokud se týká personální oblasti, lze jednoznačně říci, že došlo k výraznému kvalitativnímu posunu. Až na vyjímky máme všechny funkce obsazeny lidmi s odpovídajícím vzděláním a jsem přesvědčen, že v dalších letech, kdy tito lidé budou získávat postupně větší zkušenosti, budeme mít velmi slušnou kvalitu personálního obsazení. To ale neznamená, že nebudeme věnovat pozornost oblasti vzdělávání, a že nebudeme měnit systém vzdělávání, což už činíme. Máme nový systém vstupní přípravy a budeme měnit i systém následné odborné přípravy a postupně bychom se chtěli dopracovat k tomu, aby některé specifické funkce byly obsazovány pouze specialisty, například chemiky. Postupně musíme přejít do systému celoživotního vzdělávání.

Hodnotíme-li úroveň technického vybavení, tak i největší škarohlíd vidí, že se zlepšuje, i když bych si uměl představit výrazně rychlejší tempo jeho obměny včetně rekonstrukcí některých staveb a objektů. Velký handicap vidím v oblasti obměny výškové techniky. Přesto si myslím, že se i tady udělal kus poctivé práce.

Určitě se změnil i charakter plněných úkolů a struktura zásahové činnosti.

Struktura zásahové činnosti byla nastavena také novými úkoly, které sbor před rokem 2000 neměl. Zásahy u požárů představují zhruba 20 % z celkového počtu zásahů, vše ostatní jsou jiné druhy zásahů. Vykonáváme činnosti, které jsme dříve nedělali, například již vzpomenutá činnost „krizových asistentů“ starostů obcí při povodních. Ale je to například i to, když jsme se začali velmi silně zabývat problematikou sněhu na střechách. Prováděli jsme kontroly a zajišťovali odstraňování sněhu ze střech, aby se nepropadly. To je něco nového, protože dříve takovéto kompetence sbor neměl. Dnes se však na tento problém musíme dívat z pohledu ochrany obyvatelstva.

Při sněhové kalamitě  před čtyřmi lety na to bylo nejdříve reagováno s nevolí a s podivem, ale pak byla tato činnost kvitována s povděkem. Když to srovnáme s letošní sněhovou kalamitou, tak tehdy se zřítilo několik desítek střech a v tomto roce to byly snad jen tři. Myslím si, že na tom mají velkou zásluhu naši lidé, kteří prováděli kontroly a přesvědčovali vlastníky objektů, aby respektovali doporučení o snížení zatížení střech.

Dnes je zcela běžné, že vyjíždíme k nejrůznějším technickým zásahům. Při letošních povodních jsme použili i vlastní pyrotechnickou službu. A mohl bych pokračovat dále. Na výše uvedených příkladech je vidět, jak se mění charakter úkolů, které HZS ČR plní a je schopen plnit.

Za plněním úkolů vždy stojí lidé. Jak byste hodnotil připravenost a přístup příslušníků a zaměstnanců k naplňování poslání a úkolů sboru?

Stále chci věřit tomu, že skutečně převážná většina našich příslušnic a příslušníků nastoupila ke sboru nikoliv pro peníze ale z pocitu, že práce u nás je posláním, dělají ji z osobního zájmu a tato práce je uspokojuje. Jsou to lidé, kteří chtějí pomáhat.

Musím připomenout, že ve sboru proběhla poměrně silná obměna personálu, a to v souvislosti s nabytím účinnosti služebního zákona (Pozn. red.: zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů). Máme dnes spoustu mladých lidí, kteří ještě tolik zkušeností nemají, ale doufám, že s pomocí svých starších kolegů budou i oni během poměrně krátké doby pro výkon svých funkcí odborně plně připraveni.

Zvláště musím ocenit přístup občanských zaměstnanců. Přestože pracují ve velmi podhodnocených početních stavech a musí plnit úkoly v oblasti ekonomiky, logistiky nebo personální, pracují velmi dobře a obětavě. Za to bych jim chtěl vyjádřit velké poděkování.

Bilancování zahrnuje definování problémů. Co se z hlediska Vašich záměrů a představ zrealizovat nebo prosadit nepodařilo?

Už jsem se toho trošku dotkl. Problémy je možné rozdělit do několika oblastí. Prvním problémem jsou nenaplněné početní stavy, a to ve všech oblastech činnosti sboru - v oblasti výjezdové, výkonu státní správy, ale i v oblasti podpůrné. Srovnáme-li tuto oblast např. s Policií ČR, kde je poměr podpůrných činnosti k těm tzv. výkonným jedna ku čtyřem, tak u nás je tento poměr téměř jedna ku deseti.

Druhou oblastí je již zmiňovaná oblast obnovy techniky a stavebních investic, tzn. dokončit alespoň hlavní rekonstrukce nebo výstavby objektů tam, kde už to výkonu služby nevyhovuje.

V neposlední řadě je to nutnost celkové rekonstrukce systému vzdělávání. S tou jsme již započali, a to nejen z hlediska kvantity, ale i kvality. Tomu by mělo napomoci například i vybudování kvalitnějších zařízení pro praktický výcvik hasičů, abychom vedle vědomostí zajistili také získání potřebných dovedností a návyků.

Kam bude, podle Vašeho názoru, sbor směrován ve druhé dekádě své novodobé existence?

Když si dáváme dohromady, jaká potenciální rizika před námi v dalších letech stojí, tak z toho jednoznačně vyplývá, že působnost sboru jak byla nastavena, tzn. obecná pomoc při nejrůznějších krizích, ať již jsou způsobeny enviromentálními vlivy nebo vlivy antropogenními, zůstane nezměněna. Směřování sboru bude orientováno na plnění jeho základního poslání - poskytovat pomoc při mimořádných událostech.

Jeho zaměření a rozsah kompetencí a úkolů se měnit nebude, spíš by to mělo vést k urychlení jeho technického vybavení a zkvalitnění jeho připravenosti. To si možná vyžádá nějaké drobné legislativně technické úpravy. Ne však takové, které by zásadně měnily postavení, kompetence nebo úkoly sboru.

Připravuje se v této souvislosti novelizace komplexu před deseti lety přijatých tzv. krizových zákonů?

Krizový zákon (č. 240/2000 Sb.) je v současném období posuzován v legislativní radě vlády. Připravovaná novela odstraňuje některé legislativně technické vady, které se ukázaly při jeho aplikaci a implementuje evropskou směrnici o ochraně kritické infrastruktury, což je nové.

Co se týká zákona o požární ochraně a zákona o IZS, v nich předpokládáme jen drobné technické úpravy.

U zákona o HZS ČR zatím zvažujeme, zda jej novelizovat, protože byl novelizován již několikrát, nebo vytvořit zákon nový. Ale obsahově by se příliš nezměnil, pouze by byl nově koncipován a řešily by se v něm některé věci, které potřebujeme, nikoli však poslání a působnost sboru.

plk. Dr. Jaroslav VYKOUKAL, foto archiv redakce

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook