V letech 1999 až 2008 došlo ve dřevozpracujícím průmyslu k 1463 požárům. Při nich bylo zraněno 113 lidí a ve dvou případech došlo k jejich úmrtí. Celková škoda přesáhla částku 1,22 miliardy Kč.

Nejrozsáhlejší požáry ve dřevozpracujícím průmyslu v letech 1999 až 2008

→ požár ve firmě JMDZ, a.s., závod Bystřice pod Hostýnem, se škodou 59 171 600 Kč, v roce 1999,
→ požár ve firmě HAAS FERTIGBAU, s.r.o., Chanovice, se škodou 375 000 000 Kč, v roce 2001,
→ požár ve firmě Stanislav Hrdý – Truhlářství, Jaroměřice nad Rokytnou – Ohrazenice, se škodou 18 551 000 Kč, v roce 2002,
→ požár ve firmě Dřevozpracující družstvo Lukavec, se škodou 40 000 000 Kč,
→ požár ve firmě ANTON HEGGENSTALLER, s.r.o. Trhanov, se škodou 25 000 000 Kč, oba v roce 2003,
→ požár ve firmě Nábytek Polách, Rýžoviště, okr. Bruntál, se škodou 15 000 000 Kč, kde navíc došlo ke zranění dvou osob, v roce 2004,
→ požár výrobny a skladu nábytku firmy HEMA plus, s.r.o., Bohema mobil, s.r.o., Brno, se škodou 9 600 000 Kč, kde navíc došlo ke zranění čtyř osob, v roce 2005,
→ požár pily, Hrabová, okr. Šumperk, se škodou 20 000 000 Kč,
→ požár speciálního lisu na překližku ve výrobní hale firmy Ploma, a.s., Hodonín, se škodou 30 000 000 Kč, oba požáry v roce 2006,
→ požár pily, Košťany, okr. Teplice, se škodou 45 000 000 Kč,
→ požár truhlárny a kanceláře v Děčíně se škodou 15 000 000 Kč,
→ požár výrobny nábytku firmy Gorenje kuchyně, s.r.o., Višňová, okr. Příbram, se škodou 30 000 000 Kč, všechny tři v roce 2007,
→ požár pily, Kardašova Řečice, okr. Jindřichův Hradec, se škodou 24 222 000 Kč,
→ požár truhlárny, Čeladná, okr. Frýdek-Místek, se škodou 10 000 000 Kč, oba v roce 2008.

Nejčastější příčiny vzniku požárů

Požáry vzniklé z technických příčin

Mezi požáry vzniklé z technických příčin řadíme požáry z důvodu provozně technických závad, jako jsou vady materiálu, jeho opotřebení a stárnutí; nesprávného krytí, údržby, cizího předmětu ve stroji apod. Nejčastější příčinou vzniku požáru v dřevozpracujícím průmyslu jsou právě tyto typy příčin - celkem šlo o 832 požárů s touto příčinou, tj. 57 %. Pravděpodobnost, že dojde k požáru z technických příčin, je vysoká, což vyplývá zejména z velkého rozsahu použitých technických zařízení v tomto průmyslu.

Požáry vzniklé z nedbalostních příčin

Požáry vzniklé z nedbalostních příčin zahrnují požáry z důvodu nesprávného konání osob, a to zejména nedodržení podmínek požární bezpečnosti při svařování, řezání plamenem, obecného zanedbání bezpečnostních předpisů a několika konkrétních činností (sušení hořlavých materiálů u topidla, kouření, nesprávná obsluha topidla, manipulace se žhavým popelem apod.). Těchto požárů bylo za sledované období celkem 250, tj. 17 %.

Požáry vzniklé úmyslným založením

Přestože požáry vzniklé úmyslným založením nemají takovou četnost, neznamená, že by se nejednalo o nebezpečný jev. Celkem došlo k 73 požárům, tj. 5 %. Rozsah a následky požárů založených úmyslně jsou velké, jelikož pachatel si najde způsob, jak časově a prostorově využít podmínek pro co nejvyšší poškození objektu. Požár v těchto případech vznikne z vůle konkrétního pachatele a je v takovém případě těžké zabránit jeho vzniku. Pouze požárně bezpečnostní opatření, například instalace požárně bezpečnostního zařízení nebo pravidelná kontrola objektů i v mimopracovní době, může rozsah požáru omezit jeho včasným zpozorováním.

Požáry vzniklé v souvislosti s komíny nebo topidly

Požáry vzniklé v souvislosti s komíny a topidly jsou ovlivněny zejména používáním dřevní hmoty pro spalování k vytápění objektů dřevozpracujícího průmyslu, ale také potřebou sušení. K sušárnám je třeba zajistit dostatečnou tepelnou energii a i zde se k získání této energie využívá zejména dřevní hmoty a jejího spalování.

Požáry vzniklé samovznícením

Samovznícení jako typ iniciace požáru v objektech dřevozpracujícího průmyslu má několik možných zdrojů. Zejména se jedná o samovznícení látek, kterými se upravují dřevěné materiály, jako je fermež a různé laky s podobným chemickým složením. Dalším typem samovznícení je např. samovznícení dřevní hmoty v silech, ale také uhlí v kotelnách apod.

Požáry vzniklé z ostatních příčin

Mezi tyto příčiny patří požáry vzniklé z důvodu výbuchu prachu, případně plynu, z důvodu různých mimořádných událostí, jako je blesk, živelní pohroma apod., ale také požáry zaviněné dětmi nebo způsobené různou manipulací s hořlavými látkami.

Závěr

Dřevozpracující průmysl je svými specifiky předurčen k potřebě zvýšené pozornosti při zajištění požární bezpečnosti, a to zejména z důvodu hořlavosti základního materiálu, který je zpracováván – dřeva. V dnešní době existuje mnoho řešení k zajištění požární bezpečnosti těchto objektů a majiteli firem jsou v drtivé většině případů využívána. Přesto k požárům dochází, a to velmi často z důvodů technické nedokonalosti daných technologických celků, ale také často z nedbalosti, která vyplývá z nekázně konkrétních osob. Těmito osobami jsou jak majitelé firem, kteří nestanoví podmínky požární bezpečnosti pro činnosti vykonávané jejich firmou, tak ostatní osoby, které stanovené podmínky nedodržují. V některých případech je stanovení podmínek požární bezpečnosti jednotlivými firmami zastíněno potřebou co nejlépe využít čas, zaměstnance a technologii k co největšímu výkonu a tedy výdělku. Tento přístup je krátkozraký, a pokud již k požáru dojde, je tento požár často pro firmu varováním a následně není požární bezpečnost tolik podceňována. V některých případech je škoda způsobená požárem natolik rozsáhlá, že požár může být pro firmu likvidační. Ve dvou případech bohužel měl požár v dřevozpracujícím průmyslu i fatální následky a ve sto třinácti případech došlo ke zranění osob.

Použitá literatura

1) Hüttl J., Diplomová práce Zjišťování příčin vzniku požárů v objektech a prostorech dřevozpracujícího průmyslu, Ostrava, VŠB - Technická univerzita Ostrava. Fakulta bezpečnostního inženýrství. Katedra požární ochrany a ochrany obyvatelstva, Sign.: 257340/118,
2) Program Statistického sledování událostí – statistická data z let 1999 až 2008.

Ing. Jaroslav HÜTTL, MV-generální ředitelství HZS ČR

Tabulka č. 1 Základní informace o požárech v dřevozpracujícím průmyslu

Schema

Dobrovolná pomoc při mimořádných událostech a krizových situacích má rostoucí uplatnění. Její existencí se zásadně zvyšuje potenciál poskytované pomoci. Základním cílem plánování dobrovolné pomoci je dosažení připravenosti k jejímu využití. Protože tíhu dobrovolné pomoci v národním měřítku nesou zejména obce, je na nich, zda následující podněty uplatní.

Poskytování dobrovolné pomoci za mimořádných událostí a krizových situací úzce souvisí s naplňováním principu občanské solidarity. Představuje organizovanou pracovní činnost právnických, podnikajících fyzických a fyzických osob nebo poskytnutí věcného prostředku těmito osobami. Činnost je bezúplatná, přičemž může být dohodou sjednáno poskytnutí peněžité náhrady. Mnohdy se právnická osoba stává zprostředkovatelem pomoci tím, že dobrovolníky zajišťuje. Právnická osoba, zajišťující dobrovolníky (fyzické osoby vykonávající dobrovolnou pomoc) a zabývající se jejich činností, je označována jako dobrovolnická organizace.

Dobrovolná pomoc

Pro samotnou realizaci dobrovolné pomoci je důležitý už prvoplánový přístup. Rozumí se tím aplikace právních norem jako východisek pro koncipování této pomoci. Především je potřeba uvést, že existují dva právní rámce dobrovolné pomoci:

→ poskytování dobrovolné pomoci podle zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů;
→ poskytování dobrovolné pomoci podle zákona č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů.

Podle krizového zákona lze dobrovolnou pomoc poskytnout právnickými a fyzickými osobami na žádost starosty [ustanovení § 23 odst. 1 písm. d)] krizového zákona (zákon č. 240/2000 Sb.), přičemž se vztahuje, mimo jiné, také na osoby osvobozené od pracovní povinnosti a pracovní výpomoci (ustanovení § 32 krizového zákona odst. 4). Starosta obce však může využít tuto pravomoc pouze v případě, že byl vyhlášen (pro katastrální území obce) některý z krizových stavů. Dobrovolná pomoc může být realizována také jako občanská flexibilní angažovanost na základě nabídky, tedy mimo žádost starosty obce. Zákon pamatuje na vypořádání nákladů spojených s dobrovolnou pomocí. Tyto náklady, včetně pojištění, nesou osoby, které se k dobrovolné pomoci přihlásily. Výše náhrady je pak určena dohodou, nebo postupem podle zvláštních právních předpisů, nebo výší odpovídající obvyklé mzdě za stejné či podobné práce, a taktéž výší nákladů nebo obvyklé náhrady za použití věcného prostředku v době jeho poskytnutí (ustanovení § 35 krizového zákona odst. 3). Organizace této formy dobrovolné pomoci není ze strany státu podporována dotacemi.

Podle zákona o dobrovolnické službě se pomoc uskutečňuje jako služba dle ustanovení § 2 odst.1 písm. b) zákona o dobrovolnické službě (zákon č. 198/2002 Sb.). Spadá do rámce institucionalizovaného dobrovolnictví, a to jako služba krátkodobá. Je-li poskytována po dobu kratší než tři měsíce, nebo dlouhodobá, pokud se jedná o dobu delší než tři měsíce (ustanovení § 2 odst. 3). Dobrovolná pomoc probíhá mimo pracovněprávní vztah, služební poměr, členský poměr, školní vzdělávání nebo studium fyzických osob (ustanovení § 3 odst. 3). Za tuto službu dobrovolníkům nenáleží odměna. Služební vztah zakládá smlouva dobrovolníka s vysílající organizací (podmínkou je, aby vysílající organizace měla Ministerstvem vnitra udělenu akreditaci podle ustanovení § 6 zákona). Závazky mezi vysílající a přijímající organizací (přijímající organizace dobrovolníky přijímá a ti vykonávají službu v její prospěch) jsou rovněž ošetřeny smlouvou. Zákonné podmínky ke smlouvám, k akreditaci, k výkonu služby apod. jsou kodifikovány v konkrétních ustanoveních zákona o dobrovolnické službě (§ 5 až § 9). Z hlediska organizování je dobrovolnická služba státem podporována. Znamená to, že Ministerstvo vnitra poskytuje vysílající organizaci dotace ke krytí pojistného a části výdajů spojených s evidencí dobrovolníků, jejich přípravou pro výkon služby, se zajišťováním výkonu služby a také pojistného na důchodové pojištění dobrovolníka (ustanovení § 11). Povinnost orgánů krizového řízení plánovat a realizovat dobrovolnou pomoc podle jednoho, nebo druhého zákona není taxativně stanovena. Je pouze na orgánech obcí, zda zvolí první, nebo druhou alternativu organizování dobrovolné pomoci, případně zvolí kombinaci obou variant současně (viz obrázek „Poskytování dobrovolné pomoci“).

Zajištění dobrovolníků

O dobrovolnou pomoc v příslušných správních obvodech obcí žádají starostové obcí a měst (primátoři statutárních měst). Další činnosti spojené se zajištěním dobrovolníků vykonávají obecní a městské úřady (magistráty statutárních měst), které:

→ přijímají dobrovolníky, kteří se hlásí (na základě žádosti starosty obce nebo z vlastního podnětu);
→ přijímají dobrovolníky včetně dobrovolníků od vysílajících = dobrovolnických organizací (v případě dobrovolnické služby podle zákona jsou obecní úřady v úloze přijímajících organizací);
→ evidují dobrovolníky, včetně jejich registrace, poučení a potvrzení vykonané pomoci, hmotného zabezpečení a zabezpečení náhrad dobrovolníkům, vedou škodní řízení, případně mohou zřizovat skupinu příjmu a řízení dobrovolníků;
→ podle právního rámce pomoci zajišťují pro dobrovolníky odpovídající zázemí.

Využití dobrovolníků

Jádrem zapojení dobrovolníků do účinné pomoci jsou likvidační a následně obnovovací práce. Činnosti vykonávané v rámci dobrovolné pomoci zpravidla nevyžadují odbornou kvalifikaci. Dobrovolníci zejména odstraňují překážky (spadlé stromy, naplaveniny a jiné přírodní překážky, trosky, sutiny apod.), odklízejí a likvidují zničená vybavení domů a bytů, vynášejí nábytek a další movitý majetek, budují přístřešky, staví provizorní přechody, zapažují terén proti sesuvům půdy, zajišťují stavby proti zřícení, provádějí výkopy a obdobné činnosti. Pokud jsou dobrovolníci zařazeni k výkonu odborných prací, jedná se nejčastěji o práce stavebního charakteru, jako zednické, tesařské, pokrývačské, klempířské a instalační (voda, elektřina, plyn) činnosti, zprovoznění linkových vedení a některé práce s využitím zemních strojů.

Počty a odbornosti dobrovolníků předurčují, jaké jsou nejvhodnější formy jejich nasazování. Lze je nasazovat po jednotlivcích (individuální úkoly), nebo jako doplnění početních stavů složek IZS (jedná o službu tzv. dobrovolnické složky IZS), nebo jako samostatný odřad pro vybrané činnosti (obvykle obnovovací práce).

Za řízení dobrovolníků a dozor nad jejich využíváním odpovídá obec. Za tím účelem určuje vedoucího, nebo využívá vedoucí přeurčenými vysílající organizací – tzv. koordinátory. Jsou-li dobrovolníci doplněním početních stavů složek IZS, dohlížejí na práce dobrovolníků vedoucí složek IZS (zpravidla velitel zásahu nebo velitel úseku). Metodické vedení prací zajišťují zkušení profesionálové.

Pracovní předměty a pracovní prostředky poskytují obce z vlastních zdrojů, případně je zapůjčují od jiného subjektu, případně je může poskytnout vysílající organizace. Vlastní provedení prací musí být řádně připraveno. Předchází mu analýza vývoje situace, rekognoskace prostředí a zhodnocení náročnosti prací včetně poučení o požadavcích bezpečnosti – za toto odpovídají určení vedoucí. Pokud je žadatelem o dobrovolnou pomoc obec s rozšířenou působností, koordinuje nasazení dobrovolníků v rámci likvidačních a obnovovacích prací starosta obce s rozšířenou působností. Běžnou koordinaci v průběhu prací zajišťují vedoucí dobrovolníků a vedoucí konkrétních druhů prací na místech nasazení (koordinátoři).

Opatření k realizaci dobrovolné pomoci

V návaznosti na předchozí vymezení zajištění a využití dobrovolníků lze konkretizovat opatření k realizaci dobrovolné pomoci a v „Plánu dobrovolné pomoci“ je stylizovat jako pracovní (prováděcí) část. Při tvorbě plánu to znamená specifikovat popis opatření (postupnou činnost), zdůraznit odpovědnost za jejich provedení a vymezit využitelnost dokumentace nebo patřičného odkazu. Mezi tato opatření zpravidla patří:

→ žádost o dobrovolnou pomoc;
• ze strany dobrovolníků (fyzických osob),
• v rámci dobrovolnické služby,
→ příjem, evidence a organizační řízení dobrovolníků;
→ zajištění sociálního zázemí pro dobrovolníky.

Za žádost o dobrovolnou pomoc a její uplatnění odpovídají starosta, obecní úřad a při postupu v rámci dobrovolnické služby i vysílající organizace. Z toho je zřejmé, že také příjem, evidence a organizační řízení dobrovolníků jsou věcí administrativy a úkonů obecního úřadu. Sociální zázemí pro dobrovolníky také řeší obecní úřad (podmínky osobní hygieny, běžné ošacení, osobní ochranné pracovní pomůcky, stravování, ubytování a další zabezpečení). Tuto odpovědnost může nést i vysílající organizace, je-li tak dohodnuto a má-li pro sociální zázemí dobrovolníků vytvořeny podmínky.

K žádostem o dobrovolníky a k organizačnímu řízení dobrovolníků je potřebné určité penzum dokumentů a organizačních kroků:

a) žádost starosty obce o dobrovolnou pomoc;
b) dokumenty vysílající organizace;
c) výběr akreditovaných vysílajících organizací ze „Seznamu akreditovaných vysílajících organizací“ (u odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra);
d)  předjednání závazné pomoci;
e) smlouva mezi vysílající a přijímající organizací;
f) smlouva o výkonu dobrovolnické služby (mezi dobrovolníkem a vysílající organizací);
g) dokument (katalogový list) o postupu při příjmu, evidenci a organizačním řízení dobrovolníků;
h) dotazník (k osobě dobrovolníka);
i) potvrzení o vykonané pomoci (vydávané dobrovolníkovi při ukončení pomoci);
j) odkaz na Plán nouzového přežití (součást havarijního plánu kraje).

Poznámka: Dokumenty uvedené pod písmeny b), c), e), f) se vztahují na dobrovolnou pomoc podle zákona o dobrovolnické službě a platí pro ně rezortně zavedené vzory. Dokumenty uvedené pod písmeny a), g), h), i) vyžadují autorská vyhotovení.

Výčet opatření reflektuje „živou práci“ s dobrovolníky. Dává předobraz zpracování reálného „Plánu dobrovolné pomoci“ jako jednoho z možných plánů, zařazených do přílohové části krizového plánu kraje, a pro jeho rozpracování na úrovni obce s rozšířenou působností. Tím napomáhá utváření organizační základny využití dobrovolníků.

Závěr

V článku jsou zohledněny právní aspekty dobrovolné pomoci a využity zkušenosti HZS Moravskoslezského kraje ze zpracování „Plánu dobrovolné pomoci“ (součást Krizového plánu Moravskoslezského kraje). Výběr této tematiky odpovídá skutečnosti, že aktivity a funkční oblasti dobrovolné pomoci při mimořádných událostech a krizových situacích, transponované do výkonu potřebných prací, tvoří významný pilíř humanitární pomoci.

Literatura

[1] Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
[2] Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů.
[3] Plán dobrovolné pomoci, HZS Moravskoslezského kraje.
[4] Webové stránky Ministerstva vnitra dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/prevence/dobrovol/index.html, http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/prevence/dobrovol/akredit.html.

por. Ing. Tomáš HENDRYCH, mjr. Ing. Antonín KRÖMER, plk. Ing. Libor FOLWARCZNY, Ph.D., HZS Moravskoslezského kraje


 

Policie ČR - dary   2 377 730 Kč

HZS ČR - dary   617 344 Kč

Nadace ČEZ      247 556 Kč

ČSOB, a.s.  100 000 Kč

Global Assistance, a.s.  100 000 Kč

Asavet, s.r.o.    100 000 Kč

Raiffeisenbank, a.s.   100 000 Kč

Česká Rafinérská, a.s.   100 000 Kč

Imperiál Tobacco CR, s.r.o.   50 000 Kč

Všeobecná zdravotní pojišťovna   90 000 Kč

• ODBORNÁ PŘÍPRAVA
Program Leonardo úspěšně zakončen
plk. Ing. Radovan Kočí, kpt. Bc. Zdeněk Ondráček

• VZDĚLÁVÁNÍ
Vysokoškolská příprava specialistů OPZHN
plk. prof. Ing. Dušan Vičar, CSc., pplk. doc. Ing. Zdeněk Skaličan, CSc.

• PŘÍLOHA
Hašení požárů a zásahy složek IZS v průmyslových zónách
Ing. Václav Kratochvíl, Ph.D., Ing. Michal Kratochvíl, Ing. Šárka Navarová, Ph.D.