Vstup do roku 2012 je pro naši redakci zvláště významný. Právě před deseti lety, v únoru roku 2002, totiž vyšlo první číslo časopisu 112 – odborného časopisu požární ochrany, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva.

Jeho zrod je úzce spjat se vznikem „nového“ Hasičského záchranného sboru ČR v roce 2001, rozšířením jeho působnosti a úkolů. Úvahy a diskuse o názvu, koncepci a struktuře vyústily v polovině roku 2001 v rozhodnutí vedení generálního ředitelství HZS ČR zahájit v roce 2002 vydávání časopisu 112, čtvrtletníku zaměřeného zejména na problematiku požární prevence, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva. Zároveň bylo rozhodnuto pokračovat ve vydávání časopisu 150-Hoří, orientovaného na oblast požární ochrany s tím, že by obě periodika byla v budoucnosti sloučena.

Druhá etapa vývoje časopisu byla odstartována v roce 2004. Předcházelo jí rozhodnutí vedení generálního ředitelství HZS ČR ukončit ke dni 31. prosince 2003 vydávání časopisu 150-Hoří a od 1. ledna 2004 zahájit vydávání časopisu 112 v měsíční periodicitě a obsahové struktuře rozšířené o oblast požární ochrany a krizového řízení. S časopisem se v podobě, v jaké vyšlo jeho první číslo v lednu 2004, setkáváte do dnes.
Za deset let své existence se časopis 112 stal důležitým informačním, vzdělávacím, metodickým a propagačním prostředkem HZS ČR v předmětné oblasti a získal si široký okruh svých čtenářů a příznivců.

Za spolupráci a pomoc redakci děkujeme členům redakční rady, dopisovatelům a smluvním partnerům, podílejícím se na jeho výrobě a distribuci, za zájem a podporu pak všem jeho čtenářům.

Věříme, že časopis 112 bude i v dalším, pro HZS ČR složitém ekonomickém období, chápán jako jeden z jeho nejvýznamnějších mediálních nástrojů k objasňování poslání a úkolů sboru.

redakce

Dne 1. prosince loňského roku vystřídal ve funkci generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR genmjr. Ing. Miroslava Štěpána plk. Ing. Drahoslav Ryba. Jeho hodnocení současného postavení sboru a především problémy naplňování jeho poslání v dalším období byly předmětem našeho rozhovoru.

Ve funkci ředitele HZS kraje Vysočina jste působil více než deset let a výrazně jste se podílel na naplňování poslání a plnění úkolů tzv. nového HZS ČR. Jste tudíž plně kompetentní hodnotit, jaký je sbor z hlediska akceschopnosti při vstupu do druhé dekády své novodobé historie.

plk. Ing. Drahoslav RybaAkceschopnost a vůbec fungování sboru je na vysoké úrovni. Sbor byl za desetiletí své novodobé existence několikrát důsledně prověřen při řešení mimořádných událostí menšího, ale hlavně velkého rozsahu. Povodněmi, které území republiky v podstatě postihují každoročně, rozsáhlými požáry, ale také závažnými dopravními nehodami, z nichž bych chtěl jmenovat například železniční nehodu ve Studénce v roce 2008 nebo téhož roku hromadnou dopravní nehodu na dálnici D1. Nezapomeňme také na doslova mravenčí práci odborníků vykonávajících státní požární dozor, stavební prevenci, zjišťování příčin vzniku požárů atd. Za zmínku stojí nepostradatelné krizové řízení a samozřejmě ochrana obyvatelstva. Nesmím také opomenout pomoc, poskytovanou do zahraničí. Je to dlouhá řada výborně propracovaných programů, strategií a koncepcí. Rovněž bych chtěl podtrhnout velmi důležitou spolupráci na úseku integrovaného záchranného systému s ostatními složkami systému, který je velmi dobře nastaven. Ale nesmíme usnout na vavřínech, stále je co zlepšovat, s postupem vědy, techniky a nejrůznějších technologií také se neustále učit a přizpůsobovat pokroku svoje činnosti.

Funkci jste převzal v období výrazně změněné ekonomické situace, jejíž první dopady sbor pocítil již v roce 2011. Ve svém vystoupení po slavnostním převzetí funkce jste dokonce upozornil, že sbor čeká boj o udržení a zachování jeho funkčnosti. S jakým rozpočtem bude v roce 2012 sbor hospodařit a s jakými dopady?

Rozpočet HZS ČR se na rok 2012 sníží o 306 milionů korun, prostředky na provoz a investice se sníží o 104 milionů korun, kázeňské odměny budou zkráceny o 35 milionů korun. A zbytek peněz se ušetří snížením počtu systemizovaných míst o 354. Rok 2012 „přežijeme“, ale následující roky, pokud se bude rozpočet nadále snižovat, mohou vést ke snížení úrovně požární ochrany, integrovaného záchranného systému a krizového řízení v celé České republice.

Lze v této souvislosti očekávat propouštění příslušníků a občanských zaměstnanců případně omezení provozu některých  stanic?

Snížení tabulkových míst se zřejmě obejde bez propouštění, protože bude možné tato místa vygenerovat z „odchodovosti“ v loňském a případně v letošním roce. Již v loňském roce byla obsazována pouze zcela nepostradatelná místa specialistů, jako jsou chemici, právníci, psychologové, stavební dozor apod., ostatní tabulková místa nebyla po jejich uvolnění obsazena.

O rušení stanic neuvažujeme. V roce 2010 prošel HZS ČR vnitřním auditem nastavení organizační struktury a jednotnosti, včetně početních stavů. Tím byla vytvořena optimalizace plnění úkolů, struktury a početních stavů. Počet a rozmístění stanic odpovídají schválenému plošnému pokrytí a poskytování pomoci občanům v tísni. Jakýmkoliv omezením provozu stanic bychom mohli ohrozit bezpečnost občanů a také plnění zákonem uložených úkolů.

S ohledem na vnitřní ekonomickou situaci jako i na problémy v rámci Evropské unie určitě nemůžeme, minimálně v nejbližším období, očekávat výrazné navýšení finančních toků. Pro zachování funkčnosti sboru bude pravděpodobně nezbytné hledat jiné vnější zdroje. Máte některé z nich vytipovány?

Pokud jde o prostředky investičního charakteru, vyvinulo HZS ČR aktivity směřující k získání dotačního titulu a následnému čerpání prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie na pořízení moderní techniky a technologií pro zvýšení kvality řešení mimořádných událostí a pro zvýšení akceschopnosti při záchranných a likvidačních pracích při živelních pohromách. Jde o velmi významnou částku ve výši jedné miliardy korun, přičemž 85 % způsobilých nákladů by financovala Evropská unie prostřednictvím integrovaného operačního programu. V nejbližším období by Česká republika měla obdržet k těmto operacím vyjádření Evropské unie, podle dosavadních signálů předpokládáme, že bude kladné. V současné době rozpočtových škrtů jde o významný počin, a to nejen pro jednotky profesionálních hasičů, kterým bude za tyto prostředky pořízená technika k zásahové činnosti primárně sloužit, ale i pro sbory dobrovolných hasičů obcí, jimž může být převedena do užívání technika, kterou nová technika nahradí. Při současné situaci s krácením rozpočtu HZS ČR by bez realizace projektů z EU byly investice do pořízení požární techniky téměř nulové.

Hasičský záchranný sbor ČR, Policie ČR a zdravotnická záchranná služba krajů jsou společně zapojeny do projektu jednotné úrovně informačních systémů operačního řízení a modernizace technologií pro příjem tísňového volání základních složek integrovaného záchranného systému. Projekt je realizován s podporou strukturálních fondů Evropské unie. Jeho cílem je zvýšení kvality služeb poskytovaných občanovi na úseku tísňového volání při mimořádných událostech, zkrátit čas mezi tísňovým voláním a zásahem na místě mimořádné události, sjednotit úroveň informačních systémů operačních středisek základních složek IZS, nasadit moderní technologie a nově využívat informace.

Je nutné také zdůraznit, že se do rozpočtů HZS krajů vracejí náklady vynaložené na likvidaci následků dopravních nehod, a to zejména na základě dohody uzavřené mezi HZS ČR a Českou kanceláří pojistitelů v roce 2010. Dosud se jednotkám HZS krajů vrátilo více než 30 milionů korun.

Pravděpodobně bude nutné hledat možné úspory i uvnitř sboru. Domníváte se, že existují oblasti, jejichž určité utlumení nebude mít dopad na jeho akceschopnost? Hovoří se například o snížení počtu cvičení nebo redukci soutěží požárního sportu.

Podívejme se na hledání úspor z jiného úhlu. Prioritou je zachování většiny stanic a samozřejmě plnění našich povinností vyplývajících ze zákona. Úkoly v oblasti integrovaného záchranného systému, krizového řízení, ochrany obyvatelstva, státního požárního dozoru atd., musíme i nadále plnit. Může se ale stát, že se například prodlouží lhůty vydání stanovisek stavební prevence. Co se týče cvičení, plány vycházejí z určité „potřeby“ co procvičit, vyzkoušet nové postupy, prostředky. Samozřejmě je to prostor pro určitou zvýšenou integraci cvičení, například sousedních krajů, ale i jednotlivých složek IZS. Jednotlivé HZS krajů s touto myšlenkou k plánování cvičení přistupují. V oblasti požárního sportu se s úsporami začalo již v roce 2011 uspořádáním republikového mistrovství společně se Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska.

HZS ČR má zákonem stanovené poslání a úkoly. Mnohdy bylo poukázáno na skutečnost, že hasiči vykonávají činnosti, které s ochranou života, zdraví nebo majetku občanů bezprostředně nesouvisí. Jmenovat bychom mohli například úklid vozovek po dopravních nehodách nebo likvidaci padlých stromů v místech, kde nikoho neohrožují. Nezvažuje se alternativa jejich neprovádění nebo provádění za úhradu? Obojí by mohlo mít finanční přínos.

HZS ČR nejen zachraňuje životy, zdraví, majetek a životní prostředí, ale také na tyto činnosti musí své příslušníky připravovat. Myšlenku o „zpoplatnění“ některých činností zvažujeme. Samozřejmě se odvíjí specificky pro každý jednotlivý kraj. Obecně řečeno, pokud je překročena hranice naší zákonné povinnosti, můžeme na základě zákona o požární ochraně (§ 97 zákona č. 133/1985 Sb.) vyžadovat zaplacení vykonané práce. Když budu konkrétnější, může jít například v některých případech o likvidaci rampouchů nebo vos.

Také se nabízí možnost, že bychom byli využíváni na různé technické nebo technologické pomoci, které nesouvisejí se záchranou životů, zdraví, majetku a životního prostředí. Technika, kterou disponujeme, se musí stále udržovat v provozuschopném technickém stavu, a její obsluha v určité kondici.

Pokud nedojde k zásadní změně rozpočtové politiky, lze vůbec odhadnout, jak by tato situace mohla ovlivnit fungování samotného sboru a zajištění bezpečnosti občanů?

Systém bude fungovat stále, ale je zásadně ohrožena jeho úroveň. Chybějící finanční prostředky nutné na zajištění chodu celého sboru, a tím vykonávání jeho zákonných povinností, mohou mít za následek snížení úrovně vnitřní bezpečnosti. Bylo by naivní se domnívat, že když budou chybět finanční prostředky, nebude to mít následky. Naší snahou je, aby dopad na občana samotného byl právě z hlediska bezpečnosti co nejmenší.

Jak se stavíte k názorům, že by část kompetencí a úkolů, které plní HZS ČR, mohla být přenesena na jednotky sboru dobrovolných hasičů obcí?

Spolupráce s jednotkami sboru dobrovolných hasičů obcí je realizována denně při řešení nejrůznějších událostí. Dá se říci, že spolupráce je nastavena výborně, že se navzájem doplňujeme a je i nepostradatelná. Já sám jsem členem sboru dobrovolných hasičů od svého mládí. Vím, jaké úsilí obce vyvíjejí k tomu, aby plně zastaly svoji roli na úseku požární ochrany. Ale nezapomeňme, že požáry tvoří přibližně 20 % všech událostí, které jak dobrovolné, tak profesionální jednotky požární ochrany během roku řeší. Denně se zasahuje u dopravních nehod, poskytují se technické pomoci, provádějí se záchranné a likvidační práce u živelních pohrom. A s tím je spojen velmi důležitý fakt, že pokud bychom uvažovali o přenesení části kompetencí na dobrovolné hasiče, bude nutné jejich dovybavení technikou, dalšími prostředky pro nejrůznější zásahy, a také nezbytné vzdělávání jejich členů. V neposlední řadě by to znamenalo finanční zatížení jednotlivých obcí. V konečném důsledku by toto řešení bylo výrazně dražší a vyžádalo by si i podstatné prodloužení doby, do které je občanovi dnes pomoc poskytnuta. Účast dobrovolných hasičů na zásazích ovlivňují ještě další okolnosti, a sice jejich nepřítomnost ve svém zaměstnání. V okolních státech, kde většina povinností „leží“ na dobrovolných hasičích, se neustále potýkají s problémy jejich uvolňování ze zaměstnání. Uvážíme-li, že hasiči denně řeší více než 280 událostí, opět se vracím k tomu, že je dobře, že máme profesionální hasiče, na jejichž bedrech leží větší břemeno a garantují rychlou pomoc v nouzi pro každého.

I přes problémy lze určitě konstatovat, že HZS ČR je stabilizovanou a vysoce akceschopnou organizací. Pokud byste měl postavit pořadí priorit, na co se bude nutné, z hlediska zkvalitňování činnosti sboru, zaměřit v nadcházejícím období?

Rozhodně tou nejdůležitější prioritou je přizpůsobit se současné ekonomické situaci tak, že pokud budou nutné jakékoliv zásahy do sboru a v jakémkoliv směru, tak aby byly vratné v následujících letech. Z toho vyplývá další neméně důležitá priorita, a sice zachovat standard bezpečnosti, jaký občanům dosud poskytujeme. Tady je důležité, aby i vláda České republiky pokládala vnitřní bezpečnost za velmi důležitou a měla to na paměti zejména při sestavování rozpočtu na roky budoucí. Co se týká zkvalitnění činnosti HZS ČR, chceme se zaměřit například na systém vzdělávání členů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí mimo jiné prostřednictvím e-learingových kurzů, stejně tak budeme pokračovat ve vzdělávání starostů obcí.

V uplynulém období byly zahájeny práce na novelizaci komplexu v roce 2000 přijatých tzv. krizových zákonů. Bude se v tomto procesu pokračovat?

Ano, budeme pokračovat. Je nutné se podívat na aktuální potřeby novelizace právních předpisů v gesci HZS ČR, zejména v návaznosti na novou právní úpravu v oblasti informačních technologií. Mým cílem je upravit zákon o HZS ČR, který již neodpovídá současnému postavení sboru ve stále se vyvíjející době.

Jsme na prahu nového roku. Jak byste si ho přál prožít Vy osobně a co by Vás v prvním roce Vašeho působení v čele sboru nejvíce potěšilo?

Přeji si, aby se všichni hasiči, vrátili v pořádku od zásahů ke svým nejbližším. Aby práce, kterou dělají, je stále v této nelehké době těšila. Já osobně chci své síly věnovat na přesvědčení politiků, rozhodujících o rozpočtu, že prostředky vynaložené na zajištění vnitřní bezpečnosti jsou velmi důležité a že se dotýkají každého občana této země. Nikdy nevíme, kde začne hořet, kdy si rozmary počasí začnou vybírat svou daň, kdy budeme potřebovat rychle a odborně vyprostit zraněné ze zdemolovaného vozidla a věřte, že každá vteřina se v takové situaci zdá nekonečně dlouhá. Oblast bezpečnosti nelze podceňovat a být připraven se může jedině vyplatit! Potěšilo by mě, kdybychom už nikdy nemuseli řešit v podstatě ohrožení funkčnosti sboru a tím i bezpečnost občanů.

plk. Dr. Jaroslav VYKOUKAL, foto archiv redakce

 

V červnu loňského roku došlo po k úderu blesku k požáru a následně k výbuchu horního dílu fermentoru bioplynové stanice v Malšicích. Čtyři zaměstnanci montážní firmy měli velké štěstí, protože asi 10 minut před úderem blesku opustili pracoviště fermentoru při začínajícím dešti.

Průběh zásahuPřes Českou republiku přecházela 22. června 2011ve večerních hodinách zvlněná studená fronta. Vál západní vítr o rychlosti 5 až 6 m.s^-1, v nárazech až 13 m.s^-1. Teplota vzduchu mezi 19.00 a 20.00 hodinou klesla z přibližně 27 °C na 18 °C. V okolí obce Malšice bylo podle Českého hydrometeorologického ústavu zaznamenáno přibližně deset záporných blesků do země s vrcholovou hodnotou do 18 kA. Při bouřce spadlo přibližně 14 mm srážek.

Popis objektu a technologie

→ Bioplynová stanice sestává ze stavebních objektů:
→ technická budova s kogenerací,
→ fermentor a dofermentor,
→ plynovod, fléra,
→ přípojka VN, trafostanice,
→ přístupové komunikace, zpevněné plochy,
→ terénní a sadové úpravy,
→ vodovodní přípojka, vytápěcí systém,
→ osvětlení, aktivní bleskosvod,
→ venkovní technologická vedení,
→ silážní žlab včetně příslušenství.

Technologické zařízení obsahuje: příjem, ukládání a přívod substrátu, fermentaci a dofermentaci, kondenzační linku, zásobník na kvasné zbytky, zužitkování plynu, zařízení na detekci plynu, elektrotechniku a ovládání.

Technická budova s kogenerací dále obsahuje: příjmový zásobník, čerpací a dopravní místnost (tvoří samostatný požární úsek společně s příjmovým zásobníkem), centrální velín (samostatný požární úsek), olejovou místnost (samostatný požární úsek), technická místnost s kogenerační jednotkou GE Jenbacher s navrženým elektrickým výkonem 625 kW a tepelným výkonem 680 kW (samostatný požární úsek).

Vlastní fermentor tvoří železobetonová vodotěsná nádrž (jímka) o vnitřním průměru 25,5 m s výškou stěn 6,85 m a celkovým objemem 3507 m³ (účinný objem 3089 m³). Stěny jsou po vnějším obvodu opatřeny minerální izolací opláštěnou trapézovým plechem. Na vnitřních stěnách jsou umístěny trubkové rozvody vytápění fermentoru. Nad fermentorem je umístěn membránový plynojem, který je tvořen vnitřní folií z vrstveného PVC. Fermentor s plynojemem je zastřešen vnější folií opět z vrstveného PVC. K dosažení požadované únosnosti a pevnosti střešního pláště jsou do foliové plachty vetkány polyesterové popruhy, které jsou ukotveny ve vrcholu na nerezové ocelové hlavici vynášené dřevěným sloupem o rozměrech 350/350 mm a výšky 10,3 m a po obvodu jímky fermentoru. Vnitřní plachta (jímací plachta bioplynu) slouží jako membránový plynojem (zásobník plynu) a je provedena z vrstvené tkaniny ve složení PVC folie – polyesterová tkanina – PVC folie s objemovou hmotností 850 g.m^-2. Fermentor dále obsahuje míchadla, plnící potrubí, odváděcí potrubí a přepadové potrubí do nádrže na digestát. Součástí objektu fermentoru je i recirkulační šachta o rozměrech 1,5 x 3 m a přečerpávací plastová nádrž s rozměry 3 x 3 m. Do fermentoru se čerpadly dopravuje fermentační materiál (organická hmota – biomasa, v tomto případě prasečí kejda a kukuřičná siláž), kdy působením směsné kultury mikroorganismů (především mezofilních methanogenních bakterií) dochází za nepřístupu vzduchu postupně v několika stupních k rozkladu organické hmoty. Hlavním produktem anaerobní fermentace organické hmoty je bioplyn. Vedlejším produktem je stabilizovaný anaerobní materiál – tzv. fermentační zbytek, čili digestát, který je nejvíce využíván jako kvalitní organické hnojivo. Hlavním produktem bioplynové stanice je bioplyn využívaný následně jako palivo v plynovém motoru kogenerační jednotky k výrobě elektrické energie při současné produkci tepelné energie.

Průběh zásahu

Požár byl ohlášen 22. června 2011 v 19.59 hodin a OPIS HZS Jihočeského kraje vyhlásilo I. stupeň poplachu. Jednotka stanice Tábor s CAS 25 a CAS 32 jela na místo zásahu za značné bouřkové aktivity a větru, který dosahoval rychlosti vichřice. V důsledku výpadku komunikační sítě Matra a ztráty spojení s operačním střediskem měla problém s přesnou lokalizací místa požáru. Po příjezdu začala s průzkumem, kterým bylo zjištěno, že hoří střešní plášť konstrukce fermentační jímky bioplynové stanice. Jednotka ustavila techniku do bezpečné vzdálenosti, zajistila po dohodě s obsluhou vypnutí elektrického proudu bioplynové stanice a utvořila dopravní vedení 2B a útočný proud C 52 po žebříku na hořící zbytky střešní konstrukce. Jednotka dále zajistila navedení CAS 25 k místu zásahu. Po příjezdu CAS 25 na místo zásahu byl na lokalizaci požáru utvořen druhý útočný proud C 52 po žebříku. Explozimetrem Tetra byla monitorována výbušnost. Po lokalizaci požáru jednotka prováděla dohašování částí opláštění fermentační jímky a ochlazování kovové části opláštění. Na místo zásahu se ve 20.32 hodin dostavila jednotka SDH obce Malšice s CAS 25, která byla ponechána v záloze.

Rozsah škod

V důsledku požáru a účinků bleskového proudu došlo k poškození střešního pláště a jímací plachty, vynášecí hlavice na dřevěném sloupu, strojního a elektronického vybavení bioplynové stanice. V době vzniku požáru se ve skladovací nádrži fermentoru nacházela naskladněná biomasa – digestát do výšky přibližně 3 mm. Mikrobiologickým rozkladem organických složek biomasy může vznikat bioplyn ve složení asi 60 % metanu, 35 % oxidu uhličitého, 4 % vodní páry a 1 % dalších stopových plynů. V důsledku požáru a následného výbuchu bioplynu nahromaděného pod jímací plachtou fermentoru došlo k poškození a utržení horního uzavíracího víka plastové přečerpávací nádrže s následným vyvržením do vzdálenosti asi šesti metrů jihovýchodně od nádrže.

Příčina vzniku požáru

Na místě požáru byly zjištěny příznaky působení atmosférického výboje – blesku na ocelové hlavici, která byla umístěna na horním konci dřevěného sloupu vynášejícího střešní plášť fermentoru a na které se nacházely známky tavení nerezové oceli. Dále bylo zjištěno mechanické poškození kuželovité části ocelové hlavice, na které došlo k deformaci okrajů směrem vzhůru v důsledku rychlé změny objemu plynu jako následek explozivního vyhoření (výbuchu) nahromaděného bioplynu v prostoru nad hladinou digestátu. Příčinou vzniku požáru byl úder blesku.

V souvislosti s šetřením příčiny vzniku požáru byla pozornost soustředěna na způsob provedení hromosvodní ochrany. Na ochranu bioplynové stanice je aplikován tzv. aktivní jímač ESE podle projektové dokumentace zpracované podle francouzské národní normy NF C 17-102 a dále souboru platných českých technických norem ČSN EN 62305-1 až 4, které jsou spolu vzájemně v rozporu. Obecně platí, že na území České republiky je nutné v projekční i realizační fázi postupovat podle platné legislativy ČR (právně účinných předpisů na území ČR). V této souvislosti lze konstatovat, že francouzská národní norma NF C 17-102 podle vyjádření Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví je na území ČR neplatná. Tento úhel pohledu lze doporučit při povolovacím řízení uvedených staveb.

V daném případě jde o posloupnost aplikace následujících předpisů: zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a souvisejících předpisů, vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů, a platných českých technických norem ČSN EN 62305-1 až 4, Ochrana před bleskem.

Výše uvedené skutečnosti potvrdil ve svém znaleckém posudku soudní znalec Ing. Jiří Kutáč (specializace ochrana před bleskem a přepětím).

K požáru a následném výbuchu zbytkového bioplynu došlo při výstavbě, kdy bioplynová stanice byla ve fázi dokončovacích prací. Výsledek nesprávného návrhu ochrany před bleskem dle NF C 17-102 je ten, že blesk udeřil do horního dílu fermentoru, který byl vzdálen jen 26,05 m od jímače ESE. Přitom ochranný poloměr (ochranný prostor) daného jímače ESE byl Rp = 62 m.

Výroba bioplynu ve fermentoru představovala zlomek svého špičkového výkonu. Lze se jen domnívat v jakém rozsahu a s jakými následky by probíhala mimořádná událost při zcela dokončeném fermentoru a plné kapacitě vývinu bioplynu.

Poznatky ze zásahu

Negativa
→ ztráta spojení výjezdu s OPIS vlivem meteorologických podmínek a následná chybná lokalizace místa požáru,
→ nedostatečná znalost technologie bioplynové stanice.

Pozitiva
→ malé množství bioplynu ve fermentoru,
→ stavební provedení jímky bránilo šíření požáru mimo objekt,
→ dostatečné množství hasebních látek u požáru.

nprap. Martin PETRÁK, por. Bc. Josef KOUTENSKÝ, HZS Jihočeského kraje, Ing. Jiří KUTÁČ, Unie soudních znalců, o.s., foto archiv HZS Jihočeského kraje

 

Zdolávání požáru v horském terénu je vždy náročné na zajištění zásobování vodou. Proto se v Krkonošském národním parku v Sedle pod Dvoračkami 14. října 2011 uskutečnilo taktické cvičení na likvidaci lesního požáru alternativní metodou.

Před dvěma lety se zrodila myšlenka, zda by se nedalo nechat si vrtulníkem vodu nanosit do přenosné nádrže a tu pak využít pro klasické hašení hadicovým vedením.

Dne 25. září 2009 došlo v Krkonošském národním parku (KRNAP) k lesnímu požáru ve svahu kopce Plešivce. Místo požáru se nacházelo ve značně svažitém skalnatém terénu s nízkým klečovitým porostem, vzdálené od nejbližší pojezdné komunikace 400 m s převýšením 120 m. Dálková doprava vody na místo požáru byla zajištěna hadicovým vedením, přenosnými přečerpávacími nádržemi a přenosnými stříkačkami.

Do hasebních prací byl zapojen i vrtulník Bell 412 Letecké služby Policie ČR, který pomáhal s likvidací požáru a provedl 28 shozů vody. Při hašení pozemního plošného požáru jsou shozy vody z vrtulníku velice efektivní, ale při dohašování podzemních ložisek je shození tak velkého množství vody do jednoho místa neekonomické.

Netradiční taktické cvičení

Na HZS Libereckého kraje územním odboru Semily si na rok 2011 naplánovali taktické cvičení, jehož předmětem bylo hašení ohnisek lesního požáru v těžko přístupném terénu prostřednictvím vrtulníku a přenosné nádrže. Předpokládaným taktickým využitím mělo být dohašování pozemních a podzemních požárů po provedené lokalizaci, nebo likvidace malých ložisek lesního požáru v době jeho rozvoje. Místem nasazení měly být terény pro jinou mobilní techniku nedostupné, ale vzrostlé stromy nebo jiné terénní překážky nesměly bránit vrtulníku, aby poblíž místa požáru vysadil zásahové družstvo a v místě zásahu položil zavěšené břemeno na zem.

Příprava cvičení

Prvním krokem bylo hledání odpovědi na otázku, zda lze vůbec přenosnou samonosnou lehkou nádrž z vrtulníku bambivakem plnit. Bude to bezpečné pro hasiče a vrtulník? Nepraskne nádrž, když se voda do ní naráz vypustí?

Tyto a další otázky byly diskutovány na setkání s techniky a piloty ve středisku Letecké služby Policie ČR na Letišti Praha, a.s. Vzhledem k tomu, že se v praxi ještě nic podobného neuskutečnilo, nepodařilo se na všechny otázky nalézt odpověď. Výstupem bylo rozhodnutí, že z hlediska bezpečnosti zasahujících hasičů a možného ohrožení vrtulníků musí být nádrž vybavena zařízením pro upevnění k zemi, aby nedošlo k jejímu vzlétnutí tlakem vzduchu od rotoru vrtulníku. Zda nádrž vypuštění vody z bambivaku vydrží, nebylo jisté. Postupné vypouštění vody z bambivaku není možné. Jediné co lze pro zdárné naplnění nádrže udělat, je posadit bambivak před vypuštěním vody až na dno nádrže.

Dalším krokem bylo zajistit přenosnou nádrž, která by vyhovovala daným požadavkům. Za tímto účelem bylo osloveno vedení podniku Technolen, a.s. v Lomnici nad Popelkou, kde se přenosné samonosné nádrže pro technické účely vyrábějí. Vedení podniku po objasnění záměru vyhovělo požadavkům HZS Libereckého kraje a pro účely cvičení bezplatně poskytlo upravenou přenosnou nádrž o obsahu 10 m³. Samonosná nádrž z pogumované textilie a molitanovým límcem o rozměrech 450 cm (průměr základny), 90 cm (výška), 390 cm (průměr horního okraje), o hmotnosti 25 kg byla osazena dvěma výpustnými ventily s přírubou DIN C 52. Nádrž byla oproti standardní nádrži doplněna o čtyři upevňovací popruhy s 50 cm dlouhými upevňovacími kolíky na dně.

Cvičení bylo i přípravou na zdolávání požáru ve vrcholových partiích Krkonoš. Mělo přinést zkušenosti, které by bylo možné využít při zdolávání skutečného požáru (například výběr vhodného místa pro plnění vrtulníku a výcvik jednotek pro plnění letecké techniky). Posledním krokem bylo dohodnout se Správou KRNAP vhodné místo pro cvičení. Ideální by bylo provést cvičení ve vrcholových partiích Krkonoš, ale s tím nesouhlasilo oddělení ochrany přírody. Jako rozumný kompromis bylo zvoleno Sedlo pod Dvoračkami.

Průběh cvičení

Cvičení bylo naplánováno na 14. října 2011 od 14.00 hodin. Ve stanovený čas se všichni cvičící dostavili na louku „u kapličky“ v Rokytnici nad Jizerou, kde bylo vytvořeno zázemí týlu. Po příletu vrtulníku byl připraven bambivak s příslušenstvím a s posádkou byly prodiskutovány poslední detaily cvičení. Do kabiny vrtulníku nastoupilo zásahové družstvo v počtu 1+3, byla naložena přenosná nádrž a 5 m dlouhá savice B + přechodky na armatury B/C a B/110, kulový ventil, hadicový koš (3x C), dvě náhradní hadice C, jedna kombinovaná proudnice C, kladivo a hřeby pro upevnění nádrže. (Pro ustavení nádrže v neznámém terénu by bylo vhodné zásahové družstvo vybavit ještě krumpáčem a lopatou). Ve 14.29 hodin bylo zásahové družstvo vysazeno na místě zásahu v Sedle pod Dvoračkami. Místo zásahu bylo od místa týlu vzdáleno 3,6 km s převýšením 380 m. Za sedm minut po vysazení mělo zásahové družstvo připravenu nádrž na plnění vodou a v osmé minutě jim vrtulník z místa týlu v podvěsu dopravil přenosnou stříkačku PS 12. V osmnácté minutě bylo provedeno první plnění nádrže bambivakem.

Plnění přenosné nádrže bambivakem

Místo zásahu bylo na svažité louce a pro umístění nádrže byla využita přírodní proláklina s dostatečnou rovinou na rozložení nádrže. Nádrž byla upevněna k zemi čtyřmi kotvícími popruhy za 50 cm dlouhé kovové kolíky na dně. Na výpustný ventil byla napojena PS 12 prostřednictvím pětimetrové savice B. V místě týlu bylo zahájeno plnění bambivaku. Velitel zásahu potvrdil pilotovi vrtulníku, že je nádrž připravena k plnění a byl domluven signál, který určoval přesný okamžik pro vypuštění vody z bambivaku do nádrže (překřížení rukou v úrovni pasu). Plán počítal s tím, že nádrž budou při plnění obsluhovat tři hasiči a čtvrtý (velitel) bude navigovat vrtulník. V průběhu cvičení při přenesení PS 12 na místo zásahu, ukázal tlak vzduchu pod rotorem, že bude nutné, aby nádrž při plnění obsluhovali čtyři hasiči. Roli velitele zásahu tedy převzal vedoucí cvičení.

Na místo zásahu přilétl vrtulník s plným bambivakem vody. Čtyři hasiči přidržovali v pokleku okraj nádrže. Vrtulník pomalu vyklesával, součastně se přibližoval k nádrži, a v daný okamžik byl bambivak nad středem nádrže a ke dnu nádrže mu zbýval přibližně jeden metr. Vrtulník pokračoval ve vyklesávání. V momentu, kdy se bambivak dotkl dna nádrže, hasiči nadzvedli okraj nádrže. Velitel zásahu překřížil ruce před tělem v úrovni pasu a na tento signál byla vypuštěna voda z bambivaku. Dynamický ráz vody při jejím vypuštění nebyl nijak velký a stěny nádrže mu bez problému odolaly. Odlehčení bambivaku se na pozici vrtulníku nijak výrazně neprojevilo. Pilot vrtulníku dokázal při vypouštění udržet bambivak v potřebné pozici a z nádrže s ním vystoupat pomalu ven, tak aby veškerá přinesená voda natekla do nádrže. Další plnění se cyklicky po sedmi až osmi minutách opakovala.

Plnění nádrže a současné hašení

Úkolem zásahového družstva bylo i hašení požáru jedním proudem C. U prvních pěti naplnění nádrže musejí bezpodmínečně asistovat čtyři hasiči. Pak již (po 48 minutách po vysazení zásahového družstva) na asistenci postačují dva hasiči a zásahové družstvo se může rozdělit na dvě dvojice, kdy první obsluhuje PS 12 a nádrž. Druhá dvojice vytvoří útočné vedení C hadicovým košem a zajistí hašení. Pokud by na místo zásahu bylo dopraveno ještě jedno družstvo, bylo by možné vzhledem k tomu, že je vypouštěcí ventil na dně nádrže, zahájit hašení již po prvním naplnění, ale je vhodnější provést minimálně tři naplnění, aby byla nádrž dostatečně stabilní při plnění. Množství odebírané vody se musí přizpůsobit intervalu plnění nádrže. Při dohašování ohnisek podzemního požáru dochází v praxi k častému přemísťování útočného proudu. Proto by přerušovaný odběr vody neměl způsobovat problémy s likvidací požáru.

Při taktickém cvičení bylo hašení zahájeno až po sedmém naplnění nádrže (63 minut po vysazení zásahového družstva) a v průběhu hašení bylo provedeno poslední osmé naplnění nádrže. Hašení bylo zahájeno později, aby se zjistilo, jak se bude při plnění chovat téměř plná nádrž. Vrtulník ale v důsledku zásahu na pátrací akci před příletem na cvičení neměl dostatek paliva k provedení dalších plnění.

Po osmém naplnění přenosné nádrže bambivakem rozhodl vedoucí cvičení, že po doplnění paliva nebude vrtulník v plnění nádrže pokračovat. Vrtulník odlétl pro palivo na letiště do Liberce a na místo zásahu se vrátil po 52 minutách. Mezitím zásahové družstvo ukončilo zásah a připravilo se na transport zpět do týlu. Nejdříve byla do týlu vrtulníkem přenesena v podvěsu přenosná stříkačka PS 12 a následně v kabině vrtulníku zásahové družstvo s veškerým příslušenstvím. Po krátkém vyhodnocení bylo cvičení v 16.47 hodin ukončeno.

Poznatky a zkušenosti

Cvičení prokázalo, že alternativní metoda zdolávání ohnisek lesního požáru s přenosnou nádrží plněnou závěsným zařízením pod vrtulník je technicky i organizačně proveditelná. Jen početní stav zásahového družstva 1+3 se ukázal jako nedostatečný. Po konzultaci s pilotem vrtulníku bylo upřesněno, že lze na místo zásahu přepravit najednou až pět osob. V praxi se zřejmě tato metoda bude využívat zejména v případech, kdy už na místě zásahu bude vrtulník provádět standardní hašení. Na místě zásahu by tak měl být dostatek hasičů na současné zajištění hašení požáru i obsluhy nádrže. V případě zásahu v místě pro běžnou techniku nedostupném, bude vhodné nejprve co nejblíže k místu zásahu dopravit z návětrné strany průzkumné družstvo v minimálním počtu 1+3. Průzkumné družstvo vyhledá příhodné místo pro přistání zásahového družstva a umístění nádrže. Velitel průzkumné skupiny se stane velitelem zásahu a dva členové průzkumné skupiny se zapojí do hasebních prací.

Cvičení přineslo mnoho cenných poznatků, které lze v praxi využít. Zda tomu tak bude, ukáže až čas.

mjr. Ing. Pavel VITÁK, HZS Libereckého kraje, foto kpt. Ing. Radek VOJÍK a Kamila ANTOŠOVÁ
 

V lednu letošního roku uplynul první rok činnosti nově koncipovaného Školního a výcvikového zařízení Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen „ŠVZ“). Jedním z důvodů tohoto zásahu do systému vzdělávacích zařízení v rámci HZS ČR byla bezesporu nezbytná úsporná opatření.

Integrace

Po ukončení činnosti Odborného učiliště požární ochrany v Chomutově byla do nově vzniklého zařízení integrována zbývající tři vzdělávací zařízení – odborná učiliště požární ochrany Frýdek-Místek, Borovany a Brno. Z nich se stala jednotlivá střediska ŠVZ, která jsou řízena svými vedoucími.
Sídlem vedení ŠVZ je Brno.

První rok řízení tohoto organizačního článku generálního ředitelství HZS ČR má za sebou i jeho ředitel plk. Ing. Ladislav Geleta. Podle jeho slov bylo prvořadou prioritou uplynulého roku zkvalitnění další práce. Jeho vizí v oblasti mezilidských vztahů v prvním roce fungování ŠVZ bylo, aby jednotliví vedoucí měli pro své podřízené „otevřené oči i uši“, ale i naopak, aby uplatňovali své pravomoci pro zkvalitnění další práce v jednotlivých kurzech i v dalších činnostech ve spolupráci s ostatními subjekty působícími na úseku požární ochrany a složkami integrovaného záchranného systému.

Dalším cílem nadále zůstává snaha o sjednocení výsledků vzdělávání tak, aby absolventi kurzů realizovaných v kterémkoli středisku získali stejné informace a byly na ně kladeny také stejné požadavky při ověřování získaných znalostí a dovedností. Jistou výhodou současné struktury ŠVZ je i flexibilnější využití lektorů mezi jednotlivými středisky.

Za zmínku stojí také velmi dobrá spolupráce střediska Brna s HZS Jihomoravského kraje, a to jak po stránce technické, tak i personální.

Hlavní cíle

Hlavními cíli ŠVZ v souladu s Koncepcí vzdělávání HZS ČR jsou zvyšování kvality vzdělávání a výcviku, pružná reakce na požadavky výkonu služby a zvyšování motivace ke vzdělávání. Výsledkem musí být proškolený a vycvičený absolvent kurzu, který zná vše potřebné pro výkon své funkce, a to na základě požadavků HZS krajů. K naplnění tohoto cíle vede složitá cesta, která se dá rozdělit do těchto dílčích kroků:

1. Personální stabilizace

Kvalitní vzdělávání profesionálních hasičů realizuje profesionální hasič-lektor. Úsilí se proto v roce 2011 soustředilo na získání odborníků z praxe. Pro příklad, pouze na středisku ŠVZ Brno došlo k razantní personální obměně lektorského sboru a v období od 1. února 2011 do 1. prosince 2011 bylo přijato devět instruktorů z řad příslušníků HZS ČR z celé republiky. Velkým úspěchem je skutečnost, že i přes neodpovídající platové zařazení lektorů ve srovnání s hasiči ve výkonu služby, nebyl přijat nikdo „z civilu“. Velké poděkování patří instruktorům, kteří v ŠVZ slouží již déle. Jsou na ně kladeny stále vyšší nároky (bez možnosti vyššího finančního ohodnocení), a přesto jsou ochotni pracovat pod vysokým tlakem z důvodu zkvalitňování výuky a výcviku.

2. Zajištění fungování odborných služeb na úrovni srovnatelné s HZS krajů

Lektoři - odborníci z praxe, jsou zárukou fungování chemické, technické, strojní a spojové služby v rámci ŠVZ stejně, jako je tomu v praxi. To je nezbytná podmínka k tomu, abychom byli schopni učit právě to, co po nás výkon služby požaduje.

3. Vytvoření podmínek pro kvalitní výcvik

Pro maximální přiblížení praktického výcviku reálným podmínkám se postupně zvyšuje používání trenažérů. V loňském roce byl zprovozněn sklepní trenažér s možností nácviku hašení hořícího tlakového plynu, elektrické rozvodné skříně, tlakových lahví a základní nácvik při zvládání žíhavých plamenů. Dále byl rozšířen a zrekonstruován ohňový kontejner simulující reálné podmínky zásahu k nácviku hašení požáru v uzavřených prostorách. „Ohňový dům“ byl vybaven technologií na spalování kapalné fáze propanu k praktickým výcvikům záchranných i hasebních prací. Zprovozněno bylo také speciální zařízení ULTRA FOG na hašení jedlých olejů a tuků, s čímž se hasiči ve své praxi velice často setkávají. Jak ukazuje statistika, nedbalost a nepozornost v domácnosti je stále častou příčinou mnoha požárů.

4. Manažerské vzdělávání a lektorské dovednosti

K zabezpečení co nejvyšší úrovně vzdělávání je nutné mít nejen odborníky -hasiče z praxe, ale rovněž kvalifikované lektory, kteří jsou schopni vhodně řídit výuku a výcvik a umějí také motivovat posluchače. Velká pozornost proto bude zaměřena na jejich přípravu a následné vzdělávání.
Výcvik profesionálních hasičů v našem vzdělávacím zařízení začíná být prestižní záležitostí, o čemž svědčí nebývalý zájem hasičů podílet se spolu s příslušníky a občanskými zaměstnanci ŠVZ na realizaci vytýčených cílů.

kpt. Bc. Zdeněk ONDRÁČEK, Školní a výcvikové zařízení HZS ČR, středisko Brno, foto archiv ŠVZ HZS ČR
 

• PREVENCE
Využití nových technologií v oblasti ochrany před bleskem v České republice
Ing. Jiří Kutáč, doc. Ing. Zbyněk Martínek, CSc., Ing. Jan Mikeš

Spalinové cesty a spotřebiče paliv
plk. JUDr. František Vavera, Ph.D.

• PŘEDSTAVUJEME
Motolskou nemocnici chrání vlastní hasiči
Mgr. Zuzana Cikhartová

• SPORT
Mezi královnami kralovala Petra Kvitová
plk. Dr. Jaroslav Vykoukal

 • PŘÍLOHY
Směrnice Ministerstva vnitra č. j. MV-117572-2/PO-OKR-2011 ze dne 17. listopadu 2011, kterou se stanoví jednotná pravidla organizačního uspořádání krizového štábu kraje, krizového štábu obce s rozšířenou působností a krizového štábu obce

Veletrhy a výstavy pořádané v České republice a v zahraničí v roce 2012