Časopis 112 ROČNÍK XIII ČÍSLO 10/2014

V části zaměřené na oblast POŽÁRNÍ OCHRANY analyzujeme zásah na rozsáhlý požár výrobního a skladovacího objektu v Plzni. Dále seznamujeme se závěry XXIII. ročníku konference Požární ochrana, hodnotíme veletrh Prague Fire & Security Days 2014 a informujeme o nových právních předpisech pro navrhování, instalaci a údržbu stabilních hasicích zařízení. První díl seriálu věnovaného záchranářské kynologii a výsledky IV. ročníku konference Aspekty práce pomáhajících profesí tvoří náplň bloku IZS. V tematickém bloku OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ představujeme zařízení pro dekontaminaci bojové techniky LINKA-08, hodnotíme taktické cvičení složek IZS Královéhradeckého kraje, jehož hlavním tématem byla výstavba základny humanitární pomoci, přinášíme rozhovor s Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc., věnovaný problematice změn klimatu. V závěrečném bloku seznamujeme s výsledky X. mistrovství světa v požárním sportu, na kterém naše reprezentace získala stříbro v celkovém hodnocení.  

Počasí nás v posledních letech často zaskočí svými náhlými výraznými změnami a mnohem častěji, než si pamatujeme z minulosti, se opakují situace, kdy způsobuje dalekosáhlé škody. Následkem přírodních pohrom dochází také ke ztrátám na životech, zdraví i na majetku lidí. V rozhovoru s Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc., předsedou Českého národního výboru pro omezování následků katastrof, jsme zjišťovali, co nás pravděpodobně čeká do budoucna a jak případné extrémní projevy počasí zvládat.

O tom, co se děje s klimatem a jaké jsou příčiny, vedou odborníci spory. Jaký je váš názor na změny klimatu?

Klima je nyní o něco méně stabilní, než bylo před 20 lety, ale není to nic mimořádného, co by se v historii neopakovalo. Vždy se střídala období teplejší a chladnější, nepravidelně přicházely silné bouře, vichřice i velké povodně. Jen nestačí tyto periody hodnotit z pohledu jedné nebo dvou lidských generací. Ve starší literatuře, například v textech Jana Nerudy, se dočteme o katastrofální povodni v Praze v roce 1890, která pobořila i Karlův most, Kosmova kronika popisuje tornádo ničící zeď na Vyšehradě.

Meteorologové mají stále dokonalejší přístroje a numerické modely. Proč se počasí často nedaří předpovědět?

Předpovědi počasí se rozhodně postupně zlepšují, zejména díky numerickým modelům počasí. Avšak přesnost je velmi dobrá pro předpovědi na jeden až dva dny, s rostoucím intervalem úspěšnost předpovědi postupně klesá. Příčinou jsou předpovědi srážek, které jsou vždy mnohem obtížnější než například předpovědi teploty. Numerický regionální model počasí Aladin, používaný u nás, dokáže určit složitými výpočty na základě vstupů z globálních modelů a naměřených dat počasí na 48 až 56 hodin dopředu. Dlouhodobější předpovědi vycházející z globálních modelů jsou pro meteorologické služby náročnější. Důležitá meteorologická data se měří radary, družicemi, detektory blesků a dalšími metodami. K meteorologickým měřením u nás slouží 28 profesionálních meteorologických stanic a větší počet stanic dobrovolnických, které doplňuje ještě síť srážkoměrných stanic. Pro získávání dat o klimatu a jeho vývoji pracuje síť klimatologických stanic. Pro předpovědi povodňových stavů vycházíme z numerické předpovědi srážek, která následně vstupuje do hydrologických modelů pro jednotlivé hlavní toky spolu s údaji o vodních průtocích. Celý postup je poměrně složitý a zejména při extrémních situacích může být zatížen větší chybou. Tak tomu bylo i při povodni v červnu 2013, kdy se k velkoprostorovým srážkám připojily silné lokální přívalové deště.

Letos bylo srážek poměrně málo, zvláště v některých oblastech hrozilo sucho, ale situace se postupně měnila, mnohde se dostavily dokonce i vydatné srážky. Zemědělci si i v loňském roce na jaře stěžovali na nedostatek srážek, ale v dalších měsících napršelo, a úroda byla zachráněna. Výkyvy počasí jsou stále častější a obvykle i větší, ale musíme si na tuto situaci zvykat a s důsledky počítat.

Byl jste ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu. Stal jste se jím poté, co jste pracoval jako jaderný chemik v Ústavu jaderného výzkumu Řež, a.s. Co to pro Vás znamenalo?

Byla to pro mne velká změna. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) není totiž výzkumným ústavem, nýbrž službou občanům a institucím, kterou ústav poskytuje nepřetržitě. Od analýz aerosolu v Ústavu jaderného výzkumu jsem tak jako ředitel ČHMÚ přešel k mnoha náročným úkolům, například řešení organizačního uspořádání práce tak, aby tři hlavní obory ústavu – meteorologie, hydrologie a ochrana ovzduší dobře spolupracovaly. Veškeré změny v organizaci a zavádění nových metod musely probíhat bez narušení plynulosti poskytování služby. Veškerou činnost však propojuje meteorologie, na kterou navazují oba další hlavní obory. Meteorologie zároveň získává další prostředky pro ústav z komerční činnosti. Velice důležitá je úzká spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému, zejména s Hasičským záchranným sborem ČR. Ústav sdílí data a předpovědi o množství srážek, monitoruje hydrologickou situaci a předpovídá povodňové stavy, ale také směr a rychlost větru, teplotu, vlhkost a tlak vzduchu (údaje důležité nejen pro hrozící povodně, ale také při šíření požáru a škodlivých látek do ovzduší, pro zamrzání hasicí vody při nízkých teplotách, pro plynulejší dopravu požární techniky atd.). Systém integrované výstražné služby uvádí informace o sněhových, námrazových i bouřkových jevech, dešťových srážkách a dalších podmínkách počasí.

Největší problém při blížících se povodních je vždy v rozhodování, zda se má vydat výstraha na povodeň a aktivovat povodňové komise nebo krizové štáby, uvést do pohybu hasiče, evakuovat obyvatele atd. Pokud by bylo varování plané, všechny náklady způsobené aktivací systému by byly zbytečné a mohlo by se stát, že by nám lidé příště nevěřili. Pokud bychom však nevarovali a k pohromě by došlo, byly by ztráty ještě mnohem větší. Takové rozhodování s sebou nese velkou odpovědnost. Někdy si lidé stěžují i na poněkud méně přesné předpovědi hezkého počasí. Předpovědi jsou totiž vydávány jako určité průměrné hodnoty pro celou republiku nebo kraj, a nemusí platit pro každou konkrétní obec.

V roce 1997 vznikl Český národní výbor pro omezování následků katastrof, jehož jste předsedou. Jakým způsobem naplňujete úkoly, o nichž vypovídá název výboru?

Výbor má statut občanského sdružení s přibližně 30 členy, převážně odborníky a manažery z oblasti prevence katastrof. Jsou v něm zástupci ČHMÚ, HZS ČR, Úřadu vlády, některých ministerstev, Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, Červeného kříže, výzkumných ústavů, vysokých škol, České asociace pojišťoven i zástupci soukromého sektoru. Výbor není součástí oficiální struktury krizového řízení v České republice. Soustřeďujeme se zejména na včasné varování, vzdělávání, integraci krizového řízení pro více druhů pohrom (povodně, vichřice, sněhové bouře, vlny horka, lesní požáry apod.) i na hygienické a zdravotnické aspekty. Zabýváme se také prevencí katastrof způsobených lidskou činností (průmyslové havárie, dopravní neštěstí, terorismus).

Odborné znalosti a přímé kontakty členů významně přispívají k lepší reakci na krizové situace i ke zlepšení některých procesů krizového řízení. Podporujeme názor, že na klimatickou změnu je nutné se adaptovat a na možné katastrofy se co nejlépe připravit. Usilujeme proto o větší odolnost nejen kritické infrastruktury, ale i domů občanů a obecně o dokonalejší připravenost obyvatelstva na krizové situace. Vyměňujeme si zkušenosti se zástupci obdobných národních výborů středoevropských zemí (Polsko, Rakousko, Slovensko a Maďarsko), ale také s Francií, Německem a dalšími státy v rámci Evropské sítě národních platforem. Spolupráce se uskutečňuje formou společných akcí a účastí na projektech financovaných z evropských prostředků. Velmi aktivní jsme v přípravě seminářů k dalšímu vzdělávání veřejné správy a občanů v krizové připravenosti.

Odborníci varují, že intenzita přírodních katastrof se bude stupňovat. Na co by se proto měly bezpečnostní orgány především zaměřit?

Tyto hrozby se obvykle spojují s dopady možné změny klimatu. Jsou dvě základní oblasti řešení této hrozby. První možností je snížení množství emisí vypouštěných do ovzduší. Bohužel země, které jsou největšími znečišťovateli, neprojevují vůli se připojit ke světové iniciativě a blokují mezinárodní dohody. Politické a ekonomické záměry se neshodují se snahami vědců a ochránců přírody a životního prostředí. Proto nám zbývá druhá a v současné době efektivnější cesta k řešení situace na planetě, a to přizpůsobit se. Pro všechny to znamená lepší připravenost, informovanost, schopnost pomoci sobě i druhým. Znamená to například mít připravené nejpotřebnější věci v případě evakuace nebo vědět, jak se chovat při výpadku elektrického proudu. Stát by měl dohlížet na to, aby celá infrastruktura byla odolnější. V zátopových oblastech důsledně nepovolovat stavby a jednou vytopené domy obnovit v lepší a odolnější kvalitě. Na tom by se mohly podílet i pojišťovny, které by zvýhodnily ty, kteří objekty maximálně zodolnili. K tomu je nutné také novelizovat a zpřísnit stavební předpisy, a dbát na jejich dodržování. Zvyšování odolnosti státu a obyvatelstva vůči přírodním a jiným katastrofám by mělo být v souladu se závěry mezinárodní rámcové dohody Hjógo, přijaté v lednu 2005 v japonském Kobe.

Jaké úrovně ochrany obyvatelstva a životního prostředí bylo za těch deset let dosaženo v České republice?

V České republice byla realizována řada zlepšení v celkové připravenosti na krizové situace, především na povodně, které nás často zasahovaly. Některá města již mají mobilní hráze jako ochranu proti povodním. Na druhé straně někde ani za deset let nebyla odolnost a připravenost dostatečně zvýšena. Potvrdila to i povodeň v roce 2013, při níž se v některých obcích projevila řada nedostatků. Zvýšenou odolnost by měla mít zejména kritická infrastruktura, která by měla fungovat i za krizových stavů. Pro zachování soběstačnosti při možnosti výpadku elektrického proudu se začínají budovat tzv. ostrovní provozy, které jsou schopny „startu elektrárny ze tmy“ a mohou zajistit alespoň minimální dodávku energie pro nejnutnější potřebu. Měli bychom počítat i s dalšími přírodními pohromami, jako jsou vlny veder nebo sucho, i když podle klimatických předpovědí nebudou dopady těchto změn na vodní zdroje u nás tak vážné jako u jižnějších evropských států. Proto náš Výbor chystá na podzim seminář věnovaný problematice sucha. Tíží nás však špatná kvalita ovzduší, zejména v Moravskoslezském kraji. Nadlimitní zatížení, zejména aerosoly, způsobuje, že je v tomto regionu současná i budoucí generace vážně ohrožena na zdraví. Velmi neuspokojivá je také situace v oblasti bezpečnosti potravin na našem trhu, kde musí dojít k důslednější kontrole dozorovými orgány.

Jako problém vidím malou koordinaci při zvyšování odolnosti a připravenosti na krizové situace mezi rezorty. Je nezbytné, aby mezirezortní spolupráce byla řízena vládou. Rovněž by měly být efektivněji využívány prostředky z evropských fondů. Výkonnou moc by mohl mít například místopředseda vlády, jako je tomu v některých zemích. V připravenosti na pohromy musí být zachována kontinuita, aby po volbách neřídili složky krizového řízení a štáby pokaždé noví, a často nezkušení lidé. Měli bychom se proto zvýšení připravenosti na katastrofy věnovat více než dosud.

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto archiv redakce

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook