Časopis 112 ROČNÍK XIII ČÍSLO 10/2014

V části zaměřené na oblast POŽÁRNÍ OCHRANY analyzujeme zásah na rozsáhlý požár výrobního a skladovacího objektu v Plzni. Dále seznamujeme se závěry XXIII. ročníku konference Požární ochrana, hodnotíme veletrh Prague Fire & Security Days 2014 a informujeme o nových právních předpisech pro navrhování, instalaci a údržbu stabilních hasicích zařízení. První díl seriálu věnovaného záchranářské kynologii a výsledky IV. ročníku konference Aspekty práce pomáhajících profesí tvoří náplň bloku IZS. V tematickém bloku OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ představujeme zařízení pro dekontaminaci bojové techniky LINKA-08, hodnotíme taktické cvičení složek IZS Královéhradeckého kraje, jehož hlavním tématem byla výstavba základny humanitární pomoci, přinášíme rozhovor s Ing. Ivanem Obrusníkem, DrSc., věnovaný problematice změn klimatu. V závěrečném bloku seznamujeme s výsledky X. mistrovství světa v požárním sportu, na kterém naše reprezentace získala stříbro v celkovém hodnocení.  

Ve dnech 4. až 9. září 2014 se v Almaty v Kazachstánu uskutečnil již X. ročník Mistrovství světa v požárním sportu. Čeští hasiči svými výkony znovu potvrdili, že patří mezi světovou špičku, stali se mistry světa ve štafetě 4x 100 m s překážkami, v celkovém pořadí pak obsadili skvělé druhé místo.

Po předchozích dvou letech, kdy mistrovství světa v Turecku a Jižní Koreji provázely neuvěřitelné organizační zmatky, způsobené zejména nepřipraveností jak po technické, tak po odborné stránce, jsme konečně byli svědky velice dobře připravené akce. Jednoznačně se ukazuje, že akce typu mistrovství světa by měly pořádat pouze země, kde vědí, jak mají vypadat překážky a soutěžní nářadí, disponují kvalitním pořadatelským a rozhodcovským sborem, který zná nejen pravidla, ale má především zkušenosti s pořádáním významných soutěží.

Specifikem šampionátu bylo, že na něm proběhlo i první oficiální mistrovství světa žen. Českou republiku reprezentovalo družstvo ve složení Kamil Bezruč, David Dopirák, Jindřich Harasimovič, František Kunovský, Martin Lidmila, Pavel Krpec, Václav Novotný, Jakub Pěkný, Karel Ryl a Radek Šuba.

Po organizační stránce všechno docela klapalo. Na letišti nás po téměř 24hodinové cestě čekal průvodce i autobus, bydlení v hotelu v blízkosti stadionu bylo na velmi dobré úrovni. A kdo se vypořádal se značným zastoupením skopového v jídelníčku, ten neměl problém ani se stravou.

Aklimatizace, tréninky

První den (4. září) jsme věnovali aklimatizaci, dospání a protažení se po dlouhé cestě. Také jsme se stihli podívat na stadion, kde celé mistrovství mělo probíhat, a začali jsme řešit i nemilou situaci, a to zda se sval Jakuba Pěkného podaří dát do stavu, umožňujícího mu nastoupit alespoň na některou disciplínu. Jak se následně ukázalo, nepovedlo se, což určitě mělo vliv na výsledky družstva hlavně v prvních dvou individuálních disciplínách.

Druhý den (5. září) zasedala mandátní a rozhodcovská komise, proběhlo rozlosování (3 ženská a 13 mužských družstev + domácí „B“ tým mimo soutěž) – my máme startovní číslo 3. Souběžně proběhly na stadionu i oficiální tréninky. Tady by se určitá vylepšení našla – trénink všech čtyř disciplín muselo každé družstvo absolvovat v průběhu jediné hodiny bez jakékoli pauzy pro přechod, výměnu nářadí apod. Rovněž  s náčiním pro požární útok jsme se museli seznámit u suchých kádí. Nicméně podmínky byly pro všechny stejné.

Nový národní rekord Kamila Bezruče

Třetí den (6. září) už začíná vše naostro, a to výstupem do 4. podlaží cvičné věže. Úkol je jasný – v soutěži družstev obsadit 4. místo za „velkou trojkou“ a být před v posledních letech zle dotírajícím Kazachstánem a lepšícím se Polskem. První pokusy nevypadají špatně, před Kazachstánem držíme náskok tří desetin, náš nejhorší započítávaný čas je 15,06 s. Druhé pokusy nemohly začít lépe – Kamil Bezruč svou letošní formu v letadle nenechal a vedle toho, že upisuje 34 setin, tak hlavně posunuje hranici českého rekordu na čas 13,26 s! Ostatní závodníci se však nepřidávají, takže průběžně klesáme za Kazachstán. Situaci ale bere do svých rukou jako správný kapitán Pavel Krpec (a nebude to na tomto mistrovství naposled), upisuje 79 setin a naše družstvo sice těsně, ale přece jen součtem 85,97 s o 15 setin poráží Kazachstán. Vyhrávají Rusové (79,92 s) před Bělorusy (80,06 s) a Ukrajinci (80,53 s). Těšíme se na večerní slavnostní zahájení, ale hlavně na Kamilovo semifinále, kam postoupil jako první český závodník v historii této disciplíny, a to šestým časem. Slavnostní zahájení je pojato v bombastickém stylu, s bohatým kulturním programem, bohužel i mezi prvním a druhým semifinále, takže časový harmonogram dávno neplatí. Možná i to je důvod, proč Kamilovi semifinále nevychází a končí v něm. Ale i tak je jeho historicky první účast v semifinále obrovským úspěchem.

Skvělý výkon Pavla Krpce

Čtvrtý den (7. září) jsou na programu dvě disciplíny – běh na 100 m s překážkami a štafeta 4x 100 m s překážkami, a my plánujeme útok na vyšší pozice. První pokusy jsou příslibem (pět „šestnáctek“ a 15,98 s Františka Kunovského) a na třetí Rusko ztrácíme necelou sekundu. Druhé pokusy ovšem probíhají ve stejném duchu jako ty na věži, kdy jeden pokus za druhým končí u rozdělovače a místo útoku na medailové pozice se začínáme ohlížet dozadu, jak daleko je ještě Kazachstán. Až přichází pokus Pavla Krpce a jeho 15,64 s. Čtvrté místo družstva je zachráněno, byť spokojenost není zdaleka taková, jako se stejným umístěním na věži, spíše naopak, Pavel se navíc osmým časem dostává do semifinále. Stovky nakonec vyhrávají Bělorusové (93,51 s), před Rusy (94,76 s) a Ukrajinci (95,08 s). To hlavní z dopoledního programu pro nás ale teprve přichází. Pavel Krpec v prvním semifinále běží za úžasných 15,29 s, ale končí až třetí a musí čekat na výsledek druhého semifinále. Tam jsou však závodníci pod brutálním tlakem a tři ze čtyř končí na rozdělovači, takže máme finále (tedy pochopitelně Pavel). V něm už mu rozdělovač tolik nevychází, přesto je třetí místo jeho obrovským osobním úspěchem a dalším českým zápisem do historie tohoto mistrovství.

Zlatá medaile za štafetu

Na programu je štafeta 4x 100 m s překážkami. Ukrajina zahajuje za solidních 56,18 s a jdeme my. Po doskoku z bariéry se však Karel Ryl kácí k zemi a zuřivě praporkem mávající rozhodčí nevěstí nic dobrého. Karel se však přece jen zvedá a svůj úsek dokončí, ovšem kvůli těžkému výronu v kotníku pro něj toto mistrovství končí. Umístění na 9. místě po prvních pokusech odpovídá času 67,30 s, vede Rusko (55,51 s) před Ukrajinou a překvapivě Uzbekistánem. Před zahájením druhých pokusů je trochu zmatků, ale nakonec se nám podaří rozhodčím vysvětlit, že je opravdu nutné, aby se prohodily u družstev dráhy a každé z družstev běželo jednou ve vnitřní a jednou ve vnější dráze. Ukrajinci se zlepšují na 54,22 s. Ovšem naši v sestavě David Dopirák, František Kunovský, Martin Lidmila a Pavel Krpec po dráze doslova letí a na závěr přichází třetí velká chvíle Pavla Krpce na tomto mistrovství, protože to, jakým způsobem uhasil hořící oheň, bylo neskutečné. Sice riskantní, ale vyplatilo se. Výsledný čas 53,53 s nakonec znamená první místo a tu setinu, která chyběla na světový rekord, smažou kluci třeba příště. To však ještě není celý příběh této štafety. Ukrajinci podávají protest pro údajné pozdní zapálení ohně při našem pokusu a rozhodčí se jím zcela vážně zabývají. V tu chvíli jsme rozhodnuti, že kdyby byl protest nakonec uznán, tak naše družstvo stahujeme ze soutěže. Naštěstí je protest zamítnut – ne snad pro jeho nesmyslnost, protože některá pravidla takovýto protest (pro porušení pravidel ze strany rozhodčích) připouštějí, ale hlavně proto, že obrazový záznam žádné pochybení neprokázal, možná spíše naopak. Nakonec Ukrajina končí druhá, Rusko třetí (54,47 s) a čtvrté je Bělorusko (55,19 s). Situace před útoky je neuvěřitelně vyrovnaná – vedou Rusové (6 bodů), před Bělorusy (7 bodů), Ukrajinci (8 bodů) a námi (9 bodů), Kazachové už docela ztrácejí (17 bodů).

Královská disciplína

Pátý den (8. září), na programu je královská disciplína požární útok. Pro nás obvykle nástroj k posunu na vyšší příčky v celkovém pořadí. Ovšem letos se vkrádají malé pochybnosti, protože přece jen zásah do secvičeného družstva je velice významný. To není nedůvěra ve schopnosti nově zařazených Jindry Harasimoviče nebo Martina Lidmily, ale obava, jak zapadnou tato dvě nová kolečka do pečlivě vyladěného soustrojí. Ukrajina stanovuje laťku dosti vysoko (31,06 s), ovšem my kontrujeme za 30,59 s. A opět drama – červený praporek v rukou rozhodčího na nástřiku pravého proudu. Důvod je neskutečný – nedovolená pomoc ze strany Pavla Krpce, který naváděl stříkače (Václav Novotný). Naštěstí je k dispozici videozáznam a na něm si můžeme prohlédnout tuto „nedovolenou pomoc“ – dvojí lehké poklepání po rameně na znamení úspěšného nástřiku terčů. Tentokrát se nám daří podstatně rychleji než u včerejší štafety vysvětlit, že se jedná o naprostý nesmysl – takhle přece nedovolená pomoc nevypadá a i kdyby, tak k tomu poklepání došlo po skončení útoku (levý proud měl nástřik 29,35 s). Útočí Kazachstán (30,98 s), Slováci s chybou na nástřiku jednoho terče (31,09 s), pátí jsou Rusové (31,35 s) a Bělorusové dokonce až šestí (32,88 s). Takže kdyby byl nyní konec, jsme mistry světa. Ale na kdyby se ani v požárním sportu nehraje, tak nezbývá nic jiného, než ve druhém pokusu raději stlačit čas ještě níže. Ukrajincům se ve druhém pokusu „vysvléká béčko“ ze spojky u stroje a budou opakovat svůj pokus na závěr, takže z favoritů jdeme na start jako první. A také jako první prolamujeme hranici 30 sekund – konkrétně 29,80 s. Malá odbočka na vysvětlenou – ty časy nejsou nic moc nejen s ohledem na použité stroje, ale hlavně kvůli savicím, se kterými se nabrání vody při nejlepší vůli nedalo kvalitně provést (své o tom jistě vědí Rusové, kteří se jako jedni z mála pokoušeli nabírat). Drama pokračuje – Kazachové se vzepjali k mimořádnému výkonu, a časem 29,73 s nás v požárním útoku porážejí. Na celkové hodnocení družstev to zatím vliv nemá, stále vedeme před Ukrajinou, Ruskem a Běloruskem. Ovšem­ Bělorusové ukázali svou sílu a umění – pod obrovským tlakem (aktuálně byli čtvrtí) předvedli výborný čas a našim se přiblížili na setinu (29,81 s). V celkovém hodnocení to znamená, že jdou před nás do vedení, mimo stupně vítězů je pro změnu Rusko. Pro nás to v podstatě znamená konec zlatého snu, protože pravděpodobnost, že by se někdo další strefil do času 29,80 s a „připsal“ Bělorusům potřebný bod, je opravdu mizivá. Ambiciózní Slováci se nepatrně zlepšují na 30,79 s, a tím, že přeskakují Ukrajinu, ji odsouvají v konečném pořadí za Rusko na celkové čtvrté místo. Rusko se sice také zlepšuje, ale pouze na 31,12 s a v útoku končí až šesté. Opakovaný pokus Ukrajincům nevychází, takže je dobojováno. Zlato bylo sice velmi, velmi blízko, ale to stříbro doceníme možná až s odstupem času.

Závěrečné vyhodnocení

Oproti loňsku jsme postoupili o jednu příčku, vyhráli štafetu, v útoku skončili druzí, měli jsme poprvé svého zástupce v semifinále věže, máme bronz v běhu na 100 metrů s překážkami. Vyrovnali jsme se se zdravotním výpadkem Jakuba Pěkného a následně i Karla Ryla. Ale to nejcennější vidím v tom, že se nám podařilo plnohodnotně zapracovat do družstva nové a mladé tváře - Radka Šubu, Františka Kunovského a Martina Lidmilu. Výsledky jednotlivých disciplín jednoznačně dokazují, že byli více než platní a že myšlenka společné reprezentace profesionálních a dobrovolných hasičů je cestou nastoupenou správným směrem.

plk. Ing. Zdeněk NYTRA, HZS Moravskoslezského kraje, foto plk. Ing. František ZADINA, MV-generální ředitelství HZS ČR

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook