Profesionální i dobrovolní hasiči pomáhají lidem v nejrůznějších krizových situacích, zachraňují jejich životy a majetek, odklízejí následky živelních pohrom. Některé „svízelné situace“, k nimž jsou občas povoláni, však budí na jejich tvářích spíše úsměv.

Požár s evakuací – hraček

Neobvyklý požár likvidovali 10. ledna hasiči z Uherského Hradiště. Podle prvotních informací došlo k požáru automatu na plyšové hračky v hypermarketu.

Do tří minut od vyhlášení poplachu byli hasiči na místě události. Silně zakouřený automat včetně uložených plyšových hraček vynesli ven, kde ho uhasili. Vzhledem k umístění automatu (ve volném vstupním prostoru u dveří) kromě „ohrožení plyšáků“ žádné nebezpečí rozšíření plamenů do okolí nehrozilo.

Neuhnul

V Karlových Varech vyjížděli začátkem roku hasiči, aby sundali medvídka mývala z koruny stromu. Medvídek, který utekl z nedaleké soukromé ZOO, se už pár dní toulal. Vyděšeného mývala chytali hasiči na stromě z koše automobilového žebříku. Zároveň pod stromem stála druhá parta hasičů s odchytovou sítí, kdyby náhodou medvídek spadl. Už tak vyděšené zvíře nemělo ze zásahu hasičů moc velkou radost, a tak se bránilo, jak umělo. Medvídek si prostě ve chvíli nejdůležitějšího momentu zásahu, tedy samotného odchytu ve větvích, normálně ulevil a vše stékalo dolů. Přímo pod stromem stál se sítí v ruce jeden z karlovarských velitelů, bedlivě sledoval zásah a celá sprška mu mířila přímo do obličeje. Neuhnul, protože věděl, že kdyby pustil síť, mohlo by se stát neštěstí. Neuhnul ani pohledem, aby zachraňované zvíře nespustil z očí. „Schytal“ tak celou dávku, a jakmile bylo zvíře v bezpečí, s hrozným křikem běžel k cisterně se umýt. A aby toho nebylo málo, za pár dní přišel na stanici děkovný dopis ’od mývala’, tedy od jeho majitelů, za záchranu. Pochopitelně si kolegové neodpustili na dopis dopsat věnování pro konkrétního hrdinu tohoto zásahu.

Řidič šikula

Dne 14. února byla vyslána jednotka profesionálních hasičů z Rožnova pod Radhoštěm k technickému zásahu v ulici Hrnčířská, kde podle přijatého oznámení došlo k zaklínění kamionu. Řidič tahače s návěsem najel do úzké uličky, kde zůstal vzpříčen a nemohl pokračovat vpřed ani vycouvat. Jedinou možností, jak soupravu vyprostit, bylo posunutí návěsu. Na místo události byl povolán automobilní jeřáb z Otrokovic. Ten po svém příjezdu „srovnal“ zadní část návěsu a kamion tak mohl pokračovat v jízdě.

Dobrý skutek

Kromě pomoci při nejrůznějších krizových situacích pomáhají hasiči občanům i jinak. Někdy lze takový nezvyklý zásah hasičů nazvat prostě jen dobrým skutkem. Jeden takový udělali hasiči ze stanice Vsetín, když 17. března odpoledne přijel na stanici v doprovodu občanů invalidní pán na elektrickém invalidním vozíku. Tomu se totiž při jízdě městem odlomilo na vozíku pravé přední kolo. Hasiči se okamžitě pustili do opravy. Kolo vymontovali, osu svařili, obrousili, srovnali na soustruhu, namazali a nakonec namontovali zpět na vozík. Za hodinu a půl bylo hotovo.

Koně zvláčeli i plynovou přípojku

K neobvyklému zásahu vyjížděly tři jednotky hasičů 21. března do obce Hať na česko­ polské hranici. Při vláčení pole železnými bránami se splašili koně a bránami zdemolovali kryt plynoměru a urvali plynoměr i s trubkou. Z vedlejšího domu muselo být evakuováno pět osob. Hasiči utrženou trubku stlačili hydraulickým rozpínákem, čímž zabránili dalšímu úniku plynu do okolí. Po příjezdu plynové havarijní služby a zaslepení potrubí se mohli vrátit domů jak hasiči, tak evakuovaní lidé. A koníčci dostali normálně do žlabu…

Nevděk

Dne 6. dubna zažilo opravdu nevšední podívanou několik desítek hostů lázní v Jeseníku. V bazénu Vojenské lázeňské léčebny totiž plavalo divoké prase. Pohybovalo se velmi rychle a zběsile se snažilo zachránit si život. Hasiči se několikrát pokoušeli dostat divočáka ven za použití nastavovacích žebříků, to se jim však nepodařilo, prase totiž nechtělo spolupracovat. Nakonec mu ale ubývalo sil a dalo si říct. Pomoc hasičů se mu ale zřejmě až tolik nelíbila, protože velitele zásahu na závěr „odměnilo“ několika oděrkami a modřinami a bez rozloučení uteklo do lesa.

Jednoduchá a účinná terapie

Dvě jednotky profesionálních hasičů z Ostravy se zapojily 25. dubna večer do záchrany osmileté dívenky, která byla spatřena v otevřeném okně v šestém patře obytného domu. K zásahu byl vyslán i automobilový žebřík, vybavený objemnou záchrannou nafukovací matrací. Hasiči jednali velmi rychle, nenásilně potichu otevřeli vyhlédnutý byt a vystresovanou holčičku rychle strhli zpět. Nikdo jiný v bytě nebyl. Ani rodiče. Školačka byla zřejmě ještě v šoku a hasičům začala překotně vysvětlovat, že má velký strach z pavouků. Jednoho zahlédla a naději viděla v otevřeném okně, kde začala srdceryvně volat o pomoc. Hasiči jí proto vysvětlili jednoduchý postup v boji před strachem z osminohých potvůrek, který ji prý opravdu uklidnil a povzbudil: „Příště si vezmi plácačku a pavouka prostě zabij…“.

Vodní fontána v centru Ostravy

Velký potlesk sklidili od účastníků a přihlížejících běžecké akce Night Run Ostrava profesionální hasiči ze stanice Ostrava­ Fifejdy, kteří museli 3. května zastavovat na Masarykově náměstí ohromný gejzír vody, stříkající z hydrantu, do kterého najelo auto a rázem vzniklo na centrálním náměstí první ostravské vřídlo. „S nasazením vlastního zdraví jsme gejzír rychle zastavili a od přihlížejících sklidili zasloužený aplaus,“ dodal velitel zásahu se smíchem.

Nejsou motorkáři jako motorkáři

Že na silném motocyklu můžeme vidět jen drsné muže nebo krásné ženy oděné v kůži? Omyl. Jeden z nablýskaných strojů zaparkovaný před budovou radnice v centru Kroměříže si 20. května odpoledne „osedlal“ roj včel. Na místo netradičního zásahu byla vyslána jednotka profesionálních hasičů z Kroměříže. Že se nejedná o žert, potvrdil za pár minut i velitel jednotky. Roj včel se totiž usadil přímo na přední části chromem zářícího motocyklu. Za velkého zájmu přihlížejících občanů tak museli hasiči včely z motorky odstranit vysavačem na likvidaci rojů bodavého hmyzu.

Nechtěla se pustit

Hasiče na pomoc zavolala 6. června kamarádka dívky, která uvízla ve výšce tří metrů na skále v bruntálském lomu. Dívka se křečovitě držela skály, naštěstí nebyla zraněna. Velitel zásahu se rozhodl využít stromu, který se nacházel nedaleko a před přisunutím žebříku vylezl na strom a dívku držel oběma rukama. Při tom se ji snažil přemluvit, aby se pustila. Bohužel dívka byla natolik vystrašená, že se odmítala pustit. Hasiči proto přisunuli nastavovací žebřík, po kterém k dívce vystoupal další hasič. Teprve poté se nechala přemluvit, pustila se skály a pomalu za asistence hasičů přelezla na přistavený žebřík a po něm dolů na pevnou zem.

Koupel

Dne 14. června vyjížděli brněnští hasiči ke kuriózní nehodě na Brněnské přehradě. Žena na špatně zabržděném invalidním vozíčku sjela večer během sledování ohňostroje nezajištěným otvorem v zábradlí z paluby lodě do vody. Spolucestující ji nezraněnou vytáhli z vody ještě před příjezdem hasičů. Následující den potápěči Policie ČR vytáhli vozík z místa, které hasiči označili bójkami.

„Kešky“ motají hlavy hasičům

Dne 8. července si Policie ČR vyžádala jednotku profesionálních hasičů do Ellerovy ulice ve Strakonicích k asistenci při zajištění možného výbušného systému. Provedeným průzkumem však bylo zjištěno, že se jedná pouze o schránku geocachingu.

Z lanovky po žebříku

Až 40 lidí zůstalo v polovině července večer na rozbité lanovce vedle skokanských můstků ve Frenštátu pod Radhoštěm. Na místo události byly vyslány jednotky lezeckých záchranářů HZS Moravskoslezského kraje a místní jednotka dobrovolných hasičů. Hasiči sundávali uvízlé lidi za použití nastavovacích žebříků, s personálem lanovky zachránili celkem 16 osob.

Nepohodlný náhrdelník

Tanvaldští profesionální hasiči byli 21. července povoláni do tanvaldského supermarketu, kde si nasadila čtyřletá holčička přes hlavu dětské prkénko na toaletu. Prkénko jí zůstalo na krku a již nešlo sundat. Hasiči prkénko odstřihli z krku holčičky pákovými nůžkami za asistence zdravotníků. Ti si pak holčičku odvezli na vyšetření do nemocnice. Holčička neměla žádné viditelné zranění.

Klokana chytejte za ocas!

Profesionální i dobrovolní hasiči vyjížděli jednoho krásného letního dne pod skládku ve Vysokém Mýtě k odchytu klokana. Hasiči na místo zásahu nechali přivolat i specialistu ze Záchranné stanice Pasíčka. Majitel hasičům prozradil, že klokan se musí chytat za ocas. Hasiči spolu s městskými strážníky i pracovníkem záchranné stanice vytvořili kolečko kolem klokana a pomalu se k němu blížili. Přesto klokan první kolo vyhrál a utekl. Hasič Dušan Tomčík, DiS., si řekl, že na klokana počká v křoví, kam by se mohl chtít ukrýt. „Byl jsem skrčený a najednou se mi ztratil z dohledu. Pak jsem se narovnal a viděl ho, jak poskakuje těsně kolem mne směrem do porostu. Neváhal jsem a hbitě sáhl po ocase. Vyšlo to!“

Pracovník záchranné stanice přehodil přes klokana síť a akce se zdařila, hasiči tak nemuseli s klokanem naběhat za celý den desítky kilometrů po Vysokém Mýtě…

Spravedlnosti neunikl

Českokrumlovští hasiči vyjeli 24. července na žádost Policie ČR do obce Zátoň, kde se policisté chystali zadržet jednoho muže. Ten se však rozhodl pro netradiční útěk, a to po řece Vltavě ve vodáckém barelu. Hasiči k muži dopluli na člunu, naložili ho a přivezli na břeh.

Hlava se vešla, tělo už ne

Profesionální jednotka ze stanice Třeboň vyjela 17. října k záchraně kotěte, které uvízlo v kontejneru na odpad. Kotě se chtělo do kontejneru dostat otvorem pro odtok vody. Ale uvízlo tam tak, že dovnitř se nemohlo dostat přes přední končetiny a hlavičku zase nemohlo vytáhnout zpět. Po neúspěšném pokusu o vyproštění hasiči nakonec rozhodli, že vyříznou odpadní otvor i s kotětem. Kotě s odtokovým hrdlem kolem krku pak odvezli na stanici, kde hlavičku uvolnili.

Věřte, nevěřte

Na linku tísňového volání HZS Ústeckého kraje byla přijata 22. října žádost zdravotnické ambulance v Děčíně o pomoc při sundání prstýnku z oteklého penisu pacienta na chirurgickém oddělení. Hasiči použili malou rozbrušovací pilu. Tou velmi opatrně prstýnek přeřízli a z penisu odstranili, a to bez zranění.

Zpracováno redakcí podle podkladů tiskových mluvčích HZS krajů

Nová právní úprava procesních pravidel kontrolní činnosti si vynutila změny mnoha dotčených předpisů. V minulém čísle časopisu jsme avizovali komentář k novele vyhlášky o požární prevenci, která byla vydána ve Sbírce zákonů pod č. 221/2014 Sb. Účelem není uvést všechny změny, které byly provedeny, ale upozornit na ty nejzásadnější a seznámit s filozofií právní úpravy.

Vyhláška č. 221/2014 Sb., kterou se mění vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) je účinná od 1. listopadu 2014.

Novela přináší změny ve třech základních oblastech:
→ uvedení do souladu s platnými právními předpisy v oblasti kontroly,
→ terminologie,
→ modifikace textu ve smyslu jeho zpřesnění a tím odstranění aplikačních nedostatků.

Uvedení do souladu s platnými právními předpisy v oblasti kontroly

Nosným tématem je sjednocení právní úpravy se zákonem č. 64/2014 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím kontrolního řádu, částí druhou, kterou se mění zákon o požární ochraně, potažmo sjednocení se zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád):
→ stávající zápis o kontrole se mění na protokol o kontrole – viz např. dokumentace o kontrole,
→ oznamování termínu provedení komplexní kontroly 7 kalendářních dnů předem se ruší, neboť se nadále bude postupovat podle kontrolního řádu, který oznamování kontrol řeší v § 5.

Terminologie

Doplňují se nová požárně bezpečnostní zařízení (zařízení zamezující iniciaci požáru nebo výbuchu) a do vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení se zařazují požární a evakuační výtahy.

Modifikace textu ve smyslu jeho zpřesnění a tím odstranění aplikačních nedostatků

Zpřesnění textu a odstranění aplikačních nedostatků se dotýká především:
→ kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení a hasicích přístrojů,
→ začleňování činností podle míry požárního nebezpečí.

Kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení a hasicích přístrojů

Téma, které v praxi činilo asi nejvíce problémů. Je nutné náležitě zdůraznit, že se úpravou textu z hlediska výkonu státního požárního dozoru věcně nic nezměnilo! Navrhovaná právní úprava vypouští ustanovení upozorňující na to, že musí být respektována obecná pravidla bezpečnosti. Vypuštěním textu o způsobu provádění kontrol provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení a hasicích zařízení (viz § 7 odst. 4, § 9, odst. 2 a § 10) je text novelizované vyhlášky o požární prevenci srozumitelnější – vyplývá z věty, že způsob provedení kontrol provozuschopnosti není předmětem výkonu státního požárního dozoru. Hasičský záchranný sbor kraje není oprávněným kontrolním orgánem, který by mohl způsob provedení kontrol provozuschopnosti dozorovat nebo dokonce rozhodovat o tom, kdo je a kdo není oprávněn tyto kontroly provádět. Tato skutečnost nic nemění na odpovědnosti za správné provedení kontroly. Oprávnění k výkonu kontrol provozuschopnosti vyplývá z obecné právní úpravy, kdy výrobce stanoví podmínky užívání výrobku. Jako příklad můžeme uvést zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů.

§ 4 zákona o obecné bezpečnosti výrobků

Průvodní dokumentace a označování výrobků

(1) Výrobek uváděný na trh musí výrobce opatřit průvodní dokumentací v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu a označit.
(2) Průvodní dokumentací výrobku jsou doklady, jež jsou podle zvláštních právních předpisů nutné k převzetí a k užívání zboží.
(3) Označování výrobku je pro účely tohoto zákona opatření výrobku informacemi umožňujícími posouzení rizik spojených s jeho užíváním nebo jakýmikoliv informacemi, které mají vztah k bezpečnosti výrobku. Výrobek musí být dále v souladu se zvláštním právním předpisem opatřen údaji potřebnými k identifikaci výrobce a výrobku, popřípadě série výrobku.
(4) Pokud výrobek svými vlastnostmi splňuje požadavky na bezpečnost, ale určitý způsob jeho užívání může bezpečnost spotřebitele ohrozit, je výrobce nebo distributor, který uvádí takové výrobky na trh nebo do oběhu, povinen na toto nebezpečí upozornit v průvodní dokumentaci, pokud toto nebezpečí není zřejmé. Současně jsou tyto osoby povinny přesně určit části výrobku, které mohou vyvolat nebezpečí, a popsat způsob jejich bezpečného užívání. Uvedení tohoto upozornění nezbavuje výrobce nebo distributora povinnosti zajistit ostatní požadavky na bezpečnost výrobku.

Vyhláška o požární prevenci ani nemůže být nosičem právní úpravy, která by zakládala práva výrobcům omezovat trh v této oblasti směrem, který se stal v dosavadní aplikační praxi bohužel realitou. Výrobce s odkazem na vyhlášku o požární prevenci stanoví například podmínky, že pouze jeho zaměstnanci mohou tyto kontroly provádět, nebo že je mohou provádět pouze osoby výrobcem proškolené, přičemž proškolení neumožní všem zájemcům. V důsledku svého účelového jednání si vytváří svého druhu monopol nad touto činností, a to se projeví mnoha negativními důsledky.

Začleňování činností podle míry požárního nebezpečí

Druhou nejdůležitější úpravou bylo vytvoření definice zcela nezávislé na jiných právních předpisech, neboť dosavadní definice se v praxi neosvědčila. Jiná situace je např. u začleňování nebezpečných chemických látek a směsí, kde naopak smysl právní úpravy od evropské legislativy až po národní je v souladu se zájmy požární ochrany a vystihuje míru požárního nebezpečí činností. Ale předpisy pro projektování a výstavbu, na které se vyhláška odkazovala, sledují i jiné cíle, než je požární bezpečnost. U některých nových definic se vracíme k původnímu stavu z roku 2001, který byl narušen změnami právních předpisů v oblasti stavebního práva, když byly změněny definice pro projektování staveb. U dalších definic jsme přistoupili k úpravě textu, který by měl lépe odrážet skutečnost, že různé činnosti mají různou míru požárního nebezpečí.

Pokud má stavba některé prvky požární bezpečnosti staveb (např. dělení do požárních úseků, požárně bezpečnostní zařízení), je na tom bezesporu mnohem lépe, než stavba, která je nemá. Proto se také u všech činností se zvýšeným a vysokým požárním nebezpečím ve smyslu § 15 vyhlášky o požární prevenci vyhodnocuje, jaké prvky stavba má a podle toho se nastavují další technická, ale zejména organizační opatření. Stavbami bez těchto prvků budou zejména stavby, které byly vyprojektovány a uvedeny do užívání před účinností kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Proto je nutné každou provozovanou činnost posuzovat i v kontextu stavby, ve které je provozována. Právní předpis hovoří o definicích, tzn., že je nutné skutečný stav posuzovat ve vztahu k dané definici, pokud zákon nestanoví další požadavky, jako např. v případě § 4 odst. 2 písm. h) zákona o požární ochraně, kde je stavba pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace spojena s požadavkem kolaudačního rozhodnutí. Pokud je např. u staveb pro shromažďování většího počtu osob nebo u stavby pro obchod již z účelu užívání zcela jednoznačné, že stavby splňují platné definice, není nutné ověřovat např. výpočtem (přepočet plochy na počet osob) skutečný stav, a je možné se odvolat na projektovou dokumentaci, podle které byla stavba navržena a uvedena do užívání.

V novele vyhlášky o požární prevenci byla bez dalších úprav vrácena definice pro stavby pro obchod a stavby pro shromažďování většího počtu osob. Drobnou úpravu doznala definice stavby pro ubytování. Stavba pro ubytování se vztahuje na ubytování fyzických osob /ne veřejnosti ve smyslu § 1 písm. l) vyhlášky o požární prevenci/ a není rozhodující, zda jsou poskytovány další služby či nikoliv. Kritériem je počet ubytovaných fyzických osob.

Stavbou pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace je označována stavba nebo její část určená k užívání:

1. osobami s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, s těžkým sluchovým postižením, s těžkým zrakovým postižením nebo s těžkou nebo hlubokou mentální retardací,
2. těhotnými ženami nebo osobami doprovázejícími dítě do tří let věku, nebo
3. osobami, které mají významně sníženou pohyblivost nebo orientaci v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.

Rozčlenění definice do 3 bodů bylo zvoleno za účelem větší srozumitelnosti textu. Lze konstatovat, že upravená definice již nevychází z předpisů pro projektování a výstavbu. Jejím záměrem je vystihnout skutečný handicap osob, který nelze popsat např. věkovou hranicí. Kritériem je takové postižení, které konkrétní osobě neumožňuje, aby se sama evakuovala z objektu na bezpečné místo, a proto jí musí být poskytnuta pomoc dalších osob. Doposud se za osoby se sníženou schopností pohybu a orientace (podle definice uvedené v § 1 vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb) mohly považovat i osoby s menším postižením. Proto bylo nutné začleňovat např. téměř všechna zdravotnická zařízení jako stavby pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. Podle nové definice tomu tak nemusí být ve všech případech. Příkladem je ambulantní zdravotnické zařízení, kam docházejí pacienti, kteří nevykazují takovou újmu na zdraví, že by nemohli sami přijít a odejít, popř. již přijdou s doprovodem, který se o ně postará. Obdobný je i případ, když pacienta přiveze sanitní vozidlo. Zda byla splněna kritéria definice, se bude ověřovat přímo ve stavbě nebo její části, která je určena pro tyto osoby. Nebude se ověřovat žádná zdravotnická dokumentace, zda osoba trpí těžkou vadou nebo jiným těžkým postižením, nebo zda jde o těhotnou ženu. Podle nové definice však takovou stavbou nebo její částí může být i klinika, která provádí kosmetické operace, při nichž klienti nejsou bezprostředně po zákroku schopni samostatného pohybu. Veškeré činnosti ve stavbách, které splňují definici v kontextu výkladu normotvůrce, budou začleňovány jako činnosti, u kterých nejsou složité podmínky pro zásah, s podrobnostmi uvedenými v § 18 písm. f) při využití definice uvedené v § 17 odst. 7 písm. c) vyhlášky o požární prevenci. Naopak, jak je výše naznačeno, nebude se jednat o stavby, kde se tyto osoby vyskytují zcela nahodile a ojediněle, např. v budovách, které jsou určeny pro veřejnost. Předpokládá se, že v těchto budovách bude dostatek osob bez omezení, které budou schopné cílové skupině pomoci s evakuací, aniž by proto musela být zpracovávána speciální dokumentace.

Závěrem si dovolím několik poznámek k reakcím na novelu vyhlášky, které jsme zaznamenali. Rozhodně není pravdou, že novela snižuje úroveň požární bezpečnosti v České republice např. tím, že kontroly požárně bezpečnostních zařízení budou moci provádět osoby bez potřebné kvalifikace a nezbytných znalostí. To je nepravdivé tvrzení, protože se pouze napravuje stav, kdy oprávnění ke kontrolám provozuschopnosti někdy kontroloval nekompetentní orgán, a to HZS kraje. Jak je výše uvedeno, odpovědnost za odvedenou práci konkrétním osobám zůstává. Na této skutečnosti se nic nemění. V důsledku této nesprávné interpretace však vznikl dojem, že na základě textu § 7 vyhlášky o požární prevenci si mohou výrobci stanovovat požadavky, kdo a jakým způsobem může provádět kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení. Je nutné zdůraznit, že novela nezasahuje do problematiky hospodářské soutěže a ani nemůže. Jak již bylo uvedeno výše, vyhláška nemůže být nosičem právní úpravy, která by zakládala výrobcům právo omezovat trh. Z hlediska kontrolní činnosti je rozhodný výsledek a nikoli posuzování toho, zda z hlediska požární bezpečnosti pozitivní výsledek byl dosažen činností osoby nezávislé na výrobci požárně bezpečnostního zařízení. HZS ČR považuje požárně bezpečnostní zařízení za jeden z významných prvků požární bezpečnosti a nemá žádný zájem jejich funkci oslabovat. Dovolujeme si tvrdit, že úroveň požární bezpečnosti zůstává minimálně stejná. Naopak, jednoznačnou formulací budou omezeny různé praktiky, které byly v rozporu s platnými předpisy o požární ochraně. Určité zvýšení úrovně požární bezpečnosti se projeví v definování nových požárně bezpečnostních zařízení a jejich klasifikací za vyhrazená. Precizováním definic staveb pro účely začleňování činností se zase odbourá zbytečná byrokratická zátěž u provozovatelů činností, které zjevně nevykazují zvýšenou míru požárního nebezpečí (např. stavby pro obchod s prodejní plochou menší než 2000 m²) a jednoznačně se určují např. stavby pro shromažďování většího počtu osob. Výhradou bylo i to, že jsme do osob s omezenou schopností zařadili i těhotné ženy. Ale ty byly v definici vždy a nikdy jsme v minulosti nezaznamenali výhrady. Novela prošla v části přípravy odbornou diskusí, proběhl řádný legislativní proces. Vznesené námitky byly vypořádány při ústním jednání. Ne všechna připomínková místa byla s vypořádáním námitek spokojena. Z hlediska tvorby právního předpisu je nutné zdůraznit, že za právní předpis je odpovědné ministerstvo, které jej zpracovává. Jestliže je tvůrce předpisu přesvědčen, že námitky odporují právnímu řádu České republiky, nemůže je přijmout.

Určitě se některé námitky vznesené v budoucnu budou opírat o objektivní zkušenosti z praxe. Právní předpis však nemůže nikdy postihnout všechny případy, které mohou v praxi nastat. Proto je nutné některá ustanovení aplikovat se znalostí základní myšlenky právního předpisu, kterou je v daném případě ochrana osob, zvířat a majetku a životního prostředí, která ale musí být diferencovaná, a to podle míry existujícího rizika a s ohledem na kompetence orgánů státní správy na úseku požární ochrany.

plk. Ing. Květoslava SKALSKÁ, MV­ generální ředitelství HZS ČR
 

V příštím roce uplyne 80 let od založení policejního letectva, zřízení četnických leteckých hlídek, na našem území. Jeho základní poslání ani označení letecké techniky sférickým trojúhelníkem se státní vlajkou se za tu dobu nezměnilo. Letecká podpora se stala neodmyslitelnou součástí policejní praxe i integrovaného záchranného systému (IZS).

Poslání a úkoly

„Policejní vrtulníky jsou předurčeny především k zásahům, kde hrozí nebezpečí z prodlení a v místech jinak těžko přístupných jinými dopravními prostředky. Spolupracujeme s dalšími složkami IZS. Již druhý rok jsme jediná letecká služba v České republice, která provádí letecké hašení,“ uvádí ředitel Letecké služby Policie ČR (LS PČR) plk. Ing. Tomáš Hytych.

V současnosti LS PČR disponuje hlavní základnou na letišti Praha­ Ruzyně a základnou na letišti Brno­ Tuřany. Hlavní letecká základna v Praze je pracovištěm s trvalým 24hodinovým provozem vrtulníků pro plnění úkolů Policie ČR, HZS ČR a dalších složek IZS s nasazením na celém území České republiky v době, kdy není zajištěn provoz pohotovostního vrtulníku na letecké základně v Brně. Na hlavní základně slouží také lékař a záchranář Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy. V nepřetržitém pohotovostním provozu je sanitní vrtulník pro leteckou záchrannou službu.

Letecká základna v Brně je pracovištěm s plánovaným nepřetržitým provozem speciálně vybavených vrtulníků s nasazením především na území Moravy a Slezska. V současnosti je zde zajištěn zkušební 24hodinový provoz od pondělí do čtvrtka.

LS PČR poskytuje leteckou podporu:
→ útvarům Policie České republiky, útvarům HZS ČR a útvarům Ministerstva vnitra a jeho organizačním složkám,
→ ostatním složkám IZS,
→ za krizových situací orgánům krizového řízení v případě, že koordinují provádění záchranných a likvidačních prací složkami IZS,
→ ozbrojeným bezpečnostním sborům a ozbrojeným silám, pokud ve spolupráci s policií vykonávají činnosti k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti,
→ jiným subjektům, a to na základě zákona, dohody, nebo pokud policejní prezident rozhodne, že poskytnutí letecké podpory je ve veřejném zájmu.

Letecká podpora Policie ČR zahrnuje široké spektrum činnosti. Nejčastěji se využívá při pátrání po osobách, pátrání po pachatelích trestné činnosti, průzkumu terénu a objektů před zásahem i monitorování jeho průběhu, ale také při přepravě speciálních týmů Policie ČR a technického zařízení.

Letecká podpora HZS ČR se vyžaduje zejména při záchraně a evakuaci osob, zajištění letecké hasičské služby, řízení záchranných činností a dokumentaci mimořádných událostí (živelní pohromy, povodně, apod.), přepravě jednotek PO na místo zásahu včetně technického zařízení, nebo při přepravě osob a materiálu z ohrožených míst. Využívá se také k dopravě humanitární pomoci obyvatelstvu v nepřístupných oblastech i v rámci přeshraniční pomoci.

Zásahy se realizují na základě vyžádání letecké podpory buď operačním odborem Policejního prezidia ČR, nebo operačním a informačním střediskem (OPIS) MV­ generálního ředitelství HZS ČR.

Se všemi státy sousedícími s Českou republikou je navázána přeshraniční spolupráce (do vzdálenosti až 25 km od státní hranice). Podle zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon), a Dohody o spolupráci při zajišťování letecké služby pátrání a záchrany (SAR) zabezpečuje LS PČR na vyžádání pátrací a záchranné lety pro Řízení letového provozu České republiky v případě zachycení nouzového signálu o havárii letadel na našem území.

Odborná příprava a výcvik personálu

V LS PČR slouží 50 policistů a pracuje téměř dvojnásobek občanských zaměstnanců. Piloti a palubní technici jsou policisté. Musí být držiteli platného průkazu radiotelegrafisty a lékařského posudku o zdravotní způsobilosti 1. třídy z Ústavu leteckého zdravotnictví. Piloti musí mít ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském stupni a být držiteli platného pilotního průkazu PPL(H).

Posádka vrtulníku je tříčlenná, ve složení velitel, pilot resp. palubní inženýr a palubní technik, dále dva letečtí záchranáři HZS ČR. V případě, že vrtulníky operují mimo základnu v Praze nebo Brně, je za nimi vysláno potřebné technické zabezpečení (letecký technik a řidič s cisternou leteckých pohonných hmot). Všechny posádky jsou schopny nasazení na obou typech vrtulníků.

Letový i technický personál LS PČR je připravován na obsluhu vrtulníku přímo u jeho výrobce a je každoročně přezkušován. Každý rok letové posádky absolvují také nezbytné opakovací školení na letových simulátorech. Výcvik pro jednotlivé činnosti zajišťují vlastní instruktoři LS PČR podle osnovy výcviku. Ten probíhá v souladu s leteckými předpisy České republiky a Evropské unie a je dozorován komisaři z Ústavu pro civilní letectví.

Všichni policisté absolvují standardní střeleckou a tělesnou přípravu podle rezortních směrnic. Průběžně probíhá součinnostní výcvik letových posádek a spolupracujících útvarů Policie ČR, leteckých záchranářů HZS ČR a členů Horské služby. Nedílnou součástí výcviku je účast na cvičeních složek IZS (námětová, taktická, prověřovací).

Vrtulníková technika

LS PČR disponuje vrtulníky lehké hmotnostní kategorie (osm vrtulníků EC 135 T2) a střední hmotnostní kategorie (tři vrtulníky Bell 412 EP a dva vrtulníky Bell 412 HP). Do standardní výbavy vrtulníků EC 135 T2 patří osobní podvěs s dvojím jištěním pro evakuaci osob. Vybavení vrtulníků Bell 412 doplňuje palubní jeřáb a podvěsný hák určený pro přepravu nákladu.

Vrtulníky jsou vybaveny systémem digitálního řízení motoru (FADEC), digitálním kokpitem kompatibilním s brýlemi pro noční vidění, termovizní kamerou FLIR, pátracím světlometem SX-16 NIGHTSUN s UV filtrem. K navigaci slouží přenosná digitální pohyblivá mapa DKG-3. Brýle pro noční vidění NVG využívají posádky při letech v nočních hodinách.

Pro hašení požáru je možné na podvěs vrtulníku zavěsit vak na vodu (bambi vak s elektronickým dávkovačem smáčedla pro zlepšení hasivosti). Bambi vaky mají objem 454 l (pro výcvik hašení) a 911 l (ostrý zásah). Plní se přímo z přírodního vodního zdroje (rybník, nádrž, řeka) nebo proudnicemi z přistavených cisteren. Bambi vak má na jedné straně závaží, po položení na vodní hladinu se potápí a nabírá vodu. Jeho naplnění trvá přibližně pět až deset sekund, vypuštění nad místem zásahu dvě až tři sekundy.

Součinnost s HZS ČR

S LS PČR spolupracuje 150 příslušníků HZS ČR se specializací letecký záchranář. Výkon služby na hlavní letecké základně Praha­ Ruzyně zajišťují letečtí záchranáři HZS hl. m. Prahy a HZS Středočeského kraje, na základně v Brně­ Tuřanech letečtí záchranáři HZS Jihomoravského kraje.

Rozsah využití vrtulníků a pravidla pro jejich vyžadování a zapojení při plnění letových úkolů v rámci IZS stanovuje Směrnice pro vyžadování a zapojení vrtulníků Policie ČR letecké služby v rámci integrovaného záchranného systému.

„Součinnost s HZS ČR probíhá dlouhodobě na vysoké profesionální úrovni. Je namístě vyzdvihnout spolupráci při záchranných akcích a v průběhu povodní i při likvidaci jejich následků. Mimořádně náročným zásahem, kdy si MV­ generální ředitelství HZS ČR vyžádalo nasazení vrtulníků LS PČR, bylo hašení požáru lesa o rozloze přes 160 hektarů v květnu roku 2012 poblíž města Bzenec, kdy jejich posádky provedly celkem 364 shozů hasební látky,“ doplňuje plk. Hytych.

Počet pohotovostních startů (zásahů) vrtulníků (Zdroj: Policie ČR)

Celkový počet nalétaných hodin (Zdroj: Policie ČR)

Rok	2010	2011	2012	2013
Celkový počet hodin	3023	2501	2368	2469
Policie ČR, Ministerstvo vnitra	2315	1799	1706	1838
HZS ČR	357	294	261	267
Letecká záchranná služba	330	389	393	348
ostatní	21	19	8	16

Perspektivy vývoje

Systematické vzdělávání, odborná příprava a sledování nejnovějších trendů v oboru letectví není možné bez výměny zkušeností se zahraničními partnery, od výrobců vrtulníků až po policejní složky. „V loňském roce jsme prohloubili spolupráci s rakouskou policejní letkou. Se zahraničními policejními sbory konzultujeme také evropskou legislativu v oboru letectví. Pokud jde o obnovu vrtulníkové techniky, plánujeme vypsat výběrové řízení na dodání nového vrtulníku střední kategorie v provedení pro provádění záchranných leteckých činností i v noci,“ uzavírá ředitel LS PČR.

Mgr. Zbyněk KOUKOLÍK, foto autor a archiv Policie ČR

Záchranářská kynologie u dobrovolných hasičů

Myšlenka založení jednotky psovodů u Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska (SH ČMS) vznikla na konci devadesátých let minulého století. To, co přivedlo člena jednotky SDH Hejnice Františka Schejbala k tomuto kroku, byla potřeba jasně rozlišit požadavky na psovoda i psa v praktické využitelnosti záchranného týmu oproti někde doposud převažujícím sportovním tendencím záchranářského výcviku. Tuto nutnost si jasně uvědomil při svém nasazení na zahraničních misích po zemětřesení v Turecku a na Taiwanu, a na mnoha pátracích akcích na našem území. Proto požádal SH ČMS o možnost založení první jednotky psovodů v rámci SH ČMS, konkrétně u SDH Hejnice.

První skupina psovodů byla založena v roce 2000 s cílem výcviku a přípravy záchranných týmů psovoda a psa pro ryze praktické využití vedoucí k záchraně lidského života. Od doby založení záchranných psovodů u SH ČMS existují záchranní psovodi u šesti jednotek SDH obcí, konkrétně u SDH Horní Bříza, Blovice, Sloupnice, Hejnice, Želiv a kynologická jednotka SDH Pardubice.

Organizační struktura a zkušební řád

Současně se založením prvního týmu psovodů SH ČMS byla vytvořena i organizační struktura a podmínky pro přezkušování záchranných psů. Organizační strukturu tvoří velitel psovodů, jeho zástupci a dále pak psovodi I., II. a III. stupně. Zástupce velitele psovodů jmenuje velitel psovodů, odbornost psovod I., II. a III. stupně se uděluje na základě počtu a druhu splněných zkoušek.

Velmi důležitým a nelehkým úkolem bylo stanovit kritéria přezkušování záchranných psů, neboli „zkušební řád“. Ten vznikl na základě více než deseti let praktických zkušeností a podrobných zápisů z neobvyklých situací z různých nasazení. Zkušební řád byl poprvé schválen jako Metodický pokyn starosty SH ČMS k provádění přípravy odbornosti SH ČMS v oblasti psovodů záchranných psů a podmínek k získání odbornosti SH ČMS psovod záchranného psa I., II. a III. stupně v roce 2002. V tuto chvíli je platné třetí vydání z roku 2007.

Celý zkušební řád je primárně zaměřen na praxi. Složení jednotlivých druhů zkoušek je podmíněno splněním speciálního cviku, tj. nalezením všech požadovaných subjektů v časovém limitu a splněním poslušnosti a dovednosti. Vyšší stupně zkoušek pak obsahují pouze speciální cvik. Jednotlivé druhy a stupně zkoušek umožňují veliteli psovodů v případě aktivace jednotky SH ČMS povolat psovoda a psa k nasazení v příslušném druhu a stupni hledání pohřešovaných osob. Psovod se psem je povinen opakovat zkoušku, jakožto oprávnění k nasazení, každé dva roky. Tato povinnost může být splněna i pravidelnou účastí psovoda a psa při oficiálních trénincích psovodů SDH, které se konají pravidelně kaž­dý měsíc.

Jednotlivé specializace

Jednotlivými specializacemi jsou plošné a sutinové vyhledávání, stopařské práce a cadaver. Právě na plošné vyhledávání je primárně zaměřena praxe všech psovodů SDH obcí, kteří jsou podle tohoto řádu přezkušováni, protože jsou v této specializaci nejvíce upotřebitelní. Důvodem je především systém práce záchranného psa, speciálně vycvičeného pro vyhledání pohřešovaných osob. Záchranní psi nehledají člověka podle jeho pachové stopy zanechané na zemi, ale sbírají lidský pach ze vzduchu a větru, a není tedy nutný předmět pohřešované osoby k nasumování. Psi jsou cvičeni pro označení každého lidského pachu, přičemž nerozhoduje, zda se jedná o osobu, která se pohybuje nebo osobu ležící, osobu nacházející se v úrovni terénu, ve výšce (na skále nebo na stromě) nebo pod úrovní terénu (díry, skalní rozsedliny, jeskyně). U druhého stupně zkoušky se pak může jednat o skupinu osob nebo osobu, která se psa bojí.

Druhým a neméně důležitým argumentem je fakt, že se ve většině případů může pohřešovaná osoba nacházet na území o velké rozloze, popř. v různých oblastech, které na sebe nenavazují, a je tedy třeba většího počtu záchranných týmů na potřebné úrovni vycvičenosti a materiálního vybavení. Při pátrání po pohřešované osobě je tedy vždy žádoucí použití nejen profesionálních složek, ale i složek dobrovolných.

V rámci specializace sutinového vyhledání je zkušební řád SH ČMS založen právě na již zmíněných zkušenostech ze zemětřesením v postižených oblastech, a to především skladbou a možností jednotlivých úkrytů.

Nejméně známou součástí zkušebního řádu SH ČMS je část zaměřená na zkoušku psa stopaře. Toto praktické stopování, které není ničím novým, je v dnešní době známo spíše jako mantrailing. Jedná se o praktickou stopu, kde je psovodovi znám pouze prostor, kde se konkrétní osoba pohybovala a předmět s pachem kladeče určený k nasumování. Poté pes ve vymezeném území, ve kterém jsou stopy dalších dvou osob, musí samostatně vyhledat konkrétní stopu a následně ji vypracovat. Parametry stopy, které se v prvním stupni pohybují okolo jednoho kilometru, jsou stejné jako u osoby bloudící v lese, může být tedy vedena prakticky kdekoliv přes cesty, potoky, skály, jeskyně a obydlená území.

Výcvik a aktivace kynologických týmů

Své zázemí mají psovodi SDH Hejnice na cvičišti přímo v Hejnicích. Postupně také vytvářejí sutinový trenažer v Hrádku nad Nisou, který je vhodný nejen k výcviku vyhledávání osob v sutinách, ale i k plošnému vyhledávání pohřešovaných osob v terénu. K tréninkům se pravidelně setkávají jednou týdně, větší organizované tréninky jsou jednou měsíčně. V tomto ohledu velmi úzce spolupracují se Záchrannou brigádou kynologů Libereckého kraje. Vícedenní tréninky jsou zaměřeny také na odbornou práci psovodů, jako je poskytování první pomoci, práce s mapovými podklady a GPS, orientace v terénu atd. Jenou ročně organizují letní výcvikový tábor, který je otevřený i členům ostatních organizací zabývajících se touto oblastí výcviku psů.

Aktivace záchranných týmů psovodů SDH Hejnice probíhá na stejných principech jako u ostatních složek IZS. Pokud se jedná o místo události, které je v Libereckém kraji, mívají psovodi sraz přímo v místě zásahu a přepravují se vlastními dopravními prostředky. Pokud se jedná o pátrání ve vzdálenějších místech České republiky, odjíždějí psovodi po domluvě společně. V případě záchranných operací, které jsou svým rozsahem větší a vyžadují delší nasazení psovodů, využívají výjezdové vozidlo SDH Hejnice, které je vybaveno veškerým potřebným vybavením pro dlouhodobý pobyt psovodů i psů v terénu včetně horolezeckého vybavení a motorového člunu.

Časová náročnost pro aktivaci jednotlivých psovodů a jejich schopnost výjezdu na místo události se pohybuje od patnácti minut do jedné hodiny.

Materiální vybavenost a spolupráce se složkami IZS

Jelikož na výjezdy jako takové nevyjíždějí z jednotného místa, je nezbytné, aby měl každý psovod veškeré materiální vybavení a vše potřebné u sebe. Několik let spolupracují psovodi SDH Hejnice s libereckou firmou T12, která šije každému psovodovi potřebné oblečení přímo podle jeho požadavků, což je oceňováno hlavně při zásazích v podmínkách hornatého prostředí Libereckého kraje.

Veškeré další vybavení, jako osvětlení, GPS, PC a barevná tiskárna pro tvorbu mapových podkladů, komunikační a veškeré ochranné prostředky, je dnes již samozřejmostí. Díky systému financování atestovaných psovodů a významným firmám Libereckého kraje, které SDH Hejnice dlouhodobě podporují, je tým psovodů vybaven na velmi vysoké úrovni.

V rámci IZS nejvíce spolupracuje s Policií ČR a MV­ generálním ředitelstvím HZS ČR. Na základě konkrétní spolupráce při pátrání po pohřešovaných osobách je známé jejich specifické zaměření. V tomto ohledu je nutné konstatovat, že v našem kraji se stále zlepšuje informovanost a spolupráce v oblasti využívání práce záchranných psů jak ze strany složek IZS, tak i ze strany zástupců krajů a jednotlivých stupňů krizového řízení. To má za následek, že jsou povoláváni v případech, kdy je tato spolupráce žádoucí a prospěšná, což samozřejmě velmi zefektivňuje zásahovou činnost.

Praktické nasazení

Od roku 2010 mají psovodi SDH Hejnice více než osmdesát praktických nasazení převážně v Libereckém a Ústeckém kraji. Mezi mediálně známé určitě patří pátrání po pohřešovaném muži v okolí hradu Střekov v Ústí nad Labem a nalezení utonulého chlapce ve Spišském Bystrém. V posledním době byla pak nejen časově náročná spolupráce při pátrání po pohřešovaném muži ve Frýdlantském výběžku. Šlo o muže, který pobýval v jedné z budov poměrně rozsáhlého komplexu a bez jakýchkoliv informací zmizel. Po příjezdu byli psovodi požádáni o prohledání části budov a po oznámení negativního výsledku následně o propátrání okolních lesů a zarostlých lokalit, kde se dal předpokládat možný výskyt pohřešovaného muže. V následujících dnech byl tým SDH Hejnice požádán o propátrání zbylé části budov, do kterých nebyl umožněn přístup. Osoba byla následně označena psem u vstupu do jedné z uzamčených budov. Přítomnost pohřešované osoby byla potvrzena Policií ČR po několika dalších hodinách, kdy byl do prostoru umožněn vstup.

Od začátku činnosti záchranných psů u SH ČMS bylo z SDH Hejnice atestováno MV­ generálním ředitelstvím HZS ČR celkem jedenáct psovodů. Ti se pravidelně zúčastňovali a zúčastňují všech akcí, jako jsou instrukčně metodická zaměstnání, kynologické atestační zkoušky a Mistrovství ČR záchranných psů a psovodů složek IZS. Právě na této sportovní soutěži družstvo psovodů SDH Hejnice v loňském roce zaznamenalo největší sportovní úspěch, když se stalo mistrem České republiky.

Mgr. Pavel MORÁVEK, zástupce velitele psovodů SDH Hejnice, foto pplk. Ing. Roman HEJZLAR, MV­ generální ředitelství HZS ČR a Milan TŘÍSKA

Od vzniku první potápěčské skupiny v rámci HZS ČR uplynulo v letošním roce právě 20 let. Během této doby doznalo nasazování potápěčů, výcvik i vybavení mnoha změn. V loňském roce se podařilo uskutečnit další významný krok směrem dopředu. HZS Olomouckého a Královéhradeckého kraje byly vybaveny speciálními požárními vozidly přizpůsobenými k zásahu potápěčů v prostředí HAZMAT (HAZard MATerial) a dva členové olomoucké potápěčské skupiny byli letos v USA vyškoleni pro speciální přilbové potápění. Své znalosti plánují předávat svým kolegům již v příštím roce formou speciálních kurzů.

Historie

Vůbec první potápěčská skupina vznikla v roce 1975 při tehdejším požárním útvaru v Českých Budějovicích. Od roku 1994 se začala činnost potápěčských skupin systematicky rozvíjet. V současné době je součástí HZS ČR celkem šest potápěčských skupin ve čtyřech opěrných bodech (skupiny – Praha, Pardubice, Hradec Králové, Olomouc, České Budějovice a Hlučín), které čítají 75 potápěčů. Jsou rozmístěny v regionech, kde se vyskytují velké vodní plochy a řeky. Jejich činnost má oporu v příslušných interních aktech řízení: Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR č. 16/2013, kterým se stanoví opěrné body Hasičského záchranného sboru České republiky a typy předurčenosti jednotek požární ochrany pro záchranné práce a Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR č. 45/2013, kterým se stanovují pravidla pro činnost potápěčských skupin u Hasičského záchranného sboru ČR.

Opěrným bodem pro práce pod vodní hladinou jsou jednotky HZS krajů, u nichž jsou dislokovány potápěčské skupiny s vybavením pro záchranné práce pod vodní hladinou. Aby bylo možné sestavit alespoň jednu potápěčskou skupinu v době výkonu služby, musí být minimální počet pět potápěčů s odborností odpovídající charakteru zásahové činnosti. Potápěčskou skupinu pro operační řízení tvoří minimálně tři potápěči s odborností odpovídající charakteru zásahové činnosti. Vedoucí potápěčské skupiny může být potápěč s odborností III. stupně nebo instruktor potápění. Na rozdíl od jiných složek IZS, např. Policie ČR, je potápěč u HZS ČR vždy kumulovaná funkce.

Potápěči u HZS Olomouckého kraje

U HZS Olomouckého kraje byla potápěčská skupina zřízena v roce 2000. Na stanici v Olomouci je pět potápěčů, další čtyři na stanici v nedalekém Lipníku nad Bečvou. Odborná příprava příslušníků HZS ČR s kvalifikací potápěč je stanovena v rámci interních aktů řízení dle úrovně kvalifikace potápěče. Technický a technologický pokrok společnosti se výrazně projevuje i v oblasti potápění. Na tyto skutečnosti reaguje sbor instruktorů potápění, který čerpá z nejnovějších poznatků sportovního, technického a speleopotápění. Poznatky využitelné k potápěčské činnosti z každé oblasti potápění aplikují pro činnost potápění u HZS ČR. Ze speleopotápění převzali hasiči například typ vybavení a konfiguraci výstroje, kde se klade důraz na bezpečnost potápěče (např. dva nezávislé okruhy dýchacích automatik). Příkladem jsou zásahy v úzkých prostorách, kdy potápěči nesmí nic překážet a musí si dokázat obsluhovat výstroj plně sám.

Technologie přilbového potápění, která je u HZS ČR zaváděna, čerpá z poznatků při potápění na vrtných věžích. Důvodem je hlavně skutečnost, že potápěč je od okolního prostředí zcela izolován (oblek, přilba, rukavice) a může tak pracovat i v prostředí „HAZMAT“ neboli „nebezpečných látek“, v němž limity škodlivých látek, chemických, biologických, radioaktivních a nukleárních (CBRN), překročily stanovenou mez k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zasahujících příslušníků. Jedná se o zásahy ve vodách kontaminovaných toxickými, jedovatými, kyselými nebo zásaditými látkami v nejrůznějších průmyslových provozech, při úniku těchto látek do vodních toků, při vyhledávání utonulých osob nebo jiného biologického materiálu. „Toto prostředí je z hlediska nebezpečí pro zasahující potápěče nejvíce zdraví ohrožující riziko,“ uvedl garant potápění u HZS Olomouckého kraje kpt. Mgr. Josef Skalka.

Hloubka přístrojového potápění je omezena médiem, které potápěč dýchá, nutná je samozřejmě odpovídající kvalifikace potápěče (I., II., III. stupeň, instruktor). U HZS ČR používají potápěči v současné době jako potápěcí médium vzduch a je postupně zaváděn Nitrox. Dýchací směsi jako Trimix – směsný plyn určený pro potápění do větších hloubek – zatím nepoužívají. Vybavení se přizpůsobuje i skutečnosti, že podle statistiky se většina zásahů odehrává v hloubce do 40 metrů.

Zásahy, výcvik

Zásahy hasičů­ potápěčů jsou rozděleny do dvou skupin:
→ záchrana tonoucích,
→ ostatní zásahy – vyzvedávání předmětů z podvodní hladiny, vyhledávání, mapování.

Spolupráce s Policií ČR při zásazích s vyhledáváním utonulých probíhá na základě „Dohody o spolupráci při potápěčských činnostech mezi HZS ČR a Policií ČR“ vedené pod č. j. MV-87119-2/PO­ IZS-2012, resp. PPR-2205-10/Č. J. -2012-99043.

Opěrné body potápěčů, které jsou vybaveny pro potápění v prostředí nebezpečných látek, jsou předurčeny pro zásahy s přítomností nebezpečných látek, jedním z důvodů jsou u HZS ČR lepší možnosti dekontaminace.

Vybavením potápěčské skupiny HZS Olomouckého kraje speciálním výjezdovým vozidlem se značně zkrátily dojezdové časy a zvýšil se rozsah činnosti. Záleží samozřejmě na vzdálenosti, pod působnost olomouckého týmu patří území celé Moravy. Zásahy probíhají vždy minimálně ve dvou osobách, v případě potřeby je doplňuje potápěčská skupina ze Záchranného útvaru HZS ČR v Hlučíně.

Výcvik si organizuje každá skupina u HZS ČR sama. Potápěči musejí minimálně jedenkrát za tři měsíce absolvovat výcvik pod vodou, ale většinou se sami snaží o co nejčastější ponory. Olomoučtí potápěči se potápějí minimálně dvakrát do měsíce. K výcviku využívají vodní díla Slezská Harta, lom Šifr ve Svobodných Heřmanicích na Bruntálsku a další.

Přilbové potápění

Myšlenka přilbového potápění u hasičů má původ již od povodní v roce 1997, které byly charakteristické také devastujícím dopadem na chemický průmysl a tedy i na životní prostředí. Celková bilance činila čtrnáct zaplavených chemických provozů, přičemž nejvíce závažný z hlediska průběhu nehody a následných dopadů byl případ ve firmě Spolana Neratovice, a.s. Tehdy došlo, vzhledem k úniku chemikálií do vody, ke zranění několika potápěčů, chemikálie jim narušily potápěčské obleky a hasiči byli poleptáni.

Kromě přilbového potápění není potápěč v klasickém neoprenovém ani „suchém“ obleku nikdy zcela izolován od okolního prostředí, ve kterém provádí ponor. Dokonce i pod celoobličejové masky se místy dostane voda. Potápěči proto hledali způsob, jak se potápět v kontaminovaném prostředí tak, aby byli zcela v suchu a bezpečí. Volba padla na přilbové potápění, které má velké výhody. Kromě již zmíněné možnosti použití do prostředí nebezpečných látek je to i naprosto bezproblémová komunikace s ostatními kolegy prostřednictvím kabelu, doba pobytu pod vodou díky povrchové dodávce vzduchu hadicí není omezena jako u klasického potápění, navíc v případě jakékoliv nehody mohou kolegové na povrchu ihned podniknout kroky k záchranné akci.

Výcvik v USA

Vybavení potápěčů novými potápěčskými obleky s přilbami a možností povrchové dodávky dýchacího média zcela mění současnou technologii potápění. Z tohoto důvodu byli dva příslušníci HZS Olomouckého kraje vysláni v srpnu 2014 do USA v kalifornské Santa Marii, kde je akreditované školicí středisko výrobce pro výcvik bezpečnostních složek USA. Během necelých tří týdnů zde absolvovali dva speciální kurzy. Kurz S. S. T. (Surface Support Techcian) a S. S. D. (Surface Supplied Diving), během nichž se nejen naučili potápět s přilbou, ale celé zařízení také obsluhovat z povrchu, opravovat ho a udržovat. V kurzu, ve kterém bylo maximálně osm účastníků, byli jako jediní Evropané a přístup zámořských kolegů byl skvělý. „Bylo to náročné, přece jen se jednalo o hodně odbornou angličtinu. Každý den ráno jsme navíc psali test, takže jsme se dlouho do noci učili a překládali materiály, které jsme dostali při zahájení kurzu. Výcvik probíhal, ač jsme byli blízko oceánu, v šest metrů hlubokém bazénu a při závěrečných teoretických i praktických zkouškách nebyl ze strany lektorů brán ohled na jazykovou vybavenost,“ uvedl jeden z kurzantů pprap. Josef Skalka.

Protože nyní jsou pprap. Josef Skalka i jeho kolega pprap. Jiří Mareš svými znalostmi na úrovni instruktorů pro přilbové potápění, plánují zpracovat metodiku a již příští rok pokračovat ve školení dalších potápěčů formou specializačních kurzů potápění ve spolupráci s ŠVZ HZS ČR. Kurz bude zahrnovat týdenní výuku potápění a třídenní kurz obsluhy povrchového zařízení. Nyní HZS Olomouckého kraje řeší místo, kde bude možné s touto výukou začít. Jako jedna z možností se rýsuje vojenské zařízení Vyškov. „Z důvodu bezpečnosti a lepšího technického zázemí nechceme praktikovat výuku ve volné vodě, protože je důležité vidět, jak se lidé v přilbě pod vodou chovají, jestli nemají nějaké potíže s novými technologiemi a podobně,“ dodal pprap. Josef Skalka.

Speciální výbava i automobil

V loňském roce se podařilo ze strukturálních fondů Evropské unie v rámci IOP „Zvýšení akceschopnosti HZS ČR pro záchranné a likvidační práce při živelních pohromách“ pořídit dva speciální požární automobily TA – L2 na podvozku Mercedes Benz Sprinter 519 CDI s pohonem 4x4. Jeden automobil je dislokován v Olomouci, druhý v Hradci Králové. Každé vozidlo je vybaveno pro potápění v prostředí nebezpečných látek (tzn. prostředky pro práci v kontaminované a chladné vodě). Kromě toho do výbavy patří elektrocentrála, vysokotlaký kompresor pro doplňování lahví a lanový naviják. Prostředky umožňují použití dálkové i autonomní dodávky dýchacího média a trvalé akustické spojení pozemní obsluhy se zasahujícími potápěči. Vozidlo je určeno pro přepravu tříčlenné posádky a nástavba vozidla je konstruována pro vybavení až šesti potápěčů a dvou výbav pro speciální druhy potápěčských zásahů. Do speciálního vybavení každého vozidla patří čtyři speciální obleky pro přilbové potápění Viking HDS1500 a přilby Kirby Morgan KM 77 SS s veškerým dalším příslušenstvím pro přilbové potápění. Přilba samotná váží 14 kilogramů, k tomu mají potápěči ještě jako záložní systém na zádech lahev se vzduchem. Vzduchová hadice dovoluje vzdálenost až 100 metrů, ale maximální hloubka ponoru je omezena druhem vybavení na 40 m. Oblek je odolný chemikáliím, na úrovni protichemického obleku hasičů. „Nevýhody nemá přilbové potápění žádné. Jedině snad tu, že se oblek s přilbou o trochu déle obléká. Když se s tím ale jednou člověk naučí potápět, je to opravdu skvělé,“ dodal pprap. Jiří Mareš.

Náklady na pořízení obleku jsou však značné, jedna kompletní sada stojí až půl milionu korun.

kpt. Mgr. Jana KEMROVÁ, foto archiv HZS Olomouckého kraje
 

Prioritou ochrany lidských životů a zdraví při mimořádné události nebo krizové situaci je včas a dobře varovaný a informovaný občan. V Moravskoslezském kraji přibyly do jednotného systému varování a vyrozumění ke stávajícím koncovým prvkům nové informační terminály ovládané z operačního a informačního střediska Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje. V případě vzniku chemické havárie slouží terminály k vyrozumění osob ve vytypovaných ohrožených objektech a poskytují konkrétní informace o charakteru ohrožení a žádoucím chování.

Obrázek 1 Strojovna chlazení zimního stadionuInformační terminály pro vyrozumění a informování jsou určeny pro vytypované školy, zařízení sociálních služeb, zdravotnická zařízení nebo objekty, v nichž se může nacházet větší počet osob (dále jen „významné objekty“), dislokované v blízkosti (v zónách ohrožení) velkých zdrojů rizik (např. strojoven využívajících zkapalněný amoniak jako chladící médium – viz obrázek 1). Tyto zdroje byly identifikovány na základě provedené analýzy rizik, a to nejen s ohledem na množství nebezpečných chemických látek, ale také z hlediska jejich umístění v intravilánech měst a obcí, v důsledku čehož se v jejich bezprostředním okolí nachází řada významných objektů. Jak dokládají zkušenosti z reálných havárií a provedených cvičení havarijní připravenosti, klíčovým faktorem je při chemických haváriích čas. Míra ohrožení obyvatelstva je závislá na době, po kterou budou nechráněné osoby vystaveny toxickým účinkům nebezpečných látek. Informační terminály spolu s instalovaným systémem stacionární detekce toxických látek přinášejí časovou úsporu jak ve fázi vyrozumění o havárii bezprostředně po jejím vzniku, tak ve fázi varování a informování obyvatelstva v okolí zdrojů rizik.

Základní funkce terminálu

Terminály jsou zapojeny do rádiové sítě jednotného systému varování a vyrozumění (JSVV). Díky obousměrnému přenosu informací v systému může dispečer operačního a informačního střediska (OPIS) HZS kraje vysílat na terminály informace a požadavky na jejich aktivaci, včetně krátkých textových zpráv. V zařízeních jsou pro každý významný objekt přednastaveny informace o charakteru ohrožení a režimová pravidla, nezbytná pro realizaci opatření vedoucích k ochraně osob významných objektů. Pokyny pro obslužný personál významných objektů jsou zobrazovány na dotykovém 17’’ displeji, který obsahuje rovněž potvrzovací tlačítka, pomocí nichž obsluha komunikuje s dispečerem OPIS HZS kraje. Součástí zařízení je také piezzo siréna a reproduktor, které upozorňují na vzniklé nebezpečí. Nedílnou součástí je duplexní přijímač TW15 s radiostanicí k zajištění obousměrné komunikace mezi zaměstnanci významného objektu a dispečerem OPIS HZS kraje. Zařízení je napájeno z rozvodné sítě 230 V, pro případ výpadku dodávky elektrické energie je jištěno záložním zdrojem (baterií).

Režimy terminálu

Obrázek 2 Terminál v klidovém stavuTerminál je v klidovém stavu v režimu „stand­ by“, který šetří elektrickou energii i obrazovku (viz obrázek 2). Aktivuje se dotykem na obrazovku a v tomto režimu je vhodný zejména pro instruktáže a školení, protože umožňuje procházet stanovené postupy a režimová opatření. Dalšími režimy jsou:
→ chemická havárie,
→ konec havárie,
→ cvičení,
→ zkouška systému a
→ zpráva z OPIS.

V případě chemické havárie může být terminál aktivován prostřednictvím rádiové sítě JSVV jako koncový prvek varování z úrovně OPIS HZS kraje a přechází do režimu „chemická havárie“ (viz obrázek 3). Rozhouká se piezzo siréna, rozbliká displej a na obrazovce se zobrazují informace o charakteru ohrožení. Obsluha potvrzuje tlačítkem přijetí této informace, která je odeslána zpět na OPIS HZS kraje. Po potvrzení se na terminálu zobrazují na jednotlivých kartách pokyny pro činnost personálu (např. ředitelka, učitel, školník), který je takto instruován o svých povinnostech a opatřeních nezbytných pro realizaci ochrany osazenstva konkrétního významného objektu před účinky nebezpečných látek. Realizaci jednotlivých kroků potvrzuje obsluha tlačítkem na dotykovém displeji a odesílá zprávu na OPIS HZS kraje.

Obrázek 3 Příklad obrazovky v režimu chemická havárie Na OPIS HZS kraje v režimu „chemická havárie“ přecházejí informace do integrovaného systému výjezdu, takže dispečer OPIS má informaci, zda byl významný objekt vyrozuměn a zda realizoval nezbytná ochranná opatření. Tyto informace dispečer předává veliteli zásahu na místě havárie. Odvolání opatření a ukončení havárie je rovněž vyhlašováno prostřednictvím terminálu v režimu „konec havárie“, které se na terminálu zobrazuje podle pokynu dispečera OPIS HZS kraje a opět obsahuje tlačítko pro potvrzení informace obsluhou.

Terminál má rovněž přednastaveny režimy pro cvičení nebo zkoušku systému, která probíhá společně se zkouškou koncových prvků varování. Režim „zpráva z OPIS“ je určen pro volný textový řetězec, kterým může dispečer podle potřeby dále komunikovat s personálem významného objektu a sdělovat další důležité informace.

Zkušenosti s provozem terminálů

První terminály byly v Moravskoslezském kraji instalovány během dubna a května 2014. V červnu proběhly nácviky ve třech základních školách nacházejících se v blízkosti zimního stadionu SAREZA v Ostravě. Cílem nácviků bylo prověření stanovených postupů a znalostí režimových opatření pro případ úniku toxického amoniaku, realizace režimových opatření k ochraně žáků a zaměstnanců ohrožených škol, včetně vyhlášení chemické havárie školním rozhlasem, přemístění žáků do vytypovaných prostorů a uzavření oken a dveří (viz obrázek 4).

Zaměstnanci škol prokázali, že umí informační terminály ovládat a znají režimová opatření k ochraně žáků a učitelů při úniku nebezpečné látky. Vyhlášení režimových opatření bylo organizováno prostřednictvím školního rozhlasu. V průběhu cvičení byly zjištěny drobné nedostatky týkající se nedůslednosti při zavírání oken a nepřemístění pedagogů, kteří v tuto dobu neprováděli výuku, do bezpečných prostorů.

Obrázek 4 Nácvik realizace opatření s využitím informačního terminálu ve školeV druhé polovině roku 2014 budou v kraji instalovány další informační terminály nejen do škol, ale také do vybraných zdravotnických zařízení, domů s pečovatelskou službou a nákupních center. Příslušníci oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS kraje připravují ve spolupráci se zástupci těchto významných objektů konkrétní podklady pro přednastavení informačních terminálů podle specifických podmínek v jednotlivých významných objektech.

Závěr

Nové informační terminály jsou výstupem projektů chemického monitoringu realizovaných¹⁾ na území kraje. Zařízení jsou spolufinancována z prostředků Operačního programu Životní prostředí. Rozvíjející se infrastruktura JSVV umožňuje v souladu s platnou koncepcí ochrany obyvatelstva efektivní využití přenosové sítě a začleňování nových prvků do této infrastruktury. V současné době jsou v Moravskoslezském kraji v rámci JSVV provozovány nejen koncové prvky varování, ale také čidla pro kontinuální monitoring nebezpečných látek a výše popisované informační terminály. Tím je naplňován požadavek na snížení časové prodlevy od okamžiku vzniku havárie do příjezdu zasahujících složek integrovaného záchranného systému na místo mimořádné události a zvyšuje se tak efektivita přijímaných opatření k ochraně obyvatelstva při chemické havárii.

^{------------------------------------------------------------------------------------------------------------}

¹⁾ Blažková, K., Krömer, A., Štrublík, M.: Opatření ochrany obyvatelstva v Moravskoslezském kraji. Časopis 112, MV­-generální ředitelství HZS ČR, ročník XIII, č. 1/2014, s. 21–23, ISSN 1213-7057.
 

kpt. Ing. Kateřina BLAŽKOVÁ, Ph.D., HZS Moravskoslezského kraje, Ing. Petr ČIVRNÝ, Technologie 2000, spol. s r.o., foto archiv autorů
 

 • POZNATKY-ZKUŠENOSTI
Požární ochrana hotelových pokojů
Ing. Pavel Rybář

• PROJEKTY
Zvýšení účinnosti systému vzdělávání v krizovém řízení v oblasti vnitřní bezpečnosti
Bc. Tomáš Fröhlich, DiS., Ing. Michaela Havlová

• PŘÍLOHY
OBSAH ročníku XIII časopisu 112/2014

Vyhláška č. 246/2001 Sb., ze dne 29. června 2001
ZMĚNA: Vyhláška č. 221/2014 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)