Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XIII ČÍSLO 2/2014

V úvodu přinášíme základní statistické údaje o činnosti HZS ČR v uplynulém roce. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah při likvidaci následků výbuchu plynu a následného požáru v podzemním kolektoru v Plzni a seznamujeme s metodami stanovení bodu vzplanutí hořlavých kapalin. V části IZS přibližujeme průběh záchranné akce po zřícení nákladní lanovky ve Špindlerově Mlýně a přinášíme hodnocení realizace projektů na nákup nové techniky. V bloku OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ informujeme o nové směrnici Ministerstva vnitra ke sjednocení postupů v oblasti krizového řízení, jež stanovuje postupy orgánů obcí a orgány krajů v oblasti evidence osob při krizových opatřeních, seznamujeme s výsledky zasedání Výboru pro civilní nouzové plánování v roce 2013, s průběhem cvičení „PANEL 2013“ a cvičení „Zóna-média 2013“ a informujeme také o prioritách předsednictví Řecka v Radě EU v oblasti civilní ochrany. V závěrečném bloku přinášíme mimo jiné novinky z výstavy MILIPOL 2013. 

Poznatky z havárie japonské jaderné elektrárny ve Fukušimě ukázaly, že komunikace s veřejností je klíčovým faktorem k provádění neodkladných opatření směřujícím k ochraně životů a zdraví obyvatel v ohroženém území. Z tohoto důvodu se na podzim loňského roku uskutečnilo v Jihočeském kraji cvičení „Zóna - média 2013“ (dále jen „cvičení“) zaměřené na efektivní vedení komunikace orgánů krizového řízení se sdělovacími prostředky.

Cvičení bylo provedeno ve shodě s plánem komunikace s veřejností a hromadnými informačními prostředky (mediální plán) Vnějšího havarijního plánu Jaderné elektrárny Temelín. Cílem bylo ověřit nově nastavené principy vzájemné spolupráce při poskytování informací veřejnosti, prověřit správnost nastaveného rozhraní a otestovat schopnost práce a spolupráce komunikátorů (tiskové skupiny) ve stressovém prostředí. Do cvičení byly zapojeny Krajský úřad Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“), HZS Jihočeského kraje (dále jen „HZS kraje“), Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Státní úřad pro jadernou bezpečnost a ČEZ, a.s. (Elektrárna Temelín a Centrála).

Námětem cvičení byla radiační mimořádná událost v Jaderné elektrárně Temelín vyžadující zavádění neodkladných opatření pro ochranu obyvatelstva. Procvičováno bylo několik scénářů a cvičící nebyli s průběhem a požadovanou činností předem seznámeni. Cvičení probíhalo na jednoduchém principu – účastníci dostávali postupně cestou operačního a informačního střediska HZS kraje jednotlivé rozehry, které obsahovaly různé simulace (např. poplašné zprávy v zahraničních médiích, poruchy některých koncových prvků varování obyvatelstva v zóně havarijního plánování, přetížená telefonní síť, komplikace na evakuačních trasách a v příjmových střediscích). Úkolem cvičících bylo reagovat na tyto situace v reálném čase s cílem připravit tiskové a kamerové výstupy a tiskové konference, které by odpovídaly skutečnému průběhu mimořádné události a byla objektivně informována veřejnost a dosaženo žádoucího chování obyvatelstva.

Protějškem tiskové skupiny byli novináři, kteří kladli otázky způsobem, jaký jsme zvyklí vídat např. v televizním vysílání při každé větší mimořádné události. Novináři cvičící rozhodně „nešetřili“ a otázky byly kladeny mnohdy návodným a agresivním způsobem, což také přispělo k navození reálné atmosféry rozsáhlé mimořádné události.

Od samého začátku pracovala tisková skupina soudržně a kolektivně. Na prvním svolaném briefingu byl novinářům oznámen systém práce skupiny, nastaven způsob komunikace a zodpovězeny prvotní otázky. S dalšími zásadními informacemi byli novináři seznamováni prostřednictvím briefingů, kterých proběhlo celkem sedm. To, že v průběhu cvičení nebyly vydávány tiskové zprávy, neznamená, že by tento způsob poskytování informací byl úplně odmítnut. Briefingy byly zvoleny jako nejvhodnější způsob komunikace, protože při cvičení bylo využito časových posunů (reálný průběh mimořádné události by trval v řádech dnů). Vybraný způsob sdělování informací se oproti vydávání tiskových zpráv plně osvědčil, neboť činnost probíhala bez časové prodlevy a cvičící měli jasně nastavená pravidla poskytování informací. Během cvičení byly záměrně využity reálné prvky, jako simulace, kamerové zkoušky, nedostatek času a prostoru, úmyslné vystavení stressovým situacím. Lze říci, že cvičící pracovali v časově a prostorově velmi ztížených podmínkách.

Nespornou výhodou pro poskytování informací obyvatelstvu se ukázala oprávněnost zřízení jedné tiskové skupiny na úrovni kraje, jejíž součástí jsou členové jednotlivých zasahujících složek. Plně se osvědčila funkce vedoucího tiskové skupiny, kterým je podle mediálního plánu tiskový mluvčí krajského úřadu, a to z důvodu koordinace celé tiskové skupiny a podávání jednotných relevantních informací. Dalším přínosem byla účast vrcholných představitelů veřejné správy na úrovni kraje, kteří se aktivně zapojili do činnosti řešení simulované mimořádné události a informování veřejnosti a médií. Nejen z pohledu cvičících, ale i rozhodčích bylo cvičení maximálně přínosné, neboť práce ve skupině umožňovala řešení protichůdných zpráv a okamžitou reakci na probíhající aktuální situaci. Nevydávání tiskových zpráv společnou skupinou, ale informování médií prostřednictvím briefingů je reálnou možností, vycházející ze světových zkušeností. Tímto způsobem je rovněž možné využít potenciál novinářů při usměrňování provádění opatření ochrany obyvatelstva samotným obyvatelstvem. Pokud bude tato varianta obecně akceptována, musejí orgány krizového řízení realizovat změny v oblasti webu a sociálních sítí, které na tiskové zprávy spoléhají. Maximální využití potenciálu sociálních sítí a dalších forem elektronické komunikace je správné a potřebné.

Jako rozhodčí a hodnotitelé cvičení byli přizváni odborníci na práci s médii a psychologové.

Na základě hodnocení je nutné zohlednit poznatky, postřehy a náměty účastníků cvičení k zefektivnění komunikace členů krizového štábu s médii. Při poskytování informací členy krizového štábu médiím je užitečné dodržet „triádu“ otázek, které zajímají masmédia (potažmo obyvatele), a to: co se stalo, koho se to týká, kdo a co dělá pro nápravu. Rovněž při přípravě podávání informací směrem k obyvatelstvu je z pozice záchranářů žádoucí uplatnit tyto požadavky: co chceme, aby dělali; co chceme, aby nedělali; co chceme, aby nás nechali dělat.

V rámci vyhodnocení cvičení bylo možné konstatovat, že vytvoření společné tiskové skupiny na úrovni kraje je funkční a jde o jedinou reálnou variantu řešení situace, která umožňuje informovat nepřetržitě, aktuálně a jednotně o vzniklé situaci, jelikož v daném případě záleží na rychlosti poskytování věrohodných a pravdivých informací. Média potřebují dostávat informace velmi rychle a prakticky okamžitě. Tím se jim značně omezí prostor pro různé spekulace honbu za senzacemi. Včasnou a relevantní informovaností se také dá předejít nežádoucímu chování obyvatelstva (chaosu).

Pozitivně cvičení hodnotili i sami účastníci, kteří měli možnost poprvé si vyzkoušet společnou práci v tiskové skupině při striktním dodržování rozhraní a dané působností členů skupiny ve svých organizacích. Cvičení rovněž ukázalo na nutnost vzdělávání komunikátorů v oblasti společné práce při rozsáhlých mimořádných událostech.

plk. RNDr. Helena MAJZLÍKOVÁ,  HZS Jihočeského kraje, foto archiv HZS Jihočeského kraje
 

vytisknout  e-mailem