Celkem 222 profesionálních a dobrovolných hasičů se podílelo na likvidaci rozsáhlého požáru v srpnu letošního roku v Kolbenově ulici v Praze. Textilní materiál a další syntetické produkty podpořily rychlé šíření intenzivního plamenného hoření, jehož hašení bylo pro zasahující hasiče zvláště náročné a trvalo více než 50 hodin.

Popis objektu

Původní výrobní hala ČKD Elektrotechnika je v současné době používána jako výrobní a skladový prostor. Konstrukčně a využitím je hala rozdělena na třetiny, kdy ve dvou třetinách je provozována kovovýroba (opracování a výpalky kovových obrobků) a jedna třetina byla pronajímána jako skladový prostor převážně textilních výrobků. Konstrukce objektu je železobetonová s vyzdívanými obvodovými stěnami. Okna v obvodových stěnách jsou zasklena v ocelových rámech. Střecha je železobetonová se zasklenými světlíky. Vnitřní dělící stěny z tvárnic byly vyzděny v souvislosti s využitím haly pro skladování a netvořily oddělené požární úseky. V prvním podzemním podlaží byla budována střelnice.

Objekt se nachází v bývalém průmyslovém areálu, kde je množství dalších budov, částečně opuštěných, nebo využívaných k drobné výrobě a skladování.

Průběh zásahu

První ohlášení požáru bylo na OPIS HZS hl. m. Prahy 22. srpna 2015 v 19.18 hodin. Volající oznamoval požár haly v areálu bývalého průmyslového podniku ČKD Elektrotechnika, Praha 9, Kolbenova 5. Na místo požáru byly vyslány tři jednotky HZS hl. m. Prahy, jednotka SDH obce Dolní Měcholupy a velitelský automobil s velícím důstojníkem směny. Po příjezdu na místo události první jednotka PO zjistila, že požár haly dosahuje plošných rozměrů 97 x 61 m a 12 m do výšky.

Prvním průzkumem bylo zjištěno, že část haly o rozloze přibližně 97 x 30 m je již ve třetí fázi rozvoje požáru. Velitel zásahu (VZ) si vyžádal další síly a prostředky, zejména AZ a CAS s větším objemem hasiva a pohotovostní služby PRE a Pražské plynárenské. Z důvodu nefunkční hydrantové sítě a absence hydrantových systémů v bezprostřední blízkosti areálu byla zřízena kyvadlová doprava vody. Od Policie ČR získal VZ informaci, že uvnitř hořící haly se nacházejí sklady textilu. Po seznámení se situací v 19.52 hodin přebral velení zásahu velící důstojník, který rozdělil místo zásahu na tři úseky. Ve 20.45 hodin pohotovostní služby PRE a Pražské plynárenské, a.s., odpojily objekt od dodávek.

Nebezpečí výbuchu tlakových lahví

Do soustředění dostatečného počtu sil a prostředků bylo prioritou zabránit šíření požáru do nezasažených částí objektu. Při průzkumu v pásmu přípravy byla nalezena 200 l nádoba s kapalným kyslíkem. Zaměstnanec firmy Ferros Praha, s.r.o., poskytl vysokozdvižný vozík, kterým byla nádoba vyvezena, a rovněž informoval VZ o přítomnosti tlakových lahví s technickými plyny v blízkosti pásma hoření. Termokamerou byla naměřena povrchová teplota lahví 55 °C. Na ochlazení a ochranu tlakových lahví před účinky sálavého tepla byly nasazeny dvě lafetové proudnice B 75. V objektu se nacházelo celkem 20 tlakových lahví s technickými plyny, 15 bylo v přímém ohrožení požárem.

Jako smáčedlo bylo pro zvýšení hasebního účinku použito pěnidlo, k jehož doplnění byla na místo přivezena zásoba 2000 l. Rozbrušovacími agregáty bylo nutné provést násilné vstupy do objektu a odstranění překážek ve stavebních otvorech. Na prvním úseku byly okenní výplně opatřeny bezpečnostní folií, která bránila hasebním pracím. V době největšího nasazení sil a prostředků byly hasební práce vedeny pěti lafetovými proudnicemi z AZ, 12 proudy C 52 a třemi proudy B 75. Později, po zřízení plynulé kyvadlové dopravy vody, byla většina proudů C 52 nahrazena lafetovými proudnicemi, zajišťujícími větší dodávku vody a větší hloubku hašení. Voda byla čerpána na čtyřech stanovištích (dvakrát podzemní a dvakrát nadzemní hydrant), část hasební vody byla čerpána plovoucím čerpadlem z jímky v areálu. Aby nebyla kyvadlová doprava narušována automobilovou dopravou, Policie ČR uzavřela Kolbenovu ulici od náměstí OSN po Kbelskou ulici. Tramvajový provoz byl zachován. Doplňování pohonných hmot bylo zajištěno na stanicích číslo 3 a 5, a pohotovostní zásobou v deseti 20 l kanystrech přivezených ze stanice č. 5. Při průzkumu v podzemním podlaží byly nalezeny dvě tlakové lahve, které nebyly požárem ohroženy, proto byly ponechány na místě.

Zřízení štábu velitele zásahu

Pro lepší řízení vedení zásahu zřídil VZ štáb VZ, jehož členy se stali také velitel Policie ČR a inspektor provozu ZZS hl. m. Prahy. Pro vytvoření podmínek práce štábu VZ poskytla Policie ČR velitelský automobil. S ohledem na množství nasazených jednotek PO byl ve 20.22 hodin vyhlášen II. stupeň požárního poplachu, po dalším soustředění sil a prostředků ve 20.50 hodin III. stupeň požárního poplachu a ve 21.17 hodin IV. stupeň požárního poplachu. Ve 20.17 hodin se na místo zásahu dostavil ředitel HZS hl. m. Prahy a výjezdová skupina řídicího důstojníka MV­-generálního ředitelství HZS ČR.

VZ povolal oddělení chemické služby k zajištění výměny dýchacích přístrojů a měření koncentrací nebezpečných látek v ovzduší. Ze stejného důvodu byla na místo povolána chemická laboratoř HZS Středočeského kraje, která provedla měření koncentrací na území hlavního města. Místa měření byla upřesňována ve spolupráci s Policií ČR, jejíž hlídky monitorovaly místa spadu zplodin hoření. Později byly vyžádány informace o povětrnostní situaci od Českého hydrometeorologického ústavu. Měření neprokázala nadlimitní hodnoty nebezpečných látek v ovzduší. O výsledcích měření informoval VZ zástupce Městské části Prahy 9 a pracovníky krizového odboru Magistrátu hl. m. Prahy, kteří se dostavili na místo zásahu. Rovněž byly informovány Pražské vodárny a kanalizace, a.s., o větším množství znečištěné odpadní vody odtékající z místa zásahu.

Pro potřeby zasahujících hasičů vyčlenila ZZS hl. m. Prahy jeden sanitní automobil a zdravotnický automobil MB Atego pro ošetření většího počtu raněných a pacientů s rozšířenou možností kyslíkové terapie. Z důvodu předpokladu dlouhotrvajícího zásahu bylo rozhodnuto o zřízení týlového stanoviště pro odpočinek a stravu zasahujících. Pro týlové zabezpečení sloužil kontejner nouzového přežití a prostředky pražské organizace Českého červeného kříže, jehož členové toto stanoviště obsluhovali. Prostřednictvím ČČK žádal VZ Magistrát hl. m. Prahy o zajištění stravy pro zasahující. Týlové stanoviště sloužilo k odpočinku hasičů, kteří byli ponecháni v záloze na pracovišti.

Do lokalizace požáru bylo na místě zásahu soustředěno pět AZ, jedna AP 27, 11 CAS 24 a 20 CAS 32. Celkově se na likvidaci požáru podílelo 28 jednotek, z toho osm z HZS hl. m. Prahy, 18 jednotek SDH obcí, jedna jednotka HZS Středočeského kraje a operační výjezd z MV­-generálního ředitelství HZS ČR.

Lokalizace a likvidace požáru

V 06.41 hodin 23. srpna 2015 vyhlásil VZ lokalizaci požáru a po příjezdu střídajících jednotek PO směny B byly předávány bojové úseky střídající směně. V době od 07.15 do 08.30 hodin došlo k redukci a střídání jednotek SDH obcí. Injektážními proudnicemi a ženijním nářadím dohašovaly jednotky PO poslední balíky hořícího textilu. V 09.53 hodin povolal VZ statika, který posoudil stav objektu a schválil pohyb zasahujících na místě zásahu. V 10.48 hodin došlo k další redukci zasahujících jednotek PO. Jednotky PO na místě zásahu pokračovaly v dohašování lokálních ložisek, ohniska byla vyhledávána termokamerou. Po 19.00 hodině bylo místo zásahu předáno Policii ČR. VZ určil harmonogram dohlídek, vyhledávání skrytých ložisek a dohašování na místě zásahu. Tento režim trval do 07.00 hodin 24. srpna 2015, kdy případ převzala směna C, která pokračovala ve vyhledávání skrytých ložisek a dohašování. V 10.22 hodin povolal VZ nakladač Bobcat k vyklízení místa zásahu a v 13.10 hodin vyhlásil VZ likvidaci požáru. Po závěrečném průzkumu termokamerou bylo místo zásahu předáno příslušníkům zjišťování příčin vzniku požárů HZS hl. m. Prahy a příslušníkům SKPV Policie ČR.

Příčina vzniku požáru

Z hlediska zjišťování příčiny vzniku požáru se požár haly jevil po dojezdu vyšetřovací skupiny na místo zásahu jako velmi složitý. V hale se nacházelo velké množství hořlavého textilního zboží (oděvy, záclony, obuv, podlahové krytiny apod.). Zboží bylo uloženo na dřevěných podestách od podlahy až po strop haly. Požár uskladněného zboží probíhal v době dojezdu vyšetřovací skupiny na místo zásahu již v celém naskladněném objemu haly.

Prvotní poznatek, který měl značný vliv na další průběh zjišťování příčiny vzniku požáru, byl při pohledu z příjezdové vnitřní komunikace, odkud bylo patrné, že v horní levé části haly již neprobíhá plamenné hoření. Ocelové rámy dělených jednoduchých oken byly silně deformovány a vychlípeny směrem ven z prostoru haly působením velmi vysokých teplot. Tato deformace však nebyla zjištěna u většiny bočních nebo zadních oken haly, ačkoliv v hale probíhalo intenzivní plamenné hoření v celém objemu naskladněného materiálu.
V průběhu požáru bylo dále zjištěno, že mezi větší částí haly využívané na řezání hutních prefabrikátů a požárem zasaženým prostorem, zcela chybí požárně dělící konstrukce, ačkoliv ve výrobní části bylo umístěno množství tlakových lahví s hořlavými technickými plyny používanými k řezání hutních materiálů na řezacích stolicích. Obě části haly byly odděleny pouze zděnou příčkou opatřenou prostupy uzavřenými dřevěnými konstrukcemi (vrata, průhledy).

Celkové ohledání místa zásahu bylo provedeno v součinnosti s příslušníky SKPV Policie ČR po úplné likvidaci všech ohnisek požáru. Na místo byl přizván psovod Policie ČR se psem na vyhledávání akcelerantů hoření. Ohledání se rovněž zúčastnili experti v oboru elektrotechniky Technického ústavu požární ochrany Praha (TÚPO) a zástupce MV­ generálního ředitelství HZS ČR. Při ohledání byly využity prvotní poznatky, zjištěné ihned po příjezdu k probíhajícímu požáru. Bylo nalezeno místo, kde došlo k nejvyššímu stupni devastace konstrukčních materiálů v hale. Současně byla vyhodnocena fotodokumentace střechy objektu pořízená z AZ. Na základě těchto stop vznikl trojrozměrný obraz, který umožnil s nejvyšší přesností určit místo vzniku požáru.

Ohnisko požáru se nacházelo vlevo za vjezdovými vraty z hlavní příjezdové vnitřní komunikace za dělící zděnou konstrukcí. Zde se nacházely zbytky konstrukce na ploše asi 4 x 2 m, výšky asi 2,5 m, tvořené ocelovými nosníky zcela deformovanými intenzivním působením velmi vysokých teplot, dosahujících teplot tavení oceli (bývalá kancelář mistra provozu). S tímto místem rovněž korespondovala destrukce ocelového rámu střešního světlíku, kde došlo k úplné destrukci odtavením části konstrukce. Poškození dalších ocelových a jiných konstrukcí v hale se jevilo jako nevýznamné. Tyto deformace byly způsobeny hromaděním tepla při požáru. V místě určeného ohniska požáru se nacházela krusta výšky přibližně 1,5 m tvořená spečenými zbytky syntetických textilií. Na místo zásahu byla vyžádána jednotka HZS hl. m. Prahy ze stanice č. 7 s nakladačem Bobcat se širokou radlicí a obsluhou na odklizení spečené plastové krusty v místě určeného ohniska požáru. Po odkrytí větší části krusty roztavených textilií byla v ohnisku požáru nalezena blíže neurčená elektrická zařízení obsahující transformátor a svazek silových vodičů. Jejich část byla nalezena i v dílenské skříni nacházející se v blízkosti kriminalistického ohniska, která nesla znatelné stopy působení elektrického oblouku. Po jejím vyproštění bylo na její podlaze nalezeno další blíže neurčené elektrické zařízení s přívodním kabelem, který nesl výrazné stopy působení elektrického oblouku – nátav o průměru asi 0,5 cm.

Lze tedy konstatovat, že kriminalistické ohnisko požáru se nacházelo ve spodní části ocelové dvoudílné dílenské skříňky a souvisí s nalezeným zatím blíže neurčeným elektrickým zařízením a vodiči se stopami působení zkratových jevů a elektrického oblouku. Určení příčiny vzniku požáru je v současnosti závislé na výsledku expertízy TÚPO. Lze však předpokládat, že s ohledem na stav elektrických rozvodů v ohnisku požáru a jeho okolí, kde byly nalezeny zcela podle platných norem netypické svinuté hliníkové vodiče a na základě dalších poznatků a svědectví osoby údržbáře, který jako jediný měl do skladu přístup, mohla mít vliv na vznik požáru technická závada elektroinstalace vlivem nedbalostního jednání uživatelů skladových prostor.

Podle sdělení majitele objektu byla provedena v požárem zasaženém prostoru revize elektrických rozvodů a zařízení. Tuto skutečnost se však dosud nepodařilo ověřit a revizní zprávy údajně podlehly požáru. Rovněž bylo následně zjištěno, že část pronajaté haly byla určena ke skladování hutního materiálu. Tedy nikoliv jako sklad hořlavých materiálů v podobě textilu.

Závěrem lze konstatovat, že na zjištění příčiny vzniku požáru měly významný vliv poznatky získané již v průběhu požáru ihned po dojezdu na místo. Tyto poznatky zahrnovaly pozorování z průběhu požáru s tím, že byl odhadnut způsob a možnosti jeho šíření a skutečné rozšíření a současně bylo možné vytipovat již před samotným ohledáním případné ohnisko požáru.

Specifika zásahu

Pozitiva
- klimatické podmínky,
- vysoké nasazení příslušníků HZS hl. m. Prahy a členů jednotek SDH obcí,
- rozdělení místa zásahu na úseky,
- práce štábu VZ,
- spolupráce s Policií ČR na místě zásahu a uzavírka komunikací při kyvadlové dopravě vody,
- spolupráce se ZZS hl. m. Prahy a její přítomnost na místě zásahu,
- zřízení týlového pracoviště pro odpočinek a občerstvení zasahujících,
- vysoké nasazení členů oblastního spolku ČČK Praha při zřízení a obsluze týlu,
- využití štábního automobilu Policie ČR,
- přítomnost zástupců městských částí a Magistrátu hl. m. Prahy,
- nedošlo k závažnému poranění zasahujících hasičů.

Negativa
- pozdní ohlášení požáru,
- žádné informace o aktuálním využití objektu,
- nefunkční hydrantová síť v areálu a blízkém okolí,
- absence požárně dělících konstrukcí,
- množství tlakových lahví v objektu,
- bezpečnostní folie na oknech v prvním úseku,
- technická závada bambi vaku,
- velké množství poškozených požárních hadic.

por. Mgr. Jiří ČMAKAL, nprap. Ing. Miloš KÖNIGSMARK, foto Mgr. Zbyněk KOUKOLÍK, redakce, prap. Jan KOSTÍK, HZS hl. m. Prahy

 

Dosavadní vývoj v oboru stabilních hasicích zařízení (SHZ) ukazuje, že neexistuje žádné hasicí zařízení univerzálního typu. Nicméně, vždy po uvedení nové technologie hašení na trh, se tento pocit dostaví. Obvykle je způsoben atraktivností nového způsobu hašení požáru a zveličováním jeho předností na úkor nevýhod. Připomeňme v této souvislosti první generátory na lehkou pěnu, impulsivní hašení, vysoce účinné halony 1211 a 1301 nebo aerosolové granáty. Po čase se vždy ukáže stará pravda, že každý nový prostředek se musí posuzovat komplexně a jedině praxe a ohňové zkoušky v reálném měřítku ukáží jeho silné a slabé stránky.

Z řady faktorů, které následně vymezí jeho optimální použití, lze uvést dosažitelnou deklaraci uhašení požáru nebo jeho uvedení pod kontrolu, ekologické požadavky, ohrožení osob, dobu potřebnou k uvedení do akceschopného stavu, ohrožení stavby přetlakem nebo výbuchem, nároky na skladování hasiva z hlediska prostoru a únosnosti podlah, tvorbu reziduí při hašení, nároky na sanaci nebo druhotné škody způsobené hasivem. V neposlední řadě jsou to pořizovací náklady na vlastní hasicí zařízení a hasivo a provozní náklady související s udržováním stabilního hasicího zařízení v trvale provozuschopném stavu.
Pokud bychom hledali SHZ s nejširšími možnostmi použití, byla by to zcela určitě zařízení vodní. Už proto, že voda byla, je a bude hasivem nejsnadněji dostupným, relativně levným a ekologicky nekonfliktním. Avšak i tato hasicí zařízení se konstrukčně liší, což má vliv na rozsah jejich použití. Je třeba rozlišovat, zda jde o aplikaci plného proudu lafetovými proudnicemi, hašení tříštěným proudem sprinklery, tříštěným proudem sprejovými hubicemi nebo hašení vodní mlhou aplikovanou mlhovými zařízeními nízkotlakého, středotlakého nebo vysokotlakého typu. Na základě dlouholetých zkušeností lze dojít k závěru, že nejširší aplikační oblast pokrývají sprinklerová hasicí zařízení, která nacházejí uplatnění jak v ochraně majetku, tak i osob při vysoké míře unifikace vyplývající z deklarace uvedení požáru pod kontrolu. Nejširší, ale ne univerzální. I tato hasicí zařízení mají řadu omezení, která jsou všeobecně známá.

Mlhová SHZ

Jaké jsou v tomto kontextu očekávání a reálné přínosy vysokotlakých mlhových zařízení často považovaných za novou, perspektivní technologii hašení?

Minulost mlhových hasicích zařízení

Je třeba uvést, že tato hasicí zařízení nepředstavují převratnou novinku. V ČR s nimi byly prováděny úspěšné zkoušky hašení hořlavých kapalin již v padesátých letech minulého století. V osmdesátých letech probíhal v tehdejším n.p. Karosa vývoj nízkotlakého mlhového SHZ určeného pro ochranu kabelových kanálů, který byl úspěšně ukončen ohňovými zkouškami. Jeho výsledky využila firma Total Walther při vývoji stabilního mlhového zařízení MicoDrop. Je třeba připomenout, že jsme byli v tehdejší Evropě první zemí, kde byly jednotky požární ochrany od druhé poloviny osmdesátých let plošně vybavovány hasicími automobily CAS K25 – Š101 (L101), které umožňovaly hašení při nízkém a vysokém tlaku zařízením pro rychlý zásah. Později se v praxi ověřovalo využití mycích agregátů VAP jako součást výbavy automobilů typu RZA. I v tomto případě se jednalo o vysokotlakou vodní mlhu.

Tolik krátké ohlédnutí do minulosti s tím, že ve stabilním provedení se hašení vysokotlakou mlhou začalo postupně rozšiřovat, na podstatně vyšší technické úrovni, od roku 2000. Nejdříve v námořních a později pozemních aplikacích.

Vysokotlaká mlhová zařízení

Pokud se hovoří o vysokotlaké vodní mlze, má se na mysli spektrum kapek o průměru asi 0,2 µm–0,025 µm. K jejímu vytvoření je potřeba tlak 100 bar-150 bar a vysokotlaké sprejové hubice nebo hlavice označované jako vysokotlaké mlhové sprinklery. Je jednoduše představitelné, že s menším průměrem kapky se ve výstřikovém proudu při stejném množství vody počet kapek zvětšuje. To vede k jejich rychlejší přeměně na páru, což v případě, že jde o uzavřený prostor, vyvolá intenzivní dusící a ochlazovací účinek. Maximální množství vody se podílí na hašení, minimální množství vody odtéká bez využití. To je hlavní rozdíl od sprinklerové ochrany, kde je velikost kapek 1 mm až 3 mm. Z uvedeného, zjednodušeného popisu teorie „malé kapky“ vyplývají nepopiratelné výhody spojené s použitím vysokotlaké vodní mlhy.

Výhody vysokotlakých mlhových SHZ

- minimální škody způsobené vodní mlhou (promáčením), která nebyla využitá pro hašení,
- minimální škody kontaminovaným hasivem,
vysokotlaká mlha vykazuje vysokou hasicí schopnost při hašení hořlavých kapalin v uzavřeném prostoru,
- ve srovnání se sprinklerovou ochranou podstatně nižší spotřeba vody pro hašení a tudíž nižší požadavky na zařízení pro zásobování vodou, konkrétně objem nádrží na vodu a velikost strojovny. Oproti sprinklerovým zařízením může být spotřeba vody k uhašení nižší až o 90 %,
- menší rozměry potrubí, což usnadňuje jejich montáž bez prefabrikace ve stávajících stavbách, jako jsou kulturní památky nebo hotely,
- potrubí je esteticky akceptovatelné z hlediska architektonických požadavků na řešení interiéru (lze použít variantu přiznaného potrubí),
- vodní mlha na sebe váže produkty hoření, což usnadňuje jejich průběžné odvádění z chráněného úseku. To se využívá např. při ochraně IT nebo lakovacích linek,
- vysokotlaká vodní mlha má podstatně vyšší schopnost zadržení sálavého tepla než tříštěný proud vytvářený sprinklery nebo sprejovými hubicemi,
- vodní mlha jako hasivo je:
  - ekologicky nezávadná,
  - zdravotně nezávadná,
  - za určitých podmínek málo vodivá,
  - nenechává žádné zbytky po hašení,
- voda se nachází v přírodě – je relativně levná,
- mlhová zařízení splňují zvýšené požadavky na ochranu přírodních zdrojů vody a jsou v souladu s trendem udržitelnosti tím, že účinně hasí požár, čímž se snižuje tvorba emisí CO₂.

Nevýhody vysokotlakých mlhových SHZ

- nejsou vhodná pro prostory s výškou vyšší než 5 až 7 m. U konkrétního systému to nemusí platit v případě, že zkoušky hasicí schopnost prokáží,
- nejsou vhodná pro hašení látek, které reagují s vodou, jako jsou reaktivní kovy, amidy kovů, sulfidy, karbidy, hybridy, silany, kyanatany a další,
- mají nižší hasicí schopnost při hašení venkovních požárů, požárů v netěsných prostorech nebo ve velkých prostorech při požáru s malým tepelným výkonem,
- v chráněném prostoru se nedoporučuje samočinné odvětrání kouře a tepla,
- vzduchotechnické zařízení musí být před aktivací mlhového SHZ vypnuto. To může být problém při ochraně IT, kde se požaduje korektní vypnutí serverů,
- rychlost proudění v chráněném úseku by neměla být vyšší než 5 m/s,
- obvykle mají deklaraci uvedení požáru pod kontrolu a potlačení požáru, výjimečně uhašení požáru,
- i malé odchylky u reálných instalací oproti podmínkám zkušebním mohou negativně ovlivnit požadovaný cíl ochrany, tj. uvedení požáru pod kontrolu nebo jeho uhašení,
- zvláštní pozornost je třeba věnovat jejich návrhu při hašení hloubkových požárů doprovázených žhnutím a skrytých ohnisek požáru,
- u vysokotlakých mlhových SHZ je třeba počítat s vyššími pořizovacími náklady o 20 % - 50 % než u srovnatelných sprinklerových SHZ. Rozhodující položkou je cena potrubí, sekčních ventilů a hubic/automatických hlavic, především z důvodu vysokých požadavků na tlakovou pevnost a odolnost proti korozi,
- podstatně složitější a nákladnější proces prokazování hasicí schopnosti,
- vyšší požadavky na dodavatele vysokotlakého mlhového SHZ, který musí být držitelem protokolů ze zkoušek hasicí schopnosti pro danou aplikaci a manuálu pro navrhování.

Použití mlhových vysokotlakých hasicích zařízení

K typickým aplikačním oblastem vysokotlakých mlhových SHZ patří především dosavadní sprinklerové aplikace pro nebezpečí OH1-OH3 jako jsou hotely, kanceláře, archivy, knihovny, divadla, garáže, shromažďovací prostory a kulturní památky.

Může se jednat i o některé aplikace typické pro plynová hasicí zařízení jako je ochrana datových sálů nebo telekomunikačních zařízení. Vysokotlaká mlhová SHZ nacházejí uplatnění v ochraně kabin letadel, generátorů, parních a plynových turbín, zkušebních stolic a kolejových vozidel. Z dalších aplikací je to zpracování hořlavých kapalin, ochrana hangárů, papírenských a obráběcích strojů, malých i potravinářských fritéz, větrných elektráren, kabelových kanálů, mořských vrtných plošin, CNC obráběcích strojů nebo velitelských stanovišť. Lze je použít pro ochranu atrií, jevišť a hal s výškou až 12 m. Velmi rozšířené jsou námořní aplikace, jako je ochrana kajut a strojoven námořních lodí. Vzhledem k vysokým nárokům na požární bezpečnost lodí jde o průkaznou referenci i pro pozemní aplikace.

Typickým příkladem použití vícezónových mlhových SHZ jsou mlhová SHZ určená pro ochranu liniových technologií a staveb jako jsou kabelové kanály nebo tunely. Důvodem je v tomto případě snížení požadavků na zásobování vodou, které se obvykle navrhuje max. pro tři zóny. Nelze opomenout ani využití vysokotlakých mlhových zařízení ke zvýšení vlastní požární odolnosti stavebních konstrukcí a omezení tepelného toku, které je u vysokotlakých mlhových clon podstatně vyšší než u vodních clon vytvářených sprinklery nebo sprejovými hubicemi.

Zkušenosti z ochrany skanzenů vedou k obezřetnosti použití vysokotlakého mlhového SHZ za nízkých teplot, což je i případ hašení zkapalněných plynů při nízkých teplotách.

Ačkoliv vodní mlha není zdraví škodlivá, jsou k ní vztažena z hlediska vypouštění do chráněného prostoru obdobná omezení jako pro hasicí plyny. Zejména pokud se do chráněného prostoru vypouští i plyn, což je případ hybridních stabilních hasicích zařízení.

Prostory chráněné mlhovým SHZ by měly být před jeho aktivací opuštěny z důvodu možného ohrožení sálavým teplem, toxickými plyny a zplodinami hoření. Ohrožení parou, která vzniká v zóně plamenného hoření, je třeba posuzovat v kontextu s ohrožením sálavým teplem, které je pravděpodobnější. V chráněném prostoru dochází po vypuštění vodní mlhy ke snížení viditelnosti. U vysokotlakých mlhových SHZ s čerpadlem poháněným plynem je třeba počítat i se zvýšenou hlučností po jejich aktivaci.

Mlhová SHZ s přísadami se nesmějí používat v prostorech obsazených lidmi, pokud se nejedná o látky prokazatelně bezpečné. V opačném případě může dojít k podráždění kůže, očí nebo aspirační toxicitě.

K zajištění ochrany zdraví se podle potřeby navrhují technicko organizační opatření jako je zpoždění vypouštění hasiva, instalace výstražných a poplachových zařízení, školení osob nacházejících se v prostoru chráněném mlhovým SHZ apod.

Navrhování vysokotlakých mlhových SHZ

Z předcházejícího popisu je zřejmé, že vysokotlaká mlhová zařízení lze používat jen v aplikacích, pro které má výrobce návrhový manuál, protokol ze zkoušek hasicí schopnosti a certifikát. Podmínka provádění zkoušek hasicí schopnosti pro každou aplikaci u sprinklerových zařízení (kromě specifických případů) není. Jedním z faktorů, který limituje rozšiřování vysokotlakých mlhových zařízení, je finanční náročnost. Při návrhu je třeba postupovat konzervativně, jelikož tato zařízení hasí požár s minimálním množstvím vody, a tím i s minimální rezervou, která by eliminovala projekční a montážní pochybení.

Návrh mlhových zařízení vyžaduje důsledné dodržení všech podmínek a omezení uvedených v návrhovém manuálu a vystaveném certifikátu, což klade vysoké požadavky na odbornou úroveň projektantů těchto zařízení a serióznost dodavatelů. Mohou ho provádět pouze dodavatelé, kteří mají prokazatelné reference, a navrhovatelé jsou proškoleni u nositele know how a používají originální komponenty specifikované v certifikátu. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že každé vysokotlaké mlhové SHZ představuje skladbu specifických komponentů, jelikož unifikace komponentů a systémů je u mlhových SHZ nesrovnatelně nižší než u sprinklerových zařízení. Jakékoliv zásahy do certifikované skladby komponentů nebo expertní úpravy návrhových požadavků jsou proto nepřípustné stejně jako interpretace výsledků zkoušek navrhovateli mlhového zařízení.

Zvýšenou obezřetnost vyžadují aplikace, kde je třeba řešit odvětrání kouře a tepla (tunely apod.), protože vysokotlaká mlhová zařízení jsou citlivá na rychlost proudění vyšší než 5 m/s, příčné odtahy do centrálních šachet uprostřed chráněného úseku apod. Nedodržení uvedeného požadavku může mít za následek vytvoření nerovnoměrné koncentrace v chráněném prostoru s místy, kde je hodnota koncentrace nižší než návrhová koncentrace zjištěná při zkouškách hasicí schopnosti.

Pokud není průkaz, nepřipouští se samočinné nebo nucené odvětrání kouře tepla. I u chráněných prostorů s velkým objemem a výškou nad 7 m je potřeba počítat s nižší hasicí schopností, stejně jako v polozavřených prostorech. Důvodem je oslabení efektu dusícího účinku v důsledku přisávání čerstvého vzduchu do zóny plamenného hoření.

Zvláštní pozornost se musí při návrhu a provozování těchto SHZ věnovat tlakové bezpečnosti, protože součástí vysokotlakých mlhových SHZ akumulačního typu jsou tlakové lahve pro výtlačný plyn a vodu a vysokotlaká potrubí a armatury. Proto jsou tato zařízení považovaná nejen za vyhrazená PBZ, ale i vyhrazená tlaková zařízení podle zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, nejsou­ li stanovena k posuzování shody podle zvláštního zákona, a zároveň vyhrazená plynová zařízení – tlakové stanice a zařízení pro rozvod plynu.

Technické požadavky na SHZ, jejichž součástí jsou tlakové nádoby na plyny, vyplývají z ČSN 078304 Tlakové nádoby na plyny - Provozní pravidla. Zde lze najít odpověď na častou otázku o podmínkách umístění tlakových lahví v budovách, což je případ vysokotlakých mlhových SHZ. Pokud jde o nadzemní podlaží, může být v jednom požárním úseku max. 320 nádob s vodním objemem 50 l. Všechny musí mít tlakovou pojistku proti výbuchu vnitřním přetlakem. V úseku chráněném SHZ akumulátorového typu, v daném případě modulovým SHZ, může být max. 24 nádob s objemem 50 l. Citovaná norma definuje řadu dalších požadavků týkajících se např. počtu nádob v podzemních podlažích, vybavení místnosti s nádobami havarijním větráním, způsob odvětrání a opatření této místnosti zařízením pro snížení přetlaku v případě úniku hasiva. Ten by mohl způsobit poškození nebo destrukci stavební konstrukce vzniklým přetlakem.

Ocenění přínosu mlhového zařízení

V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že v ČR není zaveden systém kvality, jehož součástí by byly inspekční přejímací a periodické prohlídky a seznam doporučených dodavatelů SHZ. To zásadním způsobem negativně ovlivňuje kvalitu instalovaných SHZ obecně, mlhová SHZ nevyjímaje. Současně nejsou k dispozici ani seznamy registrovaných dodavatelů hasicích zařízení (Modrá kniha v Německu a Červená kniha ve Velké Británii), které umožňují zadavatelům snadnou orientaci, kdo je a kdo není akceptovatelný k navrhování a montáži stabilních hasicích zařízení. V obdobné situaci jsou i pojišťovny při vyhodnocování míry rizika na místech pojištění. Zejména v případech kde mlhová SHZ mohou zásadním způsobem ovlivnit míru rizika na místě pojištění. Jako příklad lze uvést tunely, samostatné zakladačové sklady, samostatné zakladačové garáže, hromadné garáže pod shromažďovacími prostory, hotely apod. V těchto případech je vhodné vyžádat provedení vstupní (první) nebo periodické prohlídky nezávislou zkušební organizací. V ČR je to zatím jenom VdS nebo FM. Zjištění těchto organizací uvedená v protokolu z inspekční prohlídky jsou nezpochybnitelná a mají evropský nebo v případě FM světový kredit. Vycházejí z vysoké odborné úrovně inspektorů těchto inspekčních orgánů a z jejich dlouholetých zkušeností.

Protokoly z inspekčních zkoušek od shora uvedených expertních organizací se doporučuje podle potřeby doplnit o informace týkající se zajišťování údržby, kontrol a oprav SHZ a schopnosti pověřených osob reagovat adekvátně na signály požární poplach a porucha. Tyto informace by měli zajistit především risk manažeři pojišťoven. Důvodem je, že uvedené expertní organizace tuto problematiku neposuzují.

Na základě pozitivního výsledku inspekční prohlídky může pojišťovna zdůvodněně snížit míru rizika pojištěného klienta na daném místě pojištění. To zakládá důvod i k nižší sazbě majetkového pojištění nebo přidělení obchodní slevy. To je běžná praxe v řadě zemí EU a USA. Bezpochyby by tento postup přispěl ke zvýšení kvality SHZ i v ČR a k objektivnějšímu posuzování jejich přínosu pro ochranu majetku. Minimálně se to týká plynových a vysokotlakých mlhových SHZ, jejichž navrhování a provozování předpokládá důsledné dodržení stanovených návrhových požadavků a předpisů. V širším kontextu se to týká např. i sprinklerových zařízení navrhovaných pro ochranu shromažďovacích prostorů, kde je třeba zajistit účinnou ochranu osob, o ochraně majetku nemluvě.

Seznam literatury

1.    P. Rybář, Stabilní hasicí zařízení vodní a pěnová, edice PKPO č. 1, Praha 2015.
2.    P. Rybář, Sprinklerová hasicí zařízení, edice SPBI Spektrum č. 77, Ostrava, 2012.
3.    W. Klein, J. Böke, Brandschutzanlagen,VdS Schadeverhütung Verlag, 2006.
4.    P. Rybář, Drenčerová hasicí SHZ, Knižnice požární ochrany, svazek 72, Praha 1988.
5.    Z. Hošek, Stabilní hasicí zařízení­ vyhrazená technická a vyhrazená plynová zařízení, časopis 112, č. 10/2014.
6.    Ing. V. Macák, Hašení vodní mlhou, Knižnice požární ochrany, svazek 2, Praha 1961.
7.    Dr. J. Vaari a Dr. M. Tuomisaari, Study on operation area, VTT, Finland, 2008.
8.    Report „Demo Fire Test of Hotel Room“, Lohja, 2011, Finland.
9.    Hanuaska and Back, Halons Alternative Fire Protection Systéms, an Overview of Mist Fire Suppression Systéms Technology, Hughes Associates, Inc. Columbia, MD 1993.
10.    Dr. C. Williams and Dr. L. Jackman, An independent guide on water mist systéms for residential buildings, Building Research Establisment, 2006.
11.    Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění vyhlášky č. 21/2014 Sb.
12.    Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011Sb.
13.    Vyhláška č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů.
14.    Vyhláška č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění nařízení vlády č. 352/2000 Sb.
15.    ČSN 730810 Požární bezpečnost staveb - Všeobecné požadavky.
16.    ČSN 07 8304 Tlakové nádoby na plyny - Provozní pravidla.
17.    ČSN 69 0012+Z4 Tlakové nádoby stabilní - Provozní požadavky.
18.    ČSN 38 6405+Z1 Plynová zařízení - Zásady provozu.
19.    ČSN EN 12845+A2 Stabilní hasicí zařízení - Sprinklerová zařízení Navrhování, instalace a údržba.
20.    ČSN P CEN/TS 14972 Stabilní hasicí zařízení - Mlhová zařízení - Navrhování a instalace.
21.    ČSN EN 15 001- XX Stabilní hasicí zařízení - Plynová zařízení - XX.
22.    ČSN EN 12416-2+A1 Stabilní hasicí zařízení Prášková zařízení - Část 2: Navrhování, konstrukce a údržba.
23.    NFPA 750:2010 Standard on Water Mist Fire Protection Systems.

Ing. Pavel RYBÁŘ, foto archiv autora

 

Moldavsko je stát ležící mezi Ukrajinou a Rumunskem, který byl do roku 1991 součástí Sovětského svazu. Má rozlohu jako přibližně polovina území České republiky, žije v něm 3,5 milionu obyvatel, administrativně je rozdělen do 32 okresů, tří městských autonomních celků a dvou částečně autonomních regionů. Nejrozšířenějším průmyslovým odvětvím je zemědělství. Z ekonomického hlediska jde o jednu z nejchudších zemí Evropy.

Moldavsko patří mezi země ucházející se o členství v EU a v souladu s Koncepcí zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období 2010 – 2017 patří mezi prioritní partnerské země České republiky s programem spolupráce. Toto postavení odráží výsledky předchozí rozvojové spolupráce i přetrvávající rozvojové potřeby partnerské země. Organizace požární ochrany a ochrany před mimořádnými událostmi funguje na podobném principu jako v České republice a dalších zemích bývalého východního bloku. Na národní úrovni je zřízen Úřad pro civilní ochranu a mimořádné události spadající do působnosti moldavského Ministerstva vnitra. V jednotlivých okresech a autonomních oblastech jsou zřízeny územní divize, pod které spadá celkem 59 požárních stanic. Ve městech Kišiněv a Balti jsou zřízeny speciální jednotky s rozšířenou působností a speciálním vybavením. Do působnosti Úřadu pro civilní ochranu a mimořádné události spadají činnosti v oblasti požární ochrany, ochrany obyvatelstva a civilní nouzové připravenosti.

Mezinárodní pomoc

Ekonomická situace v Moldavsku se odráží i v úrovni vybavenosti záchranných složek. Ze státního rozpočtu jsou vyčleňovány prostředky pouze na mzdy a nezbytný provoz. Z vlastních zdrojů se neuskutečňuje žádná obnova techniky nebo vybavení. Většina techniky na požárních stanicích pochází z období před rokem 1991. Jde o vozidla na podvozcích ZIL nebo Ural. Díky zájmu evropských zemí, USA a samozřejmě snahou vedení moldavských hasičů je v zemi realizován velký počet rozvojových projektů. Cílem těchto rozvojových projektů je alespoň částečná modernizace vybavení a zvýšení úrovně připravenosti moldavských hasičů na záchranné práce při mimořádných událostech. Především Anglie, Německo, Rakousko a USA realizují v zemi projekty zaměřené na obnovu požárních vozidel a předávají moldavským hasičům techniku, která je pro ně již nevyužitelná. Tato předávaná technika je ve většině případů starší 15 let.

Projekt rozvojové spolupráce

Mezi Hasičským záchranným sborem České republiky a Úřadem pro civilní ochranu a mimořádné události Moldavska byla s Českou rozvojovou agenturou zahájena rozvojová spolupráce a v roce 2012 byla zahájena realizace projektu s názvem „Zlepšení akceschopnosti a odborné způsobilosti moldavských hasičů“.

Projekt trval do roku 2015, jeho rozpočet byl necelých 7 milionů korun. V rámci projektu se uskutečnilo několik monitorovacích cest do Moldavska a moldavští hasiči se účastnili několika výcviků v České republice ve Školicím a výcvikovém zařízení HZS ČR – hašení požárů uvnitř budov a provádění záchranných prací při dopravních nehodách.

V roce 2013 byla do Moldavska předána modernizovaná CAS 25 na podvozku Liaz. Přestože tato technika je pro činnost hasičů v České republice již nevyhovující, v Moldavsku slouží nadále a přispěje k efektivnějším zásahům. Pro moldavské hasiče byla pořízena také sada podpěr pro zabezpečení budov a předáno vyprošťovací zařízení.

Protože vybavenost moldavských hasičů ochrannými prostředky je také na velice nízké úrovni, bylo v rámci projektu pořízeno celkem 40 kompletů osobních ochranných pomůcek pro hasiče.

Moldavsko patří mezi země s největším počtem úmrtí při požárech. Podle mezinárodních statistik připadá v průměru na 100 požárů 7,6 úmrtí (v České republice je to přibližně 0,6 úmrtí). Z tohoto důvodu byla pomoc také směřována do zvýšení připravenosti hasičů na hašení požárů uvnitř budov. Ve výcvikovém středisku v Kišiněvu byl zbudován trenažér simulující reálné podmínky požáru (flashover kontejner). Výstavbu kontejneru realizovala moldavská firma. Společně s kontejnerem byly předány i ochranné pomůcky pro zajištění výcviku a dvě termokamery.

Cílem projektu nebyla pouze materiální pomoc, ale také implementace výcviku hasičů v podmínkách požárů v uzavřeném prostoru do vzdělávacího systému moldavských hasičů. Na počátku roku 2015 se několik instruktorů z ŠVZ HZS ČR, HZS Jihočeského, Pardubického, Olomouckého a Zlínského kraje podílelo na výcviku a organizaci kurzu pro instruktory výcviku v Moldavsku. Společně s teoretickými informacemi a praktickými zkušenostmi byla předána i kompletní dokumentace k výcvikovému zařízení, prezentace a další materiály, které využijí moldavští instruktoři při výcviku. Tímto výcvikem byla praktická část projektu dokončena.

Pokračování spolupráce

Úřad pro civilní ochranu a mimořádné události Moldavska a Česká rozvojová agentura na základě této úspěšné spolupráce požádaly HZS ČR o realizaci dalšího projektu. Na základě analýzy projektového týmu byl vytvořen nový projekt s názvem „Zlepšení akceschopnosti a odborné způsobilosti moldavských hasičů II“. Realizace tohoto projektu byla zahájena v polovině letošního roku a bude probíhat do konce roku 2017.

Projekt je primárně zaměřen na výcvik moldavských hasičů při zásazích s výskytem nebezpečných látek. Přestože v Moldavsku není rozvinut chemický průmysl, může zde dojít k úniku nebezpečných látek jako je chlor nebo amoniak například z úpraven vody a chladírenských zařízení. Na území Moldavska se nachází několik skladů, ve kterých jsou uloženy pesticidy z období bývalého Sovětského svazu.

Hlavním cílem projektu je vybudovat funkční výcvikový program, provést školení a výcvik moldavských hasičů na zásahy s výskytem nebezpečných látek a pořídit moldavským hasičům věcné prostředky pro bezpečné a správné provádění zásahů. Výcvikový program včetně pořízení věcných prostředků bude zaměřen na základní činnosti v případě zásahu s přítomností nebezpečných látek, zejména chloru, amoniaku a výbušných plynů a par.

Pro vybudování funkčního výcvikového programu bude v Moldavsku postaven trenažér, který bude sloužit pro nácvik taktických postupů při úniku nebezpečné látky. Trenažér bude umožňovat simulaci úniku nebezpečné látky např. z poškozeného potrubí, ventilů a trhlin v pláštích nádob. Pro simulaci úniku bude použita voda, případně jednotky budou mít možnost zdokonalit činnosti spojené s těsněním úniků pomocí základních prostředků, jako jsou dřevěné klíny nebo elastické bandáže.

Projekt bude také zaměřen na operační střediska – správné vytěžování informací od volajících a vysílání sil a prostředků v případě havárie s výskytem nebezpečných látek. Součástí projektu je pomoc v oblasti psychologické služby. V průběhu projektu bude konzultováno poskytování psychologické podpory v České republice a Moldavsku.

Další aktivity budou směřovat k poskytování první pomoci. Pro lepší poskytnutí první pomoci budou moldavským hasičů pořízeny automatizované externí defibrilátory a proběhne školení pro jejich používání.

V neposlední řadě se projekt zaměřuje na zásady správného chování občanů v případě havárie s výskytem nebezpečných látek, včetně zplodin hoření, soubor doporučení pro osoby nakládající s nebezpečnými látkami pro eliminaci vzniku mimořádné události a na informační podporu zasahujících.

Projekt zahrnuje i nákup detektorů požáru a oxidu uhelnatého pro preventivně výchovnou činnost.

Rozpočet projektu je naplánován na 7 771 600 Kč.

Oba projekty jsou financovány Českou rozvojovou agenturou.

kpt. Ing. Iva BREJZOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv autorky
 

Vodovodní sítě vodárenských systémů pro veřejnou potřebu jsou nejen podmínkou provozní funkce infrastruktury všech měst a obcí a užívání bytového fondu občanů, ale současně i významnými víceúčelovými zdroji požární vody zastavěných území. Jejich spolehlivost je převážně vysoká, ale taktéž jsou současně ohrožovány celou řadou mimořádných událostí, které mohou vodárenský systém vyřadit z provozu.

Obr. 1 Schéma systému sledování jakosti upravované pitné vody Nejnebezpečnější, s relativně dlouhou dobou trvání provozní havárie, je kontaminace pitné vody nebezpečnými látkami nebo mikroorganismy, které mohou ohrozit lidské zdraví, případně i životy lidí.

Za jakých okolností ke kontaminaci surové vody ve vodních zdrojích nebo pitné vody v distribučním systému dochází, jaký vliv má na víceúčelový zdroj požární vody, jakými způsoby hrozbě předcházet a jak řešit průběh tohoto typu mimořádných událostí naznačuje následující text.

Významné víceúčelové zdroje požární vody

Obr. 2 Ukázka příčiny sekundární kontaminace pitné vody při haváriích potrubí Vodárenské systémy vodovodů pro veřejnou potřebu jsou vždy významnými víceúčelovými zdroji požární vody nejen pro klasickou zástavbu měst a obcí, jejich veřejnou a soukromou infrastrukturu, ale současně i zdrojem dodávek vody pro vnitřní vodovody, které v průmyslových areálech, průmyslových a obchodních zónách zajišťují požární zabezpečení objektů.

Vodárenské systémy zajišťující tuto funkci pro občany a infrastrukturu jsou ze všech typů technických infrastruktur České republiky nejvýznamnější a nejnáchylnější ke vzniku mimořádné události. Jejich význam spočívá v tom, že nepřivádí do spotřebišť jen jeden z druhů médií, ale pitnou vodu, která musí být za všech okolností zdravotně nezávadná, ale taktéž vodu určenou k hasebním potřebám.

K primární kontaminaci může dojít na zdrojích pitné vody a k sekundární kontaminaci v distribučním systému pitných vod kteréhokoliv spotřebiště. Následky vzniku tohoto typu mimořádné události jsou vždy velmi vážné až fatální pro spotřebitele pitné vody a víceúčelový zdroj požární vody.

Na rozdíl od vzniku provozních havárií, při kterých délka trvání přerušení distribuce vody zpravidla nepřesahuje 8 až 12 hodin, u mimořádných událostí způsobených kontaminací vody je nutné počítat s přerušením dodávky vody z vodovodní sítě nejméně na tři, šest nebo devět dní, v závislosti na druhu kontaminace a rozsahu jejího působení.

Hrozby vyřazení víceúčelového zdroje požární vody z provozu

Vyřazení víceúčelového zdroje požární vody, kterou zpravidla je vodovodní síť vodovodů pro veřejnou potřebu nebo vnitřní vodovody průmyslových a obchodních areálů, případně průmyslových zón, může nastat ze dvou základních příčin:
- kontaminace vodního zdroje pitné vody,
- kontaminace distribučního systému pitných vod.

Uvedené typy vzniku mimořádné události mají odlišné primární příčiny a taktéž následky pro spotřebitele pitné vody a spolehlivé dodávky vody pro hydrantovou síť a výtokové stojany k požárním odběrům vody.

Kontaminace vodního zdroje pitné vody

V právním prostředí České republiky nelze pitnou vodu vyrábět z libovolného druhu surové vody, ale pouze z vody splňující požadavky na jakost surové vody ve smyslu vyhlášky, kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích [1], tj. z vody kategorie A1, A2, A3. Z těchto parametrů vychází i typ úpravny vody a způsob úpravy surové vody na vodu pitnou a sledování procesu úpravy, viz obrázek 1.

V důsledku kontaminace surové vody závadnými nebo nebezpečnými organickými a zejména anorganickými látkami se stane voda neupravitelnou a do doby její dekontaminace dojde k úplnému přerušení dodávky vody do spotřebiště. Následně je přerušena nejen dodávka pitné vody spotřebitelům, ale také pro celý systém odběrů vody z daného víceúčelového zdroje požární vody. K totální kontaminaci zdroje povrchové nebo podzemní vody však dochází ve velmi výjimečném případě.

Kdy a za jakých přírodních nebo antropologických událostí jsou vodní zdroje vyřazeny z provozu, se podrobněji zabývá například publikace Bezpečnost dodávek požární vody z vodárenských systémů [2].

Výrazně vyšší riziko přerušení dodávky vody než vyřazení vodního zdroje a úpravny pitných vod, vzniká u hydrantové sítě nebo výtokových stojanů pro účely odběrů požární vody v distribučních systémech pitných vod pro veřejnou potřebu nebo na vnitřních vodovodech, v akumulacích těchto vod nebo v trubních sítích.

Kontaminace distribučního systému pitných vod

Distribuční systém pitných a současně požárních vod je tvořen celou řadou technicko­ provozních zařízení, které jsou v různém stupni náchylné ke vzniku mimořádné události způsobující kontaminaci pitné vody. K zařízení s nevyšším stupněm rizika lze zařadit následující objekty a stavební celky:
- vodojemy,
- přerušovací komory hydrodynamického tlaku vody,
- trubní systémy pitných vod,
- vodovodní přípojky.

Každé z uvedených provozních zařízení má však v praxi jinou náchylnost ke vzniku sekundární kontaminace, a zejména dobu nutnou k dekontaminaci pitné vody a jejího uvedení do původního stavu. K zařízení s nejvyšší mírou rizika vzniku kontaminace pitné vody v procesu dodávky spotřebiteli lze jednoznačně zařadit trubní systémy pitných vod, na kterých vzniká každoročně několik desítek tisíc havárií z přírodních a zejména antropogenních příčin, viz obrázek 2.

Samotný vznik havárie potrubí pitných vod však nemusí a není hlavním bezpečnostním rizikem pitné vody. Tímto rizikem je nevhodný technologický postup zpětného uvádění poškozené části vodovodní sítě do provozu a velmi často podcenění rizika sekundární kontaminace pitné vody, zejména porušení technologické kázně zacházení s pitnou vodou, která má vysokou tendenci přijímat a rozpouštět různé typy látek. Pokud se spojí výše uvedené faktory do jednoho celku, musí vždy dojít k různému stupni kontaminace pitné vody, následnému vyřazení její dodávky spotřebiteli a taktéž vyřazení z provozu daného víceúčelového zdroje požární vody na nejméně tři až pět dní.

Metody a způsoby snížení rizika vyřazení

Vzniku kontaminačního prostředí při haváriích trubních systémů pitných vod vodovodů pro veřejnou potřebu nebo vnitřních vodovodů různých areálů nelze zabránit. Dané prostředí vznikne v důsledku podtlaku při odstavení porušené části trubní sítě, při kterém vždy, bez výjimky, vnikne kontaminující látka z půdy do dosud bezinfekčního potrubí pitných vod.

Ke kontaminaci vody dochází i v prostředí jímání surových vod vhodných k úpravě na vody pitné. Při dostatečně propracovaných bezpečnostních opatřeních lze kontaminaci z velké části účinně zabránit.

Povrchové zdroje pitných vod

Jedním ze základních způsobů snížení nebo úplného zabránění rizika kontaminace vodního zdroje je vyhlášení dostatečně rozsáhlého ochranného pásma vodního zdroje.

Pokud byl rozsah ochranného pásma stanoven na základě bezpečnostní analýzy rizik, což by mělo být vždy zásadou, je na vznik alternativního zhoršení jakosti surové vody připravena technologicky i úpravna pitné vody a je schopna se se vznikem mimořádné události vypořádat tak, že nebude narušena dodávky pitné vody a tím ani funkce víceúčelového zdroje požární vody.

Obdobně jako u zdroje povrchových vod lze nebezpečí kontaminace vody řešit i u zdrojů podzemních vod určených k hromadnému zásobování obyvatelstva a infrastruktury zastavěného území.

Podzemní zdroje pitných vod

Z podzemních zdrojů vod je v České republice dodávána pitná vody pro přibližně 50 % obyvatel státu [4]. Celková délka distribučního zařízení místních vodovodů přesahuje 75 000 km [4] a tím vytváří mimořádně účinný systém pro dodávku vody pro požární účely.

Podzemní vodní zdroje mají nižší potenciál kontaminace ve srovnání se zdroji povrchovými, ale jejich určitá část je stále ohrožována kontaminací ze starých ekologických zátěží, které mohou daný zdroj při podcenění nebezpečí vyřadit z provozu.

Riziko nebezpečí kontaminace podzemních vodních zdrojů závadnými nebo nebezpečnými látkami může výrazně snížit systém monitorovacích vrtů. V případě vyššího nebezpečí proniknutí kontaminujících látek k vodnímu zdroji je vhodné vytvořit z některých monitorovacích vrtů hydraulickou bariéru. Jde zejména o případy, kdy načerpaná podzemní voda není dále upravována, ale před vpuštěním do distribučního systému pitných vod pouze zdravotně zabezpečena.

Distribuční systémy pitných vod

Distribuční systémy pitných vod tvořené vodovodní sítí jsou nejvýznamnějšími částmi vodárenských zařízení víceúčelového zdroje požární vody každého zastavěného území. Jsou na nich v podmínkách České republiky osazeny desetitisíce hydrantů vhodných pro použití k požárním odběrům vody a tisíce výtokových stojanů, u kterých musí být zajištěna kapacitní průtočnost minimálně 35 l.s^-1.

Z uvedeného vyplývá i zvýšené riziko vzniku havárií a tím nesplnění hlavního účelu, tj. dodávky vody při vzniku požáru. Jakými metodami a způsoby lze dané nebezpečí minimalizovat. V základním spektru lze dosáhnout snížení nebezpečí vyřazení víceúčelového zdroje vody z důvodu její kontaminace v trubním systému respektováním následujících zásad:
- 100% znalost množství realizované vody nejen v trubním celkovém systému, ale v jeho jednotlivých tlakových pásmech a samostatných sekcích,
- znalost hydraulické účinnosti minimálně všech páteřních trubních řadů, které jsou významnými zdroji požární vody,
- znalost skutečného směru proudění vody v trubních řadech a její rychlosti v odběrových minimech a maximech,
- dodržení technologických zásad a kázně při opravě poruch na trubním systému, zejména proplachu potrubí při dosažení rychlosti proudění vody v proplachovaném úseku, minimálně 0,9 m.s^-1,
- podle rizika nebezpečí vzniku kontaminace nebo nedosažení rychlosti proudění vody při proplachu je nutná dodatečná chlorace celé sekce, následný opětovný proplach a odebrání vzorků distribuované vody,
- opětovná kontrola kvality vody v celém úseku s rizikem sekundární kontaminace vody, zejména na všech hydrantech koncových řadů větvené vodovodní sítě.

Závěr

Uvedená a další opatření podle lokálních poměrů mohou výrazně snížit až vyloučit nebezpečí vzniku mimořádných událostí velkého rozsahu, k nimž došlo v České republice v letošním roce, a které byly publikovány v médiích. Nerespektování provozně bezpečnostních zásad se může kdykoliv opakovat. Preventivní opatření však mohou kontaminaci zabránit, aby k opakování havarijních událostí nedošlo.

Literatura

[1]    Vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích).
[2]    KROČOVÁ, Š.: Bezpečnost dodávek požární vody z vodárenských systémů, SPBI Spektrum, Ostrava 2014, ISBN: 978-80-7385-153-8.
[3]    KROČOVÁ, Š.: Havárie a řízení vodního hospodářství, VŠB­ TUO, Ostrava 2006, ISBN: 80-248-1246-0.
[4]    Vodovody a kanalizace 2013, [online], [citováno: 25. 11. 2014], dostupné z: http://www.mze.cz/.

doc. Ing. Šárka KROČOVÁ, Ph.D., VŠB-Technická univerzita Ostrava, foto archiv autorky

Ve dnech 5. až 10. září 2015 se v ruském Sankt Peterburgu uskutečnilo 11. mistrovství světa v požárním sportu. Kromě reprezentace HZS ČR se zde premiérově představila také ženská reprezentace Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska.

Byť naši reprezentanti, oslabení neúčastí zraněného Milana Netrvala, neobhájili svoji pozici z loňského šampionátu, výsledky dosaženými v konkurenci patnácti družstev ze 14 zemí potvrdili svoji příslušnost ke světové špičce. O mimořádný úspěch se postaral především Jakub Pěkný, který získal nejen titul mistra světa v běhu na 100 m s překážkami, ale časem 15,09 s také vytvořil nový národní rekord v této disciplíně. V celkovém hodnocení muži obsadili třetí příčku, bronz získali i ve štafetě na 4x 100 m s překážkami. V konkurenci devíti družstev si skvěle vedla ženská reprezentace, která svou první účast na mistrovství světa ozdobila vítězstvím ve štafetách a ziskem stříbra v celkovém hodnocení. Stejný kov děvčata vybojovala také v požárním útoku.

První postup do semifinále

Mistrovství proběhlo na stadionu Zenitu Petrohrad, což mělo své výhody, např. ve vybavení stadionu, ale také nevýhody ve spoustě omezení (na trávník byl vstup přísně zakázán). Po zasedání mandátní komise bylo jasno v počtu zúčastněných družstev – v mužské kategorii 14 soutěžních a jedno (Rusko II.) mimo soutěž, v ženské kategorii 8 soutěžních a opět domácí Rusko II. mimo soutěž.

První soutěžní den měl tradičně na programu výstup do 4. podlaží cvičné věže. Začínaly ženy a celý průběh ukázal, že pro naše družstvo byla tato disciplína nejtěžší. Přes veškerou snahu skončilo až na pátém místě za suverénním Ruskem, velice nadějným Polskem, Běloruskem a Kazachstánem. Celkové 12. místo Adriany Janíčkové za čas 7,80 s ale může být povzbuzením do budoucna.

Muži měli za cíl třetí místo. Začali skvěle – Kamil Bezruč s časem 13,76 s, po několika horších časech naštěstí ve druhých pokusech většina našich stáhla desetinky dolů a vše završil Jakub Pěkný, který časem 13,85 s posunul naše družstvo na plánované třetí místo a sám skončil celkově 13. Ještě lepší druhý pokus se podařil Kamilovi Bezručovi. Ten časem 13,50 s obsadil celkovou 7. příčku, čímž vybojoval postup do semifinále a potvrdil naši příslušnost k nejužší světové špičce v této disciplíně.

Závěr prvního dne se přesunul na Palácové náměstí přímo před slavnou Ermitáž, kde se na pódiu odehrálo opravdu bombastické slavnostní zahájení s průřezem dějin Ruska i ruských hasičů. V rámci zahájení již tradičně proběhly semifinálové a finálové výstupy na věž. Bohužel se pořadatelům vloudila chybička a časy na displejích neodpovídaly pořadí už od prvního semifinále žen. Logickým postupem se sice dalo dovodit, že světelné tablo na dráze č. 1 ukazovalo čas dráhy č. 4 a naopak. Stejně byla prohozena tabla na drahách č. 2 a 3. Pořadatelé ale z nepochopitelných důvodů odmítali tuto chybu napravit, takže sportovní perla jinak opravdu úžasného zahájení se změnila v docela slušnou „bramboračku“, kdy postupujícím byl vyhlášen někdo jiný, než ve skutečnosti. Tento problém se ale netýkal našeho jediného želízka v ohni – Kamila Bezruče, který svůj semifinálový pokus ukončil záhy nepovedeným zápichem. Vítězem finále se stal o jednu setinu sekundy časem 13,31 s ruský závodník Konstantin Kurganskij. V ženách bylo finále čistě ruskou záležitostí a vítězství si odnesla Jekatěrina Čendakova za čas 7,36 s.

Zlaté stovky a štafety

Druhý soutěžní den byl na programu běh na 100 m překážek a štafeta 4x 100 m s překážkami. Jelikož stovky probíhaly jen na rovince přilehlé k hlavní tribuně, čekal nás pořádný časový maraton a štafety jsme končili pod umělým osvětlením. Naštěstí už příští rok by měly být soutěžní dny čtyři, a to hlavně s ohledem na zvyšující se počet družstev a rozšíření soutěže o ženskou kategorii.

Ženy si chtěly spravit chuť po věžích a tomu odpovídaly i jejich ambice. A průběh závodu jim dal za pravdu. Zvítězila opět suverénně ruská děvčata, ale naše se zařadila na druhé místo se slušným náskokem před Běloruskem, ambiciózní Polky skončily až páté za Kazachstánem. Ale hlavně, postup Šárky Jiroušové (16,38 s a 2. místo) a Markéty Markové (17,03 s a 8. místo) do semifinále byl velkým úspěchem, i když tam jejich cesta skončila. Ve finále zvítězila Ruska Jekatěrina Guseva časem 16,58 s.

Muži na stovkách možná pomýšleli i na trochu lepší umístění, než na konečné třetí místo, ale po průběhu obou pokusů jsme museli uznat, že Rusové i Bělorusové byli tentokrát nad naše síly. Ještě štěstí, že se Jakubovi Pěknému povedl druhý pokus a s časem 15,50 s postoupil jako šestý do semifinále. Totéž se po slibném prvním pokusu (15,85 s) nepodařilo Pavlu Krpcovi a skončil celkově 12. Jakub však chytil úžasnou formu a s přehledem postoupil do finále s časem 15,41 s ze třetího místa. To nejlepší však teprve přišlo; bravurně rozběhnutý finálový pokus skončil v novém českém rekordu 15,09 s a Jakub Pěkný se tak stal opět mistrem světa v běhu na 100 m překážek. Znovu jsme se tedy těšili na slavnostní zakončení, kdy uslyšíme českou hymnu.

Průběh štafet byl chvílemi ovlivněn silným deštěm a bohužel i druhou chybou pořadatelů, kdy plošiny domků na rozdíl od střechy nebyly pokryty gumou. Nelze říct, že toto, resp. pouze toto, způsobilo pád Jakuba Arvaie v první štafetě, spíše to byla kombinace nepovedeného nástupu na žebřík, snahy dohnat ztrátu a až poté kluzký povrch, každopádně tvrdý dopad nevypadal vůbec pěkně a jen s velkým sebezapřením Kuba pokus dokončil, byť ten byl nakonec neplatný pro předčasnou předávku právě mezi prvním a druhým úsekem. Takže loňská situace se opakovala a museli jsme vše vsadit na druhý pokus. A ten se i přes drobné chybičky, resp. pochopitelné jištění při absenci prvního času, podařil a jeho výsledkem byl třetí nejlepší čas (55,45 s) za vedoucími Rusy a Bělorusy. Takže karty před požárním útokem byly rozdány jasně – Rusko součet 3, Bělorusko 6, my 9 a Uzbekistán 16.

Mužským štafetám však předcházely ty ženské. A jestliže jsme po stovkách měli důvod k radosti, tak po štafetě to byl přímo vítězný jásot. Naše štafeta ve složení Petra Chovancová, Barbora Šubrtová, Markéta Marková a Šárka Jiroušová časem 62,65 s nechala všechny za sebou a stala se mistrem světa!

Královská disciplína za očekáváním

Třetí den nás čekalo 48 pokusů v požárním útoku na jedné dráze, protože jak už bylo zmíněno, vstup na trávník byl přísně zapovězen, což znamenalo slušný časový maraton.

Opět začaly ženy, Rusky měly součet 4, naše dívky 8, Bělorusko těsně za námi 9 a s malým odstupem se držely Kazašky a Polky se součtem 12. Po prvních pokusech naše ženy vedly, a přestože se druhým pokusem zlepšily téměř o 4 sekundy na čas 27,79 s, na lepší než druhé místo to nestačilo. Ruské družstvo předvedlo super útok a s časem 24,51 s zvítězilo nejen v této disciplíně, ale zároveň stvrdilo své suverénní vítězství v celkovém hodnocení (součet 5).

Bohužel u mužů se nepotvrdilo, že požární útok je naší největší zbraní a tak se náš první čas 28,06 s stal po nedokončeném druhém pokusu i časem výsledným, což tentokrát stačilo pouze na páté místo za vítězným Kazachstánem, který si spravil chuť po 10. místě ve štafetě, Německem, Běloruskem a Ruskem. Až na šestém místě skončili Slováci, kteří se, alespoň podle dojmu, soustředili hlavně na tuto disciplínu.

Večer, na závěrečném vyhodnocení, jsme si mohli díky Jakubovi Pěknému a vítězné ženské štafetě hned dvakrát vychutnat naši státní hymnu.

Celkové hodnocení

Budeme­-li mistrovství hodnotit jako celek, určitě bylo velice kvalitně organizačně připravené uprostřed krásného města. A celkový výsledek – opět dostanou přednost ženy – celkové 2. místo (10 b) před Běloruskem (12 b) a Kazachstánem (16 b) je bezesporu výrazný úspěch, o to větší, že to byla na mistrovství světa jejich premiéra.

A muži? Dovolím si tvrdit, že velice slušná remíza. Neporazili sice nikoho ze silné trojky (Ukrajina se neúčastnila), ale s dostatečným odstupem za sebou nechali všechny ostatní. Velice cenné jsou zcela jistě již zmiňované osobní úspěchy Jakuba Pěkného a Kamila Bezruče, podpořené celkovým umístěním ve dvojboji (Pěkný na 8., Bezruč na 11. a Krpec na 14. místě) a hlavně fakt, že se naši závodníci již pravidelně dostávají do semifinálových bojů.

Na závěr bych chtěl poděkovat Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy za státní podporu a našim partnerům, firmám Tatra Truck, a.s., Pramacom, s.r.o., Čepro, a.s., Kobit, spol. s r.o., WISS CZECH, s.r.o., THT Polička, s.r.o., Dekonta, a.s. a Luing Pyrex, spol. s r.o., za jejich podporu.

Budeme se těšit na příští rok do tureckého Izmiru a věřit v ještě lepší výsledky než v roce letošním.

plk. Ing. Zdeněk NYTRA, ředitel HZS Moravskoslezského kraje, viceprezident Mezinárodní sportovní federace hasičů a záchranářů, foto brig. gen. Ing. František ZADINA a archiv SH ČMS

Slavnostní vyhlášení nejlepších sportovců Ministerstva vnitra za rok 2015 se uskutečnilo 1. října letošního roku v pražském TOP Hotelu. Za skvělé sportovní výkony byli oceněni příslušníci HZS ČR a Policie ČR a deset reprezentantů Centra sportu Ministerstva vnitra.

Stejně jako v loňském roce si cenu pro nejlepší sportovní kolektiv a nejlepšího sportovce HZS ČR odneslo reprezentační družstvo HZS ČR v disciplínách TFA a jeho člen Lukáš Novák. Osminásobní mistři Evropy ovládli v konkurenci třiceti týmů letošní světový šampionát v německém Hannoveru a mistrovský titul vyšperkovali ziskem celkem 13 medailí, z toho čtyř zlatých, pěti stříbrných a čtyř bronzových. Lukáš Novák pak ziskem dvou titulů na tomto mistrovství jen potvrdil svou několikaletou absolutní světovou a evropskou dominanci v této sportovní disciplíně. O skvělý úspěch se vedle Lukáše Nováka zasloužil tým ve složení: Vedoucí reprezentace Zdeněk Koutník, trenér Miroslav Šín a závodníci Jaroslav Poukar, David Kubiš, Petr Benda, Lukáš Houdek, Martin Hruška, Jan Haderka, Martin Frýdl, Michal Přecechtěl, Martin Plšek, Pavel Kubín, Ondřej Rosenkranz, Roman Viej, Jan Semerádt, Petr Vyhnálek, Radek Kladiva a Stanislav Kalvoda.

Nejlepšími sportovním kolektivem Policie ČR byl vyhlášen tým policejní střelecké reprezentace ve složení Radim Maděránek, Miroslav Zapletal, Marek Kilarský a Zbyněk Kovář, na Policejním mistrovství světa ve střelbě ze služebních zbraní v Budapešti získal titul mistr světa. Člen týmu, mistr republiky ve střelbě z krátkých služebních zbraní Radim Maděránek, převzal ocenění pro nejlepšího sportovce Policie ČR.

Nejlepší sportovkyní rezortu Ministerstva vnitra byla již potřetí za sebou vyhlášena rychlobruslařka a cyklistka Martina Sáblíková, letošní trojnásobná mistryně světa, která se v rychlobruslařském víceboji drží desátý rok v naprosté špičce a má na svém kontě celou řadu dalších sportovních úspěchů. Tím posledním byl fantastický výkon v časovce na mistrovství světa v americkém Richmondu, kterým se kvalifikovala na olympiádu do Ria 2016. „Moc se na olympiádu těším, ale ještě mi dělají potíže zatáčky. Celý život jezdím pouze do leva, proto se teď musím učit zatáčet také vpravo,“ svěřila se slavná sportovkyně.

Druhým nejlepším sportovcem se stal biatlonista Ondřej Moravec. Na Mistrovství světa v biatlonu ve Finsku získal zlatou medaili ve smíšené štafetě, stříbrnou v závodě s hromadným startem a bronzovou ve vytrvalostním závodě. Třetí v anketě skončila skifařka Miroslava Topinková Knapková, která vybojovala stříbro na mistrovství světa ve francouzském Aiguebelette.

V Top desítce nejlepších sportovců se umístili: 4. biatlonová štafeta ve složení Veronika Vítková, Gabriela Soukalová, Michal Šlesingr, Ondřej Moravec, 5. biatlonistka Gabriela Soukalová, 6. rychlobruslařka Karolína Erbanová, 7. lyžařka Šárka Strachová, 8. střelkyně Adéla Bruns, 9. atlet Radek Juška, 10. jachtař Ondřej Teplý.

Do Síně slávy byla uvedena bývalá vynikající československá diskařka a koulařka Zdeňka Šilhavá.

Cenu ministra vnitra převzala střelkyně Kateřina Emmons u příležitosti ukončení aktivní sportovní činnosti.

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto Milan VÁVRŮ

 

• KONFERENCE-SEMINÁŘE
Požární ochrana kulturních památek
Mgr. Zuzana Cikhartová

• VĚDA-VÝZKUM-ZKUŠEBNICTVÍ
Těsnost ochranných masek v kompletu s filtroventilační jednotkou
Ing. Čestmír Hylák, pplk. Ing. Vlastimil Sýkora, CSc., pplk. Ing. Dagmar Urbanová, Hana Kovaličová

• PROJEKTY
Hrozby ohrožující odběr surové vody z vodárenských nádrží v České republice
Ing. Radek Vlasák

• PŘÍLOHA
Vyhláška č. 226/2015 Sb., o zásadách pro vymezení zóny havarijního plánování a postupu při jejím vymezení a o náležitostech obsahu vnějšího havarijního plánu a jeho struktuře.