Časopis 112 ROČNÍK XIV ČÍSLO 4/2015

V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na požár administrativní budovy v areálu mrazíren Praze, který způsobil škodu za 30 milionů korun, přinášíme závěry konference Červený kohout a přehled certifikátů vydaných TÚPO v roce 2014. V bloku IZS seznamujeme s aktualizací STČ-01/IZS „Špinavá bomba“, s průběhem a specifiky evakuace v havlíčkobrodské nemocnici na základě anonymního oznámení o uložení bomby a přinášíme další díl seriálu věnovaného záchranářské kynologii. Historie a současnost chemických zbraní, dvacáté výročí napadení tokijského metra sarinem, vývoj testování ochranných prostředků proti CBRN látkám a využití informačního systému Argis jsou hlavními tématy části časopisu zaměřené na oblast OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ. V dubnovém čísle dále mimo jiné informujeme o neinvestiční dotaci ze státního rozpočtu ČR poskytované nestátním neziskovým organizacím v roce 2015 a přinášíme ohlédnutí za činností Nadace policistů a hasičů – vzájemná pomoc v tísni v loňském roce. 

Dne 20. března 2015 uplynulo dvacet let od doby, kdy japonská náboženská sekta napadla sarinem nevinné cestující v tokijské podzemní dráze. Tato děsivá událost je považována za velký předěl nejen obecně v historii terorizmu, ale především v historii chemického terorizmu.

Pohled na chemické zařízení (v kroužku) a jiná zařízení sekty v Kamikuishiki Problematika chemického terorizmu, a to včetně chemického napadení tokijského metra, byla již v minulosti v časopise 112 několikrát publikována, např. pod titulem „Před patnácti lety došlo k chemickému teroristickému útoku na tokijské metro“ (Časopis 112, 2010, roč. IX, č. 3, s. 35-36. ISSN: 1213-7057).
Odborné veřejnosti není příliš známo, že „předehrou napadení tokijského metra“ byl „terénní test“ v japonském městě Macumoto v červnu 1994. I k tomuto teroristickému útoku přinesl časopis 112 samostatný odborný článek ve formě případové studie.

Japonská náboženská sekta Óm šinrikjó – Nejvyšší pravda Óm (v angličtině Aum Shinrikyo), byla založena již v červenci v roce 1987. Zájem náboženské sekty Nejvyšší pravda Óm o chemické a biologické zbraně se datuje od roku 1990. V roce 1990 až 1995 sekta provedla 17 chemických a biologických útoků, z nichž 10 bylo uskutečněno bojovými chemickými látkami (4 sarinem, 4 látkou VX, 1 fosgenem a 1 kyanovodíkem) a sedm útoků biologickými látkami. Naštěstí pouze dva útoky sarinem byly pro teroristy „úspěšné“ a způsobily smrt několika nevinných osob (Macumoto v roce 1994 a Tokio v roce 1995).

V historii chemického terorizmu se stal významným a základním předělem brutální teroristický útok sarinem v tokijském metru. Vyžádal si celkem 12 obětí, zranil více než 1000 osob, z čehož 17 bylo v kritickém stavu, 37 bylo vážně zdravotně postiženo a 984 bylo jen lehce zdravotně poškozeno. Celkový počet zraněných činil podle oficiální japonské policejní zprávy 4460 osob. Ti všichni vyhledali zdravotnické ošetření. Počty obětí a postižených se však poněkud liší, podle zdroje informace, jak je popsáno dále.

Japonská náboženská sekta vybudovala ve svém sídle v Kamikuišiki speciální chemickou laboratoř pro moderní výrobu nejúčinnějších typů bojových chemických látek. Výrobní technologie byla získána pravděpodobně v Rusku nebo ve Spojených státech amerických. Pro své cíle si však nakonec sekta (v dubnu 1993) vybrala nervově­ paralytickou bojovou chemickou látku sarin z důvodu jejích vysokých smrtících účinků a relativně snadné výroby. Sarin je sice za normálních podmínek kapalina, ovšem nejlépe se odpařuje ze všech nervově paralytických látek (zde patří také cyklosarin, soman, tabun, VX látka). Sarin vyrobila v roce 1993 a ve stejném roce jej otestovala na ovcích v Austrálii. Současně však byly prováděny pokusy, jejichž výsledkem měla být výroba dalších bojových chemických látek jako látky VX, tabunu a yperitu.

Napadení Macumoto

První „velký test na lidech“ byl proveden 27. června 1994 v horském městě Macumoto (v době útoku město mělo 200 tisíc obyvatel) v hornatém vnitrozemí japonského ostrova Honšú. Teroristická sekta Óm šinrikjó vypustila sarin z nákladního automobilu ve večerních hodinách. Bylo horké vlhké počasí, teplota vzduchu 29 °C, jeho vlhkost 93 %, vál jihovýchodní vítr o rychlosti asi 0,2 až 1,2 m/s. Cílem zkoušky bylo otestovat speciální rozstřikovací zařízení pro aplikaci bojových chemických látek a kontaminovat budovu oblastního soudu aerosolem sarinu.

Vybraná skupina náboženské sekty, vedená Hideo Muraim, dorazila do města navečer se značným zpožděním. Zaparkovala svá vozidla na sídlišti Kita Fukaši. Muži v automobilu s rozprašovacím zařízením nejprve oblékli své ochranné oděvy a aplikovali si navzájem injekce s protilátkou (antidota). Potom spustili zařízení do činnosti. V důsledku změny směru větru však útočníci zpanikařili a vypustili páry a aerosol sarinu do volného prostoru. Po vypuštění sarinu celá skupina rychle ujela. Celkem bylo následkem tohoto sarinového útoku sedm osob usmrceno a 59 vážně zasaženo. Ti byli hospitalizováni v místní nemocnici. Celkem však lékaři ošetřili více než 500 pacientů zasažených sarinem.

Sarin připravený pro „terénní test“ v Macumotu byl mimořádně čistý. Bohužel následné policejní vyšetřování tohoto významného a signálního incidentu bylo pomalé až liknavé, jak uvádí odborná literatura.

Celé výrobní chemické zařízení pro výrobu bojové chemické látky bylo přísně drženo v tajnosti. Členové náboženské sekty přímo zainteresovaní na výrobě sarinu byli nejen pečlivě vybíráni, ale také testování na detektoru lži, kde byly kladeny otázky typu jako: „Nejste vyzvědač?“, „Jste absolutně loajální s naším vůdcem?“.

Následující útok sarinem v tokijském metru tak představuje významný akt národního teroru, neboť proti japonskému civilnímu obyvatelstvu vystoupila japonská náboženská sekta ve vlastní zemi. Japonsko nebylo nikdy ve své historii napadeno zahraničními teroristickými organizacemi a skupinami, na rozdíl od Spojených států amerických, Velké Británie, Francie, Izraele, Austrálie a dalších mnoha vyspělých zemí.

Naopak cíle vybrané v USA, ale i v západní Evropě, jsou často vyhledávaným objektem teroristických útoků zahraničních teroristických skupin. Nejtragičtějším případem „klasického terorizmu“ byly události 11. září 2001 v USA, které poznamenaly zásadním způsobem vývoj na celém světě.

Útok v tokijském metru

Přípravě sarinového útoku v tokijském metru věnovalo vedení náboženské sekty vysokou pozornost. Předcházející „terénní test“ použití sarinu v Macumotu ukázal, že sarin lze použít a že splňuje všechny zrůdné představy teroristů. V noci 19. března 1995 bylo vyrobeno necelých 10 litrů sarinu. Výrobci sarinu věděli, že jejich produkt obsahuje řadu nečistot a své obavy sdělili vůdci Asaharovi, ten však použití nečistého sarinu schválil. Tím asi nevědomky „zachránil“ stovky a možná i tisíce lidských životů.

Podle výsledků policejního vyšetřování se v tokijském metru jednalo asi o 30% sarin. Jeho síla byla podstatně slabší, než se domnívali samotní výrobci. Kromě toho je nutné zdůraznit, že v tokijském metru nečistý sarin velmi zapáchal. Tímto svým nápadným projevem varoval možné potenciálně zasažené osoby, protože tak upozorňoval na svoji přítomnost. Páry nebo aerosoly vysoce čistého sarinu jsou bez vůně a zápachu a dají se zjistit pouze speciálními detekčními a monitorovacími prostředky chemického průzkumu. Vlastní akt chemického napadení 20. března 1995 byl proveden den před jarním svátkem rovnodennosti.

Bezprostředním důvodem k tomuto rozhodnutí vůdce Asahary byla vážná obava z přípravy a provedení policejní razie na zařízení náboženské sekty. Záměry policie byly Asaharovi známy, a proto vedení sekty rozhodlo, že provede chemické napadení tokijského metra. Mysleli si, že pokud to udělají, podaří se jím odvést pozornost japonské policie od náboženské sekty a jejich zařízení.

Vyrobený nečistý 30% sarin byl naplněn do jedenácti připravených igelitových sáčků, které byly pečlivě zataveny. K útoku v tokijském metru bylo vybráno pět spolehlivých mužů sekty. Po zvažování různých alternativ použití sarinu bylo nakonec rozhodnuto, že k útoku sarinem má dojít na třech trasách tokijského metra, na hlavních tepnách, které procházejí stanicí Kasumigaseki. Stanovilo se datum a hodina útoku. Záměrně byla vybrána ranní dopravní špička v metru, doba, kdy jsou prostory metra přeplněny cestujícími, převážně státními úředníky, kteří cestují do svých úřadů v centru Tokia každé ráno. Dvě hodiny před útokem užili útočníci pilulky s protilátkou. I přes překotné naplánování a přípravy byla celá akce přesně načasována a provedena. Všem pěti členům sekty Óm šinrikjó se podařilo „vypustit“ sarin z igelitových sáčků v rozmezí tří až pěti minut kolem stanovené osmé hodiny ranní. Útočníci propíchli sáčky naostřenými hroty deštníků a rychle zmizeli ze zasaženého prostoru. Sáčky zůstaly ležet na podlaze vagónů tokijského metra v pěti stanicích (Očanomizu, Šin Očanomizu, Akihabara, Jocuja a Ebisu).

Tento způsob použití není příliš „efektivní“, ale je velmi jednoduchý a značně spolehlivý. Sarin je za normálních podmínek těkavá kapalina, která se vypařuje, a právě jedovaté páry sarinu byly v převážné většině případů příčinou inhalačních otrav cestujících v tokijském metru.

Nejzávažnějším poučením z chemického útoku sarinem je skutečnost, že se japonským zpravodajským službám ani po varovném a výstražném případu ve městě Macumoto, kde bylo sedm mrtvých osob, nepodařilo včas zachytit přípravy na provedení rozsáhlého chemického útoku sarinem v Tokiu a podniknout potřebná, rychlá a účinná opatření.

Základní informace o sarinu

Sarin je bojová chemická látka objevená v průběhu 2. světové války ve fašistickém Německu. Byla poprvé syntetizována v roce 1939 v Německu a následně vyrobena ve větším množství, což se odhaduje na asi pět až deset tun.
Chemický název sarinu je O­ isopropyl methylfosfonofluoridát. Pro značení chemické munice se sarinem se nejčastěji používá americký, dnes již všeobecně rozšířený kód GB. Někdy se ne zcela správně píše o takzvaných nervových plynech, zde se zpravidla zahrnuje sarin, cyklosarin, soman, tabun, látka VX, i když jsou tyto látky za normálních podmínek kapaliny. Výraz „nervový plyn“ může být pro nezasvěceného čtenáře poněkud matoucí. V anglosaské odborné literatuře se nesprávně používá odborný termín „nerve gas“, který bývá do češtiny překládán jako „nervový plyn“.

Chemická struktura sarinu
                  O                    CH₃
                  ||                      |
                                       
   CH₃  —  P   —   O   —  CH
                              
                  |                       |
                  F                    CH₃

 O zneužití sarinu v literatuře

Odborná literatura popisuje nejen zneužití sarinu, ale také jiné ilegální aktivity japonské náboženské sekty. Kniha Svatý teror – Armageddon v Tokiu amerického autora Bracketta D. W. byla již v roce 1998 publikována v českém jazyce (Mladá fronta, Praha). Tato odborná publikace přinesla řadu důležitých informací, dat a faktů jak o japonské náboženské sektě, tak o jejích zločinných aktivitách. Autor publikace působil po dvě desetiletí v Japonsku, proto byl velmi dobře obeznámen s národní mentalitou, zvyky a jinými životními skutečnostmi v Japonsku. Kniha je velmi dobře napsána, je čtivá a je možné ji doporučit ke studiu.

Americký profesor taiwanského původu Anthony T. Tu, který se přímo podílel na vyšetřování teroristického útoku sarinem v tokijském metru a vykonával expertní a konzultační činnost pro japonskou policii, vydal před několika lety rozsáhlou a podrobnou knihu v anglickém jazyce Chemical Terrorism: Horrors in Tokyo Subway and Matsumoto City (Alaken, Colorado 2002).

Počet obětí útoku

Následkem provedeného sarinového útoku v tokijské podzemní dráze bylo 12 osob usmrceno, 17 osob bylo v kritickém stavu a vážně zdravotně poškozeno bylo 37 osob. Na základě údajů z policejní vyšetřovací zprávy bylo celkem 4460 osob dopraveno k nemocničnímu ošetření. Tolik fakta japonské policejní zprávy vydané po důkladném a dlouhém vyšetřování.

Počet obětí podle různých subjektů v Tokiu

Název státního orgánu, organizace	Počet obětí
Hasičský sbor v Tokiu	5642
Tokijská metropolitní policie	3796
Podzemní dráha v Tokiu	5654
Policejní vyšetřovací zpráva	4460

Celkový počet obětí chemického teroristického napadení sarinem není přesně znám, případně různé japonské agentury, které sumarizovaly data ohledně obětí, uvádějí různé počty zasažených a postižených osob. Shodují se pouze v počtu mrtvých (otrávených), a to 12 cestujících. Tabulka názorně demonstruje různý počet uváděných obětí podle různých zdrojů.

Bezpečnostní opatření

Po útoku sarinem v tokijském metru byla přijata řada významných nových nebo zlepšených bezpečnostních opatření. Pro zajímavost uveďme jen několik vybraných hlavních bezpečnostních opatření, která byla jeho odezvou.

Řady národní policie byly rozšířeny o několik tisíc nových policistů a byly zmodernizovány lékařské postupy zavedené pro případ použití bojových chemických látek a nebezpečných chemických průmyslových toxických látek. V samotném systému metra bylo instalováno sedm set nových televizních kamer kontrolujících nástupiště. Jednotky požární ochrany metra dostaly speciální přístroje pro detekci bojových chemických látek a jsou pravidelně procvičovány v potřebných činnostech.

Získané zkušenosti jsou velmi důležité, protože jejich důsledná analýza a následné pečlivé zhodnocení může významně přispět k přípravě, ověření a následnému zavedení všech potřebných a nezbytných opatření k prevenci a kvalitní ochraně vlastních zasahujících záchranářů, ale především k přípravě a provedení záchranných a likvidačních prací v případě chemického teroristického útoku.

Aktéři japonské náboženské sekty byli postupně zatčeni, uvězněni a souzeni po dobu 16 let. Nakonec padlo u soudů 13 rozsudků smrti oběšením, a to včetně trestu smrti pro vůdce sekty Šoko Asaharu. Na obrázku 3 je snímek policejního plakátu, který autor článku vyfotografoval v roce 2008 v Tokiu. Jsou na ní japonskou policií hledaní členové náboženské sekty, kteří se podíleli na přípravě a provedení chemického napadení tokijského metra.

Literatura

[1] Matoušek J., Mika O., Vičar D.: Nové hrozby terorismu: Chemický, biologický, radiologický a jaderný terorismus. Univerzita obrany, ISBN 80-7231-037-2, Brno 2005.
[2] Brackett D.W.: Svatý terror: Armageddon v Tokiu (český překlad), ISBN 80-204-0669-7, Mladá fronta, Praha 1998.
[3] Mika O., Neklapilová V.: Šest let po sarinovém útoku v Tokijském metru, Vojenské zdravotnické listy, 2001, roč. LXX, č. 5, str. 197-204. ISSN: 0372-7025.
[4] Mika O. J., Neklapilová V., Tu A. T.: Před patnácti lety byl v Japonsku proveden teroristický chemický útok sarinem. Časopis 112, 2009, roč. VIII, č. 6, s. 17-19. ISSN: 1213-7057.
[5] Mika O. J.: Teroristický útok nebezpečnými chemickými toxickými látkami na podzemní dráhu. The Science for Population Protection, 2008, roč. 0, č. 0, s. 91-98. ISSN: 1803-568X.
[6] Mika O. J.: Chemický terorismus v podzemní dráze. Magazín SECURITY, 2011, roč. 15, č. 01, s. 59-63. ISSN: 1210- 8723.
[7] Policejní zpráva: National Police Agency, Shoten: AUM SHINRIKYO, An Alarming Report on the Group’s Organization and Activities, Japan 1995.
[8] Mika O. J., Zeman M., Polívka L. Základy ochrany před zbraněmi hromadného ničení. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, ISBN: 978-80-214-4263-4, Brno 2011.
[9] Tu A. T.: Chemical Terrorism: Horrors in Tokyo Subway and Matsumoto City, Alaken, Fort Collins, ISBN 1-880293-10-2, Colorado 2002.
[10] Matoušek J., Linhart P.: CBRN: Chemické zbraně. Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, ISBN 80-86634-71-X, Ostrava 2005.
[11] Mika O. J.: Chemické a toxikologické aspekty chemického terorismu v Japonsku. In Sborník z konference Dobrovolný hasič 2013. Brno: Moravská hasičská jednota, 2013. s. 44-62. ISBN: 978-80-903586-2-1.

doc. Ing. Otakar J. MIKA, CSc., Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, foto archiv autora

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook