Časopis 112 ROČNÍK XIV ČÍSLO 7/2015
V části věnované POŽÁRNÍ OCHRANĚ analyzujeme zásah jednotek PO na rozsáhlý požár v areálu pily v Hlučíně, hodnotíme výstavy Interschutz a FIRECO, informujeme o připravovaných mimořádných kontrolách vlastníků lesů. V bloku IZS seznamujeme s průběhem taktického cvičení v Brně zaměřeného na spolupráci složek IZS při zajištění pacienta s podezřením na vysoce nebezpečnou látku, přinášíme závěry konference Medicína katastrof, otiskujeme desátý díl seriálu věnovaného záchranářské kynologii a seznamujeme z poznatky z odborného semináře expertů na vyprošťování. Vzdělávání osob se specifickými potřebami v oblasti ochrany obyvatelstva, druhá část analytického materiálu k problematice analýzy rizik a informace o mezinárodním kurzu pro instruktory OPCW v Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč tvoří náplň části časopisu zaměřené na OCHRANU OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ.
Horská služba ČR
První pronikání člověka do neznámých hor s sebou přineslo i první oběti. Jednalo se o lovce, bylinkáře a hledače zlata, kteří zabloudili a zahynuli. Člověk začíná hor využívat ke svému prospěchu. Dostává se čím dál výše a po celých horách si staví příbytky. Život v horách je tvrdý i v souvislosti s klimatickými podmínkami. Nečekané zvraty počasí znepříjemňují život v horách. Postupně začínají chodit do hor i návštěvníci, které láká krásná příroda. Hosté přicházejí v létě i v zimě a obracejí se na domácí obyvatele a znalce hor, aby je zavedli do neznámých koutů pohoří. Proto vzniká v roce 1850 koncesovaná služba průvodců a nosičů, podmíněná znalostí první pomoci.
Historie a vývoj Horské služby
První organizovaná záchranná akce v Krkonoších se uskutečnila v zimním období roku 1900. Dne 24. března 1913 zahynuli v Krkonoších při závodě v běhu na lyžích na 50 km Bohumil Hanč a jeho přítel Václav Vrbata. Ve sněhové bouři Vrbata poskytl Hančovi část svého oděvu, ačkoli věděl, že nasazuje vlastní život, což bylo posuzováno jako základní čin v pomoci člověka člověku v horách, a proto je 24. březen slaven jako Den Horské služby v ČR. Po první světové válce dochází k velkému rozvoji lyžařství v českých zemích a díky tomu stoupá počet zimních návštěvníků hor. Tím se i zvyšuje počet úrazů a tragických nehod. Již řadu let školili lékaři místní hasiče v poskytování první pomoci v horách. K hasičům se přidružili členové místních spolků zimních sportů a místní obyvatelé. Všichni byli velmi dobrými znalci hor. Jedinou nevýhodou bylo nejednotné vedení.
Před zimou v roce 1934 se vytvořil v Krkonoších samostatný záchranný sbor o šesti oddílech. Zima je dokonale prověřila, a tak 12. května 1935 byla založena jednotná organizace Horské služby (dále také „HS“) v Krkonoších. Bylo zřízeno pět stanic a předsedou se stal okresní hejtman ve Vrchlabí. Hlavním nedostatkem bylo materiální vybavení členů, ale tento nedostatek byl vyrovnán nezměrnou obětavostí, skromností a vynikajícím kamarádstvím členů HS.
Politické události a druhá světová válka existenci HS přerušily. V září 1945 dochází k obnovení činnosti Horské záchranné služby (HZS) v Krkonoších. Postupně vznikají záchranářské spolky i v jiných oblastech (v roce 1948 – Jeseníky, Šumava, 1949 – Orlické hory, 1951 – Beskydy, 1954 – Jizerské hory, 1955 – Krušné hory). V roce 1950 se usnesl aktiv dobrovolných pracovníků HZS a požádal o zařazení do tehdejšího Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport v Praze. Byly schváleny stanovy HZS. Ke sjednocení dvou největších záchranných organizací v republice – Horské záchranné služby a Tatranské horské služby – dochází 1. prosince 1954, kdy byla ustavena Horská služba s celostátním působením. Byl změněn členský odznak a vytvořeny oblastní komise. Nastává velký rozvoj Horské služby. V roce 1957 došlo ke zrušení Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport a k vytvoření Československého svazu tělesné výchovy, pod jehož vedení spadala i Horská služba v celé republice. Se zvýšenou úrovní Horské služby rostlo i materiální vybavení záchranných stanic i členů HS. Kromě základních pomůcek, jako jsou svozné saně, lyžařská a horolezecká výstroj, oblečení členů a zdravotnický materiál, pronikají do vybavení HS další pomůcky pro záchrannou i preventivní činnost.
Zvláštní vliv má zvýšený mezinárodní styk se zahraničními partnery z alpských zemí. Bylo zavedeno mezinárodní značení sjezdových tratí a lyžařských cest. Začínají se používat SOS telefony a radiostanice. Od roku 1967 se používají sněžné skútry. Postupně se budují a modernizují objekty záchranných stanic a domů HS.
Horská služba se stala postupně jednou z nejlépe vybavených horských služeb ve východní Evropě. Pravidelná účast na zasedáních a kongresech IKAR – Mezinárodní federace záchranných služeb při UIAA (Union Internationale des Associations d’Alpinisme) a úspěšné zvládnutí mezinárodního sympozia ve Vysokých Tatrách v prosinci 1967, které řešilo problém právního postavení záchranných služeb a bezpečnosti v horách, vedlo k přijetí HS ČSSR za člena IKAR, po boku dalších záchranných služeb v Evropě. Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR, kdy jednotlivé oblasti (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) měly svoji právní subjektivitu. V roce 2001 vzniká jeden právní subjekt – občanské sdružení Horská služba České republiky, které je financováno převážně z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví. V průběhu roku 2004 došlo k dohodě ministerstev, pro která HS vykonává činnost, že HS bude nadále zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj jako podpora cestovního ruchu. Na základě rozhodnutí vlády dochází k vytvoření obecně prospěšné společnosti – Horská služba ČR, o.p.s., která od 1. ledna 2005 přebírá odpovědnost za činnost HS v České republice.
V současné době je u HS zaměstnáno 67 osob na hlavní pracovní poměr, z toho je 62 záchranářů. 41 záchranářů je zaměstnáno sezonně (v zimním období), další vykonávají práci dobrovolně – 407 členů, 22 lékařů a 40 čekatelů. Pro svoji činnost má HS k dispozici záchranné stanice, terénní techniku v podobě terénních automobilů, čtyřkolek, skútrů a využívá technické prostředky jako svozné saně, nosítka, lyžařskou, skialpinistickou a horolezeckou výstroj, zdravotnický materiál, navigační přístroje, spojový materiál apod.
Kynologie v podmínkách HS
V dávnější historii jsou známy dvě písemné zmínky o použití psa v horských podmínkách, a to při pádu laviny. Poprvé to bylo v roce 1773 v Hrazeném potoce a pak v roce 1935 opět v Krkonoších, kdy pro vyhledání lavinou zasypaných osob nasadila psa armáda. Právě třicátá léta minulého století znamenala počátek aktivního využívání psů záchrannými organizacemi v Evropě. V našich podmínkách se psi začali využívat později. V roce 1966 se pro potřeby horské služby koupili první psi, němečtí ovčáci, Udo pro slovenskou Horskou službu a fenka Herma pro Horskou službu v Čechách. Jejím psovodem byl Wolfgang Berger z Pece pod Sněžkou. Spolu se 20. března 1968 zúčastnili pátrání při největším lavinovém neštěstí v Krkonoších, kdy lavina zasypala 24 osob, 19 z nich v lavině zahynulo. Herma při svém prvním ostrém nasazení našla jednu živou osobu a několik mrtvých.
V souvislosti s rozmachem turistiky se počet psů u Horské služby v 70. a 80. letech postupně navyšoval, a to nejen v pohořích s lavinovými oblastmi. Po Krkonoších a Jeseníkách se rozšířila činnost psovodů i na Šumavě, Orlických a Jizerských horách, a to zejména pro potřeby vyhledávání ztracených osob v horském terénu.
Psovod Horské služby
Psovod HS musí být nejprve jejím členem. Aby se jím stal, musí mít působnost (bydliště) v dané oblasti. Najde si okrsek (místo, kde pracuje HS) a v tomto okrsku musí být volné místo. Současně si musí najít dva ručitele, kteří jsou členy HS nejméně pět let. Musí projít výcvikem, aktivně se zúčastňovat všech školení, výcviku, akcí, schůzí apod., a po seznámení s problematikou může požádat okrsek o schválení na čekatele HS. Schválit ho musí následně i rada oblasti. Během dalších maximálně pěti let musí absolvovat letní a zimní školu HS a musí úspěšně složit všechny náročné zkoušky. Vše začíná fyzickou prověrkou, zkouší se teoretické i praktické znalosti z první pomoci, topografie (včetně GPS), meteorologie, horolezectví, organizace záchranných akcí, techniky záchranných prací, lavinové problematiky, pohybu ve volném terénu, lyžování, radiospojení a mnoho dalších činností. Po těchto nabytých znalostech se stane dobrovolným členem HS.
Všechny znalosti a dovednosti si utvrzuje a rozšiřuje na pravidelných školeních, jejichž součástí je i přezkoušení. Každoročně je prověřován zdravotní stav a fyzická zdatnost každého člena HS. Teprve pak může začít uvažovat o tom, že bude zařazen jako psovod HS.
Zpravidla se nejprve aktivně zúčastňuje kynologických cvičení a kurzů jako figurant. Mnozí zjistí, že je to činnost náročná, a to nejen časově, a od svého záměru upustí. Ti, kteří vytrvají, postupně vycvičí svého psa. Zkušenosti a vzdělání v kynologii jsou výhodou. Pro nasazení do ostrých akcí musí složit atest – psovod HS.
Nikdo není u HS zaměstnán pouze jako psovod. Pouze tři psovodi pracují u HS celoročně. Další dva jsou zaměstnáni jen sezonně – v zimním období. Ostatní jsou dobrovolnými členy. Jako psovodi pracují a výcviku psa se věnují všichni až po odsloužení služeb v terénu, na sjezdovkách a ve stanicích HS a po splnění všech ostatních povinností a zvládnutí činností záchranáře. Být psovodem HS je tedy spousta práce navíc. V současné době je u Horské služby zařazeno 11 psovodů s klasifikací A nebo C a 4 psovodi jsou ve fázi přípravy.
Výcvik a nasazení
Kynologie v rámci Horské služby je založena na tzv. smluvním vztahu mezi psovodem a vedením HS, na základě kterého psovod zapůjčuje svého psa k výkonu služby. Psovodi HS se v minulosti zúčastňovali atestů Ministerstva vnitra ve specializaci sutinového i plošného vyhledávání. Bylo období, kdy měli úspěšně složenou zkoušku ve specializaci plošného vyhledávání všichni psovodi HS. Nároky na připravenost psovoda a psa se postupně stále zvyšují. Zkouška Ministerstva vnitra neprověří dostatečně schopnosti psovoda a psa pro samostatné a společné pátrání v horském terénu a proto má HS má svou vlastní akreditovanou zkoušku. V zimním období je to zkouška z vyhledávání v lavinách se psem, zkouška z lavinové problematiky a vyhledávání pomocí lavinového vyhledávače. V letním období je to zkouška z topografie a používání navigačních přístrojů a mapových podkladů. Zkouška z vyhledávání v horském terénu se psem je několikahodinová a je rozdělena na denní a noční část. Prověřuje se orientace v terénu, souhra a schopnost spolupráce jednotlivých psovodů i ve stresových situacích. Náročnost zkoušky odpovídá vysokým požadavkům kladených na psovoda a psa při skutečných pátracích akcích.
Psovodi HS pravidelně cvičí s kynology jiných organizací, a to jak z ČR, tak ze Slovenska, Polska, Rakouska, Německa a Itálie. Vzájemná výměna poznatků a zkušeností přispívá ke zdokonalování práce kynologů a psů. Psovodi jsou nasazováni na pátrací akce v horách podle podmínek a potřeb. O nasazení rozhoduje dispečer oblasti po konzultaci s velitelem akce. Při pátrání mimo horské oblasti na žádost Policie ČR rozhoduje o nasazení psovodů náčelník oblasti, ve které psovod slouží. Na přepravu jsou jim k dispozici plně vybavená terénní vozidla s přívěsy pro psy, případně i čtyřkolka pro přepravu v místě zásahu. Často jedou na pátrací akci společně s psovody další členové HS. Psovodi i další pátrači jsou svoláváni podle poplachového plánu.
Psovodi nejčastěji pátrají v terénu (plošné vyhledávání) ve spolupráci s Policií ČR v horských oblastech. Mnoho pátrání probíhá na žádost Policie ČR i mimo horské oblasti, od roku 2010 se psovodi zúčastnili 40 pátrání. Přehled zásahů je uveden na stránkách HS http://www.horskasluzba.cz/cz/horska-sluzba/kynologie/prehled-zasahu.
Pavel SMEJKAL, vedoucí kynologické brigády Horské služby ČR, foto archiv autora