POŽÁRNÍ OCHRANA
Hasiči a jejich činnost v roce 2019
s 4
Dopravní nehoda nákladního vlaku s vápencem
s 6
I malá jiskra dokáže zažehnout zničující plamen
s 9
Vyproštění zavalené osoby ze studny
s 12
Hasičský záchranný sbor podniku Škoda Auta
s 14
Do provozu uveden nový technický automobil – L1CH
s 17
Jsou biokrby bezpečné?
s 18

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Etický rozměr krizové intervence
s 19
Materiální humanitární pomoc Bosně a Hercegovině
s 22

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Evakuace specializovaného zdravotnického zařízení
s 24
Nová japonská ochranná maska na českém trhu
s 26
Souhrn mimořádných událostí řešených na úrovni EU v roce 2019
s 28

INFORMACE
Hasiči na Olomoucku převzali novou techniku
s 30
Hasičské muzeum města Ostravy letos oslaví 15 let
s 31
Anotace vysokoškolských prací
s 32

 

Tradiční bilanční tisková konference HZS ČR za rok 2019 se uskutečnila 7. ledna 2020 od 11.00 hodin v budově ­MV­-generálního ředitelství HZS ČR. Zúčastnili se jí hlavní představitelé sboru, kteří sdělili zástupcům českých médií informace o činnosti jednotek požární ochrany (PO) v loňském roce. Prezentované statistické údaje byly zatím pouze předběžné, definitivní výsledky budou zveřejněny ve Statistické ročence 2019 v březnu 2020.

Během konference vystoupil generální ředitel HZS ČR genpor. Ing. Drahoslav Ryba, náměstek generálního ředitele HZS ČR pro IZS a operační řízení brig. gen. Ing. František Zadina, náměstek generálního ředitele HZS ČR pro prevenci a civilní nouzovou připravenost plk. Ing. Daniel Miklós, MPA, náměstek generálního ředitele HZS ČR pro ekonomiku brig. gen. Mgr. Slavomír Bell, MSc., MBA, a náměstek generálního ředitele HZS ČR pro řízení lidských zdrojů plk. doc. JUDr. František Vavera, Ph.D., LL.M.

V úvodu se ujal slova generální ředitel Ryba, který posluchačům ve zkratce sdělil, jakými hlavními oblastmi se zabýval HZS ČR v roce 2019 a čemu se bude věnovat v roce následujícím. Také připomněl tragické úmrtí příslušníka HZS Moravskoslezského kraje, který zemřel v Petrovicích u Karviné po požáru střechy objektu v průmyslovém areálu.

„V uplynulém roce jsme se zaměřili na elektromobilitu, která zatím není nikde ve světě dostatečně vyřešena. Proto jsme se snažili udělat základní kroky jak po stránce zásahové, tak po stránce preventivní,“ uvedl generální ředitel Ryba. „Byl to také rok, kdy jsme poprvé v historii HZS ČR na základě tragických událostí v Polsku udělali mimořádné kontroly únikových her. Zároveň jsme zpracovali kategorizaci staveb, kterou chceme uvést do praxe,“ dodal. Dále generální ředitel hovořil o úspěšném navyšování početních stavů HZS ČR, které bylo schválené vládou 3. října 2018, a do roku 2021 by se mělo obsadit v jednotkách PO 450 služebních míst. To znamená, že každý rok by se měl navýšit početní stav o 150 míst. Již v březnu 2019 bylo všech 150 nových míst obsazeno. Také vyzdvihl skutečnost, že na konci roku 2019 se podařilo vyargumentovat a dohodnout s Ministerstvem financí navýšení rozpočtu HZS ČR. Hasiči tak dostanou navíc celkem 434 milionů korun na provoz a investice, z toho 134 milionů korun na provozní výdaje a 300 milionů na výdaje investiční – například 100 mi­lionů na investice do výškové techniky aj.

Zásahová činnost
Jaká byla struktura mimořádných událostí v roce 2019, kterých proběhlo 130 249, tedy o 5 861 více než v roce 2018? Nejvíce bylo technických havárií 72 422 (56 %), dále pak dopravních nehod 22 074 (17 %), požárů 18 374 (14 %), planých poplachů 9 651 (7 %), úniků nebezpečných chemických látek 7 684 (6 %) a ostatních událostí 44 (0 %).

Operační střediska ­disponovala 7 175 jednotkami PO se 77 118 ­hasiči. Ti v roce 2019 zasahovali celkem u 185 606 událostí, při nichž zachránili a evakuovali 74 888 lidí. Pro představu každých 7 minut a 1 sekundu byla zachráněna nebo evakuována jedna osoba z ohrožených prostor.

Přímé škody byly vyčísleny na 2 148,5 milionu korun, počet usmrcených osob 119, zraněných 1 400 a uchráněné hodnoty byly ve výši 17 149 milionů korun.

Humanitární pomoc do zahraničí
MV­-generální ředitelství HZS ČR ve spolupráci s Ministerstvem vnitra opět poskytlo humanitární pomoci do zahraničí. Na poskytování humanitární pomoci do zahraničí bylo v roce 2019 vládou vyčleněno 218 milionů korun. Íránu, kde se řešily následky povodní v provinciích Lorestan a Khuzestan, poskytl HZS ČR 16 elektrocentrál, 16 kalových čerpadel, 480 přikrývek, 96 spacích pytlů s vložkou a 16 stanů. Dále Česká republika poskytla pomoc Řecku, kde přispěla k obnově vybavení hasičského sboru ve starobylém městě Megara po ničivých požárech v oblasti Kinetta. Dala k dispozici například Ford Ranger Pick­ Up 4×4, minibus Volkswagen Transportér 4×4, kalová čerpadla, svítilny do výbušného prostředí, vzduchový kompresor, tlakový čistič nebo zásahovou obuv a další vybavení pro zasahující hasiče.

Výkon státního požárního dozoru
V loňském roce bylo provedeno celkem 178 kontrol zaměřených na dodržování povinností v souladu s předpisy o požární ochraně u provozovatelů únikových her. MV­-generální ředitelství HZS ČR tak reagovalo na polskou tragickou událost ve městě Koszalin ze dne 4. ledna 2019, kdy během únikové hry zahynulo pět dívek. 21. ledna 2019 zahájilo mimořádné tematické kontroly provozovatelů únikových her na území České republiky. Kontroly se zaměřily především na umožnění volného úniku osob z prostoru únikové hry. Z celkového počtu 178 kontrol bylo 117 kontrol s nedostatky, což představuje 66 %. Celkový počet zjištěných nedostatků byl 364. Nejvíce jich bylo zjištěno v neprovádění preventivních požárních prohlídek a v neudržování trvale volných únikových cest. Více než polovina provozovatelů navíc neměla řádně zkolaudovanou stavbu užívanou k provozování her.

U dlouhodobých kontrol kulturních památek bylo u 70 kontrolovaných subjektů, to je 30 % z celkového počtu 230 kontrol, zjištěno 179 nedostatků a zahájeno 15 správních řízení.

V průběhu roku 2019 proběhly také tematické kontroly restauračních zařízení a heren. Celkově bylo provedeno 531 kontrol. U 359 kontrolovaných subjektů byly zjištěny nedostatky (tj. 68 % kontrolovaných). Celkově bylo zjištěno 1 020 nedostatků a bylo zahájeno 160 správních řízení.

Co se týče preventivně výchovné činnosti, bylo proškoleno přibližně 1 100 učitelů, 18 000 dětí, 5 000 se­niorů a 1 200 zdravotně tělesně postižených. Stanice HZS ČR navštívilo téměř 100 000 osob a do soutěží HZS ČR se zapojilo přes 11 000 soutěžících.

Cvičení úkolů ochrany obyvatelstva
Během roku 2019 se uskutečnila také řada cvičení zaměřená na úkoly ochrany obyvatelstva. Mezi nejvýznamnější patřila simulovaná radiační havárie na jaderné elektrárně Temelín ZÓNA 2019, během které byla prověřena plánovací dokumentace a úzká spolupráce s orgány státní správy a samosprávy. Další dvě velká taktická cvičení byla organizována ve spolupráci s Ředitelstvím služby cizinecké policie a prověřila výstavbu a provoz registračních míst na hraničních přechodech Rozvadov a Mosty u Jablunkova.

HZS ČR v roce 2020

• oslavy 20 let novodobé historie HZS ČR,
• pokračování legislativních prací na novém zákoně o PO,
• přípravy na předsednictví v Radě ­Evropské unie,
• pokračování v navyšování finančních prostředků ze státního rozpočtu,
• čerpání prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie.

David HARTMANN, DiS., foto nprap. Milan PACÍK, MV­-generální ředitelství HZS ČR
 

Voláním přímého svědka nehody na tísňovou linku 112 začal v neděli 28. července 2019 v 16.42 hodin zásah u největší železniční dopravní nehody v historii samostatného Karlovarského kraje. Šlo o nehodu nákladního vlaku, mimořádná událost se obešla bez zranění.

Místo zásahu
Železniční trať z Plzně do Chebu číslo 64520 je ­součástí III. tranzitního železničního koridoru pro hlavní dálkový tah mezi Mosty u Jablunkova a Chebem. Tento koridor představuje kromě významného vnitrostátního spojení také tranzitní spojení Slovenska (Žilina) s Bavorskem (Norimberk). V traťovém úseku 421,7 km až 422,6 km mezi železničními zastávkami Chodová Planá a Mariánské Lázně vede kolejový svršek na deset metrů vysokém náspu. Trať zde objíždí obec Vysoká Pec a má tak na krátkém úseku tvar písmene S. Trať je v tomto úseku přístupná pouze v jednom místě, a to u uváděného železničního kilometru 422, kde probíhá stavba silničního obchvatu města Mariánské Lázně, který je zároveň napojením na silnici I. třídy č. 21. V úseku této stavby vykolejil nákladní vlak společnosti ČD Cargo, a.s., který se skládal ze dvou tažných lokomotiv a sedmnácti vagonů. Náklad tvořil sypký vápenec. Po nehodě dvanáct vagonů vykolejilo a jejich větší část spadla z náspu.

Popis zásahu
Po přijetí výzvy o železniční dopravní nehodě vyslalo operační a informační středisko (KOPIS) HZS Karlovarského kraje na místo jednotky požární ochrany (PO) z I. stupně požárního poplachu a zároveň vyžádalo součinnost s jednotkou HZS Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) s dislokací Cheb. Podle prvotního hlášení šlo o nehodu nákladního vlaku a oznamovatel neměl informace o zraněných osobách. První jednotka, která přijela na místo události, byla ze stanice HZS Karlovarského kraje v Mariánských Lázních. Ta provedla průzkum místa události s prioritou zjistit osoby zasažené touto událostí. Obě lokomotivy zůstaly po nehodě stát na kolejích, strojvedoucí se nezranil. Ihned po příjezdu na místo bylo zjištěno, že i během nedělního odpoledne probíhaly práce na stavbě silničního přivaděče a na místě pracovali čtyři dělníci. V době nehody byli přímo pod náspem, kde došlo k vykolejení a pádu vagonů. Velitel zásahu (VZ) zjistil, že nikdo z dělníků nechybí a všichni jsou bez zjevného zranění. Přesto na místo povolal pro kontrolu posádku zdravotnické záchranné služby. Trať je elektrifikovaná, trakční vedení bylo v místě nehody poškozené, částečně stržené. KOPIS ověřil na oddělení operačního a informačního střediska HZS SŽDC Cheb, že trakční vedení je vyzkratované a provoz na trati je zastavený. Poté hasiči z jednotky Mariánské Lázně vybaveni respirátory prozkoumali samotný kolejový svršek a vykolejené vagony. Na místo se postupně dostavily další povolané jednotky PO z Chebu, Staré Vody, Teplé a Drmoulu. Po příjezdu jednotky HZS SŽDC Cheb velitel této jednotky převzal velení u zásahu a celý zbytek řešení události byl pod řízením velitele z jednotky HZS SŽDC.

Po vyloučení zraněných osob či dalšího ohrožení osob museli hasiči zabezpečit případné ohrožení životního prostředí. Podle nákladového listu od strojvedoucího vlakové soupravy zjistili, že převáženým nákladem je mletý vápenec a další vápenaté kameny v sypkém stavu. Podle nákladového listu nešlo o nebezpečnou látku. Prostřednictvím KOPIS byli vyrozuměni pracovníci vodoprávního úřadu a odboru životního prostředí, byla vyžádána jejich přítomnost na místě zásahu. Po nehodě se velká část nákladu z poškozených vagonů vysypala mimo kolejový svršek, látka se ale nedostala do Kosího potoka, který protéká třicet metrů od místa události. Podle vyjádření zástupců odboru životního prostředí nebylo nutné přijmout opatření k ochraně životního prostředí, pouze bylo nařízeno, že v případě vydatného deště se musí zabránit stékání vápencové vody do Kosího potoka.

Kvůli vysoké rychlosti vlaku v okamžiku nehody došlo ke značnému poškození vykolejených vagonů. Ty zůstaly částečně na kolejovém svršku, částečně na obou stranách náspu různě převrácené, pokroucené, deformované a především zaklíněné do sebe. Vykolejené vagony byly tvořené železničním podvozkem, kdy každý vezl čtyři samostatné zásobníky na sypký materiál. Váha jednoho vagonu včetně nákladu byla padesát tun.

V prvních hodinách zásahu probíhalo zajištění místa nehody, především zabránění dalšímu posunutí železniční soupravy. Bylo zřejmé, že odstranění následků nehody blokující provoz na koridoru bude nutné s použitím speciální techniky, která nebyla na místě. Její povolání si zajistila jednotka HZS SŽDC primárně z prostředků SŽDC. S ohledem na očekávaný dlouhodobý zásah byl hned první den večer přistaven na místo události týlový kontejner pro zajištění komfortu zázemí zasahujících hasičů. Technika AJ 35 HZS SŽDC Cheb začala kvůli uvolnění manipulačního prostoru pro samotné vyproštění vagonů odklízet části vykolejené soupravy pod náspem a stavební materiál ze stavby silničního přivaděče. Na místo zásahu byla vyslána jednotka HZS SŽDC Praha s technikou VT-72 B a VYA­ S1 a VYA­ S3 T815, jednotka SŽDC Ústí nad Labem s technikou VYA­ S1 a VYA­ S3 T815, jednotka SŽDC Liberec s technikou VYA­ S3 T815. Dále byla na základě dohody o spolupráci vyžádána věcná pomoc od firmy Pavel Švestka s.r.o., a to mobilní kolový jeřáb LTM 1400-7.1/1 s maximální nosností 400 t. Místo zásahu bylo rozděleno na dva úseky. První úsek byl kolejový svršek, kde probíhalo odstraňování vagonů s použitím jeřábu Švestka, druhý úsek byl násep kolejiště, kde trosky stahoval vyprošťovací tank (VT) VT-72 B.

Práce na postupném stahování vykolejených vagonů probíhaly nepřetržitě až do dopoledne v úterý 30. července 2019. Kvůli poruše na hydraulickém navijáku na technice VT nebylo možné dál v pracích pokračovat. Podle VZ byl použitý postup s VT účinný a s ohledem na místo a charakter události také jediný možný. VZ tak požádal o techniku ze Záchranného útvaru HZS ČR (ZÚ). Na místo zásahu se dostavil řídící důstojník HZS Karlovarského kraje, který rozhodl o vyžádání VT-72 B z Hlučína a Zbirohu. Na místo vyjel rovněž řídící důstojník ZÚ a také operační výjezd OPIS MV­-generálního ředitelství HZS ČR. V této době zásahu už byly jeřábem či VT odstraněny vagony, které byly po vykolejení samostatné či zaklíněné jen částečně, případně s odtrženými zásobníky na materiál. Na kolejích a na náspu zůstávalo osm vagonů silně zaklíněných do sebe a s plnými zásobníky materiálu. Pro další práce bylo nutné oddělit jednotlivé vagony nebo jejich části a také odlehčit vagony odstraněním materiálu. Byla tak vyžádána další technika ze ZÚ, a to sací bagr Man TGS 26.440 66. Plán byl takový, že sací bagr postupně odsaje náklad vápence z jednotlivých zásobníků, čímž odlehčí celému vagonu pro vyzvednutí jeřábem či stažení vyprošťovacím tankem. Pro vytvoření otvoru na odsávání do zásobníku byla na místo události povolána ze stanice Karlovy Vary technika CAS 20 T815 se zařízením Cobra pro řezání vodním paprskem. Tato zvolená metoda se ale ukázala jako neúčinná kvůli zaoblení povrchu zásobníku, a tím prakticky nebylo možné udržet vodní paprsek s abrazivem kolmo k řezu. Jako další možnost vytvoření otvorů bylo zvoleno použití úhlových brusek. Před použitím úhlových brusek byla provedena konzultace v rámci Transportního informačního a nehodového systému (TRINS) na možnost nebezpečí u sypkého materiálu vápence. Podle telefonické podpory nebylo doporučeno užívání úhlových brusek s ohledem na jemný prach přepravovaného materiálu. Telefonická konzultace se zástupci firmy, která dodala materiál do přepravy, a po dodání bezpečnostního listu materiálu, vyloučila nebezpečí jakékoli reakce při použití úhlových brusek a také svářecích souprav, které byly použity na odříznutí zásobníků na vagonech. Kombinace odsátí materiálu, uvolnění zásobníků a následné stažení vagonů se ukázala jako velmi efektivní, práce tak pokračovaly nepřetržitě i během nočních hodin. Z důvodu zvýšené hlučnosti při použití veškeré techniky byli o probíhajících pracích a dalším předpokládaném vývoji na místě zásahu informováni starostové okolních obcí. Poslední vagon z kolejiště byl odstraněn ve středu 31. července 2019 v 15.06 hodin. Po celou dobu nebyl zřízen štáb VZ a velení bylo v kompetenci velitele jednotky HZS SŽDC.

Poskytování informací médiím
O průběhu celého zásahu byl velký zájem ze strany médií. Protože šlo o nehodu nákladního vlaku, nikoli osobního, byla událost bez zranění či jiného ohrožení cestujících osob. Z tohoto důvodu nebylo nutné zřizovat asistenční informační linku pro příbuzné účastníků nehody, informování z místa události se tak mohlo soustředit výhradně směrem k médiím. Skupina tiskového mluvčího a dokumentaristiky byla na místě události do půl hodiny od jejího nahlášení a setrvala na místě události nepřetržitě až do odstranění posledního vykolejeného vagonu. Poskytován byl především obrazový materiál a aktuální informace o postupu prací a použité speciální technice. Z místa byly živě přenášeny zpravodajské pořady tří celostátních televizí (Česká televize, Nova, Prima), o obrazový materiál byl zájem i ze zahraničních zpravodajských agentur. Elektronicky byly na přímé vyžádání předány materiály a informace zpravodajům agentur AP, Reuters a zpravodajského kanálu CNN. Skupina dokumentaristiky rovněž po celou dobu úzce spolupracovala s VZ při přenosu obrazu z bezpilotních prostředků nad místem zásahu.

Specifika zásahu
Pozitiva

• jízda nákladního vlaku bez cestujících, žádné zranění,
• rychlé nahlášení události od přímého svědka,
• bezproblémový přístup na místo události po rozestavěné silnici,
• velmi dobrá spolupráce se stavební firmou a investorem silničního přivaděče, vytvoření manipulačního prostoru na stavbě pro provedení zásahu,
• po celou dobu zásahu dobré meteorologické podmínky, které neztěžovaly práci hasičů a nevyžadovaly speciální podmínky pro zasahující.

Negativa

• velmi malý manipulační prostor pro vyprošťovací techniku, prakticky pouze prostor samotné stavby silničního přivaděče, všude kolem mokřad,
• silná deformace téměř všech vagonů vyžadující speciální techniku pro vyproštění,
• nutnost velkého množství speciální zásahové techniky,
• potřeba velkého množství vazačského materiálu při vyprošťování a časté poškození tohoto materiálu v důsledku vyprošťovacích prací,
• i přes nepřetržitou práci velmi pomalý postup především kvůli nutnosti zachování bezpečnostních opatření všech zasahujících.

Shrnutí
Událost na železnici takového rozsahu se v samostatné historii Karlovarského kraje stala poprvé. Zkušenosti tak zasahující čerpali také od kolegů z krajů, kde podobné či horší vlakové neštěstí v minulosti řešili. Cílem zásahu bylo co nejrychleji uvolnit kolejový svršek bez zbytečného dalšího poškození, aby mohlo dojít k obnovení provozu na tranzitním koridoru. Zároveň zásah chránil před poškozením životního prostředí při možném úniku nákladu do vodních zdrojů. Vyprošťovací práce trvaly na místě 74 hodin a 22 minut. Po odstranění vagonů a nákladu z kolejového svršku a náspu zajistil odstranění těchto poškozených prostředků sám dopravce. Zásahu se zúčastnilo 117 zasahujících hasičů a nasazeno bylo 48 kusů zásahové techniky.


por. Ing. Martin KASAL, DiS., HZS Karlovarského kraje, foto archiv HZS Karlovarského kraje
 

Kvůli suchému a teplému počasí se i hasiči na Strakonicku potýkali s velkým nárůstem počtu požárů v roce 2019. Nepříznivé klimatické podmínky panovaly nepřetržitě již od dubna a červenec nebyl v tomto případě výjimkou. Malá jiskra zažehla dne 21. července 2019 rozsáhlý a devastující požár skladu sena a slámy v obci Střelské Hoštice. Požár plně zaměstnal během tří dnů téměř stovku hasičů z jedenácti jednotek požární ochrany (PO) a desítky kusů zásahové techniky.

Popis objektu
V severní části katastrálního území obce Střelské Hoštice, vedle místní komunikace č. 02215, se nachází nepodsklepený jednopodlažní objekt skladu, tvořící jeden požární úsek. Je situován do uzavřeného areálu zemědělské společnosti Pošumaví, a.s. Jde o montovanou rámovou ocelovou konstrukci se svislými nosnými sloupy typu I upevněnými do betonových patek. Částečné opláštění stěn jižní a západní části stavby je dřevěné. Sedlová střecha je pokrytá trapézovým ocelovým plechem. Podlaha skladu je tvořena hlínou a štěrkovým násypem. Objekt není připojen na technickou infrastrukturu. Zastavěná plocha skladu činí 561 m2, půdorysné rozměry jsou 12 m šířky, 50 m délky a 9 m výšky. Maximální skladovací výška činí 5,6 m, maximální skladovací objem 3 000 m3 sena.

Ocelová konstrukce nahradila původní dřevěnou stavbu, která zemědělcům sloužila až do roku 2018, kdy byla dokončena výstavba a v dubnu téhož roku proběhla i kolaudace nové skladovací haly. V době požáru byla téměř kompletně naskladněná. Nacházelo se zde 1 300 kotoučových balíků slámy převážně z letní sklizně roku 2018.

Průběh zásahu
K velmi rychlému a značnému rozvoji požáru došlo již před příjezdem první jednotky PO. Plameny plně zachvátily celý objekt, včetně konstrukce střechy. V těsné blízkosti hořícího skladu se dále nacházely objekt kravína s ustájeným skotem, hranice palivového dřeva a travnatá pastvina, ohraničená elektrickým ohradníkem, s volně se pohybujícím skotem. Po celou dobu zásahu foukal velmi silný západní vítr ve směru do areálu firmy, který značně komplikoval celou situaci. Oheň rozdmýchával a zároveň roznášel hořící slámu i k dalším objektům a prostorům až do vzdálenosti stovek metrů. Poletující žhavé chuchvalce šířily požár, zapalovaly suchou trávu a ohrožovaly pasoucí se zvířata. Hrozilo přenesení požáru i na tyto sousední objekty a prostory.

Na základě prvotních informací, vzhledem k rozsahu požáru a značné náročnosti celé situace, byl vyhlášen II. stupeň požárního poplachu. Krajské operační a informační středisko v čase 13.46 hodin k zásahu vyslalo kromě dvou jednotek HZS Jihočeského a Plzeňského kraje rovněž dalších sedm jednotek dobrovolných hasičů obcí Střelské Hoštice, Volenice, Štěkeň, Sedlice, Záboří, Čestice a Strakonice.

Jako první se k zásahu v čase 13.52 hodin dostavila místní jednotka SDH obce Střelské Hoštice s technikou CAS 32/6000/600-S3R (1+1) společně s druhým vozidlem této jednotky CAS 15-M2Z (1+4). Rovněž byla povolána jednotka HZS Plzeňského kraje ze stanice Horažďovice vzdálené šest kilometrů, která se v čase 13.55 hodin s technikou CAS 32/8200/800-S3R (1+3) dostavila na místo zásahu jako druhá. V čase 13.59 hodin přijela jako třetí jednotka HZS Jihočeského kraje ze stanice Strakonice s technikou CAS 20/4000/240-S2T (1+4), následována CAS 30/9000/540-S3VH (1+1). V 15.33 hodin dorazila k zásahu i výšková technika AP 27-T 815 (1+1). Další síly a prostředky dobrovolných jednotek se postupně dostavovaly na místo události v časovém intervalu od 14.09 do 17.51 hodin.

Prioritním úkolem zasahujících byla kromě vlastní likvidace vzniklého požáru seníku i ochrana přilehlého kravína, pastvin a dalších ohrožených objektů v areálu. Hasební práce zahájila místní jednotka SDH obce Střelské Hoštice, která hasila požár skladu a hranice palivového dřeva uloženého poblíž. Jednotka HZS Plzeňského kraje ze stanice Horažďovice likvidovala plameny, které zachvátily vrata kravína s ustájeným skotem, vzdáleným asi 30 m od seníku. Po jejich uhašení se zapojila do hašení seníku z protilehlé strany. Po příjezdu se do hasebních prací ihned zapojili i příslušníci jednotky HZS Jihočeského kraje ze stanice Strakonice třemi proudy „C“. Dva z nich hasily seník, třetí pak hořící travnatou plochu za příjezdovou cestou na pastvinu, kde se nalézal transformátor a za elektrickým ohradníkem se pásl volně ustájený hovězí dobytek. Čtvrtý proud s otočnou proudnicí byl nasazen rovněž na hašení seníku. Další přijíždějící jednotky SDH obcí Strakonice, Štěkeň, Sedlice a Záboří byly nasazeny jednak k likvidaci požáru a dále k dalším činnostem v souvislosti s vývojem situace u zásahu.

Zásadní bylo i zabezpečení dodávky vody na místo požáru. V areálu se sice nacházela nádrž s vodou k napájení skotu, kterou by bylo možné využít k hašení, ale po dohodě s vedoucím pracovníkem společnosti rozhodl velitel zásahu o vytvoření dálkové dopravy vody z rybníka vzdáleného zhruba 70 m od areálu. Po provedeném průzkumu bylo ale zjištěno, že tento zdroj nelze využít z důvodu nedostatku vody. Proto bylo rozhodnuto o zabezpečení dodávky vody na místo požáru pomocí kyvadlové dopravy cisternami. Čerpací stanoviště bylo zřízeno za vodáckým kempem u řeky Otavy ve vzdálenosti více než jednoho kilometru od místa zásahu. Jeho obsluhu zabezpečila jednotka SDH obce Volenice s technikou CAS 8/2000-L1R, později posílená o jednotku SDH obce Čestice. Následnou kyvadlovou dopravu provádělo šest CAS zúčastněných jednotek PO. Dlouhotrvající sucho se podepsalo i na stavu a průtoku vody v řece Otavě, což negativně ovlivnilo i možnosti a dobu plnění CAS při čerpání velkého množství vody z řečiště.

Lokalizace a likvidace požáru
Již v průběhu hasebních prací se ukázalo, že bude potřeba včas povolat i další speciální techniku. Likvidační práce si proto vyžádaly účast příslušníků a techniky ze Záchranného útvaru HZS ČR (ZÚ), Jihlava a Zbiroh.

V čase 17.01 hodin vyjela z místa své dislokace k mimořádné události jednotka ZÚ HZS ČR – ZR Jihlava, která se na místo zásahu dostavila v 20.59 hodin. Jejím úkolem bylo provádět expedici slámy z poškozené ocelové konstrukce skladu. Za pomoci rypadla CAT 329E vyvážela balíky na travnatou plochu vedle haly, kde byla sláma rozhrabována a dohašována. Po uhašení zajistil její nakládání a transport na připravené zorané pole za obcí majitel společnosti vlastní technikou.

V ranních hodinách druhého dne zásahu 22. července v čase 07.27 hodin bylo zažádáno o další jednotku, která do Střelských Hoštic v 11.08 hodin přivezla z Jihlavy střihací nůžky k rypadlu CAT pro provedení likvidace železné konstrukce a ocelové střešní krytiny. Bylo rovněž zažádáno o vyslání jednoho příslušníka ze Zbirohu jako střídajícího člena obsluhy rypadla. V 15.32 hodin bylo ukončeno vyvážení a dohašování balíků slámy a započala demolice konstrukce skladu, která trvala až do 17.20 hodin. V 17.29 hodin ukončily jednotky ZÚ HZS ČR svůj zásah a zahájily přesun na základny v Jihlavě a Zbirohu.

Zasahujícím jednotkám PO se podařilo požár lokalizovat 21. července v čase 20.33 hodin, tedy po téměř sedmi hodinách usilovného hašení. Po dalších sedmnácti hodinách od lokalizace požáru byla 22. července ohlášena ve 14.18 hodin i jeho likvidace. Celý zásah byl ukončen o den později 23. července ve 13.00 hodin předáním místa události majiteli společnosti.

Záchranné a likvidační práce během tří dnů prováděla téměř stovka hasičů ze dvou profesionálních a sedmi dobrovolných jednotek PO z Jihočeského a Plzeňského kraje. O likvidaci se velkou měrou zasloužili příslušníci ze záchranných rot Jihlava a Zbiroh. Transport hasičů, hašení ohně a dopravu vody na místo požáru zabezpečovalo třináct CAS, jedna automobilová plošina, šest dopravních automobilů a speciální technika ZÚ HZS ČR. K likvidaci požáru bylo spotřebováno zhruba 1 500 m3 vody.

Příčina vzniku požáru
Ze zjištěných informací, nalezených stop a ohledáním místa požáru stanovil vyšetřovatel jako příčinu vzniku požáru vznik mechanické jiskry od kovového břitu nakládací rampy neseného zastýlacího stroje zn. Kverneland Taarup 852. Vyloučeny byly další možné verze jako úmyslné zapálení, technická závada, nebo nedbalostní jednání osoby.

Při nakládání balíků slámy docházelo ke tření břitu nakládací rampy stroje o podlahu skladu, tvořenou směsí zeminy a štěrku. Ve směsi se nacházely i ostré kameny, mimo jiné ve formě křemene. Na břitu byly nalezeny hluboké vrypy, způsobené jeho třením o kamenitou podlahu. Celý břit byl odřen až na holý kov. Jiskra, která vznikla při mechanickém tření kovu o podlahu skladu, způsobila vznik požáru.

Jeho rychlému rozvoji napomohl i fakt, že panovalo již několik dnů tropické počasí s teplotami přesahujícími 30 °C a vanul silný nárazový vítr. Sláma ve skladu byla značně vysušená. Vyskytoval se zde i suchý prach, který je obsažen ve slámě. Tyto faktory vytvořily ideální podmínky pro vznik a rozvoj požáru. Časový interval jeho zpozorování byl zhruba 10 až 15 minut od poslední nakládky balíku. V řádu několika minut docházelo nejprve ke žhnutí prachu a slámy na podlaze skladu, které se poté transformovalo do fáze plamenného hoření, vedoucího k rozpoutání požáru. Podle výpovědi zaměstnance společnosti se potvrdilo i místo vzniku požáru, které se nacházelo v prostoru, kde byla prováděna poslední nakládka.

Následky požáru
Požár zničil celý objekt skladu, včetně uskladněných balíků slámy. Dále došlo vlivem nepříznivých klimatických podmínek k jeho rozšíření i do okolí. Zasažena byla dřevěná vrata od ustájení skotu a palivové dřevo uskladněné v blízkosti hořícího objektu. Docházelo i k zakládání drobných požárů od hořící slámy odlétávající do prostoru areálu. Dalšímu šíření požáru zabránil hasební zásah povolaných jednotek PO. Díky dostatečným odstupovým vzdálenostem od hořícího skladu nedošlo k zasažení rodinných domů na okraji obce v blízkosti areálu.

Přímá škoda byla vyčíslena částkou tří milionů korun, uchráněné hodnoty činily jeden milion korun.

Specifika zásahu
Pozitiva

• dobrý přístup k hořícímu objektu skladu – nacházel se na volném prostranství, dostupný ze všech stran, v okolí byl dostatek prostoru pro provedení likvidačních prací,
• včasné povolání sil a prostředků ZÚ HZS ČR – zkrácení doby zásahu, urychlení provedení likvidačních prací,
• dostatečný počet sil a prostředků jednotek PO na místě zásahu od jeho prvopočátku – místní jednotka SDH Střelské Hoštice jako první na místě po šesti minutách od vyhlášení poplachu,
• osvětlení místa zásahu v nočních hodinách osvětlovacími balony z výbavy dobrovolných jednotek,
• vysoké nasazení a profesionalita všech zasahujících hasičů po celou dobu zásahu.

Negativa

• zaplnění skladovacího objemu haly silně vysušenými kotoučovými balíky slámy z letní sklizně roku 2018,
• rychlý rozvoj požáru v jeho prvotní fázi způsobil ve velmi krátké době zasažení celého objektu,
• několikadenní tropická venkovní teplota,
• silný nárazový vítr po celou dobu zásahu rozdmýchával plameny, podporoval rychlý rozvoj požáru, zkracoval dostřik vodních proudů a snižoval jejich účinnost,
• hrozba rozšíření požáru na okolní objekty – kravín s ustájeným skotem, pastvina, elektrický transformátor, další objekty v areálu společnosti,
• nebezpečí zborcení střešní konstrukce skladu,
• nemožnost využití zdroje vody k hašení v areálu a jeho bezprostřední blízkosti – nutno organizovat kyvadlovou dopravu CAS,
• nízký stav vodní hladiny a průtoku vody v řece Otavě u čerpacího stanoviště,
• nutnost regulace silničního provozu na frekventované silnici č. I/22 vedoucí obcí Střelské Hoštice při průjezdu CAS dovážejících vodu,
• zranění dvou členů zasahujících jednotek SDH obcí,
• poškození zásahové techniky vlivem sálavého tepla.

Závěr
Požár střelskohoštického skladu sena byl pro strakonické hasiče jedním z více než stovky požárů za minulý rok, přesto z jejich pohledu určitě „jiný“. Rychlý rozvoj v jeho prvotní fázi způsobil zasažení celého objektu. Hrozilo i jeho rozšíření na okolní objekty, zejména na přilehlý kravín s ustájeným skotem. Zásah byl extrémně náročný nejen na fyzickou připravenost všech zasahujících, ale i na odborné znalosti, rozvahu, pečlivost a zkušenost velitelů ve vztahu k nasazení sil a prostředků potřebných k úspěšnému zvládnutí celé situace. I přes veškeré negativní aspekty zásahu se podařilo uchránit ustájený skot a další majetek firmy ve vysoké finanční hodnotě.

Co do výše škody, rozsahu a množství nasazených sil a prostředků byl požár skladu sena ve Střelských Hošticích nejzávažnějším požárem v okrese Strakonice v roce 2019.


plk. Ing. Ota ŠMEJKAL, HZS Jihočeského kraje, foto archiv HZS Jihočeského kraje

V sobotu 3. srpna 2019 ve 12.26 hodin přijalo operační a informační středisko HZS Jihomoravského kraje (KOPIS JmK) ohlášení o zavalené osobě ve studni v rodinném domě ve Velkých Pavlovicích. Mimořádnou událost (MU) nahlásila matka zavalené osoby a podle prvotních informací šlo o pád syna do studny hluboké deset metrů.

Popis objektu
Studna se nacházela v zadní části rodinného domu v prostoru zimní zahrady. Betonová podlaha zimní zahrady o tloušťce asi 30 cm překrývala samotnou studnu a byla pokrytá velkoformátovou dlažbou.

V podlaze zimní zahrady byl vytvořen ke studni čtvercový prostup o rozměrech 60 × 60 cm. Studna byla kónického tvaru o průměru 1,5 m v horní části a průměru 1,1 m v dolní části. Vyzdívka studny byla kamenná o tloušťce 40 až 50 cm. Stáří studny bylo přibližně 300 let.

Z horní poloviny obvodu vyzdívky se kamení sesunulo do prostoru studny a společně s ním se sesypala i část zeminy pod betonovou podlahou. Vzniklá kaverna obnažila základy zdiva zimní zahrady. Vlivem sesuvu kamenné vyzdívky došlo k uvolnění betonových překladů nad studnou. Část těchto překladů zůstala viset, zatímco další část spadla do prostoru studny. Tyto spadané překlady nakonec způsobovaly největší komplikace při vyprošťování zavalené osoby.

Vedle studny se nacházel vinný sklep zděný pálenými cihlami. V něm byla v pískovci vykopaná chodbička sloužící k uložení archivních lahví. Na konci této chodbičky byl otvor do studny o velikosti přibližně 60 × 70 cm. Ten pravděpodobně vznikl pádem kamenné vyzdívky studny.

Průběh zásahu
Na základě prvotních informací vyslalo KOPIS HZS JmK na místo události místní jednotku SDH Velké Pavlovice, jednotku HZS JmK stanice Hustopeče, lezecké družstvo HZS JmK stanice Brno­ Lidická včetně leteckých záchranářů a stabilizačního kontejneru a kontejner s výdřevou HZS JmK stanice Brno­ Líšeň.

První jednotkou na místě události byla místní jednotka SDH Velké Pavlovice, která přijela čtyři minuty po vyhlášení poplachu. Průzkumem hasiči zjistili, že zavalenou osobou ve studni je jeden ze členů místní jednotky SDH Velké Pavlovice, který společně se svým otcem čistil studnu.

Z důvodu nemožnosti použití žebříkové sady bylo rozhodnuto o průzkumu prostoru studny slaněním. V této době na místo přijela jednotka HZS JmK stanice Hustopeče a její velitel převzal velení u zásahu.

K průzkumu byla určena skupina vybavená lezeckou výstrojí. Během slanění bylo nutné nejdříve zajistit překlady visící v prostoru studny. Hasič provádějící průzkum slanil do studny k případnému navázání kontaktu se zavalenou osobou. Vzhledem k nenavázání kontaktu a velké nestabilitě vyzdívky studny rozhodl velitel zásahu o urychleném vytažení hasiče ze studny.

S ohledem na předpoklad dlouhotrvajícího zásahu a nutnosti umístění speciální techniky v blízkosti události velitel zásahu rozhodl uzavřít okolí rodinného domu vytyčovací páskou včetně kompletního uzavření komunikace před rodinným domem.

Po dostavení leteckých záchranářů a lezeckého družstva HZS JmK ze stanice Lidická na místo zásahu, seznámení se se situací na místě MU, bylo rozhodnuto, že jako hlavní přístupová cesta pro zasahující hasiče bude využíván sklep a chodbička propojená se studnou, zatímco pro dopravu materiálu bude využito prostupu v podlaze zimní zahrady. Pro zajištění bezpečnosti zasahujících hasičů byla chodbička kopaná v pískovci opatřena výdřevou a zároveň byl zvětšen otvor ústící do studny.

Vzhledem k velikosti kaverny, která vznikla pod podlahou zimní zahrady, bylo nutné zajištění roznesení váhy zasahujících hasičů u prostupu v podlaze. Tento problém vyřešili pomocí OSB desek a trámků. V tomto prostoru se pohyboval jen omezený počet zasahujících.

V prostoru studny byl vytvořen hlavní nosný rám tvořený dřevěnými hranoly. Na tento rám navazovala výstavba pažení v prostoru studny. Tento rám byl vytvořen v místě rozhraní kaverny a nenarušeného ostění studny přibližně tři metry pod ústím studny.

Protože se v prostoru stropu studny nacházely již zmíněné překlady a panely, bylo je nutné z důvodu bezpečnosti nejprve uvolnit a vytáhnout. Pro lepší možnost manipulace byl zvětšen vstupní průlez do studny. Nad tento průlez hasiči následně sestrojili trojnožku pro lanovou techniku.

Jakmile se na místo zásahu dostavil územní řídící důstojník s krajským řídícím důstojníkem, rozhodl krajský důstojník ponechat velení veliteli zásahu ze stanice HZS JmK Hustopeče. Dále byl zásah rozdělen do dvou úseků:
1) úsek č. 1 – stabilizace a záchrana zavalené osoby,
2) úsek č. 2 – příprava materiálu a týlové zázemí.

Z vyzdívky studny byly odstraňovány kameny, které by mohly ohrozit zasahující hasiče. Šlo o fyzicky velmi náročnou a dlouhotrvající práci.

Na základě informací o hloubce studny a velikosti závalu bylo rozhodnuto o vyžádání sacího bagru ze Záchranného útvaru HZS ČR za účelem odsávání drobnějšího materiálu. Vzhledem k tomu, že v době zásahu nebyla k dispozici technika dislokovaná blíže, byl povolán sací bagr záchranné roty ve Zbirohu.

V horní části vyzdívky studny se pokračovalo ve vytvoření výdřevy a po jejím dokončení byly stěny studny zajištěny proti pohybu nízkotlakými pneumatickými vaky.

Vhledem k předpokladu dlouhotrvajícího zásahu bylo rozhodnuto o povolání jednotek předurčených pro ochranu obyvatelstva (OOB) na místo zásahu, aby vytvořily zázemí pro odpočinek, zajistily teplou stravu a ochranné nápoje pro zasahující hasiče. V 19.00 hodin zasahovalo na místě události 33 hasičů.

Po celou dobu do příjezdu sacího bagru probíhalo budování pažení ve studni a ruční odstraňování materiálu z jejího prostoru.

Po 20.00 hodině na místo přijel sací bagr, který byl přistaven před rodinný dům. Vhledem k prostorové dispozici objektu bylo nutné vedení sacích hadic vést okenním otvorem přes obytný prostor do zimní zahrady ke studni.

Řez studnouTvorba pažení vyžadovala velké množství dřeva. Na místo bylo nutné zajistit další desky a trámy. Tato výdřeva byla zajištěna jednak místostarostou obce (desky pro hospodářské potřeby obce) a dále se využil sklad výdřevy HZS JmK. Dále byla využita dohoda uzavřená mezi HZS JmK a firmou AZ WOOD a další výdřeva byla dovezena přímo z uvedené firmy. Celkově se v průběhu zásahu zpracovalo přibližně 6 m3 řeziva.

Ve 21.30 hodin bylo připraveno sací vedení sacího bagru a byla zahájena činnost odsávání materiálu z prostoru studny. Z důvodu velké hmotnosti bylo nutné mít sací hadice navázány a manipulaci provádět pomocí kladkostroje. Z počátku práce postupovaly velmi rychle a již za 45 minut bylo odsáto 1,5 m sutě. Bohužel s postupující hloubkou rychlost odsávání sutě výrazně klesala vlivem většího zhutnění materiálu a velkých kusů kamenů, které musely být vytahovány ručně. Současně tyto kameny ucpávaly vedení sacího bagru, které se muselo rozdělávat a čistit. Přibližně po každém metru odsátého materiálu byl prostor studny zajištěn dalším pažením. Okolo půlnoci dosáhl počet zasahujících svého maxima a na místě pracovalo 41 hasičů.

4. srpna 2019 ve 04.30 hodin bylo dosaženo hloubky 8,5 metru, kde se nacházel velký betonový panel, který nebylo možné vytáhnout. V této hloubce již docházelo k prosakování vody. Další budování pažení komplikoval již zmíněný betonový panel. Pokusy o rozbití panelu vedly k otřesům, které způsobovaly další sesuvy vyzdívky studny. Vzhledem k zaplavení studny vodou byly šance na přežití zavalené osoby minimální. Riziko pro zasahující hasiče bylo natolik velké, že po konzultaci velitele úseku stabilizace a záchrany zavalené osoby, velitele zásahu a řídících důstojníků bylo rozhodnuto o přerušení záchranných prací. Dále prostřednictvím KOPIS HZS JmK byla o součinnost požádána Báňská záchranná služba Kladno­ Libušín a Moravské naftové doly Hodonín. V 09.00 hodin proběhla porada se zástupci báňské záchranné služby, přizvaným statikem a velícími důstojníky. Byly navrženy dvě varianty řešení, a to zpevnění a doplnění stávajícího pažení nebo použití ocelové pažnice o minimálním průměru 1 000 mm. Druhá varianta byla vzhledem k velice složitému přístupu k ústí studny zavrhnuta a dále se řešila pouze varianta první, tedy zpevnění stávajícího pažení, vytvoření bezpečného prostoru pro zasahující ve studni a pokračování v postupném odsávání a vytahování materiálu. Bylo nutné zajistit další výdřevu a materiál pro vyplnění dutin za pažením. K tomu se využila dřevitá vlna a nízkoexpanzní pěna. Dále byl zajištěn kompresor pro výměnu vzduchu ve studni. Současně došlo ke změnám na velitelských místech. Do pozice velitele zásahu byl ustaven velitel stanice Hustopeče, Územní odbor HZS JmK Břeclav, a velení na úseku č. 1 bylo nově v gesci HBZS Libušín. Na úseku č. 2 velel velitel družstva HZS JmK stanice Hustopeče. Postupně hasiči zajistili celou kavernu v horní části studny, kdy došlo těsně pod podlahou k vytvoření kapes v zemině a vsunutí trámů. Dále hasiči kompletně zapažili celou kavernu včetně vyplnění prostor za bedněním a následně vyvázali vybudované pažení za pomoci čtyř upínacích pásů na horní úroveň podlahy a hmotnost celého bednění roznesli pomocí trámů. Všechna volná místa za vybudovaným pažením a ostěním studny se vyplnila zmíněnou dřevitou vlnou v kombinaci s nízkoexpanzní pěnou. Tato činnost trvala do ranních hodin 5. srpna 2019. Pak se započalo s rozbíjením bloku panelu o rozměrech přibližně 1,5 × 1 × 0,2 m za pomoci bouracího kladiva. Vzhledem k velmi omezenému prostoru na dně studny, velikosti betonového panelu a různorodosti materiálu, který byl i nadále buď odsáván sacím bagrem, nebo vytahován ručně, postupovaly práce velmi pomalu – přibližně 20 cm za hodinu. S přibývající hloubkou se zvyšovalo množství vody přitékající do studny, proto bylo nutné nasadit kalové čerpadlo KDFU k odčerpávání vody. 5. srpna 2019 v 17.09 hodin v hloubce 11 metrů bylo tělo zavaleného muže nalezeno. Další hodinu a půl trvalo vyproštění těla z bahna a jeho vytažení do prostoru sklepa. Do pozdních večerních hodin probíhalo balení materiálu a úklid. Zásah byl ukončen 5. srpna 2019 ve 21.29 hodin po 57 hodinách. Během celého zásahu se na místě vystřídalo 90 hasičů a 14 báňských záchranářů.

Specifika zásahu
Pozitiva

• přes velmi nestabilní konstrukci studny nedošlo k žádnému zranění,
• vysoké nasazení zasahujících hasičů a báňských záchranářů,
• vynikající spolupráce s báňskými záchranáři,
• fungující jednotky OOB zajišťující zázemí,
• dobře fungující spolupráce mezi úsekem stabilizace a záchrany zavalené osoby a úsekem přípravy,
• dobrá spolupráce s Policií ČR a zdravotnickou záchrannou službou, která zajistila rodině psychologickou pomoc,
• spolupráce se zástupci města.

Negativa

• velký mediální zájem o dlouhotrvající zásah,
• psychický tlak na zasahující hasiče, protože zavalenou osobou byl člen místní jednotky SDH,
• nezkušenost s podobným typem zásahů,
• velmi omezený přístup k samotné studni.

mjr. Ing. Vladimír PLODEK, nprap. Jiří NEVÍDAL, plk. Ing. Mojmír RICHTR, foto ppor. Ing. Ondřej ŠESTÁK, HZS Jihomoravského kraje

V roce 1895 založili Václav Laurin a Václav Klement v Mladé Boleslavi společný podnik. V roce 1925 se firma Laurin & Klement spojila se strojírenským podnikem Škoda Plzeň. Škoda tak patří k jedné z nejstarších automobilových značek na světě. Jednotku dobrovolných hasičů měla Škoda Auto, a.s., už od roku 1905.

Dobrovolný tovární hasičský sbor u firmy Laurin & Klement vznikl v roce 1905. Krátce před první světovou válkou v roce 1914 se stal jedním z prvních sborů v Rakousku­ Uhersku, v němž sloužili hasiči z povolání. Po nezvladatelném požáru v roce 1969 bylo rozhodnuto o výstavbě nové hasičské stanice a modernizaci vozového parku. Po roce 1994 došlo k přejmenování požárního útvaru na Hasičský záchranný sbor podniku Škoda Auto, a.s., (HZS podniku). Do provozu byla zařazena nová technika, např. rychlé zásahové automobily či vysokozdvižná plošina.

Současnost
Dnes má HZS podniku své hasiče a tu nejmodernější techniku. Již několik let ji vede Mgr. Stanislav Cihelník. Celkem zaměstnává 100 zaměstnanců, kteří se střídají ve třech směnách. Na stanici v Mladé Boleslavi slouží na každé směně 12 hasičů, další dva se v pracovních dnech střídají v prostorách Technického vývoje. Ve Vrchlabí v každé směně slouží velitel + dva hasiči, jejich oporou je jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku, který tvoří 11 pracovníků závodu. V závodě Kvasiny slouží v každé směně pět hasičů, v případě potřeby jsou k zásahu povoláni i členové jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku v počtu deseti lidí.

Hasičský záchranný sbor podniku Škoda Auto, a.s., tvoří čtyři stanice:
1. Mladá Boleslav – vznik v roce 1905
2. Vrchlabí – rok 1950
3. Kvasiny – rok 1953
4. Indická republika – 2019
5. Plánuje se rozšíření o region – Ruská federace

Automobilový nosič kontejneru na podvozku Scania	CAS 100 – MAN 6×2

Jak se liší jednotka HZS podniku Škoda Auto, a.s., od hasičů HZS ČR?
Všechny stanice jsou si velmi podobné. Technicky a profesionálně jsou uzpůsobeny práci v opravdu velkém průmyslovém areálu, který má celou řadu specifik. V Mladé Boleslavi je například hala M 13, kde se vyrábí prioritně model Octavia, dále pak Karoq a další modely z produkce Škody Auto. Z požárního hlediska je to jeden z nejsložitějších objektů v republice, kvůli velké koncentraci osob a velké rozloze. Záchrana životů je samozřejmě prvořadá, je třeba přizpůsobit taktiku i technologiím. Když se např. hasí stroj, jehož cena je 60 milionů korun, tak ho nelze prolít několika cisternami vody. Specifickým rysem práce u HZS podniku Škoda je detailní znalost všech problematických míst jak v ­areálu závodu, tak na silničních vozidlech, jejich vyřazení z provozu a zajištění bezpečnosti zasahujících hasičů při zásazích u dopravních nehod.

Činnost
Hlavní snahou je, aby k požárům vůbec nedocházelo, nebo se je podařilo zlikvidovat hned v počátku. K tomu slouží propracovaný systém prevence. V závodu v Mladé Boleslavi je rozmístěno 200 termokamer a 45 tisíc požárních čidel. Informace z nich se shromažďují ve Místo určené k plnění dýchacích přístrojůvyhodnocovacím pracovišti, které disponuje speciálním softwarem, určeným pro velké průmyslové aglomerace. Dispečeři díky tomuto dokážou přesně určit místo, kde hrozí riziko vzniku požáru, nebo požár již vypukl a jednotka PO je na místě události do pěti minut.

Samotným hašením ale práce u škodováckých hasičů nekončí. V případě potřeby vyjíždějí na pomoc i mimo areál závodu a pravidelně školí kolegy z ostatních stanic ve vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel. Nově se také podíleli na systému hašení hořících baterií v elektromobilech, své zkušenosti chtějí předávat v rámci organizovaných instrukčně metodických zaměstnání i jiným kolegům, zejména pak kolegům z HZS ČR. Vzhledem k bohatým praktickým zkušenostem z činnosti při vyprošťování osob z havarovaných vozidel bylo vytvořeno družstvo na tuto specializaci, které se pravidelně umisťuje na soutěžích v rámci kraje na předních místech a v několika případech i reprezentovalo podnikové hasiče na mistrovství republiky v této disciplíně.

Výjezdy k zásahům
Ročně jednotka vyjíždí přibližně k 2 500 zásahům. Požáry v továrně z toho tvoří jen malou část, průměrně je to 80 až 90 požárů ročně. Díky preventivním opatřením naštěstí nejsou nijak dramatické. Při krátké dojezdové vzdálenosti je možné zabránit větším škodám. Přibližně 70 výjezdů je mimo areál, jde především o pomoc při dopravních nehodách nebo požárech velkých průmyslových objektů. Tři stovky výjezdů jsou z toho plané poplachy. Největší část výjezdů lze zařadit do kategorie poskytování odborné předlékařské pomoci při úrazech. V každém závodě je k dispozici vlastní sanitka a všichni hasiči jsou vyškoleni na poskytování první předlékařské pomoci.

Prevence
Veškerá činnost směřuje k tomu, aby se historické velké požáry už neopakovaly. V případě stavby nového objektu se od začátku podílíme na tvorbě projektu a dokumentace požární ochrany. Instaluje se celoplošně požární signalizace a termokamery pro kritická místa. V automobilce jsou hydrantové sítě, moderní vnitřní hydrantové skříně, venkovní nadzemní hydranty, automatické požární uzávěry dopravníků a cest. V celém areálu je vysoký počet automatických klapek na odvod tepla a kouře. V hale lakovny je instalováno vodní stabilní hasicí zařízení a vodní mlhové hasicí zařízení. Rovněž všechny lakovací linky, míchárna a sklad barev, montážní haly jsou tímto zařízením vybaveny. V halách, kde se může vyskytovat výbušné prostředí, jsou detekční senzory.

Technika – výběr
HZS podniku má například ve výbavě teleskopickou pracovní plošinu v hasičském provedení B 60 Rosenbauer, která je namontovaná na automobilovém podvozku Scania a se záchrannou výškou 60 m je nejvyšší plošinou v České republice. Je vybavena speciál­ním kontrolním systémem pro stabilizaci. Koš plošiny má kapacitu pro pět dospělých osob. K výbavě náleží i seskoková matrace a evakuační rukáv o délce 60 m. Největší novinkou je instalovaná technologie CCS Cobra (speciální zařízení pro prorážení a řezání všech typů materiálů). Technika řezání pomocí vodního paprsku a abraziva rozprašuje vodu a vytváří velmi jemnou vodní mlhu, která má vysokou ochlazovací schopnost a efektivně hasí skrytá ohniska požáru.

Ovládací panel čerpadla	Robot LUF 60

Dron – profesionální kvadrokoptéra DJI Matrice 210 pro profesionální využití splňuje ty nejnáročnější požadavky HZS podniku Škoda Auto, a.s. Je odolná vůči dešti a je možné ji provozovat při teplotách v rozsahu -20 °C až +45 °C. Speciální konstrukční řešení umožňuje připojení dvou stabilizátorů s kamerou zároveň. S volitelnými bateriemi lze létat až 38 minut. Lze ji použít při velkých požárech, kde je kvůli hustému kouři nepřehledný prostor. Termokamera na dronu přesně ukáže ohnisko požáru a hasiči pak mohou soustředit hašení přímo na správné místo.

Robot LUF 60 – bezdrátově dálkově ovládané mobilní hasicí zařízení s pracovním dosahem do vzdálenosti 300 m. Vysoká mobilita a flexibilita je zajištěna pásovým podvozkem, který umožňuje jízdu do svahu a schodišť se sklonem do 30° a je například schopen odtlačit osobní auto po dopravní nehodě nebo přepravit paletu o hmotnosti 400 kg. Součástí zařízení je velkokapacitní přetlakový ventilátor s možností vytvoření vodní mlhy nebo kompaktního proudu. Tato technologie umožňuje eliminovat zplodiny hoření, kouř, sálavé teplo, toxické plyny a celkově snižuje intenzitu požáru. Rádiem řízené zařízení má další záložní ruční ovládání pro případ výpadku dodávky elektrické energie. Do nebezpečných míst, kde hrozí například riziko výbuchu a lidé by byli ohroženi na životě, vysílají hasiči právě dálkově ovládaného robota. Škodováčtí hasiči ho mají jako první v Česku.

CAS­ MAN 4×2 – automobil prvního výjezdu s nádržemi na 2 000 litrů vody a 400 litrů pěnidla. Vybavený vysokotlakým hasicím zařízením Cobra, systémem hašení CAFS (Compressed Air Foam System) včetně dvou průtokových navijáků s hadicemi o délce 80 m. K dispozici je rovněž i hydraulické vyprošťovací nářadí Holmatro.

CAS 22 – Scania 6×6 – cisternová automobilová stříkačka s čerpadlem o výkonu 3 750 litrů za minutu, nádržemi na 5 000 litrů vody a 400 litrů pěnidla, vybavená elektrickým navijákem, vyprošťovacím zařízením, elektrickou centrálou či osvětlovacím stožárem.

PHA 40 – Scania 8×4 – těžký pěnový hasicí automobil. Plastová nástavba se skládá z nádrží o celkovém objemu 12 200 litrů vody, 1 000 litrů standardního pěnidla a 250 litrů speciálního pěnidla s vyšší ochlazovací schopností. V zadní části automobilu je prostor pro čerpadlo Rosenbauer NH40, které se ovládá z kabiny pomocí palubního počítače nebo z prostoru čerpadla. K vybavení patří také asanační lišta (armatura s tryskami napojená na vývod čerpadla, především pro liniové a plošné hašení a plošné hašení při požárech travnatých ploch nebo polí). Rovněž se používá k čištění komunikace.

Vybavení sanitního automobiluVolkswagen Crafter – sanitní automobil vybavený jako vozidlo rychlé zdravotnické pomoci.

Kdo má zájem o práci u firemních hasičů?
Zájem o práci je mimořádný, uchazeče musíme odmítat. Na jedno volné místo se hlásí zhruba 50 lidí. Dělat hasiče ve Škodě Auto, a.s., je prestižní zaměstnání, zejména z důvodu používání moderní techniky.

Vyhlídky do budoucna
Do budoucna bude pozornost zaměřena zejména na problematiku výroby elektromobilů a jejich komponent a s tím spojených rizik, zejména výroby a skladování baterií pro tato vozidla. Proto již nyní vyvíjejí hasiči systémy pro možnost bezpečného zásahu v případech mimořádných událostí v nových provozech.


Mgr. Stanislav CIHELNÍK, HZS podniku Škoda Auto, a.s., foto Lenka NOVÁKOVÁ

Jablonečtí hasiči slavnostně uvedli do provozu nový technický automobil v chemickém provedení pro zdolávání mimořádných událostí s výskytem nebezpečných látek TA­ L1CH (barevné provedení RAL 3024).

Slavnostní události se zúčastnil primátor města Jablonec nad Nisou Jiří Čeřovský, kterému byla nová chlouba jabloneckých profíků detailně představena ředitelem HZS Libereckého kraje plk. Ing. Luďkem Prudilem a náměstkem ředitele pro úsek IZS a operačního řízení plk. Mgr. Josefem Málkem.

Podvozek
Jako podvozek byl zvolen dvounápravový IVECO DAILY 70C18 H NEW s celkovou hmotností 7 200 kg. Obě nápravy jsou osazeny kotoučovými brzdami, zadní je dále osazena uzávěrkou diferenciálu. Motor o výkonu 132 kW splňuje emisní normu Euro 6d, převodovka je manuální šestistupňová. Kabina je dvoumístná, vybavená klimatizací. Ke spojení slouží analogová radiostanice a digitální terminál, v dobíjecích úchytech je dvojice ručních svítilen do výbušného prostředí. V kabině je namontována kamera pro sledování prostoru před vozidlem a monitor kamery pro sledování prostoru za vozidlem.

Nástavba
Úložné prostory jsou vyrobeny z materiálů s hladkým povrchem a upraveny pro samovolný odtok vody. Konstruo­vány jsou tak, aby je bylo možné dekontaminovat, zároveň byly pro výrobu použity materiály, které nezadržují chemické látky. Nástavbu tvoří prostor se dvěma roletami na každé straně a roletou v zadní části vozidla. Nástavba je vybavena výsuvnými prvky pro snadnější přístup k požárnímu příslušenství. Další úložné prostory jsou na střeše nástavby, kde jsou umístěny dvě hliníkové schrány a čtyřdílný nastavovací žebřík. Všechny výsuvné, výklopné a otočné prvky, které při používání přesahují obrys vozidla, jsou olepeny retro­ reflexními pruhy. Bezprostřední okolí automobilu lze osvětlit LED světlomety na bocích a v zadní části nástavby.

Výbava
Vozidlo je vybaveno požárním příslušenstvím pro zdolávání mimořádných událostí s výskytem nebezpečných látek:

• nafukovací dekontaminační sprchou,
• protichemickými přetlakovými obleky,
• pneumatickými ucpávkami potrubí,
• záchytnými plastovými nádobami,
• nářadím v nejiskřivém provedení,
• světlometem v provedení do výbušného prostředí,
• čerpadlem na nebezpečné látky,
• průmyslovým vysavačem,
• vysokotlakým mycím zařízením,
• elektrocentrálou a další výbavou.

TA­ L1CH byl pořízen v rámci projektu Bezpečné pohraničí (Registrační číslo projektu: CZ.11. 1. 23/0.0/0.0/15_001/­0000006), jehož cílem je zlepšení přeshraniční připravenosti k provádění činností při řešení krizových situací prostřednictvím posílení spolupráce všech složek zodpovědných za bezpečnost v pohraniční oblasti.


por. Bc. Lucie HLOŽKOVÁ, HZS Libereckého kraje, foto autorka
 

V posledních letech se na trhu rozšířila nabídka moderní bytové dekorace – krbů na biopalivo (biokrbů). Jejich většímu prodeji a užívání zprvu bránila vyšší cena, ale toto již dnes neplatí. Biokrby vyráběné různými výrobci jsou dodávány i mnoha internetovými obchody, kdy jde často o dovoz ze zahraničí.

Hlavní výhodou biokrbů je možnost instalace do míst, kde nelze instalovat tradiční krb, kde není kouřovod a jejich finančně nenáročný provoz. Jsou vhodné pro interiéry, terasy i venkovní prostory. Mohou být umístěny jako dekorace na stole, je možné je zavěsit na stěnu, vestavět nebo nechat volně stojící v prostoru. Neznečišťují místnosti kouřem a sazemi. Reklamy uvádějí jednoduchou instalaci a dále pak již bezpečný a bezproblémový provoz. Je vše tak bezproblémové a bezpečné, jak to vypadá na první pohled? Praxe ukazuje, že tento typ krbu lze většinou bezpečně provozovat za předpokladu, že uživatel dodrží návod k použití. Kromě nutnosti větrat prostory, kde jsou biokrby užívány, vzhledem ke spotřebě vzdušného kyslíku a vývoji oxidu uhličitého, se uživatel může setkat také s nebezpečím vzniku požáru, který může zničit nejen majetek, ale i ohrozit lidské životy.

Několik základních rad pro bezpečný provoz biokrbu:

• vždy dodržujte pokyny uvedené v návodu k použití,
• vyžadujte od prodejce podrobný návod k použití v českém jazyce,
• dodržujte minimální vzdálenost 1 m od hořlavých látek po stranách a především nad biokrbem,
• nikdy nedolévejte biopalivo, pokud v krbu stále hoří, hrozí riziko vzniku požáru,
• biopalivo doplňujte do zhašeného a vychladlého biokrbu (minimálně po 15 minutách od uhašení), aby nedošlo k popálení,
• používejte pouze originální palivo pro biokrby – bioethanol (kapalina, gel), určené pro spalování v bio­krbech. Kvalitní bioethanol pro biokrby obsahuje přibližně 96 % ethanolu,
• obal obsahující nebezpečnou směs (palivo pro biokrby) musí být opatřen informacemi v českém jazyce a dalšími údaji a výstražnými symboly.

Byla zjištěna skutečnost, že v České republice není certifikace této „dekorace“ povinná. Nejsou tak dány konstrukční standardy (normy), které by měly stanovit bezpečnostní minima. Jen někteří renomovaní zahraniční výrobci mají krby certifikovány (v rámci České republiky byla zjištěna jediná společnost provádějící certifikaci TÜV SÜD Group). Dále pak byl u některých krbů renomovaných výrobců uváděn odkaz na certifikaci v zahraničí (např. Švédsko, certifikační organizace SITAC).

Experimentální měření
Měření teplot pro závěsný biokrb (BIO-03) bez ochranného skla o rozměrech 74 × 60 × 24 cm provedené laserovým teploměrem (Voltcraft IR-380, teplotní rozsah od -50 do +800 °C, přesnost ± 2 %). Teploty na okraji nádobky s palivem v době hoření přibližně 280 - 290 °C. Ve 29. minutě došlo k dohořívání paliva v biokrbu a při teplotě zhruba 160 °C již nebyl vizuálně patrný plamen.



Na základě uvedených zjištěných skutečností lze konstatovat, že provoz biokrbu skrývá reálná nebezpečí ohrožení materiálních hodnot a zdraví jejich uživatelů. Scházející legislativa pro tyto krby umožňuje prodej a provozování zařízení, která nemají bezpečnostní prvky a nejsou dány standardy pro specifikování rizik uváděných v návodech.


kpt. Ing. Tomáš ERBAN, HZS Libereckého kraje, foto, grafy a experimentální měření plk. Mgr. Radek KISLINGER, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Patří přemýšlení o dobru a zlu do našeho každodenního života? Nebo je etika pouze od životní reality odtrženou disciplínou, která patří do odborných knih? Ve dnech 27. až 28. září 2019 proběhl 18. ročník konference „Mezinárodní dny krizové intervence“, kterou na toto téma pořádal Rakouský červený kříž a Univerzita v Innsbrucku. Poznatky z této konference mě utvrdily v tom, že etika je důležitou součástí našeho života. Tedy i první psychické pomoci a krizové intervence. V článku přináším hlavní myšlenky z mého konferenčního příspěvku.

Na konferenci se v různých souvislostech mluvilo o integritě, koherenci a autenticitě v krizových životních situacích. Tyto pojmy se snaží pojmenovávat schopnost člověka být v různých životních situacích „pořád jeden a ten samý“. Při bližším pohledu mají integrovaní lidé pro sebe jasně definovány životní hodnoty, které jim pomáhají se orientovat v životě. Rostislav Homola, který slouží v Písku jako nemocniční kaplan a zároveň externě spolupracuje s jihočeským hasičským posttraumatickým týmem, na jedné přednášce řekl, že hodnoty jsou „hvězdami na denním nebi“. Víme o nich, i když je ve víru každodenních povinností nemáme čas sledovat. Jejich důležitost vysvitne, když do života přijde pomyslná tma (např. těžkosti, bolesti, ztráty, konflikty). Jinými slovy nám hodnoty říkají, co považujeme za důležité a za správné. Tím nám do různých situací lajnují pomyslné „červené čáry“, za které už nejsme schopni jít. Když tak učiníme, míváme z našeho jednání špatný pocit a někdy i výčitky svědomí. Naše hodnoty si nosíme s sebou 24 hodin denně a 365 dní v roce. Není možné je někam zahodit, když se nám nehodí. Nelze jim zavřít ústa, aby nás neiritovaly, pokud jsou z nějakého důvodu aktivované. Ukazují nám horizonty před námi, kterých chceme dosáhnout, a táhnou nás k nim. Vozíme si je s sebou také k zásahu.

To však není vše. Kromě hodnot si v sobě nosíme vnitřní přesvědčení o sobě a o fungování světa. Americká psycholožka Ronnie Janoff­ Bulmanová (1989) hovoří o tzv. „předpokládaných světech“ (assumptive worlds). Tato schémata jsou vnitřními modely důležitých částí osobních světů člověka. Nejde pouze o osobní a emocionální vazby k blízkým lidem, místům a způsobům života. Jde také o přesvědčení, zdali svět, ve kterém žijeme, je předpověditelný a bezpečný (Archer, 2008). Tato vnitřní přesvědčení dávají lidem jistotu (nebo nejistotu, jestliže jsou otřesena) v jejich životních rozhodnutích.
 

Rovnice osobní integrity
Před dvěma lety jsem byl jedním velitelem družstva požádán, abych provedl odbornou psychologickou přípravu jeho družstva na téma komunikace s pozůstalými. Přemýšlel jsem, jak jednoduše předat hasičům myšlenky o integritě, koherenci a podobných termínech. Využil jsem k tomu zkušenosti ze zásahů, při kterých jsem s kolegy z posttraumatického týmu poskytoval pozůstalým první psychickou pomoc. Napadlo mě, že bude stačit, když za sebe vyjmenuji vše, co u zásahu využíváme, abychom podpořili zasažené spoluobčany (slova a činy). Také když do jedné rovnice uvedu vše, co nosíme – ať chceme, nebo nechceme – u všech zásahů ve svém nitru s sebou. Mám na mysli naše pocity, myšlenky a vnitřní hodnoty. Ve všem musí být alespoň rámcový soulad. To znamená, že nic nesmí příliš vybočovat. Uvedu příklad: Řeknete člověku, který před chvílí náhle přišel o někoho blízkého při dopravní nehodě, že vás to mrzí. Přitom v sobě necítíte emoci lítosti. Bude vám to pozůstalý věřit? Nebude. Je dost pravděpodobné, že vám to i řekne. Nebo potkáte u zásahu člověka, který bude mít výrazně odlišný styl života a budou pro něj důležité věci, které nepovažujete za správné (např. drogy). Nakolik budou autentická vaše vyřčená slova lítosti? V mysli budete pravděpodobně mít řadu jiných vět, které nevyslovíte. Jiný příklad. Něco uděláte, ale budete tím skrytě sledovat jiný než sdělený záměr. To lze označit za intriku nebo manipulaci. Když si něco jiného myslíte a zároveň něco jiného říkáte, tak klamete sebe i své okolí. Etika je v tomto směru naprosto nesmlouvavá. Je ostrá jako břitva. Zkuste si pro sebe vzpomenout na pár příkladů z vašeho života, kdy byla nějaká výchylka v této rovnici na hraně (nebo i za hranou). Je potřeba dodat, že absolutní soulad ve všech částech této rovnice je ideálním (a tudíž obtížně dosažitelným) stavem. To by nás však nemělo odrazovat od cesty za tímto ideálem.

V této souvislosti si vzpomínám na jednu intervenci. Matka našla dospělého syna oběšeného v jeho bytě, když byl na krátkodobé propustce z psychiatrického zařízení. Kolegové hasiči mi radili, abych se nepředstavoval jako psycholog, protože mně podobní jejímu synovi nedokázali pomoci. Myslíte si, že jsem profesi zamlčel? Nemohl jsem. Byl bych pro ni velmi nesrozumitelný. Já jsem přece jejímu synovi nic špatného neudělal. Jsem psychologem rád a myslím si, že je to zajímavé povolání, které může být přínosem pro druhé lidi. Vyslechl jsem si od této matky spoustu kritiky na psychology. Respektoval jsem její vztek na mě, na všechny i na všechno. Podařilo se mi domluvit s kolegy z policie, že až budou všechny jejich úkony u konce, bude možné, aby se matka mohla na místě události se synem ještě krátce rozloučit. Bylo to její silné přání. Závěrem mi poděkovala za citlivost a vstřícnost. Myslím si, že jsem se rozhodl správně. Nebylo to jednoduché, ale jiná než upřímná cesta pro mě neexistovala.

Domnívám se, že naší integritě uškodilo přes čtyřicet let totalitní nesvobody a života přesyceného všudypřítomnou lží. Postupný rozpad osobní integrity vlivem komunistické totalitní ideologie umělecky ztvárnil Olbram Zoubek ve spolupráci s architekty Zdeňkem Hölzlem a Janem Kerelem, který je situován na východním svahu Petřína. Vidíte v sochách drobné rány z prvních kompromisů a ústupků? Vidíte v nich také postupný rozklad totalitou souženého charakteru člověka? Já ano.

Nekončící soupeření dobra a zla v nás
Pojďme ještě jednou krátce nahlédnout do světa umění. Česká malířka Lucie Ernestová vytvořila soubor maleb doprovozených krátkými texty s názvem „Cesta k sobě“, jehož součástí je i obraz dvou vlků doprovozený jednou indiánskou legendou, která nás nabádá k mírnosti, odpuštění a k posilování toho dobrého v nás. Legenda nám také říká, že hranice dobra a zla prochází kaž­dým z nás. Neexistují tedy lidé stoprocentně dobří a ani stoprocentně špatní. Dále, že ten, kdo tuto hranici vytyčuje, není nikdo jiný než my sami. Je otázkou našeho vnitřního rozhodnutí, jak budeme v každé životní situaci reagovat. A čím budeme živit naši mysl. Je rovněž otázkou našeho vnitřního rozhodnutí, jak budou vypadat naše „předpokládané světy“. Tedy jestli budeme žít v předvídatelném a bezpečném světě, nebo ve světě plném nejistot, přetvářek, hněvu, intrik, lží a strachů.

V kontextu zásahové praxe musíme jako interventi občas leccos unést. Lidé nám někdy nadávají nebo spíše potřebují do světa vykřičet žal, zlost a vztek. My jako zasahující jsme v těchto situacích u nich často nejblíže. Někdy se přes všechny naše záměry a snahy vyvíjí intervence směrem, který nepovažujeme za správný, ale nezbývá nám nic jiného, než tuto situaci přijmout. V případě, že bychom začali příliš rázně otáčet směr intervence, mohli bychom celou naši podporu pokazit a do situace přinést více nejistoty, zmaru a konfliktu než klidu, respektu a porozumění. V této souvislosti si vybavuji jednu intervenci, při které bylo domluveno se všemi zasahujícími a pohřební službou, že se na místě události bude moci matka rozloučit se svým synem, který zemřel v důsledku dopravní nehody. Byl jsem požádán pracovníky pohřební služby, abych domluvil s hasiči, že provedou drobnou úpravu těla zemřelého, aby nebylo vidět zranění, které při nehodě utrpěl. Jakmile jsem vyšel od pohřebního vozu směrem k hasičům, pracovníci pohřební služby, podpořeni jedním z přítomných policistů, rychle naložili ostatky zemřelého a pomalu začali odjíždět z místa události. V tuto chvíli mi nezbylo nic jiného, než tuto situaci přijmout a citlivě ji vysvětlit matce zemřelého. Pochopila to. Viděla, že se pro ni snažím dělat vše, co je v mých silách.

Příklad zásahové situace obsahující etickou výzvu
V mé zásahové praxi, která v současné době čítá přibližně padesát výjezdů k mimořádným událostem, se občas u zasahujících setkávám s nepochopením potřeb pozůstalých lidí rozloučit se na místě události se svým blízkým. Slýchám od kolegů z různých základních složek integrovaného záchranného systému expertní doporučení, aby si pozůstalí zachovali v paměti hezký obrázek blízkého, když byl živý. Rakouský thanatolog Markus Ploner (2012) k tomu dodává, že pokud se zasahující od potřeby rozloučení snaží pozůstalé odradit, je pravděpodobné, že tím u nich mohou spustit fantazijní procesy, kvůli kterým obrázek zemřelého v mysli pozůstalých dostane mnohem drastičtější podobu, než by tomu bylo v případě, že by ho viděl a rozloučil se s ním na místě neštěstí. Tím zasahující nechtěně mohou způsobit příbuzným dodatečnou psychickou zátěž, protože se budou muset vyrovnat i s touto vnitřní fantazijní představou. Navzdory tomuto obecnému doporučení je však třeba brát zřetel na to, že se u zásahů mohou vyskytnout extrémní situace, ve kterých by konfrontace s ostatky zemřelých s velkými deformitami mohly jejich blízkým způsobit dodatečnou psychickou zátěž nebo je i případně traumatizovat. Pak se snažíme během intervence najít jiný způsob, jak se mohou se zemřelým rozloučit.

Pokusme se na tuto dílčí oblast podívat z etické perspektivy. V případě rozdílného postoje zasahujících a pozůstalých se intervent dostává do etického dilematu. Bude podporovat potřebu pozůstalého a půjde tím proti vůli spolupracujících kolegyň a kolegů? Nebo je mu spolupráce se zasahujícími bližší než přání a potřeby zasažených lidí? To je přesně ten moment, ve kterém nám mohou hodnoty pomoci v našem rozhodování. Nemám pro čtenáře jednoduchý návod, jak se v těchto situacích rozhodovat. Domnívám se totiž, že neexistuje, protože se do něj nemůže vejít rozmanitost životních situací, se kterými se můžeme jako interventi setkat u zásahu. Proto je důležité přemýšlet o hodnotách ve chvílích, kdy nejsme vystaveni těmto dilematům. Naše hodnoty jsou tím, o co se v náročných situacích, kdy se potřebujeme rozhodnout, můžeme opřít. Když půjdeme proti nim, tak s velkou pravděpodobností ublížíme nejen zasaženému člověku, ale také sobě. Domnívám se, že pro soudržnost osobnostních vlastností, hodnot a postojů člověka (tzv. integrita) bývá lepší čelit vnějšímu konfliktu, který nenarušuje vnitřní systém hodnot, než konfliktu vnitřnímu, který tento systém leptá a podemílá.

Literatura
Archer, J. (2008). Theories of Grief: Past, Present, and Future Perspectives. In M. S. Stroebe, R. O. Hansson, H. Schut, & W. Stroebe (Eds.): Handbook of bereavement research and practice: Advances in theory and intervention (pp. 45–65). Washington: American Psychological Association.
Janoff­ Bulman, R. (1989). Assumptive worlds and the stress of traumatic events: Applications of the schema construct. Social Cognition, 7, 113–136.
Ploner, M., Pernlochner­ Kügel, Ch. (2012). Abschied vom Leichnam. In B. Juen, D. Kratzer (Hrsg.): Krisenintervention und Notfallpsychologie. Ein Handbuch für KriseninterventionsmitarbeiterInnen und psychosoziale Fachkräfte (S. 79–88). Innsbruck: Studia.


mjr. Mgr. Tomáš ADÁMEK, HZS Jihočeského kraje, foto cs.wikipedia.org, www.lucieernestova.cz

 

Vláda Bosny a Hercegoviny požádala Českou republiku o pomoc při zvládání další migrační vlny uprchlíků. Ministr vnitra Jan Hamáček proto pověřil MV­-generální ředitelství HZS ČR, aby zorganizovalo humanitární pomoc do této balkánské země.

Po zvážení možností HZS ČR bylo původně navrhnuto poskytnout dva moduly tzv. humanitárních základen, které by umožnily komplexně zajistit ubytování pro 300 osob. V průběhu dalších jednání však bosenská strana požádala o poskytnutí spacích pytlů (2 000 ks), přikrývek (2 000 ks), jídelního nádobí (třídílná sada – 500 ks) a pláštěnek (2 000 ks). Účetní hodnota tohoto materiálu je přibližně 2 310 000 Kč. K přepravě materiálu byla potřeba čtyři nákladní vozidla a jedno doprovodné osobní vozidlo. Na základě jednání zástupců Ministerstva vnitra z Odboru azylové a migrační politiky a skupiny MV­ generálního ředitelství HZS ČR pro vysílání humanitární pomoci do zahraničí bylo stanoveno datum realizace na první polovinu ledna 2020.

Po zajištění materiálu bylo nutné ustanovit jednotku MV­-generálního ředitelství HZS ČR. Ta pod vedením jejího velitele plk. Mgr. Lukáše Kmece, MBA, ze Záchranného útvaru HZS ČR a jeho zástupce ppor. Ing. Ondřeje Šestáka z HZS Jihomoravského kraje, kteří jsou oba styční důstojníci HZS ČR předurčeni pro mezinárodní operace, zajistila transport a předání materiálu v hlavním městě Sarajevu.

Shromáždění všech jedenácti příslušníků HZS ČR, kteří tvořili jednotku MV­-generálního ředitelství HZS ČR, proběhlo 10. ledna 2020 v areálu Skladovacího a opravárenského závodu HZS ČR ve Zbirohu. Tady byl materiál vyčleněný z jeho zásob, které byly součástí zásob pro nouzové přežití obyvatelstva České republiky, naložen do určených nákladních vozidel, prošel celním odbavením a byl připraven k transportu.
Poskytnutí humanitární pomoci ve formě zásob pro nouzové přežití obyvatelstva (spací pytle, přikrývky aj.) bude v plné výši investováno zpět do pořízení prostředků na zabezpečení jak nouzového přežití obyvatelstva, tak splnění úkolů na úseku výstavby a případného provozu registračních míst.

Za účasti ministra vnitra Jana Hamáčka a generálního ředitele HZS ČR ­genpor. Ing. Drahoslava Ryby, který přečetl Rozkaz k účasti jednotky na mimořádné zahraniční služební cestě do Bosny a Hercegoviny, vyjel konvoj směr Brno do ­areálu Školního a výcvikového zařízení HZS ČR. Odtud v pondělí 13. ledna 2020 brzy ráno dále pokračoval přes Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko do Bosny a Hercegoviny. Následující den došlo k předání materiálu představitelům místního Červeného kříže také za účasti zástupců velvyslanectví České republiky a Ministerstva bezpečnosti Bosny a Hercegoviny.

Problémy během cesty se vyskytly pouze na bosenských hranicích, kde se konvoj vozidel zdržel přes čtyři hodiny při vyřizování celních dokumentů. Zpáteční cesta konvoje zpět do České republiky proběhla bez větších komplikací a jednotka dorazila zpět do Brna ve středu v nočních hodinách, odkud se příslušníci rozjeli na své základny. Materiální humanitární pomoc v rámci migračních vln poskytla Česká republika od roku 2010 celkem do sedmi zemí – Bulharska, Maďarska, Slovinska, Ukrajiny, Chorvatska, Makedonie a Řecka.

Poskytování humanitární pomoci České republiky do zahraničí se uskutečňuje v souladu se zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo vnitra plní úkoly v oblasti zapojení České republiky do mezinárodních záchranných operací při mimořádných událostech v zahraničí a poskytování humanitární pomoci do zahraničí v součinnosti s Ministerstvem zahraničních věcí. Současně organizuje záchranářskou a materiální pomoc do zahraničí ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí, složkami integrovaného záchranného systému nebo ústředními správními úřady. Úkoly ­Ministerstva vnitra na tomto poli plní MV­-generální ředitelství HZS ČR.

Podrobná pravidla jsou dále stanovena prováděcími předpisy, především nařízením vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných opera­cí, poskytování a přijímání humani­tární pomoci a náhrad výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva, ve znění nařízení vlády č. 527/2002 Sb.

Právním předpisem, který upravuje rozhodovací pravomoci v otázkách poskytování humanitární pomoci je zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů.

Česká republika poskytuje do zahraničí humanitární pomoc na bilaterální úrovni nebo prostřednictvím mezinárodních organizací. Kontaktním místem České republiky pro mezinárodní organizace je operační a informační středisko MV­-generálního ředitelství HZS ČR.


kpt. Mgr. Alena HORÁKOVÁ, foto pplk. Mgr. Michal ŽŮREK, MV­-generální ředitelství HZS ČR

V úterý 28. května 2019 v 19.00 hodin začalo v pavilonu společnosti B. Braun Avitum, s.r.o., na pražské Bulovce taktické cvičení zaměřené na objektovou evakuaci. Jako námět byl zvolen simulovaný požár, který vznikl vlivem poruchy na varné konvici v kuchyni ve třetím patře dialyzačního střediska.

V tomto středisku je pacientům poskytována specializovaná zdravotní péče, zejména hemodialýza, hemodiafiltrace, hemoperfuze a peritoneální dialýza. V případě ohrožení pacientů je s ohledem na prováděnou přístrojovou terapii a odlišnou diagnózu jejich případná evakuace obtížná. Vyžaduje totiž uplatnění specifických postupů od zdravotnického personálu a klade vyšší nároky pro zasahující složky integrovaného záchranného systému (IZS).

Je nezbytné zmínit, že v souladu s vyhláškou č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva, tvoří pacienti ve zdravotnických zařízeních kategorii osob, pro které se evakuace plánuje přednostně. Hasičský záchranný sbor (HZS) hl. m. Prahy společně se Zdravotnickou záchrannou službou (ZZS) hl. m. Prahy nastavil jednotný postup třídění pacientů pro taková zařízení. Nazván je pracovně „EVAZZ“ (evakuace zdravotnických zařízení) a byl použit poprvé v historii. Vychází z třídicí metody START (snadná terapie a rychlé třídění), která je využívaná zasahujícími hasiči v nebezpečné zóně nebo při větším množství zraněných osob. „EVAZZ“ využívá princip barevného označení pacientů, kteří jsou zařazeni do jednotlivých priorit a označeni rozlišovacími barevnými páskami. Barevné značení je obdobné jako u metody START s tím, že se vynechává barva černá a naopak se přidává barva bílá a fialová. Primárními parametry pro tento systém třídění jsou schopnosti pacienta se samostatně pohybovat, potřeba kontinuální terapie a přístrojové podpory. Zdravotník pak na základě zmíněných kritérií označí pacienta rozlišovací barevnou páskou, od priority bílé, kdy pacient může chodit a sám opustí ohrožený objekt, po prioritu červenou, kdy pacient je nechodící a závislý na přístrojovém vybavení, sám neopustí ohrožený objekt a je evakuován zdravotnickým personálem a zasahujícími složkami IZS. Zvláštní prioritu tvoří barva fialová, kterou jsou označeni pacienti s psychiatrickou diagnózou. „Pro každou z označených skupin máme přesné instrukce, jak postupovat. Rozdělení nám významně ušetří čas a usnadňuje organizaci,“ doplňuje lékařka z dialyzačního střediska B. Braun Avitum, s.r.o., MUDr. Daniela Schaumannová.

Cílem taktického cvičení bylo prakticky procvičit postupy zdravotnického personálu při aplikaci postupu třídění podle „EVAZZ“ v rámci prováděné evakuace a ověřit spolupráci se zasahujícími složkami IZS. Simulovaný požár v dialyzačním středisku detekovala elektrická požární signalizace, po jejímž spuštění byla vyhlášena evakuace objektu. Zdravotníci reagovali velmi rychle a efektivně provedli roztřídění pacientů podle „EVAZZ“. Ty pak po příjezdu spolupracujících zasahujících složek IZS přemístili v krátkém čase ven z budovy. Hasiči ve druhém patře zjistili rozsah požáru a zároveň přijali informaci, že se v budově nachází větší množství nebezpečných látek jako například 10 litrů chlorové desinfekce nebo 80 litrů kyseliny citrónové. Celkem 150 litrů hořlavin. V reálu je požár spojen s těžkou stresovou situací z ohrožení života nebo dokonce s šokovou reakcí, při které se i rozumně uvažující člověk může chovat iracionálně. Hrozí i vdechnutí jedovatých zplodin a celková paralýza. Rozhodují sekundy. „Největší stres je během prvních pár minut, kdy nikdo neví, co se děje. Jakmile jsme začali s odpojováním pacientů od přístrojů, byl jsem rázem klidnější. Klíčové pro všechny zdravotníky v tu chvíli je dostat dialyzované pacienty ven z budovy,“ popisuje první okamžiky cvičení Karel Šauer, zastávající místo vrchní sestry dialyzačního střediska v Pavilonu B. Braun Dialog na pražské Bulovce. Operační středisko zdravotnických záchranářů si tu mimo jiné také ověřilo, jaké jsou kapacitní možnosti ostatních zdravotnických zařízení z hlediska případného příjmu evakuovaných pa­cientů.

Cvičení se účastnilo 25 figurantů a 10 členů zdravotnického personálu. Za HZS hl. m. Prahy to byly jednotky požární ochrany ze stanic Sokolská a Holešovice a příslušníci odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení. ZZS hl. m. Prahy nasadila dva vozy rychlé zdravotnické pomoci, automobil inspektora a speciální vozidlo Mercedes Atego. Koordinaci dopravy v místě prováděly hlídky Městské policie hl. m. Prahy. Přemístění všech pacientů ven mimo budovu trvalo zdravotníkům i záchranářům 15 minut.

Cvičení bylo vyhodnoceno kladně. Přineslo cennou praktickou zkušenost zdravotnickému personálu a zasahujícím složkám IZS, protože pacienti tvoří specifickou skupinu obyvatelstva, pro kterou je evakuace plánována přednostně. „Evakuace dialyzačního střediska je mimořádné cvičení. Připravovalo se zhruba tři měsíce. Zdravotníci dialýzy zvládli všechny úkony velmi dobře. Ani pro nás to ale nebyla vzhledem k premiéře metody EVAZZ rutinní záležitost. Výsledek hodnotím velmi pozitivně,“ komentoval akci plk. Ing. Štefan Molnár, ředitel odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS hl. m. Prahy. Byla prověřena efektivita třídicího systému „EVAZZ“, který byl i s nově nabytými poznatky ze cvičení zpracován do plánu evakuace pro zdravotnická zařízení v rámci Havarijního plánu hlavního města Prahy.


kpt. Mgr. Tomáš VOTAVA, HZS hl. m. Prahy, foto autor

V roce 2017 se na českém trhu objevila japonská ochranná maska firmy Shigematsu GX 02. Na trh ji uvedla česká firma Clean­ air Jablonec nad Nisou, která s firmou Shigematsu úzce spolupracuje a k ochranným maskám dodává filtro­ ventilační jednotky. V Institutu ochrany obyvatelstva sledujeme nové prostředky individuální ochrany, které se objevují na našem trhu a provádíme jejich posouzení a porovnání s již zavedenými a prodávanými prostředky individuální ochrany.

V případě ochranné masky (OM) Shigematsu GX 02 bylo provedeno rozsáhlé posouzení jejích ochranných parametrů v oblasti těsnosti. Ta je pro každou OM důležitá z hlediska bezpečnosti jejího uživatele a je do jisté míry závislá na jeho antropometrických parametrech. Soubor zkušebních osob (ZO), které se testování zúčastnily, byl velmi početný a výsledky tak mají poměrně vysokou vypovídající hodnotu. Testování se zúčastnilo 97 ZO z Vojenského zdravotního ústavu Praha – odboru biologické ochrany v Těchoníně (OBO) a dalších 14 ZO z Institutu ochrany obyvatelstva (IOO). Důvodem vysokého počtu ZO z OBO byla skutečnost, že právě OM GX 02 jsou příslušníci a zaměstnanci tohoto zařízení vybaveni a tyto OM mají i příslušníci aktivních záloh, kteří v OBO Těchonín podstupují výcvik v místní nemocnici.

Testovaná ochranná maska SHIGEMATSU GX 02
Ochranná maska GX 02 na první pohled zaujme moderním pokročilým ergonomickým designem. Velkoplošný panoramatický zorník je polykarbonátový s úpravou proti poškrábání, po stranách lícnice jsou dva výdechové ventily vyznačující se nízkým výdechovým odporem, v přední části lícnice je průzvučná ocelová membrána.

Těsnící linii tvoří dvojitá silikonová manžeta, ve spodní části vnitřní masky je vypouštěcí ventil pro odstranění kondenzátu a potu uživatele. Na hlavu uživatele se OM GX 02 upevňuje pomocí šestipáskového pryžového upínacího systému. Je vyráběna ve třech velikostech označených písmeny S, M a L.

Metoda testování
Stejně jako v letech 2007 až 2012, kdy probíhal výzkum v oblasti těsnosti celohlavových ochranných masek nabízených na tuzemském trhu, který byl publikován v časopise 112 (Sýkora, V.; Hylák, Č., Urbanová, D., Kovaličová H.: Těsnost celohlavových ochranných masek nabízených na tuzemském trhu. 112, 9/2015, ročník XIV, s. 15-17), bylo měření průniku (těsnosti) OM GX 02 provedeno ve speciální zkušební komoře – KOMPIO podle vypracované „Metodiky měření těsnosti ochranných masek“. Tato metodika vychází z ČSN EN 136. „Ochranné prostředky dýchacích orgánů – Obličejové masky – Požadavky, zkoušení a značení“ a doporučuje měření průniku do OM provádět fluoridem sírovým (SF6) nebo chloridem sodným. Každá z uvedených zkušebních látek vyžaduje specifické zařízení (přístroje) a v IOO byla zvolena první možnost z důvodu operativnějšího získávání výsledků. Zkušební komora KOMPIO je převozná, a to umožnilo provést měření ZO z OBO Těchonín přímo v areálu vojenské nemocnice v Těchoníně. Měření průniku u příslušníků IOO bylo provedeno v areálu pracoviště IOO v Mimoni.

Výsledky testování
Testování OM GX 02 proběhlo se 111 ZO. Z uvedeného počtu bylo 59 mužů a 52 žen. Dosažené souhrnné výsledky
jsou uvedeny v tabulce 1.

Z tabulky 1 vyplývá známá skutečnost, že OM GX 02 těsní mužům mnohem lépe než ženám. Tento výsledek je shodný s výsledky testování ochranných masek v letech 2007 až 2012. Důvodem je skutečnost, že výrobci ochranných masek tvarují jejich těsnící linii především pro mužskou tvář, protože muži pracují na rizikových pracovištích mnohem častěji než ženy. Pokud bychom zařadili tuto OM do výsledkového žebříčku hodnocených OM získaného v minulosti, umístila by se v případě mužů na 14. místě, v případě žen na 13. až 14. místě. Celkově bez rozdílu pohlaví by se OM GX 02 zařadila na 13. místo z 19 hodnocených OM.

Z hlediska rozložení procentuální úspěšnosti u jednotlivých tvarů obličeje je z tabulky 2 a grafu patrné, že nejlépe OM GX 02 těsní osobám s kulatým obličejem. V případě oválného a hranatého obličeje je průnik hodnocený procentuálně téměř stejný. Nejhůře vychází procentuální úspěšnost pro srdcový obličej. I tyto výsledky korespondují s celkovými výsledky posuzovaných OM v minulosti, zejména v případě kulatého obličeje. Pro srovnání lze uvést, že ZO s kulatým obličejem OM GX 02 těsnila v 79 % měření, v případě dříve testovaných 18 OM to bylo celkově vyjádřeno v 77 % měření. V případě oválného a hranatého tvaru obličeje OM GX 02 těsnila v 60 %, respektive 62 % měření, oproti dříve naměřeným 70 %, respektive 67 % měření. Zde je patrný pokles o 10 %, respektive 5 %.

Z hlediska vlivu antropometrických parametrů výsledky měření ukázaly, že ZO s morfologickou výškou obličeje ≤ 105 mm OM GX 02 netěsní ani v případě nejmenší velikosti S. Týká se to zejména žen, které, jak již bylo uvedeno, mají obličej drobnější. Obdobně OM GX 02 netěsní ženám s bizygomatickou šířkou obličeje menší než 130 mm. V případě mužů OM GX 02 netěsní jedincům, kteří mají morfologickou výšku obličeje ≤ 120 mm a současně mají bizygomatickou šířku obličeje větší než 142 mm.



Závěr
OM japonské provenience je možné po uvedení výsledků měření hodnotit jako ne příliš vhodnou pro českou populaci. Důvodem velkého počtu nevyhovujících ZO při měření parametru těsnosti OM GX 02 je skutečnost, že při konstrukci ochranných prostředků se zohledňují morfologické parametry obličejů populace dané země, které jsou dány geograficky. Jiné velikosti obličeje mají lidé v Evropě, jiné v Severní Americe, Asii atd. Tvar lebky a obličeje mají rozdílný i obyvatelé samotné Evropy. Zde žije obyvatelstvo europoidní rasy, která má z hlediska antropologie šest typů – severský (nordický), fálský, mediteránní, baltický, dinárský (adriatický) a alpinský (západní, keltský). Tyto jednotlivé typy se liší mimo jiné i ve velikosti a tvaru obličeje. V případě OM GX 02 japonští konstruktéři vycházeli z morfologických parametrů obličeje a lebky japonského obyvatelstva, které se od Evropanů liší, a proto je tak vysoké procento nevyhovujících ZO. Ze zkušeností z testování OM v letech 2007 až 2012 lze vyslovit předpoklad, že těsnost OM GX 02 bude o několik desítek procent vyšší v případě použití této OM v kompletu s filtro­ ventilační jednotkou.

V případě rozhodnutí o pořízení tohoto typu OM je třeba s uvedenými zjištěními pracovat a vybavit pouze osoby, které mají obličej s morfologickými parametry nespadajícími do uvedených negativních hodnocení.


Ing. Čestmír HYLÁK, pplk. Ing. Vlastimil SÝKORA, CSc., foto Ing. Čestmír HYLÁK, Institut ochrany obyvatelstva

V článku jsou shrnuty veškeré mimořádné události, kterými se v roce 2019 zabývalo Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) a kdy byl aktivován Mechanismus civilní ochrany Unie (Mechanismus). Šlo o mimořádné události, které postihly jak členské státy EU, tak také státy mimo EU, které následně požádaly prostřednictvím ERCC o pomoc. V roce 2019 obdrželo ERCC celkem 20 žádostí o pomoc, z toho tři žádosti od členských států EU a 17 žádostí o pomoc od států, které se nacházejí mimo EU. V rámci těchto akcí se také uskutečnilo třináct poradních misí civilní ochrany EU, při nichž bylo nasazeno 78 expertů EU a 18 styčných důstojníků ERCC. Systém COPERNICUS určený pro satelitní snímkování poskytl na základě žádostí postižených států více než 390 satelitních snímků. Následně jsou stručně popsány jednotlivé případy poskytnutí pomoci v rámci Mechanismu v roce 2019.
Zdroj: EU GŘ ECHO
Pomoc v rámci Mechanismu pro členské státy EU

Francouzská republika
Italská loď Grande America, která plula z Hamburku do marockého přístavu Casablanca, se dne 10. března 2019 ocitla v plamenech v Biskajském zálivu. Následkem požáru se z lodi do moře uvolnilo 30 kontejnerů a na hladině se objevily ropné skvrny. Dne 12. března 2019 byla loď označena za potopenou. Francie požádala prostřednictvím ERCC o pomoc a o satelitní snímky oblasti. Následující den byla prostřednictvím ERCC poskytnuta dvě plavidla pro likvidaci ropných skvrn a dva drony pro jejich mapování. Do 25. března 2019 bylo z moře vyzdviženo 38 t nebezpečných látek a likvidační práce dále pokračovaly. Dne 19. dubna 2019 byla událost v komunikačním a informačním systému CECIS oficiálně uzavřena.

Řecká republika
Na ostrově Evia v centrálním Řecku vypukl dne 13. srpna 2019 lesní požár a následně byl v oblasti vyhlášen nouzový stav. Tentýž den požádalo Řecko prostřednictvím ERCC o čtyři moduly pro letecké hašení lesních požárů pomocí letadel, které sestávaly celkem z osmi letadel typu CL-415 Canadair. Do postižené oblasti byla následně vyslána tři hasicí letadla z přechodné flotily rescEU (dvě italská a jedno španělské). Tato letadla provedla za tři dny, po které v oblasti působila, celkem 172 náběrů a shozů vody.

Finská republika
Ve Finském zálivu byla dne 3. listopadu 2019 odhalena ropná skvrna. Podle prvních odhadů došlo k úniku 16 až 32 m3 ropy. Finsko požádalo prostřednictvím ERCC o satelitní snímky ropné skvrny a o poskytnutí letadla, které by provedlo průzkum. Ropná skvrna se však rozptýlila a následně byla tato událost v komunikačním a informačním systému CECIS oficiálně uzavřena.

Pomoc v rámci Mechanismu pro státy mimo EU

Mnohonárodnostní stát Bolívie (­leden) požádal prostřednictvím OSN o expertní misi při tvorbě analýz a doporučení v souvislosti se suchem, povodněmi a přívaly sněhu. Do oblasti byl od 14. do 28. ledna 2019 vyslán jeden expert EU.
Gruzie (únor) zaslala žádost o expertní misi při tvorbě systému CO a výcvikového centra pro hasiče. Na misi bylo vysláno od 13. do 21. března 2019 dvanáct expertů v rámci EUCP.

Mosambická republika (březen) zaslala žádost o pomoc při řešení následků tropického cyklonu Idai. Následně byly vyslány týmy civilní ochrany EU včetně odborníka na epidemiologii se zaměřením na zdravotní péči, čištění vody a komunikační podporu. Šlo o jednu z největších operací v rámci Mechanismu, která proběhla mimo EU. Vysláno bylo 300 osob (záchranáři a pomocný personál) na více než šest týdnů. Rozvinuty byly čtyři zdravotnické moduly s více než 170 osobami lékařského personálu.

Šalamounovy ostrovy (březen) požádaly prostřednictvím OSN o experta na ekologii a ekotoxikologii se zaměřením na výrony olejů v souvislosti s lodí, která ztroskotala počátkem února 2019 v zálivu Lavago. Loď převážela nebezpečné látky, které z ní postupně unikaly. Především šlo o 750 t uhlovodíku. Žádný ze členských států Mechanismu experta nenabídl a tak byla tato událost v komunikačním a informačním systému ERCC oficiálně uzavřena.

Íránská islámská republika (duben) zaslala žádost o pomoc v souvislosti s rozsáhlými povodněmi. Hlavní pomocí, o kterou žádala, byly zdravotnické potřeby, voda, sanitární potřeby, přístřešky, záchranářské vybavení a nářadí. EU poskytlo požadovanou pomoc a zároveň dne 23. dubna 2019 vyslalo styčného důstojníka ERCC, který v oblasti pomáhal při distribuci zaslaných věcí. Pomoc byla v oblasti prováděna prostřednictvím Iránského červeného kříže.

Konžská demokratická republika (květen) požádala prostřednictvím Světové zdravotnické organizace o pomoc při zmírňování následků Eboly. Do oblasti byli vysláni tři odborníci, kteří ve dvou kolech proškolili zdravotnický personál. Do postižené oblasti byly také v rámci humanitární pomoci poskytnuty tři biovaky.

Indická republika (květen) požádala prostřednictvím OSN o pomoc při likvidaci následků po tropickém cyklonu ­FANI. Žádost se týkala jednoho experta na telekomunikace. Žádný z členských států Mechanismu experta nenabídl a tak byla tato událost v komunikačním a informačním systému CECIS oficiálně uzavřena.

Guatemala (květen) zaslala žádost o pomoc v souvislosti s lesními požáry, která zahrnovala technické posudky expertů na CO v oblasti strategické, analytické a logistické podpory. ERCC vyslalo osm expertů a styčného důstojníka jako součást EUCP teamu, kteří v místě působili od 19. května do 3. června 2019.

Mauricijská republika (červenec) požádala prostřednictvím OSN o účast zástupce EU na poradní misi v oblasti životního prostředí v souvislosti s klimatickými změnami na ostrově. ERCC do oblasti vyslalo od 19. do 30. srpna 2019 odborníka na životní prostředí z Nizozemska.

Mnohonárodnostní stát Bolívie (­srpen) požádal prostřednictvím bolivijského ministerstva zahraničních věcí delegaci EU v La Pazu o podporu při protipožárních operacích v souvislosti s rozsáhlými požáry, které počátkem roku 2019 postihly jeho území. Na základě žádosti, kterou rozeslalo ERCC členským státům, poskytla pomoc Francie, která vyslala čtyřicetičlenný tým pro pozemní hašení lesních požárů, který měl podporu šestičlenného hodnotícího týmu a dále čtyřčlenný modul se čtyřmi drony. Materiální pomoc v podobě hasicích přístrojů a vybavení pro tábor zásahových složek v první linii poskytla Francie, Belgie, Rakousko, Švédsko a Španělsko.

Bahamské společenství (září) požádalo o pomoc prostřednictvím útvaru pro životní prostředí OSN neprodleně poté, co byly dva z jeho ostrovů počátkem září atakovány cyklonem Dorian. Šlo o hodnotící misi, kdy měli experti EU analyzovat situaci dvou ropných rafinerií, které byly cyklonem zasaženy.

Členské státy reagovaly na výzvu ERCC téměř okamžitě. Lucembursko poskytlo satelitní komunikační modul. Nizozemsko poskytlo dvě námořní plavidla se značnou logistickou a technickou kapacitou, zahrnující schopnost pro sledování podmořského prostoru, dvou vrtulníků, nákladních vozidel a prostředků základní materiální pomoci včetně 550 nizozemských, 50 francouzských a 50 německých námořníků. ERCC vyslalo dva odborníky na únik ropy a dva své styčné důstojníky.

Albánská republika (září) požádala o pomoc po dvou rozsáhlých zemětřeseních, která postihla region Drač. ­ERCC následně zorganizovalo souhrnnou materiální pomoc v podobě přístřešků, prostředků první pomoci, zdravotnického, hygienického a sanitárního vybavení a dalšího nepotravinového materiálu. Dále byl do oblasti vyslán od 26. září do 11. října 2019 EUCP team složený z osmi expertů jednotlivých členských států.

Libanonská republika (říjen) sužována rozsáhlými lesními požáry požádala o pomoc ve formě poskytnutí kapacit pro letecké hašení požárů. ERCC jí poskytlo čtyři hasicí letadla typu Canadair z rescEU, a to dvě z Itálie a dvě z Řecka. Pomoc postižené oblasti poskytoval také Kypr svými dvěma letadly nejprve na bilaterální bázi, ale v průběhu hašení byla tato letadla zařazena také pod rescEU.

Džibutská republika (listopad) požádala o pomoc v souvislosti s přívalovými povodněmi, které po vydatných deštích postihly její území. Šlo zejména o věcné komodity, jako jsou čerpadla, hygienické balíčky, tablety na čištění vody, rodinné stany, nepotravinový mate­riál, matrace a nepromokavé plachty. Na výzvu ERCC reagovaly Francie, Rakousko a Itálie, které poskytly pomoc v podobě tablet na čištění vody, hygie­nické balíčky, stany, nepromokavé plachty, matrace a přikrývky, kanystry, léky a nafukovací člun s motorem.

Albánská republika (listopad) požádala opět o pomoc v souvislosti s dalším silným zemětřesením, které zasáhlo koncem listopadu stejné území jako v září, tedy region Drač. Albánie žádala o tři středně velké vyhledávací a záchranné moduly do obydlených oblastí (MUSAR). O pár dní později obdrželo ERCC druhou žádost, tentokrát o věcnou pomoc a o týmy stavebních inženýrů.

ERCC opět aktivovalo Mechanismus a postoupilo tuto žádost členským státům, které nabídly a následně vyslaly týmy nebo věcnou pomoc. Byly vyslány tři moduly MUSAR z Řecka, Itálie a Rumunska a pět týmů stavebních inženýrů z Itálie, Řecka, Chorvatska, Kypru a Francie. Slovensko, Rakousko, Belgie, Rumunsko, Švédsko, Německo a Spojené království nabídly lůžka, přikrývky, hygienické balíčky, generátory, stany, spací pytle a matrace. Dále byly do oblasti poskytnuty dva týmy CO EU se šesti a deseti odborníky, které byly střídavě nasazovány. Kaž­dý tým doprovázeli dva styční důstojníci z ERCC a dva techničtí odborníci z OSN pro hodnocení katastrof a koordinaci (UNDAC). Kromě toho vyslaly na základě bilaterální spolupráce své týmy nebo poskytly věcnou pomoc Bulharsko, Maďarsko, Česká republika, Francie, Černá Hora, Severní Makedonie a Turecko.

Nezávislý stát Samoa (listopad) požádala prostřednictvím Světové zdravotnické organizace o pomoc při řešení rozsáhlé epidemie spalniček, která v zemi postihla především neočkované mladé obyvatelstvo. Požadavek spočíval především ve vyslání zdravotnických záchranných týmů na podporu ministerstva zdravotnictví. Na základě této žádosti rozeslalo ERCC členským státům žádost o poskytnutí dvou zdravotnických záchranných týmů. Francie vyslala z Francouzské Polynésie jeden zdravotnický záchranný tým s deseti dětskými lékaři a specializovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli, druhý vyslalo Norsko. Norský tým zahrnoval šestnáct lékařů a čtyři pomocné pracovníky. Ve druhém případě šlo o tým, který je součástí Evropského souboru kapacit CO.



Z uvedeného množství aktivací Mechanismu v roce 2019 a samotného poskytnutí humanitární pomoci je patrné, že i když byl Mechanismus aktivován, ne vždy byla pomoc na základě žádosti postiženému státu poskytnuta. Pokud EU potažmo členské státy nedisponují požadovanými komoditami, je konkrétní případ humanitární pomoci uzavřen, aniž by byla pomoc poskytnuta. Satelitní snímky ze systému COPERNICUS žádají postižené státy ve většině případů, ať se jedná o lesní požáry, povodně či znečištění vody nebezpečnými látkami, avšak pro přehlednost a stručnost tohoto článku nejsou u jednotlivých případů humanitární pomoci přesně uvedeny.

Závěrem je třeba říci, že jak ze strany EU, tak rovněž ze strany členských států Mechanismu je velká snaha legislativní základ a samotný systém poskytování humanitární pomoci v rámci Mechanismu byrokraticky zjednodušovat a celkově zlepšovat. V konečném důsledku by mělo dojít k urychlení poskytnutí pomoci postiženému státu.


kpt. Ing. Irena ŠENKÝŘ JANSOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Ve středu 8. ledna 2020 převzal Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje (HZS OLK) od Olomouckého kraje do užívání dva speciální technické automobily. Naopak HZS OLK předal dvě doposud využívané cisternové automobilové stříkačky jednotkám SDH města Konice (okres Prostějov) a obce Jindřichov (okres Přerov).

Slavnostního předání zásahové techniky a symbolického předání klíčů se zúčastnili předseda vlády České republiky Andrej Babiš, hejtman Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk a ředitel HZS Olomouckého kraje plk. Ing. Karel Kolářík.

Pořizování nové speciální techniky HZS ČR a předávání stávající techniky obcím je výsledek vynikající dlouhodobé spolupráce mezi hasiči a Olomouckým krajem. Tento model je efektivní především v tom, že profesionální hasiči dostanou novou moderní techniku a stávající funkční techniku předají dobrovolným hasičům, čímž zvýší jejich akceschopnost.

HZS OLK chce zajišťovat rychlou a efektivní pomoc na celém území kraje. Nově pořizované technické automobily doplní výbavu jednotek požární ochrany HZS OLK na stanicích v Přerově a Jeseníku. Už dříve byly v roce 2018 z prostředků Olomouckého kraje pořízeny stejné dva technické automobily, které jsou nyní umístěny na stanicích v Prostějově a Šumperku. Tímto krokem je dokončeno vybavení všech „centrálních“ stanic moderními technickými automobily.

Technický automobil na podvozku SCANIA má široké využití u silničních a železničních nehod, při záchraně osob při zřícení staveb a závalech stavebními konstrukcemi. Vozidlo je možné použít i pro manipulaci s těžkými předměty a k odstraňování překážek z komunikací nebo vodních toků při povodních a vichřicích. Za tímto účelem je automobil vybaven hydraulickým jeřábem, který je doplněn pracovním košem pro dvě osoby. Vozidlo je rovněž vybaveno dvěma hydraulickými navijáky umožňujícími manipulaci s havarovanými vozidly a vyprošťování.

Na zásazích při mimořádných událostech se nezastupitelně každodenně podílejí i jednotky sborů dobrovolných hasičů. I přes nové dotační tituly ze státního rozpočtu České republiky, Integrované operační programy a příspěvky Olomouckého kraje se obce, jako zřizovatelé jednotek dobrovolných hasičů, dlouhodobě potýkají se zastaralostí požární techniky, především cisternových automobilových stříkaček. Díky obnově požární techniky u HZS OLK bylo možné vyčlenit stávající používanou stále funkční techniku a předat ji jednotkám SDH. Ty byly vybrány na základě charakteru zásahového obvodu, počtu zásahů a vyhodnocení stavu jejich stávající techniky.

Město Konice převzalo pro svoji jednotku SDH cisternovou automobilovou stříkačku IVECO, která sloužila na stanici HZS OLK v Konici, toto vozidlo nahradí stávající zastaralé vozidlo LIAZ L101 z roku 1980.

Pro svoji jednotku SDH převzala obec Jindřichov cisternovou automobilovou stříkačku MAN ze stanice HZS OLK v Hranicích. Toto vozidlo nahradí stávající zastaralou TATRU 138 z roku 1970.


Zdeněk HOŠÁK, HZS Olomouckého kraje, foto autor

Bezmála 85 tisíc osob navštívilo během 14 a půl let trvání expozice Hasičského muzea města Ostravy v Ostravě­ Přívoze. Muzeum vstupuje do jubilejní patnácté výstavní sezony a velikostí je v Moravskoslezském kraji (MSK) dosud jediné svého druhu. S podporou města Ostravy ho provozuje HZS MSK. Každoročně se zapojuje do jarního Festivalu muzejních nocí a je mimo jiné součástí Technotrasy MSK.


Letos v květnu tomu bude 15 let, co bylo Hasičské ­muzeum města Ostravy, které sídlí v secesní budově v Zákrejsově ulici vedle Archivu města Ostravy, slavnostně otevřeno. Přebudováno bylo z někdejšího Kabinetu požární ochrany. Muzeum s komentovanými prohlídkami, které trvají okolo hodiny, je vhodné pro rodiny s dětmi. Nejčastěji sem přicházejí školní výpravy – od mateřských škol až po středoškoláky, vedle nich pak výpravy dobrovolných hasičů. Ze zahraničních návštěvníků můžeme napočítat nejvíce zájemců z nedalekého Polska.

Stálý zájem o expozice je dán hlavně tím, že Hasičské muzeum je i přes skromné prostředky na reklamu každým rokem známější a jeho obliba nadále roste. Někteří nadšenci z řad dospělých i dětí už muzeum navštívili několikrát. To se snaží zajímavé expozice obměňovat.

Největší zájem je jak o modely a simulované ukázky zásahů, tak o točení klikou ruční sirény z první poloviny 20. století. Jiné návštěvníky nadchnou hasičské prapory z konce 19. století, hasičské šavle či sošky svatého Floriána, drtivou většinu ale funkční historické stříkačky. Nevšední je i lezecká expozice, kde mohou návštěvníci pomoci zachraňovat zraněné osoby ze skály či studny, což si rádi vyzkouší zvláště ti nejmenší.

Integrované bezpečnostní centrum
Že se Hasičské muzeum zabývá také současností, potvrzuje neobvyklá expozice – pracoviště operátorů Integrovaného bezpečnostního centra MSK, které sdružuje na jednom místě veškerá operační střediska složek integrovaného záchranného systému v MSK.

Secesní budovu, ve které muzeum naleznete, postavila obec v roce 1905. Již od počátku sloužila hasičům. Až do roku 1919 v ní bylo v prvním nadzemním podlaží sídlo německého dobrovolného sboru hasičů, ve druhém pak byla umístěna přívozská spořitelna. V roce 1919 vystřídal německý sbor nově založený český sbor dobrovolných hasičů, který již užíval celý objekt včetně prostor bývalé spořitelny. Více než šedesátiletá historie sboru dobrovolných hasičů v Přívoze byla uzavřena v roce 1980, kdy byl sbor zrušen.

Objekt pak užívala Městská inspekce požární ochrany v Ostravě pod názvem Kabinet požární ochrany, který sloužil především jako školicí středisko k pořádání seminářů, školení a dalších akcí s požární tématikou. Právě do tohoto období spadá vznik první expozice historických technických prostředků a dokumentů. Tuto expozici vybudovali svépomocí příslušníci Městské inspekce požární ochrany.

V letech 2003 a 2004 bylo muzeum rekonstruováno a dostavěno do dnešní podoby. Investorem celé akce bylo Statutární město Ostrava. Záměrem bylo vytvořit důstojné prostředí, které bude dokumentovat odborné i laické veřejnosti historii požární ochrany v Ostravě, vývoj technických prostředků a činnost hasičů, což se podle názoru mnoha návštěvníků podařilo.


por. Mgr. Petr KŮDELA, HZS Moravskoslezského kraje, foto archiv Hasičského muzea města Ostravy