Časopis 112 ROČNÍK XIX ČÍSLO 7/2020
V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA si můžete přečíst, jaká rizika představují požáry tržnic. Můžeme protipožární systémy instalované ve vojenské technice považovat za PBZ? Jaké byly výsledky simulovaného požáru varny pervitinu? Dále o analýze požárů dětí předškolního věku. Ve Zlínském kraji byly otevřeny dvě nové stanice. O poznatky z mezinárodní spolupráce hasičů při zdolávání MU v chemickém průmyslu se podělili příslušníci z HZS SČK. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM přinášíme informace o výcviku práce na vodě. Jak dopadly zkoušky kynologů v sutinovém vyhledávání, se dočtete v následujícím článku. Po dvou letech proběhlo zasedání TRINS. V rubrice OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ si přečtete o modernizaci infrastruktury JSVV v zónách havarijního plánování JE. Následně pak o využití přístroje FIDO X3. V rubrice INFORMACE vás pozveme na druhé setkání hasičů pod Řípem. Ze Znojma je další „hasičská rodina“ kterou vám představíme. Následují anotace vysokoškolských prací.
- OBSAH č. 7/2020 ROČNÍKU XIX
- Požáry tržnic představují pro hasiče stále velké riziko
- Kontroly protipožárních systémů ve vojenské technice
- Simulovaný požár varny pervitinu
- Analýza požárů způsobených dětmi předškolního věku
- Slavnostní den s otevřením dvou stanic ve Zlínském kraji
- Požárně bezpečnostní zařízení
- Mezinárodní spolupráce hasičů při zdolávání mimořádných událostí v chemickém průmyslu
- Hasiči z Českolipska absolvovali výcvik na Máchově jezeře
- Atesty kynologů v sutinovém vyhledávání
- Výroční zasedání Transportního informačního a nehodového systému
- Modernizace infrastruktury jednotného systému varování a vyrozumění v zónách havarijního plánování jaderných elektráren
- Využití přístroje FIDO X3 v chemické laboratoři Institutu ochrany obyvatelstva
- Druhé setkání hasičů pod Řípem
- Hasí celá rodina
V dalším pokračování našeho miniseriálu o hasičských rodinách se podíváme na jižní Moravu, kde na Znojemsku žije rodina Chromých. Od řadového hasiče až k funkci ředitele Územního odboru (ÚO) Znojmo si od roku 1991 prošel plk. Mgr. Radek Chromý. Na stanici HZS Jihomoravského kraje (HZS JMK) ve Znojmě pracují i jeho bratr Josef a manželka Marta. V rodinné tradici pokračuje syn Radek, který je velitelem družstva na stanici HZS JMK Hrušovany nad Jevišovkou, ÚO Znojmo.
Můžete nám trochu přiblížit, jak jste se k práci hasiče dostal?
Za to, že jsem hasičem, může tak trochu můj tchán, který mě nasměroval, a já v roce 1991 nastoupil k tehdejšímu útvaru Sboru požární ochrany. Tak jsme se vlastně stali zároveň i kolegové. Za šestnáct let společné práce jsme nikdy na jedné směně nesloužili, ale u větších zásahů, cvičení i školení jsme se vždy potkávali. Prostě sloužili jsme na jedné stanici. On nastoupil k hasičům už v roce 1969 a v tomto roce se mu zároveň narodila dcera.
To zní skoro jako z nějakého románu. Jak to pokračovalo?
Marta odmalička vyrůstala v hasičském prostředí. Tak jsme se jednou poznali a po nějakém čase i vzali. Její kariéra u HZS ČR začala později, nejprve nastoupila jako občanská zaměstnankyně. Při snižování počtu občanských zaměstnanců musela odejít a později, asi po roce, se vrátila. To už ale bylo do služebního poměru na kontrolním pracovišti, kde pracuje dodnes.
Vy jste aktivním hasičem nejen v zaměstnání. Řekněte něco o Vaší dobrovolnické činnosti. Jak je to u ostatních členů rodiny?
Z celé naší hasičské rodiny jsem jen já u dobrovolných hasičů ve Znojmě. Jako ředitel ÚO Znojmo se tak aktivně účastním i práce ve vedení Okresního sdružení hasičů Znojmo a při spolupráci s jednotkami Sboru dobrovolných hasičů okresu Znojmo.
Jak vnímáte spolupráci mezi profesionálními a dobrovolnými hasiči?
Jako dobrovolní hasiči nemohou a nechtějí být bez profesionálních hasičů, tak i HZS ČR se bez pomoci dobrovolných jednotek neobejde. Já beru všechny jako v uvozovkách jedny hasiče, jednu organizaci, která má jediný úkol chránit a pomáhat občanům při mimořádných událostech. Ze své dlouholeté zkušenosti musím říct, že na Znojemsku spolupráce s dobrovolnými hasiči klape na výbornou a stále se prohlubuje. Samozřejmě, někdy to může zaskřípat, ale vždy se snažíme vzniklé problémy nebo nedostatky řešit ke vzájemné spokojenosti.
Máte čas i na jiné koníčky?
Ano mám. Věnuji se rodině, což znamená, že teď hlavně vnoučatům. Dříve jsem velmi aktivně sportoval a do dneška sport stále sleduji. V rámci možností se snažím i trochu se hýbat. Velmi rád čtu historickou literaturu. Také jako asi téměř každý na jihu Moravy mám zahrádku s chatou, kde hlavně od jara do podzimu trávíme i s rodinou hodně velkou část našeho volného času. Také rádi s manželkou cestujeme.
Než jste nastoupil jako profesionální hasič, co se Vám na práci u HZS ČR líbilo?
Abych řekl pravdu, nastupoval jsem k profesionálním hasičům chvíli po vojně a vlastně hasičinou takzvaně nepolíbený. Samozřejmě jsem od tchána věděl, co je náplní jejich práce, ale začínal jsem vlastně úplně od nuly. Určitě se mi nejvíce líbilo pomáhat lidem, když se dostanou do jakýchkoli potíží a trablů.
Dá se říct, že je to tak dodneška, nebo se něco změnilo? Co je na Vaší práci nejtěžší?
U mě se určitě nic nezměnilo. Stále cítím, že práce hasiče je hlavně posláním. Jsme tu od toho, abychom pomáhali lidem v nouzi, nebo když jsou v potížích.
Vašim následovníkem u HZS ČR je syn Radek, chtěl jste z něj mít taky hasiče?
Syn se rozhodl sám, i když jsme ho s manželkou trochu přemlouvali, aby šel nejdříve na vysokou školu. Zrovna ale probíhal jeden z posledních náborů před takzvaným stop stavem, tak se zkusil přihlásit a vyšlo mu to. Nejdříve v něm hlodala myšlenka, že jej kolegové budou brát za tatínkova mazánka, ale myslím, že za těch deset let už chlapi na stanici vědí, že je u hasičského sboru sám za sebe. Dnes to bere jako správné rozhodnutí, má svoji rodinu a práci, která ho baví a zároveň je pro něj i posláním.
Byli jste někdy ve společné „ostré“ hasičské akci, ať už s tchánem, nebo se synem? Pokud ano, je to výhoda, nebo Vás to spíše v nějakých věcech svazuje?
Jak jsem již říkal, nikdy jsem s tchánem nebyl na jedné směně, ale u větších zásahů jsme se potkávali poměrně často. A se synem se potkávám hlavně u zásahu, když sloužím jako řídící důstojník, nebo přijedu z funkce ředitele zkontrolovat činnost jednotek.
Dokážete při rodinné sešlosti najít i jiná společná témata? Jak třeba vypadá rodinná sešlost ve Vašem podání?
No asi to nechám bez komentáře. Mám ještě bratrance Iva Grulicha, který je momentálně velitelem družstva na stanici HZS Karlovarského kraje v Toužimi. Takže když se celá rodina sejde, jsme v přesile. Nehasičská část rodiny o nás občas prohlásí, že jsme asi nemocní. Dokážeme se samozřejmě bavit i o jiných věcech, ale k práci nakonec vždy sklouzneme.
Karel ŠVÉDA, foto archiv rodiny Chromých