POŽÁRNÍ OCHRANA
Požáry tržnic představují pro hasiče stále velké riziko
s 4
Kontroly protipožárních systémů ve vojenské technice
s 7
Simulovaný požár varny pervitinu
s 8
Analýza požárů způsobených dětmi předškolního věku
s 10
Slavnostní den s otevřením dvou stanic ve Zlínském kraji
s 13
Mezinárodní spolupráce hasičů při zdolávání mimořádných události v chemickém průmyslu
s 16

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Hasiči z Českolipska absolvovali výcvik na Máchově jezeře
s 20
Atesty kynologů v sutinovém vyhledávání
s 22
Výroční zasedání TRINS
s 23

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Modernizace infrastruktury jednotného systému varování a vyrozumění v zónách
havarijního plánování jaderných elektráren
s 24
Využití přístroje FIDO X3 v chemické laboratoři IOO
s 28

INFORMACE
Druhé setkání hasičů pod Řípem
s 29
Hasí celá rodina
s 30
Anotace vysokoškolských prací
s 32

PŘÍLOHA
HZS ČR a koronavirus

Při každém požáru prodejních prostorů tržnic se zasahující potýkají s celou řadou komplikací a faktorů, které mají negativní vliv na samotný průběh zásahu. Jde o rychlost šíření požáru, přítomnost celé řady nebezpečných látek, ale i samotné chování prodejců.

Čtyřicet pět minut po půlnoci 25. února 2020 přijali hasiči na tísňové lince 112 oznámení, že hoří jeden prodejní stánek v areálu tržnice Svatý Kříž u Chebu. Operační a informační středisko HZS Karlovarského kraje (KOPIS) vyslalo jednotky požární ochrany (jednotky PO) z I. stupně požárního poplachu – dvě družstva hasičů ze stanice Cheb, družstvo z jednotky Správy železnic Cheb a družstvo dobrovolné jednotky PO Cheb­ Háje. O tři minuty později oznamovatel požáru znovu volal na tísňovou linku a upřesnil, že požár se již šíří i na další prodejní stánky. Na dotaz operátora nevyloučil, že uvnitř stánků mohou být tlakové láhve a zábavní pyrotechnika. Naopak by se ve stáncích neměly nacházet žádné osoby.

Stanice Cheb je od tržnice vzdálena tři kilometry, šest minut od přijetí tísňového volání bylo na místě požáru první družstvo hasičů se sloužícím velitelem čety, který okamžitě oznámil na KOPIS, že požár již zasáhl celou jednu řadu prodejních stánků a nemá k dispozici dostatek sil a prostředků (SaP). Na místo zásahu si vyžádal jednotky PO a zároveň oznámil, že prvotní zásah zaměřil na ochranu dalších prostorů před rozšířením požáru. Na základě dohody o přeshraniční spolupráci byla na místo povolána také jednotka hasičů z německého Waldsassenu. Uvnitř hořících stánků došlo k výbuchům tlakových láhví, na místo události se dostavilo velké množství vietnamských prodejců, kteří se snažili z vnitřku stánků odnést co nejvíce zboží. Ve čtyři hodiny ráno velitel zásahu oznámil lokalizaci požáru, před desátou dopoledne pak jeho likvidaci. Požár způsobil škodu přesahující jeden milion korun, příčinou byla technická závada na elektroinstalaci, která byla podle přítomného soudního znalce z oboru elektro provedena velmi neodborným způsobem.

Charakteristika požáru tržnic s prodejními stánky
Tržnice s prodejními stánky (tržnice) jsou ve většině případů dočasného charakteru a jejich konstrukce je z hořlavých materiálů. Požáry tržnic představují pro zasahující hasiče řadu skrytých nebezpečí a komplikací. Vzhledem k velkému množství nevhodně uskladněného materiálu (textil, plast, hořlavé kapaliny, tlakové láhve, nebezpečné chemické látky a jiné) dochází k intenzivnímu hoření a rychlému šíření požáru. Na rozvoj požáru má dále vliv hořlavost samotných prodejních stánků, jejich přístavků a přístřešků. Kvůli nedodrženým odstupovým vzdálenostem se požár může nekontrolovatelně rozšířit na okolní hořlavý materiál. Požáry tržnic jsou charakterizovány velkým vývinem toxických zplodin hoření a nebezpečím výbuchu. Jde o požáry, které vyžadují soustředění velkého počtu SaP a hasebních látek.

Příhraniční spolupráce
Tržnice se v Karlovarském kraji nacházejí u státní hranice se Spolkovou republikou Německo. Vzhledem k předpokládanému rozsahu požáru a potřebě SaP se jeví jako výhodné využití dobrovolných jednotek Freiwillige Feuerwehr (FFW) ze sousedního státu. Nařízením Karlovarského kraje č. 7/2016, kterým se stanoví Požární poplachový plán Karlovarského kraje, jsou vybrané jednotky FFW zařazeny jako páté jednotky PO v I. stupni požárního poplachu v příhraničních oblastech. Pro zásahy u požáru tržnic jde o jednotky FFW Waldsassen, FFW Selb, FFW Klingenthal a FFW Johanngeorgenstadt. Vzhledem ke své taktice se jednotky FFW na místo zásahu dostaví ve velkém počtu a s několika kusy mobilní požární techniky (výjimkou nejsou hadicové vozy, výšková technika). Na základě praktických zkušeností ze zásahové činnosti je vždy jednotkám FFW přidělen jeden samostatný úkol, např. zajištění trvalé dodávky hasební vody nebo likvidace požáru jednoho požárního úseku.

Vybrané požáry tržnic v Karlovarském kraji
Hasiči zasahovali u požáru tržnice na Svatém Kříži na Chebsku v letech 2011, 2017, 2018 a 2020. Dále u požáru tržnice ve Vojtanově v roce 2010. Požár tržnice se nevyhnul ani hasičům z Kraslic na Sokolovsku v roce 2012. Ve všech případech šlo o požár několika desítek prodejních stánků, ve kterých bylo uskladněno velké množství hořlavého materiálu. Sálavým teplem došlo k dalším škodám, a to např. na zaparkovaných automobilech nebo okolních budovách. Během zásahů došlo také ke zranění zasahujících hasičů nebo škodám na majetku jednotek PO. Škody způsobené jednotlivými požáry jsou v řádech milionů korun. Lik­vidace požárů si vyžádala vyhlášení II. stupně požárního poplachu a spolupráci s jednotkami FFW ze Spolkové republiky Německo. Vzhledem k nedostatku hasební vody byly na místo zásahu prio­ritně vysílány velkoobjemové cisterny. Během hasebních prací se dále využily prostředky pro zvýšení hasebních účinků vody.

Komplikace během zásahu
Během zásahu jednotek PO dochází ke snaze trhovců neustále evakuovat zboží, a to i z již hořících prodejních stánků. Kolem těchto stánků jsou často zaparkována osobní vozidla, která slouží např. jako sklad prodávaného zboží. Vozidla brání průjezdu mobilní požární techniky a během požáru hrozí jejich poškození sálavým teplem. Hasiči tak musejí během zásahu osobní vozidla odtahovat ve spolupráci se samotnými trhovci, nebo sami. Vzhledem k nedostatečné znalosti českého jazyka u trhovců tak dochází k nepochopení pokynů velitele zásahu a zbytečným komplikacím hned v úvodu zásahu. Tržnice se nacházejí mimo obydlené části obcí u státních hranic. Ve většině případů jde o místa s nedostatkem hasební vody (slabá hydrantová síť, žádné nebo nevyhovující přírodní zdroje). Jedním z řešení pro zajištění dostatečného množství hasební vody je zřízení čerpacího stanoviště s nádržemi (zdrojem hasební vody mohou být např. dešťové srážky nebo podzemní vrt). Průběh zásahu dále negativně ovlivňuje skladování zboží mimo schválený prostor a nedodržení odstupových vzdáleností. Na stávající stavební konstrukce se přidávají další stříšky a přístřešky (např. krycí nebo zavětrovací plachty), které se zaplňují zbožím. Celé řady prodejních stánků jsou pak jedním požárním úsekem bez konstrukcí nebo uzávěrů bránících přenesení požáru. Tím vznikají „požární mosty“, které nekontrolovatelně rozšiřují požár nejen na prodejní stánky. Po požáru tržnice v dubnu 2012 v Kraslicích došlo na původním místě k výstavbě nových prodejních prostor. Šlo již o železobetonové konstrukce s běžnými obchodními prostory, které splňují bezpečnostní, požární a hygienické normy. U tržnic se dále v těsné blízkosti mohou nacházet čerpací stanice, restaurace nebo velká parkoviště plná zaparkovaných vozidel.

Čerpací stanoviště
Po několika rozsáhlých požárech tržnice na Svatém Kříži v letech 2011, 2017 a 2018 bylo ve spolupráci s vedením tržnice vybudováno v roce 2019 čerpací stanoviště pro zajištění dostatečného množství hasební vody v celkové kapacitě 80 m3. Jde o hloubkový vrt, který pomocí čerpadla přivádí vodu do dvou nádrží o objemu 20 m3 umístěných pod čerpací stanicí. Tento zdroj vody je přístupný jednotkám PO nadzemním hydrantem. S využitím čerpadel je voda z čerpací stanice dále rozváděna do dalších dvou podzemních nádrží o objemu 20 m3. U těchto nádrží mohou zase jednotky PO čerpat vodu savicemi nebo plovoucími čerpadly. Čerpací stanoviště bylo plně využito při požáru tržnice v únoru 2020.

Nebezpečí na místě zásahu
Při rozsáhlých požárech tržnic jsou zasahující hasiči ohroženi řadou faktorů. Mezi nejčastější skrytá nebezpečí patří exploze propanbutanových láhví u spotřebičů, které slouží k vytápění nebo vaření v jednotlivých prodejních stáncích. Při posledním požáru tržnice v únoru 2020 na Svatém Kříži došlo ke zranění příslušníka HZS Karlovarského kraje, a to právě při explozi tlakové láhve v jeho těsné blízkosti. Výjimkou nejsou ani exploze zábavní pyrotechniky. Zábavní pyrotechnika je skladována v nevyhovujících prostorech a ve velkém množství všech kategorií. Během požáru tak dochází k nečekaným explozím, kdy je zábavní pyrotechnika vystřelována horizontálním i vertikálním směrem. Tím dochází nejen k ohrožení zasahujících hasičů a jejich mobilní požární techniky, ale také okolních prodejních stánků.
Dalším skrytým nebezpečím je úraz elektrickým proudem. Prodejní stánky jsou mezi sebou propojeny pomocí pohyblivých volně ložených prodlužovacích kabelů bez možnosti vypnutí elektrické energie. Prodlužovací kabely jsou často vedeny vzduchem mezi jednotlivými sestavami prodejních stánků, které tvoří jeden samostatný požární úsek. Tyto prodlužovací kabely mají nejrůznější odbočky z hlavního vedení, které jsou neodborně spojeny. Jsou nataženy pod přístřešky a omotány kolem hřebíků, bez platné revizní zprávy. Při následném rozebírání konstrukcí a dohašování skrytých ohnisek požáru hrozí zasahujícím hasičům propadnutí do nejrůznějších skrýší a neoznačených prostor, kde trhovci skladují značkové zboží nebo psychotropní a omamné látky.

Kontrolní akce
Příslušníci HZS ČR včetně HZS Karlovarského kraje zařazení na úseku kontrolní činnosti provádějí v rámci výkonu státního požárního dozoru pravidelné kontroly tržnic, především ve spolupráci s Policií ČR. Kontroly ze strany HZS ČR jsou zaměřeny na porušování předpisů požární bezpečnosti. Ze strany Policie ČR jde např. o vyhledávání osob v pátrání, kontrolu pobytu cizinců, přítomnost drog a samotnou ochranu příslušníků HZS ČR. Mezi hlavní nedostatky, které jsou zjištěny při kontrolách, patří nedodržení podmínek stanovených v požárně bezpečnostním řešení stavby. Nejčastěji je to umisťování zboží mimo schválený prostor nebo nedodržení odstupových vzdáleností mezi jednotlivými stánky. Dále jsou při kontrolách zjištěny nedostatky v nedodržování lhůt provádění kontrol a revizí elektrorozvodů a elektrických spotřebičů, rozvodů plynu, hromosvodů, plynových spotřebičů a v neposlední řadě i spalinových cest. Nejsou odstraněny nedostatky zjištěné revizními techniky a kominíky. Kontroloři se setkávají s nesprávně umístěnými nebo neprovozuschopnými hasicími přístroji. Výše pokut za zjištěné nedostatky se pohybuje v rozmezí 1 000 až 10 000 Kč a jsou většinou řešeny s trhovci na místě příkazovým blokem. V závažnějších případech jsou zjištěné nedostatky řešeny ve správním řízení. Vymahatelnost pokut se v rámci Karlovarského kraje pohybuje blíže ke 100 %. I přes časté kontroly a vyžadování nápravných opatření zůstávají prostory tržnic velmi rizikovým objektem jak pro samotný vnik požáru, tak i během jeho likvidace pro samotné zasahující.

Závěr
Zkušenosti hasičů z Karlovarského kraje s objekty tržnic a nebezpečím požárů v těchto prostorách jsou aplikovatelné pro celé území České republiky. Rizika spojená s likvidací požáru tržnic jsou totožná prakticky v každém takovémto objektu. Dosud nejvážnějším případem v rámci požáru tržnic je událost z 6. listopadu 2008, kdy krátce po půlnoci začala hořet tržnice Sapa v Praze. I zde se zasahující hasiči museli potýkat se všemi popisovanými riziky, která se ani 12 let po této události nedaří zcela eliminovat.


mjr. Ing. Martin TOMÁŠEK, MBA, HZS Karlovarského kraje, foto archiv HZS Karlovarského kraje
 

Lze považovat protipožární systémy instalované ve vojenské technice za požárně bezpečnostní zařízení?

Téměř 35 let uplynulo od vydání zákona o požární ochraně. Aplikační praxe přinášela mnoho podnětů, které se následně v průběhu let řešily v jeho novelizacích. Přesto se nepodařilo vyřešit zdaleka vše. Důkazem je i dotaz Ministerstva obrany, který se týkal protipožárních systémů instalovaných ve vojenské technice. Podstatou dotazu bylo, zda je lze považovat za požárně bezpečnostní zařízení (PBZ) ve smyslu zákona o požární ochraně, potažmo ve smyslu definice uvedené ve vyhlášce o požární prevenci.

Konkrétně šlo o odbornou kvalifikaci osob pro provádění kontrol hasicích zařízení ve vojenské technice, a to v kolovém bojovém vozidle pěchoty, typ PANDUR II 8×8, s pevně zabudovaným protipožárním systémem. V těchto vozidlech jsou dnes nainstalovány dva nezávisle fungující protipožární systémy, které chrání vozidlo a posádku před nebezpečím požáru. První systém je protipožární a druhý protivýbušný. Protipožární systém je instalován v bojovém vozidle jako pevná instalace určená pro detekci a automatické uhašení ohně vznikajícího v motorovém prostoru. Protivýbušný hasicí systém je pevnou instalací určenou pro detekci ohně vznikajícího v posádkovém prostoru v momentě jeho vzniku a slouží i k jeho okamžitému uhašení. Systém se snadno používá, sám se monitoruje a pracuje automaticky.

Abychom mohli jednoznačně odpovědět, bylo nutné začít rozborem samotné definice PBZ. Podle úvodního paragrafu vyhlášky o požární prevenci, který definuje základní pojmy, se jedná o systémy, technická zařízení a výrobky pro stavby podmiňující požární bezpečnost stavby nebo jiného zařízení. U PBZ, kromě výrobků stanovených podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, lze instalovat a používat pouze schválené druhy těchto zařízení. U vyhrazených druhů PBZ jde o zařízení, u kterých jsou kladeny zvláštní požadavky na projektování, montáž, provoz, kontrolu, údržbu a opravy PBZ, včetně způsobu prokazování jejich provozuschopnosti. Mezi ně patří mimo jiné zařízení pro potlačení požáru nebo výbuchu (např. stabilní nebo polostabilní hasicí zařízení). Definice, kromě vymezení PBZ jako takového, tedy určuje i prostor, kde mohou být tato zařízení instalována. Jedná se primárně o stavby, ale také o jiná zařízení. A právě tato poslední část věty, která se týká „jiných zařízení“, se stala podstatou pro zformulování zmíněného dotazu. Jinak řečeno, pouhá definice PBZ nám odpověď nenabídla, spíše naopak.

Kontury odpovědi lze ovšem nalézt již v navazujícím paragrafu vyhlášky o požární prevenci, a to bez ambice vytvářet sofistikované právní rozbory. V tomto paragrafu je uvedeno, že množství, druhy a způsob vybavení prostor a zařízení věcnými prostředky požární ochrany a PBZ vyplývá z požárně bezpečnostního řešení stavby, nebo z obdobné dokumentace, která je součástí projektové dokumentace ověřené stavebním úřadem podle zvláštního právního předpisu (PBŘ), nebo je tak stanoveno v jiném právním předpisu. Jiným právním předpisem, jak je uvedeno ve vyhlášce o požární prevenci v poznámce pod čarou, je například vyhláška č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (zrušena vyhláškou č. 301/2001 Sb.). V platné právní úpravě jde v současné době např. o vyhlášku č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kde jsou v příloze č. 12 uvedeny mimo jiné požadavky na vybavení některých vozidel hasicím přístrojem, tj. vyhrazeným věcným prostředkem požární ochrany. Uvedený paragraf lze tedy chápat jako rozšíření základní definice PBZ, a to ve smyslu vazby na PBŘ nebo na jiný právní předpis.

S ohledem na meritum dotazu a z uvedeného bylo možné koncipovat odpověď tak, že víceúčelový kolový bojový transportér Pandur nelze brát jako stavbu, a pokud neexistuje žádný jiný právní předpis, ze kterého by vyplýval požadavek na vybavení tohoto typu vozidla jakýmkoli PBZ, tedy i stabilním hasicím zařízením, nemůže být chápáno toto technické zařízení ve vozidle jako PBZ ve smyslu vyhlášky o požární prevenci a nemohou být tedy na něj aplikovány požadavky této vyhlášky, včetně prokazování provozuschopnosti PBZ v něm instalovaných.
Závěrem lze konstatovat, že při procesu tvorby nových právních předpisů v oblasti požární ochrany, který v současnosti probíhá, musí být kladen důraz mimo jiné i na jednoznačnost a přesnost formulovaných požadavků. A právě tento dotaz snad přispěl i k tomu, abychom na to nezapomínali. Zda se nám to podaří, ukáže čas. Pomyslným lakmusovým papírkem může být v budoucnu i to, že se sníží počty podobných dotazů na minimum.


plk. Ing. Bc. Pavel TUČEK, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto Jana DECKEROVÁ, Armáda ČR
 

Pervitin neboli metamfetamin patří v České republice k nejčastěji zneužívané látce především proto, že je dobře dostupný a má relativně nízkou cenu. Jde o snadno připravitelnou návykovou látku z řad amfetaminů, která stimuluje centrální nervovou soustavu. HZS Libereckého kraje (HZS LK) a HZS hl. m. Prahy (HZS HMP) požádaly Technický ústav požární ochrany (TÚPO) o spolupráci při realizaci simulace požáru amatérské varny pervitinu. Cílem zkoušky bylo stanovit nebezpečí spojené s uvolňováním toxických zplodin hoření, zjistit jejich chemické složení a zdokumentovat vývoj teplotního pole uvnitř místnosti.

Čistý pervitin má formu mikrokrystalického bílého prášku hořké chuti a je bez zápachu. Často může být zabarven do žluta či fialova, protože obsahuje zbytky látek používaných při jeho výrobě. Jeho výroba je nezákonná a nejčastěji jsou nalezeny malé amatérské laboratoře, ale objevují se i rozsáhlejší varny provozované organizovanými zločineckými skupinami. Výroba nelegálního pervitinu je v České republice jedním z nejvážnějších a nejnebezpečnějších současných problémů s drogami.

Varny pervitinu – vysoké riziko požáru
Ročně je Policií ČR objeveno přibližně 300 nelegálních varen pervitinu [1]. Pseudoefedrin se extrahuje z léčiv proti chřipce a rýmě, jako je Nurofen Stop Grip, Modafen a Paralen Plus. Nelegální syntéza je levná, jednoduchá, ale i velmi nebezpečná, protože je k reakci používán velmi hořlavý červený fosfor, žíravá kyselina chlorovodíková i jedovatá a hořlavá ředidla (toluen, aceton) a další látky [2]. Největší nebezpečí představuje použití červeného fosforu. Nejenže jej lze snadno zapálit, ale může také dojít k výbuchu jeho prachu. Příprava pervitinu představuje vysoké riziko vzniku požáru, výbuchu, uvolňování toxických plynů a mimo jiné i množství nebezpečného chemického odpadu. To vytváří zvýšenou hrozbu pro bezpečnost orgánů činných v trestním řízení, lékařských záchranářů, hasičů a veřejnosti.

Obr. 1 a 2 Simulovaná varna pervitinu s hořlavými
materiály a chemikáliemiSimulovaný požár
HZS LK zajistil zkušební prostor. Šlo o místnost opuštěné vojenské vrátnice v Ralsku. Národní protidrogová centrála poskytla odborné konzultace k vybavení a uspořádání varny pervitinu a dodala i samotné chemikálie. Zkouška simulovaného požáru se realizovala na konci listopadu 2019. HZS LK pomohl s organizačním chodem zkoušky a TÚPO zajišťoval měření teplotního pole. Vysoká škola chemicko­ technologická v Praze (VŠCHT) ve spolupráci s TÚPO zabezpečovala vzorkování plynných produktů hoření s jejich následnou chemickou analýzou. HZS HMP se staral o měření plynných zplodin hoření vně zkušebního objektu. Na základě znalostí rozmístění hořlavých materiálů a chemikálií byla zvolena místa pro měření teplot a vybrána místa pro vzorkování plynných produktů hoření. Ovzduší požárních plynů uvnitř místnosti bylo vzorkováno pomocí pěti nerezových vzorkovacích trubic (čtyři vzorkovací tratě VŠCHT a jedna vzorkovací trať TÚPO) a vzorkovací sondou analyzátoru plynů Testo 350.

Ve zkušební místnosti se nacházela dvě okna, která byla před zahájením zkoušky zaplechována a dále se s nimi jako otvory pro možný přístup kyslíku neuvažovalo. Prostor byl vybaven dřevěnými skříňkami a linem. Na skříňkách a po podlaze byly rozmístěny plechové a plastové kanystry s odpady po varu metamfetaminu, červeným fosforem a dalšími chemikáliemi (aceton, etanol, toluen, kyselina chlorovodíková, jód, hydroxid sodný a kyselina fosforečná atd.), které jsou potřebné pro syntézu pervitinu. Vybavení místnosti a rozmístění chemikálií je vidět na obrázcích.

Samotné zapálení varny začalo tím, že byl středový stůl polit etanolem a zapálen. Po iniciaci došlo k rychlému nárůstu teplot, asi přes 150 °C, ale nedošlo k rozvoji požáru, díky čemuž teploty začaly klesat, proto bylo ve 14,5 minutě zkoušky nutné provést druhé zapálení. Od tohoto okamžiku začaly stoupat koncentrace CO2, CO, NO a snižovalo se množství kyslíku ve zkušební místnosti. Jelikož nebyl dostatečný přístup kyslíku do místnosti, byl zapnut ventilátor, který byl umístěn venku a natočen směrem do okna nejvzdálenější místnosti. Ve 28. minutě zkoušky došlo opět k poklesu teplot. Z tohoto důvodu byly do místnosti přidány čtyři dřevěné palety a etanol, které podpořily hoření, a tím došlo k dalšímu nárůstu koncentrace CO2, CO, NO a dalšímu postupnému poklesu obsahu kyslíku. Ve 40. minutě zkoušky se začaly zmenšovat koncentrace CO2, CO, NO a zvyšovalo se množství kyslíku v místnosti. V 50. minutě zkoušky byl vypnut ventilátor a koncentrace CO2, CO, NO opět začaly vzrůstat až ke svým maximům (CO2 14,85 %, CO 22 220 ppm a NO 172 ppm), která byla naměřena při této požární zkoušce. Od této doby se snižovala koncentrace kyslíku pod 5 % a dosáhla své minimální hodnoty (2,43 %). Od 60. minuty do ukončení zkoušky klesaly koncentrace CO2, CO, NO a rostla koncentrace kyslíku. Zkouška byla ukončena v 95. minutě, následovalo hašení a ochlazování.

Výsledky zkoušky
Elementární analýzou, kterou provedla VŠCHT, byla ve vzorcích ovzduší požárních plynů zjištěna přítomnost fosforu a jódu. V případě vzorků zdiva a vzorků z podlahy byly také stanoveny vysoké obsahy prvků zejména fosforu a jódu [3]. V literatuře je popsáno hoření červeného fosforu [4], kdy se fosfor do ovzduší požárních plynů uvolňuje ve formě dimerního oxidu fosforečného (P4O10 – plynné skupenství), který je žíravý. Probíhá­ li však spalování za nedostatečného přístupu vzduchu, tvoří se velmi jedovatý dimerní oxid fosforitý (P4O6 – plynné skupenství). V přítomnosti vody se dále páry oxidu fosforečného rozpouštějí a vzniká středně silná kyselina fosforečná. Jód je těkavý i za obyčejné teploty a uvolňuje se ve formě jedovatých par.

Z analýz těkavých organických sloučenin (VOC ­– Volatile Organic Compounds a SVOC – Semi­ Volatile Organic Compounds) s využitím plynové chromatografie byly zjištěny VŠCHT i TÚPO různé organické sloučeniny jako polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH – Polyaromatic Hydrocarbons) a polychlorované bifenyly (PCB) mimo jiné také organické sloučeniny obsahující jód a chlor. Na začátku požární zkoušky se ve vzorkovaném ovzduší požárních plynů vyskytovala rozpouštědla, řada organických sloučenin obsahující kyslík a látky, které jsou typické pro hoření dřeva a plastů. V průběhu zkoušky se ve zplodinách hoření začaly navíc vyskytovat organické sloučeniny chloru, jódu a dusíkaté sloučeniny.

Chemické sloučeniny obsažené v požárních plynech se do lidského těla dostávají nejenom dýcháním, ale vstupují i pokožkou. Jde o toxické látky. Některé jsou mutagenní a karcinogenní, mají nepříznivé účinky na kůži a krvetvorbu, poškozují imunitní systém a reprodukci.

Vyhodnocením výsledků stanovení složení požárních plynů je možné konstatovat, že při zásahu u těchto požárů je potřeba dodržovat zvýšenou opatrnost a zásady bezpečné práce i z důvodu možného rizika výbuchu. Samozřejmostí nejenom při tomto druhu požáru by mělo být použití kompletních ochranných prostředků zasahujících hasičů (ochranná přilba a rukavice, zásahový oděv a obuv, společně s izolačním dýchacím přístrojem). Po uhašení požáru musí následovat důkladné odvětrání objektu. Kontaminanty zůstávají sorbovány v zásahovém oděvu, proto je naprosto nezbytné, aby po požárním zásahu následovala účinná hygienická očista (dekontaminace) zahrnující minimálně svlečení kontaminovaného oděvu a jeho odvětrání na bezpečném místě a jeho vyprání, osprchování těla a oblečení náhradního oblečení. Jedovaté látky ze zplodin hoření jsou však i následně obsaženy v omítkách, zdivu a popožárních zbytcích. Další osoby jako například vyšetřovatelé požárů, policisté, pracovníci zajišťující sanaci by měli do objektu po požáru vstupovat až po jeho důkladném odvětrání a s dostatečnou ochranou dýchacích cest. Neměli by zapomínat, že nebezpečné látky mohou do těla pronikat i kůží a při práci s kontaminovaným materiálem používat rukavice.

Zkoušky simulované varny pervitinu přinesly HZS ČR poznání o složení plynných zplodin hoření u takovýchto potenciálních objektů. Jelikož výskyt varen pervitinu v ČR je vysoký, napomáhají takové zkoušky ke zvýšení bezpečnosti zasahujících jednotek a ochrany zdraví osob nacházejících se na požářišti po ukončení mimořádné události.

Literatura
[1] https://www.denik.cz/krimi/sedm­ tun­ pervitinu­ rocne­ nejvice­ evropskych­ vyroben­ se­ nachazi­ v-cesku-20190606.html
[2] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Metamfetamin [online]. c2020 [citováno 19. 04. 2020]. Dostupný z www: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Metamfetamin & oldid=18320088>
[3] Martinec, M., Rippelová, V., Zpráva o výsledcích analýzy vzorků ze simulovaného požáru varny pervitinu. VŠCHT, Praha 2019.
[4] Remy, H., Anorganická chemie. SNTL – Nakladatelství technické literatury, Praha 1971, s. 663-692.


kpt. Ing. Petra BURSÍKOVÁ, Ph.D., kpt. Ing. Milan RŮŽIČKA, plk. Ing. Jan KARL, TÚPO, foto archiv TÚPO
 

V 70. letech byl zpracován tzv. racionalizační úkol č. 1 „Rozbor případů požárů zaviněných dětmi v letech 1974 až 1978 v ČSR“. Za sledované pětileté období bylo na území tehdejší České socialistické republiky evidováno 37 obětí, které měly na svědomí požáry zaviněné nezletilými osobami. V 35 případech byly oběťmi děti do šesti let.

Společnost má sklony označovat některé děti za hloupé . Přitom míra intelektuálních dovedností dětí je mnohdy překvapivá. Ačkoli mezi nimi vznikají tu a tam patrné rozdíly v mentální vyspělosti, v osvojených návycích a schopnosti koncentrace, drtivá většina z nich obvykle dokáže již ve velmi útlém věku pochopit, jaké jednání je nedovolené. Platí to i ve vztahu k zápalkám a zapalovačům. Děti vědí, že tyto nástroje způsobí oheň a že by se jich neměly dotýkat. Proto, pokud s ohněm experimentují, konají tak většinou skrytě, vědomi si porušování daných pravidel chování. Obecné mínění přisuzuje požáry způsobené nezletilými osobami spíše dětem intelektuálně zralejším. Takovým, které jsou již do jisté míry samostatné a nevyžadují nepřetržitý dohled rodičů. Starší děti mají odvahu a kuráž vyhledat skryté místo a zde nenápadně způsobit požár, ať už cíleně, nebo jako vedlejší, původně nezamýšlený důsledek hry s ohněm. Tuto dovednost mají však i děti malé. Stačí, když rodiče, nebo jiné osoby pověřené nad dohledem nezletilců, poleví v pozornosti. Přesto se však neočekává, že malé děti způsobí příliš významné škody. Oba uvedené předpoklady praxe v zásadě potvrzuje. Potud tedy nic překvapivého. Tragické a velmi nebezpečné požáry způsobené dětmi se však zobecněnému pravidlu vymykají. Vznikají nedovolenou aktivitou právě u dětí předškolního věku a fakticky se odehrávají rodičům přímo „pod nosem“.

Počet fatálních požárů klesl
V pětiletém období let 1974 až 1978 zemřelo v důsledku dětmi zaviněných požárů 34 dětí v předškolním věku a 3 děti ve věku mezi 6 až 15 lety. Předmětná analýza tvrdí, že v 35 případech zemřely děti kvůli tomu, že na ně nedohlížely dospělé osoby. Zpráva dále uvádí, že „velký počet zranění a úmrtí dětí ve věku do 6 let vyplývá z malé pohyblivosti dětí v této věkové kategorii a zřejmě z neschopnosti reagovat včas a správně na hrozící nebezpečí.“ 

Oproti tomu v období let 2007 až 2019 zemřely na tento typ požárů pouze tři děti do 6 let a dvě děti ve věku 6 až 15 let. Ve srovnání s pětiletým obdobím let 1974 až 1978 se tedy jedná o ohromující pokles. Příčiny tohoto poklesu jsou nepochybně ovlivněny více souběžnými faktory. Patří mezi ně nejen změna četnosti využívání iniciačních zdrojů, jako jsou zapalovače nebo sirky, ale také demografické vlivy. Z důvodu rozsahu tohoto tématu byla tato část analýzy vyňata, podobně jako problematika trestání delikventů.

Navzdory příznivým číslům z hlediska počtu usmrcených dětí je nicméně žádoucí na několika vybraných příkladech demonstrovat současná specifika požárů způsobených dětmi mladšími 6 let. Jak bude z příkladů patrné, ačkoli lze mezi jednotlivými událostmi nalézt určité paralely, pak v detailech se mírně liší. Společným jmenovatelem všech požárů je úmyslné porušení zákazu manipulace s iniciačními zdroji, touha dětí něco zapálit, ale také zamlčování spáchaného činu, a to ještě v době, kdy by mohli rodiče bezprostředně hrozící nebezpečí odvrátit.

Azylový dům
Prvním případem je tragédie, která nastala v D. ve čtvrtek 21. února 2019. Nešťastný incident vznikl v azylovém domě ve chvíli, kdy matka dvou dětí hlídala dítě své spolubydlící. V jednu chvíli se děti této matky rozhodly vběhnout do vlastního bytu. Děti za sebou zavřely dveře, zatímco jejich matka zůstala na chodbě se svěřeným chlapcem. Bez přímého dohledu matky sebral její čtyřletý syn z asi metr vysokého botníku odložený plynový zapalovač a zapálil s ním kus papíru. Hře s ohněm přihlížela, nebo se na ní snad i podílela, jeho dvouletá sestra. Jedno z dětí pak hořící papír odhodilo na postel. Jakmile vzplanul potah postele společně s matrací, začala se plnit místnost hustým černým kouřem. Obě děti společně utekly do koupelny a tam zřejmě chlapec pootevřel okno, které ústilo na chodbu azylového domu. Matka obou dětí zaznamenala nebezpečnou situaci ve chvíli, kdy zaslechla výkřik svého syna. Spěchala k bytu a v tom okamžiku spatřila kouř valící se z koupelnového okna. Když dveře otevřela, vyběhl syn na chodbu. Volala na svou dceru, ta však neodpovídala. Rozhodla se vstoupit do bytu, ale sálající požár a dusivý, štiplavý dým ji donutil okamžitě ustoupit. Nahromaděný kouř uvnitř bytu byl tak hustý, že se v prostorách nedokázala zorientovat. Její dcera byla po požáru nalezena bez známek popálenin na podlaze v koupelně. Tělo leželo zhruba dva metry od vstupních dveří. Příčinou smrti byla otrava zplodinami hoření.

Matka vypověděla, že děti byly ponechány bez jejího dohledu zhruba 10 až 15 minut. Tento čas odpovídá devastujícím účinkům požáru, který prakticky celý interiér zničil. Čtvrt hodiny je však taky dost času na to, aby obě děti pokoj bezpečně opustily. Děti totiž neměly po celou dobu požáru únikovou cestu z bytu nijak blokovanou. Prostředí bylo dětem důvěrně známé. Nebyly pod vlivem omamných látek a ani samy netrpěly žádnou prokazatelnou poruchou z hlediska vnímání reality. Navíc rozvoj požáru v bytě neproběhl skokově. Byly vyloučeny jakékoli těkavé látky, které by průběh hoření mimořádně urychlovaly. Přesto chlapec byt neopustil. Místo aby utekl a vzal s sebou svou sestru, rozhodl se odejít do koupelny. Dveře do koupelny byly přitom umístěny přímo vedle vchodových dveří. Ačkoli se může zdát jeho jednání podivné, odpovídá i závěrům analýzy z let 1974 až 1978, že „děti v těchto případech nehledají cesty k úniku, ale snaží se ukrýt do míst, která se jim zdají bezpečná.“2)

Motivace jednání chlapce zůstala zahalena tajemstvím. Během rozhovoru s vyšetřovateli několikrát sdělil, že se omlouvá. Je tedy nepochybné, že událost jej poznamenala a vyvolala v něm pocit viny. Možná i proto svou výpověď často měnil. Nedokázal během rekonstrukce událostí udržet pozornost a soustředění. Nedokázal ale odpovědět také na zásadní otázku, proč s sebou při útěku z hořícího bytu nevzal svou sestru. Sám z bytu v poslední chvíli utekl. Je tedy pravděpodobné, že dvouletá holčička byla v době, kdy se chlapec rozhodl z bytu utéct, už v bezvědomí nebo po smrti.

Bytový dům v demolici
Podobně jako u azylového domu byl i požár, který vypukl 4. září 2007 v Ch., tragický. Zanedbaná a zchátralá stavba byla ve vlastnictví města, které už dříve rozhodlo o jeho demolici. Přední část objektu byla v té době odpojena od plynu a elektřiny, a neměla být tedy nájemníky užívána. Přesto si v jejích prostorách vytvořili nájemníci improvizovaný sklad, kam odkládali různé věci. Právě v tomto místě vznikl požár. Dva čtyřletí a jeden dvouletý chlapec si hráli nejprve na zahradě před domem, načež vběhli do přední části domu. Požár ohlásila náhodná kolemjdoucí, která si všimla, že z okna této části domu stoupá černý dým. Dvouletý chlapec na následky popálení a intoxikace zemřel.

Čtyřletí chlapci nejprve vypověděli, že požár založil ten nejmladší tím, že zapálil kus papíru. Když se oheň rozhořel, oba starší chlapci utekli k rodičům, aby jim oznámili, že v domě hoří. Pozdější prošetření sledu událostí odhalilo, že původcem požáru nebyl dvouletý chlapec, ale jeho čtyřletý kamarád. V tomto případě sehráli rozhodující roli rodiče provinilců, kterým se děti na jejich nátlak svěřily a rodiče pak doznání chlapců sdělili vyšetřovatelům.

Podrobnější analýza sekvence událostí zároveň odhaluje, že děti se v místnosti vzniku požáru zdržovaly nepřiměřeně dlouho. I když se oheň musel významně rozhořet, ani jeden z chlapců neběžel za rodiči, aby o požáru kohokoliv informoval. Požár tak paradoxně nahlásila naprosto cizí žena, která si všimla, že z budovy uniká černý kouř. Chlapci svou prodlevu v oznámení události vysvětlovali tím, že se snažili třetímu pomoci dostat se z místnosti ven. Teprve když byli neúspěšní, rozhodli se vyhledat pomoc rodičů.

Bytový dům s průjezdem
V obou předem jmenovaných případech podnítily děti k vyhledání rodičů až zcela krajní okolnosti. I požár v P. z 15. září 2015 není výjimkou. V tomto případě šlo o velmi zanedbaný dům řadové zástavby s průchodem do dvora. V poledne si všimli dva nezávislí svědci několika malých dětí ve věku 4 až 6 let, které si hrály na dvoře předmětného domu a držely v ruce hořící zapalovače. Po deseti minutách už z průchodu domu, krytého výklenku a garáže šlehaly plameny. Během požáru bylo zraněno 7 osob. Některé z nich musely být zachraňovány s použitím výškové techniky, protože ohnisko požáru bylo situováno právě v přízemním průjezdu a kouř se tak komínovým efektem rozváděl do vyšších nadzemních podlaží. Při požáru nikdo nezemřel zřejmě jen proto, že jednotky PO se dostavily na místo včas a situaci rychle dostaly pod kontrolu.

Stejně jako u předchozího případu, tak i u této události sehrál roli fakt, že děti žádné z dospělých osob požár neohlásily. Místo toho se po nějakém čase rozutekly. Některé z nich unikly právě do domu, a tím se paradoxně vlákaly samy do pasti. Požár se totiž v průjezdu rozšířil do takové šíře a intenzity, že znemožnil obyvatelům dům opustit. Informaci o požáru oznámil na tísňovou linku pracovník firmy, která měla sídlo v protilehlém domě.

Snad právě z důvodu absence usmrcených nebo vážně zraněných osob bylo objasňování případu nesmírně komplikované. Z kamerového záznamu bylo zřejmé, že ještě v době požáru se kolem něj pohybují děti. Bohužel byla kamera umístěna příliš daleko na to, aby byla možná jejich jednoznačná identifikace. Spolupráce s rodiči dětí byla při vyšetřování složitá. Navzdory dvěma očitým svědkům i získání kamerového záznamu skončil celý případ bez dohledání konkrétního viníka.

Podsedák kuchyňské židle
Příkladem mimořádného chování dítěte předškolního věku je událost, která nastala v Č. L. 15. dubna 2019. Otec, který měl ten den za sebou noční směnu, si v ložnici v dopoledních hodinách na chvíli zdřímnul. Společně s ním byla v ložnici také jeho dvouapůlletá dcera a pětiletý syn. Zatímco otec spal, odebral se chlapec do kuchyně a tam zapálil podsedák židle. Poté se malý hoch znovu vrátil do ložnice a zavřel za sebou dveře. Děti si společně hrály až do chvíle, než kouř a zápach ohně stoupající zpod dveří ložnice spícího muže probudil. Když muž otevřel dveře, aby vypátral původ kouře, nastal výbuch. Protože se požár v kuchyni rozvíjel v relativním nedostatku vzduchu, došlo okamžitě vlivem přísunu vzdušeného kyslíku z ložnice k explozivnímu hoření. Důsledkem tohoto jevu byla následně vybita bytová okna. Rodina požár přežila, ale chlapec se ke svému činu přiznal až poté, co proti němu svědčila jeho sestra. Ta si totiž všimla, jak bratr bere z parapetu v ložnici zapalovač a odchází s ním do kuchyně.

Halogenový ohřívač
Reakce dětí v uvedených případech jsou zarážející. Všechny ­nepřiměřeně dlouho otálely, než o vzniklé situaci někomu z dospělých řekly. V případě „bytového domu s průjezdem“ a „podsedáku kuchyňské židle“ se k dospělým osobám děti uchýlily, ale o požáru nic neřekly. Přitom není pravidlem, že by byly velmi malé děti vůči projevům požáru netečné. Názorným důkazem je požár, který vznikl 2. prosince 2016 v K. Vyšetřováním bylo zjištěno, že pachateli požáru byla dvouapůlletá dvojčata, která během hry v obývacím pokoji dokázala uvést do provozu halogenový ohřívač. Povedlo se jim to i přesto, že tato operace vyžadovala zapojení přístroje do prodlužovací šňůry a stisknutí samotného spínače jak na prodlužovací šňůře, tak i na přístroji samotném. Během hry se kolem ohřívače navrstvila hromádka lůžkovin, která v bezprostředním kontaktu s rozžhavenou mřížkou přístroje vzplanula. Jakmile děti zjistily, že potahy kolem ohřívače hoří, okamžitě s brekem utíkaly za svou matkou do kuchyně. Reakce dětí přitom musela být poměrně rychlá, protože matka po příchodu do obývacího pokoje stačila duchapřítomně odpojit prodlužovací šňůru a začala hasit.

Porovnání případu „halogenového ohřívače“ a dříve zmíněných událostí však odhaluje jeden zásadní rozdíl. Zatímco v předchozích případech vznikl požár vždy prokazatelně z vůle samotných dětí, v tom posledním děti nemohly ani tušit, že by mohly způsobit požár. Pak se tedy nabízí vysvětlení, že zdrženlivost dětí v ostatních případech měla přímou souvislost s vědomím toho, co způsobily. To je samozřejmě možné. Předškolní období duševního vývoje dětí je poznamenáno konfliktem mezi inicia­tivou a vinou. „Dítě má velkou potřebu různých aktivit, v nichž se snaží prosadit, zároveň je ale stále usměrňováno a ve svých aktivitách omezováno.“  Ve chvíli, kdy dítě poruší jasně daná pravidla, vyvolává to u něj velmi silné pocity viny. Pak může mít obavu z trestu, která se navenek projevuje vyhýbáním se střetu s rozzlobeným rodičem.

Rodiče jako vzor
S ohledem na zjištěné skutečnosti je možné zkoumat uvedené případy ještě v mnohem širším kontextu. Na děti a jejich chování má totiž vliv nejen jejich schopnost sebekontroly, ale i sociokulturní prostředí, ve kterém vyrůstají. Návyky a vzorce chování takto malé děti zpravidla přejímají od dospělých vzorů. Dítě má omezené možnosti a schopnosti posoudit, zda jsou pravidla chování daná rodiči správná. Vychází z předpokladu, že všechny příkazy a zákazy jsou platné a závazné. „Respekt k pravidlům je respektem k autoritě, která tato pravidla vydává.“3)
Z těchto skutečností pak vyplývá naprosto zásadní role rodičů jako vzorů, ke kterým děti vzhlížejí. Tato role spočívá nejen v tom, že rodiče působí na děti preventivně, to znamená, že omezují děti v jejich jednání a konání zcela jasnými a pochopitelnými pokyny, ale stejně tak i ve fázi, kdy bylo některé ze zásadních pravidel porušeno. Jednání a chování rodičů v průběhu vyšetřování je pro dítě návodem, jak se správně chovat. Při vyhledávání konkrétních viníků požáru „bytového domu s průjezdem“ však rodiče dětí k objasňování případu nijak nepřispěli. Děti těchto rodičů se nepochybně na místě požáru pohybovaly. Z výpovědi jednoho nájemníka vyplynulo, že o hře dětí se zapalovači se ještě těsně před vznikem incidentu nepřímo dozvěděl od své dcery. Konkrétní jména dětí však nepadla. Jednalo se přitom o požár, který by se za méně příznivých okolností mohl rozvinout do tragédie mimořádných rozměrů. Je tedy zřejmé, že prostředí, v němž se děti pohybovaly, bylo z hlediska vynucování a dodržování obecně závazných pravidel zjevně deformované.

Děti nejsou skutečnými viníky požárů
S ohledem na uvedené není možné nezletilé aktéry příkladových situací jakkoli přísně hodnotit. Ačkoli někteří rodiče popsali své vlastní děti vyšetřovatelům jako „nezvladatelné“ nebo „velmi živé“, není možné nahlížet na tyto děti optikou skutečných viníků. Ke vzniku požáru je potřeba mnohem více než jen osobní vůle malých dětí. Tyto děti potřebovaly dostat příležitost. Rodiče nechali svým ratolestem přiměřenou volnost, kterou děti tohoto věku při svém poznávání světa nezbytně potřebují. Přesto mnohé z nich zcela vědomě porušily obecně závazná pravidla bezpečného chování. Neměly osvojeny elementární návyky bezpečného chování a ani základní ohleduplnost k blízkému okolí. Ve většině případů se zmocnily zapalovačů, aniž by musely vyvíjet mimořádné mentální nebo fyzické úsilí. Je pak zcela logické, aby odpovědnost za vznik požáru způsobený takto malými dětmi byla řešena s osobami, které na ně měly dohlížet.

Literatura
HONČÍKOVÁ, Dana. Teorie mysli u dětí předškolního věku. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Katedra psychologie. Vedoucí práce Lenka Šulová
NIKL, Jaroslav. Sociálně patologické jevy u dětí a mládeže se zaměřením na jejich prevenci. Praha: PA ČR, 2000. 100 s. ISBN 80-7251-033-9
VEČERKA, Kazimír, HOLAS, Jakub, ŠTĚCHOVÁ, Markéta, DIBLÍKOVÁ, Simona. Sociálně patologické jevy u dětí. Závěrečná zpráva z výzkumu. Praha, 2000. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 80-86008-74-6
VEČERKA, Kazimír, ŠTĚCHOVÁ, Markéta. Systémový přístup k prevenci kriminality mládeže. Praha, 2014. Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 978-80-7338-140-0


kpt. Ing. Martin PODJUKL, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv autora
 

V Holešově a ve Zlíně mají hasiči od 16. června 2020 nové stanice.

Stanice Holešov
V novodobé historii požární ochrany se profesionální hasiči ze Zlínského kraje nikdy nestěhovali do zcela nové budovy, postavené na zelené louce a podle vlastních požadavků. Tento zlom nastal v 10.00 hodin dopoledne v úterý 16. června 2020, kdy se sešli v nové budově stanice v průmyslové zóně v Holešově hasiči sloužící na této stanici společně s mnoha významnými hosty. Slavnostního aktu se zúčastnil ministr vnitra Jan Hamáček, generální ředitel HZS ČR genpor. Ing. Drahoslav Ryba, hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek a za firmu První KEY STAV, a.s., Roman Michlíček. Společně s ředitelem HZS Zlínského kraje plk. Ing. Vítem Rušarem se ujali symbolického přestřižení pásky. Následně hasiči provedli hosty po budově nové stanice. Hosté tak měli možnost zhlédnout zázemí hasičů, kteří zachraňují životy a majetek v teritoriu Holešova.

Samotná výstavba začala v listopadu roku 2018. Ve veřejné soutěži na dodavatele stavby zvítězila firma První KEY­ STAV. Stanice měla být postavena za 13 měsíců, a tak se i stalo. Jednotka profesionálních hasičů v čele s velitelem stanice se k 1. dubnu 2020 přestěhovala do nové budovy. Hasiči zde získali zejména prostornou garáž pro stále větší zásahovou techniku, sklady, zázemí pro jednotku zahrnující školicí a odpočinkové místnosti, místo pro fyzickou přípravu, stravování, sociální zázemí a další prostory nutné pro zabezpečení akceschopnosti. Důležitou vlastností budovy je, že je postavena v tzv. pasivním standardu. Jde o jednu z prvních veřejných budov v České republice, která byla takto realizována za podpory z evropských fondů, konkrétně z Operačního programu Životního prostředí.

Stavba stanice Holešov byla postavena za 58,3 milionů korun. Necelých 15 milionů korun z toho pokryla evropská dotace, 5 milionů korun poskytl Zlínský kraj, který již dříve bezúplatně převedl pozemek v průmyslové zóně.

Stanice Zlín
V pravé poledne se většina hostů přesunula do krajského města Zlín, kde slavnostní den zlínských hasičů pokračoval. Pár minut po jedné hodině odpolední se tak slavnostně otevřely garáže i této druhé stanice. Samotného přestřižení pásky se tentokrát ujali generální ředitel HZS ČR genpor. Ing. Drahoslav Ryba a ředitel HZS Zlínského kraje plk. Ing. Vít Rušar, společně s hejtmanem Zlínského kraje Jiřím Čunkem, primátorem statutárního města Zlína Ing. Jiřím Korcem a Ing. arch. Markem Šlesingerem z firmy S­ projekt plus, a.s. Hasiči provedli hosty zázemím nové budovy, kde se školí, zdokonalují v záchranářských dovednostech, zvyšují fyzickou zdatnost či po náročných zásazích nabírají opět nové síly.

V květnu roku 2018 byla podepsána smlouva s dodavatelem stavby a na začátku ledna 2020 bylo dílo zkolaudováno a jednotka hasičů se postupně přestěhovala do nových prostor. Celková hodnota stavby stanice Zlín byla vyčíslena na 135,1 milionů korun. Z toho 104,3 milionů korun proplatila EU a zbytek ve výši 30,8 milionů korun byl financován ze státního rozpočtu České republiky. Velké díky patří i zástupcům obcí Zlín, Fryšták, Slušovice a Vizovice za finanční příspěvky na vybavení nové budovy stanice Zlín.

Slavnostní punc otevření stanic profesionálních hasičů dal v obou případech důstojný pán Pavel Rostislav Novotný, který je pověřen duchovní službou mezi uniformovanými složkami IZS.

Hasičům z Holešova a ze Zlína přejeme, aby se jim na nových stanicích dobře sloužilo a aby se ze zásahů vraceli vždy v pořádku a ve zdraví.


por. Mgr. Lucie JAVOŘÍKOVÁ, HZS Zlínského kraje, foto archiv HZS Zlínského kraje

Problematika požární bezpečnosti se v poslední době velmi rychle rozvíjí. Zásluhu na tom má především stále rostoucí náročnost a členitost průmyslových komplexů, obytných domů, administrativních center, hotelů, nemocnic a supermarketů.
Zdroj:www.npcs.cz
Požárně bezpečnostní zařízení jsou další velmi důležitou oblastí, které je věnována pozornost z hlediska ochrany života, majetku a v neposlední řadě např. citlivých dat.

S vypuknutím požáru je nutné počítat kdekoliv, a proto se požárně bezpečnostní systémy uplatní v jakékoliv oblasti – nemocnice, průmyslové a výrobní haly, školská zařízení, elektrárny, bytové výstavby, datová centra a mnoho dalších.

Řadu požárně bezpečnostních zařízení, zejména zařízení pro únik osob při požáru, nebo zařízení pro hašení požáru, je nutné spolehlivě Zdroj:archiv Celsion Brandschutzsysteme GmbHnapájet elektrickým proudem i po vzniku požáru, jeho detekci a vyhlášení požárního poplachu. Proto je nezbytné pro tato zařízení zaručit spolehlivé napájení pro jejich řídicí nebo napájecí součásti již na začátku celé funkční trasy, tj. přímo v rozvaděči.

Funkce většiny prvků obsažených v řídicích a napájecích obvodech je závislá také na okolní teplotě. Každý z těchto prvků má svoji maximální provozní teplotu, při které je schopen fungovat dlouhodobě, a maximální teplotu, při které už funkce není schopen ani po krátkou dobu.

Díky speciální konstrukci rozvaděčových skříní s funkčností při požáru je i při vzniklém požáru přímo u rozvaděče zaručen minimální prostup tepla k prvkům umístěným uvnitř. Konstrukce protipožárních skříní s funkčností při požáru obsahuje mimo pasivní tepelné izolace i aktivní složku, která při zvýšení teploty v těsné blízkosti rozvaděčové skříně začne v důsledku chemické reakce aktivně ochlazovat konstrukci, a tím dochází k velmi nízkému prostupu tepla z venkovní strany.

Rozdíl mezi protipožárními skříněmi s funkčností při požáru a skříněmi se známějším parametrem požární odolnosti EI, resp. EW, je tedy zřejmý. Vzhledem k maximálním teplotám pro funkci instalovaného zařízení v protipožárních skříních je vzrůst teploty u parametru EI příliš vysoký, ochrana před požárem není dostačující a toto zařízení vlivem vysoké teploty nefunguje nebo nefunguje správně.

Proto pro dosažení správné funkce požárně bezpečnostního zařízení v případě požáru je, kromě parametru EI a EW, velice důležitý i parametr P, který zajistí plnou funkčnost instalovaného zařízení při požáru po dobu 30 minut až 90 minut.

Umístěním řídicích částí vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení, jako jsou ústředny elektrické požární signalizace (EPS), zařízení pro detekci hořlavých plynů a par nebo zařízení dálkového přenosu, do protipožárních skříní s funkčností při požáru lze docílit zachování funkce těchto systému i při vzniku požáru v místech umístění řídících částí. Stejný systém zachování funkčnosti lze použít i při systémech napájení z náhradních zdrojů UPS nebo napájení nouzového osvětlení se systémem centrální baterie (CBS).

Často převládá obecně rozšířený názor, že když prvky uvnitř rozvaděče splňují předepsanou nehořlavost, nemá se vlastně v rozvaděči co vznítit, a proto je zbytečné chránit zařízení dělící konstrukcí a uzávěrem s požární odolností. Často i s argumentací, že protipožární rozvaděče splňující parametr EI jsou zbytečně těžké a naddimenzované.

Platná legislativa pro umístění elektrických rozvaděčů pro požárně bezpečnostní zařízení a zařízení, která mají být funkční v případě požáru, předepisuje umístění v prostorách, které se posuzují jako samostatný požární úsek s požadovanou požární odolností požárně dělících konstrukcí EI30 DP1 a požárními uzávěry v provedení EI 15 DP1.

V tomto ohledu je ale třeba si taktéž uvědomit, že požár může vzniknout kdekoli, nikoli jen uvnitř rozvaděče (v rozvodně elektrického zařízení). Žár zničí veškeré zařízení uvnitř rozvaděče, což může mít fatální důsledky.

Oproti tomu protipožární skříně s funkčností při požáru udrží při požáru teplotu uvnitř rozvaděče kolem 50 °C po deklarovanou dobu požární odolnosti a společně s nehořlavými kabely a nosnou konstrukcí s funkční schopností tvoří celistvou funkční trasu. Takto vytvořená funkční trasa zaručí funkčnost napájeného zařízení při případném vzniku požáru v blízkosti kterékoli části takto tvořeného systému napájení elektrickým proudem.

Ve specifických prostorách, kde není možné protipožární skříně umístit zadní částí k nehořlavé stěně, se nabízí řešení pomocí zesílené zadní požární stěny a zároveň ukotvením skříně do podlahy k zajištění stability. Tato varianta se uplatní např. u dřevostaveb nebo tam, kde nelze zajistit stabilní požární stěnu.

V případě potřeby umístění rozvaděče do venkovního prostředí, resp. do prostředí náročného na otřesy, vlhkost, UV záření apod. existuje řešení v podobě nerezového opláštění protipožární skříně se zajištěním stanovené požární odolnosti a krytí IP66.

Mobilní požárně bezpečnostní stanice
Zdroj:archiv FLAMTECH, spol.s r.o.V rámci zajištění požární ochrany a zajištění první zdravotní pomoci na pracovišti i při pořádání akcí, kterých se účastní velký počet osob, jsou taktéž kladeny velké nároky na zaměstnavatele, zhotovitele staveb, obce.

Při pořádání venkovních akcí ustanovuje pořadatel k zajištění požární bezpečnosti akce preventivní požární hlídku. Podle povahy akce (rozlehlost místa konání, počet osob na akci, ztížený únik osob, přítomnost hořlavých látek s vlivem na rozvoj požáru a zakouření prostoru, použití pyrotechniky, použití otevřeného ohně apod.) je třeba mít k dispozici dostačující počet hasicích přístrojů odpovídající situaci z hlediska zajištění požární bezpečnosti akce.

Ke splnění těchto požadavků byl vyvinut systém mobilních požárně bezpečnostních stanic, kterými je možné zajistit rychlou lokalizaci případného požáru nebo jiného nebezpečí. Stanice doplní vybavení preventivní požární hlídky a umožní jí prvotní zásah pro ochranu života, zdraví a majetku.

Mobilní stanice lze osadit na míru podle konkrétního účelu vhodnými typy a počty hasicích přístrojů a lékárniček s volitelnou variabilitou vnitřních náplní podle specifických potřeb. Zároveň lze stanici rozšířit o externí defibrilátor, oční sprchu pro výplach očí a adresný bezdrátový systém lokalizace požáru včetně dálkového monitoringu.

Díky bezdrátovému adresnému systému lokalizace vzniku požáru lze systém rozšířit i o autonomní detektory kouře a tlačítkové hlásiče umístěné mimo mobilní požárně bezpečnostní stanici. Tím se vytvoří systém rychlého varování při vzniku požáru, který výrazně zkrátí dobu zpozorování a prvotního hasebního zásahu a zároveň dobu příjezdu jednotek požární ochrany.

Další možností využití mobilní stanice jsou i vnitřní prostory, kde jsou prováděny činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím – průmyslové haly, prostory, kde probíhají svářečské práce a mnoho dalších.

Lucie JUGASOVÁ
 

V roce 2016 započala mezinárodní spolupráce v předávání zkušeností při řešení mimořádných událostí (MU) v petrochemickém průmyslu ve formě výměnných stáží mezi jednotkou HZS Středočeského kraje ze stanice Kolín, profesionálními podnikovými hasiči společnosti Lučební závody Draslovka, a.s., Kolín (Draslovka) a hasičským sborem chemického parku Chemelot, který leží nedaleko nizozemského města Maastricht. Těchto stáží se vždy účastní nejen příslušníci v pozicích techniků chemické služby, velitelů družstev nebo velitelů čet, ale i velitelů stanic.

Město Kolín i nizozemské město Gellen mají jedno společné, a to umístění chemického průmyslu v blízkosti městské zástavby. Z tohoto důvodu se české jednotky požární ochrany (PO) zdokonalují a aktivně cvičí na případný zásah také u zahraničních kolegů v Nizozemsku, kde v chemickém parku Chemelot mají s podobnými zásahy rozsáhlé zkušenosti.

Jednotky HZS podniků Draslovka a Chemelot spolupracují na úrovni organizace CEFIC (The European Chemical Industry Council), ve které jsou hasiči z podniku Draslovka aktivním členem. Díky této organizaci byla spolupráce mezi oběma sbory významně prohloubena. Draslovka pracuje v odborné sekci, kde se řeší mimo jiné otázky týkající se bezpečnosti při výrobě, nakládání a transportu nebezpečných chemických látek. Současně se během cvičení řeší i témata taktiky a zásahu při MU s výskytem nebezpečných látek mimo výrobní podniky zejména při jejich přepravě v rámci systému ICE (Intervention in Chemical Transport Emergencies) v České republice známého jako TRINS (Transportní informační a nehodový systém). Součástí stáží bývá kromě praktického výcviku také seznámení se s novou technikou a věcnými prostředky nebo vybavením a zázemím stanic. Při cvičeních se klade důraz zejména na koordinaci postupu při zásahu, která hraje při MU tohoto typu významnou roli. Komunikace probíhá v angličtině prostřednictvím velitelů jednotek obou sborů.

První společná akce proběhla v září roku 2016. Stáže v zahraničí spočívají v tom, že hasiči z České republiky nastupují do služby společně se sloužící směnou nizozemských hasičů a realizují se cvičení v místním tréninkovém areálu chemického komplexu Chemelot. Řeší se především události spojené s požáry extrémně hořlavých kapalin, jako je například požár nádrže s hexanem. Další nácviky byly tematicky zaměřeny na eliminaci nebezpečných požárních situací, zapěnění železniční cisterny s nebezpečnou hořlavou látkou, zásah na požár plynu pod tlakem, kdy proběhl nácvik ustřelení plamene vysokotlakým proudem hasiva. Dalším scénářem, který byl nacvičován, byla likvidace úniku nebezpečné látky z potrubí a cisterny. Šlo o únik amoniaku a možnosti jeho zastavení za použití přetlakových protichemických obleků a různého specializovaného technického vybavení.

Seznámení s technikou českých hasičů
Následující měsíc se role obrátily a nizozemští hasiči z Chemelotu dorazili na stáž do podniku Draslovka. Byli seznámeni s historií a současností společnosti, jednotkou HZS podniku a jejím vybavením a především se všemi bezpečnostními systémy Draslovky. Kolegům byl vysvětlen systém PO v České republice s následnou exkurzí na stanici Kolín HZS Středočeského kraje. Nizozemské hasiče zaujal nejen systém automatické detekce úniku nebezpečných látek SUPREMA, ale také grafická vizualizace elektronické požární signalizace. Specialisté z Holandska hodnotili vybavení Draslovky včetně vnějšího a vnitřního monitoringu nebezpečných látek jako vysoce nadstandardní. Praktický výcvik byl prováděn na téma záchrany osoby v bezvědomí z oblaku amoniaku unikajícího ze stáčené železniční cisterny. Únik amoniaku byl simulován vodní parou. Při zásahu se kladl důraz na rychlost evakuace osoby ze zamořeného prostředí. Procvičovaly se dva taktické postupy. První za použití protichemických obleků a druhý za použití běžných zásahových obleků s dýchacími přístroji, kdy zásahovou skupinu tvořili tři hasiči. Dva transportovali zasaženou osobu do bezpečí a třetí je kryl vodní clonou, kterou usměrňoval unikající amoniak od zasahujících hasičů.

V lednu roku 2017 se výměnné stáže na pozvání velitele jednotky HZS podniku Draslovka Bc. Rudolfa Sedunky zúčastnil nynější ředitel Územního odboru (ÚO) Kolín plk. Mgr. Bc. Dalibor Zeman. Kromě praktického výcviku se při společných brífincích nejvíce diskutovalo o problematice požárních zásahů jak v Nizozemsku, tak v České republice. Nizozemští hasiči oceňovali výbornou spolupráci našich jednotek HZS kraje s jednotkami HZS podniků, která u nich není samozřejmá. Dále v rámci této stáže proběhlo školení na zásahy s výskytem amoniaku. Byly diskutovány a předvedeny metody, jak co nejefektivněji skrápět unikající amoniak, jak ho zachytit a zlikvidovat. Školení zorganizovali specialisté v tomto oboru z jednotky hasičů Chemelotu.

Stáž v chemickém parku Chemelot
Ve dnech 31. května až 3. června 2017 se vybraní hasiči HZS podniku Draslovka spolu s pozvanými hasiči ze stanice Kolín opět zúčastnili stáže v chemickém parku Chemelot. Tak jako v předešlých případech byla i tato stáž zaměřena na požární zásahy a MU v chemickém průmyslu. Všichni zúčastnění si prohlédli zázemí místní podnikové jednotky a byl jim předveden systém vnitropodnikového krizového řízení a chemický park se všemi rizikovými prvky výrobních provozů. Dalším zajímavým bodem zahraniční stáže byla prohlídka bezpečnostního centra oblasti Limburg, kde má sídlo oblastní operační a informační středisko všech bezpečnostních složek a kde jsou přijímána tísňová volání na lince 112. V praktické části stáže se zúčastnění hasiči zabývali simulací situace, kdy z důvodu netěsnosti přeteče zásobník s hořlavou kapalinou a následně dojde ke vzniku požáru. Úkolem zasahujících bylo manuálně uzavřít ventil, který se nacházel v bezprostřední blízkosti hořící vytékající kapaliny, ochladit technologii a uhasit vzniklý požár. Zásahové skupině složené z hasičů HZS podniku Draslovka, ÚO Kolín a jednotky HZS podniku Chemelot se za pomoci dvou proudů C s vodním štítem tento úkol podařilo splnit. Zúčastněným byly prezentovány dva způsoby hašení. První je hašení systémem Hydrochem, kdy je použito kombinované proudnice (voda – prášek, voda – smáčedlo – prášek) a voda tvoří dopravní medium pro hasicí prášek. Tuto technologii hasiči v chemickém parku aktivně využívají. Druhým způsobem je kombinace hašení vodou a práškem samotným. Voda jako taková slouží k ochraně zasahujících hasičů před tepelnou radiací a k ochlazení technologie zasažené požárem. Ve vhodný okamžik, kdy teplota klesne, se použije prášek pro uhašení srážením plamene a následně opět využije voda pro dochlazení technologie. Dalším bodem programu stáže byl workshop na téma dekontaminace. Za zmínku stojí komunikátory radiostanic integrované do ochranné masky a systém dodávky vzduchu a ochlazování hasičů v protichemických oblecích při déletrvajícím zásahu z externích zdrojů stlačeného vzduchu. Tyto věcné prostředky chemické služby zúčastněné hasiče velice zaujaly.

V říjnu 2017 se v Bruselu konala konference kyanidové sekce organizace CEFIC zaměřená na bezpečnost a MU v chemickém průmyslu. Zúčastnili se jí zástupci HZS podniku Draslovka a společně s nimi opět ředitel ÚO Kolín. Mimo jiné se analyzovaly incidenty a nehody spojené s kyanidovým a obecně chemickým průmyslem a transportem nebezpečných látek. Například železniční nehoda s následným požárem nákladního vlaku převážejícího nebezpečné látky v belgické obci Wetteren, která se udála 4. května 2013.

V době od 22. do 23. listopadu 2017 proběhla další výměnná stáž u nizozemských kolegů. Tématem bylo instrukčně metodické zaměstnání, na kterém byl rozebírán požár střechy skladu chemikálií a požár výrobního objektu na umělá hnojiva. Dále byl předveden systém chemické služby a očisty a přípravy ochranných prostředků k dalšímu použití. Ten samý den večer bylo realizováno cvičení zaměřené na únik amoniaku z automobilové cisterny. Výcvik probíhal v přetlakových protichemických oblecích s využitím přenosné kamery s dálkovým nezávislým přenosem do velitelského vozu. Střídání probíhalo i na pozici velitele zásahu, kdy konkrétně v případě českého velitele bylo nutné vydávat rozkazy jak v českém, tak anglickém jazyce.

Následující týden přijeli hasiči z Nizozemska do podniku Draslovka. Byl jim představen monitorovací systém detekce úniku nebezpečných látek i jeho perimetr, systém CCTV a stabilní hasicí zařízení systému Fire­ Jack. Dále hasiči prošli výcvikem záchrany osob a poskytování první pomoci. Ve vybrané výrobní budově byly simulovány na každém podlaží tři různé scénáře, které družstvo hasičů řešilo postupně. V prvním případě šlo o zaměstnance zasaženého žíravou látkou, dále o kolaps se zástavou srdce a nakonec pád zaměstnance z výšky s podezřením na poranění páteře. Odpolední program probíhal v místním tréninkovém polygonu, kde byly simulovány složité podmínky pro zásah v zakouřeném prostoru. Zajímavou zkušeností byla metoda prostorového kreslení používaná hasiči v Chemelotu. Velitel zásahu tvoří podle informací průzkumné skupiny nákres plánu daného objektu, který je dále na základě průzkumu doplňován, upřesňován a který následně slouží jako pomoc k orientaci v neznámém a zakouřeném prostoru všem dalším zásahovým skupinám. Tohoto cvičení se společně s jednotkami PO obou podniků zúčastnili také příslušníci HZS Středočeského kraje ze stanice Kolín.

Mezinárodní cvičení
V roce 2018 se ve výměnných zahraničních stážích pokračovalo. V červnu toho roku proběhlo na pomezí Belgie a Nizozemska prověřovací cvičení systému MAS (Mutual Aid System), kterého se zúčastnily kromě místních i jednotky PO z Česka, Belgie a Německa. Systém MAS tvoří specifickou část systému ICE (Intervention in Chemical Transport Emergencies), která se týká především nebezpečných chemických látek a směsí na bázi CN skupiny. Pracuje na obdobném principu jako ICE/TRINS a jsou do něho integrováni výrobci kyanidové chemie. Každá jednotka HZS podniku zařazená do tohoto systému musí projít v periodě tří let prověřovacím cvičením. To probíhalo v průmyslové zóně ve městě Dilsen­ Stokkem v Belgii. Jako námět cvičení byl zvolen únik kyanidu sodného v kapalném skupenství z porušeného ventilového uzávěru automobilové cisterny. Cvičení mělo za úkol prověřit schopnost komunikace a spolupráce zasahujících jednotek PO s možností porovnání postupu zásahu a použitých technických prostředků při řešení MU. Před zahájením cvičení neměly zúčastněné jednotky možnost se plně seznámit s tématem cvičení ani se společně setkat. K události byli nejprve vysláni profesionální belgičtí hasiči z oblasti Genk s technikou určenou pro tento typ zásahu. Jednotka nejdříve zhodnotila situaci, poté zjistila druh nebezpečné látky a opatření pro zabránění jejího úniku do kanalizace a půdy. Velitel zásahu cestou operačního střediska 112 v Genku aktivoval systém MAS. Telefonicky byl informován výrobce převážené nebezpečné látky (Draslovka) a nejbližší podnik zařazený do systému MAS (Chemelot). Úkolem hasičů z Chemelotu bylo zabezpečit přečerpání obsahu poškozené cisterny. Tým MAS Draslovky složený ze zaměstnanců HZS podniku a z příslušníků stanice Kolín dostal za úkol likvidaci následků úniku, dekontaminaci místa zásahu a přípravu cisterny k přepravě. K měření koncentrací použili kolínští hasiči detektor MSA AltAir 5X s dálkovým přenosem dat na tablet přímo do štábu velitele zásahu. Místní jednotky touto detekční technikou běžně vybaveny nejsou. Po ukončení cvičení a jeho krátkém vyhodnocení na stanici belgických hasičů ve městě Maasmechelen se cvičící jednotky PO přesunuly zpět do výcvikového polygonu v ­areálu Chemelotu. Tady kolegové z chemického parku připravili dvě modelové situace. První byl požár uskladněných boxů s kyanidem sodným s úkolem zachránit zraněné osoby, uhašení požáru a následná likvidace zbytků nebezpečné látky. Druhou modelovou situací byl únik akrylonitrilu z potrubí technologického zařízení se záchranou osoby v bezvědomí. Na zásahy byly v obou případech nasazeny dva čtyřčlenné týmy ve složení velitel a tři hasiči. První tým měl za úkol záchranu osob a hašení požáru, druhé družstvo bylo pověřeno zastavením úniku nebezpečné látky a její likvidací. Modelové situace se opakovaly, takže hasiči ze stanice Kolín postupně spolupracovali jak s belgickými, tak s nizozemskými hasiči. Tato část odborné přípravy měla za úkol porovnat různé způsoby taktiky vedení zásahu, při kterých se řeší problematika chemických havárií. Po ukončení výcviku proběhlo závěrečné vyhodnocení celého dne. Na cvičení byli přítomni v roli pozorovatelů i zástupci HZS podniku Cyplus z Německa.

Klasifikační cvičení v Kolíně
Na základě výsledků tohoto cvičení proběhlo o rok později 14. května 2019 v Kolíně další společné mezinárodní klasifikační cvičení systému MAS. Jeho tématem byl únik nebezpečné chemické látky do řeky Labe poblíž Klavarského zdymadla. Šlo o převržení a vysypání několika barelů s kyanidem převážených na nákladním vozidle. Cílem cvičení bylo prověřit:

• činnost jednotek PO při zásahu na nebezpečnou látku ve spojitosti se zásahem na vodě,
• způsob vyrozumění a aktivaci zasahujících složek v rámci systému MAS (CEFIC),
• součinnost a spolupráci v rámci štábu velitele zásahu,
• organizaci, součinnost a spolupráci vyčleněných zasahujících složek v mezinárodním měřítku,
• postup a taktiku všech jednotek PO při zásahu s výskytem kyanidů,
• způsob použití ochranných pomůcek a prostředků využitelných při MU tohoto typu.

Cvičení se osobně zúčastnil jako pozorovatel kyanidové sekce mezinárodní organizace CEFIC Pieter Van der Hoeven a podle závěrečné zprávy bylo toto cvičení hodnoceno velice kladně. Druhý den proběhl společný výcvik zúčastněných jednotek z HZS podniků Draslovka a Chemelot a HZS Středočeského kraje na polygonu Draslovky, který je vybudován z bývalého úkrytu civilní ochrany. V průběhu akce byly realizovány tři scénáře, které měly simulovat únik nebezpečných látek nebo požár vždy se záchranou osob. Každý nácvik prováděly v součinnosti vždy dvě různé jednotky. Současně s tímto výcvikem probíhala odborná příprava všech zúčastněných na téma zásahů s výskytem amoniaku, kterou zorganizovali nizozemští kolegové.

V září téhož roku absolvovali kolínští hasiči odbornou dvoudenní stáž u nizozemských kolegů. Náplní byla prohlídka kritických míst výrobních technologií používaných při zpracování a úpravách nebezpečných látek a míst, kde došlo k MU vyžadujících zásah jednotek PO. Současně proběhl rozbor řešení těchto MU. Nejzajímavějším blokem praktického výcviku byl noční nácvik hašení hořící technologie, který trval až do 22.30 hodin, a hlavním úkolem cvičících skupin bylo několik na sebe navazujících úkolů:

• bezpečné přiblížení se k ohniskům požáru za použití ochranných vodních clon,
• ochlazování bezprostředně ohrožených nádrží s hořlavými kapalinami nacházejících se nad ohniskem požáru,
• uhašení ohnisek požáru za použití kombinace hasiva voda – prášek,
• vyhledání a vynesení zraněné osoby z objektu laboratoří v protichemických oblecích,
• zmapování prostoru havárie za snížené viditelnosti a provedení co nejpřesnějšího popisu prostoru další skupině,
• likvidace úniku nebezpečné látky.

Všechny dosud realizované odborné stáže a spolupráce jednotek PO na mezinárodní úrovni vedly k prohloubení znalostí při zdolávání velmi specifických zásahů v petrochemickém průmyslu. Hasiči mají možnost seznámit se s odlišnou taktikou a postupy používanými v zahraničí. Získané zkušenosti, inovace a odborné poznatky lze implementovat i do používaných postupů v rámci HZS ČR při podobných zásazích. Praktický výcvik a zkušenosti jsou neocenitelné pro obě zúčastněné strany. Vždy je něco nového, co se dá naučit, a proto si obě strany přejí, aby spolupráce pokračovala i v dalších letech. Příslušníci a vedoucí služební funkcionáři ÚO Kolín si nesmírně váží spolupráce se zahraničními kolegy, na které se mohou podílet díky vstřícnosti a úzké spolupráci s HZS podniku Draslovka. Zvláštní poděkování patří Klaasovi van der Veldemu, který do těchto stáží dává maximum energie a entuziasmu. Nezbývá než si přát, aby byla epidemie nového typu koronaviru COVID-19 úspěšně zvládnuta a kolínští hasiči mohli opět absolvovat společný výcvik s kolegy z Nizozemska.


por. Ing. Dagmar ZEMANOVÁ, plk. Mgr. Bc. Dalibor ZEMAN, HZS Středočeského kraje, Bc. Rudolf SEDUNKA, HZS podniku Lučební závody Draslovka, a. s. Kolín, foto archiv HZS Středočeského kraje
 

Na začátku června proběhl na Máchově jezeře v Libereckém kraji praktický výcvik práce na vodě – klidné hladině. Odborné přípravy se zúčastnili hasiči HZS Libereckého kraje ze stanic Doksy a Česká Lípa.

Odborná příprava byla rozdělena do několika částí, každá z nich se zaměřovala na jiný druh dovedností, které hasiči musí během služby ovládat tak, aby byli co nejlépe připraveni při podobných reálných událostech zasáhnout a pomoci. Tento výcvik je přípravou na další část, která proběhne na tekoucí vodě, a hasiči HZS Libereckého kraje, Územního odboru (ÚO) Česká Lípa ji absolvují v průběhu září na umělé slalomové dráze v Roudnici nad Labem.

Celé akci předcházelo teoretické seznámení hasičů s průběhem a bezpečností práce při pohybu v areálu Yacht clubu Doksy. Proběhla kontrola všech věcných prostředků potřebných pro výcvik použitých z výbavy stanic ÚO Česká Lípa. Poté byli hasiči rozděleni do tří skupin.

První část praktické odborné přípravy spočívala v nácviku správného spuštění plavidla na vodní hladinu. Další blok odborné přípravy byl zaměřen na procvičení samotné jízdy s motorovým plavidlem na volné vodní hladině, a to jak jízdy výtlačné, tak jízdy ve skluzu. Dále si hasiči osvojovali manévrování s plavidlem, prudké zatáčení, při kterém je nutné počítat s velkou odstředivou silou, a příjezdy k daným cílům jak popředu, tak pozadu.

Ve druhé části se hasiči zaměřili na záchranu osob z vody. Vzhledem k okolnostem, které se mohou rychle měnit v neprospěch zachraňovaného, musí být taková činnost prováděna precizně a rychle. Při výcviku hasiči vyzkoušeli různé varianty záchrany tonoucího. Jedním z hlavních úkolů této části byl nácvik přiblížení se k tonoucí osobě, která jeví známky paniky a agrese. Tento způsob záchrany je pro záchranáře velice rizikový, proto se této technice věnuje při výcviku velká pozornost. Další způsob, který hasiči trénovali, bylo vytažení tonoucího na loď pomocí páteřní desky a dvou hasičů v člunu za asistence zachránců z vody. Jako další možnou variantu záchrany tonoucího hasiči cvičili tažení, kdy zachránce zůstane ve vodě a pomáhá kolegům na člunu s vytažením tonoucího do bezpečí lodi. Vytažení zachraňovaného do bezpečí plavidla je nedílnou součástí výcviku. Zkušenosti z praxe dokazují, že pokaždé je situace pro záchranu jiná. Záleží na tom, zda je tonoucí v bezvědomí nebo při vědomí, zda má na sobě plovací vestu, jaký typ plavidla je při záchraně používán. Při tomto úkonu je důležité udržování stability plavidla.

Třetí část byla věnována záchraně tonoucího pomocí házecího pytlíku. Házecí pytlík se skládá z plovoucího lana a obalu. Tento způsob záchrany je považován za nejrychlejší a nejefektivnější, proto by měl být použit jako první volba, pokud to podmínky umožňují. Hlavními kritérii při rozhodování je stav zachraňovaného, zda komunikuje, je schopen se lana chytit a udržet. Druhé kritérium je dáno délkou lana.

Nedílnou součástí výcviku byl nácvik vstupu do vody z plavidla. Důležité při této činnosti je, aby hasič, který vstupuje do vody, neztratil orientaci a vizuální kontakt se zachraňovaným.


por. Bc. Lucie HLOŽKOVÁ,  ppor. Ing. Jan SOUŠEK, HZS Libereckého kraje, foto archiv HZS Libereckého kraje
 

Hasičský záchranný sbor České republiky se při zásahové činnosti dostává i do situací, kdy je potřeba vyhledat osobu zavalenou pod sutinami, např. po výbuchu plynu nebo zeminou při výkopových pracích. Hasiči disponují mnoha technickými prostředky, jako jsou štěrbinové kamery, echolokátory apod., ale i tyto přístroje mají své limity použití. Další z možných a účinných způsobů, jak vyhledat zavalenou osobu, je využít speciálně cvičených psů, kteří jsou pro tyto typy zásahů cvičeni.

Pro vyhledávání zavalených a zasypaných osob jsou využíváni psi HZS ČR, Policie ČR, ale i dalších dobrovolnických organizací, které se této problematice aktivně věnují. Podmínkou pro nasazení do záchranné akce je splnění tzv. Atestu MV, který je pořádán odborem IZS a výkonu služby MV­-generálního ředitelství HZS ČR. Po splnění atestační zkoušky může být psovod se svým psem nasazen při mimořádných událostech.

Atest má platnost dva roky a po dvou letech jej musí psovod se svým psem znovu obhájit. Každý má na složení atestu tři pokusy, pokud neuspěje ani na třetí pokus, je pes z této specializace vyřazen.

Atestační zkoušky probíhaly tento rok ve dnech 1. až 3. června v katastru města Ralsko v Libereckém kraji, kde během dvou dnů nastoupilo ke složení náročné zkoušky celkem 20 psovodů se svými psy. Část kynologů absolvovala atest poprvé a část jich obhajovala již platný atest. Složení psovodů bylo zastoupeno pěti příslušníky HZS ČR a jejich psy, třemi strážníky Městské policie, Praha (2x), Ostrava (1x) se služebními psy a dále dvanácti členy spolků (Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Svaz záchranných brigád kynologů České republiky). Zkušebními komisaři byli členové odborné kynologické komise, kterou zřizuje MV­-generální ředitelství HZS ČR.

Každá atestační zkouška se skládá ze dvou částí, denní a noční. Po úspěšném absolvování denní části postupuje psovod do noční části. V případě neúspěšného složení denní části je zkouška ukončena a psovod končí.

Tentokrát se denní část skládala z prohledání dvou prostorů. Časový limit na vykonání zkoušky byl 20 minut s pětiminutovou přestávkou, která se však do limitu nezapočítávala. Po prohledání prvního prostoru psovod nahlásil počet a místo nalezených osob, poté pokračoval do druhého prostoru. Po opuštění prvního prostoru se psovod už nemohl vrátit, musel si proto být naprosto jistý, že jeho pes vyhledal všechny osoby v daném prostoru. S jistotou pouze věděl, že maximální počet hledaných osob v obou prostorech jsou čtyři lidé. Vždy byl daný scénář, podle kterého psovod postupoval. Součástí atestu mohla být další pravidla pro prohledávání, např. určené místo pro vstup do sutiny, zakázaná místa, kam nesmí psovod nebo kam nesmí ani pes. Jedna z obvyklých podmínek při takové zkoušce je být v neustálém vizuálním kontaktu psovoda se psem. Těmito omezeními společně s časovým limitem, který je daný pro celé nasazení v obou prostorech, se přezkušuje ovladatelnost psa, jeho psychická odolnost při nasazení pod tlakem.

Noční část atestu tvořil jeden prostor, v němž bylo určeno místo, kudy pes vstupuje do sutiny. Pes v této části pracoval samostatně bez vizuálního kontaktu s psovodem. V noční části se prověřovala samostatnost ve zhoršených světelných podmínkách. Sutina byla částečně nasvícena osvětlovací technikou. V této části se přezkušovala samostatná práce psa, jako je označení osoby bez vizuálního kontaktu s psovodem a schopnost označení více osob kousek od sebe bez toho, aby psovod vstoupil na sutinu. Bylo tedy třeba psa odvolávat od nalezené osoby a následně vyslat psa přes již nalezené osoby tak, aby je přešel a pokračoval dál v prohledávání sutiny.

Z dvaceti psovodů, kteří nastoupili ke zkoušce, úspěšně dokončilo atest šest z nich. Tři z HZS ČR, jeden z Městské policie Ostrava a dva z dobrovolných organizací. Úspěšným získáním atestu se za HZS Libereckého kraje mohou pochlubit kynolog nstržm. Pavel Málek s tříletou fenkou německého krátkosrstého ohaře jménem Yetti ze Schwarzenberských strání a nstržm. Václav Vančura se čtyřletou fenkou Swix plemene evropského saňového psa. Oba zmiňovaní kynologové dovedli k atestu už svého druhého psa v pořadí. Novým atestovaným psovodem HZS ČR se stal npor. Ivo Jeřela, DiS., z HZS Jihomoravského kraje.


por. Bc. Lucie HLOŽKOVÁ, HZS Libereckého kraje, foto archiv HZS Libereckého kraje
 

Již tradičně po dvou letech se i letos uskutečnilo zasedání k dohodě o Transportním informačním a nehodovém systému (TRINS). Zázemí pro toto setkání poskytlo MV­-generální ředitelství HZS ČR. Účastníky byli kromě zástupců HZS krajů a Svazu chemického průmyslu (SCHP) také zástupci podniků zařazených v TRINS.

Zasedání zahájil náměstek generálního ředitele HZS ČR pro IZS a operační řízení brig. gen. Ing. František Zadina a připomněl, že letos jde již o pětadvacátý rok spolupráce. Poté dostal slovo ředitel SCHP Ing. Ivan Souček, který zhodnotil kooperaci ze strany chemických podniků.

Dohoda TRINS byla uzavřena v roce 1996 jako pomoc při dopravních nehodách s výskytem nebezpečných látek. Během těchto pětadvaceti let došlo k jejímu postupnému rozšíření o spolupráci při likvidaci mimořádných událostí (MU) vzniklých ve stacionárních objektech při výrobě a nakládání s nebezpečnými látkami a o služby přispívající k ochraně životního prostředí. Dnes je do této dohody zapojeno celkem dvacet dva společností.

Na letošním setkání účastníci prezentovali sedm přednášek z různých oblastí. V úvodu byla přednesena bilanční zpráva s počtem zásahů s využitím dohody TRINS, kterých se za celou dobu trvání dohody uskutečnilo přes šest set. Při porovnání dvouletých cyklů je patrné, že opět dochází k mírnému nárůstu zásahů při vyžádání III. stupně pomoci, tedy požadavek na nasazení sil a prostředků členské společnosti. Zatímco v letech 2016 až 2017 byla pomoc TRINS vyžádána osmnáctkrát a z toho šestkrát ve III. stupni, v letech 2018 až 2019 byl TRINS využit dvacetkrát a čtrnáctkrát ve III. stupni.

V další části zasedání byli účastníci seznámeni s poznatky ze zásahů, které přednesl Vlastimil Kudrna ze společnosti Spolchemie, a.s. Zmínil příčiny a řešení úniku kyseliny chlorovodíkové v roce 2016 a úniku allylchloridu v roce 2019. Oblast přípravy na zásahy popsal v přednášce velitel jednotky HZS podniku Lučební závody Draslovka, a.s., Kolín Bc. Rudolf Sedunka. Během přednášky věnované cvičení pořádaného v České republice názorně ukázal přítomným, jak hasiči zdokonalují znalosti ve spolupráci s jednotkami požární ochrany ze zahraničí.

Nová pomůcka pro velitele
Jedním z důležitých prvků pomoci je informační podpora pro zasahující složky na místě zásahu. Na zasedání byla představena nová pomůcka pro velitele zásahu napomáhající řešit zásah u cisteren a tankkontejnerů, jejíž potřeba vyplynula z minulého setkání. Pomůcka, na jejímž vývoji se podílel HZS ČR ve spolupráci s odbornými firmami, je zpracována formou karty a obsahuje nejdůležitější informace, jako jsou například postup během přečerpávání látky či manipulace s ní a je vhodně graficky zpracována.

Největším problémem, který vyplynul z činnosti v posledních letech, je určení, kdy jde o zásah v rámci TRINS a kdy nikoli. Bylo tedy potřeba stanovit přesná pravidla. Po několika společných schůzkách zástupců HZS ČR a střediska TRINS byl navrhnut „Metodický pokyn pro vyhodnocení poskytované pomoci TRINS“. Tímto pokynem je určeno, že o zásah v rámci TRINS jde tehdy, pokud je pomoc vyžádána krajským operačním a informačním střediskem nebo operačním a informačním střediskem MV­-generálního ředitelství HZS ČR a současně je velitelem zásahu velitel jedné ze základních složek IZS. Dále byly vyspecifikovány případy, kdy se o pomoc podle dohody nejedná. Tyto MU se zapojením systému TRINS jsou evidovány operačními a informačními středisky HZS ČR nebo velitelem zásahu. Ze strany HZS ČR byl nastaven postup evidence spolupráce využívající informační systém operačního řízení, který na výročním zasedání prezentoval operační důstojník z MV­-generálního ředitelství HZS ČR ze sekce IZS a operačního řízení mjr. Ing. Jakub Boček.

Na závěr ředitel Střední průmyslové školy Hranice představil vyučované obory se zaměřením na požární ochranu, konkrétně „Chemický specialista pro IZS“ a „Stavební specialista protipožární prevence“. Žáci těchto oborů procházejí odbornou přípravou a pravidelně se účastní aktivit TRINS jako figuranti při cvičeních nebo jako pozorovatelé.

Závěrečným proslovem zasedání ukončil brig. gen. Ing. František Zadina. Ten se s díky rozloučil s mjr. Ing. Štěpánem Buchtou, který se třináct let podílel na spolupráci s TRINS jako garant za HZS ČR, a popřál všem, aby spolupráce byla minimálně na stejně vysoké úrovni jako doposud. Poděkování za fungování TRINS a výborné vztahy mezi HZS ČR a SCHP patří všem součástem HZS ČR i všem společnostem zapojeným do TRINS.


mjr. Ing. Jakub BOČEK, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv MV­-generálního ředitelství HZS ČR
 

Varování obyvatelstva je základním opatřením k zajištění jeho ochrany. K naplnění tohoto opatření provozuje Ministerstvo vnitra prostřednictvím HZS ČR jednotný systém varování a vyrozumění (JSVV) [1,2].

Technická infrastruktura JSVV je ve stávající podobě provozována déle než 25 let. Přenosová soustava JSVV komunikuje jednosměrně – Obr. 1 Zařízení Kairos KA-160zajišťuje pouze přenos příkazů k ovládání koncových prvků varování (KPV) z vyrozumívacích center (VyC). Neumožňuje kontrolovat stav koncových prvků a ani plnohodnotně využít nové technologie, které jsou v současnosti k účelům varování k dispozici. Hlasové služby, které jsou základem tísňového informování, nejsou stávající přenosovou soustavou JSVV podporovány, vyjma přenosu příkazů k dálkovému odbavení verbálních informací, jež jsou předem nahrány a uloženy v paměti elektronických sirén nebo místních informačních systémů. Ve druhé polovině loňského roku byly na základě dohovoru mezi MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR a ČEZ, a.s., zahájeny práce na modernizaci přenosové soustavy JSVV v zónách havarijního plánování jaderných elektráren.

Východiska pro výběr technologie pro novou přenosovou soustavu
Jako východiska pro technickou specifikaci modernizace přenosové soustavy JSVV v zónách havarijního plánování byly použity poznatky z výzkumného projektu „Výzkum kritických informačních struktur státu se zaměřením na jednotný systém varování a informování obyvatelstva“ [3]. V rámci tohoto projektu byla od roku 2015 řešena i problematika vytvoření zabezpečeného jednotného systému varování a informování obyvatelstva, který by měl být založen na moderních principech a možnostech současných i budoucích informačních technologií.
V první etapě řešení této části projektu bylo provedeno zhodnocení stávajícího JSVV a stanoveny zásadní požadavky, které by měl nový systém splňovat. Byl proveden průzkum stavu řešení problematiky varování a vyrozumění v zahraničí, zejména s ohledem na technologie používané v rámci přenosových soustav. Následně bylo provedeno technickoekonomické zhodnocení technologií, které by bylo možné použít pro modernizaci přenosové soustavy JSVV. Cílem bylo identifikovat takové technologie, které jsou standardizované a otevřené a které tedy umožňují využít řešení od více potenciálních výrobců a dodavatelů. Z hlediska rádiové komunikace byly proto posuzovány pouze technologie standardizované Evropským standardizačním institutem (ETSI).

Na základě provedených analýz a hodnocení bylo doporučeno:

1. Ponechat i nadále stávající přenosovou soustavu JSVV postavenou na bázi technologie POCSAG [4] pro základní řízení koncových prvků varování. Výhodou této technologie je její jednoduchost a z ní vyplývající spolehlivost [5]. To představuje i snadnou udržitelnost v mimořádných situacích.
2. Pro zajištění nově požadovaných funkcionalit, zejména obousměrných datových přenosů včetně kontroly stavu koncových prvků varování a propojení se systémy monitoringu prostředí, bylo doporučeno rozvoj nové přenosové soustavy JSVV řešit na bázi technologie standardu DMR [6].
3. Ve vazbě na strategii NAKIT, která byla zpracována pro zajištění mobilních komunikačních služeb pro složky integrovaného záchranného systému, bylo doporučeno zohlednit i využití technologie LTE [7], případně využít i technologie používané v systémech IoT (internet věcí) jako např. LpWAN, LoRa, ZigBee aj.

Na základě těchto doporučení bylo přikročeno k laboratornímu a terénnímu testování nových technologií a jejich využití pro ovládání koncových prvků varování. Pozornost byla věnována zejména technologiím standardu DMR. Byla stanovena referenční sestava zařízení, testována její energetická náročnost v různých provozních režimech a prověřován vliv digitalizace přenosů na srozumitelnost verbálních informací. V přenosové cestě mezi zadávacím terminálem na VyC a vlastním koncovým prvkem varování může dojít k vícenásobné digitalizaci signálu různými kodeky a k použití kombinací různých typů modulací. To se týká zejména míst, ve kterých jsou koncovými prvky varování digitální bezdrátové místní informační systémy. Výsledný demodulovaný signál je pak na cílovém území šířen prostřednictvím vysoce výkonných akustických prostředků, jakými jsou elektronické sirény nebo hlásiče místních informačních systémů (elektronické sirény a místní informační systémy jsou dále uváděny i pod společným názvem elektronické koncové prvky varování nebo ve zkratce jako EKPV). Výsledky všech testů potvrdily použitelnost řešení přenosové soustavy na bázi technologie DMR k daným účelům [8].

Poznatky z řešení výzkumného projektu byly použity při vypracování technické specifikace pro veřejnou zakázku na dodávky technologií pro vybudování obousměrné přenosové soustavy (OPS) pro zóny havarijního plánování (ZHP) obou našich jaderných elektráren [9].

Obousměrná přenosová soustava
Veřejnou zakázkou bylo poptáno řešení OPS na bázi technologie DMR (Digital Mobile Radio) podle standardu ETSI v kmitočtovém pásmu 146-174 MHz nebo na obdobné standardizované technologii pracující ve stejném kmitočtovém pásmu [9]. Žádné jiné technické řešení nebylo nabídnuto.

Jaké bylo řešení OPS, které bylo předloženo ve vítězné nabídce? Obousměrná přenosová soustava zabezpečuje:

• přenos příkazů pro varování obyvatelstva varovnými signály a pro poskytování předem definovaných varovných informací, které jsou uloženy v paměti EKPV,
• přenos diagnostických a stavových informací od EKPV a informací z čidel monitoringu prostředí od koncových prvků měření (KPM) na územně příslušná VyC a případně další určená místa,
• hlasový vstup z VyC a případně z dalších vybraných míst do EKPV a
• přenos diagnostických a stavových informací z technologických prvků přenosové soustavy JSVV na VyC.

Použitá technologie umožňuje automatickou diagnostiku a dálkovou správu – sledování provozu přenosových technologií, předávání informací o průchodu informací rádiovou sítí a o poruchových stavech základnových rádiových stanic.

Přenos rádiových signálů OPS je zabezpečen před náhodnými i záměrnými pokusy napadení přenosu příkazů a dalších informací mezi koncovými prvky a linkovým operátorským API rozhraním šifrou AES 256.

OPS zajišťuje komunikační požadavky na jednom fyzickém rádiovém kanálu (popř. nosném kmitočtu), přičemž jsou možné dvě na sobě nezávislé komunikace současně, a to včetně datových přenosů oběma směry.

Veškerá zařízení OPS mají zajištěno napájení ze dvou napájecích zdrojů – hlavního a náhradního. Hlavní zdroj napájení zařízení OPS tvoří veřejná elektrická distribuční síť o nominálním napětí 230 V střídavých. V případě stanovišť, která jsou vybavena zálohovaným napětím 48 V, je hlavním zdrojem toto napětí. Náhradní zdroje akumulátorového typu umožňují provoz prvků OPS po dobu 72 hodin. Náhradní napájecí zdroje zařízení OPS jsou vybaveny odpojovači proti hlubokému vybití akumulátorů a jsou automaticky dobíjeny z hlavního zdroje elektrické energie. Jsou vybaveny ochranou proti přepětí, podpětí a přepólovaní.

Prvky OPS
OPS je postavena na rádiové technologii standardu DMR v provozním režimu Simulcast a skládá se z:

• řídicího prvku OPS, kterým je zařízení Kairos KA-160 v konfiguraci „Master“. V každé ZHP je provozován jeden hlavní a jeden redundantní řídicí prvek. V případě redundantního řídicího prvku je zařízení Kairos KA-160 provozováno v konfiguraci „Secondary Master“.

Obr. 2 Propojení prvků přenosové infrastruktury v OPSKAIROS je víceprotokolový převaděč, ve kterém jsou všechny modulační, demodulační a filtrovací procesy implementovány softwarově s využitím Digital Signal Processoru (DSP), jde tedy o tzv. „softwarové rádio“.

Do rádiové sítě jsou jeho cestou připojeny rozhraním ethernet linkové operátorské terminály z územně příslušných VyC pomocí API rozhraní rádiové sítě.

• základnových rádiových stanic (BTS), které zajišťují pokrytí jednotlivých ZHP rádiovým signálem OPS. Jako BTS jsou opět použita zařízení Kairos KA-160 ovšem v konfiguraci „Slave“. Jejich výstupní výkon je programově nastavitelný v rozsahu 1–25 W, přičemž v individuálním oprávnění, vydaném pro dané účely Českým telekomunikačním úřadem, je povolen maximální vyzářený výkon 10 W. Výkonovou rezervu se předpokládá využít pro možné sloučení více kanálů do jedné antény pro vykrytí výkonových ztrát ve VHF části. Tím by bylo možné v budoucnosti řešit případné zvýšení přenosové kapacity rádiové sítě.

Anténní systémy základnových stanic jsou tvořeny dvoudipólovými ziskovými anténami VHF. Na přijímací straně jsou anténní systémy vybaveny laditelnými anténními filtry.

• datových spojů, které slouží k propojení BTS a řídícího prvku do jedné rádiové sítě OPS. V každé ZHP je provozována samostatná OPS. Datové spoje jsou zřizovány podle možností, buď jako ethernetové spoje nebo rádiové linky v pásmu UHF. Rádiové linky jsou použity pro připojení základnových stanic na stanovištích, na kterých není možné zřídit ethernetovou konektivitu. Jsou použity rádio­vé linky Kairos KA-450.
• koncových prvků přenosové soustavy (KPPS). KPPS je připojen ke kaž­dému koncovému prvku varování v ZHP. KPPS je tvořen zařízením IEP-2, které je řídicím prvkem komunikace mezi koncovým prvkem varování a přijímačem stávající jednosměrné přenosové soustavy JSVV a zároveň přijímačem/vysílačem nové OPS. Součástí KPPS jsou DMR radiostanice a POCSAG přijímač JSVV typ T12.

Funkcionality KPPS

Obr. 3 Blokové schéma KPPSKPPS zajišťuje v OPS:
1) příjem
příkazů pro aktivaci EKPV v ZHP,
digitální modulace přímých hlasatelských vstupů z VyC do EKPV,
dotazů na diagnostické a stavové informace EKPV,
dotazů na aktuální informace z KPM (včetně technického stavu).

2) vysílání
diagnostických a stavových informací z EKPV,
informací s aktuálními stavy a hodnotami měřených veličin z KPM.

V rámci OPS je každý KPPS identifikován jedinečnou uživatelsky nastavitelnou adresou (ID). OPS umožňuje vysílání na jeden konkrétní KPPS i sdružování KPPS do uživatelsky nastavitelných skupin. Jednomu KPPS lze přidělit až 34 skupinových adres. Z těchto skupinových adres mají první dvě adresy pevně dané určení. Jde o tzv. krajskou adresu, která je přidělena všem KPPS na území jednoho kraje. Druhou skupinovou adresou je tzv. územní, která je přidělena všem KPPS na území spravované jedním územním odborem HZS ČR (v podstatě jde o území bývalých okresů). Zbývajících 32 skupinových adres je možné přidělit podle potřeb jednotlivých krajů.

Skupinové adresy zjednodušují činnost operátorů ve VyC a zkracují přenosy v infrastruktuře systému tím, že pod jednou společnou adresou lze ovládat více koncových prvků varování. Může jít například o všechny koncové prvky varování na území jedné obce nebo na území ohroženém mimořádnou událostí v okolí nějakého nebezpečného provozu. Skupinové adresy bude možné přidělovat i KPPS z různých krajů. V tomto případě je však nutná domluva příslušných krajů a přidělení takovéto adresy musí být schváleno MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR.

Každý KPPS je vybaven pamětí, do které jsou zaznamenávány veškeré aktivity připojeného koncového prvku varování. Paměť zaznamenává minimálně 250 posledních aktivit. Záznamy jsou přístupné přes servisní rozhraní pro účely fyzické manipulace (vyčtení aktivit servisním technikem přímo v místě instalace) a také ve formě diagnostické informace, která může být odeslána do VyC. Záznamy z paměti KPPS jsou odesílány výhradně na dotaz z VyC.

Rozhraním pro připojení KPPS k EKPV/KPM a ostatním součástem je rozhraní RS-232. Prostřednictvím rozhraní RS-232 lze KPPS také programovat a nastavovat jeho provozní parametry.

Princip činnosti OPS
KPPS je trvale na příjmu na kmitočtech obou přenosových soustav (OPS i jednosměrné JSVV). Když ­přijme rádiový signál, vyhodnotí, zda je určen pro jemu přidělenou identifikační adresu. Je­ li tomu tak, vyhodnotí řídicí jednotka KPPS obsah vysílání a provede určenou činnost. Vysílání, které není určeno pro jeho adresu, KPPS ignoruje.

Obr. 4 Prototyp zařízení IEP-2Aby bylo zajištěno, že KPPS nebude realizovat vícero totožných příkazů, přijatých krátce po sobě, je vybaven mechanismem blokování vícenásobného shodného příjmu. Dobu blokování lze uživatelsky nastavit. Doba blokování začíná běžet okamžikem prvního příjmu příkazu. Přijme­ li KPPS během této doby příkaz se stejným obsahem jako příkaz právě zpracovaný, ignoruje ho. Přijme­ li KPPS během odbavování další (neduplicitní) příkaz, provede jej maximálně do 30 sekund po dokončení právě probíhajícího příkazu.

Pokud KPPS přijme současně signál z obou přenosových soustav (OPS i jednosměrné JSVV), zpracuje nejprve příkaz přijatý z OPS. Příkaz z jednosměrné JSVV zpracuje následně v souladu s uvedenými pravidly.

Komunikace KPPS a koncového prvku varování probíhá vždy způsobem dotaz/odpověď (příkaz/potvrzení), přičemž aktivní stranou je vždy KPPS a stranou potvrzující je EKPV/KPM. V klidovém stavu, kdy KPPS neodbavuje přijatý příkaz, posílá periodicky dotaz na připojený koncový prvek varování. Ten v odpovědi předává do KPPS diagnostické informace a údaje z monitoringu. Koncové prvky varování nikdy neposkytují tyto informace samy, vždy pouze jako odpověď na dotaz.

Odesílání diagnostických informací a údajů z monitoringu EKPV/KPM do VyC provádí KPPS:

• na základě dotazu na KPM nebo po aktivaci EKPV dálkově z VyC jednorázově nebo periodicky v nastavitelném časovém intervalu,
• při změně provozního či funkčního stavu EKPV a při změně stavu veličiny měřené KPM.

Přenosy realizované v OPS
Přenosy realizované v OPS lze rozdělit z hlediska směru na přenosy:

• ve směru od VyC ke koncovým prvkům a
• ve směru od koncových prvků varování k VyC.

a) Přenosy ve směru od VyC ke koncovým prvkům varování
Přenosy ve směru ke koncovým prvkům varování mohou obsahovat:

• příkazy pro ovládání koncových prvků,
• příkazy pro prověřování jejich funkčnosti a
• dotazy na jejich stav.

Příkazy pro ovládání koncových prvků varování
Jsou použity následující příkazy:

• spuštění akustického varovného signálu,
• spuštění znělky (gongu),
• spuštění verbální informace uložené v paměti elektronického koncového prvku varování,
• přímý hlasatelský vstup z VyC,
• připojení a odpojení externího zdroje audio signálu,
• připojení a odpojení FM rozhlasového přijímače,
• předání zprávy pro varovný informační panel nebo pager,
• vypnutí a zapnutí automatických hlášení stavů koncovým prvkem.
• STOP. Ukončení jakékoli právě realizované činnosti koncovým prvkem a jeho uvedení do pohotovostního stavu.
• RESET KPV. Ukončení jakékoli právě realizované činnosti koncovým prvkem varování a zrušení veškerých dalších činností, které čekají v paměti koncového prvku varování na odbavení – uvedení do pohotovostního stavu.

Obr. 5 Schéma JSVV v ZHP jaderných elektrárenPříkaz pro prověření funkčnosti – TEST KPV
Tento příkaz může být zaslán na kteroukoli adresu KPPS a uskutečňuje se jím prověrka funkčnosti všech rozhodujících částí koncového prvku varování bez vně zjevného zvukového efektu. Výsledek kontroly je zaznamenán do nepomíjivé paměti koncového prvku varování.

Dotazy na stav KPV a KPM
Dotazem mohou být zjišťovány:

• Stav koncového prvku. Dotaz je iniciován obsluhou na VyC. V odpovědi jsou obsaženy informace o všech kontrolovaných stavech. V případě oslovení více KPV je použita forma polling.
• Poslední aktivace koncového prvku. Dotaz je iniciován obsluhou z VyC. V případě oslovení více KPV je realizován formou polling.
• Funkčnost napájení z elektrorozvodné sítě. Dotaz je iniciován obsluhou na VyC. V případě oslovení více KPV je realizován formou polling.
• Kapacita akumulátoru. Dotaz je iniciován obsluhou na VyC. V případě oslovení více KP je realizován formou polling.
• Aktuální hodnota měřené veličiny KPM nebo čidla připojeného ke KPV. Dotaz je iniciován obsluhou na VyC. V případě oslovení více KP je realizován formou polling.

b) Přenosy ve směru od koncových prvků varování k VyC
Ve směru od koncových prvků varování jsou přenášena:

Automatická hlášení o stavech KPV
Jde o hlášení:

• poklesu napětí akumulátoru pod 95 % jmenovité hodnoty,
• překročení nastavené hodnoty veličiny čidla monitoringu prostředí,
• poruchových stavů KPV, mezi které se řadí:
• závada koncového zesilovače,
• závada na elektroakustickém měniči,
• ztráta komunikace s venkovním hlásičem u MIS a
• otevření skříně řídicí elektroniky.
   

Automatická hlášení aktivace KPV
Jsou hlášena:

• místní spuštění KPV, včetně informace o spuštěném příkazu,
• spuštění KPV ze vzdáleného terminálu, včetně informace o spuštěném příkazu a
• spuštění KPV cestou autonomního systému varování  včetně informace o spuštěném příkazu.

Každé hlášení je identifikováno odesílatelem (ID KPPS) a doplněno datem a časem odeslání. Vždy je realizováno na územně příslušné VyC II. úrovně. Odpovědi na dotazy pak ještě na VyC, které dotaz zadalo.

Dohledový a servisní software
OPS je vybavena dohledovým systémem s monitoringem alarmových stavů základnových rádiových stanic. Jsou monitorovány základní provozní parametry stanice a funkčnost datového propojení s řídicím prvkem OPS. Jako alarmové stavy základnové rádiové stanice automaticky hlásí výpadek napájení a otevření skříně.

Závěr
OPS je prvním krokem výstavby nové tzv. druhé vrstvy přenosové soustavy JSVV. Jde o přenosovou soustavu, která přinese zcela nové možnosti ve využití JSVV v České republice. Umožní využít elektronické koncové prvky varování v celém rozsahu jejich funkcio­nalit a vytvoří také podmínky pro začlenění dalších moderních technologií do JSVV, a to včetně zařízení pro monitoring prostředí. Ve srovnání se zahraničními varovacími systémy snese nejpřísnější kritéria hodnocení. Nezbývá než doufat, že se podaří signálem druhé vrstvy přenosové soustavy zabezpečit co nejdříve celé území České republiky.

Informační zdroje
[1] Česká republika. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky 2000, částka 73
[2] Česká republika. Vyhláška Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. In: Sbírka zákonů České republiky 2002, částka 133
[3] Česká republika, Ministerstvo vnitra, Výzkum kritických informačních struktur státu se zaměřením na jednotný systém varování a informování obyvatelstva, Program BV III/1-VS
[4] Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/POCSAG
[5] GINZL, František, ŠIMEK, Tomáš: Jednotný systém varování a vyrozumění – Analýza metodiky použití JSVV, MV­ generální ředitelství HZS ČR – Institut ochrany obyvatelstva, Lázně Bohdaneč 2015
[6] European Telecommunications Standards Institute, In: http://www.etsi.org/technologies­ clusters/technologies/digital­ mobile­ radio
[7] https://cs.wikipedia.org/wiki/LTE
[8] GINZL, František: Ověření použitelnosti technologie standardu DMR k přenosu mluveného slova pro potřeby JSVV, MV­ generální ředitelství HZS ČR – Institut ochrany obyvatelstva, Lázně Bohdaneč 2017
[9] Česká republika. Zadávací podmínky pro realizaci zadávacího řízení v nadlimitním režimu podle § 25, ve smyslu § 131 a 132 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, vedeném pod názvem „Rámcová dohoda na dodávky koncových prvků varování v zónách havarijního plánování“, Č.j.: MV-38873-2/PO­ PSM-2019.


Ing. František GINZL, Institut ochrany obyvatelstva, Dr. Ing. Jan POLÁK, MBA, COFI s.r.o., foto archiv autorů
 

Chemická laboratoř Institutu ochrany obyvatelstva zakoupila přístroj pro rychlou detekci vybraných výbušnin FIDO X3, a to hlavně z toho důvodu, že do té doby nebyl k dispozici žádný přístroj, který by na jakémkoli principu umožňoval v různých vzorcích (nálezy neznámých látek, vzorky získané při zjišťování příčin vzniku požárů atd.) toto stanovení provádět.

Přístroj FIDO X3 (obr. 1) reaguje na vojenské, průmyslové, kapalné i různé podomácku vyrobené výbušniny, včetně nitrosloučenin (nitromethan, nitrotoluen, nitrobenzen), dusičnanů (dusičnan amonný, nitrát močoviny, kyselina dusičná), nebo peroxidů.

Při detekci technologií FLIR TruTrace, která je založena na principu zhášení luminiscence - Amplifying Fluorescent Polymers (AFP), využívá polymerů, které vytvářejí dlouhé řetězce - vlákna molekul, které spolu „elektronicky“ komunikují. V nepřítomnosti detekované látky všechny molekuly emitují luminiscenční záření. Ve chvíli, kdy kterákoli z molekul ve „vlákně“ přijde do styku s molekulou výbušniny, dojde k vypnutí luminiscence. Luminiscenční spektrometrie je jednou z nejcitlivějších dostupných technik pro detekci výbušnin a použití principu AFP dále zvedlo citlivost o několik řádů. Technologie FLIR TruTrace pak využívá vícekanálové detekce a je schopna nejen s vysokou citlivostí až ve fentogramech (10-15 g), ale i s vysokou selektivitou, detekovat široké spektrum výbušnin včetně identifikace skupinového typu výbušniny (obr. 2). Celá analýza je velmi rychlá a trvá několik sekund. Stejně tak je i velmi rychlé čištění senzoru, které je třeba provést při zahlcení přístroje. [1]

Obr.1 Přístroj FIDO X3	Obr. 2 Detailní pohled na displej přístroje

Detektor výbušnin byl využit v chemické laboratoři Institutu ochrany obyvatelstva například při analýze vzorku z místa požáru, který tvořily zbytky prachu uskladněné v dřevěné bedně (obr. 3). Šlo o látku neznámého složení, která způsobila výbuch. Po odebrání stěrů pomocí k tomu určených papírků přístroj FIDO X3 vzorek analyzoval jako vojenskou výbušninu. K potvrzení pak byly ještě použity jednoduché analytické testy a rentgenfluorescenční analýza, jejichž výsledkem bylo, že se jedná o černý prach.

Obr. 3 Vzorek určený k analýzeProtože přístroj FIDO X3 využívají v České republice i další organizace, např. různé složky Armády ČR, bylo snahou provést experimentální zkoušky v terénu, kterých by se tyto skupiny zúčastnily. Cílem zkoušek byla jak analýza různých typů vyráběných výbušnin, tak i složek, které se při jejich výrobě používají (např. hexogen, tritol), a zároveň porovnání toho, jak správně jednotlivé skupiny využívající přístroj FIDO X3 odebírají vzorky (stěry). Přístroj totiž umožňuje měření přímou analýzou par nebo pomocí stěrových papírků a bezchybně provedený odběr vzorku (stěr) je důležitou součástí analýzy.

Tyto experimenty měly proběhnout v dubnu letošního roku, ale vzhledem k situaci, která nastala v důsledku epidemie SARS – CoV-2, musela být akce odložena na podzimní termín.

Zdroj
[1] http://www.rmi.cz/fido­ x3


pplk. Ing. Petra LOČÁRKOVÁ,  Institut ochrany obyvatelstva, foto autorka a archiv ZPP
 

Pánbůh se prý nejvíce směje, když člověk plánuje. Tomuto tvrzení jsme v letošním předjaří museli dát tvrdě zapravdu. Přesto však výbor Podřipské hasičské župy věří, že v sobotu 24. října 2020 se dobrovolní, profesionální a podnikoví hasiči a jejich příznivci opět sejdou o desáté hodině dopolední v Krabčicích na návsi, aby pak průvodem prošli na úpatí nejposvátnější české hory Říp.

Věříme, že nádherná alej z Rovného bude opět lemována desítkami červených automobilů, z nichž ty nejstarší se budou vyjímat na Kramářském place mezi stánky s občerstvením a prezentací sponzorských firem. Tak jako v loňském roce nad akcí převzal záštitu starosta města Roudnice nad Labem Ing. František Padělek. Tóny československé státní hymny nám připomenou, že se scházíme v předvečer 102. výročí vzniku společného státu Čechů a Slováků. Hudba bude v režii Velkého dechového orchestru Mělník, který se představí koncertem. Když se zadaří, tak následně jeho trubači pod vedením Václava Jakubce fanfárami oznámí, že na vrchol Řípu byla šňůrou účastníků této akce dopravena ve kbelících voda, kterou bude pokřtěna kniha dějin českého hasičství „Pompiéři, požárníci, hasiči“. Chybět nebudou ani ukázky činnosti nejmladších hasičů.

Věříme, že i tentokrát se vše udá za přítomnosti praporů nejstarších českých sborů a dalších historických praporů, které budou před románskou rotundou svatého Jiří a svatého Vojtěcha požehnány k jejich větší slávě. Tím ale samozřejmě nechceme končit, neboť po předchozích zkušenostech víme, že největší zájem byl o ukázky činnosti hasičů, o které naše hosty v žádném případě nechceme připravit.

Chystáme ještě jednu novinku. V předchozím roce jsme se sešli přesně na státní svátek 28. října. Letos bychom si přáli, aby se na e­ mailové adrese: hasici.podripem@seznam.cz zaregistrovalo co nejvíce hasičských sborů. Proto bude akce víkendová a požádali jsme starostu Krabčic, aby se zájemci z větších dálek mohli ubytovat ve vyhrazeném prostoru už v pátek 23. října. Jiří Šimáček nám vyšel vstříc stejně jako s bezplatným poskytnutím místa setkání.

Je třeba ještě dodat, že Podřipská hasičská župa akci pořádá ve spolupráci s Okresním sdružením hasičů ČMS Litoměřice a Mělník za podpory HZS ČR z územních odborů jmenovaných okresů, Krajského sdružení hasičů a HZS Ústeckého kraje.

Sponzory jsou Velkopopovický Kozel, Pavliš a Hartmann, Hasičská vzájemná pojišťovna, Meva Roudnice nad Labem, Alerion, SABE, Stimax, Naši hasiči a možná přibydou další.

Všechny hasiče, jejich rodinné příslušníky a příznivce
za výbor Podřipské hasičské župy zve
starosta Josef Pepa NITRA

V dalším pokračování našeho miniseriálu o hasičských rodinách se podíváme na jižní Moravu, kde na Znojemsku žije rodina Chromých. Od řadového hasiče až k funkci ředitele Územního odboru (ÚO) Znojmo si od roku 1991 prošel plk. Mgr. Radek Chromý. Na stanici HZS Jihomoravského kraje (HZS JMK) ve Znojmě pracují i jeho bratr Josef a manželka Marta. V rodinné tradici pokračuje syn Radek, který je velitelem družstva na stanici HZS JMK Hrušovany nad Jevišovkou, ÚO Znojmo.

Můžete nám trochu přiblížit, jak jste se k práci hasiče dostal?
Za to, že jsem hasičem, může tak trochu můj tchán, který mě nasměroval, a já v roce 1991 nastoupil k tehdejšímu útvaru Sboru požární ochrany. Tak jsme se vlastně stali zároveň i kolegové. Za šestnáct let společné práce jsme nikdy na jedné směně nesloužili, ale u větších zásahů, cvičení i školení jsme se vždy potkávali. Prostě sloužili jsme na jedné stanici. On nastoupil k hasičům už v roce 1969 a v tomto roce se mu zároveň narodila dcera.

To zní skoro jako z nějakého románu. Jak to pokračovalo?
Marta odmalička vyrůstala v hasičském prostředí. Tak jsme se jednou poznali a po nějakém čase i vzali. Její kariéra u HZS ČR začala později, nejprve nastoupila jako občanská zaměstnankyně. Při snižování počtu občanských zaměstnanců musela odejít a později, asi po roce, se vrátila. To už ale bylo do služebního poměru na kontrolním pracovišti, kde pracuje dodnes.

Vy jste aktivním hasičem nejen v zaměstnání. Řekněte něco o Vaší dobrovolnické činnosti. Jak je to u ostatních členů rodiny?
Z celé naší hasičské rodiny jsem jen já u dobrovolných hasičů ve Znojmě. Jako ředitel ÚO Znojmo se tak aktivně účastním i práce ve vedení Okresního sdružení hasičů Znojmo a při spolupráci s jednotkami Sboru dobrovolných hasičů okresu Znojmo.

Jak vnímáte spolupráci mezi profesionálními a dobrovolnými hasiči?
Jako dobrovolní hasiči nemohou a nechtějí být bez profesionálních hasičů, tak i HZS ČR se bez pomoci dobrovolných jednotek neobejde. Já beru všechny jako v uvozovkách jedny hasiče, jednu organizaci, která má jediný úkol chránit a pomáhat občanům při mimořádných událostech. Ze své dlouholeté zkušenosti musím říct, že na Znojemsku spolupráce s dobrovolnými hasiči klape na výbornou a stále se prohlubuje. Samozřejmě, někdy to může zaskřípat, ale vždy se snažíme vzniklé problémy nebo nedostatky řešit ke vzájemné spokojenosti.

Máte čas i na jiné koníčky?
Ano mám. Věnuji se rodině, což znamená, že teď hlavně vnoučatům. Dříve jsem velmi aktivně sportoval a do dneška sport stále sleduji. V rámci možností se snažím i trochu se hýbat. Velmi rád čtu historickou literaturu. Také jako asi téměř každý na jihu Moravy mám zahrádku s chatou, kde hlavně od jara do podzimu trávíme i s rodinou hodně velkou část našeho volného času. Také rádi s manželkou cestujeme.

Než jste nastoupil jako profesionální hasič, co se Vám na práci u HZS ČR líbilo?
Abych řekl pravdu, nastupoval jsem k profesionálním hasičům chvíli po vojně a vlastně hasičinou takzvaně nepolíbený. Samozřejmě jsem od tchána věděl, co je náplní jejich práce, ale začínal jsem vlastně úplně od nuly. Určitě se mi nejvíce líbilo pomáhat lidem, když se dostanou do jakýchkoli potíží a trablů.

Dá se říct, že je to tak dodneška, nebo se něco změnilo? Co je na Vaší práci nejtěžší?
U mě se určitě nic nezměnilo. Stále cítím, že práce hasiče je hlavně posláním. Jsme tu od toho, abychom pomáhali lidem v nouzi, nebo když jsou v potížích.

Vašim následovníkem u HZS ČR je syn Radek, chtěl jste z něj mít taky hasiče?
Syn se rozhodl sám, i když jsme ho s manželkou trochu přemlouvali, aby šel nejdříve na vysokou školu. Zrovna ale probíhal jeden z posledních náborů před takzvaným stop stavem, tak se zkusil přihlásit a vyšlo mu to. Nejdříve v něm hlodala myšlenka, že jej kolegové budou brát za tatínkova mazánka, ale myslím, že za těch deset let už chlapi na stanici vědí, že je u hasičského sboru sám za sebe. Dnes to bere jako správné rozhodnutí, má svoji rodinu a práci, která ho baví a zároveň je pro něj i posláním.

Byli jste někdy ve společné „ostré“ hasičské akci, ať už s tchánem, nebo se synem? Pokud ano, je to výhoda, nebo Vás to spíše v nějakých věcech svazuje?
Jak jsem již říkal, nikdy jsem s tchánem nebyl na jedné směně, ale u větších zásahů jsme se potkávali poměrně často. A se synem se potkávám hlavně u zásahu, když sloužím jako řídící důstojník, nebo přijedu z funkce ředitele zkontrolovat činnost jednotek.

Dokážete při rodinné sešlosti najít i jiná společná témata? Jak třeba vypadá rodinná sešlost ve Vašem podání?
No asi to nechám bez komentáře. Mám ještě bratrance Iva Grulicha, který je momentálně velitelem družstva na stanici HZS Karlovarského kraje v Toužimi. Takže když se celá rodina sejde, jsme v přesile. Nehasičská část rodiny o nás občas prohlásí, že jsme asi nemocní. Dokážeme se samozřejmě bavit i o jiných věcech, ale k práci nakonec vždy sklouzneme.


Karel ŠVÉDA, foto archiv rodiny Chromých