Časopis 112 ROČNÍK XIX ČÍSLO 9/2020

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA se dočtete o požáru autovraků a pneumatik v areálu kovošrotu v Kladně. Dále si přečtete o náročném zásahu při srážce dvou motorových osobních vlaků u Perninku. Velitelský vůz s dronem bude sloužit hasičům v Karlovarském kraji. Nová unikátní stavebnice pro zkušební požáry pomůže vyšetřovatelům. Hasiči z Chemparku u Litvínova slaví 75 let své činnosti. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dozvíte o nasazení USAR odřadu v Bejrútu a rovněž o poskytnutí materiálně humanitární pomoci. A jak vidí misi v Bejrútu kynologové? Ministr vnitra předal ocenění za profesionální zásah v Bejrútu. Můžete se dočíst rovněž o činnosti EUCP týmu po ničivém výbuchu. V rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ si přečtete zprávu o činnosti v oblasti CNP NATO v roce 2019. Dále pak o nových přístrojích radiologické laboratoře v Institutu ochrany obyvatelstva. V rubrice INFORMACE je další příběh hasičské rodiny. Následují anotace vysokoškolských prací. 

Nedílnou a nenahraditelnou součástí USAR týmu jsou kynologové se svými psy. Kynologové jsou na rozdíl od kmenových členů týmu poskládáni z příslušníků HZS ČR sloužících po celé republice a z kynologů, kteří nejsou příslušníky HZS ČR. Všichni kynologové musí splňovat podmínky pro vstup do USAR týmu, jde o zdravotní a psychologická vyšetření. Zároveň musí být všichni v době povolání na misi držiteli platného atestu Ministerstva vnitra se specializací S – sutinové vyhledávání.

V případě mise v Bejrútu bylo vybráno pět psovodů, z nichž tři byli příslušníky HZS krajů, jeden příslušník Záchranného útvaru HZS ČR, jeden dobrovolný člen ze Svazu záchranných brigád kynologů ČR.

Výběr kynologů
O tom, kdo na danou misi se svým psem vyrazí, rozhoduje zástupce MV­-ge­ne­rálního ředitelství HZS ČR ve spolupráci s osobou pověřenou řízením kynologie u HZS ČR. Po zvážení všech aspektů, jako je charakter nasazení, klimatické podmínky, náboženské poměry v oblasti a momentálně dostupní kynologové, byli na tuto misi vybráni: vedoucí kynolog nstržm. Pavel Málek z HZS Libereckého kraje (pes Yetti NKO), další členové nstržm. Václav Vančura z HZS Libereckého kraje (pes Bella NKO), pprap. David Hynek z HZS Pardubického kraje (pes Daren NKO), pprap. Petr Svoboda ze Záchranného útvaru HZS ČR (pes Diego NO) a Karel Šplíchal ze Svazu záchranných brigád kynologů ČR (pes Jerry LR).

Svolání a doprava na místo srazu
Povolání probíhá cestou OPIS MV­-ge­nerálního ředitelství HZS ČR, které od příslušníků zjišťuje dostupnost a možnost vyjet na misi. Při kladné odpovědi na otázku, zda jsou dostupní, začíná kolotoč telefonátů, zrušení naplánovaných věcí a balení všeho potřebného. Všichni, kdo jsou zařazeni do týmu psovodů předurčených pro mezinárodní záchranné operace, mají připravený seznam věcí, které si na misi zabalí tak, aby po stanovenou dobu měli vše potřebné pro psovoda a psa. Vzhledem k různé dislokaci psovodů se na svozu psovodů podílí HZS krajů a Záchranný útvar HZS ČR. Asi nejkomplikovanější svoz byl v případě Václava Vančury, který byl v době povolání na dovolené na Vysočině. Na místě zanechal svou ženu, dvě malé děti a dalších osm psů. Nastoupil do přistaveného služebního vozidla HZS Kraje Vysočina a vyrazil směr Rokytnice nad Jizerou, kde už měl připravenou a zabalenou tašku, kterou mu nachystala jeho maminka po telefonické dohodě. Následně pokračoval do Prahy na seřadiště. Ostatní psovodi byli svezeni prostřednictvím vozidel HZS Královéhradeckého kraje, HZS Libereckého kraje, HZS Ústeckého kraje a Záchranného útvaru HZS ČR.

Na seřadišti jsme stejně jako všichni z týmu prošli lékařskou prohlídkou a povinným testováním na covid-19. Zároveň zde bylo překontrolováno vše potřebné před odletem. Na letiště se dostavil veterinární lékař, který provedl zdravotní prohlídku všech psů. Informace o možném výjezdu do Bejrútu nám byla předána v 7.30 hod. ráno a ve 13.00 hod. jsme byli již všichni psovodi připraveni k odjezdu ze stanice HZS Praha – Smíchov na Letiště Václava Havla.

Let tam a zpět
Letecká přeprava dopravním letadlem byla pro většinu psů na palubě novou zkušeností. Na transport malým letadlem, popřípadě vrtulníkem jsou psi zvyklí, ale několikahodinový let dopravním letadlem bylo něco úplně nového. Vzhledem k tomu, že jsme letěli speciálem určeným jen pro nás, byli psi na palubě společně s týmem, a nebyl tudíž žádný problém. Po celou dobu spali a byli pod naší kontrolou pro případ, že by transport nějak špatně snášeli.

Ubytování kynologického týmu
Vzhledem k náboženství v dané oblasti je ze strany místních na psy nahlíženo velice komplikovaně. Mnoho muslimů vidí psa jako nečisté zvíře, a proto nebylo možné, abychom byli se psy ubytováni společně s ostatními členy týmu v hotelu, tam byl pro psy vstup zakázán. Z těchto důvodů byli psovodi se psy ubytováni vedle hotelu v přilehlých kasárnách libanonské armády. Byla nám uvolněna jedna buňka, kde bylo pět postelí a sociální zařízení. Psy jsme měli venku v přepravkách pod provizorním přístřeškem, který jsme si vytvořili jako ochranu proti slunci.
Přes počáteční nedůvěru a trochu odtažité chování ze strany vojáku, kteří byli z poloviny křesťané a druhou polovinu tvořili muslimové, se postupem času ledy prolomily a nakonec byli všichni velice milí a přátelští. V den odjezdu všichni znali jména našich psů a chodili si je hladit. Někteří je chtěli dokonce chodit venčit.

Obrovské vedro a vlhkost
Největším problémem, se kterým jsme se každý den potýkali, byly poměrně vysoké denní teploty, které přesahovaly 30 °C, a zároveň obrovská vlhkost vzduchu přesahující 85 %. Ani v noci si psi od horka neodpočinuli. Noční teploty ukazovaly kolem 28 °C. Dalším velkým problémem, který byl v přímé souvislosti s teplotou vzduchu, byla teplota povrchu, po kterém jsme chodili. Asfalt byl rozpálený na teploty přes 50 °C. Byli jsme nuceni používat ochranné botičky pro psa i mimo samotnou práci na sutině. Botičky museli nosit i při přesunech na samotnou sutinu, aby nedošlo k popálení polštářků tlapek a tím vyřazení psa z práce.

Co se týče samotného nasazení na přidělených prostorech, byla práce trochu odlišná od toho, na co jsme zvyklí v našich podmínkách. Tady se jednalo o poměrně rozlehlé území, kde se nacházely zřícené a poničené haly z oceli, betonu a cihel. Všude byla spousta skla, které znamenalo pro psy velké riziko. Prohledávali jsme venkovní skladiště lodních kontejnerů a autovrakoviště. Naším úkolem bylo po přechozím chemickém a statickém průzkumu danou oblast prohledat a vyloučit přítomnost živých, popřípadě mrtvých osob. V případě pozitivního nálezu přesně určit místo a předat ho vyprošťovacímu týmu. Po celou dobu nasazení nebyla indikována ani živá ani mrtvá osoba. Samotné nasazení jsme museli přizpůsobit velikosti prohledávaného prostoru a momentálním venkovním teplotám. Psy jsme nechávali pracovat max. 10 minut a poté nastoupil další odpočatý pes. Psy jsme po práci museli nechat dostatečně odpočinout, napojit a ochladit.

V době, kdy již nebyla týmu přidělena další oblast k prohledání, se ostatní členové týmu podíleli společně se statikem na posuzování poškozených budov. Psovodi čekali na základně na případné vyžádání týmem jiného státu, který by z nějakého důvodu potřeboval naši pomoc. V jednom případě se tak stalo a všichni psovodi vyjeli na pomoc katarskému týmu. Bohužel se prudce zhoršila bezpečnostní situace a bylo nám doporučeno se okamžitě vrátit na základnu. K nasazení našich psů tak tímto nedošlo.

V úterý 11. srpna 2020 se celý tým včetně kynologů se psy přepravil na palubě armádního letounu Airbus A-319 CJ zpět do Prahy, odkud se přesunul podle nařízení do karantény na pracoviště Institutu ochrany obyvatelstva a po negativních výsledcích na covid-19 do svých domovů.


nstržm. Pavel MÁLEK, HZS Libereckého kraje, foto npor. Mgr. Pavel VOJTÍK, HZS hl. m. Prahy

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook