Časopis 112 ROČNÍK XVI ČÍSLO 11/2017

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA vás seznámíme s vlivem ventilace na způsob vyšetřování požárů v uzavřeném prostoru. Dočtete se o semináři k aktuálnímu vývoji smlouvy o zákazu jaderných zbraní. Dozvíte se o využití metod termické analýzy v požární ochraně. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM přinášíme reportáž z rozsáhlého cvičení složek IZS, které simulovalo střet dvou vlaků na Břeclavsku. Další zajímavé cvičení s názvem FOREST FIRE 2017. Akce byla zaměřena na problematiku hašení lesních požárů. V rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ se dočtete o Cvičení „ZÓNA 2017“, které se uskutečnilo ve dnech 5. až 17. května 2017. Cvičení bylo zaměřeno na procvičení činnosti vybraných ústředních správních úřadů. Dále o odpovědnosti za bezpečnost občanů v zónách havarijního plánování. V informacích se dozvíte, jak dopadla mistrovství ve vyprošťování Hasičského záchranného sboru České republiky v disciplínách TFA. Máme pro Vás krátký článek z nadačního svatováclavského koncertu v katedrále 

Záchrana zvířat patří mezi základní úkoly Hasičského záchranného sboru České republiky. Hasiči většinou zachraňují hospodářská zvířata a také domácí mazlíčky všeho druhu, kteří sehrávají v dnešní společnosti významnou úlohu, zejména pak psy.

Pes je v mnoha rodinách považován za právoplatného člena domácnosti a při jeho onemocnění nebo ohrožení jsou majitelé ochotni vynaložit velké úsilí k jeho záchraně. Záchrana zvířat však s sebou přináší mnohá úskalí, která nelze vždy řešit standardními postupy a technickými prostředky, které nalezneme ve výbavě jednotek požární ochrany (PO).
Příprava na tento typ události pokročila a hasiči v dnešní době mají odchytové tyče, přepravky na psy a kočky nebo záchranné sítě pro koně. Když ale i tyto speciální prostředky na záchranu zvířete nestačí, musí přijít na řadu improvizace, trpělivost a vynalézavost. Přesně tyto vlastnosti záchranářů a podpora široké veřejnosti vedly k záchraně, ve kterou už skoro nikdo nedoufal.

Popis zásahu
Nedaleko obce Skalany v Českém ráji vyrušil na procházce 3. července 2017 v odpoledních hodinách lovecký pes border teriér jménem Bárt lišku, za kterou prudce vyrazil, přetrhl karabinu vodítka a pronásledoval ji až do její nory. Majitelka volala psa zpět, ale ten už nevyběhl a z liščí nory se ozývalo jen zoufalé kňučení. Bylo zřejmé, že se pes z neznámých důvodů nedokáže dostat z nory vlastní silou ven. Až do noci se majitelka společně s přáteli pokoušela psa z nory vyprostit vlastními silami prohloubením vchodu do liščí nory. Podařilo se jim prokopat až na konec skalní spáry, kde liščí nora pokračovala štolou do podzemí prudkého svahu. O záchranu se snažili i následující den.
Třetí den ve výkopových pracích v prudkém svahu za skálou pokračovali. V 17.07 hodin volala majitelka psa na krajské operační a informační středisko HZS Libereckého kraje (KOPIS HZS LK) a žádala o pomoc. Na místo zásahu byla vyslána jednotka ze stanice Turnov, jednotka SDH obce Vyskeř a lezecká skupina ze stanice Liberec. Hasiči se zapojili do výkopových prací a pokusili se prozkoumat prostor liščí nory outdoorovou kamerou z výbavy stanice Turnov. Kameru umístili na klacek asi 3,5 metru dlouhý a na videozáznamu spatřili lišku, která vykukovala ze vzdálenosti přibližně 2,5 metru od kamery štěrbinou za shlukem velkých balvanů, tvořících zával nory. Velitel zásahu (VZ) si na místo zásahu povolal řídicího důstojníka územního odboru Semily (ŘD ÚO SM) a zástupce chráněné krajinné oblasti (CHKO).
Prostřednictvím KOPIS byl zjištěn dosah štěrbinové kamery z výbavy týmu USAR, která měla mít délku 4,5 metru. Později se ukázalo, že to je pouze 3,5 m, neboť se počítá s délkou paže.
Velitel zásahu po konzultaci s řídicím důstojníkem rozhodl, že ukončí výkopové práce za účelem náhodného prokopání se do šachty zvenčí ve svahu za skálou, ale na místo zásahu byl dopraven lokátor, který se využívá pro lokalizací psů při norování. Aktivní vysílač lokátoru byl vložen s klackem do šachty a přijímačem lokátoru se hledala pozice psa ve svahu za skálou. Přes velké několikatunové balvany se signál vysílače nepodařilo zaměřit.

Nebezpečí zavalení kameny
Dále byl využit záchranářský pes kynologů HZS Libereckého kraje, který měl označit místo ve svahu, odkud by vycházel pach hasiče v liščí noře. Záchranářský pes označil jednu vykopanou sondu ve svahu, kde byl učiněn pokus o prokopání se do šachty. Tyto práce však musely být ukončeny z důvodu možné nestability balvanů, které se nacházely nad průkopem. Do šachty se záchranáři v označeném místě nedostali a průkop byl z bezpečnostních důvodů opětovně zasypán.
Bylo vyhodnoceno, že liščí noru tvoří asi sedmimetrová vodorovná spára u paty skály a dále asi šestimetrová (po prozkoumání devítimetrová) klikatá úzká šachta v podzemí ve svahu za skalní stěnou. Skalní spára tvoří tzv. plazivku, kterou se nechalo prostoupit až na okraj úzké šachty, kde už další průstup nebyl možný vzhledem ke zúžení a zakřivení prostoru (40% stoupání). Šachtu tvořil shluk velkých balvanů a pokus o její rozšíření by byl velmi riskantní z důvodu možného zavalení. Možnost rozšíření prostoru šachty na rozměry, které by se daly vypažit, byla vyhodnocena jako nereálná. Zásah hasičů byl tedy ukončen a zvířatům byl ponechán prostor pro přirozený odchod z nory.
Majitelka psa se nechtěla smířit s ukončením zásahu a 6. července se v 17.15 hodin znovu obrátila na KOPIS HZS LK o pomoc. Tato informace byla předána ŘD ÚO SM. Ten požádal KOPIS o kontakt na USAR tým a prokonzultoval s vedoucím týmu možnosti nasazení USAR týmu. Bylo domluveno vyslání dvoučlenné posádky v osobním automobilu se štěrbinovou kamerou a zařízením pro echolokaci na místo seřadiště v Turnově.
Na místo zásahu byly vyslány jednotky PO ze stanice Turnov, SDH obce Vyskeř a obce Turnov, mezikrajská výpomoc HZS hl. m. Prahy (USAR tým se štěrbinovou kamerou a echolokátorem) a ŘD ÚO SM, který převzal velení zásahu.
Při příchodu jednotek PO na místo zásahu se z liščí nory ozývalo kňučení, které při pokusu o průzkum kamerou utichlo.

Sledování štěrbinovou kamerou
Cílem druhého záchranného pokusu bylo nalézt štěrbinovou kamerou cestu za zával v šachtě liščí nory a zjistit, v jaké poloze a stavu se pes nachází. Pak se případně pokusit v přímém přenosu kamery nasunout ke psu lano s předmětem, kterého by se mohl zuby chytit nebo přehodit přes něho lanovou smyčku a pokusit se ho vytáhnout. I přes provizorní prodloužení násady štěrbinové kamery o přibližně tři metry se nepodařilo spatřit psa a nalézt cestu za shluk kamenů.
VZ požádal KOPIS i o kontakt na Severočeské vodovody a kanalizace k propůjčení kamerového štěrbinového systému s dosahem až 50 m. Ukázalo se ale, že zásah s touto kamerou není možný, protože zařízení je pevnou součástí vozidla, které se na místo zásahu nedostane.
Byla zvážena i možná lokalizace místa psa ve svahu echolokací. Tato varianta byla zavržena pro velkou různorodost hustoty hmoty, tvořenou svahem za skálou. Echolokace by potvrdila, že se v podzemí nachází živý pes, ale nedokázala by upřesnit místo, kde by bylo vhodné zahájit výkopové práce. A tak VZ i nadále zakázal provádět další nahodilé výkopové práce v nestabilním svahu. Pro vyčerpání všech reálných možností byl zásah opět v pozdních nočních hodinách ukončen.
Dne 7. července nabídli HZS LK dva reportéři z TV NOVA pro záchrannou akci dvě různé kamery s 20 metrovým kabelem a monitorem, které šlo upevnit na libovolný předmět improvizačními prostředky (lepicí páska, stahovací páska atd.) Tato skutečnost otevřela nové možnosti pro záchranu zvířete a v 18.30 hodin již byly na místě zásahu zahájeny další záchranné práce pod vedením ŘD ÚO SM. Pomáhala také skupina dobrovolných záchranářů z různých částí České republiky.
K odstranění závalu v liščí noře bylo provedeno několik pokusů různými prostředky a technikami (teleskopické tyče, nastavovací tyče, tvrdá vodovodní hadice atd.) Cílem bylo dopravit k závalu hák upevněný k lanu, zaklesnout ho za kameny tvořící zával a odtrhnout je od sebe. I přes veškerou snahu se nepodařilo těmito prostředky překonat asi 40% stoupání na začátku štoly a několik zalomení, které tvořila štola cestou k místu závalu. Pokusy byly ukončeny v 23.15 hodin s tím, že se v záchraně bude pokračovat další den. Přítel majitelky psa měl za úkol zajistit plastové vodovodní potrubí a spojky.

Účinné bylo plastové potrubí
Dne 8. července se v zásahu pokračovalo. Dostavil se ŘD ÚO SM jako VZ, lezecká skupina ze stanice Semily, jeden hasič ze stanice Turnov povolaný k zásahu mimo směnu zajistil propojení plastových hadic speciální svářečkou a prováděl další pomocné práce a skupina dobrovolných záchranářů. Z liščí nory se stále ozývalo zoufalé kňučení.
Na napojené vodovodní trubky se provizorně umístila kabelová kamera se vzdáleným monitorem, čímž se vytvořila sonda k průzkumu členitého terénu v liščí noře. Druhá soustava trubek tvořila systém pro zachycení kamenů v závalu. Po několika pokusech se podařilo na vzdálenost šest metrů od místa hasiče ležícího na konci úzké plazivky zával v liščí noře rozvalit. Zvířatům tak byl již umožněn volný průchod ven z nory. Další průzkum liščí nory byl z obavy způsobení dalšího možného závalu ukončen. Monitorování vchodu liščí nory bylo zajištěno zapůjčenou fotopastí.
Vodovodní plastové trubky se ukázaly jako velice efektivní nástroj. Kopírují snadno nerovný terén, jsou dostatečně pevné na to, aby se nechaly tlačit vpřed, a otáčením se snadno reguluje jejich směr. Jako vačka k odklonu konce potrubí do potřebného směru byla použita PET lahev upevněná k boku potrubí.
Dne 9. července ráno se v zásahu pokračovalo ve stejném složení. Při příchodu se pes z nory ještě stále ozýval. Cílem záchranářů bylo prohledat celou liščí noru kamerou, upevněnou na trubkovém systému. Pak v přímém přenosu kamery druhým trubkovým systémem upraveným v odchytovou tyč zvíře zachytit a vytáhnout ho z nory ven.
Hasiči se zástupci z TV NOVA monitorovali liščí noru menší kamerou a podařilo se prostoupit její hlavní chodbou až na konec. Konec štoly byl od místa, kam se dokázal doplazit hasič, vzdálen ještě devět metrů. V prozkoumaném prostoru se ale hledaný pes nenacházel. Bylo nalezeno několik dalších menších odboček, kam mohli pes i liška zalézt. Zde se již ale nedal využít trubkový systém pro jejich prozkoumání. Při průzkumu nory nebyly nalezeny známky dalšího možného závalu, který by bránil volnému odchodu zvířat, a tak byl zásah ukončen. V průběhu dne se pes již ani jednou neozval. Prostor kolem liščí nory byl ohrazen vytyčovací páskou s tím, že její vchod bude monitorován ještě několik dní.
Suché počasí vystřídaly přívalové deště, a tak byl předpoklad, že by se do nory v pískovcovém podloží mohla dostat voda potřebná pro Bártovo přežití.
Dne 13. července pes po zavolání reagoval kňučením a hrabáním. Po chvíli jeho aktivita ale ustala a ozval se jen, když byl na místě zásahu dlouho klid. Informace o tom, že Bárt stále žije, se rychle šířila na sociálních sítích. Na adresu HZS LK přicházely stále nové žádosti o pokračování v zásahu. Místo v lese navštěvovali speleologové a různí další aktivisté, kteří se pokoušeli k psovi dostat vnitřním prostorem nory. Tato činnost byla ale marná, protože se pes nacházel až hluboko za úzkým skalním prostorem, kam se člověk nemohl nikdy doplazit.
Na podnět veřejnosti byla dne 19. července ve 14.30 hodin domluvena se zástupci z CHKO a dobrovolnými záchranáři opět schůzka na místě zásahu k projednání dalšího postupu záchranných prací. Při průzkumu přišel zcela nečekaně ke skupině hasičů pes, který byl zakrátko identifikován jako Bárt. Radost ze shledání po šestnácti dnech byla veliká, a to na obou stranách. Pes byl převezen na ošetření k veterináři do Turnova a předán majitelce.

Závěr
Hasiče vždy potěší úspěšný zásah. Velitel zásahu byl odměněn tím, že mohl po tolika dnech snažení dát psa do rukou šťastné majitelce.
Záchrana psa Bárta byla značně medializována a vyvolala na sociálních sítích protichůdné diskuze. Minimálně 90 % osob hodnotilo vynaložení času a prostředků záchranářů na záchranu psa Bárta kladně. Svědčí o tom i spousta děkovných dopisů, které na adresu HZS LK dorazily. Uvádíme, že HZS LK nevznikly tímto zásahem žádné mimořádné výdaje. Nestandardní prostředky jako např. vodovodní trubky si platil majitel psa sám a i když byl zásah dlouhodobý, věnoval se mu vždy jen bezprostředně nutný počet hasičů.
Vyskytly se názory některých občanů na nutnost zpoplatnění takových zásahů. Hasiči jsou však oprávněni žádat o úhradu nákladů za zásahy při dopravních nehodách z povinného ručení nebo při úmyslném jednání osob, kde ale musí být z úmyslu uznána vinnou konkrétní osoba. Pokud by to mělo být podobné i v případě zásahů, kdy je důvodem vzniku mimořádné události nedbalost, mohlo by to vést k velmi nešťastným závěrům – lidé by se báli volat hasiče, aby zásah nemuseli platit. Tím by zákonitě stouply následky mimořádných událostí. Například požárů, kde byla příčinou nedbalost, je ročně přibližně 4 500.


mjr. Ing. Pavel VITÁK, plk. Ing. Luděk PRUDIL, HZS Libereckého kraje, foto mjr. Ing. Pavel VITÁK
 

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook