Časopis 112 ROČNÍK XVII ČÍSLO 2/2018

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA vám poskytneme rozbor požáru dřevěného kostela Božího těla v Třinci. Přinášíme článek o mezinárodní spolupráci na úseku zjišťování příčin vzniku požáru. Dále máme rozhovor s vyšetřovateli požáru. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete o spolupráci psychologické služby HZS ČR se zahraničními subjekty. Seznámíme vás s pilotním dopravně-bezpečnostním projektem „Dožij se dvaceti“. Rubrika OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ přináší informace o projektu „Slon Hugo“ pro MŠ a třídy prvního stupně ZŠ. Přečtete si článek o spolupráci HZS Olomouckého kraje se statutárním městem Olomouc na projektu vzdělávání osob se specifickými potřebami v oblasti ochrany obyvatelstva a integrovaného záchranného systému, který nese název „BOSPi“. V informacích se dozvíte o bilancování roku 2017 v Institutu ochrany obyvatelstva. Příloha časopisu je věnována tématu „Chřipka ptáků“. 

Od září 2015 do června 2016 probíhal na vybraných středních školách a gymnáziích ve Středočeském a Ústeckém kraji pro cílovou skupinu mládeže ve věku 16 až 18 let pilotní dopravně­ bezpečnostní projekt „Dožij se dvaceti“ Nadačního fondu Kolečko a partnerů, na němž se podíleli mezi spolupracujícími partnery také hasiči týmů posttraumatické péče. Cílem článku je popsat a zhodnotit účinnost i míru vlivu projektu na jeho účastníky.

Jan Hamr - viník nehody, mjr. Bc. Štěpánka Komárová na tiskové konferenci (foto: Adam Jaroš, blesk.cz)Článek zkoumá, zda nebo jak projekt ovlivnil myšlení (např. postoje i chování mladých lidí, kteří projektem prošli). Vyhodnocení odpovídá na otázku, do jaké míry projekt studenty ovlivnil a na jak dlouho. Z výsledků evaluační studie je možné konstatovat, že projekt měl výrazný dopad na postoje a připravenost studentů poskytnout první pomoc. Nicméně tento efekt neměl dlouhotrvající charakter. Na základě zjištěných skutečností jsou v článku navrženy úpravy pro lepší vytěžení zkušeností a výsledků projektu do praxe. V návrhu doporučených změn pro další plánování koncepce pokračování projektu do budoucna je jako zásadní uvedeno doporučení začlenit program do dlouhodobé a systematické školní prevence rizikového chování, v čemž mohou výraznou měrou přispět i hasiči – členové týmů posttraumatické péče – v praktické části projektu.

Mezi nejzávažnější specifické kategorie úrazů patří dopravní úrazy. Na následky dopravních úrazů umírá celosvětově každoročně 1,2 miliónů osob. Při přetrvávajícím trendu lze předpokládat, že v roce 2020 zemřou na celém světě v důsledku dopravních zranění přes dva milióny osob. Přitom 40 %, tj. počet kolem 400 000 obětí dopravních nehod, představují mladé osoby do 25 let (Státní zdravotnický ústav, 2014, online, cit. 20. 5. 2017). To souvisí kromě řady složitých faktorů také s psychologickým profilem adolescentů, který je vývojově specifický rizikovostí v chování.

Samotné období adolescence je v současné společnosti chápáno nejen jako rizikové, ale dokonce jako nejrizikovější období v lidském životě (Miovský a Zapletalová, 2006, In Miovský a kol., 2015, s. 85). Z hlediska chování v provozu pak tato skutečnost samozřejmě mívá výrazný dopad. Právě děti školního věku a mladiství patří mezi nejohroženější účastníky v provozu, ať už jako chodci, nebo uživatelé nemotorizovaných či sportovních vozidel (Stojan, 2011, s. 170).

Pokud jde o diskuzi probíhající na akademickém poli, Miovský a kol. (2015) se dotýká v základním přehledu okrajově tematiky rizikového chování v dopravě, nikoli však detailněji.

Nejen z těchto důvodů se projekt „Dožij se dvaceti“ soustředil právě na dospívající ve věkové kategorii 16 až 18 let (budoucí řidiče, ale také spolujezdce, cyklisty a chodce) s obecným cílem prevence vzniku dopravních nehod či zmírnění jejich katastrofických následků a efektivní intervence v případě již vzniklé dopravní nehody. Pro splnění tohoto cíle, zvláště posledně jmenovaného, byli do praktické části projektu zapojeni partneři z řad integrovaného záchranného systému, včetně Týmu posttraumatické péče Hasičského záchranného sboru (HZS) Ústeckého a Středočeského kraje.

Tento článek proto předkládá rámcové vyhodnocení konkrétního projektu, které může být inspirací pro sestavování a vyhodnocování dalších podobných projektů tohoto typu, do budoucna i podnětem k rozvoji další mezioborové spolupráce a celoživotního učení v této oblasti zkoumání.

Metoda
Ze zmiňovaných důvodů se pilotní projekt „Dožij se dvaceti“ Nadačního fondu Kolečko a partnerů zaměřoval právě na rizikovou skupinu mladých uchazečů o řidičský průkaz nebo čerstvých držitelů řidičského oprávnění či na jejich možné spolujezdce z řad dospívajících, příp. na další účastníky silničního provozu (například chodce či cyklisty), na mapování jejich postojů (a dovedností) před akcí, těsně po akci a tři měsíce po akci.

Popis projektu „Dožij se dvaceti“, jeho zaměření a cíle
Projekt měl od září 2015 do června 2016 za konkrétní cíl snížit riziko nebezpečného chování v provozu ve vybraných středních školách ve Středočeském a Ústeckém kraji, kde dochází k vyššímu počtu smrtelných dopravních nehod právě u mladých lidí.

Lektoři z organizačního týmu se však dotkli i nejčastějších úrazů při sportovních aktivitách.

Dalším cílem bylo podpořit odvahu mladých lidí zasáhnout v případě již vzniklé dopravní nehody (simulované pod vedením záchranářů a hasičů), a tedy i snížit riziko jejích katastrofálních následků.

Projekt proběhl v 10 městech středočeské kotliny a na Ústecku, a sice ve městech Benešov, Kutná Hora, Kolín, Mladá Boleslav, Kladno, Mělník, Beroun, Teplice, Ústí nad Labem a Most.

Byl rozdělen na teoretickou a praktickou část pro celkový počet 600 studentů, vždy však pro jednu třídu (tj. asi 30 studentů). Vzhledem k tomu, že se skupiny studentů střídaly, na každé škole v každém městě se tak zúčastnilo zhruba 60 studentů (tedy rámcově dvě třídy na každou akci).

Úvodní části prezentace se účastnila vždy celá třída, která pak byla za asistence pedagogického sboru zúčastněných škol organizátory rozdělena na dvě skupiny.

Jedna zůstala u prezentace lektorky prevence, lektorů Policie ČR a lékaře, a druhá skupina odešla do menší seminární místnosti pohovořit si s člověkem s osobní zkušeností – dobrovolníkem, který zažil dopravní nehodu jako viník s vážnými následky na zdraví (konkrétně úmrtí při dopravní nehodě).

Po ukončení obou těchto částí projektu se skupiny vystřídaly a závěrem studenti obdrželi promo materiály s logem projektu (reflexní propisovací tužku, placku), dále reflexní samolepku s užitečnými informacemi, které lze použít v případě zásahu u dopravní nehody, a alkoholtestery.

Následovala praktická část projektu, která byla rozdělena na tři sekce:
1. účast studentů na simulátoru nárazu,
2. nácvik zásahu při modelové situaci dopravní nehody (s reálnou simulací úrazu tepenného krvácení nohy a hraním role zraněného ze strany záchranáře),
3. rozhovorem s příslušníky Policie ČR o odbourávání alkoholu a jiných návykových látek z organismu, s nabídkou dobrovolné zkoušky alkoholtesteru.

Každý student měl za úkol projít všemi částmi praktické části projektu, což zajišťovaly koordinátorky a praktikantky projektu.

Na závěr následovala reflexe a okamžité vyhodnocení, které měly za úkol nejen shrnout řečené, ale též zmapovat dojmy studentů z proběhlého programu a zjistit od nich zpětnou vazbu k projektu i práci lektorů všech týmů (z teoretického i praktického bloku).

Součástí lektorského a organizačního týmu byli záměrně členové různých organizací na státní, neziskové či firemní úrovni nebo i jednotlivci a zástupci studentů vybrané univerzity, a to pro zajištění co největší mezioborové spolupráce i vzájemného učení jednotlivých odborníků angažovaných v projektu.

Členové hasičských týmů posttraumatické péče se prokázali jako zkušení partneři v praktické části projektu. Využívali totiž svých znalostí z výcviku a školení první psychické pomoci i dalších typů prvních občanských pomocí a povzbuzovali zúčastněné studenty středních škol k aktivnímu zásahu při simulované nehodě v intenzivní spolupráci se záchranáři.

V březnu 2016 tvůrci projektu vytvořili za spolupráce členů zmiňovaných organizací a Psychosociálního intervenčního týmu ČR také informační materiál První občanské pomoci shrnující poprvé v upravené grafické podobě první zdravotní, psychosociální, právní i první duchovní pomoc. Materiál vycházel z původních Prvních občanských pomocí definovaných ve Standardech psychosociální krizové pomoci a spolupráce zaměřené na průběh a výsledek z roku 2010, které vydalo MV­ generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Materiál byl zveřejněn na webových stránkách škol a uvolněn k dalšímu užívání pro studenty i jako pomůcka pedagogickému sboru při další výuce (například občanské výchovy), a to ve velkém formátu (A1).

Popis evaluace projektu
V rámci evaluace dopadu projektu se výzkumníci z Univerzity Palackého v Olomouci zaměřili na to, jestli provedené aktivity v rámci projektu ovlivnily znalosti, dovednosti a postoje dospívajících vzhledem k poskytování první pomoci a bezpečnému chování v dopravě.

Evaluační studie se skládala ze tří částí:
a) před absolvováním setkání (intervence),
b) přímo po absolvování setkání (resp. do týdne po setkání),
c) tři měsíce po absolvování setkání.

Před absolvováním setkání dospívající vyplnili dotazník, který se zaměřoval na jejich postoje a znalosti ohledně poskytování první pomoci a bezpečného chování v dopravě (asi 10 minut). Dále pak vyplnili dotazník SURPS – škála osobnostních rysů (Dolejš, Miovský & Řehan, 2012). Přímo po absolvování setkání (resp. do týdne po setkání) dospívající vyplnili dotazník obdobně jako před akcí, dotazník byl částečně modifikován. Tři měsíce po absolvování setkání dospívající vyplnili dotazník (stejný dotazník jako před akcí). Dále pak vyplnili znalostní test z oblasti poskytování první pomoci. Jako kontrolní skupina byla stanovena vždy jiná třída (z téže školy), která se projektu neúčastnila. Žáci z kontrolní skupiny vyplnili test znalostí z poskytování první pomoci.

Zhodnocení realizované preventivní akce z pohledu dospívajících
Poslední oblastí, na kterou se výzkumníci při hodnocení realizace a dopadu projektu zaměřili, bylo zhodnocení průběhu akce samotné. Studentů jsme se ptali na tuto otázku: „Co se ti na projektu nejvíc líbilo? Co jsi považovala pro tebe za nejdůležitější?“

Z celkového počtu 548 respondentů, kteří na tuto otázku odpovídali:

• 180 osobám se líbily informace o první pomoci, včetně možnosti si ji vyzkoušet,
• 172 osobám se líbila praktická část, z čehož studenti nejvíce oceňovali simulaci nehody,
• 166 osob zaujal člověk, který vyprávěl o svém příběhu z autonehody.

Nejvíce účastníci akce hodnotili činnosti, které byly zaměřeny na praktický nácvik, prožitek situace nebo měly zážitkový rozměr.
Tomu napomáhali i hasiči, kteří kromě znalostí a dovedností v poskytování první psychické a první sociální pomoci ovládali dobře také první zdravotní pomoc. Dobře se tak doplňovali se záchranáři, kteří sledovali, zda studenti zajišťují život zachraňující úkony, hasiči připomínali zásady účelné a soustavné komunikace se zasaženým, ochranu důstojnosti, kontakty (na rodinu a blízké) i možnosti zapojit ostatní kolemjdoucí do akce.

Diskuze
Z výsledků evaluace projektu je možné konstatovat následující hlavní zjištění:
1. Studenti hodnotili projekt většinou pozitivně a jako přínosný. Nejvíce přínosné části byly nácvikové a zážitkové bloky – možnost vyzkoušet si první pomoc, simulace nehody nebo osobní sdělení účastníka dopravní nehody. Z teoretických informací nejvíce oceňovali faktické informace o první pomoci. Zjištění potvrdilo předpoklad a záměr metodologů zdůraznit při realizaci preventivní aktivity prožitkovou část. Rovněž toto zjištění je v souladu se závěry jiných autorů (např. Phillips, Ulleberg, & Vaa, 2011).

2. Postoje studentů k dopravní bezpečnosti, konkrétně k řízení u mladých řidičů, velmi přesně reflektují objektivní rizika u mladých řidičů. Studenti identifikovali jako hlavní rizika „předvádění se, vysokou rychlost, málo zkušeností nebo řízení pod vlivem alkoholu“. Toto poukazuje na fakt, že studenti jsou si poměrně dobře vědomi toho, co je pro mladé řidiče rizikem a co je hlavním důvodem vysoké nehodovosti a úmrtnosti mladých řidičů. Na druhé straně je nutné zdůraznit, že mezi znalostí nebo deklarovaným postojem a skutečným chováním může být významný rozdíl, což je velmi dobře popsáno v literatuře (např. Ulleberg & Rundmo, 2003). Doporučením proto je v budoucnu se v rámci preventivních aktivit zaměřit zejména na faktory, které ovlivňují přímo chování mladých řidičů, tj. zrealizovat zejména kampaně v místě a čase největší rizikovosti (např. pátek a sobota večer, v okolí diskoték, koncertů a podobně). Z pohledu změn v postojích nenašli výzkumníci výraznější rozdíly mezi odpověďmi před a po preventivní aktivitě, s výjimkou kategorie „opatrnost“, kde se procentuální zastoupení odpovědí zvýšilo ze 3 % před preventivní aktivitou na 18 % po aktivitě (měřeno tři měsíce po absolvování projektu). Z uvedeného bychom mohli patrně usuzovat, že aktivita jako celek (tj. nikoli jenom zaměření na postoje k řízení mladých) zvýšila citlivost a uvědomění studentů k vlastnímu zdraví a zdraví ostatních. Zajímavé je, že na rozdíl od dalších zjištění v evaluaci tento faktor prokázal trvanlivost v čase (testování po třech měsících).

3. Další zjištění bylo pozorováno v oblasti postojů, připravenosti poskytnout první pomoc a znalostí ohledně poskytování první pomoci. Z odpovědí před testováním je pozorovatelné, že většina studentů volí spíš nekonkrétní nebo delegující odpovědi jako „zavolat záchrannou službu“ nebo „rozhodnu se podle aktuální situace“, na druhé straně hned po preventivní aktivitě většina studentů volí konkrétní odpovědi založené na znalosti a schopnosti první pomoc poskytnout: „zástava krvácení, zajištění základních životních funkcí nebo kontrola stavu vědomí“. Z uvedeného bychom mohli usuzovat, že realizovaná preventivní aktivita měla velmi výrazný dopad na připravenost a schopnost studentů poskytnout první pomoc. Nicméně, tento efekt se neprokázal jako trvající v delším časovém horizontu. Z odpovědí studentů po třech měsících od preventivní aktivity je vidět, že odpovědi jsou velmi podobné těm před preventivní aktivitou.

4. Neprokázal se předpoklad pracovního týmu, že účastníci preventivní aktivity budou mít lepší znalosti ohledně poskytování první pomoci než studenti z jiných tříd, kteří se preventivní aktivity neúčastnili. Vysvětlením může být fakt, že preventivní aktivita byla primárně zacílená na prožitkovou část, nikoli výukovou. Pro samotné efektivní poskytnutí první pomoci jsou však nezbytné obě části – jak znalosti, tak připravenost první pomoc poskytnout.

Závěr
Z uvedených zjištění je možné vyvodit následující závěry a doporučení pro další realizaci projektu:

1. Koncipovat preventivní aktivitu vyváženě jak z pohledu zážitkových aktivit, tak teoretického základu, včetně následného ověření získaných znalostí a dovedností. Ověření by mělo být provedeno poutavou formou pro cílovou skupinu. Nápomocné mohou být materiály, které cílová skupina může mít uloženy nebo k dispozici i po skončení projektu. Nabízí se zejména různé mobilní aplikace nebo jiné formy elektronických materiálů. Důraz by se měl klást na skutečné osvojení si teoretických znalostí první pomoci.

2. Hlavní doporučení pro budoucí realizaci preventivní aktivity je však její začlenění do celkového konceptu aktivit prevence rizikového chování mladých lidí v ČR. Jak z evaluace jasně plyne, dopad aktivity v krátkodobém horizontu je vysoký – z čehož lze usuzovat na její vhodnou koncepci a vhodné efektivní provedení, nicméně z pohledu delšího času (v naší studii tři měsíce) se tento pozorovaný dopad vytrácí. Zařazení preventivní aktivity do systému dlouhodobého preventivního působení na mladé lidi by mohl zajistit i větší stálost dopadu aktivity v čase. Toto doporučení je v souladu s obecně akceptovanými principy efektivní prevence: komplexnost a kombinace strategií, kontinuita působení a systematičnost plánování, cílenost a adekvátnost poskytovaných informací (Miovský a kol., 2015). Limitace evaluační studie autoři spatřují zejména ve složení výzkumného souboru evaluační studie a propojení odpovědí ve třech fázích dotazování. Výzkumný soubor byl sestaven příležitostně, tzn. dotazníky byly sbírány ve třídách a školách, kde to organizační podmínky (zejména časové) dovolily. Pro další šetření bude nutné zajistit větší reprezentativnost vzorku, tj. zaměřit se na školy větší a menší, ve městě, mimo město a podobně. Druhou značnou limitací (zejména) při statistickém zpracování byla absence spojovacího kritéria mezi třemi dotazníky. To znamená, že nebylo možné párovat odpovědi stejných studentů v jednotlivých fázích dotazování (před, po, tři měsíce po). Opět, pro další fázi evaluace aktivity je zapotřebí zabezpečit sběr dat tak, aby bylo možné jednotlivé dotazníky párovat. Další limitací je použitá metoda – dotazník. Autoři článku si uvědomují, že proklamované postoje a znalosti respondentů v dotaznících nemusí plně odpovídat jejich skutečnému chování v situaci, které vyžaduje poskytnutí první pomoci.

3. Výstupy pro organizátory
Z popsaného výstupu metodologů vyplývá, že pro úspěšnou realizaci a efektivitu projektu je z pohledu organizátorů akce v budoucnu nutné:

• prezentovat jednotlivá témata projektu v etapách, nikoli najednou během jediného dne,
• periodicky se k dopravně­ bez­peč­nostním tématům vracet a včleňovat je ve spolupráci s místními pedagogy mladistvým (a mladým dospělým) i do ostatních předmětů, jako je občanská výchova a další související předměty,
• využívat při výuce poznatků a metod zážitkové pedagogiky.

Další doporučení vztahující se také na hasičské týmy posttraumatické péče:

• vzhledem ke skutečnosti, že metodolog doporučil projekt v upravené podobě plošně zařadit do školních učebních plánů středních škol, nabízí se možnost získané zkušenosti z projektu předat místním týmům, tj. ředitelům a pedagogům středních škol v kraji, včetně metodiků primární prevence, dále krajským hasičům a policistům a místním ověřeným záchranářům, kteří při poskytování pomoci neváhají využít reálně simulované modelové situace a samozřejmě zřizovatelům škol,
• dalším návrhem je také doporučení zvolit jako dílčí koordinátory projektu aktivní studenty středních škol, učilišť či gymnázií, ve kterých se bude projekt realizovat a již jsou angažovaní v tématu prevence dopravních nehod a jejich následků (participace umožňuje větší identifikaci s tématem a tudíž i větší angažovanost mládeže),
• projekt se bude ve spolupráci s metodologem nadále vyhodnocovat (dotazovat se nejen zúčastněných, ale i kontrolní skupiny, která se projektu neúčastnila),
• je potřeba zapojovat do projektu občany z kraje s vlastní zkušeností s dopravní nehodou (viníkem nebo poškozeným, tj. obětí nehody – jejich lektorské angažmá zároveň napomáhá ke zpracování jejich specifické zkušenosti do života – umožňuje snadnější posttraumatický růst a studenty oslovuje vzhledem k autentické zkušenosti žádoucím směrem, protože ovlivňuje jejich postoje k bezpečnému chování v provozu). S vytipováním příhodných osob by mohli pomoci právě hasiči nebo policisté vzhledem k tomu, že nezřídka zasahují při dopravních nehodách. Osvěta z hlediska prevence rizikového chování mladistvých by totiž měla mít v dopravě opět své oprávněné místo.

Literatura
Monografie a odborná periodika:
[1] MIOVSKÝ, Michal a kol. 2015. Prevence rizikového chování ve školství. Praha: Klinika adiktologie, 1. LF UK a VFN Univerzity Karlovy v Praze. 283 s. ISBN 978-80-74-22-392-1.
[2] MIOVSKÝ, Michal, DOLEJŠ, Vladimír, ŘEHAN, Martin. 2012. Testová příručka ke škále osobnostních rysů představujících riziko z hlediska užívání návykových látek (SURPS – Substance Use Risk Profile Scale). Testová příručka. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. ISBN 978-802-87258-81-1.
[3] PHILLIPS, R. O., ULLEBERG, P., VAA, 2011. Meta­ analysis of the effect of road safety campaigns on accidents. Accident Analysis & Prevention, 43(3), 1204-1218.
[4] PRACOVNÍ SKUPINA PRO VYTVÁŘENÍ A OVĚŘOVÁNÍ STANDARDŮ PSYCHOSOCIÁLNÍ KRIZOVÉ POMOCI A SPOLUPRÁCE PŘI MV–generálním ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. 2010. Standardy psychosociální krizové pomoci a spolupráce zaměřené na průběh a výsledek. Praha: MV–generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. 43 s. ISBN 978-80-866-40-51-8.
[5] STOJAN, Mojmír. Portfolio of the aspects of traffic safety education at school and in the family with affinity to traffic pedagogy. In: School and Health 21, 2011: health literacy through education. 1st ed. Brno: Masaryk University with collaboration by MSD, 2011. 2011, s. 183–195. ISBN: 978-80-210-5720-3.
[6] ULLEBERG, P., RUNDMO, T. 2003. Personality, attitudes and risk perception as predictors of risky driving behaviour among young drivers. Safety science, 41(5), 427–443.

Internetové zdroje
STÁTNÍ ZDRAVOTNICKÝ ÚSTAV, ZVADOVÁ Zuzana, JANOUŠEK Stanislav. Prevence úrazů a otrav v České republice. © 6. 3. 2014. [cit. 10. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/podpora­ zdravi/prevence­ urazu­ u-deti­ a-dospivajicich­ cr
MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR. Dětské úrazy v ČR [online]. © 17. 5. 2008,
[cit. 10. 5. 2017]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/obsah/prevence­ detskych­ urazu­ v-ceske­ republice_1011_3.html.


Mgr. Jana NEUSAROVÁ, Ph.D., Univerzita Jana Amose Komenského Praha, PhDr. Matúš ŠUCHA, Ph.D., Univerzita Palackého v Olomouci, foto autoři

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook