POŽÁRNÍ OCHRANA

Požár motorestu 4 Kameny,
s. 4
Setkání CTIF partnerů pro oblast zjišťování příčin vzniku požárů,
s. 7
Přehled certifikátů a osvědčení výrobků,
s. 8
Mezinárodní dny krizové intervence Innsbrucku,
s. 10
Anketa Dobrovolní hasiči roku 2018 začíná,
s. 14

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM

Záchranný útvar HZS ČR má nové pásové rypadlo,
s. 15
Opatrnost na zamrzlých vodních plochách,
s. 16

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

Řízení procesů při zajišťování nouzových dodávek pitné vody - II.,
s. 17
Informování dotčených osob při rozsáhlých mimořádných událostech,
s. 20
Možnosti využití informačních systému při řešení následků mimořádných událsotí,
s. 22
Aktuální mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie,
s. 24
Domovská akademie-možná cesta k bezpečnějšímu bydlení,
s. 24
Nové trendy systémů varování a vyrozumění obyvatelstva
s. 28

INFORMACE

Na činnost Nadace nelze přišpendlit cenovku,
s. 30
Vozík segway Freee,
s. 31
Z Tokia do Bombaje, přežijí jen nejtvrdší - I.,
s. 32

 

Poklepáním na základní kámen 12. března 2018 začala výstavba nového lezeckého polygonu pro výcvik záchrany ve výškách a nad volnou hloubkou. Stavba v rámci modernizace Učiliště požární ochrany ve Velkém Poříčí projde rekonstrukcí za téměř 54 milionu korun.

Slavnostní zahájení se konalo v areálu stanice, jehož součástí bude i nový lezecký polygon. Náměstek generálního ředitele HZS ČR brig. gen. Ing. František Zadina se jako první ujal slova a zdůraznil, že: „Každé rozšíření záchranářské činnosti je z pohledu občanů přínosné. Je nezbytné, aby zásahy ve výškách a nad volnou hloubkou byly účinné, ale také bezpečné. Učiliště provádí výcvik hasičů lezců od roku 2002. A že tato práce je přínosná, o tom svědčí, že každoročně dochází k téměř sedmi tisícům zásahům ve výškách a nad volnými hloubkami. Rád bych z tohoto místa poděkoval všem, kteří se podíleli a budou podílet na realizaci projektu. Dále bych chtěl popřát, aby dílo bylo předáno v řádné kvalitě a včas.“

„Dnes jsme zahájili stavbu moderního výcvikového střediska, které bude svého druhu v republice ojedinělé. Budou se zde moci vzdělávat nejen příslušníci HZS ČR, ale také dobrovolní hasiči a zástupci dalších složek IZS. Kapacita střediska se zvýší ze současných asi 140 vyškolených osob ročně až na 500 osob,“ uvedl ředitel HZS Královéhradeckého kraje brig. gen. Ing. František Mencl.

Starosta města Náchoda a současně poslanec Parlamentu ČR Jan Birke se pochlubil: „Už jsem si zvykl, že na Náchodsku jsme něčím výjimeční, a dneska tomu není jinak. Takový polygon, který je ojedinělý v celé Evropě, je něco, co posouvá profesionální hasiče o několik mílí dopředu. Jsem rád, že architektem je Ing. arch. Aleš Krtička, cokoli on navrhne, tak je vítězné. Společně s ním jsme loni vyhráli Stavbu roku v Náchodě, je zárukou kvality.“

V projektu se počítá s vybudováním haly pro výcvik záchrany ve výškách a nad volnou hloubkou. Lezci budou moci trénovat jak ve vnitřních, tak venkovních prostorách. Na střeše bude probíhat simulace zásahů při silném větru nebo přívalech sněhu. Uvnitř pak budou lezecké stěny a speciální vybavení pro simulace zásahů ve velmi specifických podmínkách (studniční šachta, polygon stísněných prostor, stromový kmen s větvemi). Ročně se pak bude moci uskutečnit až 25 kurzů s maximální kapacitou 20 osob.

„Uděláme všechno proto, aby stavba byla dokončena včas a ve vysoké kvalitě. Věříme, že se tohoto úkolu dobře zhostíme. Stavba je to velice ojedinělá, minimálně ve střední Evropě na množství technologií. Je to pro nás obrovská výzva a my se jí postavíme čelem. Věřím, že se příští rok sejdeme na kolaudaci a všechno řádně oslavíme,“ pokračoval v projevech jednatel společnosti STYLBAU, s.r.o., Ing. Pavel Šrůtek.

Celková částka na stavbu 53,7 milionu korun je z větší části (85 %) hrazena z dotace IROP a zbytek ze státního rozpočtu. S novým lezeckým polygonem se počítá již na jaře roku 2019.


Ing. Ivana BOŠKOVÁ, foto autorka
 

Dne 18. listopadu 2017 v 10.46 hodin byla přijata tísňová zpráva o požáru střechy motorestu 4 Kameny u dálnice D10. Hasební zásah si vyžádal nasazení velkého počtu jednotek požární ochrany (PO), celkové škody jsou v desítkách milionů korun.

Operátor tísňové linky přijal informaci o požáru motorestu od volajícího personálu v 10.46 hodin. Krajské operační a informační středisko (KOPIS) HZS Středočeského kraje vyhlásilo v 10.47 hodin poplach jednotkám PO v I. stupni poplachu (dvě jednotky HZS Středočeského kraje a jedna jednotka SDH obce kategorie III/1) a dále na místo vyslala nejbližšího velitele čety, a to ze stanice Mělník.

Na místo přijela jednotka ze stanice Stará Boleslav a zároveň jednotka SDH obce Sudovo Hlavno v 10.55 hodin. Hasiči provedli rychlý průzkum a natáhli první hadicová vedení na střechu objektu i do vnitřních prostor motorestu. Požár se velmi rychle rozšiřoval za intenzivního vývinu kouře a velitel zásahu (velitel ze stanice Stará Boleslav) vyhlásil v 10.57 hodin II. stupeň požárního poplachu a žádal na místo další jednotky PO. V 10.58 hodin se na místo dostavila jednotka PO ze stanice Benátky nad Jizerou a zapojila se do prováděných hasebních prací podle rozhodnutí velitele zásahu. KOPIS vyslalo na místo požáru jednotky PO z druhého poplachového stupně a informovalo územního řídicího důstojníka, který vyjel na místo události. Taktéž o události informovalo ředitele územního odboru Mladá Boleslav.

Rozvoj požáru byl velmi intenzivní a velitel zásahu v 11.07 hodin žádal KOPIS o další jednotky PO na místo události. Posléze na místo začaly dojíždět povolané jednotky PO z II. stupně poplachu (čtyři jednotky PO v rozmezí 11.10 až 11.19 hodin). Na místo požáru současně mířil i velitel čety ze stanice Mladá Boleslav a příslušník zjišťování příčin vzniku požárů (vyšetřovatel požárů). Po dohodě s operačním důstojníkem na místo zásahu vyjel ředitel územního odboru. Byl vyrozuměn krajský řídicí důstojník, který v 11.13 hodin také vyjel na místo požáru.

Mezitím na místě požáru byly rozmístěny přijíždějící jednotky PO z obou přístupových stran motorestu a postupně prováděly hasební práce, a to jak po vnější straně objektu, tak vnitřními prostory. Hasiči se snažili vytvořit prostupy v konstrukci střechy, což bylo velmi obtížné a požár se dále šířil za masivního vývinu kouře po střešní konstrukci.

Prostřednictvím KOPIS byly vyžádány dvě jednotky PO se systémem hašení CCS Cobra (HZS hl. m. Praha a HZS podniku Škoda Auto, a.s.). Zároveň velitel zásahu vyhlásil III. stupeň poplachu vzhledem k nedostatku hasební vody na místě požáru. Byla zřízena kyvadlová doprava vody k hydrantu na stanici Stará Boleslav (vzdálenost asi 4,5 km) a vytvořeno čerpací stanoviště na požární nádrži (rybníku) v obci Hlavenec (vzdálenost asi 2 km). V 11.45 hodin přebral po dohodě s krajským řídicím důstojníkem velení zásahu ředitel územního odboru Mladá Boleslav. Místo zásahu bylo rozděleno na dva sektory a každý sektor na tři úseky. Na všech úsecích se hasilo za použití hasebních proudů C, vysokotlakých proudů a čtyř proudů z výškové techniky. Požár se však stále nedařilo dostat pod kontrolu. Na místě byl problém se zásobováním požární vodou. Po dohodě velitele zásahu a krajského řídicího důstojníka byl vyhlášen zvláštní stupeň poplachu a prostřednictvím KOPIS vyžádány další jednotky PO s cisternovými automobilovými stříkačkami na místo požáru (zvláštní stupeň byl vyhlášen s ohledem na počet nasazených jednotek PO). Velitel zásahu rozhodl o zřízení třetího místa pro doplňování cisteren, a to na řece Labi (vzdálenost asi 6,5 km).

Stálým problémem byla doprava vody na místo zásahu, a proto musela být uzavřena doprava na dálnici D10 ve směru na Prahu mezi exity 21 Tuřice a 14 Stará Boleslav. Provoz byl obnoven až po téměř dvanácti hodinách zásahu. Na místo zásahu byl taktéž vyžádán vrtulník Letecké služby Policie ČR s bambivakem na provádění shozů hasební vody. Tento zásah se však ukázal jako neúčinný a provedly se pouze tři shozy vody.

Během zásahu bylo uvnitř objektu nalezeno osm tlakových lahví se stlačenými plyny, které byly z objektu vyneseny. Při průzkumu byly v kuchyni také nalezeny barely s oleji, které se však už nepodařilo vynést ven a požár se vznícením těchto olejů zintenzivnil. Z objektu se začaly ozývat opakované menší či větší exploze a ve 12.30 hodin docházelo k borcení prvních střešních konstrukcí. Ve 12.51 hodin nařídil velitel zásahu stažení hasičů z vnitřku objektu a zásah byl nadále veden pouze z vnější strany.

Požár se podařilo dostat pod kontrolu v odpoledních hodinách a velitel zásahu oznámil lokalizaci požáru v 18.51 hodin. Následně se ve večerních a nočních hodinách redukovaly počty jednotek PO na místě zásahu a snižovaly stupně poplachu podle počtu jednotek PO na místě. Během odpoledních hodin byly obnoveny hasební práce uvnitř objektu a dohašování požárů a ohnisek probíhalo celou noc a následující den. Požár byl zlikvidován dne 19. listopadu 2017 v 18.20 hodin.

Během požáru se na místě zásahu vystřídalo celkem 49 jednotek PO (18 jednotek HZS krajů, 2 jednotky HZS podniku, 28 jednotek SDH obcí, 1 jednotka Záchranného útvaru HZS ČR) a celkem se na likvidaci požáru podílelo 301 hasičů. Spotřebovalo se téměř 1,75 milionů litrů hasební vody.

Konstrukce objektu a požární bezpečnost stavby
Motorest 4 Kameny patřil k dlouhodobě známým místům podél tehdejší rychlostní silnice R10 na Mladou Boleslav od 70. let minulého století. Zahrál si také v řadě filmů, nejznámější je pravděpodobně „Vrchní, prchni!“. Motorest také několikrát vyhořel a v 90. letech se na něm podepsal zub času. Následně v novém tisíciletí vznikl nový podnikatelský záměr, který přinesl demolici původního objektu motorestu a na jeho původním místě byl vystavěn zcela nový motorest ve stylu koliba. Jednalo se o celodřevěnou srubovou konstrukci stavby, kterou tvořily masivní dřevěné trámy na obvodových a nosných zdech. Objekt byl postaven ve tvaru „H“ o rozměrech zhruba 35 × 30 metrů. Vnitřní prostor byl členěný konstrukcí z dřevěných trámů slabších profilů nebo ze sádrokartonových příček. Vnitřní podhledové prvky na stěnách a stropech byly tvořeny trámy, palubkami či sádrokartonovými deskami. V prostorech obou restaurací byl podhled až do konstrukce střechy. Dalšími prostory byly provozní místnosti v přízemí objektu (kuchyně, sklady, chodby, kanceláře), v prvním nadzemním podlaží pokoje pro hosty a v podstřešní části nad pokoji strojovna vzduchotechniky tvořící s kuchyní, kterou vzduchotechnika odvětrávala, jeden požární úsek. Objekt byl částečně podsklepen na původních základech, v tomto podsklepení byl kotel pro vytápění objektu (pokojů a zázemí) a sklady.

Přibližně ve středu místnosti restaurace bylo otevřené ohniště, které zajišťovalo vytápění tohoto prostoru. Odvod kouře z ohniště byl tvořený svařovaným plechovým kouřovodem s funkcí komína se zakončeným digestořovým rozšířením nad ohništěm. V místě prostupu střechou měl být tento komín upravený a rozšířený na vícevrstvý, aby byla zajištěna požární bezpečnost v prostupu plechového kouřovodu s funkcí komína skrze dřevěnou hořlavou konstrukci střechy.

Dřevěná konstrukce střechy v restauraci byla z překrývané šindele, pod kterou byla blíže nezjištěná a nespecifikovaná parotěsná (vodotěsná) folie. Pod touto folií nad trámy se nacházely dřevěné OSB desky. Dále tepelná izolace (vata) a prkenný podhled. V prostorech nad pokoji byla konstrukce střechy tvořena shodnou konstrukcí, kde bylo zateplení významně silnější vrstvou tepelné izolace (v desítkách cm) a vnitřní podhledový prvek byl z palubek nebo ze sádrokartonových desek. Nad stropy pokojů se nacházel podstřešní prostor využívaný pro umístění strojovny vzduchotechniky, který byl přístupný přes půdní výlez v jednom z pokojů.

Objekt motorestu byl rozdělený celkem do 19 požárních úseků, kdy tyto úseky tvořily zejména jednotlivé pokoje v prvním patře objektu. V objektu byla také umístěna nádrž na hasební vodu o objemu 25 m3, která měla vyvedené sací potrubí mimo požárně nebezpečný prostor. V objektu byla zabudována elektrická požární signalizace. Požárně nebezpečný prostor nezasahoval do žádných jiných prostorů okolních staveb (benzínové čerpací stanice). Při schvalování stavby byl vyžádán expertizní posudek na požární odolnost nosné konstrukce objektu.
Motorest 4 Kameny byl zprovozněn a otevřen v roce 2013. Podmínky požární bezpečnosti stanovené při jednotlivých stupních stavebního řízení byly dodrženy (v roce 2013 provedena závěrečná kontrolní prohlídka).

Vyšetřování příčiny vzniku požáru
Od počátku požáru byl na místo povolán vyšetřovatel požárů HZS Středočeského kraje z vyšetřovacího obvodu Mladá Boleslav. Po zjištění a předpokládaném rozsahu škody byl na místo požáru povolán krajský vyšetřovatel požárů HZS Středočeského kraje. Vyšetřovatelé požárů spolupracovali s policisty, kteří na místě zahájili prvotní úkony.

Vznik požáru byl zřejmý od počátku a byl svědecky doložen. Prokazatelně se jednalo o vznícení sazí v plechovém kouřovodu s funkcí komína od otevřeného ohniště v restauraci.

Úkolem vyšetřovatelů požárů a orgánů činných v trestním řízení je nyní objasnit, proč však po vznícení sazí v plechovém kouřovodu došlo k požáru střechy a následnému intenzivnímu rozvoji požáru a kdo nese odpovědnost za případné porušení předpisů, nedodržení dokumentace ke stavbě či jiného pochybení.

Pozitiva

• nedošlo k žádnému zranění hasičů s nutností lékařského ošetření či hospitalizace – během zásahu došlo pouze k jednomu naražení zápěstí po uklouznutí, příslušník nadále pokračoval v zásahové činnosti a po vystřídání hasičů na místě zásahu ve službě,
• výborná spolupráce se starostou obce Hlavenec – zajistil pitný režim a stravu pro zasahující složky IZS,
• vysoké nasazení zasahujících hasičů, zejména v počátku zásahu,
• brzká přítomnost velících důstojníků na místě zásahu (krajský řídicí důstojník, ředitel územního odboru, územní řídicí důstojník, dva velitelé čet a velitelé družstev z několika stanic HZS Středočeského kraje),
• nasazení velitelského vozidla pro potřeby štábu velitele zásahu včetně příslušníků z KOPIS,
• spolupráce s Policií ČR při organizaci místa zásahu, uzavření dálnice, regulaci dopravy a při prvotních úkonech spojených se zahájeným vyšetřováním.

Negativa

• rychlý rozvoj a šíření požáru – provedení střechy neumožňovalo rychlé rozebrání, a nedařilo se tak v krátkém čase vytvořit proluku a hasební otvory v konstrukci střechy, a to ani při použití zařízení CCS Cobra,
• problémy v zásobování požární vodou – k objektu vedla jediná příjezdová komunikace (mimo příjezd přes dálnici, která byla téměř neprůjezdná), která musela být využita pro nasazení výškové techniky, a nepřítomnost dostatečně vydatného vodního zdroje v blízkosti,
• množství naskladněného palivového dřeva po celém obvodu zadní stěny motorestu do výšky asi dva metry a hromady pilin za vraty, které musely být odházeny, aby bylo možné ustavit výškovou techniku (v prostoru hromady pilin bylo vyvedeno místo pro čerpání vody z podzemní nádrže, které tak nebylo použito); v průběhu zásahu bylo odstraňováno ode zdí povolanou technikou UDS (univerzální dokončovací stroj) ze Záchranného útvaru HZS ČR – záchranné roty Zbiroh,
• přenos požáru z podstřešní části do prostorů kuchyně (pravděpodobně vzduchotechnickým potrubím) a vznícení uskladněných barelů s oleji (barely o objemu asi 20 litrů ve větším počtu),
• špatný signál na spojových prostředcích (zejména v systému Pegas a mobilních telefonech) – nebylo možné zprovoznit datové propojení do systémů KOPIS,
• trezor v kanceláři, kde se nacházela vysoká finanční hotovost a stravenky, bylo nutné zajistit střežení prostoru do doby otevření trezoru provozní restaurace za přítomnosti zástupců Policie ČR a převzetí jeho obsahu,
• déletrvající doba dojezdu majitelů objektu (statutárních zástupců akciové společnosti) ze zahraničí, veškeré úkony prováděny prostřednictvím (za přítomnosti) právního zástupce společnosti (např. i předání místa požáru).
   

plk. Ing. Jan HADRBOLEC, foto por. Ing. Michal MACOUN, HZS Středočeského kraje

Ve dnech 1. až 2. března 2018 se v České republice uskutečnilo setkání zástupců Hasičského záchranného sboru České republiky a Maďarské republiky. Návštěva maďarských kolegů byla zaměřena zejména na problematiku zjišťování příčin vzniku požárů jak v rámci obou států, tak i v širším světovém měřítku. Důvodem k tomu, že byla diskutována i „nadnárodní“ problematika z oblasti vyšetřování požárů, bylo, že oba státy jsou zapojeny do mezinárodní pracovní skupiny CTIF pro vyšetřování požárů (CTIF Fire Investigation Working Group), která vznikla v loňském roce. Předsedou skupiny je brig. gen. Lászlo Bérczi a místopředsedou plk. Mgr. Radek Kislinger.

Setkání se za maďarské kolegy zúčastnil brig. gen. Lászlo Bérczi, plk. Tamás Kiss a kpt. Zoltán Szilcsanov. Českou stranu reprezentoval během setkání náměstek generálního ředitele HZS ČR pro prevenci a civilní nouzovou připravenost plk. Ing. Daniel Miklós, MPA, ředitelka odboru prevence plk. Ing. Květoslava Skalská, vedoucí oddělení zjišťování příčin vzniku požárů plk. Mgr. Radek Kislinger a příslušníci zjišťování příčin vzniku požárů (vyšetřovatelé požárů) pplk. Mgr. Jakub Škoda a kpt. Ing. Filip Nos.

V rámci prvního dne návštěvy proběhla na MV­ generálním ředitelství HZS ČR široká diskuze, při které obě zúčastněné strany představily systémy vyšetřování požárů se zaměřením na spojující místa obou systémů. Následným bodem diskuze bylo rozšíření Fire Investigation Working Group o další členské státy CTIF. V současné době má pracovní skupina 14 stálých států - Česká republika, Maďarsko, Bělorusko, Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Francie, Litva, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Velká Británie a Spojené státy americké. Tyto státy se zavázaly ke vzájemné spolupráci na poli vyšetřování příčin vzniku požárů.

Další čas setkání byl věnován přípravě webového prostoru, na kterém by bylo možné sdílet informace mezi členskými státy skupiny. V budoucnu by mohl prezentovat rozvoj probírané oblasti například rozbor případových studií požárů.

Jedním z dalších bodů společného setkání byla příprava a odsouhlasení společného loga pracovní skupiny pro její vymezení nejen v okruhu CTIF.

V rámci problematiky vzdělávání vyšetřovatelů požárů čeští vyšetřovatelé informovali o průběhu specializačního kurzu VYP (Vyšetřování příčin požárů) určeného pro výcvik českých vyšetřovatelů požárů. Maďarští kolegové přednesli informace o jejich kurzu pro nové vyšetřovatele požárů, výcvik má celkovou hodinovou dotaci 37 hodin (25 hodin teorie a 12 hodin praxe). Obecně lze jeho obsah začlenit do několika „lekcí“. V úvodní části školení se posluchač seznámí s předmětnou problematikou, jaké na něj budou kladeny požadavky a co musí splnit. Následuje přednáška o ohledání místa požáru, trénink verbální a neverbální komunikace, seznámení se s různými druhy odběru vzorků a dalšího důkazního materiálu. Posluchači obdrží informace o oprávněních vyšetřovatelů požárů, seznámí se s právy svědků i dalších účastníků vyšetřování. V rámci výcvikového kurzu tedy mohou načerpat mnoho informací pro výkon svého povolání. Kurz je zakončen dvouhodinovým opakováním a závěrečnou zkouškou.

Následovala rozprava týkající se minimálních požadavků na vybavení vyšetřovatelů požárů a jejich automobilů. Diskutovaná problematika byla pro přehlednost rozdělena do několika podskupin na komunikační prostředky, osobní ochranné prostředky, prostředky pro dokumentaci, osvětlovací a měřicí prostředky, nářadí, prostředky pro zajištění odběru vzorků a jiné (hasicí přístroj, lékárnička apod.).

Závěrečné setkání na MV­ generálním ředitelství HZS ČR bylo věnováno přípravě etického kodexu vyšetřovatele požárů, rozboru vybraných případových studií vybraných požárů a v neposlední řadě i zjištění možnosti výměny základních statistických přehledů na poli požární prevence.

V rámci programu naši kolegové také navštívili operační a informační středisko na MV­ generálním ředitelství HZS ČR, kde je operační důstojník – vedoucí směny mjr. Mgr. Michal Žůrek seznámil s celou řadou činností prováděných na tomto středisku.

Během navazující odpolední části programu navštívila celá skupina pražskou stanici č. 1. Por. Ing. Stanislav Sochor, vedoucí výjezdové skupiny, představil oddělení zjišťování příčin vzniku požárů HZS hl. m. Prahy a v názorné ukázce seznámil zahraniční kolegy i s vyšetřovacím automobilem používaným pražskými vyšetřovateli požárů. Při prohlídce zázemí poukázal na činnosti, které příslušníci oddělení v rámci výkonu služby pravidelně vykonávají. Závěrečná část prohlídky byla věnována ukázce zásahových vozidel HZS hl. m. Prahy umístěných na stanici.

Druhý den programu byl zejména o diskuzi k přípravě setkání pracovní skupiny ve dnech 5. až 7. června 2018 na území České republiky, kde je očekáván příjezd zástupců všech stálých států a také dvou zástupců vyšetřování požárů z Iránu. Dalším bodem diskuze byla soutěž, kterou pravidelně (jednou za dva roky) připravují naši maďarští kolegové v oblasti vyšetřování požárů. Letos se uskuteční na podzim a je určena pro vybrané vyšetřovatele požárů z Maďarska. Hodnotí u nich jak praktické, tak teoretické znalosti. Tito vyšetřovatelé pak mezi sebou následně soutěží o post nejlepšího vyšetřovatele Maďarska.

Pro všechny účastníky byla velice zajímavá možnost vzájemně si předat zkušenosti a poznatky z oblasti zjišťování příčin vzniku požárů. Na úplný závěr setkání brig. gen. Lászlo Bérczi pozval kolegy z České republiky jako zahraniční odborné pozorovatele na připravovanou soutěž mezi maďarskými vyšetřovateli požárů.


pplk. Mgr. Jakub ŠKODA, foto František ŠPAČEK, MV­-generální ředitelství HZS ČR

V roce 2017 bylo Technickým ústavem požární ochrany vydáno celkem 98 certifikátů a osvědčení výrobků.

kpt. Ing. Pavla MOURKOVÁ, Technický ústav požární ochrany

Obr. 1 Zastoupení posuzovaných výrobků	Obr. 2 Rozložení certifikace výrobků

V rámci zkoušení, posuzování a závěrečného hodnocení byla certifikována hasiva pro plynová stabilní hasicí zařízení, chemický plyn a hasivo pro snížení bodu tuhnutí.

Tab. 1 Přehled vydaných certifikátů a osvědčení - hasiva 2017

Z věcných prostředků byly certifikovány - požární a lafetová proudnice, izolované zploštitelné a tvarově stálé hadice, hadicový naviják, tlakové spojky, rozdělovač a sací koš.

Tab. 2 Přehled vydaných certifikátů a osvědčení - věcné prostředky 2017

Z požární techniky byly posouzeny dopravní automobily (DA), cisternové automobilové stříkačky (CAS), technické automobily (TA), vyšetřovací automobily (VA), rychlý zásahový automobil (RZA), automobilový žebřík (AZ), požární kontejnery (PK), kombinovaný hasicí automobil (KHA) a protiplynový automobil (PPLA).

Tab. 3 Přehled vydaných certifikátů a osvědčení - požární technika 2017

Ve dnech 29. a 30. září 2017 se konalo v rakouském Innsbrucku v pořadí již 16. mezinárodní setkání krizových interventů z Rakouska, Německa, Švýcarska, Itálie, Lichtenštejnska, Holandska a České republiky, které připravila prof. Dr. Barbara Juen se svým týmem pod záštitou Rakouského červeného kříže a univerzity v Innsbrucku. Odborného setkání se zúčastnilo téměř 600 posluchačů a 49 přednášejících. Běželo na něm paralelně pět odborných příspěvků zároveň. V článku jsou uvedena shrnutí konferenčních příspěvků, která byla všemi přednášejícími autorizována.

Užitečné nástroje z Case a Care Managementu pro profesionální krizovou intervenci

Co je Care Management a Case Management
Pod pojmem Care Management (z angl. koordinace a propojení nabídek péče) si na obecné rovině lze představit systémové uchopení organizace různých formálně zakotvených i neformálních nástrojů pomoci. Pojem Case Management (z angl. řízení případu, popřípadě pomoc v konkrétním případu) je využíván v případě péče o konkrétního klienta. Oba přístupy se primárně využívají mimo krizovou intervenci, a to například v sociální práci, péči o seniory, práci s uživateli drog nebo například při podpoře nezaměstnaných.

Case Management si lze představit jako kooperativní proces mezi poskytovatelem a příjemcem pomoci (klientem). Nejdříve jsou nabídky péče a sociální služby vybrány na základě konkrétních potřeb, pak naplánovány, dále zrealizovány, potom koordinovány a kontrolovány. Nakonec jsou vyhodnoceny, čímž se celý cyklus uzavírá. Když se na Case Management podíváme z jiné perspektivy, je při něm klíčová práce nejen se zdroji ze systému zdravotnické péče. Důležitou roli zde hrají zdroje z klientova bezprostředního okolí a jeho vlastní možnosti. Case management se běžně zaměřuje na čtyři oblasti života klienta – zdraví, sociální vztahy, práci a bydlení.

Nástroje pro práci se zasaženými lidmi
Příspěvek profesora Philippa Prestela ukázal řadu využitelných přesahů konceptů Care a Case Managementu i pro dlouhodobější práci s lidmi zasaženými mimořádnou událostí. Tyto nástroje mohou například posloužit pro efektivní zjištění nebo zaznamenání informací ze života zasaženého člověka.

Pro přesnější představu, jaké emoce v současné chvíli prožívá zasažený člověk, lze využít grafickou škálu smutku (obr. 1). V příspěvku byly také prezentovány obdobné škály hněvu a strachu.

Celou řadu užitečných informací lze přehledně zaznamenat na kartě vztahové sítě zasaženého člověka. Klíčovou roli zde hraje i určení blízkosti vztahu mezi zasaženým a druhým člověkem (silný vztah – plná čára; slabý vztah – přerušovaná čára). Výhodou je, že intervent vidí celou vztahovou síť zasaženého člověka a její realistické vzájemné vazby přímo před očima. Tato síť klienta je rozdělena do oblastí: rodina, přátelé/kamarádi, sousedi, domácí zvířata, kolegové v práci a poskytovatelé profesionálních služeb (obr. 2). Je také možné zaznamenat, zda jde o vzájemný vztah (např. v rodině) nebo profesionální a svým způsobem jednostranný vztah (např. vztah pacient – lékař).

Pro zmapování možností zasaženého člověka lze využít Kartu zdrojů (obr. 3). Ta je rozdělená na čtyři stejně veliká obdélníková pole, která zahrnují osobní zdroje zasaženého, jeho materiální zdroje, sociální zdroje zasaženého člověka z jeho rodiny a osobního života a veřejné sociální zdroje. Dovedu si dobře představit, že právě vyplnění této karty může zasaženému i interventovi ukázat, kde přesně potřebuje pomoc zacílit. Nebo také v jakých oblastech by asistence, pomoc nebo podpora byla nadbytečná.

Interventi v rámci podpory zasažených lidí s nimi často probírají kroky, které je čekají v brzké budoucnosti. Ty si mohou zaznamenat do Plánu pomoci, do kterého si lze připsat i klíčové termíny a osoby (obr. 4).

Shrnutí příspěvku
V českém prostředí existuje také řada obdobných pomůcek, které jsou využívány v prvotním kontaktu se zasaženými lidmi, když je jim poskytována první psychická pomoc nebo krizová intervence. Jedná se o různé letáky, brožurky a kartičky, které připomínají zasaženým i interventům klíčové informace nebo postupy. Nástroje, které byly představeny v tomto příspěvku, jsou dobře využitelné nejen při jednorázovém, ale i v opakovaném kontaktu se zasaženými lidmi.

Péče o truchlící děti a dospívající po Germanwings (náraz letadla do skály)

Dne 24. března 2015 narazilo letadlo provozované společností Germanwings do skály. Při této letecké katastrofě přišlo o život všech 144 cestujících a šest členů posádky. Mechthild Schroeter­ Rupieper ve svém příspěvku představila způsoby posttraumatické podpory spolužákům po 16 zemřelých dospívajících cestujících. Na palubě letadla byli také dva učitelé.

Obr. 1 Škála smutku
V prvních dnech po katastrofě
Po několika hodinách po katastrofě, během prvních rádiových relacích o této tragédii, byla oslovena Mechthild Schroeter­ Rupieper matkou jednoho žáka ze zasažené školy, aby se stavila ve škole. Toho samého večera byla ona a další kolegyně a kolegové věnující se podpoře truchlících pozvány velitelem zásahu do školy, aby tam poskytovali psychosociální podporu. Jednalo se o 60 pracovníků z různých organizací a tři pracovníky Lavia institutu, kteří se věnovali traumatizovaným dospívajícím.

Žáci a žákyně pomáhajícím sdělili, že jim někteří novináři nabízeli peníze, když jim poskytnou fotografickou nebo video dokumentaci dění ve škole, protože sem měli zástupci medií zakázaný přístup. Všichni dospívající to odmítli. Několik dní po události se jim také někteří svěřili, že byli od některých pomáhajících objímáni o samotě, což vnímali jako nepříjemné. Také často popisovali bezradnost a nervozitu většiny pomáhajících, kteří byli také v koncích i se slovy podpory.

Obr. 2 Karta vztahové sítě klienta
Dospívající byli pomáhajícími požádáni, aby vyslovili všechny otázky, které se jim honily hlavou. Součástí instrukce bylo, že nikdo nesmí zpochybňovat relevantnost vyslovené otázky, aby mohl každý říct cokoli. Každá otázka byla napsána na tabuli. Samozřejmě neexistuje odpověď na řadu takových otázek. Tato technika si klade za cíl získat ze zasažených dospívajících co nejvíce psychických obsahů, které by v nezpracované podobě mohly být pro ně další přítěží v procesu vnitřního smiřování se s touto tragickou událostí. Léčivě může působit už samotné uznání, že určitá otázka napadla i někoho jiného.

Podobnou roli mají i karty s namalovanými strašidly, které vyjadřují určité emoce (www.gefuehlmonster.com). S jejich pomocí lze snáze pojmenovat pocity, které se v takto náročné situaci mohou u dospívajících objevit i prvně v životě.

S psychickými a emocionálními obsahy, které jsou různými technikami vytěženy ven, je ale nutné dále pracovat. Schroeter­ Rupieper ve svém příspěvku na konferenci ukázala účastníkům metodu, která srozumitelnou formou zobrazuje proces truchlení. Potřebujete k tomu velké papírové srdce, které je v prostředku od shora dolů rozstřihnuté na dvě části. Obě části otočené o 180 stupňů připomínají svým tvarem také slzu. Dospívajícím je možné proces truchlení přiblížit následujícím způsobem: „Všechny, které máš v životě rád, si nosíš v srdci. Když o někoho přijdeš, máš pocit, že ti pukne srdce na dvě části. Vždy když někoho, koho máš rád, musíš opustit, uroníš u toho spoustu slz. Jen tomu, kdo si smutek připustí, jeho srdce opět sroste a uzdraví se, i když na něm navždy zůstane jizva.“

Víkendový pobyt v prostorách kláštera
Přibližně 14 dní po tragédii se vybraní dospívající z tzv. „truchlící skupiny“ zúčastnili víkendového pobytu v jednom klášteře. Cílem tohoto pobytu nebyla misijní činnost, ale nabídka duchovní péče, protože tato událost v nich vzbudila i řadu spirituálních otázek. Kromě nich se tohoto setkání zúčastnili dospívající z jiných truchlících skupin, jejichž rodiče nebo sourozenci zemřeli po vážném onemocnění nebo po tragických nehodách. Všichni tak měli možnost zažít, jak se podobně staří dospívající vyrovnávají s tak vážnou ztrátou. Také mohli vidět, že (a jak) jiní lidé v podobných situacích truchlí. Tyto poznatky byly na tomto pobytu hodnoceny jako přínosné.

Akce „Fotbalový tým Schalke 04 pomáhá“
Členové truchlící skupiny dostali volné vstupenky na zápasy německé fotbalové Bundesligy, ve kterých hrálo Schalke 04. Německý fotbalový reprezentant Benedikt Höwedes pověděl dospívajícím z truchlící skupiny pod vedením Schroeter­ Rupieper, jakým způsobem se vyrovnává se svými vítězstvími a prohrami ve fotbale a ve svém osobním životě. Tento fotbalista v minulosti navštěvoval jako žák zasaženou školu. Při zpracovávání traumatizujících nebo traumatických událostí často zve Schroeter­ Rupieper celebrity, kteří mají odvahu mluvit o svém smutku a osobních těžkostech. Dospívající potřebují v těžkých chvílích vzory a ne ty, kteří jenom říkají, že se musí zatnout zuby a vydržet.

Možnosti a hranice systému týmu posttraumatické péče horských záchranářů v „Alpenverein Südtirol“ působícím v Jižním Tyrolsku (Rakousko)
Wilhelm Feichter, horský záchranář a jeden ze zakládajících členů posttraumatického týmu Krajského sdružení horských záchranářů v Jižním Tyrolsku, přirovnává posilování psychické kondice pracovníků horské služby k neviditelné záchranářské výbavě, která je stejně důležitá jako mačky, cepín nebo ochranná helma, protože každý zásah je spojen s vysokým rizikem. Z těchto důvodů zřídilo sdružení jihotyrolských horských záchranářů v roce 2010 tým posttraumatické péče.

Obr. 3 Karta zdrojů
Členové tohoto týmu se snaží, aby byli ostatními vnímáni jako kolegové, kteří školeným zrakem sledují psychickou kondici kamarádů, protože jsou všichni horští záchranáři často konfrontováni s tragickými a velmi zatěžujícími událostmi. Také musejí být často po dlouhou dobu v přímém kontaktu se zemřelými horolezci nebo turisty a jejich blízkými.

Cíle a způsoby práce členů týmu posttraumatické péče
Působení členů týmu začíná u vedení preventivních školení. Všechny další intervence mají společné dva aspekty. Musejí být dobrovolné a anonymní. Na každého člena lze získat na intranetu přímý telefonický kontakt, aby mohli vést neformální rozhovory „za dveřmi a závěsy“. Dalším z cílů působení členů týmu posttraumatické péče je, aby náročné zásahy byly horskými záchranáři zhodnoceny nejen po technické, ale i po posttraumatické stránce. Proto nabídku podpory dále tvoří dnes již klasická triáda posttraumatických rozhovorů podle metodiky Critical Incident Stress Managementu, do které patří demobilizace, defusing a debriefing. Bylo přínosné, jak stručně a výstižně byly tyto metody přednášejícím vysvětleny: demobilizace – uzavření zásahu, defusing – krátký rozhovor a debriefing – následný rozhovor. Členové týmu také podporují kolegy přímo během zásahu. Psychická podpora zasahujících na místě události má vlastní odborný termín. Jedná se o tzv. „On scene support“ (podpora na místě události). Poslední činností, kterou by měli horští záchranáři v roli členů posttraumatického týmu ovládat, je rozpoznání možností a hranic mezi laickou a odbornou pomocí. Pokud už sami na podporu svého kolegy nestačí, zprostředkují mu kontakt na odbornou pomoc.

Pro tyto účely si členové týmu dohromady vytvořili powerpointovou prezentaci představující možnosti jejich podpory, intervenční „tahák“ a vodítka pro zpracování stresu po obzvláště náročné události. Dvakrát ročně se scházejí s metodickými vedoucími na školeních, kteří se starají o jejich odborný rozvoj.

Hlavním cílem činnosti posttraumatického týmu je mít ve svých řadách motivované a spolehlivé dobrovolníky, kteří jsou schopní po fyzické i psychické stránce zvládnout riskantní zásahy v náročných alpských podmínkách. Silný důraz je také kladen na posilování vzájemného kamarádství mezi záchranáři.

Je dobré zmínit, že se systémy posttraumatické péče u rakouských horských záchranářů a u HZS ČR sobě velmi podobají, protože oba vycházejí z principů Critical Incident Stress Managementu.

Možnosti a hranice akutní péče o děti při zásazích s poskytováním první psychické pomoci nebo krizové intervence
Tento příspěvek je do psaného textu obtížně reprodukovatelný, protože jeho autor ilustroval nesprávný způsob zacházení s dětmi během mimořádných událostí (a krátce po nich) pasážemi z několika německých filmů.

Oznámení smutné zprávy dítěti
Při poskytování první psychické pomoci nebo krizové intervence zasaženým dětem je třeba pečlivě dbát už na celkové nastavení momentu oznámení smutné zprávy, které se často týká úmrtí jednoho z rodičů. Německý psycholog Oliver Junker doporučuje zajistit klidné místo s osobami, ke kterým má dítě důvěru. Dále je nutné dítěti umožnit co nejdříve kontakt s přeživším rodičem. Často se stává, že těžkou úlohu oznámení smutné zprávy vezme na sebe někdo jiný z rodiny, aby se tím odlehčilo rodiči (i dítěti). Autor příspěvku opakovaně zdůrazňoval, že v této chvíli potřebuje být dítě nutně se svým nejbližším rodinným příslušníkem. Tím je a vždy bude jedině rodič. Při komunikaci se zasaženým dospělým v rámci poskytování první psychické pomoci nebo krizové intervence obecně platí, že „méně je více“. Při práci se zasaženými dětmi to platí dvojnásob. Děti potřebují čas, aby mohly informaci přijmout, porozumět ji a vlastním způsobem ji zpracovat.

Překážky v péči o zasažené děti
Častou chybou v péči o děti v krizových situacích bývá, že jsou dospělými vědomě vyloučeni z procesu truchlení. Důvodem tohoto jednání bývá obava o dítě a jeho ochrana. Dále to také může být silné psychické zasažení dospělých. To jim nejen nepomáhá, ale navíc ztěžuje situaci. V situaci mimořádné události nebo v prvních hodinách po ní mají díky tomuto přístupu málo informací, jsou dodatečně znejistěné a navíc jsou na to v této chvíli sami. Také není správné oddalovat sdělení zprávy a dopřát tím dětem ještě chvilku klidu. Děti umějí být velmi vnímavé a všímavé. Dovedou zaznamenat i malé detaily (např. jinak než obvykle zaparkované auto před domem), které jim mohou pomoci správně odhadnout vážnost situace.

Děti potřebují na své otázky krátké a jasné odpovědi
Místo dlouhých monologů, obtížných protiotázek nebo prázdných frází typu „Život musí jít dál!“ nebo „Od teď jsi muž v naší rodině ty!“, kterými dospělí své děti pouze dodatečně psychicky zatěžují, se děti potřebují od nich dozvědět pravdu o tom, co se stalo a co teď bude následovat. Dále je podpoří, když jim dospělí dodají jistotu v tom, že jsou v jejich životě oblasti, které se mimořádnou událostí nezměnily. Nejvíce jim teď pomůže klid, jistota a stabilita, protože to je ten nejlepší lék proti pocitům bezmoci.

Ne fáze ale vlny při truchlení
Smutek a truchlení se u dětí dovede nejen rychle objevit, ale také i rychle zmizet. Proto se mezi odborníky mluví u dětí o vlnách a ne o fázích v truchlení, které se uvádějí u dospělých. Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že současní výzkumníci v oblasti krizové intervence a psychologie mimořádných událostí postupně opouštějí koncept fází v truchlení dospělých a nahrazují ho souborem úkolů, které je třeba překonat.

Někdy děti potřebují pojmenovat emoce, které se v nich odehrávají (např. hněv, vztek, žal nebo smutek), protože se zpravidla s takhle emočně náročnou situací ještě v životě nesetkali. Může se stát, že svým dotazem dovedou rodiče pořádně zaskočit. V těchto chvílích se vyplatí přizpůsobit formu i obsah odpovědi dětskému způsobu uvažování.

Jedna poznámka k novým sociálním mediím
Oliver Junker na konferenci vyslovil zajímavou myšlenku ohledně využití sociálních medií pozůstalými nebo zasaženými lidmi. Podle jeho názoru jim mohou pomáhat do té doby, dokud jsou oni sami schopni regulovat, ke komu se informace dostane a ke komu ne. V momentě, kdy se uveřejněním nějaké osobní informace ve virtuálním prostoru strhne nekontrolovatelná informační vlna, bývají její následky zpravidla negativní. Jinými slovy lze zasaženým doporučit, aby byli v kontaktu se svými blízkými například prostřednictvím SMS zpráv. Nedoporučuje se vystavovat tyto zprávy na Facebook a podobná sociální media, která informaci dokážou rozšířit i do míst, kde to může být pro zasažené zdrojem dalšího psychického zranění.

V roli pomáhajících
Pokud v rámci poskytování první psychické pomoci pracujeme s celou zasaženou rodinou, tak je třeba mít stále na paměti, že o celé rodinné historii, a tudíž i o realitě pozůstalých dětí máme absolutní minimum informací. Proto není vhodné do rodinného systému zasahovat příliš direktivními intervenčními vstupy. Navíc je role interventa u zásahu velmi omezená. Ve většině případů se jedná o jednorázové setkání. Jeho cílem by měla být stabilizace současného stavu a nasměrování na možnosti dlouhodobé péče.

Péče o psychicky zasažené hasiče po zásahu proti útoku aktivního střelce v Mnichově

Základní informace o zásahu
Dne 22. července 2016 mezi 17.50 až 20.30 hodinou zavraždil 18letý pachatel v mnichovském nákupním centru Olympia devět lidí a dalších pět jich v blízkém okolí postřelil. Pachatel íránského původů, který se ale narodil v Německu, měl od dětství psychické problémy a byl i psychiatricky léčen. Přibližně po dvou a půl hodinách byl policisty obklíčen. Poté spáchal sebevraždu.

Do akce proti němu bylo zapojeno podle policejních zdrojů přibližně 2300 zasahujících z různých složek, z nichž bylo dohromady asi 600 profesionálních a dobrovolných hasičů. Dalších 400 dobrovolných hasičů bylo aktivováno pro případ dodatečného povolání k zásahu. Do akce zasáhlo 22 vrtulníků, 85 sanitek, 16 lékařů sloužících na pohotovosti, 16 hasičských cisteren, dva evakuační autobusy, dva kontejnery nouzového přežití a dva záchranné vlaky.

„Fantomová“ ohlášení na tísňovou linku
Zvěsti o tomto činu vyvolaly paniku na několika dalších místech v centru Mnichova, kvůli které se podle oficiálních zdrojů zranilo minimálně dalších 32 lidí. Během zásahu evidovalo integrované operační středisko mnichovských hasičů 64 „fantomových“ hovorů o další střelbě a navíc ještě dva hovory ohlašující údajné zajetí rukojmích. Všechny tyto hovory se později ukázaly jako falešné a byly vyvolány panikou civilního obyvatelstva.

Obr. 4 Karta pomociPosttraumatická péče o zasahující hasiče během události
Přibližně po jedné hodině od začátku zásahu byly do akce povolány všichni dostupní členové týmu posttraumatické péče mnichovských profesionálních hasičů. Celkem jich bylo povoláno 15 z celkových 32 členů, dva členové se ujali koordinace posttraumatické péče na místě události, 11 členů se převážně věnovalo zasahujícím u nákupního centra a další dva členové byli na integrovaném operačním středisku mnichovských hasičů. Na místě události vedli interventi individuální rozhovory se 16 zasahujícími, kteří byli v bezprostředním kontaktu se zastřelenými lidmi. Deset z nich se nechalo ze zásahu stáhnout. Zbylých šest v něm po úvaze pokračovalo. Pro zasahující hasiče byly nejnáročnější obavy o vlastní život, psychické přetížení a nejasné místo události. Na integrovaném operačním středisku mnichovských hasičů vyhledalo psychickou podporu 15 operátorů tísňové linky. Po individuálních rozhovorech s interventy se všichni rozhodli zůstat ve službě a dokončit směnu.

Následná péče o zasahující hasiče po události
Několik hodin po ukončení zásahu byla všem zasahujícím hasičským posádkám předána faxem písemná doporučení, jakým způsobem mají zacházet se zasaženými kolegy během prvních hodin po zásahu. Materiál také obsahoval postupy vedení rozhovoru se zasaženými hasiči. Tyto faxy byly poslány 23. července 2016 asi v 01.30 hodin v noci. Dále byli velitelé telefonicky instruováni, jak mají vést operativně­ taktický rozbor zásahu s ohledem na možné psychické zasažení přítomných hasičů. K tomuto rozhovoru byli i někteří členové posttraumatického týmu přizváni osobně.

S časovým odstupem několika dní po zásahu proběhly tři skupinové rozhovory formou defusingu pro dobrovolníky z neziskového sektoru, kteří se účastnili tohoto náročného zásahu a debriefing pro zasahující hasiče.

Na integrovaném operačním středisku byli pracovníci zasažení jinak než výjezdoví hasiči. Za nejvíce náročné aspekty mimořádné události udávali enormní nárůst hovorů svědků, přeživších a poskytovatelů první pomoci. Také byla při takto náročném zásahu funkčně přetížena jejich technika. Individuální hovory o těchto tématech probíhaly už v noci mezi 22. až 23. červencem 2016.

V následujících měsících byl ještě každý zasažený hasič telefonicky kontaktován. Častým tématem byla podpora zasažených kolegů s dlouhodobějšími psychickými obtížemi, že si mají podat žádost na služební úraz.

Péče o civilní zasažené osoby
Při zásahu bylo zřízeno místo pro akutní péči v hale Wernera von Lindeho, která je součástí mnichovského olympijského centra. Psychosociální podpora byla poskytována zasaženým lidem v policejním důkazním řízení. Dále byl organizován odvoz zasažených a nezraněných civilistů domů. Bohužel v takto náročných situacích není v lidských silách pokrýt všechny potřeby psychicky zasaženého civilního obyvatelstva.

Shrnutí zkušeností ze zásahu proti aktivnímu střelci
Během individuálních i skupinových rozhovorů i po události se často objevovalo téma bezpečnosti. Zasahující hasiči si opakovaně stěžovali, že měli málo informací o tom, zda je jejich místo skutečně bezpečné. Podobné pochyby se objevovaly i v souvislosti s jejich policejní ochranou. Hasiči často líčili, že jim při tomto zásahu doopravdy šlo o život.

Zasahující hasiči zpětně považovali jako přínos podporu členů týmu posttraumatické péče, a to zejména při procesu rozhodování, zda jsou nebo nejsou schopni pokračovat ve svojí práci na místě události.

Celkově bylo působení týmu posttraumatické péče mnichovských profesionálních hasičů během celého zásahu i po něm hodnoceno velmi pozitivně. Někdy byla jako přínosná hodnocena i pouhá nabídka podpory, a to bez ohledu na to, jestli byla využita nebo nikoli.

Konferenční příspěvek za Hasičský záchranný sbor České republiky
Jako přednášející měl autor článku příležitost představit účastníkům základní principy fungování integrovaného záchranného systému v České republice a základní parametry systému psychologické služby u HZS ČR. Dále se zaměřil na postupy poskytování psychosociální pomoci při zásahové činnosti hasičského psychologa a členů týmu posttraumatické péče HZS Jihočeského kraje. Teoretická i metodická východiska ilustroval jednou krátkou kazuistikou ze své vlastní zásahové praxe.

Závěr
Kromě řady odborných poznatků získal také autor článku ústní příslib od několika přednášejících, že vystoupí na připravované konferenci Bezpečná společnost 2018, která se bude konat 28. až 29. listopadu 2018 ve Vodňanech. Bližší informace k připravované akci budou průběžně zveřejňovány na webových stránkách HZS Jihočeského kraje.

Na webových stránkách Rakouského červeného kříže lze najít část věnovanou 16. ročníku této odborné akce:
http://www.roteskreuz.at/tirol/kriseninter­ventionstagung/. Je možné si zde zdar­ma stáhnout většinu prezentací ze všech šestnácti ročníků Mezinárodních dnů krizové intervence v Innsbrucku.


mjr. Mgr. Tomáš ADÁMEK, HZS Jihočeského kraje, Zdroj obr.: konferenční příspěvek prof. Dr. P. Prestela

Od 6. dubna až do 15. července 2018 mohou jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí a sbory dobrovolných hasičů z České republiky přihlašovat zásahy a činnost do ankety Dobrovolní hasiči roku, jejíž osmý ročník právě začal. Jednotlivé přihlášky posoudí a ohodnotí odborná komise. Na finalisty ankety čeká prestižní ocenění – skleněná zásahová helma, věcné dary a finanční prostředky na nákup nového hasičského vybavení, které potřebují k další činnosti. Pro 30 vybraných jednotek SDH obcí a SDH jsou připraveny ceny v souhrnné výši 2,4 milionu korun, které poskytli partneři ankety.

V rámci letošního ročníku ankety poskytuje potřebnou energii společnost GridServices, s.r.o., člen innogy, která je již poosmé generálním partnerem ocenění. „Naši montéři při svých činnostech, zejména při obnovování dodávek plynu, spolupracují s dobrovolnými hasiči. Často se jedná o neocenitelnou pomoc a jsme skutečně rádi, že můžeme být partnerem ankety a vyjádřit tak respekt k jejich každodenní obětavé práci,“ řekl zástupce generálního partnera ankety Pavel Káčer, jednatel společnosti GridServices, s.r.o., a člen odborné poroty. Spolupráci s dobrovolnými hasiči si pochvaluje i Radek Benčík, jednatel společnosti NET4GAS, s.r.o., a člen odborné poroty, který zmínil: „Hasiči jsou našimi významnými partnery při zajištění bezpečnosti přepravy zemního plynu. V naší podpoře, kterou zároveň vyjadřujeme uznání a poděkování za jejich práci a nasazení, proto přirozeně pokračujeme i letos. A to, mimo jiné, již jubilejním pátým rokem jako hlavní partner ankety.“

Hlavními partnery ankety Dobrovolní hasiči roku 2018 jsou společnosti Net4Gas, s.r.o., Lesy ČR, s.p., ČEZ s Nadací ČEZ, Česká pošta, s.p., Ford Motor Company, s.r.o., Andreas Stihl, spol. s r.o., DCom, spol. s r.o., a společnost ČEPS, a.s. Partnerskou strukturu pak doplňují společnosti GINA Software, s.r.o., Brnocar, a.s., Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra a Techsport, s.r.o. „Vedle dobrovolných hasičů si naše poděkování zaslouží také partneři ankety. Zejména díky nim již poosmé budeme moci ocenit 15 nejprofesionálněji provedených zásahů jednotek obcí a 15 příkladných a motivačních akcí sborů,“ zdůraznil generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba, jenž je současně předsedou odborné poroty. V té přihlášené zásahy a činnosti dobrovolných hasičů posoudí také místopředseda poroty brig. gen. Mgr. Bc. Slavomír Bell, MSc., náměstek generálního ředitele HZS ČR, a další členové z řad zástupců profesionálních hasičů, dále zástupci tří sdružení dobrovolných hasičů a dva zástupci partnerů ankety.

Od dubna do srpna pořadatelé navštíví přes 50 akcí dobrovolných hasičů po celé České republice. Na těchto akcích „Roadshow s Českým Impulsem“ se bude možné na stánku ankety seznámit s podrobnými informacemi celého průběhu ocenění a prohlédnout si některé z věcných cen. Seznam míst je dostupný na webových stránkách ankety www.adhr.cz. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne v listopadu za přítomnosti kamer České televize.


Jiří BEZDĚK, Svatý Florián - Dobrovolní hasiči roku, z.s.



 

Dne 22. února 2018 slavnostně převzal Záchranný útvar HZS ČR (ZÚ HZS ČR) v Hlučíně nově pořízené pásové rypadlo.

MV­-generální ředitelství HZS ČR pořídilo pásové rypadlo CAT 336 F LN pro ZÚ HZS ČR v rámci projektu „Zvýšení připravenosti HZS ČR k řešení a řízení rizik způsobených změnou klimatu“, které spolufinancovalo z evropských strukturálních a investičních fondů. Stroj je primárně pořízený pro využití při likvidaci následků přírodních katastrof v důsledku změny klimatu, jakými jsou například orkány a větrné smrště. Ze stejného projektu se následně pořídí tahač a podvalník pro jeho přepravu. Pásové rypadlo umožňuje vykonávat zemní práce, ale také například demolice nebo odstranění zbytků budov po jejich poškození větrem, sněhem nebo námrazou. Rypadlo s označením CAT 336 F LN je speciálně upravené pro činnosti hasičů. Na rozdíl od běžné verze je vybaveno mimo jiné zvýšenou ochranou hydraulických rozvodů před účinky plamenů a sálavého tepla, v kabině strojníka pak držákem pro izolační dýchací přístroj a radiostanicí. Dosah rypadla je přes 14 metrů a může disponovat čtyřmi pracovními nástroji (podkopová a svahovací lopata, demoliční a třídicí drapák a demoliční nůžky).

ZÚ HZS ČR měl k dispozici stejný typ techniky již od roku 2013. Za uplynulé období bylo rypadlo nasazeno u desítek mimořádných událostí. Jednalo se zejména o požáry skládek a skladů, kde se osvědčila možnost pracovat i s hořícím materiálem. Mimo požáry se rypadlo využívalo i ke zpevňování svahu při sesuvech půdy, čištění koryt řek, k demolicím objektů po povodních nebo k rozebírání konstrukcí staticky narušených objektů. Nové rypadlo svými parametry převyšuje to, s čím naše jednotky požární ochrany již pět let disponují, a najde tak ještě širší využití při řešení mimořádných událostí v důsledku změn klimatu. Pořízené rypadlo bude dislokováno v Jihlavě, tím se zkrátí doba nasazení této techniky ve vzdálenějších částech republiky.

Slavnostního předání se zúčastnili ministr vnitra Mgr. Lubomír Metnar, ředitelka kabinetu ministra vnitra JUDr. Anna Doležalová, generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba, jeho náměstci brig. gen. Ing. František Zadina a brig. gen. Mgr. Bc. Slavomír Bell, MSc., dále zástupci firmy Zeppelin CZ a plk. Ing. Jan Bojko z HZS Moravskoslezského kraje.

Na úvod slavnostního aktu poděkoval velitel ZÚ HZS ČR plk. Ing. Radim Řehulka zástupcům MV­-generálního ředitelství HZS ČR za podporu a možnost pořízení této moderní techniky, dále firmě Zeppelin CZ za dodržení veškerých podmínek výběrového řízení a dobrou spolupráci při realizaci speciálních úprav rypadla a v neposlední řadě kolektivu ZÚ HZS ČR, který se podílel na procesu pořízení této techniky. Ministr vnitra během proslovu zmínil několik významných zásahů ZÚ HZS ČR a ocenil práci záchranářů. „Vím, že tam, kde si krajští hasiči neporadí se svou běžnou technikou, nastupujete vy,“ uvedl ministr a projevil zájem blíže se seznámit s další speciální technikou určenou pro zdolávání mimořádných událostí. Zástupce dodavatelské firmy rovněž vyzdvihl dlouholetou spolupráci se ZÚ HZS ČR, kterému během posledních let kromě obou rypadel dodal smykem řízené nakladače, zodolněný pásový nakladač a elektrocentrály.

Po symbolickém předání klíčů k novému stroji následovala krátká ukázka jeho možností a všem hostům byla představena rovněž další moderní a speciální technika, jež je ve výbavě jednotek ZÚ HZS ČR. Velitel útvaru poté přítomným prezentoval vývoj ZÚ HZS ČR a představil jeho hlavní činnosti.


kpt. Ing. Ivo ADÁMEK, ZÚ HZS ČR, foto archiv ZÚ HZS ČR

Pohyb na zamrzlých vodních plochách není vždy bezpečný. Hrozí velké riziko proboření do ledu, které není radno podceňovat ani v silných mrazech. Osoby, které na led vstupují, by měly být maximálně opatrné a dodržovat základní bezpečnostní pravidla.

Bruslaři podcenili nebezpečí
Pod dvěma bruslaři se na vodní nádrži Rozkoš propadl led, zvládli se dostat z vody zpět na led, ale nacházeli se asi 1,5 kilometru od břehu a kvůli popraskanému ledu se báli vrátit zpět. Aby se zahřáli, kroužili na bruslích kolem. Na pomoc jim vyrazila po ledě záchranná skupina čtyř hasičů se člunem a současně se na břehu připravoval ke vzletu vrtulník letecké záchranné služby, který pomoc uspíšil. Hasiči, kteří přispěchali ke dvojici po ledu, pomohli lidem do člunu, ze kterého byli po jednom vytaženi a transportováni v podvěsu na břeh, kde je převzali do péče zdravotníci.

Na místě zasahovali příslušníci ze stanice Jaroměř HZS Královéhradeckého kraje a hasiči SDH obce Nové Město nad Metují. Po celou dobu spolupracovali hasiči se zdravotníky i leteckými záchranáři.

„Zachraňovali jsme muže, rok narození 1981, který se propadl do vody po pás, a ženu, rok narození 1977, která byla podle našich informací pod vodou celá. Oběma se podařilo dostat se z vody ven. Po příletu vrtulníku se záchranáři pokoušeli oba naložit přímo na palubu, ale byli zesláblí natolik, že je vzdušný vír od vrtulníku odsouval po ledu pryč. Posádka tak změnila taktiku a připravila lanový podvěs, kterým byli zachráněny. Muže jsme převezli do Oblastní nemocnice Náchod sanitním vozidlem a ženu transportoval vrtulník do Fakultní nemocnice Hradec Králové. Byli značně podchlazení, ale bez dalších známek poranění. Nasazením vrtulníku byla celá záchranná akce zkrácena o desítky minut, což bylo vzhledem ke stádiu hypotermie, ve kterém se nacházeli, zcela zásadní,“ řekl mluvčí Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje Ivo Novák.

Událost svědčí o tom, že i přes třeskutý mráz posledních dní nemusí být led dostatečně silný a pevný.

Hasiči zachraňovali muže na zamrzlém rybníku
V jednom týdnu už druhý případ, kdy se osoba propadla na zamrzlé vodní ploše. Tentokrát zasahovali hasiči spolu se zdravotníky na Starochlumeckém rybníku u Chlumce nad Cidlinou, kde se vozil muž na speciálně upraveném vozítku taženém plachtou, tzv. „kitebuggy“, a led se pod ním prolomil.

Událost byla ohlášena v 15.41 hodin a na místo okamžitě mířily jednotka SDH obce Chlumec nad Cidlinou a profesionální jednotky stanic Nový Bydžov a Hradec Králové s velkým člunem. Z Hradce Králové vzlétl také vrtulník letec­ké záchranné služby s hasičem – le­teckým záchranářem na palubě, při­pra­ve­ni na záchranu osoby z vody v pod­vě­su.

Muže nakonec z vody zachránili hasiči, a to s použitím lana a desky. Vrtulník byl na místě v pohotovosti připraven v případě komplikací zasáhnout. Podchlazeného muže, rok narození 1952, převzala na břehu do péče zdravotnická záchranná služba. Po ošetření a poskytnutí tepelného komfortu jej transportovali vrtulníkem do Fakultní nemocnice Hradec Králové.

Praktické rady pro bezpečný pohyb po ledě
Po ledové ploše se nepohybujeme ve skupinách, mezi jednotlivci by měla být udržována vzdálenost asi pět metrů. Dále bychom s sebou měli nosit záchranné pomůcky (tzv. rýpadla – krátké kovové hroty s rukojetí), výhodné je oblečení z umělých vláken (tzv. funkční prádlo), které v případě propadnutí se do vody nenasakuje vodu jako přírodní materiály (bavlna, vlna).

Na pohybující se vodě musí být led vždy silnější, ale i ve stojatých vodách (rybníky) dochází vždy k mírnému proudění. Při záchraně tonoucích osob z ledové vody je v prvé řadě nutné zavolat na tísňovou linku 112 nebo na linky 150, případně 155. K okraji propadlého ledu se přibližujeme s maximální opatrností s ohledem na vlastní bezpečnost a s využitím co největší plochy a rozložení váhy na led (plazení, kutálení, použití žebříku nebo desky), pokud možno uvázáni na laně s jakýmikoli plovacími pomůckami.

Po vytažení tonoucího z vody zajistíme základní životní funkce, případně zahájíme resuscitaci, a zajistíme mu tepelný komfort a vyčkáme do příjezdu zdravotnické záchranné služby. Pokud je tonoucí při vědomí, převlékneme jej do suchého oblečení.

Pokud přesto plánujeme využít přírodní led pro zimní sportovní radovánky, měli bychom být maximálně opatrní a dodržovat základní bezpečnostní opatření. Zejména je potřeba zkontrolovat tloušťku ledu vytvořením sondy. Pro bezpečný pohyb osob by měla být minimálně 10 až 12 centimetrů. Pamatovat bychom měli na to, že i ve stojatých vodách dochází k proudění vody a led může mít na celé ploše různou tloušťku. Je potřeba dávat pozor na možné praskliny nebo díry vysekané od rybářů. Jakmile zaznamenáme, že led křupe nebo praská, ihned si lehneme na břicho a vracíme se zpět tou samou cestou, kterou jsme po ledě šli.


por. Mgr. Martina GÖTZOVÁ, HZS Královéhradeckého kraje, foto archiv HZS Královéhradeckého kraje

Provozuschopnost většiny objektových staveb veřejné a soukromé infrastruktury měst a obcí je podmíněna dodávkami energií a pitné vody. Jestliže energetická media lze krátkodobě nahradit z náhradních lokálních zdrojů, pitná voda je zcela limitujícím faktorem udržení nebo přerušení funkce infrastrukturních objektů nemocnic, ubytovacích a stravovacích služeb, výroby potravin a dalších činností.

V lokálních podmínkách nelze pitnou vodu vyrobit o stanovené kvalitě a zdravotní nezávadnosti. Výjimečně, s určitým rizikem, lze v některých případech k nouzovým dodávkám použít vlastní místní, zpravidla podzemní, zdroj vody.

Z uvedených důvodů je druhá část článku zaměřena na problematiku krizového řízení procesů na vnitřních vodovodech různých typů areálů. Článek tematicky navazuje na předcházející první část „Řízení procesů při zajišťování nouzových dodávek pitné vody“. Definuje konkrétní hrozby, které mají potenciál vyřadit z provozu vnitřní vodovody, a také naznačuje, jak dané hrozby rozeznat a eliminovat na přijatelnou úroveň.

Obr. 1 Vodárenská soustava a schéma základních typů spotřebišť pitné vody
Vodárenské systémy vodovodů pro veřejnou potřebu
Veřejná a soukromá infrastruktura státu má zásadní význam pro uživatelskou funkci regionů a jejich trvalý a udržitelný rozvoj. Lidská společnost postupně přešla z individuálního modelu zajišťování životních potřeb na lokální až globální spolehnutí

se na infrastrukturu státu, nyní již i skupin států. Daný trend vyžaduje i změnu pohledu a přístupu k zajištění provozně­ bezpečnostních parametrů infrastruktury. Globalizace většiny primárních materiálových potřeb infrastruktury konkrétního území je umožňuje získat z různých zdrojů, ale celá řada jiných je vázána na místní podmínky a zdroje.

K nejdůležitějším primárním potřebám veřejné nebo soukromé infrastruktury objektových staveb je získat spolehlivý a dostatečný zdroj pitné vody. Bez zdroje pitné vody nelze většinu objektových staveb užívat a provozovat. Zpravidla k danému účelu slouží vodárenské systémy vodovodů pro veřejnou potřebu. Tyto systémy mají za úkol zajistit napojeným spotřebitelům nejen zdroj pitné vody pro různé účely, ale taktéž ve většině případů i zdroj požární vody pro požární zabezpečení objektových infrastrukturních staveb a jejich technologie.

Ve standardních podmínkách není problém zajistit pro odběratele pitné vody z místního vodovodu pro infrastrukturní stavby požadované množství pitné vody a také požární vody pro jednotlivá odběrná místa na vnitřním vodovodu příslušného areálu.

Při vzniku různých typů mimořádných událostí nebo krizových situací na vodárenských systémech pro veřejnou potřebu se však situace rychle mění. V řadě případů může dojít k výrazné redukci dodávek vody pro infrastrukturního odběratele nebo i k úplnému, až dlouhodobému (nad tři dny), přerušení dodávky pitné vody. V daném případě má nezastupitelný význam následující krizové řízení procesů nouzových dodávek pitné vody. Kdy a za jakých podmínek k uvedenému stavu dochází, jak a jakými prostředky mimořádnou situaci řešit, vyplývá z následujícího textu článku.

Závislost provozu infrastruktury na dodávkách pitné vody
Závislost veřejné nebo soukromé infrastruktury na dodávkách pitné vody je naprosto zásadní. Bez dodávky pitné vody z různých zdrojů nelze zajišťovat provoz nemocnic, ubytovacích nebo školských zařízení, výrobu potravin, provoz veřejných služeb a celé řady dalších činností. Pitná voda slouží pro infrastrukturu zejména pro sanitární účely objektových staveb, technologické účely a v řadě případů má významný účel v zajišťování zabezpečení staveb požární vodou.

Zdrojem těchto vod jsou v podmínkách ČR převážně následující systémy:

• vodárenské soustavy,
• místní vodovody měst a obcí,
• vnitřní vodovody areálů,
• lokální hlavní nebo záložní zdroje podzemních vod.

Každý z uvedených typů vodárenských systémů má jinou charakteristiku a spolehlivost dodávky ve standardních podmínkách a v podmínkách vzniku mimořádných nebo krizových situací.

Vodárenské soustavy
Vodárenské soustavy jsou strategickým distribučním systémem pitné vody pro velká města a přibližně 50 % dalších spotřebišť ČR, včetně jejich infrastrukturních zařízení [1]. Zdrojem pitných vod jsou převážně vodárenské nádrže povrchových vod. Voda je spotřebitelům, včetně různých typů infrastruktur, dodávána prostřednictvím místních vodovodů měst a obcí a vnitřních vodovodů (obr. 1).

Kapacita zdrojů vod pro vodárenské soustavy je dostatečná. Taktéž dimenze trubních systémů je schopna převést požadované i zvýšené množství vody do spotřebišť při vzniku mimořádných událostí nebo krizových situací. Z hlediska infrastruktury zastavěných území mají vodárenské soustavy předpoklady pokrýt požadavky na odběr pitné vody minimálně do konce 21. století.

Místní vodovody měst a obcí
Místní vodovody měst a obcí jsou provozními zařízeními, které přivádějí pitnou vodu získanou z vlastních místních zdrojů nebo vodárenských soustav všem typům veřejné a soukromé infrastruktury (obr. 2). Na jejich funkci, spolehlivosti a hydraulické účinnosti závisí současně i funkce a provozuschopnost připojené infrastruktury.

Obr.1 Místní a vnitřní vodovod - nejčastější zdroje pitné vody pro infrastrukturu
Pro zajištění provozuschopnosti infrastrukturních subjektů musí splňovat celou řadu technicko­ provozních parametrů, zejména z hlediska kvality a zdravotního zabezpečení pitné vody před sekundární kontaminací, a hydraulické veličiny, podmiňující funkci technologických prvků spotřebitelů a provozuschopnost sanitárních zařízení.

Vnitřní vodovody areálů
Vnitřní vodovody různých typů provozovatelů jsou klíčovým zařízením, umožňujícím rozvod odebrané pitné vody z místního vodovodu, alternativně ve výjimečných případech i z vodárenské soustavy, do jednotlivých objektových staveb. Z technickoprovozního a uživatelského hlediska je tvoří následující zařízení:

• vodovodní přípojka,
• měřící zařízení předávané pitné vody (vodoměr, indukční průtokoměr atd.),
• distribuční systém vnitřního vodovodu (trubní síť, ovládací a provozní armatury),
• alternativně místní vodojem (podzemní, nadzemní, věžový),
• technická provozní zařízení (automatická tlaková stanice, monitorovací systémy atd.),
• odběrní místa požární vody (hydranty, výtokové stojany).

Základní schéma struktury vnitřního vodovodu je znázorněno na obr. 3.

Obr. 3 Schéma rozdělení vodovodu pro veřejnou potřebu a vnitřního vodovodu
Spolehlivost vnitřního vodovodu k dodávkám pitné vody pro jednotlivé objekty průmyslových, obchodních a jiných typů areálů vždy závisí na spolehlivosti místního vodovodu plnit svůj účel nejen ve standardních podmínkách, ale zejména v krizových situacích [2]. Pokud z různých příčin není stávající zdroj pitné vody spolehlivý, je vhodné, aby předmětný subjekt zajistil alespoň nouzové dodávky vody z náhradního zdroje.

Lokální hlavní nebo záložní zdroje podzemních vod
Řada provozních, obchodních nebo zdravotních subjektů je zcela závislá na plynulosti dodávek pitné vody. Vzhledem k tomu, že 100% spolehlivost dodávek pitné vody nelze z důvodů přírodních vlivů nebo antropogenních událostí v praxi zajistit, je nutné u některých z nich uvažovat o realizaci záložního zdroje vody. Z celé škály technických možností je například vybudování místního odběrního místa podzemní vody (obr. 4).

Dané řešení umožňuje v podstatě překonání období rizika u většiny krizových situací v dodávkách pitné vody z vodárenských systémů. Ne vždy je lze zejména z hydrologických důvodů realizovat.

Bezpečnostní hrozby přerušení dodávek pitné vody vnitřním vodovodům infrastrukturních areálů
Vnitřní vodovody areálů jsou ohroženy obdobně jako vodárenské systémy vodovodů pro veřejnou potřebu. K uvedeným hrozbám je nutné navíc připočítat níže uvedené specifické hrozby vznikající pouze u vnitřních vodovodů:

• vnější hrozby z distribučního systému pitných vod,
• technicko­ provozní rizika vodovodních přípojek,
• kvalita pitné vody na vnitřním vodovodu.

V reálném prostředí se uvedené hrozby vyskytují u každého vnitřního vodovodu. Mají však různou váhu rizika.

Vnější hrozby z distribučního systému pitných vod
Obr. 4 Studna jako záložní zdroj podzemní vodyNejvětší hrozbou pro vnitřní vodovody je přerušení dodávky pitné vody z místního vodovodu pro veřejnou potřebu. Přerušení dodávky na různě dlouhou dobu způsobují především relativně časté havárie vodovodní sítě. S daným rizikem musí každý odběratel pitné vody počítat. U subjektů, jejichž činnost je existenčně závislá na přímých dodávkách vody o obvyklých hydraulických parametrech, lze riziko negace snížit způsobem uvedeným dále.

Technicko­ provozní rizika vodovodních přípojek
Druhou nejčastější hrozbou, zejména pro kapacitní spolehlivost vnitřního vodovodu, je vodovodní přípojka, napojující vnitřní vodovod na zdroj pitné vody. Velmi často je poddimenzována ve vztahu k mezním odběrovým hodnotám vody (hodinové maximum nebo odběr vody pro požární účely). Poddimenzování a nevhodné provozně­ bezpečnostní napojení na vodovodní síť zvyšuje rizika přerušení dodávek pitné vody nejen ve standardním prostředí, ale především operační schopnost systému při vzniku mimořádných a krizových situací. Při současné kumulaci hrozeb, spočívajících v nevhodně zvoleném typu měřidla předávané vody, je riziko nadále umocňováno.

Kvalita pitné vody na vnitřním vodovodu
Velmi často podceňovanou hrozbou na vnitřních vodovodech, je udržení čerstvosti a kvality distribuované pitné vody pro jednotlivé objekty. Nejčastější příčinou vzniku daného rizika je nedostatečná rychlost proudění vody v trubní síti, zejména v případech, kdy vnitřní vodovod je vybudován jako větvená vodovodní síť nebo v případech, kdy slouží současně jako víceúčelový zdroj požární vody pro předmětný areál.

Prostředky a způsoby eliminace hrozeb významným spotřebitelům pitné vody
Pro různorodost vnitřních vodovodů v závislosti na jeho druhu využívání pro stanovené účely je nutné zvolit i ekvivalent bezpečnostních protiopatření k eliminaci rizika. Ne každý provozovatel vnitřního vodovodu musí mít nejvyšší stupeň bezpečnostních prvků. Obdobně jako u vodovodů pro veřejnou potřebu lze před provedením bezpečnostní analýzy hrozeb vycházet z myšlenkové mapy.

Myšlenková mapa
Myšlenková mapa u vnitřních vodovodů, by měla mít například následující strukturu:

• jaké konkrétní hrozby vznikají pro vnitřní vodovod,
• jakým způsobem se mohou promítnout do provozuschopnosti řešeného subjektu,
• zda a jakým způsobem bude ohrožena bezpečnost fyzických osob,
• zda je nutná pro snižování rizika součinnost dalších subjektů (orgány krizového řízení, složky IZS),
• jakými prostředky a způsoby lze bezpečnostní hrozby eliminovat.

Na základě myšlenkové mapy lze následně postupovat způsobem uvedeným v předcházejícím článku. Jako jedna z nejvhodnějších forem preventivní přípravy na řešení mimořádných událostí nebo krizových situací v zajištění provozuschopnosti analyzovaného subjektu je písemné vypracování řízení procesů.

Řízení procesů a eliminace hrozeb v praxi
Řízení procesů veřejné a soukromé infrastruktury obcí, měst a regionů by mělo zahrnovat minimálně následně popsané činnosti.

Standardní řízení procesů

• analýza přírodních a antropogenních hrozeb,
• zvolení metodiky jejich preventivního včasného rozpoznání,
• definování cílů,
• stanovení okruhů jejich působnosti v regionu,
• způsob koordinace činností s orgány krizového řízení.

Rozšířené řízení procesů

• prostřednictvím myšlenkové mapy vytýčit strukturu a okruh vzájemných vazeb řešené problematiky,
• přesně definovat jednotlivé hrozby, které mají potenciál vyřadit vnitřní vodovod infrastruktury z provozu,
• stanovit, za jakých technických a provozních podmínek lze udržet alespoň část daného infrastrukturního zařízení, například:

          -  přítok pitné vody k předávacímu místu vnitřního vodovodu,
          -  páteřní řady trubní sítě,
          -  nezastupitelná odběrní místa pitné vody pro objektové stavby,
          -  které části trubní sítě budou vyřazeny v krizové situaci z provozu,

• jaké hydraulické podmínky musí vnitřní vodovod splňovat pro udržení jeho funkce nebo alespoň vybrané části k nouzovému zásobování vodou,
• jakými prostředky lze zajistit nouzové dodávky pitné vody pro strategické objekty předmětného areálu:

          -  ze záložního zdroje vody (místní podzemní zdroj vody, doplňovaný stabilní nebo mobilní zdroj pitné vody, náhradní zdroj vody
             z jiného tlakového pásma místního vodovodu atd.),
          -  suchovody (stabilní, mobilní),
          -  mobilní technikou (autocisterny, voznice atd.).

• jaké hrozby mají potenciál vzniknout v kvalitě a zdravotní nezávadnosti pitné vody v krizové situaci,
• jak je včas rozpoznat a jakými prostředky eliminovat další sekundární hrozby, které mohou v krizových situacích měnit fyzikální a chemické vlastnosti nouzových dodávek pitné vody,
• v jakém rozsahu bude omezeno nebo vyřazeno z funkce stabilní hasicí zařízení v jednotlivých objektových stavbách.

Vzorově uvedené činnosti řízení procesů na úseku udržení provozuschopnosti nemocničních, provozních, obchodních a dalších areálů mají potenciál výrazně mírnit vzniklou krizovou situaci. Uvedené zásady lze aplikovat nejen na stávající vnitřní vodovody, ale taktéž na nově budované průmyslové nebo obchodní zóny ve fázích jejich plánování, případně jako doplňkového zvýšení bezpečnosti po realizaci.

Závěr
Současné vědecké poznání a technické možnosti mají riziko nezvládnutí alternativních krizových situací výrazně minimalizovat. Předpokladem zvládnutí mimořádné události nebo krizové situace je včas si uvědomit riziko, jeho rozsah, pravděpodobnost a následky pro předmětné zásobované systémy. Cílem je upozornit odbornou i laickou veřejnost, že popsaná rizika nejsou teoretickou veličinou, ale skutečnými hrozbami, které mohou kdykoli nastat. S měnícím se klimatem a nárůstem bezpečnostních hrozeb ve světě je pravděpodobnost jejich vzniku vysoká i v podmínkách ČR. S využitím uvedených informací v této tématice lze dosáhnout s minimálními náklady relativně vysokého stupně připravenosti na řešení mimořádných událostí nebo krizových situací.

Literatura
[1] Vodovody a kanalizace 2016, [online], [citováno:7. 1. 2018], dostupné z: http://www.mze.cz/
[2] Kročová, Š.: Bezpečnost dodávek požární vody z vodárenských systémů, SPBI Spektrum, Ostrava 2014, ISBN: 978-80-7385-153-8.


doc. Ing. Šárka KROČOVÁ, Ph.D., Fakulta bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské – TU Ostrava, foto autorka

Při mimořádných událostech (MU) nebo v krizových situacích (KS) s velkým počtem úmrtí a zranění lze předpokládat ze strany občanů velkou poptávku po informacích.

Rodinní příslušníci a známí (dotčené osoby) budou chtít znát podrobnosti a informace o svých blízkých, kteří mohli být přítomni na místě MU (zasažené osoby) a mohou tak zahltit tísňové linky složek integrovaného záchranného systému a komunikační kanály ostatních zainteresovaných subjektů (zdravotnická zařízení, dopravce, cestovní kancelář, zaměstnavatel, obecní úřad v místě MU atd.).

Dotčené osoby se také mohou snažit získávat informace přímo na místě události a komplikovat tak záchranné a likvidační práce. Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje (HZS JmK) se proto rozhodl tuto problematiku v Jihomoravském kraji systémově řešit. Ke spolupráci přizval Policii ČR, zdravotnickou záchrannou službu (ZZS), PANEL NNO (nestátní neziskové organizace), Krajský úřad Jihomoravského kraje a vybraná zdravotnická zařízení působící na území Jihomoravského kraje.

Základní pojmy

HZS JmK vycházel z doporučení uvedených v Katalogu typových činnosti IZS:

• STČ-4/2016 - Zásah složek IZS u mimořádné události Letecká nehoda,
• STČ-9/2016 - Zásah složek IZS u mimořádné události s velkým počtem zraněných osob,
• STČ-12/2015 - Typová činnost složek IZS při poskytování psychosociální pomoci.

V těchto typových činnostech se objevují dva pojmy „Informační centrum“ a „Asistenční centrum pomoci“. Oba termíny mohou být při určitých typech MU natolik provázané, že je potřeba na ně nahlížet jako na jeden celek, kde informační centrum tvoří základ celého systému a asistenční centrum pomoci pak jeho nadstavbu.

HZS JmK navrhl strukturu systému ke zřízení a provozování informačního centra a asistenčního centra pomoci v podmínkách Jihomoravského kraje (včetně zpracování potřebné dokumentace), nicméně základní body jsou univerzálně použitelné v kterémkoli kraji České republiky.

Zřízení a úkoly centra
Informační centrum (IC) je z pohledu občana telefonní číslo, kam si může zavolat o informace ohledně svých příbuzných či blízkých, které postrádá a má důvod se domnívat, že byli zasaženi danou MU. Z pohledu složek IZS jde o telefonní pracoviště (určitá forma „call centra“), které je zřízené v rámci krajského operačního a informačního střediska JmK (KOPIS JmK) a obsluhují ho příslušníci HZS JmK, zejména z oddělení krizového řízení (snaha o nezatěžování oddělení KOPIS) a příslušníci Policie ČR.

Úkoly informačního centra:

• telefonické poskytování aktuálních informací o identifikovaných zasažených osobách,
• shromažďování kontaktů na příbuzné a blízké (hledající pohřešované osoby), kteří na IC volají,
• shromažďování identifikačních znaků pohřešovaných osob od příbuzných a blízkých (oblečení, předměty u sebe, fotografie),
• kompletace seznamu ztotožněných zasažených osob na základě získaných informací.

Asistenční centrum pomoci (ACP) je místo poskytování informací a pomoci pro rodinné příslušníky a osoby blízké obětí zasažených mimořádnou událostí, kteří se shromažďují na místě události. ACP se proto zřizuje zpravidla v blízkosti místa MU. Preferovaným řešením jsou zděné budovy v nejbližším okolí události dostupné běžnými dopravními prostředky a s dostatečným počtem parkovacích ploch. Budovy by měly disponovat dostatečným počtem oddělených místností a sociálním zařízením. V případě, že takováto budova není dostupná, lze ACP zřídit přímo v terénu s využitím nafukovacích stanů s vybavením, mobilních WC, případně sanitárního kontejneru. V případě zřízení ACP se jeho součástí stává vždy i IC.

Obsluhu ACP tvoří příslušníci HZS JmK (včetně psychologa HZS kraje), příslušníci Policie ČR (krizoví interventi, pořádková služba), zaměstnanci ZZS, dobrovolníci z řad PANELu NNO a případně další osoby v závislosti na typu a rozsahu události.

ACP přebírá úkoly IC a navíc je jeho činnost rozšířená o:

• zabezpečení tlumočnických a překladatelských služeb v případě přítomnosti občanů cizí národnosti („soukromí“ tlumočníci v seznamech soudních tlumočníků),
• informování zástupců zahraničních zastupitelských úřadů o přítomnosti jejich občanů mezi zasaženými osobami (cestou Policie ČR),
• zajištění prostoru pro setkání rodinných příslušníků a blízkých osob,
• zajištění klidové zóny pro čekání na informace, hygienického zázemí (WC) a drobného občerstvení pro čekající příbuzné a blízké osoby,
• zajištění zdravotnické pomoci pracovníky Českého červeného kříže,
• zajištění psychosociální pomoci vyškolenými pracovníky (psychologové HZS ČR, krizoví interventi Policie ČR, členové týmu kolegiální podpory ZZS, členové posttraumatického týmu HZS ČR),
• zajištění ochrany před medii,
• doprovod na místo události, případně identifikace oběti ve spolupráci s Policií ČR,
• další podpůrné činnosti pro osoby zasažené MU a jejich příbuzné a blízké osoby.

Rozhodnutí o aktivaci IC, případně ACP vydává řídicí důstojník HZS kraje, zpravidla na návrh koordinátora psychosociální pomoci, velitele zásahu nebo některého z vedoucích složek IZS.

Zdroje informací
Aby byl celý systém informování plně funkční, je potřeba zajistit přísun informací. Informace musí do informačního centra, případně ACP proudit z různých zdrojů, aby se pokryla co největší oblast.

Informace jsou do IC/ACP předávány:

• prostřednictvím zástupců jednotlivých složek ve štábu velitele zásahu (údaje od vedoucího zdravotnické složky, příslušníků Policie ČR provádějící evidenci zasažených osob na místě MU),
• z příjmových zdravotnických zařízení,
• vlastní činností členů v IC - odbavení a „vytěžení“ dotčených osob po telefonu,
• prostřednictvím zástupce právnických osob (dopravci, cestovní kanceláře, zaměstnavatel atd. - seznamy cestujících, zaměstnanců apod.),
• prostřednictvím informačních operačních systémů (IOS) Policie ČR, případně krajských zdravotních operačních středisek (KZOS), např. při dodatečném ztotožňování zasažených osob ve zdravotnických zařízeních příslušníky Policie ČR, případně i speciálním týmem policie pro ztotožňování obětí, tzv. DVI týmem (Disaster Victim Identification)
• předávání informací s DVI týmem se bude řešit ad hoc podle situace.

Stěžejním zdrojem informací jsou zdravotnická zařízení. Po dohodě se ZZS se na území kraje vybralo čtrnáct zařízení, do kterých by se v případě MU s velkým počtem zraněných pacienti transportovali. S každým z těchto čtrnácti zařízení se projednal způsob a forma jejich zapojení do systému. Komunikace mezi IC a zdravotnickými zařízeními se řeší telefonicky a zabezpečuje heslem proti zneužití. Každé zdravotnické zařízení poskytlo kontaktní telefonní číslo, na němž bude obsluha IC schopna získávat informace o pacientech, hospitalizovaných ve zdravotnickém zařízení v souvislosti s danou mimořádnou událostí nebo krizovou situací. Přehled těchto kontaktů se vede v Havarijním plánu Jihomoravského kraje (jako součást Traumatologického plánu kraje) a bude se pravidelně aktualizovat.

Po zřízení IC jsou všechna zdravotnická zařízení, zařazená do systému, vyrozuměna o aktivaci formou AMDS (Automatizovaný systém odesílání hlasových zpráv), v textu AMDS bude uvedena charakteristika dané MU a heslo pro komunikaci mezi zařízením a IC. Obdobně se budou informovat o ukončení činnosti.

HZS JmK pro oficiální stvrzení spolupráce vypracoval „Memorandum o spolupráci při řešení mimořádných událostí nebo krizových situací s velkým počtem raněných a obětí v Jihomoravském kraji“, ve kterém se signatáři (HZS JmK, Policie ČR, ZZS, zdravotnická zařízení) zavazují vzájemně spolupracovat při předávání a sdílení informací v rámci IC nebo ACP. Součástí memoranda jsou rovněž práva a povinnosti jednotlivých signatářů. V době zpracování příspěvku probíhalo k „memorandu“ připomínkové řízení ze strany zdravotnických zařízení.

Veškeré získané informace se předávají a kompletují na jednom místě, v rámci tzv. pracoviště evidence. Evidence se provádí elektronicky do připravených formulářů. Ztotožněné zasažené osoby se barevně označují a třídí do kategorií, podle nichž se určuje rozsah informací, které může obsluha IC/ACP sdělovat dotčeným osobám. Při tvorbě kategorií HZS JmK vycházel z obdobného materiálu, který využívá HZS Karlovarského kraje a jejich aplikace „MicroRescue“. Pracoviště evidence následně vytváří a průběžně aktualizuje, pro obsluhu IC a interventy v ACP, „náhled“ seznamu ztotožněných osob, který využívají pro komunikaci s dotčenými osobami.

Cvičení VLAK 2017
Dne 26. června 2017 proběhlo krajské taktické cvičení s cílem procvičit činnosti složek IZS podle typové činnosti č. 9 a 12. V rámci II. období cvičení se vyzkoušelo zřízení a fungování ACP (bez zapojení IC). ACP se zřídilo v terénu, kde se využily nafukovací stany. Figuranti z řad účastníků cvičení přicházeli do ACP pro informace o blízkých zasažených osobách. V rámci cvičení se zkoušelo:

• odbavení a získávání informací od příbuzných a následné informování podle zjištěných informací,
• fungování pracoviště evidence (zejména předání a evidence informací od Policie ČR přímo z místa události, evidence informací od dotčených osob a kompletace seznamu zasažených osob),
• poskytování psychosociální pomoci (na místě byli přítomni krizoví interventi Policie ČR a psycholog HZS ČR).

Na základě poznatků a výstupů ze cvičení se následně upřesňovala již zpracovaná dokumentace, postupy a check­listy pro jednotlivé členy ACP a systém fungování v rámci pracoviště evidence.

Závěr
Jelikož systém se reálně neodzkoušel při žádné MU, považuje HZS JmK za nutné na systému dále pracovat a snažit se ho zdokonalovat na základě získaných zkušeností jak z reálných MU, tak ze cvičení. Slabou stránkou stávajícího systému je relativně komplikované řešení předávání a evidence získaných informací. Do budoucna by proto HZS JmK chtěl, po vzoru HZS Karlovarského kraje, začít pracovat s nějakou formou softwarového řešení, které by vyřešilo komplikované předávání informací mezi zainteresovanými subjekty a jejich následnou evidencí a kompletací. Dalším slabým místem je zapojení pouze subjektů v rámci Jihomoravského kraje. V případech, kdy by se pacienti transportovali do zdravotnických zařízení mimo území kraje, systém by na informace o těchto pacientech nedosáhl. Pak se nabízí otázka, zda by se tato problematika neměla řešit centrálně a ve všech krajích obdobně.


por. Mgr. Jan MARCHLÍK, pplk. Mgr. Miroslav MENŠÍK, foto por. Ing. Johana TAŠLOVÁ, HZS Jihomoravského kraje

Řešení mimořádných událostí (MU) většího rozsahu je zpravidla spojeno s rozhodováním za nejistoty, neurčitosti a současně při nedostatku času. Příčinu nejistoty a neurčitosti v těchto situacích představuje různá kvalita dat a informací, které se získávají a předávají ke zpracování štábu Hasičského záchranného sboru Karlovarského kraje (Štáb HZS kraje). Cílem článku je demonstrace využití některých informačních systémů a otevřených zdrojů dat, se kterými pracuje Štáb HZS kraje a KOPIS (ne)jen při řešení rozsáhlých MU.

HEAT mapa se zobrazením míst nahlášených událostí během Herwart (Zdroj: HZS Karlovarského kraje)
Důležitými faktory kvality dat pro činnost Štábu HZS kraje a informací je jejich relevance, kvantita a včasnost získávání. Rychlost zpracování je zásadní pro efektivní předávání a šíření k dalšímu využití při koordinaci záchranných a likvidačních prací a nasazování disponibilních sil a prostředků na jednotlivých místech zásahu MU plošného rozsahu. Validita je vždy spojena se zdrojem informací nebo dat.

Meteorologické informace
V roce 2017 rozhodl krajský řídicí důstojník HZS kraje několikrát o svolání Štábu HZS kraje při řešení MU vzniklých zejména ve spojení s extrémními klimatickými jevy (přívalové srážky, vichřice apod.). Získání aktuálních informací o stavu a předpovědi meteorologické situace je v současnosti umožněno prostřednictvím sítě internet. Na webových platformách dnes fungují předpovědní modely jako Aladin, Ventusky a Windy (www.ventusky.com, www.windy.com). Samozřejmostí je také možnost okamžitého sledování situace prostřednictvím meteoradarů (www.meteoradar.cz). Dalším důležitým zdrojem v této oblasti jsou výstražné informace vydávané Českým hydrometeorologickým ústavem (www.chmi.cz). Na portálu CHMI lze také nalézt hlásnou a předpovědní povodňovou službu (hydro.chmi.cz). Informace o stavech vodních děl, stavech a průtocích vodních toků je možné získat také z webových stránek jednotlivých povodí. Alternativou pro práci v terénu může být aplikace určená pro operační systém Android s názvem Stavy a průtoky vodních toků. Z uvedených zdrojů využil Štáb HZS kraje při své činnosti data z Českého hydrometeorologického ústavu, meteoradaru a informace z portálu Windy.

Stavy a průtoky na vodních tocích (Zdroj: sap.poh.cz - web Povodí Ohře)
Systémyoperačního a informačního střediska
Štáb HZS kraje pro získávání informací využívá informační systémy (IS) Spojař a Statistické sledování událostí (SSU). V IS Spojař lze sledovat množství, podrobnosti událostí a následně je třídit. Při řešení následků orkánu Herwart umožnil Štábu HZS kraje třídit události na ty, u kterých nehrozilo nebezpečí z prodlení, a u těchto Štáb HZS kraje koordinoval nasazování sil a prostředků tak, aby vysílané jednotky požární ochrany (PO) řešily v rámci jednoho výjezdu více MU na dané trase. K ostatním, jejichž řešení nesneslo odklad, vysílalo jednotky PO podle standardních operačních postupů přímo ­KOPIS a tyto se po ukončení zásahu vracely na své základny.

IS Spojař dále umožňuje ve svém prostředí vkládat zápisy do průběhu založené události. Zapisují se zejména podstatné skutečnosti o průběhu jednání a přijatá rozhodnutí Štábem HZS kraje, dále informace o přítomnosti určených příslušníků na pracovišti Štábu HZS kraje a další skutečnosti podle rozhodnutí náčelníka Štábu HZS kraje.

Hlásná a předpovědní povodňová služba (Zdroj: hydro.chmi.cz)
Dalším významným nástrojem pro analýzu a získání přehledu o řešené MU je IS SSU. SSU umožňuje použití velkého množství filtrů pro třídění událostí a vytváření rozličných sestav podle účelu jejich použití. Lze získat například přehled o nárůstu počtu událostí za poslední hodinu ve správním obvodu obcí s rozšířenou působností (ORP) nebo územního odboru. Přehledy o nových událostech lze následně poskytovat příslušníkům KOPIS řešícím události v přidělených obvodech územních odborů. Dále je možné analyzovat data ze SSU za účelem vytvoření podkladů pro jednání krizových štábů.

Mapové podklady
K řešení událostí nebo situací postihujících určité území (ORP, kraj, stát) neodmyslitelně patří mapy a mapové podklady. Rozhodně nekončí doba popisovatelných map a barevných špendlíků, ale v současné době využíváme pro doplnění obrázku o situaci také elektronické mapy a geografické portály. Jejich výhodou je rychlost aktualizace při dynamicky se vyvíjejících situacích a možnost grafického výstupu s analytickými daty (zóny havarijního plánování, simulace šíření nebezpečné látky, povodně, místa zásahů). Přeneseme­ li do mapového podkladu například sto oznámených událostí, zjistíme, že není plošně postiženo celé území kraje a přiměřeně využity síly a prostředky, ale že jsou extrémně postižena území tří ORP a přetíženy jejich síly a prostředky. Jiný úhel pohledu mohou poskytnout stejné informace naopak v případě území, ze kterého nepřicházejí žádná volání a nejsou oznamovány žádné události. V těchto případech se nám velice osvědčila spolupráce programu SSU a GIS (geografický informační systém) portálu HZS ČR. Data ze SSU je možné zpracovat do souboru Excel, a nahrát tak místa událostí do GIS se zobrazením míst událostí jako bodů nebo znázornění jako HEAT map s vyjádřením intenzity zasažení území. Lze tak velmi dobře vizualizovat situaci na daném území a vytvářet materiály pro jednání štábů nebo informování veřejnosti. Další využití mapových podkladů je pro přenesení výsledků výpočtů a simulací z programů, jako je Aloha, Rozex, Optizon a další. Alternativou ke GIS mohou být Google maps, Google Earth (lze využívat s určitými omezeními také v off­ line režimu) a Mapy.cz.

Sociální sítě a komunikační systémy
Zmiňujeme různé informační zdroje a především způsoby získávání dat. Neméně důležitou částí je předávání informací. Komunikujeme jak mezi subjekty podílejícími se na řešení MU, tak také směrem k veřejnosti a osobám dotčeným MU. Komunikace mezi subjekty na strategické úrovni probíhá prioritně e-mailem, dalšími komunikačními kanály jsou telekomunikační systémy (mobilní telefony, pevné linky, telekonference). Specifikem e-mailové komunikace v případě řešení rozsáhlých MU nebo krizových situaci (KS) jsou především e-mailové adresy štábů, pracovních skupin a jejich pracovišť. Tyto e-mailové účty jsou většinou aktivovány v případě potřeby při řešení daných událostí. Účty se aktivují buď na připravených PC, nebo noteboocích na konkrétních pracovištích nebo stanovištích. Případně se do přiděleného účtu přihlašuje pracovník na svém přiděleném notebooku, který si na pracoviště donesl. Jako nejlepší a nejrychlejší řešení se nám pro tento účel jeví využívání webových e-mailových klientů, kde jsou již účty zřízeny, a pověřený pracovník obdrží přístupové údaje k účtu podle svého zařazení.

Příklad připravených dat ze SSU pro vložení do webového prostředí GIS http.//gi.izscr.cz/wpgis/ (Zdroj HZS Krarlovarského kraje)
Klasickými komunikačními kanály směrem k veřejnosti jsou media (televize, rozhlas). Dobrým způsobem pro informování obyvatel obce nebo osob vyskytujících se v určité oblasti jsou informační systémy umožňující zasílání e-mailových a SMS zpráv. Dnes se do popředí dostávají také tzv. sociální sítě, které umožňují v krátkém časovém úseku oslovit/předat informaci velké skupině osob s následným dalším šířením. Příkladem nejpoužívanějších sociálních sítí jsou Facebook, Twitter, Youtube. HZS kraje využívá ke komunikaci s veřejností facebookový profil, na kterém například během orkánu Herwart zveřejňoval informace o situaci v kraji a již první příspěvek měl dosah 145 149 jedinečných uživatelů. Sociální sítě mají další výhody, kterými jsou okamžitá zpětná vazba, možnost komunikace v reálném čase a přenos informací v různých formátech oběma směry (text, fotografie, videa a další formáty materiálů). HZS kraje není schopen z kapacitních důvodů analyzovat příspěvky a využívat tak informace od občanů pro potřeby Štábu HZS kraje. K tomuto účelu se více hodí řešení na národní úrovni se zapojením dobrovolníků jako například portál „Krizová mapa ČR“ v České televizi.

Shrnutí
Z uvedeného vyplývá, že kvantita, rychlost získávání, relevance informací a zdrojů nemusí být takový problém jako analýza, vyhodnocení a práce s velkým množstvím dat. Tímto směrem bychom měli v současnosti upírat pozornost, protože pokud máme předem připravené a zmapované zdroje možných informací pro řešení daných typů událostí, je nutné v krátkém časovém horizontu tyto informace nebo data zpracovat a vytvořit výstupy určené k rozhodování, organizaci a řízení činností vedoucích ke zdárnému řešení MU.


por. Bc. Lukáš ČERNÝ, HZS Karlovarského kraje

Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) nepřetržitě monitoruje a následně řeší mimořádné události, o kterých informuje zástupce členských států Mechanismu civilní ochrany Unie. Jinak tomu nebylo ani za poslední měsíc. Z pohledu ERCC byly vyhodnoceny jako nejdůležitější dvě mimořádné události v Oceánii (Jižní Pacifik). Tou první byl cyklón Gita, který ohrožoval především ostrov Tonga a jeho okolní ostrovy. Druhou významnou událostí bylo o několik dní později silné zemětřesení, jež postihlo ostrov Papua­ Nová Guinea.

Zdroj: Reuters
Království Tonga – tropický cyklón Gita
Na úvod by bylo vhodné vysvětlit pojem tropické cyklóny a jejich dělení v závislosti na místě vzniku. Na české Wikipedii naleznete následující popis: „Tropická cyklóna je atmosférický útvar charakteru cyklóny (tlakové níže) v podobě obrovského víru s charakteristickým okem ve středu. Jedná se o rozsáhlý rotující bouřkový systém s velmi nízkým tlakem. Velikost se pohybuje do 1 000 km v průměru a rychlost větru může dosáhnout i 300 km/h. V různých oblastech světa se tropická cyklóna označuje místními názvy: cyklón v Indii a v Austrálii, hurikán v Atlantském oceánu a tajfun v jihovýchodní Asii.“

Tropický cyklón Gita se začal formovat již 7. února 2018 v Jižním Pacifiku v oblasti království Tonga, které se skládá ze 177 různě velkých ostrovů (36 ostrovů je obydlených). Vlády tří hlavních ostrovů Tongatapu, Samoa a ­Fidži začaly okamžitě po zjištění vzniku cyklónu Gita spolupracovat s Mezinárodní federací Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC), nevládními organizacemi na národní i mezinárodní úrovni a Organizací spojených národů/Úřadem pro koordinaci humanitární činnosti (UN­ OCHA) a zahájily přípravy na jeho příchod. Vláda ostrova Samoa rozhodla 10. února 2018 ve spolupráci s Národním červeným křížem o přemístění zhruba 200 nejvíce ohrožených obyvatel do evakuačních center, kde jim bylo poskytnuto dočasné útočiště.

Cyklón Gita nabíral na síle postupně a největší intenzity dosáhl v noci z 13. na 14. února 2018, kdy byla naměřena síla větru až 285 km/h. První z ostrovů, který zasáhl silou cyklónu 2. kategorie (89–117 km/h), byl ostrov Samoa. Dále dorazil k ostrovu Tongatapu, kde již dosahoval síly cyklónu 4. kategorie (158–198 km/h). Poslední z velkých ostrovů, které se v oblasti nacházejí, a cyklón Gita ho zasáhl, byl ostrov Fidži, kde již dosahoval 5., tedy nejsilnější kategorie (přesahující 198 km/h). Do oblasti byl vyslán odborník z Generálního ředitelství Evropské komise pro humanitární pomoc a civilní ochranu (DG ECHO), který měl za úkol zmapovat potřebnou pomoc v oblasti a doporučit humanitární podporu pro obyvatele zasažených ostrovů. Na většině ostrovů království Tonga cyklón způsobil rozsáhlé sesuvy půdy, přerušení dodávky elektrického proudu a zničení infrastruktury, zejména komunikací. Provoz na letišti v hlavním městě Nuku’alofa byl také velice omezen. V prvních dnech bylo letiště schopno přijmout pouze letadla s palivem a první pomocí a následně velmi omezeně několik komerčních letů. Premiér Tongy vyhlásil v hlavním městě Nuku’alofa stav krize a zároveň prohlásil následky cyklónu Gita za nejhorší katastrofu v historii království.

V království Tonga, především na ostrovech Tongatapu a Eua, bylo přímo postiženo 80 000 lidí a zničeno 1 550 domů. Přes 4 500 lidí bylo umístěno ve 108 evakuačních centrech. Jedním z nejvíce postižených malých ostrůvků byl již zmíněný ostrůvek Eua, kde bylo postiženo 264 rodin a zničeno 52 domů. Vzhledem k tomu, že byly ostrovy před cyklónem Gita soběstačné v produkci potravin, bylo a je stále třeba vyřešit zásobování potravinami a pitnou vodou, na čemž spolupracuje vláda Tonga s mezinárodními organizacemi, jako jsou UN-OCHA, Světová zdravotnická organizace (WHO), Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) a IFRC. Pomoc s vyřešením dočasné dodávky pitné vody nabídlo francouzské námořnictvo, které dne 23. března 2018 připlulo do přístavu v hlavním městě Nuku’alofa s lodí předurčenou k úpravě užitkové vody na pitnou. Pomoc vládám postižených ostrovů přislíbily a následně poskytly 14. února 2018 jednotky civilní ochrany z Nového Zélandu a 15. února 2018 jednotky Austrálie. 16. února 2018 formálně požádala vláda království Tonga koordinátora ­UN­ OCHA, který se tou dobou nacházel na Fidži, o technickou pomoc a koordinační podporu.

Dne 20. března 2018 dorazil cyklón Gita k pobřeží Nového Zélandu v podobě silného větru a silného deště, nedosahoval však zdaleka síly, kterou poničil ostrovy království Tonga. Evropská komise aktivovala satelitní systém Copernicus pro mapování postižené oblasti a prostřednictvím Fondu okamžité pomoci při katastrofách Mezinárodní federace červeného kříže a červeného půlměsíce poskytla království Tonga 100 000 EUR. UN­ OCHA, WHO, UNICEF a IFRC vyslaly na postižené ostrovy odborníky za účelem zmapování situace.

Národní úřad pro řešení krizových situací království Tonga hned po cyklónu Gita vyčíslil na základě „Plánu odezvy“ předpokládanou finanční částku potřebnou na obnovu poničené oblasti na 20 000 000 EUR. Tato částka byla předložena vládou království Tonga Světové bance. Následně zareagovaly státy poskytující pomoc (Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Čína, Kanada) a Světová banka, které jsou schopny poskytnout prostřednictvím grantů a půjček okolo 10 500 000 EUR.

Papua­ Nová Guinea – zemětřesení
25. února 2018 v 17.44 hodin univerzálního světového času postihlo ostrov Papua­ Nová Guinea silné zemětřesení o síle 7,5 stupňů Richterovy stupnice. Epicentrum se nacházelo v okresu Nipa­ Kutubu v provincii Southern Highlands. Obyvatelé tohoto území žijí v odlehlých venkovských obcích bez hustého osídlení a přesto bylo hlášeno okolo 300 zraněných osob. Zástupci IFRC a nevládních organizací, které v oblasti působí, nejprve informovali o 20 mrtvých, následně byly počty upřesněny a v současné době se hovoří o více jak 100 mrtvých. Zhruba 143 000 osob bylo zemětřesením přímo postiženo a 17 000 osob muselo opustit své domovy. Po otřesech došlo v mnoha oblastech k sesuvům půdy, které poničily komunikace tak, že byla znemožněna urgentní dodávka zdravotnické pomoci, jídla a vody. V oblasti tedy hrozily i bleskové povodně. Papua­ Nová Guinea vyhlásila ve čtyřech provinciích nouzový stav.

Již 1. března 2018 začala v postižené oblasti pomoc poskytovat Austrálie, která o ni byla v předchozích dnech požádána na základě bilaterální smlouvy vládou Papuy­ Nové Guiney. Šlo o plachtovinu, tablety na čištění vody a vodní kontejnery v celkové hodnotě 200 000 EUR. Vzhledem k omezeným možnostem distribuce lékařského materiálu a přepravy zraněných poskytla Austrálie také letadlo. Toto letadlo bylo k dispozici ještě pro následnou materiální pomoc. Jako každé velké zemětřesení i toto bylo doprovázeno následnými otřesy, kdy nejsilnější z nich udeřily 6. března 2018, a to o síle 6,7 stupňů Richterovy stupnice. Na základě informací z americké vědeckovýzkumné vládní agentury zabývající se zemětřeseními a Globálního výstražného a koordinačního systému pro katastrofy (GDACS) nedošlo k žádným dalším vážným škodám.

V oblasti se nachází také těžební společnost ropy a zemního plynu. Doprava ropy a zemního plynu musela být v potrubích zastavena, protože potrubí vedla v blízkosti epicentra zemětřesení. Několik těžebních společností posléze oznámilo škody také na své infrastruktuře.

UN­ OCHA požádala 2. března 2018 prostřednictvím ERCC o vyslání jednoho odborníka na životní prostředí, který byl vyslán v rámci týmu UNDAC (tým pro hodnocení a koordinaci katastrof). ERCC aktivovalo Mechanismus civilní ochrany Unie a na základě této aktivace nabídlo pomoc Nizozemí v podobě odborníka zabývajícího se kvalitou vody. Tento odborník byl vyslán 6. března 2018 a do Papuy­ Nové Guiney dorazil 8. března 2018. Délka jeho mise byla stanovena na čtyři týdny a byl jmenován do pětičlenného UNDAC týmu. DG­ ECHO poskytlo do oblasti prostřednictvím Fondu pro pomoc při katastrofách (DREF), který je zřízen pod IFRC, pomoc o celkové výši 110 000 EUR. Pomoc byla poskytnuta v materiální podobě. Šlo o plachtovinu, moskytiéry, matrace, přikrývky a hygienické balíčky. Distribuce pomoci byla velice ztížena špatným přístupem do postižených oblastí, proto se využilo pomoci dobrovolníků. DG­ ECHO rozhodlo o aktivaci satelitního systému Copernicus, který satelitními snímky mapuje stav budov a infrastruktury v postižené oblasti. Dne 8. března 2018 ERCC oznámilo, že bylo publikováno již 13 satelitních map.


kpt. Ing. Irena ŠENKÝŘ JANSOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, z.s., uspořádala v loňském roce v Praze na Novotného lávce několik seminářů na téma ochrana vodních toků a vodních děl, z nichž problematika břehových porostů a doprovodných porostů vodních děl (téma listopadového semináře) v současné době vyžaduje stále větší pozornost i v souvislosti se změnou klimatu, kdy dochází k častým až extrémním výkyvům počasí provázených vichřicemi.

Častějším povodním se v budoucnu nedá zabránit, ale je možné omezit jejich intenzitu, zpomalit nástup a snížit škody vrácením a ochranou zeleně jako zelené bariery (obnova remízků a mezí, luk, pastvin, malých mokřadů, které zadržují vodu), ozdravěním přírody v okolí vodních toků a vodních děl. Zároveň se zvyšuje riziko častějších období sucha, proto jsou preventivní opatření provázána. Revitalizací říčních systémů bychom měli dosáhnout také větší vyváženosti v zásobách podzemních vod.

Ekosystémy a biologická rozmanitost (biodiverzita) v okolí vodních toků a vodních děl jsou ohroženy. Ekosystémové služby jsou pro člověka zásadní. Plní funkci zásobovací (potrava, voda, dřevo, uhlí), regulační (čištění vody), kulturní (estetické, vzdělávací, rekreační) a podpůrnou (recyklace živin, tvorba půdy). Správná péče o ekosystémy má proto příznivý vliv na životní úroveň společnosti.

Udržování vegetace v okolí vodních toků
Radikální ochranářský přístup orgánů ochrany přírody a České inspekce životního prostředí se dostává často do konfliktu se správci vodních toků a vodních děl i majiteli pozemků v blízkosti vodních toků a děl. Poslední roky se tyto vztahy zostřují v souvislosti s přírodními podmínkami. Je proto nutné objasnit práva a povinnosti jednotlivých stran a kompetence příslušných úřadů, jak uvedl prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., dr.h.c., z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

Mezi hlavní povinnosti správců vodních toků patří pečovat o stav koryt vodních toků a o pobřežní pozemky z hlediska funkcí vodního toku.
Vlastníci pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků nebo pozemků sousedících s koryty vodních toků jsou povinni pečovat o břehové porosty i náletové dřeviny, udržovat břehy koryta vodního toku ve stavu potřebném k zajištění zdravého odtoku vody na pozemcích koryt vodních toků nebo na pozemcích s nimi sousedících v šířce deseti metrů u vodních toků, které tvoří vodní cesty, osm metrů u ostatních významných vodních toků, šest metrů v případě potoků (drobných toků), a to tak, aby se nestaly překážkou znemožňující plynulý odtok vody při povodni. Při vzdouvání toku mají odstraňovat naplavené předměty, nánosy a dřeviny, překážky a cizorodé předměty, které brání volnému průtoku. Závažné závady musejí oznamovat příslušnému vodoprávnímu úřadu, spolupracovat při likvidaci havárií na vodních tocích a obnovovat přirozená koryta vodních toků, zejména ve zvlášť chráněných územích a v územních systémech ekologické stability. Vodoprávní úřad může vlastníkům pozemků sousedících s koryty vodních toků zakázat kácet stromy a keře zabezpečující stabilitu koryta vodního toku.

Činnosti související s provozem a údržbou vodních cest v případě správy významných vodních toků přísluší státním podnikům Povodí (Vltavy, Labe, Moravy, Odry a Ohře).

Ministerstvo zemědělství, odbor stát­ní správy ve vodním hospodářství a sprá­vy povodí dohlíží na dodržování těch­to povinností, aby nedošlo k ekologické újmě při zhoršení funkce přírodních zdrojů neodborným zásahem, která se může projevit na chráněných druzích volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin, podzemních nebo povrchových vodách a znečištěné půdě.

Mgr. Zdeněk Papoušek z České inspekce životního prostředí hovořil o významu stromů a zeleně pro člověka, zvláště v městské zástavbě. Podél potoků v obcích jsou žádoucí terénní úpravy, aby kořeny vysázených stromů a keřů zpevnily břehy vodního toku, staly se také útočištěm drobného ptactva a jiných živočichů a zároveň působily esteticky. Stromy a vůbec dřeviny produkují kyslík, filtrují vzduch zachycováním škodlivých látek, především jedovatého přízemního ozónu a jemného polétavého prachu. Zlepšují kvalitu ovzduší zvlhčováním a některé do svého okolí uvolňují silice, které hubí nebezpečné choroboplodné zárodky. Stromy a veškerá vegetace také vyrovnávají teplotní extrémy. V zimě zmírňují proudění studeného vzduchu, v létě naopak ochlazují okolí. Hustý zelený porost funguje i jako protihluková bariéra.

Porosty na březích rybníků a vodních děl
Úkolem vodního díla je ochrana před účinky velkých vod, akumulace vody, zásobování povrchovou vodou a zajišťování optimálních průtoků celé soustavy toku. Vegetace ovlivňuje funkci, stabilitu a bezpečnost hráze. Správci jsou povinni provozovat a udržovat vodní díla v korytech vodních toků v řádném stavu, kácet náletové dřeviny na hrázích a vytvářet podmínky umožňující oprávněné nakládání s vodami související s vodním tokem.

Porosty včetně náletových dřevin na vodních dílech je nutné odstraňovat. Ing. Stanislav Žatecký ze společnosti Vodní díla – Technicko­ bezpečnostní dohled, a.s., konstatoval, že stav vegetace na březích rybníků v České republice není příznivý. Z bezpečnostních důvodů je nutné udržovat dřeviny na hrázi zdravé, pro výsadbu volit vhodné druhy, kácet dřeviny, které prorůstají do koruny hráze. Uvedl příklad, kdy topoly staré přes šedesát let na hrázi Veselského rybníka na Vysočině musely být z hlediska bezpečnosti pokáceny. Jejich kořeny totiž uhnívaly a hrozilo protržení hráze, kterou začala nekontrolovaně protékat voda. Poté došlo k poruše spodní výpustě, protože vývrat topolu vytrhl potrubí.

Stromy a keře vytvářejí prostředí pro život dalších, na něj vázaných druhů rostlin a živočichů. Slouží jako útočiště pro ptáky a hmyz. Některé staré rybniční hráze byly v době vzniku záměrně osázeny dřevinami (například duby). Zdravé a hluboce kořenící stromy na hrázích mají význačnou krajinotvornou, estetickou, historickou a přírodní hodnotu. Ve správných rozestupech vysazené stromy příznivě působí i na stabilitu hráze (kořeny jsou tzv. „živá armatura“), ochraňují proti abrazi a zastíněním chrání její povrch před vysycháním.

Stromy však nesmí ohrožovat stabilitu tělesa hráze, pokud hrozí jejich vyvrácení větrem (mělce kořenící jsou např. smrk, topol nebo nakloněné stromy). Odolné proti vyvrácení větrem jsou zejména dub, jilm, javor a lípa.

Kořeny některých druhů dřevin po kácení rychle vyhnívají a mohlo by dojít k protržení hráze, například po odstranění dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy (tuto problematiku podrobně řeší metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí). Rovněž v důsledku rozkladu kořenů odumřelých dřevin může dojít k nežádoucímu lokálnímu zvýšení propustnosti hráze či vytvoření přímé průsakové cesty (případně i v kombinaci s činností vodních hlodavců). Vůči rozkladným procesům jsou nejodolnější především dub a jilm (zůstávají v zemině hráze konzervovány po velmi dlouhou dobu).

Mgr. Jiří Vait ze státního podniku ­Povodí Vltavy vysvětlil, že v předchozích letech byla údržba břehů a hrází většinou zanedbávána, čímž došlo k přebujení vegetace. Vysoké plevele – buřeň, jako jsou bodlák nebo kopřiva, je na hrázi i v jejím nejbližším okolí nežádoucí. Určitě je však vhodné zatravnění, které brání účinku přímého dopadu deště na půdu, zpomaluje povrchový odtok a váže půdu, přitom je velmi vhodnou protierozní ochranou pro případ přelití hráze při povodních.

K častým sporům mezi techniky (správci) a ochránci přírody a ke zbytečným nedorozuměním vedou nejasnosti, co odstraňovat a co chránit. Povodně, větrné smrště i silné větry devastují dřeviny v blízkosti vodních toků a vodních ploch. Po povodni v roce 2002 například chřadnou jasany a došlo i k úbytku olší. Stromy, které jsou napadené škůdci nebo jsou poškozené a mohou ohrozit bezpečnost, je proto nezbytné kácet.

Břehy vodních toků mají bohaté ekosystémy, ale šíří se na nich i nechtěné rostliny, tzv. invazivní, například křídlatka, která vytlačuje původní vegetaci a mění podmínky pro přežití volně žijících živočichů. Také počet bobrů u nás v poslední době neúměrně vzrostl. Nemají přirozené nepřátele a patří mezi chráněné živočichy. Svou činností však páchají značné škody. Narušují protipovodňové nebo rybniční hráze, ucpávají koryta vodních toků a likvidují dřeviny nebo zemědělské plodiny v okolí rybníků a řek. Jejich stavy zatím snižují pouze nemoci, pokud jich na jednom místě žije příliš velké množství.

Prof. Ing. Tomáš Kvítek, CSc., ze státního podniku Povodí Vltavy seznámil s průzkumem plošných zdrojů znečištění povrchových a podzemních vod v České republice. Jakost vody a břehové porosty jsou ovlivněny tím, co přinese voda z horního části toku. Mezi zdroje znečištění patří odnos půdy erozí, zejména ze zemědělsky obhospodařovaných pozemků i látky vyplavované z půdy a zachycované drenážními systémy (povrchové a podpovrchové nečistoty). Jaké látky byly v zemědělství aplikovány, se projeví až po dvou letech při monitoringu jakosti vody, což je nepřijatelné i z hlediska zdraví lidí a živočichů.

Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné je udržovat a chránit. Vodní poměry lze zlepšit obnovou meandrujících koryt a lužních lesů, využitím bývalých polních cest a příkopů pro zadržení vody, zvyšováním retenční schopnosti krajiny (kombinace přirozené a technické), modernizací regulace odtoku (rybníků) a účelným, zejména ekologičtějším hospodařením s půdou (nejen výnosná řepka jako bio­palivo). Jak vyplývá z Evropské vodní charty, s vodními zdroji by se mělo hospodařit v rámci přirozených povodí, a ne v rámci politických a správních hranic. Proto čeští vodohospodáři spolupracují s odborníky sousedních států, zejména při ochraně před povodněmi a ledovým nebezpečím, při zlepšování jakosti vody a ochraně vody jako součásti přírodního prostředí.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka a archiv redakce
 

S myšlenkou zřízení funkce domovníka přišla Městská policie Brno v roce 2008, kdy se zapojila do akce Bezpečná lokalita – bezpečné bydlení, kterou vyhlásilo Ministerstvo vnitra. Podmínky projektu přesně splňoval bytový dům v Brně­ Novém Lískovci v ulici Koniklecová, ve kterém bylo městským částem dáno dispoziční právo k určitému počtu bytů.

V domě bylo celkem 156 bytů. Z toho 50 bytů využíval Magistrát města Brna jako ubytovnu pro osamělé matky s dětmi v krizových situacích. K ostatním bytům mělo dispoziční práva 12 městských částí. Skladba obyvatel domu byla různá. Přestože tam bydlely osoby nebo rodiny sociálně stabilní, většinu obyvatel tvořili jedinci či rodiny ohrožené sociálním vyloučením, různých etnických a národnostních menšin, rodiny neúplné, často v přechodném ubytovacím režimu. V domě byla vysoká fluktuace nájemníků i klientů ubytovny. Před realizací pilotního projektu Bezpečná lokalita – bezpečné bydlení se vyskytovala celá řada sociálně patologických jevů. Na denním pořádku byly přestupky a dokonce i trestné činy. Běžné byly krádeže v bytech, krádeže a vykrádání aut, zásadní porušování požárních předpisů. Vandalismus dosahoval neúnosné hranice. Denně zasahovaly hlídky jak státní, tak městské policie. Odborníci z oblasti požární ochrany jistě vědí, jak je často složité v podobných objektech skloubit požadavky požární ochrany s požadavky objektové bezpečnosti. Proto byl o spolupráci na tomto projektu z hlediska požární bezpečnosti požádán také Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje (HZS JmK).

Kamery a elektronické klíče
Po konzultacích s odbornými zástupci jednotlivých složek (Policie České republiky, Městská policie Brno, HZS JmK, zástupci Úřadu městské části, dodavatelské firmy a budoucí domovník) se navrhla a následně realizovala celá řada opatření. V objektu technici nainstalovali kamerový systém, který umožňuje monitorování vybraných prostor – schodišť, vstupní haly a chodby v prvním patře. Kamery byly umístěny také uvnitř výtahů. Instalovaný přístupový systém do objektu umožňuje ovládání vybraných vchodů prostřednictvím elektronického klíče. Tento elektronický klíč rozlišuje kromě hlavního vstupu do objektu i vnitřní přístupová práva. Všechny dveře na únikových cestách v přízemí bytového domu mají panikové kování, které umožňuje rychlé a jednoduché ovládání mechanických zámkových systémů. Zadní východ je opatřen sirénou, která ohlašuje každé neoprávněné použití tohoto východu. V podlažích mají jednotlivé dveře standardní kování, které je z vnitřní strany osazeno klikou. V jednotlivých podlažích jsou umístěna bezdrátová kouřová čidla s ionizačními detektory kouře. Součástí vstupního podlaží je recepce, kde se nachází koncové pracoviště všech elektronických systémů a je možné centrálně vypnout přístupový systém. Obsluhu uvedených systémů zajišťuje domovník a v případě jeho nepřítomnosti jeho zástupce. Instalací uvedených prvků se podařilo v objektu skloubit požadavky na kontrolovaný vstup do jednotlivých prostor objektu přes elektronické klíče a požadavky na trvale volné únikové cesty.

Domovník přispívá k pocitu bezpečí
Koordinátor preventivně výchovné činnosti HZS JmK v roce 2009 uspořádal na místě přednášku a předal obyvatelům informační materiály z oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva. Hodnocení, která se uskutečnila na základě dotazníkového šetření mezi obyvateli bytového domu v roce 2012, ukázala, že soubor opatření realizovaných v rámci projektu Bezpečná lokalita – bezpečné bydlení zvýšil pocit bezpečí jak mezi samotnými obyvateli bytového domu, tak i obyvateli nejbližšího okolí. Jedním z klíčových opatření, které mělo na zlepšení situace v domě výrazný vliv, bylo zřízení funkce domovníka. Také v případě, že bytový dům nebude mít dostatečné množství finančních prostředků na instalaci zmíněných technických opatření, lze bezpečnostní situaci v objektu příznivě ovlivnit činností domovníka. Podrobný popis jednotlivých etap celého projektu naleznete na webu Městské policie Brno – https://www.mpb.cz/domovnicka­ akademie/blbb/.

Mezinárodní ocenění
Dobrá zkušenost s projektem Bezpečná lokalita – bezpečné bydlení tak byla klíčem ke vzniku Domovnické akademie. Na začátku příprav tohoto vzdělávacího cyklu a především během „náboru“ prvních zájemců nultého ročníku Domovnické akademie nebylo úplně jednoduché zbavit domovníka nálepky donašeče a špeha, kterou získal za minulého režimu. V tomto případě zafungovalo dobré jméno Městské policie Brno, která za preventivní programy získala řadu mezinárodních ocenění – https://www.mpb.cz/domovnicka­ akademie/blbb/oceneni­ blbb/. Nultý ročník Domovnické akademie zahájený v roce 2015 úspěšně absolvovalo deset domovníků. Ti byli záměrně vybráni jak z řad vlastníků bytových domů, kteří se o svůj dům sami starají, tak i zástupců společenství vlastníků bytových jednotek nebo zaměstnanců, kteří práci domovníka vykonávají pro různé vlastníky. Lektorský tým zařadil mezi posluchače také mladé studenty, kteří měli ověřit a popsat, zda je program zajímavý i pro jejich generaci. Vzdělávání budoucích domovníků proběhlo ve spolupráci se Střední školou polytechnickou v Brně, která se zaměřuje zejména na řemeslnické činnosti, správu a údržbu domů. Domovníci se naučili praktické dovednosti v oborech zedník, montér suchých staveb, truhlář, sklenář, instalatér a řadě dalších. Významnou a inovativní složkou kurzu byly takzvané „měkké“ dovednosti, na jejichž výuce spolupracovala Městská policie Brno s Vyšší policejní školou Ministerstva vnitra v Holešově, HZS JmK, Cechem mechanických zámkových systémů a Asociací Grémium alarm. Budoucí domovníci se tak naučili nejen klasické manuální dovednosti, ale i základní znalosti a dovednosti v oblasti komunikace, zvládání konfliktních situací, mediace, prevence kriminality, požární ochrany a požární prevence, komunikace se složkami integrovaného záchranného systému, řešení mimořádných událostí v objektu, orientace ve struktuře samosprávy, nabídce sociálních služeb a služeb nestátních neziskových organizací. Podrobně se seznámili s možnostmi optimálního využití mechanických i elektronických systémů situační prevence, ale také s možnostmi sociální prevence. Kurz probíhal v rozsahu přibližně sto sedmdesát vyučovacích hodin.

Domovnické preventivní minimum
Velká časová náročnost akademie odrazovala řadu zájemců, proto realizační tým v roce 2016 veřejnosti nabídl také zkrácenou verzi vzdělávacího programu Domovnické preventivní minimum, který nezahrnuje časově nejnáročnější výuku řemeslných dovedností, ale zaměřuje se výhradně na znalosti a dovednosti související s prevencí kriminality a požárů. Tento program je rozložený do patnácti výukových dnů a zahrnuje šedesát hodin. Aktuální informace o Domovnické akademii naleznete na odkazu https://www.mpb.cz/domovnicka­ akademie/. HZS JmK zajišťuje výuku v rozsahu dvanácti hodin, která je stejnou časovou dotací rozdělena mezi tři lektory. Příslušník oddělení kontrolní činnosti se zaměřuje na informace související se zajištěním požární bezpečnosti v objektu. Nejčastější dotazy budoucích domovníků směřují na povinnosti majitele objektu vyplývající ze zákona o požární ochraně. Zajímají je především preventivní požární prohlídky, potřebná dokumentace požární ochrany, kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení a problematika elektronické požární signalizace. Budoucí domovníci si s hasiči teprve ujasňují základní pojmy z oblasti provozu spalinových cest nebo změny topného media. Posluchači se od lektora dozvědí také doporučení o bezpečném provozu elektrospotřebičů, plynových spotřebičů nebo hromosvodů. I když v celé řadě těchto oblastí nejde přímo o kompetence HZS ČR, budoucí domovníci jsou vděční za ucelené informace o bezpečném provozu těchto zařízení. I to je pro ně velká pomoc. Celá řada z nich nemá technické vzdělání a s problematikou bezpečného provozu bytového objektu se teprve seznamuje.

Od teorie k praxi
Koordinátor preventivně výchovné činnosti HZS JmK předává informace z oblasti prevence vzniku požárů jak ve společných prostorách objektu, tak v bytech jednotlivých vlastníků. Třetina výuky se zaměřuje na popis činností, které by mohl domovník v případě vzniku mimořádné události v objektu zajistit před příjezdem hasičů, aby se co nejvíce snížily následky této události. Řízenou diskuzí s jednotlivými posluchači se podaří během výuky vyřešit nebo alespoň naplánovat postup řešení například zatarasených únikových cest, sklepních prostor nebo nájemníků, kteří přeplňují byt neúměrným množstvím hořlavého materiálu, jako jsou odpad, noviny, textil apod. Na teoretickou část výuky navazuje návštěva hasičské stanice a její prohlídka. Na závěr si posluchači mohou také vyzkoušet hašení přenosnými hasicími přístroji. Na žádost absolventů nultého ročníku se do učebních osnov nově zařadilo téma první pomoci. Hlavní instruktor neodkladné zdravotnické péče HZS JmK s budoucími domovníky provádí praktický nácvik postupů první pomoci. Posluchači se ptají především na úrazy například elektrickým proudem, náhlé změny zdravotního stavu u seniorů a také na úrazy malých dětí. Domovnická akademie je příkladem dále použitelného formátu vzdělávání veřejnosti. V záplavě informací, které nás v současné době zahlcují, si laik velmi těžko vybírá ty důležité. Veřejnost v současné době vnímá HZS ČR jednoznačně jako garanta relevantních informací z oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva. Výuka dospělé populace je velmi náročná. Každý z posluchačů má celou řadu různých životních zkušeností a ne vždy je ochotný přijmout aktuální informace. Nicméně v řadách účastníků Domovnické akademie byli žáci, kteří chtěli věnovat volný čas vlastnímu vzdělání, jež bude sloužit ve prospěch všech obyvatel daného bytového domu. Realizační tým celého projektu nenechává posluchače po ukončení programu jen tak ve „vzduchoprázdnu“. Přednášející jsou také po ukončení programu ochotni odborně poradit v případě, že v bytovém domě vznikne nějaký nový problém. Jednotliví odborníci tak získávají neocenitelnou zpětnou vazbu, která je pro jejich práci nezbytná.


Luboslav FIALA, Mgr. Petra KUBIŠOVÁ, Městská policie Brno, Mgr. Pavla PRAŽÁKOVÁ, HZS Jihomoravského kraje, foto archiv Městské policie Brno

Se silnými a dojemnými příběhy odpovědnosti, statečnosti a solidarity, které ilustrují činnost a poslání Nadace policistů a hasičů – vzájemná pomoc v tísni, jsme vás loni v našem časopise průběžně seznamovali. Jsou také svázány v publikaci vydané k 15. letům působení nadace a bezprostředně svázány s vámi – policisty, hasiči a zaměstnanci rezortu, kteří pro nadaci vytvářejí potřebné zázemí. To umožňuje, aby nadace rozšířila svou působnost a vstoupila do další etapy ojedinělé a potřebné činnosti. Je možné ji nějak ocenit? O tom jsme hovořili s PhDr. Vladimírem Šuterou, CSc., ředitelem Nadace policistů a hasičů.


S čím je spojeno hodnocení uplynulého jubilejního nadačního roku?
Se spokojeností. Jde o další zdařilý rok, který je navíc pro naše další směřování nanejvýš podnětný.

V čem?
Nechci nikoho zahlcovat výčtem našich akcí – čtenáři je najdou na webové stránce www.nadacepah.cz. Zároveň si uvědomuji, že tyto akce jsou důležité a vytvářejí podhoubí pro další rozvoj široce zaměřeného nadačního života. Aktuálně považuji za důležité upřít pozornost na okolnost, kterou lze nově považovat za zásadní a svým způsobem zlomovou.

Co tím myslíte?
Nadace byla založena se záměrem pokrýt kritické období rodin po policistech a hasičích, kteří zahynuli při výkonu služby. Usilovali jsme o to, aby rodiny nespadly do sociální nouze a zároveň jsme se nechtěli omezit jen na jednorázovou pomoc. To se zásluhou velkého počtu policistů, hasičů a zaměstnanců rezortu Ministerstva vnitra podařilo. Svými pravidelnými i jednorázovými dary a jinou formou pomoci pomohli, společně s dalšími uvědomělými sponzory, vytvořit nezbytné finanční zázemí, takže se nadace mohla později začít také starat o těžce tělesně postižené bývalé policisty a hasiče, kteří utrpěli úraz ve službě nebo v přímé souvislosti s ní. To byl další důležitý mezník v činnosti nadace a nyní stojíme na prahu dalšího mezníku. Správní rada projednala a schválila rozšíření statutu nadace, a tak ve výpisu z nadačního rejstříku můžeme nově číst: „Pomáhá policistům a hasičům, případně jejich rodinám, k překlenutí nepředpokládané tíživé životní situace, vzniklé ze zdravotních, či sociálních příčin, nebo v důsledku živelní katastrofy.“ To znamená, že tímto rozhodnutím správní rady začala nadace od roku 2018 pomáhat všem rodinám policistů a hasičů, nejen tedy nadačním, v jejich těžké životní situaci.

Nemůže si někdo vymyslet banality?
Zcela určitě ne, vždy půjde o zásadní životní a tragické okolnosti. Například náhle nebo po těžké nemoci zemře rozvedená policistka a zůstanou po ní nedospělé děti. Z jejich tíživých poměrů jim pomůže vybřednout nadace. Nebo v rodině hasiče se narodí invalidní dítě vyžadující trvalou péči jednoho z rodičů a výrazně zvýšené náklady. I v tomto případě lze počítat s dlouhodobou pomocí nadace. O ní bude rozhodovat komise, v níž jsou také dva ze zakladatelů nadace – bývalý dlouholetý policejní prezident JUDr. Jiří Kolář a bývalý generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR Ing. Miroslav Štěpán. Představují dostatečnou záruku spravedlivého, zodpovědného a citlivého posouzení všech okolností.

Zatím jsme se tak trochu vyhýbali konkrétnímu hodnocení loňského roku. Jak vlastně dopadl?
Nad očekávání dobře – každý se o tom může přesvědčit ve výroční zprávě (www.nadacepah.cz). Osobně považuji za nejvíce potěšující dosažení dvou mezníků – loni poprvé za patnáct let bylo od policistů v pravidelných dobrovolných příspěvcích ve formě srážky ze mzdy vybráno pět milionů korun a od hasičů přes milion korun. Pro činnost nadace to představuje jistotu, od které může odvíjet svou další činnost. Kromě jiného to znamená, že všechny nadační děti, sirotci, kteří ztratili otce nebo matku při výkonu služby, mohou dále počítat se životním pojištěním a stavebním spořením ve výši 3000 korun měsíčně. Těmto dětem jsme zvýšili také finanční částky na studium a volnočasové aktivity, těžce tělesně postiženým bývalým policistům a hasičům, kteří jsou v nadační péči, se podařilo zvednout příspěvek na zdravotní pomůcky, pokračují léčebně ozdravné pobyty, takže lze v souhrnu říci, že v nadačním soukolí nic nedrhne. Důkazem může být i výrok nezávislého auditora k loňskému hospodaření: „Veškerá činnost nadace a čerpání finančních prostředků je v souladu se zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších novel a doplňků a se schváleným statutem nadace a vnitřními směrnicemi. Finanční prostředky byly čerpány do výše stanovené schváleným rozpočtem. U dárců bylo užití finančních prostředků v souladu s darovací smlouvou. Údaje ve výroční správě odpovídají skutečnosti.“

Máte z toho radost?
Mám. Považuji to za uznání práce všech, kteří se na činnosti nadace podílejí. Přitom si uvědomuji, že nadace funguje především na základě dobrých mezilidských vztahů, spolupráce, pochopení a solidarity. Proto je takové hodnocení oceněním i jejich přístupu k široké nadační rodině. I oni přispívají k tomu, že ani po patnácti letech není pojem Nadace policistů a hasičů omšelý a statický, jako když se díváte na častokrát reprodukovaný snímek.

Nehrozí „únava materiálu“ a ztráta elánu?
Letos určitě ne, a jak nahlížím a poznávám záměry organizátorů akcí podporujících činnost nadace, tak v příštích pěti letech také ne. Vždyť taková setkání, jako je například Sparta vzdává hold, Slavnosti bojových umění v Ostravě, Košířský košík, Dětský den Ministerstva vnitra, Krimifest Březová a další mají již dlouholetou tradici a pokračují se samozřejmostí, která vypovídá o vztahu k nadaci i k policistům a hasičům vůbec. Další akce, například Policejní pochod Brdy se konal poprvé, ale zalíbil se natolik, že bude mít zcela určitě pokračování. Stejně tak budou pokračovat nejrůznější hudební produkce, které jsou jedním ze způsobu komunikace, který bývá často mnohem přímější a účinnější než slovní. Například již tradiční koncerty Hudby Hradní stráže a Policie České republiky ve Svatovítské katedrále chytnou za srdce. A když při tom předáváme jako uznání za dosavadní spolupráci dřevěná srdce od Milana Žaloudka z Prostějova, tak jde o neopakovatelné okamžiky, které si všichni pamatují a považují si jich. Člověku dodají energii a povzbudí, takže „materiál“ únavu přestane cítit a začne se zamýšlet nad tím, jaký má nadace význam a cenu. Lze na její péči a starost přišpendlit cenovku? Její hodnota je především lidská. Jak a čím ji chcete oceňovat? To už nechávám na vaší úvaze…


Mgr. Jan HABÍK, foto archiv redakce

Praha – Tokio, české TFA v zemi samurajů

Naprosto unikátní a v historii nevídaná shoda okolností dovedla výběry našich nejtvrdších profesionálních hasičů sestavené převážně z reprezentačního výběru TFA (Toughest Firefighter Alive) a FCC (Firefighter Combat Challenge) do tak exotických destinací, jakými jsou Japonsko a Indie, a to v rozmezí pouhých tří měsíců. V obou případech cestu z velké části hradila hostitelská organizace. Obě události byly velmi rozdílné charakterem i prostředím, se soutěží v Tokiu vás seznámíme v tomto čísle a v květnovém pak se soutěží z Bombaje.

Japonská společnost Fuji TV oslovila MV­-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (MV-GŘ HZS ČR) s nabídkou k vytvoření společného soutěžního projektu. Šlo o natáčení televizní sportovně záchranářské show, respektive jedné její části zaměřené na profesionální hasičské sbory. Celý projekt představoval novoroční televizní program japonské televize, kde mezi sebou v několika různých oblastech soutěžili ti nejlepší z celého světa proti zástupcům Japonska. Náš výběr se ve speciálně sestavených disciplínách, blízkých výkonu služby českých i japonských hasičů, utkal s výběrem opravdu toho nejlepšího, co japonský hasičský sbor dokázal sestavit v rámci své populace kolem 130 milionů obyvatel.

Spolupráce odstartovala zhruba dva měsíce před koncem roku 2017. Na její realizaci nebylo mnoho času, vzhledem k vysílání v televizi již 1. ledna 2018. Český reprezentační tým HZS ČR v disciplínách TFA byl vybrán z důvodu nepřehlédnutelných úspěchů na světových hrách policistů a hasičů, kde pravidelně čeští zástupci obsazují přední příčky. Spolupráce s japonskou stranou byla od samého začátku velmi profesionální a bylo zřejmé, že účast českého výběru je pro Japonsko zásadní. Tomu odpovídalo vyjednávání o podmínkách spolupráce. Kromě uhrazení většiny nákladů byl českému výběru po celou dobu k dispozici japonolog. Poskytoval nám v nutných případech překlad online komunikace, cenné rady z oblasti japonské kultury a zvyklostí a také informační podporu pro administrativní záležitosti. Dalším aktem vstřícnosti bylo umožnění aklimatizace vhodným sestavením programu natáčení jak z důvodu osmihodinového časového posunu, tak z důvodu fyzické regenerace po vyčerpávající cestě, která trvala 22 hodin.

Protože zástupci japonské televize měli zájem vytvořit divácky atraktivní show, byl celý program sestavován doslova „online“ v rámci dvouměsíční komunikace s českou stranou. Show sestávala ze tří různých soutěží. S ohledem na tyto skutečnosti byl sestavován i český výběr. Zařazeni byli příslušníci vynikající především fyzickou silou, stejně jako příslušníci, jejichž předností je hlavně rychlost a dynamická síla.

Česká delegace odletěla do Tokia 13. prosince 2017 ve složení: kpt. Ing. Jan Pecl z MV­-GŘ HZS ČR (vedoucí delegace), nprap. Ing. Zdeněk Koutník z HZS Pardubického kraje, ppor. Bc. Miroslav Šín z HZS Moravskoslezského kraje, nprap. Petr Moleš z HZS Jihomoravského kraje, nstržm. Stanislav Kalvoda z HZS Jihomoravského kraje, nstržm. Vít Malenovský z HZS Jihomoravského kraje a nstržm. Roman Viej z HZS Moravskoslezského kraje.

Již na letišti v Yokohamě nás očekával televizní štáb s žádostí o úvodní rozhovory se členy týmu a přidělený japonský průvodce, který žil předchozích 20 let v Kanadě. Díky jeho dobré an­g­ličtině bylo možné plynně komunikovat a domlouvat všechny podrobnosti. Běžný Japonec totiž angličtinu neovládá, územní oddělenost hrdého ostrovního státu je v tomto směru velmi znatelná. Průvodce byl pro výpravu pravým požehnáním. Zajímavostí je, že od televizní společnosti měl náš průvodce přidělený rozpočet na veškerou stravu výpravy. Nedozvěděli jsme se, jak byl vysoký, ale vzhledem k tomu, že jedna večeře pro sedm lidí vyšla průměrně na 12 tisíc korun, cítili jsme závazek odvést profesionální práci a dostát všem smluvním podmínkám cesty.

Poskytované nadstandardní služby však nebyly zadarmo. Kromě dvouměsíční vyčerpávající přípravné práce a 22 hodin cesty na místo nás od prvního dne čekal velmi nabitý program. První den jsme se seznámili s prostorem natáčení, instruktáž jednotlivých disciplín, ladění technických detailů i oblečení závodníků. Absolvovat soutěž je o mnoho jednodušší, než ji vymyslet na zelené louce a navíc ji vytvořit dostatečně atraktivní a efektní pro televizní kamery. I zkušeným závodníkům v týmu nějakou dobu trvalo, než si plně uvědomili, že nejsou ani tak závodníky jako herci podléhající rozmarům a požadavkům režiséra a kameramanů. Názorným dokladem a zajímavou zkušeností bylo i tzv. dotáčení některých záběrů, zcela nezávisle na autentickém provedení disciplín. Mohli jsme si na vlastní kůži zažít mnohokrát opakovaný start, slavnostní nástup týmu aj. Samotné disciplíny ale organizátoři nepřerušovali a dosažené časy jsou reálné, stejně jako výsledné umístění týmů.

1. disciplína – překážková dráha s lanovým traverzem a výstupem po laně
Disciplína vychází z japonské národní disciplíny zaměřené na pohyblivost, obratnost a rychlost japonských hasičů. Vyžaduje velkou koordinaci a koncentraci jak u každého jednotlivce, tak v rámci týmu. V této národní specialitě jsme měli za cíl uspět, zejména co do překonání všech nástrah a dokončení všech úseků v „důstojném“ čase. Úkolu se statečně zhostili Stanislav Kalvoda, Vít Malenovský, Roman Viej a Petr Moleš. Nakonec se nám podařilo splnit předsevzetí o dobrém výkonu, přesto podle očekávání japonský tým zvítězil, i když nijak drtivě. Provedení disciplíny nám komplikovala zejména pověstná japonská útlocitnost v oblasti předpisů, pracovních postupů a bezpečnosti práce. Při každém pohybu ve výšce, přechodu na lano či z lana, před slaněním i při výstupu po laně se důsledně dbalo na posloupnost úkonů jištění, aby se zabránilo úrazům.

2. disciplína – tahání těžkého hasičského vyprošťovacího vozidla na 50 m
U druhé disciplíny se oba týmy setkaly s novou výzvou. Ani jeden z výběrů takovou činnost běžně netrénuje. Nicméně bylo všem zřejmé, že zde vítězí fyzická síla nad obratností. S tím počítal také televizní štáb, proto tuto disciplínu záměrně zařadil jako druhou, hned po první ryze japonské. Divák tak dostal možnost užít si napětí až do posledního okamžiku. Proto jsme do této části vstupovali s nadějí na srovnání skóre, což se také podařilo. Disciplínu za český tým vítězně absolvovali Zdeněk Koutník, Miroslav Šín, Petr Moleš a Stanislav Kalvoda. Přesto ale japonský výběr, i přes nepoměrně nižší celkovou tělesnou hmotnost družstva, předvedl velmi dobrý výkon a sklidil obdiv všech přítomných. Úsměvným okamžikem pro nás byl nácvik, resp. generální zkouška tahání mnohatunového vozidla, kdy nezkušený řidič zapomněl tzv. dofoukat a vozidlo jsme tahali zabržděné. Chvilku se zdálo, že jde o plánovaný japonský žert. Ovšem pouze do chvíle, kdy japonský výběr přišel na řadu o několik hodin později a došlo ke stejnému incidentu.

3. disciplína – čtyři úseky silově vytrvalostního charakteru
Do třetí disciplíny vstupoval český výběr s dobrým pocitem, jednak nás těšil zatím vyrovnaný stav a jednak bylo jasné, že tato poslední a rozhodující disciplína připomíná charakterem úseků závody, ve kterých máme praxi a světově vynikající výsledky. Původně jsme si mysleli, že budeme trochu v nevýhodě, jelikož japonský tým měl jistě možnost týdny před natáčením trénovat přesně na jednotlivé úseky a použité materiály. Toto podezření bylo následně vyvráceno, když japonský borec určený k prorážení lepené dřevotřískové desky palicí projevil naprostou technickou nepřipravenost, což se stalo jeho týmu osudným.

• První úsek štafety - výstup po žebříku na čas, nahrával spíše japonskému týmu, nakonec ale český borec Vít Malenovský předvedl skvělý výkon a úsek dokončil ve shodném čase s japonským soupeřem, čímž šokoval nejen místní, ale také členy vlastního týmu.
• Druhý úsek štafety - průchod lepenou dřevěnou deskou pomocí palice, a to třikrát za sebou, byl jasnou doménou českého závodníka Miroslava Šína, který maximálně využil zejména fyzickou převahu a získal pro národní výběr cenný náskok. Oproti svému japonskému protějšku, který se potýkal s každým průrazem mnoho vteřin, až do naprostého vyčerpání sil, český borec prošel deskami jako nůž máslem a dokázal tak platnost přísloví „co nezmůže hrubá síla, zmůže ještě větší síla“.
• Třetí úsek štafety - nyní již s pohodlným časovým náskokem, představoval transport živého figuranta nízkým tunelem. Tohoto úkolu se zdárně ujal Roman Viej, který nezaváhal a udržel bezpečný náskok. Japonský borec byl sice dobře připraven a vynikal extrémní mrštností, ale ztrátu kolegy již nedokázal dohnat.
• Ve čtvrtém úseku již nezbývalo, než získanou výhodu udržet a dopravit figuranta po předepsané dráze do cíle. Zde si náš závodník Petr Moleš mohl vychutnat triumf před mnoha televizními kamerami.

Obecně český tým fyzickou konstitucí působil mezi drobnými Japonci atraktivním až nadlidským dojmem. Naši předvedli skvělý výkon a celá soutěž byla napínavá až do konce. Nakonec Češi porazili Japonsko 2:1. Video českých hasičských sportovců na sociálních sítích získalo jen za prvních 14 dní po zveřejnění více jak 50 000 zhlédnutí.

Hodnocení v ukazatelích

• Hygiena – na nejvyšší úrovni, vše dokonale uklizené, nikde ani náznak nepořádku
• Meteopodmínky – příjemné, 15 °C, ideální pro fyzicky náročné výkony
• Spolehlivost – přesná a precizní spolupráce
• Pohostinnost – velmi vstřícná v celém rozsahu
• Energie – značný projev vyčerpání Japonců, přepracovanost
• Vizáž lidí – velmi elegantní, či západní uvolněný styl USA
• Kuchyně – pestrá, zdravá, lehká, ne příliš kořeněná, mnoho masa, mořských plodů
   

kpt. Ing. Bc. Jan PECL, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto autor

Na rok 2018 MV­-generální ředitelství HZS ČR (MV-GŘ HZS ČR) vyhlásilo v oblasti požární ochrany, integrovaného záchranného systému, ochrany obyvatelstva a krizového řízení celkem osm dotačních programů pro okruh žadatelů z řad nestátních neziskových organizací.

Ministerstvo vnitra prostřednictvím MV­-GŘ HZS ČR v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“), a podle usnesení vlády ze dne 1. února 2010 č. 92 o Zásadách vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy, ve znění usnesení vlády ze dne 19. června 2013 č. 479 a usnesení vlády ČR ze dne 6. srpna 2014 č. 657 poskytuje v roce 2018 neinvestiční dotaci ze státního rozpočtu ČR (dále jen „dotace“):
a) podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb. spolkům, zřízeným podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
b) podle § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 218/2000 Sb. obecně prospěšným společnostem, zřízeným podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
c) podle § 7 odst. 1 písm. f) zákona č. 218/2000 Sb. účelovým zařízením registrovaných církví a náboženských společností, zřízeným podle zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, pokud vykonávají alespoň některou činnost vyjmenovanou v tomto ustanovení,
d) podle § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 218/2000 Sb. ústavům, zřízeným podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Dotační programy opět vycházejí z hlavních dotačních oblastí státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím, které MV­ GŘ HZS ČR stanovuje již několik let na kalendářní rok, ve kterém je poskytována dotace. Hlavní oblasti státní dotační politiky jsou vydávány usnesením vlády. Pro rok 2018 jsou uvedeny v příloze usnesení vlády ze dne 10. července 2017 č. 504 o Hlavních oblastech státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím pro rok 2018.
Vyhlášené dotační programy v oblasti požární ochrany, integrovaného záchranného systému, ochrany obyvatelstva a krizového řízení týkající se dvou hlavních oblastí státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím pro rok 2018 jsou uvedeny v tabulce výše.
Vyhlášené dotační programy byly veřejně publikovány v časopise 112 a zveřejněny na internetové stránce MV­-GŘ HZS ČR.
O poskytnutí a výši dotace rozhodoval generální ředitel HZS ČR na základě návrhu dotační komise MV­-GŘ HZS ČR, která jednala o navržení dotace v měsíci prosinci 2017.
Dotace se poskytuje na základě vydaných rozhodnutí o poskytnutí neinvestiční dotace ze státního rozpočtu ČR. Celkem bylo vydáno 57 rozhodnutí ve smyslu § 14 zákona č. 218/2000 Sb. o poskytnutí dotace a nestátní neziskové organizace budou plnit v rámci vyhlášených osmi dotačních programů 57 projektů.
Dotace vyčleněná pro nestátní neziskové organizace v roce 2018 v rozpočtu MV­-GŘ HZS ČR je poskytována níže uvedeným 20 nestátním neziskovým organizacím.

pplk. Ing. Alena VESELÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR