POŽÁRNÍ OCHRANA
Nový služební stejnokroj 
s.4
Tragická dopravní nehoda s požárem u Ořechu
s.10
Výroční konference IROP 2019 z perspektivy HZS ČR 
s.12
Letištní hasičská jednotka v Pardubicích 
s.14


INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Řeka Kamenice prověřila připravenost záchranářů 
s.18
Součinnostní cvičení v Hranické propasti
s. 20


OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Aktuální úkoly v oblasti ochrany kritické infrastruktury 
s.21
Cvičení POVODEŇ 2018 – zkušenosti s koordinací humanitární pomoci
s. 22
Zapojení jednotek požární ochrany předurčených k ochraně obyvatelstva v Libereckém kraji
s. 24
Souprava pro terénní stanovení ukazatelů znečištění vod
s. 26
Obnova souprav nouzového přežití u HZS Pardubického kraje
s. 28
Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
s. 30


INFORMACE
Ozdravný pobyt nadačních rodin v Kašperských Horách 
s.31
Sportovec Ministerstva vnitra 2019 
s.32
 

Pátek třináctého je všeobecně považován za nešťastný den. Hasiči v celé České republice se různými preventivními akcemi snaží tuto pověru vyvrátit. Česká asociace hasičských důstojníků, z.s., ve spolupráci s hasičskými záchrannými sbory krajů již tradičně vyhlašuje pátek třináctého jako Den požární bezpečnosti. V letošním roce byl Dnem požární bezpečnosti vyhlášen pátek 13. září 2019 cíleně na téma „Průjezdnost komunikací“.

Základním úkolem Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) je chránit životy a zdraví obyvatel, životní prostředí, zvířata a majetek před požáry a jinými mimořádnými událostmi (MU). Pokud mají hasiči tento úkol plnit rychle a kvalitně, pak se s požární technikou potřebují k místu požáru nebo MU dostat.

Cílem celé akce bylo zejména předání informací o práci hasičů, podtržení významu jejich činnosti formou propagace a předávání informací využitelných při předcházení požárů a jiných MU. Poukázat také na to, že občan, který má znalosti o tom, jak se chovat v případě vzniku požáru nebo jiné MU, může výraznou měrou přispět k záchraně života, zdraví nebo snížení materiálních škod.

K akci se různou formou připojily téměř všechny HZS krajů. Pátek 13. září panovalo krásné slunečné počasí, a tak většina stanic otevřela své brány pro širokou veřejnost. Pro děti byly připraveny stánky s preventivními informacemi z oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva. Největší zájem a nadšení projevovaly děti při prohlídce požární techniky nebo ukázkách práce hasičů, při absolvování různých soutěží s hasičskou tématikou. Pro nejmenší děti hasiči četli hasičské pohádky. Naopak pro dospělé byla na řadě stanic připravena přednáška na téma vznik požáru, správné chování při MU nebo informace o hlásičích požárů a jejich použití.

Hasiči v Praze společně s HZS Středočeského kraje odstartovali projekt „Tři metry k životu“, kterým chtěli upozornit na špatnou průjezdnost v sídlištních aglomeracích. Projekt dlouhodobě cílí především na řidiče a řidičky, kteří si neuvědomují možný dosah svého jednání při špatném parkování na sídlištích a na nástupních plochách pro požární techniku. Pro podporu projektu byla vytvořena samolepka, jejímž nalepením na zadní část osobního automobilu řidič vyjadřuje svou podporu projektu a zároveň šíří osvětu o palčivém problému mezi další řidiče. Ke kampani se připojili i hasiči z Jihočeského a Libereckého kraje.

Ve Zlínském kraji na několika školách začali symbolicky vyučovat problematiku požární ochrany a ochrany obyvatelstva podle projektu Hasiči pro školy.

V Ústeckém kraji zorganizovali na gymnáziu Den s IZS. Hasiči ve spolupráci se zdravotnickou záchrannou službou, městskou policií a armádou přednášeli a následně procvičili evakuaci školy.

V Pardubickém kraji připravili hasiči pro širokou veřejnost celodenní akci v nákupním a zábavném centru Atrium Palác Pardubice. Zaměřili se zejména na téma, jak se zachovat při požáru vozidla, jak předejít požáru v domácnosti nebo co udělat při dopravní nehodě. K vidění byl i speciální automobil určený pro zjišťování příčin vzniku požárů. Velkou upoutávkou byly i doprovodné instruktážní filmy s hasičskou tématikou.

V Královéhradeckém kraji již tradičně v OC Futurum v Hradci Králové hasiči rozdávali návštěvníkům v rámci besed i autonomní detektory kouře. Hasiči SDH Jičín připravili pro nejmenší návštěvníky sbírku modelů hasičských automobilů, kterých bylo k vidění úctyhodných 251, všech typů a velikostí.

V Moravskoslezském kraji byl v rámci Dne požární bezpečnosti umožněn zájemcům o expozice vstup do Hasičského muzea města Ostravy. V tento den byly návštěvníkům rovněž otevřeny všechny stanice v kraji a na stanicích v okresních městech pak probíhal i speciální program spojený s ukázkami zásahu, techniky i zábavným programem pro děti.

V Olomouckém kraji si školáci i dospělí návštěvníci mohli sednout do cisternové automobilové stříkačky, prohlédnout si nejmodernější zásahové vybavení a nakouknout do zákulisí hasičské práce při komentovaných ukázkách hašení či výškové techniky. Děti si zkusily hasit proudnicemi a hadicemi, projely se na lanové dráze nebo trénovaly na dětské variantě TFA.

Téměř ve všech krajích hasiči v duchu hlavního tématu Dne požární bezpečnosti vyjeli v odpoledních hodinách a vpodvečer s rozměrnou požární technikou do ulic a ověřovali průjezdnost. Cílem bylo upozornit řidiče zaparkovaných osobních automobilů na nemožnost průjezdu požární techniky a rychlého zásahu v případě požáru. Kontrolovali také označení nástupních ploch u výškových budov a jejich přístupnost. V některých městech se oproti loňskému roku průjezdnost pro požární techniku zlepšila. Stále je však mnoho sídlišť, kde řidiči parkují v zatáčkách, úzkých silnicích nebo i na nástupních plochách pro požární techniku. Těmto řidičům pokládali za stěrače osobních automobilů informativní letáky s radami, jak správně parkovat, aby nebránili v průjezdu požární techniky. Správným parkováním totiž můžete zachránit život!

Do organizace těchto různorodých akcí byly zapojeny stovky profesionálních i dobrovolných hasičů a nejen na stanicích je navštívilo desetitisíce dětí i dospělých, včetně handikapovaných spoluobčanů. Z reakce účastníků bylo patrné, že je činnost hasičů i ostatních složek integrovaného záchranného systému zajímají. Návštěvníci Dne požární bezpečnosti - pátku třináctého získali nové poznatky o různorodé práci hasičů, o jejich výstroji a vybavení. Uvedené řádky by mohly být pozvánkou na další Den požární bezpečnosti v roce 2020.


Ing. Jaroslav ČERNÝ, Česká asociace hasičských důstojníků, z.s., foto archiv HZS krajů
 

Výsledek spolupráce s Fakultou textilní Technické univerzity v Liberci – návrh nového služebního stejnokroje HZS ČR („Stejnokroj HZS vz. 2020“)

V současné době je to již 15 let, kdy byl u Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) do užívání zaveden aktuální vzor Pracovního stejnokroje I (PS I), jež je určen jako stejnokroj pro každodenní nošení při výkonu služby všude tam, kde je to vhodné a možné; v kombinaci s bílou košilí a ozdobnými šňůrami pak i jako stejnokroj slavnostní. Do současné doby nebyl tento stejnokroj prakticky nijak modifikován, neboť potřeba změn v provedení střihu a vzhledu PS I nebyla a není hodnocena jako potřebná. Jediné drobné změny, k nimž docházelo a dochází, se v zásadě týkají používaného materiálu tak, aby PS I mohl nadále sloužit svým účelům.
Odhlédne­ li se od existence společenského stejnokroje, určeného k nošení jen úzkým okruhem vedoucích funkcionářů HZS ČR, představuje druhý nejrozšířenější stejnokroj, který je v současné podobě zaveden v užívání u HZS ČR ještě déle než PS I, Pracovní stejnokroj II (PS II).

Úvod
PS II sice od svého zavedení prošel jistými úpravami, nicméně nejvýraznější změnu v tomto ohledu představuje od roku 2014 jeho „staniční varianta“ (varian­ta B). Vzhled tohoto typu stejnokroje se však za celé roky prakticky nezměnil a svým charakterem tak jednoznačně odpovídá tomu, co si věci neznalý člověk představí pod pojmem „pracovní stejnokroj“; jinak řečeno, zejména v případě blůzy jde od počátku o „montérky“.

Grafické srovnání siluety PS II s návrhem NSS	Grafický návrh dámské verze NSS

Jistě, pokud je PS II používán ve variantě A (varianta „nomex“), má dobrou životnost, stálobarevnost a je za určitých podmínek použitelný i při některých typech zásahů nevyžadujících užití standardního zásahového obleku, nicméně je nepopiratelné, že zejména střihově je stávající provedení PS II, pokud o něm chceme hovořit jako o stejnokroji, již dávno za zenitem. Nemluvě o tom, že s odstupem doby se původně dobrá myšlenka se zavedením PS II ve variantě B, motivovaná snahou získat levnější provedení („staniční oděv“), avšak pokud jde o stálobarevnost a životnost blížící se více variantě A, nejeví jako nejšťastnější, neboť užitné vlastnosti příslušného materiálu se ukázaly problematické (zejména prodyšnost) a též ani jednotnost barevného provedení není nejlepší.

Grafický návrh pánské verze NSSNelze opomenout ani skutečnost, že rozdělením PS II na varianty A a B se dále prohloubily rozdíly ve vybavení příslušníků HZS ČR stejnokroji, když jediným stejnokrojem, o němž lze dlouhodobě s jistotou říci, že jím jsou jednotně vybaveni všichni příslušníci, je PS I.

Postupem doby tak bylo a je stále zjevnější, že na úseku vybavení stejnokroji bylo třeba přijmout poměrně zásadní rozhodnutí o dalším směřování v oblasti těchto nejvíce viditelných výstrojních součástek, kterými se na veřejnosti prezentují příslušníci HZS ČR.

Co se týče PS I, po vnitřní diskusi dospělo MV­-generální ředitelství HZS ČR se zástupci HZS krajů k závěru, že stejnokroj nevyžaduje změny, které by se promítly do jeho vzhledu, a případné změny proto budou zaměřeny toliko na zlepšení uživatelského komfortu, zejména pokud jde o užitý materiál, a to tak, aby se PS I odlehčením materiálu přiblížila moderním oblekům. Nebudeme zastírat, že toto rozhodnutí má i své ekonomické rácio, neboť změny v materiálovém složení (při zachování barevnosti) nevyžadují plošné přestrojení a k přechodu na materiálově odlehčené provedení PS I dojde postupně, v rámci přirozené obměny stejnokrojů jednotlivými příslušníky; jistou nevýhodou tohoto řešení je pouze to, že kalhoty a sako z původního a „nového“ materiálu nebude vhodné vzájemně kombinovat, neboť rozdíly v provedení materiálu budou přecejen při bližším pohledu seznatelné.

V případě druhého stejnokroje, tedy PS II, je situace složitější, a to již proto, že v současné době jde o „stejnokroj“, který je současně i v kategorii ochranných prostředků, kvůli čemuž je PS II převážně opravdu užíván jako „pracovní“ oděv. Též je obecně známo, že v rámci HZS ČR panuje poměrně vysoká nejednotnost ve vybavení příslušníků tímto typem stejnokroje, umocněná nadto existencí varianty B; nemluvě o barevných odlišnostech zavedených u některých HZS krajů.

Při úvahách o tom „jak dál se stejnokroji“ nemohl být ani opomenut fakt, že PS I plní již zmíněnou dvojjedinou funkci, kdy změnou barvy košile a užitím ozdobných šňůr se stává stejnokrojem slavnostním, čemuž nahrává i fakt, že stávající PS I svojí koncepcí vybočuje z řady běžně užívaných služebních stejnokrojů jiných bezpečnostních sborů, neboť sako nedisponuje horními kapsami a zapínání je pouze na tři knoflíky.

Bylo tedy stále zřejmější, že v rámci zavedených stejnokrojů u HZS ČR existuje mezera, spíše však nedostatečnost, jejíž odstranění by mělo být řešeno.

První otázkou, kterou si bylo třeba v této souvislosti zodpovědět, bylo, k jakým účelům má stejnokroj, tuto nedostatečnost řešící, sloužit. Po zvážení skutečnosti, že PS II, ani ve variantě A, není zásahovým oděvem, byl učiněn závěr, že vývoj nového služebního stejnokroje (NSS) půjde cestou čistě výstrojní součástky určené pro každodenní nošení všude tam, kde nebude třeba reprezentativnějšího (společenštějšího) vzhledu PS I.

Zadání určení NSS bylo proto shrnuto do následujících bodů:

• pro příslušníky HZS ČR ve výkonu služby na stanici, kancelářích, operačních střediscích, služebních cestách a jednáních;
• nebude používán jako osobní ochranný prostředek, k údržbářským pracím, údržbě techniky apod.;
• kombinovatelný se zavedeným trikem, polokošilí s límečkem, pulovrem s dlouhými rukávy a parkou HZS ČR.

Samotné provedení NSS pak bylo obecně specifikováno následovně:

• náhrada za stávající PS II (jak varianta A, tak B); tj. po zavedení NSS bude ve výstrojní vyhlášce č. 407/2015 Sb. nahrazen pracovní stejnokroj II novým služebním stejnokrojem (tj. NSS). Nadále by tedy HZS ČR užívalo dva typy služebních stejnokrojů – PS I a „nově“ NSS; pro PS II bude pochopitelně stanovena doba vynositelnosti tak, jak je to běžné v případě, že dochází k ukončení užívání výstrojní součástky.Možnost dále užívat PS II ve variantě A jako ochranný prostředek nebude nijak dotčena, pouze se již nebude jednat o stejnokroj (výstrojní součástku); to mimo jiné znamená, že po zavedení NSS nebude na PS II, jako ochranném prostředku, již umístěno hodnostní označení. S pokračováním užívání PS II ve variantě B se do budoucna neuvažuje a užívání této varianty bude ukončeno uplynutím vynášecí doby.
• vzhled, střih a celkové provedení respektuje stávající trendy v oblasti výstroje bezpečnostních sborů/služebních stejnokrojů, včetně jisté míry nadčasovosti (z důvodu předpokladu dlouhodobého užívání).
• umožňuje celodenní nošení – provedení a materiálové složení musí být navrženo s ohledem na co nejlepší uživatelský komfort, snížení špinivosti, mačkavosti, zvýšenou oděruodolnost a co nejsnadnější údržbu (nevyžaduje žehlení).
• barva tmavěmodrá; s ohledem na zajištění barevného souladu s ostatními výstrojními součástkami, zejména polokošilí s límečkem a PS I stanovená jednoznačným způsobem podle trichromatických souřadnic CieLab.
• materiálové složení zaručující rozptyl elektrostatického náboje a pokud možno omezení šíření plamene. Tento požadavek byl formulován přesto, že u výstrojní součástky nejsou tyto vlastnosti nutné (a tedy by mohly být brány jako diskriminující pro některé z potenciálních dodavatelů), nicméně po zvážení byly mezi požadavky zařazeny. Důvodem byla jednak snaha NSS koncipovat z materiálu s vlastnostmi, které jsou pro hasiče typické, a jednak, že zejména požadavek na určitou míru omezení šíření plamene by měl zaručit vyšší kvalitu základního materiálu, neboť je předpoklad, že tohoto bude nejsnadněji dosaženo zapracováním alespoň určitého množství aramidových (meta­ aramidových) vláken, což se pozitivně projeví zejména v oblasti mechanické odolnosti materiálu jako celku.
• vykazuje vysoký stupeň stálobarevnosti;
• předpoklad minimálně dvouleté životnosti kalhot, tříleté životnosti blůzy a pětileté životnosti čepice.
• na pravém rukávu blůzy je našita vyšívaná domovenka – 20 mm od ramenního švu a vyšívaný rukávový znak HZS ČR – 90 mm od ramenního švu; na levém rukávu je našit vyšívaný státní znak ČR – 90 mm od ramenního švu. Na vnější straně pravého předního dílu je našita mechová část suchého zipu určená k umístění hodnostního označení; na levé straně pak umístění služebního čísla (nebo jmenovky); na horní zádové části blůzy je umístěn nápis „HASIČI“ (reflexní potisk – samostatná písmena)
• nápadné materiály případně jen v omezené míře.

Poté, co byly definovány základní požadavky na NSS, muselo být rozhodnuto, jakým způsobem k vlastnímu vývoji přistoupit. Jelikož od počátku bylo nutné se vyhnout možnému nařčení, že byl preferován některý z možných budoucích dodavatelů, rozhodli jsme se jít cestou spolupráce s akademickým sektorem. Když spolupráci při vyvzorování NSS odmítla z kapacitních důvodů Univerzita Tomáše Bati (atelier designu oděvu), ujala se tohoto úkolu Fakulta textilní Technické univerzity v Liberci (Fakulta textilní TUL).

Průběh realizace
Fakulta textilní TUL k realizaci úkolu přistoupila postupnými kroky.

V prvé fázi provedla poměrně rozsáhlé šetření mezi příslušníky HZS ČR (např. HZS Libereckého kraje a MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR), a to s cílem zjistit, co na stávajícím řešení PS II vyhovuje a v čem uživatelé očekávají od NSS zlepšení.

Na základě výstupů z tohoto šetření připravila Fakulta textilní TUL kresebné návrhy NSS, které v lednu 2019 představila generálnímu řediteli HZS ČR. Genpor. Ing. Drahoslav Ryba na jejich podkladě odsouhlasil pokračování vývoje navrženým směrem. Současně bylo rozhodnuto o tom, že NSS, na rozdíl od PS II, nebude koncipován ve variantě „unisex“, ale v samostatných variantách pro muže a ženy, což ve střihu umožní lépe postihnout rozdíly ve fyziognomii a bude lépe odpovídat požadavku na zvýšení reprezentativnosti NSS ve srovnání se stávající PS II.

Má­ li být stručně popsán koncept předložený a následně rozpracovaný Fakultou textilní TUL, pak návrh nového NSS reflektuje současné požadavky na služební stejnokroj bezpečnostního sboru, avšak současně obsahuje prvky odkazující na historické tradice. Fakulta textilní TUL si jako jeden z cílů při zpracování NSS vytyčila celkové vyřešení siluety tak, aby stejnokroj postavu nikde „nerozšiřoval“ (ve výsledku proto jde o jednoduchou polopřiléhavou silue­tu se štíhlou linií vypasovaného oděvu zdůrazňující linii ramena – hruď – pas), avšak současně, aby byl výsledný návrh ergonomicky přívětivý, funkční, pohodlný a vzhledově reprezentativní. V důsledku tohoto je blůza tvarovaná projmutím v pase a švem na středu zadního dílu (blůza je též delší než u stávající PS II, což zajišťuje krytí zad i v případě pohybu), kalhoty jsou anatomicky tvarované, s členěným sedlem na zadních dílech a vloženým rozkrokovým klínem (pro usnadnění pohybu).

Dalším cílem Fakulty textilní TUL bylo NSS navrhnout tak, aby disponoval dostatečným množstvím odkládacích prostorů (kapes), řešených však tak, aby v nich uložené předměty netvořily nevzhledné „boule“. Na tomto místě lze zmínit, že právě požadavek na zvýšený počet kapes byl jedním z výstupů šetření, které Fakulta textilní TUL dělala mezi příslušníky HZS ČR; je možné konstatovat, že tento požadavek se Fakultě textilní TUL podařilo naplnit více než dobře, neboť v současné maximalistické varian­tě návrh NSS disponuje celkem 14 odkládacími prostory (kapsami), z toho je takřka polovina skryta uvnitř blůzy.

Vlastní konstrukční řešení NSS by mělo zaručovat, že jeho provedení je natolik nadčasové a schopné budoucích úprav, zejména pokud jde o Grafický návrh pokrývky hlavy ("kšiltovka")případné využití nových typů materiálů či nových technologií oděvního zpracování tak, aby nosná výtvarná idea, silueta a linie nebyly narušeny, což by mělo vést k možnosti NSS v budoucnu upgradovat bez nutnosti zásahu do vnějšího vzhledu, a tedy by měla být zajištěna jeho dlouhodobá udržitelnost.

Pro úplnost je třeba dodat, že součástí kompletu NSS je mimo blůzy a kalhot s opaskem i „sportovní“ kšiltovka (obdobně, jako je tomu u PS II), nicméně předpokládá se, že spolu s NSS bude možné nosit i lodičku.

Ve druhé fázi Fakulta textilní TUL realizovala průzkum trhu dostupných tkanin. S ohledem na nutnost zabezpečit, aby pracovní stejnokroj vyhovoval celoročnímu nošení, zajistil fyziologický a tepelný komfort a vyhověl všem kvalitativním standardům daným legislativou, bylo nutné provést optimalizaci výběru základní tkaniny. Náš požadavek na materiálové složení zaručující rozptyl elektrostatického náboje, omezené šíření plamene a současně komfortní vlastnosti základního materiálu NSS se totiž ukazoval jako spíše nereálný, nebo při zajištění všech kvalitativních ukazatelů ve vysokém standardu jako velmi drahý. Z těchto důvodů byly po vzájemné dohodě upřednostněny požadavky související s uživatelským komfortem, a to již i s ohledem na zmíněnou skutečnost, že NSS je do budoucna uvažován jako čistě výstrojní součástka.

Další fázi již představovalo vlastní zpracování referenčních vzorků, a to jak v pánské, tak dámské variantě, včetně návrhu technické („výrobní“) dokumentace. Tyto vzorky byly Fakultou textilní TUL představeny vrcholným vedoucím funkcionářům HZS ČR na poradě generálního ředitele HZS ČR s řediteli HZS krajů, která se konala dne 25. června 2019. Je třeba říci, že předložené referenční vzorky nejenže plně respektují směr daný odsouhlasenými grafickými návrhy, ale po jejich bližším prozkoumání lze jednoznačně prohlásit, že Fakulta textilní TUL splnila dané zadání nad očekávání dobře. Jediné, co na těchto referenčních vzorcích prozatím chybí, je reflexní nápis „HASIČI“ na zadní straně blůzy, k čemuž došlo po vzájemné dohodě v důsledku zkrácení času, který měla Fakulta textilní TUL na dohotovení vzorků.

Velkým, avšak pozitivním, překvapením bylo sdělení Fakulty textilní TUL, že se jí nakonec podařilo v rámci EU nalézt výrobce tkanin, který má v nabídce tkaniny plnící požadavek na materiálové složení zaručující rozptyl elektrostatického náboje, omezené šíření plamene, a to při současném zachování dostatečně komfortních vlastností základního materiálu jako takového. Prokázalo se tak, že tkanina s požadovanými vlastnostmi je na trhu, je tedy vyrobitelná, a tento požadavek tak může být ze zmíněných důvodů zachován.

Shrnutí
Shrneme­ li stávající stav vývoje NSS, tak jsou k dispozici referenční vzorky (jak v pánské, tak dámské variantě), je k dispozici technická specifikace umožňující výrobu NSS, a je tedy možné zahájit přípravu vyhlášení veřejné zakázky na ověřovací sérii NSS, přičemž na rok 2020 jsou již předběžně vyčleněny finanční prostředky na krytí této zakázky.

Aktuálně se pracuje na průmyslově­ právní ochraně NSS (průmyslový vzor) tak, aby tento stejnokroj mohl být legálně vyráběn (a uváděn na trh) výlučně pro potřeby HZS ČR. Zde je možné též uvést, že mezi důvody, proč bylo rozhodnuto o zahájení prací o směřování k novému stejnokroji (NSS), mimo zmíněné potřeby odstranění nedostatečnosti v oblasti stejnokrojů, byla a je snaha zajistit, že tento stejnokroj bude užíván výlučně příslušníky HZS ČR. Jinými slovy, na rozdíl od plošně rozšířené PS II u dobrovolných hasičů, není k takovému rozšíření NSS určen.

Ve věci NSS se předpokládá zhruba následující další postup. Jakmile to bude možné, vzhledem k termínům vyplývajících z potřeby NSS chránit formou průmyslového vzoru, bude připravena a vyhlášena veřejná zakázka na ověřovací sérii NSS, a to podle parametrů navržených Fakultou textilní TUL zpracovanou technickou specifikací a existujících referenčních vzorků.

V rámci ověřovací série se předběžně předpokládá pořídit okolo 300 kompletů; pokud se vše podaří, tj. nebudou komplikace v průběhu veřejné zakázky, kvalita dodávky (bude ověřována autorizovanou zkušebnou) bude odpovídat stanoveným požadavkům (mj. z hlediska požadavků na vypracování je NSS výrazně složitější než stávající PS II), mohla by být ověřovací série NSS naskladněna ve druhé polovině roku 2020.

S ohledem na předpokládaný rok, kdy proběhnou zkoušky NSS, se pro tento nový stejnokroj v současné době používá pracovní název „Stejnokroj HZS vz. 2020“.

Jestliže na základě ověřovací série bude vyhodnocena stávající podoba NSS jako vyhovující a nebude třeba řešit úpravy a změny Fakultou textilní TUL v navrženém provedení (např. zmíněný maximalistický počet kapes), pak je cílem zavedení NSS do výstroje nejspíše na přelomu let 2021/2022. Pokud by se někomu tento čas zdál jako příliš vzdálený, nezbývá než konstatovat, že zavedení NSS bude spojeno nejen s nutností změny výstrojní vyhlášky, ale především bude spojeno se značnými finančními nároky, neboť tímto novým služebním stejnokrojem budou vybaveni všichni příslušníci HZS ČR. Při zavedení NSS je cílem, aby při prvotním vystrojení byl komplet NSS pokud možno vydáván vždy v podobě blůza + dvoje kalhoty + opasek + kšiltovka. Filozofie „dvoje kalhoty při prvním vystrojení“ vychází z faktu, že kalhoty budou nejvíce užívanou částí NSS a tato skutečnost by měla být, pokud to bude ve finančních možnostech rozpočtu HZS ČR, zohledněna.

V souhrnu tak lze vyslovit přesvědčení, že byť do cíle, kterým je zavedení NSS do užívání ještě daleko, nastoupená cesta se zdá mít dobrý směr.

Zdroje
Materiály Fakulty textilní TUL:
„Pracovní stejnokroj hasičského záchranného sboru ČR nové generace – PS II NG (pracovní stejnokroj), Výtvarný a kresebný návrh s prokreslenými detaily a Pilotní vzorky (etapa 3)“ ze dne 20. června 2019
„Základní podklady pro zpracování zadávací dokumentace – pracovní stejnokroj hasičského záchranného sboru ČR nové generace – PS II NG (důvodová zpráva – etapa 2)“ ze dne 20. června 2019


plk. Mgr. Martin KUČERA, MBA, MV­-generální ředitelství HZS ČR, Fakulta textilní TUL, autoři obrázků Mgr. Art. Zuzana VESELÁ, Bc. Ondřej LUDÍN, autor foto plk. Mgr. Martin ŠOLC

Na Pražském okruhu (D0) došlo dne 2. května letošního roku k tragické dopravní nehodě tahače s podvalníkem, který převážel dva historické tanky, a autobusu Vězeňské služby ČR. Při střetu vozidel vzápětí vypukl požár. Nehoda si vyžádala jeden lidský život.

V březnu 2019 zahájila Technická správa komunikací hl. m. Prahy plánovanou opravu mostu X031 přes D0 v ulici Ořešská. Oprava mostovky měla probíhat ve dvou fázích až do září a na provoz na D0 neměla mít vliv. Nicméně k provedení sanace podhledů a boků nosné konstrukce a spodní stavby bylo nutné vystavět pracovní lešení s látkovým krytím kvůli zvýšené prašnosti. Prostorově toto lešení zasahovalo do odbočovacích jízdních pruhů D0, a proto bylo zřízeno provizorní opatření, kde byl ve směru na Brno jeden průběžný jízdní pruh převeden do protisměru a ve směru na letiště vymezeny zúžené dva jízdní pruhy s využitím montovaných kovových svodidel. Zároveň byl zrušen připojovací jízdní pruh na D0, a tak vzniklo kritické místo, kde při sebemenší řidičské neopatrnosti či zaváhání mohlo dojít k rizikové situaci. Tak tomu bylo i 2. května 2019, pár minut před třináctou hodinou. Ke zmíněnému zúžení se ve směru na letiště v souvislé koloně blížil tahač s podvalníkem převážející historické tanky – lehký tank M3 Stuart a stíhač tanků M36 Jackson. Před ním, v jeho bezprostřední blízkosti, jel autobus Vězeňské služby ČR (VS), který převážel devět vězňů za doprovodu deseti příslušníků VS.

Z příčin, které jsou dosud v šetření, došlo ke kumulaci vozidel v místě zúžení vozovky a následnému střetu tahače návěsu s tanky a autobusu VS. Vlivem nárazu se autobus dostal napříč přes vozovku, prorazil protihlukové bariéry a bokem narazil do kamionu jedoucího před ním. Tahač podvalníku byl přetočen zpět a kabina byla zcela zdemolována. Okamžitě po srážce začala obě vozidla hořet.

Aktivace složek IZS
První tísňové volání na OPIS HZS Středočeského kraje učinil ve 12.59 hodin řidič vozidla stojícího v koloně v protisměru, který však nepocházel z Prahy a místo střetu určil jen přibližně. V dalších minutách pak přicházelo několik různě přesných volání přelivem linky 112 i na okolní telefonní centra tísňového volání (TCTV), především OPIS HZS Středočeského kraje. To již byl celkem přesně definován EXIT 19 na D0 u Ořechu směr na letiště. Volající svorně udávali rozvoj masivního požáru a přítomnost zraněných osob. Záhadou pro operační techniky byla udávaná srážka autobusu s tanky. Snažili se získat přesnější informace alespoň z řídícího střediska Střediska správy a údržby dálnic (SSÚD) Rudná u Prahy, kde mají záběry z kamer. I oni však potvrdili masivní požár bez dalších detailů.

Nicméně okamžitě byl vyhlášen poplach místně příslušné stanici Radotín HZS hl. m. Prahy a dalším jednotkám stanice Smíchov (2 CAS 20, TA) a jednotce SDH obce Řeporyje (CAS 32). Současně byly informovány další složky IZS, tedy zdravotnické záchranné služby (ZZS) a Policie ČR. K události byl vyslán také velící důstojník směny (VDS) ze stanice Sokolská. V té době již přicházely prostřednictvím datové věty přesnější informace, které se podařilo vytěžit operátorce KOPIS. Z těch vyplynulo, že nehoda zahrnuje autobus VS, kamion převážející vojenskou techniku, která již začínala hořet, a na místě je asi 13 zraněných osob, zahrnující strážné VS i vězně. Na základě těchto indicií požádal VDS o zesílenou podporu ze strany Policie ČR. Operační důstojník vyhodnotil situaci jako vážnou a k události byly vyslány další posily ze stanic Modřany (CAS 20 a CAS 30), Chodov (CAS 20, TA 4) a Petřiny (CAS 24).

Počáteční fáze zásahu
V době příjezdu první jednotky ze stanice Smíchov ve 13.14 hodin byl autobus a tahač s částí nákladu (stíhač tanků Jackson) zasažen požárem v plném rozsahu. Jednotka začala pracovat na dva C proudy v dýchacích přístrojích. Po zahájení hasebního zásahu byla vytěžena informace od přímého účastníka dopravní nehody, že tanky mají plné nádrže benzinu, a byl nasazen třetí C proud na jejich ochlazování. Ostatní jednotky se postaraly o doplňování vody a nasazení čtvrtého C proudu z protilehlé strany směrem od Brna.

Aby se velitelský automobil vyhnul zcela neprůjezdnému příjezdu k místu události, najížděl na D0 do protisměru, kde již měl být podle sdělení KOPIS provoz zastaven. Nicméně sporadicky se i zde vozidla objevovala. Jízdou v odstavném pruhu za použití výstražného zařízení však nedošlo k žádné nebezpečné situaci. Po příjezdu VDS na místo nehody byl směr na Brno za asistence Policie ČR zcela uzavřen, aby tudy mohly najíždět i další jednotky požární ochrany. Po krátkém seznámení se situací převzal VDS velení zásahu. Příslušníky VS byl informován, že z obou vozidel byli všichni evakuováni, kromě jednoho strážného, jenž měl po nárazu zjevně smrtelná zranění a nebylo možné jej z autobusu vyprostit.

Lokalizace požáru a odsun zraněných
Po nasazení čtvrtého C proudu byl požár rychle lokalizován a následně proveden průzkum uvnitř autobusu VS. Po vytvoření prostupu v boku vozu byla nalezena služební zbraň a předána příslušníkům VS.

V průběhu hasebních prací dojížděly na místo síly a prostředky dalších složek IZS. ZZS aktivovala první stupeň traumaplánu a na místo vyslala vrtulník, záchranářský speciál MB Atego, pětkrát rychlou záchrannou pomoc, jedenkrát rychlou lékařskou pomoc a vůz inspektora provozu. Policie ČR zajišťovala bezpečnost prostoru mj. i zásahovou skupinou speciální pořádkové jednotky. VS vyslala na místo urgentně náhradní autobus se strážnými, kteří zajistili lehce zraněné vězně a nahradili zraněné strážné. Všichni zranění byli předáni k ošetření ZZS. Celkem bylo vytříděno 15 osob – jednou červená karta (transport vrtulníkem), jednou žlutá karta, dvanáctkrát zelená karta a jedna černá karta. Poslední pacient byl odvezen ve 14.20 hodin, tedy hodinu po příjezdu první ZZS na místo události.

Příslušníkům VS byla nabídnuta posttraumatická pomoc. Po dobu zásahu byl provoz na D0 obousměrně zastaven. Pro příjezd a odjezd vozidel IZS byla rozebrána a přemístěna dočasná svodidla. Jako velmi užitečné se ukázaly motohlídky, jenž přispěly k hladkému průjezdu účastníků zásahu (koroner, vyšetřovatelé apod.). V průběhu zásahu se dostavil ředitel HZS hl. m. Prahy, řídící důstojník kraje a tiskový mluvčí, který podával informace médiím.

Nehodou poškozená protihluková betonová stěna byla ohrazena páskou, vyteklá nafta z utržených nádrží tahače zasypána sorbentem a proveden průzkum v přilehlé vodoteči, kam se však žádné provozní kapaliny nedostaly. Tělo bylo po ohledání koronerem a zadokumentování vyšetřovateli vyproštěno. Při vyprošťování zemřelého bylo místo zásahu kryto zástěnou. Po příjezdu vyprošťovací firmy ještě jednotka asistovala při rozebírání vraků. Místo zásahu bylo v 17.05 hodin předáno vyšetřovateli Policie ČR.

Specifika zásahu
Pozitiva

• kromě oběti nárazu se podařilo VS evakuovat všechny osoby mimo vozidla,
• bezproblémová spolupráce vedoucích složek IZS,
• rychlá lokalizace požáru,
• dostatek sil a prostředků na místě události,
• výborná evidence zraněných od ZZS,
• možnost rozebrání svodidel a uvolnění stojících kolon,
• přítomnost operativních motohlídek Policie ČR.

Negativa

• nepřesné počáteční údaje o nehodě,
• naprosto nefunkční „záchranářská ulička“ v koloně vozidel na D0,
• místně příslušná jednotka vyjížděla od jiného případu,
• přítomnost velkého množství PHM v havarovaných vozidlech,
• snaha zvědavců a médií o pořízení záběrů z místa nehody.

por. Mgr. Miloš NĚMEC, foto prap. Bc. Roman PŮTA, ppor. Bc. Radovan TURNOVSKÝ, HZS hl. m. Prahy
 

Ve středu 9. října 2019 v EA Business Hotel Jihlava proběhla výroční konference IROP 2019. Jejím cílem bylo představit a analyzovat dosažené výsledky v oblasti podpory složek integrovaného záchranného systému (IZS) ze strukturálních fondů Evropské unie v programových obdobích 2007–2013, 2014–2020 a představit návrh podpory IZS v blížícím se programovém období 2021–2027. Součástí konference byla také dynamická a statická ukázka techniky a staveb IZS.

IZS je efektivní systém vazeb, pravidel spolupráce a koordinace záchranných a bezpečnostních složek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací a přípravě na mimořádné události (MU). Hlavním koordinátorem a páteří IZS je HZS ČR. V praxi to mimo jiné znamená, že pokud zasahuje více složek IZS, na místě ve většině případů velí příslušník HZS ČR, který řídí součinnost složek a koordinuje záchranné a likvidační práce. Operační a informační středisko IZS, kterým je operační a informační středisko HZS ČR, povolává a nasazuje potřebné síly a prostředky (SaP) jednotlivých složek IZS v konkrétních lokalitách. Na strategické úrovni pak IZS koordinují krizové orgány krajů a Ministerstva vnitra.

V dopoledním bloku konference vystoupil s přednáškou „Trendy a potřeby HZS ČR“ náměstek generálního ředitele HZS ČR pro IZS a operační řízení brig. gen. Ing. František Zadina. Během prezentace zavzpomínal na ekonomickou krizi, která se razantně dotkla také HZS ČR, a hrozilo propouštění 3 000 příslušníků z jednotek HZS krajů. U investic mohl nastat propad o 9,6 %, což je v průměru 4 miliony korun na HZS kraje a Záchranný útvar HZS ČR. Tím by se podle něj novým hrozbám čelit nedalo, proto výraznou pomocí byly projekty spolufinancované Evropskou unií, za což poděkoval. Dále náměstek hovořil o vývojových trendech rizik ohrožujících obyvatelstvo České republiky. Které to jsou především? Terorismus, havárie s nebezpečnými látkami a dopady změn klimatu. Připomněl, že terorismus je novodobý fenomén, jehož cílem je maximálně ublížit, a rychlá, bezpečná a účinná reakce HZS ČR může zachránit životy, ochránit zdraví a majetek lidí. Podle brigádního generála jsou druhým aktuálním problémem havárie s nebezpečnými látkami, ať už jde o výrobní, skladovací procesy nebo o jejich přepravu. Je alarmující, že v roce 2018 bylo v České republice 7 000 havárií s nebezpečnou látkou, z toho bylo 5 500 olejových. Zároveň připomněl, že dopadům změn klimatu se věnovali odborníci na konferenci Pyromeeting 2019, která byla doprovodným programem veletrhu Pyros 2019. „Žádnou z živelních pohrom nelze podcenit. Od roku 1997 do roku 2013 proběhlo devět povodní, škoda byla evidována ve výši 186,4 miliardy korun a počet obětí se uvádí mezi 122 až 134. Všichni máme v živé paměti orkán Herwart, který první den přinesl téměř 30 000 tísňových volání na linky 112 a 150 a počet mimořádných událostí první den převyšoval o 5 % celkový počet mimořádných událostí orkánu Kyrill. Hlavní hrozbou bylo na této konferenci označeno sucho, které nás hasiče trápí nejvíce tím, že přináší zvýšenou četnost požárů v přírodním prostředí a nedostatek vody na jejich hašení,“ zdůraznil Zadina. Jaké jsou podle něj trendy ve vyzbrojování HZS ČR? Intenzivně se chce HZS ČR věnovat hrozbě nedostatku vody na hašení požárů. Velmi zajímavou alternativou se jeví „suchá mlha“, kterou tvoří kapičky od 1 do 10 µm („nanokapičky“). Ta umožňuje hasit všechny typy požárů, ať už jde o elektrozařízení, dřevo nebo hořlavé kapaliny, a dokáže ušetřit až 95 % vody. Proto se v současnosti „suchou mlhou“ podrobně zabývá Technický ústav požární ochrany. V návaznosti na očekávaný nárůst elektromobilů hodlá HZS ČR také rozšířit vybavení jednotek HZS krajů zařízením pro řezání vodním paprskem s možností přimísení abraziva. Kromě elektromobilů je zařízení plně využitelné i pro hašení požárů, kdy je nutné proniknout stavební konstrukcí nebo plášti zařízení z materiálů, jako jsou například zdivo, beton, ocel, sklo, pryž nebo dřevo.

Závěrem prezentace Zadina uvedl, že do nové publikace „Katalog stanic HZS ČR“ zařadil kapitolu vzdání pocty. Ta má připomínat 67 profesionálních hasičů, kteří při výkonu služby položili život. „Dosavadní zkušenosti nám ukazují, že zásahy jsou čím dál víc náročnější a rizikovější, proto se v budoucnosti musíme také soustředit na větší ochranu zasahujících hasičů například formou zodolněné techniky, robotů, dronů a umělé inteligence,“ dodal Zadina.

V odpoledním bloku konference vystoupili ředitel odboru operačního řízení MV­-generálního ředitelství HZS ČR plk. Ing. ­Roman ­Bílý a ředitel HZS Kraje Vysočina plk. Mgr. ­Jiří ­Němec, DiS. Plukovník Bílý se v prezentaci „Jednotná úroveň informačních systémů operačního řízení a modernizace technologií pro příjem tísňového volání základních složek integrovaného záchranného systému“ zaměřil na program IS IZS a projekt Národní informační systém integrovaného záchranného systému (NIS IZS).

Program IS IZS směřuje do operačních a informačních středisek HZS ČR, Policie ČR a Zdravotnické záchranné služby. Zároveň podporuje komunikaci s člověkem, který je v tísni, a zjednodušuje vysílání SaP k MU. Program byl budován jako jednotný koncept operačních a informačních středisek, založený na nasazení moderních informačních a komunikačních technologiích s cílem dosáhnout vyšší interoperability, jednotné úrovně informačních systémů a modernizace technologií pro příjem tísňového volání. Projekty programu IS IZS byly realizovány se spolufinancováním ze strukturálních fondů Evropské unie, konkrétně z Integrovaného operačního programu pro období 2007–2013. Gestorem celého programu IS IZS je ­MV­-generální ředitelství HZS ČR. Projekt NIS IZS je informační systém, který se operačními středisky základních složek IZS využívá při příjmu tísňového volání a následném vyslání SaP k řešení MU. Projekt NIS IZS umožňuje mezi operačními středisky komunikovat přes integrační platformu pomocí datových vět, vytvářet a vizualizovat obraz společné operační situace, sdílet polohu SaP složek IZS při řešení MU a používat jednotná data Geografického informačního systému (GIS) IZS. Klíčovým přínosem projektu je zrychlení a zefektivnění spolupráce operačních středisek základních složek IZS, což se projeví především zrychlením zásahu při MU, a tím rychlejším poskytováním pomoci občanům.

Pro změnu ředitel HZS Kraje Vysočina plk. Mgr. Jiří Němec, DiS., představil „Krajské standardizované projekty HZS krajů“ a „Centrální standardizovaný projekt GŘ HZS ČR“. Jejich cílem bylo provést systémovou modernizaci technologií operačních a informačních středisek HZS ČR, a tím zajistit zkrácení času potřebného pro nasazení SaP na místo MU. Projekty využívají jednotné datové a komunikační prostředí vytvořené v rámci projektu Národní informační systém IZS. V rámci programu „Krajského standardizovaného projektu HZS Kraje Vysočina“ došlo k pořízení hardwaru a softwaru pro zajištění operačního řízení HZS ČR. Zejména technologie vybavení operátorských pozic a operačního střediska (monitory, touch monitory, klávesnice, myši, PC, síťové prvky, servery), telefonie pro operační a informační střediska (telefony, pobočkové ústředny, systémy nahrávání), technologie vybavení výjezdových stanic (tiskárny na stanice, garážové monitory, prvovýjezdové vozy vybavené tablety s navigačními systémy) a modernizace informačního systému IS Výjezd (modernizace architektury informačního systému, doprogramování nových funkcionalit).

Projektu „Zvýšení připravenosti HZS ČR k řešení a řízení rizik způsobených změnou klimatu“ se věnoval kpt. Ing. Marek Cochlar z oddělení strojní a technické služby sekce IZS a operačního řízení MV­-generálního ředitelství HZS ČR. Tento projekt byl spolufinancován z Evropských strukturálních a investičních fondů, konkrétně z Integrovaného regionálního operačního programu pro období 2014–2020 a ­MV­-generální ředitelství HZS ČR jej rea­lizovalo v letech 2016 až 2019. Cílem projektu bylo posílení vybavení jednotek požární ochrany technikou a věcnými prostředky pro předpokládanou činnost podle stanoveného normativu vybavení v místě jejich dislokace v re­gionech, kde lze předpokládat dlouhodobý výskyt MU. Projekt byl zaměřen na snižování následků sucha, snižování následků orkánů a větrných smrští a snižování následků sněhových srážek či masivních námraz. Celkové plánované způsobilé náklady projektu jsou 706,152 mi­lionů Kč, za které je pořizováno více než 130 kusů požární techniky a věcných prostředků požární ochrany. Mezi nově pořízenou technikou, jež má pomoci se snižováním následků sucha, je cisternová automobilová stříkačka pro hašení lesních požárů, cisternová automobilová stříkačka pro velkoobjemové hašení, letecká monitorovací technika (dron), kontejner pro štáb velitele zásahu, kontejner na úpravu vody, cisterna na pitnou vodu, oscilační vodní monitor, termokamera, mobilní skládací velkoobjemové nádrže na vodu, mobilní elektrocentrála 30 až 80 kVA nebo osvětlovací souprava. Naopak mezi technikou, která má pomoci při snižování následků orkánů a větrných smrští, jsou automobilové žebříky AZ 30 a AZ 40, kontejner technický – souprava pro nouzové zastřešení obytných budov, požární kontejnerový nosič, pásové rypadlo nebo tahač s podvalníkem. Na řešení následků sněhových srážek a masivních námraz byly dále pořízeny automobilové žebříky AZ 30 a AZ 40, vyprošťovací automobil, kontejner nouzového přežití – velkokapacitní stan pro evakuační středisko obyvatelstva a dočasné ubytování, dopravní automobil a pásové vozidlo pro pohyb ve sněhu.

O modernizaci vzdělávacího a výcvikového střediska Učiliště požární ochrany ve Velkém Poříčí (UPO VP) hovořil ředitel Územního odboru Náchod HZS Královéhradeckého kraje plk. Ing. David Pouč. Cílem projektu, který byl z 85 % spolufinancován z Evropské unie z Integrovaného regionálního operačního programu pro období 2014–2020, a celkové náklady na projekt a stavbu dosáhly výše 57,3 milionů Kč, byla inovace vzdělávacího a výcvikového střediska. A to prostřednictvím vybudování nového výcvikového objektu v areálu stávajícího UPO VP. To je vzdělávacím zařízením HZS Královéhradeckého kraje, které je od roku 2002 pověřené MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR vedením odborné přípravy hasičů – instruktorů. Vzdělávání v oblasti práce ve výšce a nad volnou hloubkou představuje v současnosti hlavní náplň činnosti tohoto střediska. Nový polygon má umožnit výcvik nejen profesionálním, ale také dobrovolným hasičům a zástupcům dalších složek IZS na výrazně vyšší kvalitativní úrovni, jež odpovídá potřebám současné praxe. Stavba byla zahájena v lednu 2018 a objekt byl slavnostně otevřen 12. dubna 2019. Polygon byl navržen tak, aby se maximálně využily vnitřní i vnější prostory pro výcvik a byly vzájemně propojeny. Příslušníci HZS Královéhradeckého kraje a projektant Ing. arch. Aleš Krtička z projektové kanceláře Atelier Tsunami, s.r.o., se nechali inspirovat podobným zařízením ve francouzském městě Crolles nedaleko Grenoblu. Co tedy mohou ve výcvikovém středisku nedaleko Náchoda návštěvníci využít? Vnější i vnitřní lezeckou stěnu, cvičný labyrint šachet s možností částečného zatopení, trenažéry stísněných prostor, varianty střech k výcviku včetně odkrytých krovů nebo stromový kmen s větvemi. K výcviku slouží také střecha objektu, kde bude možné simulovat zásahy při silném větru nebo přívalech sněhu. Co je také velmi podstatné, že se díky modernizaci zvýší kapacita střediska ze současných asi 140 vyškolených osob ročně až na 500.

Konferenci zakončil doprovodný program, při kterém si účastníci mohli prohlédnout veřejnosti nepřístupný Sklad prostředků humanitární pomoci obyvatelstvu nebo Základnu pro dislokaci speciálních sil HZS ČR. Dále se mohli podívat na různé druhy techniky složek IZS pořízené v programovém období 2007–2013 a 2014–2020. Součástí konference byla také dynamická ukázka v podobě společného zásahu základních složek IZS u simulované dopravní nehody nebo testování brodivosti požárního automobilu v jihlavském polygonu. HZS ČR tyto zkoušky realizuje proto, aby při nasazení techniky během MU, jako jsou například povodně, byla v průběhu jízdy ve vodě zajištěna její plná funkčnost.


David HARTMANN, DiS., foto autor
 

Letištní hasičská jednotka (LHJ, jednotka) na letišti v Pardubicích je vojenskou hasičskou jednotkou zřízenou Ministerstvem obrany (§ 65a zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdější předpisů), provozovaná Armádou České republiky (AČR), je součástí vojenského útvaru 2436 Správa letiště Pardubice. Je jediným vojenským letištěm, které ačkoli nemá vlastní letecký personál a leteckou techniku, zajišťuje letecký provoz pro účely AČR a dalších organizací, které zde sídlí.

Vojenský útvar spravuje a zajišťuje chod celého letiště 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Počínaje údržbou letištních ploch, zajištění hasičské a záchranné služby až po samotné řízení letového provozu, vše podle leteckých předpisů. Plníme tak různé úkoly, jako jsou náhradní, intervenční a transportní letiště pro potřeby AČR a NATO, zabezpečení pozorovacích misí v rámci smlouvy OPEN SKIES nebo plnění smluvních vztahů se společnostmi East Bohemia Airport, a.s., (EBA, a.s.) a LOM Praha, s.p.

Letecký provoz
Provoz na letišti v Pardubicích je velmi specifický a v České republice ojedinělý. Můžete se setkat s jakýmikoli vojenskými lety a vojenskou leteckou technikou podle plněných úkolů AČR a s výcvikovými lety Centra letového výcviku Pardubice od státního podniku LOM Praha (CLV Pardubice). Pravidelně u nás létá i civilní letecká technika.

O povolení civilního leteckého provozu, na kdysi pouze vojenském letišti, se zasadila společnost EBA, a.s., která zajištuje civilní leteckou přepravu do různých zemí Evropy již od roku 2000 a sídlí v západní – civilní části letiště. Díky těmto skutečnostem se dá říci, že na letišti je nejrůznorodější letecký provoz u nás. V prostorách pardubického letiště mimo Správy letiště Pardubice, CLV Pardubice a provozovatele civilní části EBA, a.s., sídlí i 14. pluk logistické podpory, který zaujímá většinu prostor letiště.

Historie letiště a letištních hasičů
Jelikož historie hasičů na pardubickém letišti není nikde uváděna, můžeme se pouze domnívat, že mezi první patřili vojáci s požárním výcvikem, kteří zabezpečovali letový provoz v letech 1939 až 1945. Během 2. světové války byla na letišti základna německé Luftwaffe. Nebo ještě dříve, a to v roce 1938, zde sídlila III. peruť leteckého pluku 4 Československého letectva. Před válkou i po ní na letišti působil Východočeský aeroklub Pardubice, který se zasadil i o samotný vznik letiště a jeho slavnostní otevření dne 3. května 1932. V roce 1947 vznikla Letecká vojenská akademie a od roku 1951 se letiště stává čistě vojenským, kde se o letištní zabezpečení stará 22. letištní prapor. Od roku 1953 tu působí i bojové letecké útvary a následně v roce 1954 byla vybetonována vzletová a přistávací dráha a letiště začalo dostávat dnešní podobu. Bojové útvary zde sídlily až do roku 1994. Dne 1. prosince 2003 pak vznikla dnešní Správa letiště Pardubice.

Od dob, kdy vznikla letecká základna společně s letištním zabezpečením, byla přítomna jednotka požární ochrany. Tu tvořil velitel, který byl voják z povolání, a hasiči, vojáci základní vojenské služby. Jednotka jako taková spadala pod rotu zabezpečení letového provozu. Tvořily se tzv. technické, požární a záchranné hotovosti, kdy na stanici nebyla přítomna pouze požární a vyprošťovací technika, jako je tomu i dnes, rovněž měli i sanitní vozidlo s obsluhou. Hotovost byla určena pro letecký provoz a bylo pro ni vyčleněno samostatné družstvo. Další družstvo a technika byla vyčleněna pro objektové požární zabezpečení. Sloužilo se ve 24hodinovém směnném provozu zajišťujícím nepřetržitou pohotovost.

Tento systém byl zrušen v roce 1997, tehdy vznikly vojenské hasičské jednotky, jak je známe dnes, jednotky, které jsou plně profesionální a tvoří je vojáci z povolání a občanští zaměstnanci, kteří tuto činnost vykonávají jako svoje zaměstnání a hlavní pracovní náplň.

Zdejší hasiči byli vždy poměrně dobře vybaveni a používali soudobou techniku. Co se týká cisternových automobilových stříkaček, od 60. let se postupně vystřídala vozidla značky Tatra, z počátku v barvě khaki. Tatry 138 byly postupně vyměněny za vozidla Tatra 148, které ke konci 80. let vystřídaly již červené T-815. Tato vozidla prošla v nedávné době důkladnou rekonstrukcí a jednotka je i nadále využívá. Stejně tak tomu je u vyprošťovací techniky na podvozcích Tatra. Od roku 2006 se u jednotky nachází i dvojice vozidel Mercedes­ Benz. Požární techniky u naší jednotky bylo vždy velmi mnoho. Bohužel vždy z velké části stála v blízkosti stanice, která ještě do nedávné doby nabízela pouze trojici velkých garážových stání. Historie budovy stanice není nikterak známa. Zajímavostí může být fakt, že až do ukončení povinné základní vojenské služby bylo její levé křídlo využíváno jako útvarová věznice. V prosinci roku 2018 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce a místo tohoto křídla byla vybudována prostorná garáž pro stání čtyř dalších vozidel spolu se zázemím pro potřeby jednotky.

Činnost jednotky a její náplň
Jednotku dnes tvoří jak vojáci, tak občanští zaměstnanci. Neustálá pohotovost je zajištěna ve 12hodinovém čtyřsměnném provozu. Maximální počet hasičů ve směně je sedm lidí, z čehož nynější minimální počet pro zajištění letového provozu je družstvo 1+5, jelikož neustále držíme pohotovost pro kategorii letadel číslo pět. Chod jednotky zajišťuje velitel stanice se svým zástupcem.

Denní směna nastupuje do práce kaž­dý den v 7.00 a končí v 19.00 hodin, kdy se střídá s noční směnou. Směna se skládá z minimálně dvou strojníků, dvou hasičů, velitele družstva a velitele směny. Velitel směny sídlí ve spojové místnosti, kde zabezpečuje průběh směny a příjem zprávy o mimořádné události (MU) od řídícího letového provozu, nebo volajícího z objektu. Odtud také vyhlašuje poplach a vysílá jednotku na místo události. Po dokončení všech stanovených úkonů přijíždí na místo a přebírá velení od velitele družstva.

Směna se řídí podle dvou základních stupňů pohotovosti, a to stálá pohotovost a letová akce. V době stálé pohotovosti, když se nelétá a žádná letecká technika není v pohybu, drží směna pohotovost pouze pro požární zabezpečení budov v minimálním počtu 1+3. Tuto dobu lze využít pro údržbu techniky a provádění prací pro zabezpečení akceschopnosti jednotky. V tomto stupni poplachu vyjíždíme do dvou minut od vyhlášení poplachu. Při vyhlášení letové akce držíme zvýšenou pohotovost a v případě poplachu musíme být připraveni k téměř okamžitému výjezdu, jelikož nejpozději ve třetí minutě od vyhlášení poplachu musíme být schopni dodávat 50 % předepsaného množství hasiva na nejvzdálenějším konci vzletové a přistávací dráhy. Zbylé síly a prostředky zajišťující danou letovou kategorii musí být na místě do čtyř minut od vyhlášení poplachu.

Náplní práce jednotky je jak zajištění požární ochrany a výjezd na jakoukoli MU v prostorách letiště, tak především pak zajištění zdejšího leteckého provozu. Pro objektovou požární ochranu není vyčleněno zvláštní družstvo a může se stát, že v případě letového zabezpečení a současného vzniku MU v areálu může být jednotka vyslána pouze ve zmenšeném počtu nebo vůbec ne. V takovém případě je prostřednictvím řídícího letového provozu, který o nastalé situaci rozhoduje, vyrozuměno operační a informační středisko HZS Pardubického kraje a MU se tak předává HZS Pardubického kraje. Mezi nebezpečné objekty na letišti patří například palivová hospodářství. Na MU mimo letiště zpravidla nevyjíždíme a žádnou jinou oblast v současné době nezajišťujeme. Jednotka je i pro plnění svých základních úkolů dlouhodobě poddimenzovaná, proto bylo z důvodu vykonávání stále náročnějších úkolů pro AČR a stále zvyšujícího se leteckého provozu rozhodnuto o ­jejím početním navýšení a v současné době se k tomuto podnikají veškeré kroky.

Jak již bylo řečeno, provoz na letišti v Pardubicích je velmi specifický, rozmanitý a u nás ojedinělý. Naše jednotka se může setkat se zásahem jak na malé výcvikové letouny typu Zlín Z142 zdejšího CLV Pardubice, kde jsou na palubě maximálně dvě osoby, tak i na dopravní letadla mířící do civilní části typu Boeing B737. Dále se zde nachází i vrtulníky, na kterých probíhá výcvik pilotů, nebo plní jiné úkoly pro AČR. V neposlední řadě se můžeme setkat i se stíhacími letouny jak výcvikovými, tak držíme záložní letiště a přijetí pro bojové letouny z Čáslavi. Ty se kromě svých specifik vyznačují i možným nebezpečím v podobě nesené výzbroje, či vystřelovacích sedaček.

Na letišti v Pardubicích se setkáváme nejčastěji s touto leteckou technikou:

Stálý stav zde sídlícího CLV Pardubice:

• letouny: Eurostar EV 97, Zlín Z-142 CAF, Turbolet L-410 UVP, Albatros L-39 C.
• vrtulníky: Enstrom EN-480 B­ G, Mil Mi-2, Mil Mi-17.
  
  Pravidelné lety mířící do civilní části – EBA, a.s.:
• převážně dopravní letouny typu ­Boeing B737 a Airbus A320.
  
  Letecká technika AČR nejčastěji využívající letiště:
• JAS-39 GRIPEN, L-159 ALCA, Turbolet L-410, CASA C-295.
  
  Speciální lety využívající letiště:
• Antonov An-12, Antonov An-28, Antonov An-30, Antonov An-124 Ruslan, Lockheed C-130 Hercules, Boeing C-17 Globemaster, Boeing KC-135 Stratotanker, Boeing E-3 Sentry AWACS a další.

Součástí LHJ je i lezecká skupina, která mimo jiné může vyjet i v případě nastalé MU v souvislosti s výcvikem 43. výsadkového praporu z Chrudimi. Příslušníci jednotky jsou proškoleni i pro navádění letadel, které v případě potřeby rovněž zabezpečujeme. V případě stíhacích letounů jsme schopni se postarat o celkové nouzové přijetí, tedy od jeho navedení až po výstup pilota. Provádíme také specifické činnosti po vyhlášení speciálních signálů, např. navést letoun nuceně na určené místo a zablokovat jej.

Jak zabezpečuje jednotka úkoly a kolik má ročně výjezdů?
Mezi vybavením jednotky nechybí soupravy hydraulických vyprošťovacích zařízení, vysokotlaké zvedací vaky, základní prostředky pro zásah na nebezpečnou látku, ale i automatický externí defibrilátor, termokamera, či brašna pro třídění zraněných metodou START.

Pro plnění úkolů prochází jednotka pravidelnou odbornou přípravou, a to jak teoretickou, tak praktickou, ve formě taktických cvičení nebo zaškolení na typy letecké techniky. Jednou za dva roky se pak provádí velká součinnostní cvičení simulující leteckou nehodu, kdy je prověřen poplachový plán letiště, činnost naší jednotky, ale i součinnost a koordinace složek integrovaného záchranného systému. Dosud asi největší prověřovací cvičení proběhlo v minulém roce. Cvičení Letadlo 2018 se celkově zúčastnilo zhruba 400 osob.

Vojáci v našich řadách v rámci služby musí rovněž absolvovat i vševojskové přípravy a cvičení. Ačkoli je jejich hlavní pracovní náplní pozice hasiče, jsou na ně kladeny nároky a povinnosti jako na ostatní vojáky z povolání. Mezi ně patří například absolvování ostrých střeleb, profesního přezkoušení formou pochodu se zátěží a hodu granátem, nebo různá metodická zaměstnání.

Jednotka v roce 2018 provedla 495 výjezdů. Mezi nejčastější výjezd patří asistence při tankování letadla s lidmi na palubě. Dalším nejčastějším výjezdem bývá technická pomoc, ve většině případů jde o řezání popadaných stromů, únik pohonných hmot nebo nebezpečný hmyz. Tíseň v leteckém provozu, kdy je předpoklad letecké nehody, byla vyhlášena téměř každý měsíc. V minulém roce došlo rovněž ke čtyřem požárům. K vážnému incidentu v leteckém provozu jsme byli povoláni v minulém roce dvakrát, stejně tak jako v roce 2017. V prvním případě došlo k nouzovému přistání výcvikového letounu Zlín Z-142 na pole v ose dráhy, vzdálené asi jeden kilometr od letiště. Oba piloti byli bez zranění a letoun byl navrácen zpět na letiště pozemní cestou. Druhou daleko závažnější událostí bylo vyjetí Boeingu B737 z dráhy. Byť se nikomu nic nestalo a letadlo mělo svou ocasní část ještě nad zpevněnými plochami přistávací a vzletové dráhy, bylo nutné povolat vyprošťovací družstvo z letiště Leoše Janáčka v Ostravě a ve spolupráci s VHJ ho dostat zpět. Daleko hůře se jevilo vyjetí téhož letounu na opačném konci dráhy v srpnu roku 2013, kdy vyjelo letadlo do předpolí a na travnaté ploše dostalo smyk. Ani v tomto případě naštěstí nebyl nikdo zraněn.

Vyhlídky do budoucna
Jednotka se v současné době potýká s nízkými stavy hasičů pro bezproblémové pokrytí přidělovaných úkolů, a proto se v blízké budoucnosti počítá s navýšením na více než dvojnásobek dnešního počtu jejích příslušníků. Dojde tak k rozšíření jednotky i k navýšení počtu denních pracovníků, kteří zajišťují chod stanice.

Reaguje se tak i na neustále se zvětšující letecký provoz na našem letišti, se kterým rostou i rizika vzniku MU. S vyšším počtem osob pak lze zajišťovat i další úkoly, jako je například vytvoření družstva pro objektovou požární ochranu, ale i lepší zabezpečení jejího chodu a výcviku jednotky. Konečným důsledkem může být i fakt, že toto družstvo bude po dohodě moci vyjíždět k zásahům i mimo areál letiště, čímž by jednotka nabírala další drahocenné zkušenosti a takovou možnost by jedině uvítala.

Jednotka v poslední době zažívá období rozkvětu. Během posledních tří let se povedlo zrekonstruovat všechna vozidla T-815 CAS 32 a veškerou vyprošťovací techniku. Jednotce se rovněž poměrně daří pořizovat nové vybavení do zásahových vozidel a neustále tak zvyšovat a rozšiřovat svoji akceschopnost. V neposlední řadě jsme na konci minulého roku dostali ten největší vánoční dárek, a to zrekonstruovanou stanici. Věříme, že se nám bude dařit i nadále jednotku rozvíjet a úspěšně zabezpečovat provoz na pardubickém letišti.


kpt. Ing. Vít JELÍNEK, rtm. Ing. Pavel HRNČÁL, Letištní hasičská jednotka Pardubice, foto archiv autorů

Použité tepelně izolační materiály nemají vliv pouze na samotnou tepelnou ochranu budovy. Hrají také rozhodující roli v konceptu pasivní požární ochrany konkrétní budovy, a mohou tak výrazně ovlivnit pocit bezpečí jejích uživatelů.

S ohledem na to se legislativa fasádních zateplovacích systémů ETICS u rizikových objektů (např. výškových budov) průběžně upravuje, a to směrem k používání nehořlavých anorganických tepelných izolací. Aplikovány musejí být v dělících protipožárních pásech, ale mnohdy jsou použity na celou plochu fasády. Kritickým místem z tohoto pohledu dosud zůstávala spodní „soklová“ část fasádních systémů, kde není vhodné používat relativně měkké tepelné izolace z minerálních vláken.

Požár budovy, pokud se jej nepodaří uhasit včas, může skončit katastrofou. Obzvlášť pokud při něm dojde k úmrtí osob. Nejvíce obětí (až 70 %) paradoxně nemá na svědomí samotný oheň, ale vznikající kouř a toxické zplodiny. Ty také hasičům výrazně komplikují záchranu osob a likvidaci požáru. Při návrhu ETICS by proto měla být vždy preferována taková řešení, která zmíněná rizika eliminují na minimum.

Až dosud bylo problémem vyhovět tomuto požadavku u tepelné izolace soklu budovy. Na spodní část fasády jsou totiž kladeny specifické nároky. Je nejvíce mechanicky a vlhkostně namáhaná, další významné riziko poškození hrozí tepelné izolaci soklu při styku se zeminou, a to od biologických škůdců – hmyzu a hlodavců. Tepelné izolace z minerálních vláken nejsou z uvedených důvodů v tomto místě vhodným řešením. Hrozí jim navlhnutí při ostřiku soklu vodou, a protože jsou měkké, tak také poškození průrazem či prokopnutím. Proto se k izolaci soklu používal polystyren. V současnosti je již na trhu řešení, které vyhoví jak nárokům tepelné, tak protipožární ochrany.

Jeho základem jsou desky z pěnového skla FOAMGLAS, které jsou podle EN 13501 klasifikovány jako tepelná izolace s třídou reakce na oheň A1, tj. jako zcela nehořlavé. Aplikací v podstavě budovy může tento tepelně izolační materiál dokonce zvýšit požární odolnost nosné konstrukce stavby. Jeho dřívějšímu uplatnění v oblasti soklu ale bránily jeho specifické vlastnosti, které nekorespondovaly zejména s Pittsburgh Corningomítkovinami běžně používanými v exteriérových kontaktních zateplovacích systémech ETICS. Desky FOAMGLAS jsou totiž sice zcela nehořlavé, mají nulovou nasákavost (a proto i velmi dobré a trvale konstantní izolační vlastnosti) a odolávají všem biologickým škůdcům, ale současně jsou také extrémně pevné a tuhé. V tom je skryto riziko. V situacích, kdy by kontaktně nanesená exteriérová povrchová vrstva (omítka) měla výraznější objemové změny (venkovní teploty se běžně pohybují v rozmezí -20 °C až +60 °C), došlo by u většiny standardních „ETICS“ omítek při nanesení na desky z pěnového skla k jejich „ustřižení“ smykem způsobeným jejich roztažností.

Ve spolupráci s dodavatelem zateplovacích systémů WEBER byl proto v Německu vyvinut a následně úspěšně otestován kontaktní zateplovací systém, který uvedené potíže eliminuje. Spojení speciálních materiálů WEBER a pěnového skla FOAMGLAS je unikátní tím, že je mezi nimi dokonalá kompatibilita i po stránce objemových změn. Funkčnost tohoto systému byla ověřena sérií testů v klimatické komoře i na již rea­lizovaných referenčních stavbách. Pro zajištění funkčnosti tohoto řešení je ale nezbytně nutné přesně dodržovat specifikované typy materiálů a nelze jeho jednotlivé komponenty zaměňovat.

V systému se kombinují tepelné izolace z pěnového skla FOAMGLAS v oblasti soklu s deskami z minerálních vláken v ploše fasády. Toto řešení umožňuje provést povrchovou úpravu fasády jak průběžně (při shodné tloušťce tepelné izolace soklu a fasády), tak s odskokem (menší tloušťkou tepelné izolace soklu).

Další výhodou soklu z pěnového skla FOAMGLAS je možnost nepřerušeného napojení této parotěsné a vodotěsné tepelné izolace na stejný materiál izolující stěny suterénu, což umožňuje výrazně zvýšit hydroizolační spolehlivost celé spodní stavby (viz Česká hydroizolační společnost, Směrnice 1 - Hydroizolační konstrukce H3.5).

Popsané technické řešení již bylo zpracováno i pro Českou republiku.

Bližší informace získáte u technického oddělení výrobců FOAMGLAS a WEBER, nebo u konzultačních techniků Stavebnin DEK, které jsou dodavatelem tohoto systému pro Českou republiku.

Zdroj: Pittsburgh Corning CR, technické konzultace: FOAMGLAS, tel. +420 731 138 978, e­ mail: konzultace@foamglas.cz.


Alena GEORGIADISOVÁ
 

Ve čtvrtek 15. srpna 2019 se příslušníci HZS Ústeckého kraje zúčastnili výcviku - pátrací akce v komplikovaném terénu divoké vody v řece Kamenice, v úseku Dolský Mlýn – Hřensko. Výcvik byl zaměřen na prověření postupů při provádění pátracích akcí a záchraně osob v tekoucí vodě v nepřístupném terénu.

V ranních hodinách se mohla naskytnout náhodným kolemjdoucím zajímavá podívaná u hřbitova ve Vysoké Lípě. Několik osob se u služebních vozidel IZS oblékalo do neoprenových obleků, plovacích vest a ochranných přileb. S nákladem různého materiálu se pak vydali po prudké stezce modré turistické značky dolů k Dolskému mlýnu. Po krátké poradě a instruktáži tady vstoupili do řečiště Kamenice a vydali se po proudu dolů. Přestože byla turistická sezona v plném proudu, u stavební pamětihodnosti byli pouze dva turisté z Německa, a tak se zahájení obešlo bez zvídavých dotazů.

Šlo o instruktážně metodické zaměstnání instruktorů služební přípravy složek IZS Ústeckého kraje, a to konkrétně Policie ČR zastoupené policisty Speciální pořádkové jednotky (SPJ) a Poříčního oddělení Ústí nad Labem, příslušníky HZS Ústeckého kraje a zástupce prezidia Vodní záchranné služby Českého červeného kříže.

Tito instruktoři se již několik let věnují výcvikům policistů i hasičů v dovednostech při záchraně a sebezáchraně na klidné i tekoucí vodě a jejich rukama prošly na umělém vodáckém kanále v Roudnici nad Labem již stovky členů složek IZS nejen z Ústeckého kraje, ale z celé ČR.
Vynikající spolupráce s kanoistickým klubem Roudnice umožňuje pořádat intenzivní výcviky pro zvládnutí vodáckých dovedností při vedení plavidel v tekoucí vodě, včetně nouzových postupů při převržení plavidla. Dále pak činnosti při sebezáchraně i záchraně tonoucího v peřejích. Dříve se zde trénovala i záchrana z vodního válce pod jezy. Bohužel po technické úpravě v kanále to již není možné. Je to velká škoda, neboť šlo o unikátní výcvik v rámci ČR, a zanikla tím možnost si tuto v reálu velmi rizikovou činnost bezpečně nacvičit.

Všechny složky zde cvičí použití materiálu z vlastní výbavy. Jde zejména o nafukovací čluny, ochranné neoprenové kombinézy, plovací vesty a ochranné přilby, které mohou být použity i při ostrém nasazení – povodních, pátracích, záchranných akcích apod.

Přestože v případě roudnického vodáckého kanálu jde o ideální a bezpečné místo pro potřeby výcviku, pocítili již v minulých letech sami instruktoři, že se bez zkušenosti z přírodní vody nelze obejít. Proto vznikla myšlenka pořádat každoročně výcvikové zaměstnání na přírodních úsecích vodácky atraktivních českých řek, kde bohužel dochází i k tragickým nehodám vodáckých turistů. Výcviky pořádají instruktoři HZS ČR a zvou pravidelně i instruktory ostatních složek IZS.

Volba padla na řeku Kamenici
Letos na oplátku využili policisté SPJ Ústí nad Labem kontaktů ze spolupráce s Národním parkem České Švýcarsko (NP ČS) při ochraně přírody v rámci společných hlídek se stráží přírody v NP ČS i CHKO Labské pískovce a požádali o možnost uspořádat zmíněný výcvik v divokém řečišti Kamenice. Původně byla žádost směřována na řeku Křinici v jarních měsících při vyšším vodním stavu, ale z důvodu ochrany přírody a hlavně době hnízdění vzácných ptáků byl doporučen úsek řeky Kamenice od Dolského Mlýna do Hřenska v délce přibližně 13 km.
V červenci byl za doprovodu strážce přírody tento úsek prověřen jako vhodný pro výcvik. Hlavní cíle sledovaly prověření různorodé výbavy zúčastněných, fyzickou a psychickou odolnost instruktorů a ověření praktické použitelnosti postupů při průchodu přírodní řekou plnou překážek a teplotě vody okolo 12 °C. Důležitým aspektem byla i spolupráce v týmu při dlouhém transportu zraněné osoby, bez možnosti využít dopravních prostředků a vrtulníku.

Výcvik trval víc než šest hodin a z celkové délky úseku 13 km se šlo 10,5 km vodou.

Po odchodu od Dolského mlýna je řeka velmi mělká a dno tvoří štěrk a menší kameny a vyvolává dojem, že půjde o příjemnou vycházku v mokrých kalhotách. Po čase se objevily první tůně s hloubkou nad pas, bahnitým dnem a splavenými větvemi. Po několika kilometrech jsme se již prodírali skrz husté větve různě popadaných a splavených stromů a bludištěm větších či menších balvanů, kde řeka tvoří zajímavé peřeje. Ideální terén pro nácvik transportu zraněné osoby v různých transportních prostředcích z výbavy našich jednotek. Šlo o plastová svinovací nosítka a transportní plachty. Procvičen byl i postup sestupu prudkého svahu, výběr přírodních kotevních bodů a použití lanové techniky. Dalším efektem bylo prověření vodotěsnosti vaků a batohů s výbavou a hlavně ochrana elektroniky – telefonů a radiostanic. Nutno přiznat, že teprve dvojité až trojité zabalení zajistilo přijatelnou vodotěsnost.

Voda prověřila síly i výbavu
S postupem času účastníkům začaly ubývat síly a přidal se i vliv dlouhotrvajícího chladu, což se projevilo nejprve na jemné motorice rukou při práci s materiálem a přezkami výbavy a posléze i na koordinaci chůze. Předvedená zakopnutí a pády sklidily zpočátku zasloužený aplaus ostatních, ale posléze se jim nevyhnul nikdo z účastníků.

Velkou prověrkou pak byly samotné obě soutěsky, kde je pro turisty zajištěna plavba na plavidlech poháněných bidlem průvodce. Pro nás to znamenalo 20 a následně 40 minut plavání v chladné vodě, dopomoc jedincům, které postihla křeč z chladu a dotazy výletníků z lodiček, co že to tam vlastně děláme.

Poslední část úseku do Hřenska jsme již absolvovali zrychleným přesunem po turistické stezce, kde nás čekal kolega se služebním automobilem.

Výsledkem výcviku bylo hlavně praktické ověření postupů vyučovaných na kurzech a výcvicích vodní záchrany, odzkoušení funkčnosti používaného materiálu při delším a náročnějším nasazení, než je časová dotace běžného výcviku, zjištění a odladění taktických a technických chyb. V neposlední řadě je to i osobní zkušenost každého účastníka s vlastní odolností vůči chladu, nepohodlí a únavě.

Získané informace jsou důležité pro bezpečné a úspěšné organizování i vlastní provádění pátracích a záchranných akcí ve ztížených podmínkách.

Velmi děkuji všem, kteří konání tohoto zaměstnání umožnili, zejména vedení národního parku, velitelům vysílajících útvarů i samotným zúčastněným instruktorům, kteří akci absolvovali bez zranění i poškození materiálu.


nprap. Mgr. Pavel KREJČÍK, Policie ČR, foto Pavel PECH, HZS Ústeckého kraje, Kateřina CHMELÍŘOVÁ, Vodní záchranná služba ČČK

Ve dnech 18. až 19. září 2019 proběhlo součinnostní cvičení za účasti speleo­ potápěčů České speleologické společnosti, příslušníků HZS ČR a Policie ČR. Námětem cvičení bylo vyhledání a záchrana dvou osob – potápěčů z jeskynních prostor Hranické propasti. V rámci HZS ČR se cvičení zúčastnili členové potápěčské skupiny HZS hl. m. Prahy a členové lezecké skupiny z Územního odboru Přerov.

Hranická propast se nachází v národní přírodní rezervaci Hůrka u obce Hranice v Olomouckém kraji. Jícen propasti je dlouhý 104 m a široký 34 m. Hranická propast je v hloubce 69,5 m zdánlivě zakončena hladinou jezírka (suchá část). Propast však pokračuje rozsáhlými zatopenými prostorami výrazně hlouběji (zatopená část). Měření uskutečněné v roce 2016 za pomoci podvodního robota prokázalo, že zatopená část propasti dosahuje hloubky minimálně 404 m. Hranická propast se tak s celkovou hloubkou 473,5 m pyšní rekordním unikátem – jde o nejhlubší zatopenou propast na světě. Konečná hloubka propasti není doposud známa a podle některých odhadů může dosahovat 800–1 200 m.

Stěny suché části propasti jsou svislé až převislé a pouze jihovýchodní svah se sklonem zhruba 40 stupňů umožňuje opatrnou chůzi až k hladině jezírka kosodélníkového tvaru o velikosti 36 × 18 m. Hladina jezírka tak zaujímá plochu okolo 445 m2 při průměrné nadmořské výšce hladiny 245,5 m n. m. Jezírko neobsahuje obyčejnou vodu, nýbrž vlažnou uhličitou minerálku silně proplyněnou oxidem uhličitým (1 600 mg CO2/l).

První den cvičení sloužil zejména k seznámení potápěčů s prostředím pod uzavřenou vodní hladinou. Druhý den již probíhalo samotné cvičení s modelovou situací – záchrana dvou speleo­ potápěčů se zraněními v oblasti dolních končetin, kteří se zranili při průzkumu jeskynních prostor Hranické propasti.

Speleo­ potápěči museli být transportováni ze suché jeskyně zvané Rotunda suchá přes zatopené části – Rotunda mokrá, sifon Zubatice a Severozápadní kanál. Při této cestě se dostali zachraňovaní a zasahující potápěči až do hloubky 50 m a všechny úkony byli nuceni provádět v nulové nebo velmi omezené viditelnosti. Po absolvování bezpečnostní přestávky v dekompresním stanu, který je umístěn v hloubce asi devět metrů, byli zachraňovaní potápěči transportováni nosítky až na vodní hladinu jezírka, kde však cvičení ještě nekončilo. Na záchranu ze zatopené části navazoval rovněž náročný transport zachraňovaných suchou částí až na okraj Hranické propasti. Při této činnosti se překonávala již zmíněná hloubka 69,5 m.

Cvičení významným způsobem přispělo k získání zkušeností a dovedností jednotlivců a všech zúčastněných složek, prověřilo způsoby koordinace a vedení společného zásahu, ukázalo možnosti materiálové kompatibility jednotlivých složek a v neposlední řadě umožnilo vyzkoušet různé způsoby transportu postižených potápěčů ve vodě i na souši.

Na základě vyhodnocení cvičení bude zorganizováno jednodenní instrukčně metodické zaměstnání pro zúčastněné složky za účelem shrnutí poznatků, hodnocení spolupráce a zdokonalení postupů při záchraně a transportu osob z uzavřených jeskynních prostor Hranické propasti či podobné lokality v České republice nebo ve světě.


kpt. Ing. Jiří MATĚJKA, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv HZS hl. m. Prahy
 

Ochrana kritické infrastruktury (KI) v České republice začala být řešena od roku 2001 v souvislosti s teroristickými útoky v New Yorku a Washingtonu D. C. Mezníkem v oblasti ochrany KI v evropském prostředí byl rok 2008, kdy byla přijata směrnice Rady 114/2008/ES o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu (směrnice). Přijetí směrnice mělo následně vliv i na problematiku ochrany KI v České republice, která musela nově přijatou směrnici implementovat do českého legislativního rámce.

Stěžejními materiály, které definovaly způsob implementace uvedené směrnice, byly Komplexní strategie ČR k řešení problematiky KI a Národní program ochrany KI, které byly schváleny usnesením vlády č. 140 dne 22. února 2010. V souladu s těmito dokumenty byla problematika ochrany KI následně implementována formou novelizace zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, a přijetím souboru dalších navazujících právních předpisů. V tomto případě šlo o novelizaci nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, které specifikovalo náležitosti plánů krizové připravenosti subjektů KI, a nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění nařízení vlády č. 315/2014 Sb., kterým byla stanovena průřezová a odvětvová kritéria pro určování prvků KI. Legislativní úprava jednoznačně vymezila systém ochrany KI na národní úrovni a zároveň stanovila odpovědná ministerstva a další ústřední správní úřady, které mají gesci za některé ze stanovených odvětví KI. Koordinační role v celém systému připadla MV­-generálnímu ředitelství HZS ČR, které zpracovává a předkládá Seznam prvků KI, jejichž provozovatelem je organizační složka státu, vládě ke schválení a zároveň vyžaduje od ostatních gestorů KI podklady a informace týkající se prvků KI určených v jednotlivých odvětvích gestory KI, které dále poskytuje hasičským záchranným sborům krajů k zapracování do krizových plánů krajů. Tím byl proces implementace dokončen, ale řešení celé problematiky tím neskončilo.

V rámci systému ochrany KI byly identifikovány oblasti dalšího možného rozvoje. Ty byly obsahem Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030 (koncepce), která v rámci jednoho z úkolů stanovila potřebu precizování systému ochrany KI, a to formou revize stanovených určujících kritérií a stanovení standardů ochrany prvků KI z hlediska objektové, technologické, personální či kybernetické bezpečnosti. Koncepce také reflektovala otázku provázanosti jednotlivých odvětví KI, prohloubení spolupráce se subjekty KI a výměnu informací mezi všemi zainteresovanými subjekty.

Některé z těchto stanovených úkolů byly splněny. Šlo o revizi kritérií pro určení prvku KI v roce 2015, kterou byla mimo jiné implementována oblast kybernetické bezpečnosti v rámci odvětví Komunikační a informační systémy.

V otázce provázanosti jednotlivých odvětví probíhala v uplynulých letech související činnost v rámci pracovní skupiny k tvorbě Národního programu energetické odolnosti, jehož cílem je posílení energetické odolnosti strategických objektů, jejichž součástí jsou také prvky KI, čímž se přímo dotýká otázky provázanosti prvků KI v odvětví energetiky s prvky KI z ostatních odvětví KI. V současné době je v mezirezortním připomínkovém řízení materiál Postup pro vytvoření seznamu strategických objektů a určení jejich priorit a pro definici scénářů výpadku dodávek elektrické energie, který přímo vychází z činnosti pracovní skupiny k tvorbě Národního programu energetické odolnosti a který stanovuje postup pro identifikaci, kategorizaci a prioritizaci strategických objektů z hlediska zajištění dodávek elektrické energie při obnovování provozu elektrizační soustavy po dlouhodobém výpadku dodávek elektrické energie.

Řešení dalších úkolů stanovených v koncepci však poukázalo na některá slabá místa ve fungování celého systému ochrany KI. Například otázka stanovení standardů ochrany pro jednotlivá odvětví KI je v současné době v podstatě nereali­zovatelná, neboť rozdíly mezi prvky KI v jednotlivých odvětvích KI jsou natolik rozsáhlé, že se nedají pro všechna odvětví KI stanovit jednotné standardy bezpečnosti.

Zároveň byla identifikována problematická otázka související s nejednotným přístupem gesčních ministerstev a dalších ústředních správních úřadů, které v rámci své působnosti přistupují k této problematice v odlišné míře, čímž vzniká stav, kdy jsou řešena pouze některá odvětví KI.
V současné době se tak uvažuje o provedení analýzy fungování celého systému ochrany KI, na jejímž základě by byly následně provedeny další změny celého systému.

Kromě těchto úkolů na národní úrovni je také nutné brát v potaz ochranu KI na úrovni Evropské unie, jejímž stěžejním materiálem je již zmiňovaná směrnice. Vzhledem k tomu, že od přijetí směrnice nedošlo k žádným změnám či rozšířením její působnosti, přičemž ve společenské a technologické oblasti došlo za tu dobu k výrazným změnám, které směrnice již plně nepodchycuje, byl zahájen proces její revize.

Ke konci roku 2018 byla zahájena veřejná konzultace k hodnocení fungování směrnice, jejímž prostřednictvím si Evropská komise vyžádala názory a hodnocení současného stavu od všech zainteresovaných subjektů v oblasti ochrany evropské kritické infrastruktury (EKI). Následně Evropská komise vydala v červenci 2019 hodnocení směrnice, v rámci kterého byla identifikována slabá místa současné směrnice a zároveň byla navržena doporučení, která by vedla k posílení a zlepšení systému ochrany EKI.

Navržená doporučení jsou zaměřena na zpřesnění a doplnění definic pojmů souvisejících s ochranou KI a na otázku možného rozšíření nebo úplného přepracování odvětví EKI. V doporučeních je také uvedena potřeba vytvoření souladu jednotlivých systémů ochrany EKI v členských státech Evropské unie a snižování rozdílů v oblasti jejího určování a identifikace.

V současné době však ještě není známo, jakým konkrétním způsobem se Evropská komise k navrhovaným doporučením postaví a v jaké míře a jakým způsobem budou tato doporučení implementována. Změny ve směrnici by však měly dopad i na národní legislativu, a je tudíž nutné počítat i s tímto procesem. Na národní úrovni v současnosti probíhají jednání s gestory za odvětví energetiky a dopravy, jejichž cílem je sjednocení postupu a stanoviska k těmto doporučením.


kpt. Bc. Martin TILCER, foto kpt. Mgr. Adam HENDRYCH, MV­-generální ředitelství HZS ČR
 

Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje (HZS JmK) ve spolupráci s Českým červeným křížem (ČČK), Diecézní charitou Brno a Krajským úřadem JmK vytvořil v roce 2016 systém koordinace humanitární pomoci při rozsáhlých mimořádných událostech (MU) nebo krizových situacích, zejména povodních. Jeho nedílnou součástí je i ověřování fungování v rámci cvičení. Poprvé bylo toto ve větším rozsahu prakticky procvičeno v rámci cvičení orgánů krizového řízení a složek integrovaného záchranného systému (IZS) v JmK POVODEŇ 2018.

Systém koordinace humanitární pomoci v JmK včetně legislativních východisek a obecných informací o humanitární pomoci (HuP) byl podrobně popsán v článku „Systém koordinace humanitární pomoci v Jihomoravském kraji“ (112, 1/2017). Tento příspěvek se proto bude věnovat především konkrétním poznatkům ze cvičení POVODEŇ 2018 a dalšímu rozvoji systému.

Cvičení POVODEŇ 2018
Zkušenosti z uplynulých let ukazují, že stále častějším typem povodní v České republice jsou přívalové povodně, které ve srovnání s přirozenými povodněmi mají rychlejší průběh (nutnost okamžité odezvy dotčených orgánů krizového řízení a složek IZS).

Právě činnost orgánů krizového řízení v JmK po vzniku krizové situace přívalová povodeň byla námětem dvoudenního krajského cvičení POVODEŇ 2018, které proběhlo ve dnech 27. až 28. listopadu 2018. Cvičení bylo rozděleno na štábní a praktickou část. V praktické části bylo hlavním cílem ověření první fáze systému koordinace HuP, kdy je na základě informací ze zasaženého území rozhodnuto o spuštění systému, vyslání terénních týmů složených z dobrovolníků ČČK, Vodní záchranné služby (VZS) a Diecézní charity (DCH) do zasažených obcí a je proveden úvodní monitoring situace.

Příprava cvičení
Již během přípravy cvičení se ukázalo, že k praktickému procvičení systému koordinace HuP bude nezbytné vytipovat konkrétní obce a v nich konkrétní domácnosti, které se budou cvičení účastnit v roli zasažených a budou na základě rozehry předávat terénním týmům, které je navštíví v době cvičení, své požadavky na humanitární pomoc.

Nejprve tedy HZS JmK vybral na základě osobních kontaktů obce a domácnosti v rámci sedmi cvičících správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Následně byli osloveni starostové vybraných obcí s informací, že jejich obec je zařazena do cvičení a že v rámci cvičení budou i oni plnit konkrétní úlohu. Celkem šlo o 12 obcí s tím, že v každé obci bylo vytipováno pět domácností. Celkem tedy šlo v rámci cvičení o 60 domácností.

Součástí přípravy bylo dále zpracování rozeher pro figuranty v roli zasažených domácností. HZS JmK předal písemné pokyny k rozehře figurantům těsně před cvičením. Informace obsahovaly:

• popis sociální situace zasažené domácnosti (např. matka samoživitelka na rodičovské dovolené s jedním dítětem),
• stav obydlí po přívalové povodni (např. dům je/není obyvatelný, jsou/nejsou uhynulá domácí zvířata, funguje/nefunguje dodávka energií apod.),
• aktuální situaci domácnosti z hlediska zásob potravin, oblečení, čistících a úklidových prostředků,
• inscenované dotazy na terénní tým (např. Kdo mi pomůže s vysušením sklepa?, Co mám dělat se slepicemi, které nepřežily povodeň? apod.).

HZS JmK připravil časovou osu všech činností spojených s řešením úkolů v terénu. Vzhledem k tomu, že cvičení bylo dvoudenní, byly návštěvy terénních týmů naplánovány na večerní hodiny prvního dne cvičení. Během večera a noci bylo naplánováno předávání informací od terénních týmů na pracovní skupiny ředitelů územních odborů HZS JmK a druhý den ráno sumarizace potřeb zasažených domácností v rámci Krizového štábu HZS JmK.

V rámci přípravy cvičení bylo rovněž dohodnuto, že pro potřeby monitoringu údajů o zasažených domácnostech a sumarizaci získaných dat bude paralelně s listinnou (formulářovou) formou vyzkoušena i mobilní aplikace INSPECTO, kterou k tomuto účelu zpracovala organizace ADRA, o.p.s., a je v současné době již využívána i některými dalšími humanitárními organizacemi. Proto byl do účasti na cvičení zahrnut i koordinátor pomoci při mimořádných událostech (MU) u organizace ADRA, o.p.s., Josef Koláček, který se vývojem aplikace zabývá. Z tohoto důvodu byla aplikace upravena tak, aby odpovídala systému koordinace HuP v Jihomoravském kraji (zejména položky monitorovacího dotazníku).

Současně během přípravy cvičení proběhly i informační schůzky s vytipovanými dobrovolníky ČČK, VZS a DCH, kde jim byla upřesněna jejich role při cvičení a znovu prezentován systém koordinace HuP v JmK (standardní školení k systému HuP proběhla již v předchozím roce).

Procvičované činnosti
Jak již bylo uvedeno, hlavním cílem cvičení bylo praktické vyzkoušení chronologického postupu od rozhodnutí o aktivaci systému koordinace HuP až po sumarizaci údajů z prvotního monitoringu. Toto období však obsahuje ještě plnění řady dílčích úkolů, které jsou zpracovány pro jednotlivé subjekty v rámci systému formou checklistů.

Prvním krokem v rámci cvičení bylo tedy aktivovat systém koordinace HuP a svolat koordinační schůzku za účasti zástupců HZS JmK, tajemnice Bezpečnostní rady JmK a vedoucích pracovníků ČČK a DCH. Na této schůzce jednotliví účastníci prezentovali předem připravené podklady – HZS JmK informoval o situaci v terénu s odhadem počtu zasažených obcí a domácností, ČČK a DCH informovaly o disponibilních pracovnících, resp. dobrovolnících, kteří mohou být okamžitě/následně vysláni do terénu a o disponibilních financích na sbírkových účtech.

Ad hoc bylo na koordinační schůzce rozhodnuto o nasazení terénních týmů (po dvou osobách v jednom týmu) do zasažených obcí. Zároveň byl zpracován přehled kontaktů všech zapojených subjektů a byl nastaven systém komunikace mezi jednotlivými subjekty. Byly aktivovány centrální sklady pro sběr věcné HuP a byla vytipována sběrná místa HuP v povodní nezasažených obcích s rozšířenou působností v JmK (reálně při cvičení neaktivována). Byl dohodnut způsob vedení údajů v rámci monitoringu – jak listinná forma monitorovacího dotazníku, tak paralelně i záznam do aplikace přes mobilní telefon nebo tablet. Zde bylo mimo jiné úkolem terénních týmů posoudit klady a zápory obou verzí záznamu. Bylo rozhodnuto o okamžitém nákupu prvotních potřeb pro humanitární pomoc formou balíčků (potravinový, hygienický, úklidový). Jako poslední krok v této fázi byla zpracována informace pro veřejnost o aktivaci systému s požadavky na pomoc (věcnou i finanční). Tato informace byla cvičně zveřejněna na portálu krizového řízení JmK KRIZPORT.

Po koordinační schůzce zástupci ČČK a DCH předali potřebné informace k činnosti v terénu svým dobrovolníkům včetně odkazu ke stažení aplikace. Terénní týmy se následně přesunuly do určených obcí, kde nejdříve navštívily starostu obce a seznámily ho s účelem svého působení v obci. Při skutečné krizové situaci by současně se starostou navíc vytipovaly objekt určený k uskladnění a výdeji dovezené věcné HuP a dohodly detaily další spolupráce (předpokládalo se působení terénních týmů po dobu několika dní).

Po jednání se starostou obce terénní týmy postupně navštívily předem vybrané domácnosti v obci a provedly monitoring jejich stavu a potřeb do monitorovacího dotazníku. Vyplněné monitorovací dotazníky vedoucí terénních týmů nafotili, respektive naskenovali a zaslali na pracovní skupinu ředitele příslušného územního odboru HZS JmK k sumarizaci. Údaje zadané aplikací ­INSPECTO nebylo nutné jednorázově sumarizovat a výstupy byly k dispozici průběžně.

Praktické zkušenosti ze cvičení
Cvičení prokázalo, že systém koordinace HuP v JmK je nastaven kvalitně a je reálně možné jej využívat. Zejména praktická činnost terénních týmů přinesla cenné poznatky k dalšímu vylepšování systému.

Jak jsme již předem předpokládali, terénní týmy preferovaly zadávání údajů při monitoringu do aplikace v chytrých mobilních telefonech. I při cvičení došlo reálně k tomu, že při lokální nedostupnosti mobilního signálu v terénu bylo nutné, aby aplikace pracovala off­ line a data odeslala až po obnovení signálu, což proběhlo bez problémů. Další výhodou aplikace je možnost pořizovat přes mobilní telefon fotodokumentaci vztaženou ke konkrétnímu monitorovacímu dotazníku (tj. ke konkrétní domácnosti). Uživatelé aplikaci v rámci vyhodnocení hodnotili převážně pozitivně. Některá negativa souvisela s nepochopením některých jejích funkcí, případně šlo o technické detaily typu velikosti písma apod. Někteří uživatelé by preferovali tablet místo mobilního telefonu. Terénní pracovníci uvítali zejména intui­tivní obsluhu aplikace a také fakt, že při zhoršené viditelnosti je práce se svítícím displejem příjemnější než s tužkou a papírem. Hlavní výhodou aplikace je však to, že odpadá ruční sumarizace výstupů z monitoringu.

Dalším pozitivem ze cvičení je poznatek, že pracovníci a dobrovolníci ČČK, VZS a DCH jsou schopni zodpovědně plnit úkoly v rámci systému koordinace HuP. Praxe ukázala, že bez problémů dokážou komunikovat s potenciálně zasaženými osobami, získat od nich potřebné údaje a současně využít i kritické myšlení k tomu, aby rozpoznali skutečnou důležitost získaných informací. I ze strany figurantů byly pozitivní reakce na přístup terénních týmů při komunikaci v rámci vyplňování monitorovacích dotazníků. Ukázalo se, že v praxi je výhodné mít terénní tým složen ze dvou osob (jeden se táže, druhý zaznamenává apod.), je­ li to možné, tak z muže a ženy (každé pohlaví má odlišnou schopnost se vcítit do potřeb zasažených osob a tímto se navzájem doplňují), respektive z osob různého věku (např. žena, která je matkou, se dokáže lépe vcítit do potřeb domácnosti s malými dětmi).

Cvičení ukázalo i dílčí nedostatky, které je nutné dále řešit. Byl zredukován obsah humanitárních balíčků, a to zejména na základě praktických zkušeností kolegů z ČČK, DCH a ADRY, o.p.s., z řešených krizových situací v minulosti.

Terénní týmy by uvítaly stručnější monitorovací dotazník nebo přesněji specifikované položky v něm. Tyto připomínky budou řešeny společně s dalšími úpravami mobilní aplikace. Cílem je dosáhnout stavu, kdy by výstupy (exporty) z této aplikace mohly být použitelné univerzálně v rámci všech nestátních neziskových organizací v Česku, které se poskytováním humanitární pomoci zabývají. Na tom v současné době HZS JmK s koordinátorem pomoci při MU u organizace ADRA, o.p.s., Josefem Koláčkem spolupracuje.

V oblasti pomoci při MU ADRA, o.p.s., úzce spolupracuje s MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR, a to na základě smlouvy o spolupráci z roku 2003. Uvedená spolupráce se odehrává ve dvou základních oblastech. Jednou je oblast přímé pomoci v průběhu MU a po jejich ukončení. Druhou oblastí je prevence a vzdělávání, ke kterým patří také rozvoj a implementace nových technologií v humanitární práci. Prioritně jde o využití mobilních technologií pomáhajících organizací při řešení následků MU. Uživateli těchto aplikací pak mohou být nejen pracovníci pomáhajících humanitárních organizací, ale také příslušníci HZS ČR a zástupci samosprávy. Mobilní aplikace INSPECTO pro monitoring potřeb zasažených obyvatel byla vedle cvičení HZS JmK v minulosti využita i v rámci cvičení na území JmK v roce 2017 nebo během společného cvičení nestátních neziskových organizací a HZS ČR v Hlučíně 2016. Po vyhodnocení zkušeností se podařilo nejen provést celkový upgrade aplikace v oblasti uživatelského prostředí, ale i samotné workflow.

Závěr
Praktické procvičení koordinace HuP v JmK bylo velmi přínosné pro všechny účastníky cvičení. Koordinace HuP přináší velké množství úkolů pro různé subjekty, které jsou vzájemně provázány, proto je nutný pravidelný nácvik. Fungování koordinace HuP je v JmK vnímáno jako jedna z priorit – pravidelné procvičování systému koordinace HuP je jedním z cílů „Koncepce ochrany obyvatelstva Jihomoravského kraje“ schválené hejtmanem JmK v červnu 2019.


pplk. Mgr. Miroslav MENŠÍK, HZS Jihomoravského kraje,  foto archiv ČČK Brno
 

V období let 2012 až 2018 proběhlo v kraji několik taktických cvičení k tomuto tématu, byly simulovány různé situace. Cílem taktických cvičení bylo zejména procvičení součinnosti mezi Hasičským záchranným sborem Libereckého kraje (HZS LK) jednotkami požární ochrany, Policií ČR, Zdravotnickou záchrannou službou, Armádou ČR, orgány obcí, neziskovými organizacemi a dalšími ostatními složkami integrovaného záchranného systému (IZS) v místech mimořádných událostí.

Základním právním dokumentem pro oblast ochrany obyvatelstva je zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Základním prováděcím předpisem tohoto zákona k ochraně obyvatelstva je vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva.

Pojmem ochrana obyvatelstva se rozumí ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot. Jde o soubor činností a postupů věcně příslušných orgánů a dalších zainteresovaných orgánů, organizací, složek a obyvatelstva, prováděných s cílem minimalizace negativních dopadů možných mimořádných událostí (MU) a krizových situací na zdraví a životy lidí a jejich životní podmínky. HZS LK již v roce 2008 předurčil na základě analýzy rizika jednotky požární ochrany (jednotky PO) k plnění úkolů civilní ochrany a ochrany obyvatel, a to v počtu dvou jednotek pro území každé obce s rozšířenou působností (ORP). V praxi to znamená, že v Libereckém kraji je předurčeno 20 jednotek PO (tab. 1).

Tab. 1

V roce 2009 proběhla první odborná příprava velitelů a jejich zástupců v kurzu Civilní ochrana a ochrana obyvatelstva a od té doby jsou jednotky zapojovány do pravidelné odborné přípravy organizované HZS LK (tab. 2).

Tab. 2

V rámci jednotlivých taktických cvičení byly simulovány různé situace typu požár domu, požár lesa, pátrací akce v terénu, dopravní nehoda s větším počtem zraněných, vyhledávání osob v sutinách, záchrana osob z výšky, záchrana osob z vody, výskyt infekční nákazy hospodářských zvířat, výstavba protipovodňových hrází, využití čerpacího kontejneru, budování, obsluha a likvidace velkokapacitního hygienického zařízení. Pozornost byla nadále věnována zejména zprovoznění a obsluze stacionárních evakuačních (přijímacích) zařízení zajišťující evakuovaným osobám nouzové přežití a v neposlední řadě také rozvinutí a obsluze kontejneru nouzového přežití (KNP).

V roce 2019 navázal HZS LK na již osvědčené průběhy cvičení z roku 2018. V dubnu byla realizována pod metodickým vedením příslušníků HZS LK z oddělení IZS a služeb a z oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení v pořadí III. a IV. etapa taktického cvičení Zabezpečení nouzového přežití osob – rozvinutí, obsluha a demontáž kontejneru nouzového přežití. Cvičení se účastnily jednotky PO okresu Česká Lípa a Semily. Průběh cvičení byl rozdělen do dvou částí. Teo­retická část se konala na učebně stanic HZS LK Česká Lípa a Turnov. Účastníci se seznámili se zásadami bezpečnosti práce, s vybavením, technickými parametry i sekcemi kontejneru nouzového přežití (KNP) a dalšími důležitými informacemi pro jejich činnost. Následovala praktická část, která zahrnovala prohlídku vybavení KNP, rozvinutí kontejneru, výstavbu a vybavení ubytovacího stanu, jeho propojení s kontejnerem. Jednotky PO dále zprovoznily technické úseky KNP – chod elektrocentrály, vnitřní a vnější osvětlení stanu, použití topného agregátu a také kuchyňskou sekci. Vzhledem k náročnosti výstavby plánuje HZS LK nácvik rozvinutí a obsluhy KNP cyklicky opakovat i v nadcházejících letech.

V červnu 2019 se mimo jiných zúčastnily jednotky PO Kunratice a Dětřichov mezinárodního hasičského cvičení V.I.C.H.R., které je součástí česko­ polského projektu „Nisa - Smědá - Oleška, řeky, které nás spojují (Hasičské cvičení – živelní pohromy)“. Na projektu financovaném z prostředků Evropské unie spolupracují obce Kunratice a Gmina Pieńsk, hlavní partner projektu. Cvičení bylo finančně podpořeno Libereckým krajem, metodickou pomoc a potřebnou techniku v podobě KNP a stanoviště dekontaminace osob (SDO) poskytl HZS LK. Námět cvičení vycházel z reálné situace, kdy v roce 2015 obec Kunratice postihlo řádění větrného živlu. Cílem cvičení byl nácvik záchrany a plošné evakuace obyvatel z části obce zasažené tornádem, přepravy evakuovaných osob z postiženého území, včetně zajištění nouzového ubytování s využitím rozvinutí KNP, zbudování polní ošetřovny, ubytovacího stanu a hygienické sekce. Cvičení bylo zahájeno teoretickou částí, v rámci níž proběhla příprava zasahujících, byly představeny úkoly a využitelná technika. V odpoledních hodinách pak proběhla praktická část, která zahrnovala prověření funkčnosti varovacího a vyrozumívacího systému, činnost krizových orgánů obce, koordinaci a součinnost cvičících složek a nácvik zprovoznění a obsluhy věcných prostředků. Cvičení prověřilo i možnosti spolupráce s polskými kolegy, u nichž je řešení takovýchto událostí odlišné. V rámci projektu budou v posledním čtvrtletí roku na oplátku přizváni čeští zástupci na cvičení organizované polskou stranou.

Na konci měsíce června se dvě jednotky PO okresu Liberec zapojily do taktického cvičení „Zpohotovení zařízení CO pro evakuaci a nouzové přežití obyvatelstva postiženého mimořádnou událostí“. Námětem cvičení byl rozsáhlý požár 12podlažního panelového domu, při kterém přišlo o přístřeší 100 osob a následně se bylo potřeba postarat o 30 evakuovaných. Procvičena byla aktivace, zprovoznění a obsluha zařízení CO, vybavení věcnými prostředky nouzového přežití a péče o evakuované obyvatele. Zřizovatelem zařízení CO je Statutární město Liberec, které zajistilo i dovybavení věcnými prostředky ve své gesci. Cvičení se uskutečnilo v Základní škole Liberec, Ještědská 354/88, příspěvkové organizaci. Jedním ze základních cílů bylo procvičení spolupráce obsluhy zařízení CO, které sestávalo ze zástupců školy, statutárního města, jednotek PO a ČČK, oblastního spolku Liberec. Evakuované osoby si „zahráli“ žáci 7. a 9. třídy, kteří podle rozeher „ztrpčovali“ obsluze zařízení CO život a nutili je řešit neobvyklé situace, např. posttraumatickou reakci, flirtující koketu, neustálého stěžovatele, přítomnost cizojazyčné osoby.

Vzhledem k tomu, že HZS LK cyklicky zařazuje tato cvičení do ročních plánů, zvedá se úroveň znalostí i vzájemné spolupráce všech cvičících subjektů.


kpt. Mgr. Michaela STARÁ, foto por. Mgr. Iva MICHALÍČKOVÁ, HZS Libereckého kraje

Výjezdové skupiny chemických laboratoří HZS ČR řeší úniky nebezpečných látek do životního prostředí, a to nejen do ovzduší, ale poměrně často i do vodních nádrží a toků. K tomu účelu jsou vybaveny mobilními prostředky pro stanovení fyzikálních ukazatelů ve vodách (pHmetry, konduktometry) a přenosnými soupravami, které umožňují stanovení ukazatelů znečištění vod přímo v terénu. Ve vybavení výjezdových skupin je to mobilní souprava se spektrofotometrem DR 2800.

Spektrofotometr DR 2800 (obr. 1) se spolehlivě osvědčil při práci v terénu, jde o lehký kompaktní přenosný spektrofotometr. Přístroj má robustní konstrukci pro náročné podmínky, je flexibilní a akceptuje kyvety různých velikostí, což umožňuje pokrýt široký rozsah měřených Obr. 1 Popis spektrofotometruhodnot, tj. od stopové analýzy až po stanovení vysokých koncentrací. Spektrofotometr má velkou, uživatelsky srozumitelnou, dotykovou obrazovku. Pod robustním zevnějškem skrývá přístroj více než 200 nejběžnějších předprogramovaných metod analýzy vody, které využívají práškových činidel v polštářcích HACH a kyvetových a pipetových testů LANGE. Kromě toho si uživatel může do datové paměti zadat vlastní v laboratoři ověřené metody stanovení některých ukazatelů. Analýzy lze provádět při vlnových délkách ve viditelné oblasti v rozmezí od 340 do 900 nm, což znamená, že s tímto terénním přístrojem lze získat výsledky jako u laboratorních přístrojů. Plně jsou využívány metody především pro stanovení ukazatelů a hodnot přípustného znečištění povrchových vod podle přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 401/2015 Sb. a pitných vod podle vyhlášky č. 252/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako jsou amoniakální dusík, dusitanový a dusičnanový dusík, chemická spotřeba kyslíku, celkový chlór a fosfor, sírany, celkový mangan a železo, celkové kyanidy a další.

Dosud byly analýzy vod prováděny za použití práškových činidel HACH a jednopalcových kulatých kyvet. Podstatně větší komfort měření poskytuje použití tzv. kyvetových testů LANGE. Jde o 13 mm kyvety/ampule s čárovým kódem, kdy přístroj automaticky po vložení kyvety do kyvetového prostoru načte čárový kód, nastaví požadovanou vlnovou délku pro analýzu a pomocí uložených koeficientů vypočítá okamžitě výsledek.

Informace uvedené v tomto článku se týkají výsledků ověřování použití kyvetových testů LANGE. Za účelem testování bylo pořízeno 19 typů kyvetových testů pro nejčastěji sledované ukazatele znečištění vod na koncentračních úrovních pro pitné, povrchové či odpadní vody. Byla ověřována správnost výsledků použitých testů a na základě těchto ­výsledků pak byly stanoveny tzv. přepočítávací faktory.

Jakým způsobem se tento faktor zjišťuje? Pro každý sledovaný ukazatel se zvolila přesná koncentrace (tzv. vložená), která se připravila zředěním standardních roztoků. Pro každou koncentraci bylo provedeno 10 analýz, výsledné koncentrace (tzv. naměřené) byly zprůměrovány a porovnány s hodnotou vložené koncentrace. Přepočítávací faktor je podíl koncentrace vložené a průměru hodnot koncentrací skutečně naměřených. Konkrétním přepočítávacím faktorem se pak násobí naměřená koncentrace ve vzorku, čímž se získá správný výsledek analýzy a současně se eliminuje potřeba stanovení kontrolního měření. Použití těchto faktorů je běžnou praxí i v laboratorních podmínkách u akreditovaných laboratoří.

Příklad určení a ověření přepočítávacího faktoru pro amonné ionty.
Stanovení faktoru: byla připravena koncentrace amonných iontů 5,0 mg/l, průměr naměřených hodnot činil 5,509 mg/l. Hodnota přepočítávacího faktoru byla 0,908.

Ověření faktoru: v analyzovaném vzorku byla naměřena koncentrace amonných iontů 2,715 mg/l, po přepočtu skutečná koncentrace činila 2,47 mg/l, což odpovídalo koncentraci v ověřovaném roztoku 2,5 mg/l.

Ověření bylo provedeno pro všechny ukazatele a v 90 % bylo dosaženo správných výsledků. Chybné výsledky byly naměřeny v případě Obr. 2 Způsob uložení činidel v přenosné laboratořistanovení chloridů ve dvou koncentračních rozsazích pro kyvetové testy s rozsahem od 1 mg/l do 70 mg/l a kyvetové testy s rozsahem od 70 mg/l do 1000 mg/l; důvodem bylo nedodržení skladovacích podmínek těchto testů. Výrobce požaduje přechovávání testu při teplotě do 8 °C. Vzhledem k tomu, že je nezbytné mít testy uloženy v soupravě v mobilní laboratoři, kde se teplota pohybuje nad 15 °C, nejsou kyvetové testy pro stanovení chloridů pro tyto účely použitelné. Lze je nahradit testy s práškovými činidly; dá se předpokládat, že se nebude jednat o ojedinělý případ. Velkou výhodou spektrofotometru je pro analýzu, jak již bylo uvedeno, možnost využít jeden ze dvou kyvetových prostorů podle typu zvolených kyvet (obr. 1).

Ve výjezdové skupině jsou zařazeni všichni pracovníci chemické laboratoře a jejich povinností je zvládat práci s přístroji a analyzátory, kterými je mobilní laboratoř vybavena, proto jsou k jednotlivým přístrojům zpracovány přehledné stručné manuály. V případě přenosné soupravy pro stanovení ukazatelů ve vodách byla vypracována metodika „Stanovení ukazatelů ve vodách pomocí přenosné chemické laboratoře“. Jde o otevřený dokument, protože se předpokládá jeho aktuální doplňování. Metodika obsahuje stručný popis použití přenosného fotometru DR 2800 a softwaru přístroje, především informace o použití časovače, o možnosti zadání ředicích faktorů, či změny chemické formy některých iontů. Dále pak obsahuje tabulku s přepočítávacími faktory pro jednotlivé ukazatele a pro každý sledovaný ukazatel přehledný stručný pracovní postup se slovním a grafickým popisem jednotlivých kroků analýzy (obr. 3). Souprava se skládá ze dvou transportních kufrů, v jednom je uložen vlastní spektrofotometr a druhý obsahuje činidla pro analýzu (obr. 2).

Obr. 3 Ukázka pracovního postupu pro stanovení ukazatelů ve vodách

Zavedením metodiky „Stanovení ukazatelů ve vodách pomocí přenosné chemické laboratoře“ do mobilní laboratoře se rozšířily možnosti kvantifikace kontaminace vodních ploch nebo toků přímo v terénu, což je velmi významné pro rychlé vyhodnocení situace v místě havárie a zahájení účinných likvidačních postupů.


plk. Ing. Jana KRYKORKOVÁ, CSc., Institut ochrany obyvatelstva, foto autorka

S účinností od 1. ledna 2000 a usnesením č. 39 z 5. ledna 2000 vzala vláda na vědomí informaci o postupu transformace a vyslovila souhlas se změnou termínu převodu státní správy ve věcech civilní ochrany (CO) k 1. lednu 2001. Tímto dnem bylo v rámci Ministerstva vnitra vytvořeno Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (GŘ HZS ČR), do jehož struktur a do struktur hasičských záchranných sborů krajů integrovaly struktury Hlavního úřadu CO a jeho podřízených součástí. Spolu s transformací byly pod HZS ČR převedeny sklady se zásobami určené pro ochranu obyvatelstva. Šlo zejména o obuv a oblečení, individuální protichemickou ochranu a prostředky spojené s nouzovým ubytováním. Většina materiálu byla svým charakterem převážně vojenské povahy.
Skladové prostory s využitím kontejnerových palet
U HZS Pardubického kraje (PaK) jsou v souladu s opatřeními nouzového přežití pro nepředvídatelné mimořádné události (MU) vytvořeny Původní souprava okamžitého použitísoupravy nouzového přežití pro okamžité a následné použití. Na území kraje jsou v rámci HZS ČR čtyři územní odbory (Pardubice, Chrudim, Svitavy a Ústí nad Orlicí), jejichž součástí je celkem 11 stanic. Na každé stanici (typu P) HZS PaK je jedna souprava materiálu k okamžitému použití pro 20 osob, zpravidla při vyhlášení prvního nebo druhého stupně poplachu. U každého územního odboru HZS PaK jedna souprava materiálu k následnému použití pro 50 osob, při vyhlášení druhého a vyššího stupně poplachu.

Celkový počet souprav materiálu nouzového přežití k okamžitému použití je 11 pro 220 osob a jsou v nich obsaženy termosy, přikrývky a ošacení (tílko, trenýrky, košile, ponožky, montérky či stejnokroje). Souprav materiálu nouzového přežití k následnému použití je celkem pro 200 osob, tvoří ji ty samé položky jako v soupravě okamžitého použití, navíc doplněné materiálem pro případ nouzového ubytování a stravování (vojenské stany, lehátka, židle, stoly, spací pytle, nosítka, základní hygienické potřeby a materiál pro dovoz, ohřev a výdej teplých nápojů a jednoduché stravy a další potřebné nářadí).

Vzhledem k povaze a stavu materiálu, který byl pro současné potřeby značně zastaralý a ze zdravotního a hygie­nického hlediska nevyhovující, se HZS PaK rozhodl některé položky v soupravách obměnit, zejména základní ošacení a obutí. Snahou bylo nejprve získat materiál cestou využití zabaveného materiálu, kterým disponuje Celní správa ČR. Bohužel se změnou legislativy a dodržováním platných pravidel u ochranných známek se nepodařilo tento materiál bezúplatným převodem opatřit.

Obměna materiálových položek se rozdělila do několika etap z důvodu přidělených finančních prostředků. Pro rok 2018 bylo uvolněno z rozpočtu HZS PaK 500 tisíc korun. V 1. fázi se kompletně obměnil materiál v soupravách okamžitého použití (nově pořízené oblečení a elektrické termovárnice), a to z důvodu větší pravděpodobnosti vyvezení této soupravy a jednodušší manipulace. Materiál se uložil nově do plastových ­boxů. Sloužící směna je vždy schopna zajistit výdej a dovoz materiálu na místo zásahu. Lze využít např. u krátkodobé evakua­ce menšího počtu osob.

Ústroj před a po obměně v soupravách nouzového přežití
Nový a původní typ várnic	Nový el. termos

Ve 2. fázi se postupně obměňovaly položky v soupravách následného použití. U HZS PaK jsou celkem čtyři soupravy, které jsou umístěny ve skladu Územního odboru Ústí nad Orlicí.

Snahou bylo vytvořit skladbu základního ošacení pro jednotlivé skupiny osob. Nahradily se vojenské košile za trika a mikiny, montérky za bundy a tepláky, vojenské polobotky za civilní pracovní obuv. Podstatným a důležitým parametrem bylo i to, jaké zvolit odpovídající velikosti vzhledem k množství a cílové skupině osob. U oblečení se volily nejběžněji používané velikosti M a L určené jak pro muže, tak i ženy, velikosti XL především pro muže a určité množství i velikosti XXL pro rozměrnější typy osob.

Obutí a ošacení, kterým jsme disponovali před plánovanou výměnou materiálu

Dalším materiálem, který se obměnil v soupravách následného použití, byly termosy a jídelní soupravy, kde při používání hrozilo určité zdravotní riziko spojené s používáním hliníku. V neposlední řadě došlo k výměně spartakiádních lehátek za lehátka více mechanicky odolná a staré stoly a židle se nahradily tzv. pivními sety.

Původní spartakiádní lehátko a nový typ lehátka

Závěr
Finanční prostředky byly vyčerpány beze zbytku a vše ještě není u konce. U souprav následného použití se navrhuje prioritně obměnit vojenské stany za nafukovací. Do budoucna se plánuje vytvořit skladbu základního ošacení i pro dětskou kategorii. Při vzniku MU i krátkodobého charakteru (u nouzového přežití) se zatím nemůže této skupině z vlastních zdrojů poskytnout odpovídající materiální vybavení.


kpt. Bc. Daniel MITVALSKÝ, kpt. Ing. Eva KUTHANOVÁ, plk. Ing. Josef JELÍNEK, foto kpt. Bc. Daniel MITVALSKÝ,
HZS Pardubického kraje
 

Přestože je Albánie zemí nedotčené přírody a krásných hor, celé balkánské území je oblastí seizmicky velice aktivní. Ročně tady proběhne průměrně pět zemětřesení o síle okolo 4 stupňů Richterovy stupnice. Silná a ničivá zemětřesení převyšující 5 stupňů Richterovy stupnice se v tomto středomořském státě vyskytují zhruba jednou za dvacet pět až třicet let. Jedno z nich zasáhlo Albánii v září roku 2019. Otřesy dosahovaly tak velké intenzity, že je pocítily i okolní státy.
Zdroj: www.bota.al
V sobotu 21. září 2019 v odpoledních hodinách zasáhla několik albánských provincií dvě zemětřesení o síle 5,6 a 5,1 stupňů Richterovy stupnice, čímž se stala nejsilnějšími za posledních třicet let. Jejich epicentra se podle Evropského středomořského seismologického střediska (EMSC) nacházela v hloubce pouze 10 km pod zemským povrchem a v bezprostřední blízkosti obydlených oblastí – první jen 5 km od města Durrës, druhé 9 km od města Kavajë. Během následujícího dne se objevilo ještě více než sto menších otřesů. Ve večerních hodinách následujícího dne vyděsila albánskou veřejnost poplašná zpráva o dalším přicházejícím zemětřesení, tentokrát o síle 6 stupňů Richterovy stupnice. Obyvatelé opouštěli obydlí s nouzovou výbavou a nocovali v autech na ulicích nebo na veřejných místech. Vláda ovšem tuto informaci důrazně popřela a novináře, kteří nepravdivou zprávu rozšířili, náležitě potrestala.

V pondělí 23. září 2019 se Albánie potýkala s vydatným deštěm a bouřkami, které způsobily bleskové záplavy v některých oblastech zasažených zemětřesením a velmi ztížily záchranné a likvidační práce. Podle hodnocení Generálního ředitelství pro civilní mimořádné události (GDCE) bylo zraněno 108 osob a poškozeno 1 546 budov, stavební úřady ovšem uvádí až 2 463 budov. Hlavní město Tirana vyčlenilo finanční prostředky ve výši 1 milionu USD na rekonstrukci, která začala 1. října 2019, kdy byl ukončen nouzový stav.
V úterý 24. září 2019 obdrželo Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) od albánské vlády žádost o pomoc v podobě jak materiálních prostředků včetně přístřeší, dodávek první pomoci, generátorů a vodních čerpadel, tak i expertů na posouzení následků katastrof, kteří by pomohli místním odborníkům při hodnocení strukturálních škod.

Po aktivaci mechanismu civilní ochrany Unie (Mechanismus) byl 26. září 2019 vyslán do Tirany styčný důstojník ERCC, poté následoval tým civilní ochrany Evropské unie (EUCPT) složený ze sedmi odborníků z Nizozemska, Itálie, Německa, Finska, Velké Británie a Norska, kteří přijeli následující den. Styčný důstojník i EUCPT vykonávají své činnosti na půdě Delegace Evropské unie v Tiraně a úzce spolupracují s vnitrostátními orgány a místními úřady s cílem zajistit koordinované a řádné poskytování příchozí pomoci.

13 států (Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Finsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Černá Hora, Norsko, Slovensko a Slovinsko) Zdroj: development aidnabídlo poskytnutí věcné pomoci v podobě základních dodávek pro poskytnutí první pomoci, přístřeší, zdravotnického vybavení a hygieny a jiných nepotravinářských výrobků. Sedm zemí (Chorvatsko, Řecko, Maďarsko, Černá Hora, Slovinsko, Itálie, Bulharsko) tuto pomoc úspěšně doručilo do Albánie. Celý proces byl usnadněn díky přítomnosti EUCPT a jeho účinné spolupráci s místně příslušnými orgány. EUCPT navíc zajistil předání potřebných technických odborných znalostí a uspořádal seminář ke zjednodušení metodiky posuzování škod uplatňované na vnitrostátní úrovni, který se konal 8. října 2019 na půdě Ministerstva obrany za účasti zástupců všech postižených provincií a obcí, jakož i zástupců GDCE, Ministerstva obrany a stavebního úřadu. Ve čtvrtek 3. října 2019 byla prostřednictvím Společného komunikačního a informačního systému pro mimořádné události (CECIS) zveřejněna žádost o vyslání konstrukčního inženýra na podporu tohoto semináře. Tento expert byl vyslán 5. října 2019 a jeho nasazení trvalo do 11. října 2019 – tento den Albánii opustily i všechny ostatní osoby vyslané Evropskou unií. ERCC je nadále v kontaktu s místními úřady a monitoruje postupující rekonstrukci po katastrofě.


kpt. Mgr. Šárka MINTUCHOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR
 

V letošním roce se ve dnech 17. až 24. srpna 2019 uskutečnil v Kašperských Horách v Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra hotelu Šumava ozdravný pobyt pozůstalých rodin po policistech a hasičích, kteří zemřeli při výkonu služby. Celkem se přihlásilo 70 účastníků z 24 rodin.

V pondělí přijeli na celý den motorkáři klubu DEFENDERS LE MC, kteří dětem připravili pestrý celodenní program. Všichni byli nadšeni. Na odpoledne pánové zorganizovali hromadnou návštěvu v soukromém Muzeu motorek na náměstí v Kašperských Horách. Expozicí provázel majitel, který všechny zaujal poutavým výkladem. Přátelské „motorkářské“ pouto bylo završeno opékáním klobás v místní kolibě.

Vedení hotelu umožnilo rodinám kromě pohodlného wellness v hotelu i návštěvy aquaparku a venkovního bazénu v Sušici. Všichni se těší, až bude venkovní bazén hotelu po rekonstrukci zase otevřen. Plavání tak střídalo „cachtání“ v dočasném zahradním bazénu u hotelu.

Nadační výtvarný stůl na kryté terase hotelu byl oblíbeným koutem a stále v obležení. Tady si mohl každý podle svého zájmu tvořit. Nejatraktivnější byla výmalba papírových masek, tvoření dílek z tvrdnoucí hmoty, sestavování malých letadel a malování obrázků.

Okolí hotelu umožňovalo dětem vskutku prázdninové vyžití. Děti byly stále v pohybu, využívaly tělocvičnu, hernu, dětské hřiště se spoustou atrakcí, tenisový kurt, volejbalové hřiště a podle možností kolo.

Podle zájmů a momentální nálady si každá rodina doplnila program dne vlastními výlety po celé Šumavě. Součástí byla téměř vždy návštěva sklárny. I letos zasedala správní rada nadace a její členové spolu se členy dozorčí rady nadace pak s rodinami dlouze debatovali a seznámili je s novinkami ze zasedání. Celé odpoledne hrálo skvělé trio Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Některé děti, ale i maminky si zazpívaly i zatančily. Nadační maminka Ivana Klimešová se všem pochlubila vítězstvími ve sportu svého syna Jaroslava a ukázala medaile. Blahopřejeme! Slavnostní čas završilo hromadné fotografování.

Autobusový výlet poslední den pobytu byl na hrad Rožmberk nad Vltavou. Hrad Rožmberk se trochu vymyká sídlům našich předků. Městečko v podhradí skromné, s tichým tokem Vltavy. Cesta vedla krajinou většinou podél naší největší vodní nádrže Lipno. Stále bylo na co se dívat, i když z oken autobusu, např. na působivý Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě.

Ukončení pobytu a rozloučení bylo tradičně vřelé, rodiny jsou spolu ve stálém kamarádském kontaktu, mezi sebou se navštěvují, pomáhají si, a tak je celé to společenství čím dál tím více až neuvěřitelně semknuté. Za celý týden si všichni užili krásného počasí, výletů a milého až rodinného, zázemí. A místní kuchyně? Zasloužila by si michelinskou hvězdu.

Je to největší odměna nadační péči. Nemohla by být taková, kdyby nebylo policistů, hasičů a občanských zaměstnanců rezortu, kteří svými pravidelnými i jednorázovými finančními dary solidárně podporují pozůstalé rodiny (rovnoměrně i těžce tělesně postižené bývalé policisty a hasiče), rezortních i mimorezortních sponzorů a našich přátel.

Za průběh ozdravného pobytu vřele děkujeme Zařízení služeb Ministerstva vnitra, zejména vedení hotelu Šumava a všem jeho pracovitým zaměstnancům. Dále pak Policejnímu prezidiu ČR, Zdravotní pojišťovně MV ČR, České podnikatelské pojišťovně, České poště, s.p., Nadaci ČEZ, EuroOil Čepro, a.s. Poděkování patří úžasným motorkářům klubu DEFENDERS LE MC (v červnu opět věnovali ze své akce nadaci šek), Muzeu motorek v Kašperských Horách, kastelánce hradu Rožmberk. Za fotografické služby děkujeme Ing. Jiřímu Plecitému a Jitce Divíškové, nadačním maminkám Jitce Pražákové a Aleně Vodrážkové za pomoc při vytváření drobných dárků. A všem zúčastněným rodinám za tradičně pohodovou a vřelou atmosféru.


Nadace policistů a hasičů, foto archiv Nadace policistů a hasičů
 

Horský hotel Sepetná opět ve dnech 16. až 17. října 2019 hostil členy Asociace velitelů hasičských záchranných sborů podniků, z.s. (AV HZSP, asociace) při příležitosti dvacátého prvního ročníku odborného semináře a XVIII. konference asociace. Záštitu nad seminářem převzal děkan Fakulty bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava (VŠB­ TUO) doc. Ing. Jiří Pokorný, Ph.D., MPA. Zdravici za ředitele HZS Moravskoslezského kraje tlumočil plk. Ing. Martin Nekula, ředitel kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje.

Odborný seminář
„Snažíme se u orgánů státní správy prosazovat zájmy podnikových hasičů a poskytovat jim aktuální informace o jejich podnětech a potřebách bez ohledu na členství ve sdružení. Věříme, že se nám tento cíl daří prosazovat a že tomu tak bude i nadále,“ těmito slovy oficiálně zahájil prezident AV HZSP Metoděj Popov, DiS., seminář s podtitulem Teorie, zásahová praxe a krizový management.

Zástupce Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje Ing. Jiří Šindler nastínil téma rozlišení zasahujícího personálu složek integrovaného záchranného systému na místě události, jehož cílem by bylo nastavení takového systému barev a dalších změn, které by mohly být přínosem k lepší přehlednosti a orientaci zasahujících na místě mimořádné události.

S plánem provedení metodického a pohotovostního cvičení AIRCRAFT EVAC 2019 na taktické, operační a strategické úrovni, operačními postupy HZS Letiště Praha při vyhlášení jednotlivých stupňů poplachu v leteckém provozu a součinnostními postupy složek IZS všechny přítomné seznámil Mgr. Pavel Hošek, ředitel HZS Letiště Praha. Cílem cvičení bylo mimo jiné prověření záchranných složek při třídění velkého počtu raněných osob metodou START a procvičení dalších návazností. Cvičení bylo podrobně popsáno ve 112, 8/2019.

Identifikace nebezpečí, analýza a hodnocení rizik, odpovědnosti a systém řízení neboli připravenost na krizové situace byly hlavní pojmy prezentované kpt. Ing. Kateřinou Blažkovou, Ph.D., z HZS Moravskoslezského kraje.

S neméně zajímavou přednáškou vystoupila Mgr. Martina Schneiderová, Ph.D., z VŠB­ TUO, která se zabývala problematikou posouzení osobnostních a profesních předpokladů z hlediska kompetencí manažerského velení v krizových situacích.

V rámci semináře byly dále diskutovány poznatky a zkušenosti ze zásahu u požáru ve skladu ČEPRO, a.s., Loukov. Proč se objevují alternativní paliva pro nákladní vozidla, jejich ekologické a ekonomické požadavky, požadavky na legislativu EU i ČR, jednotlivá paliva, která se v tuto chvíli mohou na území ČR objevit, odlišnost provozu vozidel na tato paliva, rizika těchto paliv při havárii a správné zacházení s nimi popsal zástupce firmy Scania Czech Republic, s.r.o. Toto a mnoho dalších témat bylo v rámci semináře diskutováno.

I letošní rok své produkty a služby prezentovali výrobci a dodavatelé působící v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva DEVA­ FM s.r.o., Luing Pyrex, spol. s r.o., Dräger Safety, s.r.o., WISS CZECH, s.r.o., THT Polička, s.r.o. a další.

Konference
Jejím úkolem bylo vyhodnotit dosavadní činnost a stanovit směry činnosti do dalších období. Konferenci zahájil a jednání vedl tajemník asociace Ing. Ivan Korbelář, který všechny účastníky přivítal a seznámil s navrženým programem. V úvodním vystoupení vzpomenul prezident asociace tragické úmrtí, které v letošním roce postihlo bývalého člena asociace Jaroslava Kluze. Jeho památku uctili přítomní minutou ticha. Poté přednesl zprávu o činnosti asociace za uplynulý rok a seznámil přítomné s návrhy na činnost asociace do dalšího období. Vyzdvihl zejména pokračující spolupráci se státními orgány na úseku PO, s dalšími organizacemi působícími na poli požární ochrany, s jednáními se zástupci Parlamentu ČR a Senátu, která proběhla v uplynulém období, a stále se rozšiřující působení asociace v těchto oblastech. Zdůraznil potřebu publikace a seznamování veřejnosti s náplní a činností HZSP. Za tímto účelem je v časopisu 112 uveřejňována série článků o jednotlivých HZSP tak, aby byla přiblížena jejich práce a postavení. Rovněž zdůraznil aktivity reprezentantů asociace při sportovních soutěžích, mimo jiné na mistrovství ČR v požárním sportu nebo v disciplínách TFA, při soutěžích ve vyprošťování osob z havarovaných vozidel a dalších. Ocenil pořadatele za organizační zajištění akcí pořádaných asociací, zejména organizaci sportovních soutěží velké ceny ČR v požárním útoku, soutěže TFA a také organizační zajištění semináře PO a dalších jednání.

Při stanovení cílů programového zaměření na další období se zaměřil na rozvíjející se spolupráci s obdobnými organizacemi v zahraničí, na účast zástupců asociace při projednávání novelizací a úprav legislativních předpisů na úseku požární ochrany, na udržení vysoké úrovně organizačního zajištění sportovních aktivit a na další prohlubování spolupráce na úrovni krajů a jednotlivých sborů při společných zásazích a cvičeních s HZS ČR, na zajištění informovanosti o nejnovějších událostech a trendech na úseku PO a na pokračování a další rozvíjení spolupráce a vzájemné podpory při jednáních s orgány státní správy a Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska.

V dalším bodu programu přednesli zprávu o hospodaření Mgr. Pavel Holý a zprávu kontrolní komise Josef Myška. Zprávu o sportovních aktivitách přednesl za Bc. Oldřicha Martináka, který musel nečekaně odjet, prezident asociace. Vyzdvihl zejména účast zástupců asociace na mistrovství ČR v požárním sportu a mistrovství ČR v disciplínách TFA, ocenil vzorné organizační zajištění soutěží pořádaných pod hlavičkou asociace a poděkoval všem organizátorům za pečlivou a obětavou činnost při zajištění těchto akcí. Projevil rovněž naději pro zajištění vysoké organizační úrovně i v následujícím období.

V rozsáhlé diskuzi byly projednávány aktuální otázky oblastí souvisejících s činností HZSP, zejména současná situace okolo zařazování zaměstnanců HZSP do kurzů NOV, využití odloučených tříd některými zaměstnavateli a problémy s tím spojené. Dohodnuto bylo jejich projednání s příslušnými dotčenými organizacemi.

V závěru bylo vysloveno poděkování všem členům výkonného výboru a kontrolní komise, ale také všem ostatní členům i nečlenům asociace za vynikající spolupráci při plnění vyskytujících se úkolů, zejména při zpracování článků o jednotlivých HZSP.


REDAKCE, Metoděj POPOV, DiS., AV HZSP, foto archiv redakce