Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XVIII ČÍSLO 8/2019

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme dva rozbory požárů, a to v Přerově a v České Třebové. Seznámíme vás s historií AV HZS podniků, z.s. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete o speciálním výcviku v tunelech ve Švýcarsku a o taktickém cvičení složek IZS „AUTOBUS 2019“. Představíme mobilní aplikaci První Psychická Pomoc, která může pomoci lidem v těžkých životních situacích. V rubrice OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ máme informaci ze setkání generálních ředitelů civilní ochrany zemí Visegrádské čtyřky. Připomněli jsme Ženevské právo 70 let existence kodexu. Kam dojedou hasiči? Tím se zabývali v centrálním datovém skladu HZS ČR v Lázních Bohdaneč. Přečtete si o školení zahraničních specialistů v oblasti ochrany před účinky nebezpečných chemických látek. V INFORMACÍCH jsme připravili výsledky sportovních akcí. ME profesionálních hasičů ve fotbale 2019 v německém Gelsenkirchenu za účasti – Česka, Francie, Spolkové republiky Německo a Velké Británie. 

Ve dnech 1. až 6. července 2019 se během dvou turnusů vystřídalo celkem šedesát příslušníků HZS Moravskoslezského kraje (HZS MSK) na speciálním výcviku Mezinárodní hasičské akademie (IFA) ve Švýcarsku. Moravskoslezští hasiči do zahraničí dovezli i dvojici cisternových automobilových stříkaček.

Projekt „Specializovaný výcvik jednotek hasičů pro zdolávání mimořádných událostí v silničních a železničních tunelech“ se zaměřuje na zkvalitnění záchranných prací jednotkami požární ochrany v podobě rozvoje odborných dovedností a znalostí příslušníků zařazených v jednotkách HZS MSK určených pro zásahy v silničních a železničních tunelech. Na projekt se podařilo získat finance z Evropského sociálního fondu prostřednictvím operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Zčásti jej také spolufinancovala Česká republika a zčásti Moravskoslezský kraj. Celková hodnota výcviku zásahů v tunelech byla 176 450 eur.

Dvoudenní intenzivní cvičení připravili instruktoři pro příslušníky HZS MSK ve dvou lokacích IFA (International Firefighting Academy) a navázali tak na teoretickou tři dny trvající odbornou přípravu z přelomu února a března 2019, která se konala v Ostravě. Hasiči tak ve výcvikových tunelech ve švýcarském Balsthalu a Lungernu prakticky rozvíjeli taktiku související s požárními zásahy jak v silničních, tak železničních tunelech.

Zkušení instruktoři upozorňovali především na rizika s těmito situacemi spojená a také na základní odlišnosti mezi jednotlivými typy podzemní dopravní infrastruktury. Jednotlivé úseky odborné přípravy byly zaměřené na čtyři stěžejní oblasti – průzkum, zásah, vyhledávání a záchranu osob a práci s termokamerou. Postupně v průběhu kurzu rostla provázanost všech těchto činností během jednotlivých simulovaných scénářů i složitost instruktory připravených situací. Praktická část výcviku vyvrcholila závěrečným společným zásahem, jehož scénář instruktoři nazývají Hell Fire. Při něm museli hasiči využít veškeré získané znalosti z průběhu kurzu a umět je využít podle prostředí a měnící se situa­ce na místě zásahu. Rizikovými stavbami pro řešení mimořádných událostí na území Moravskoslezského kraje jsou silniční tunel Klimkovice na dálnici D1 a železniční tunel v Mostech u Jablunkova.

Podrobný průběh cvičení
První den výcviku instruktoři rozdělili na pět výukových celků, které probíhaly ve 360 metrů dlouhém výcvikovém tunelu v areálu IFA ve městě Balsthal. Hasiči si veškerou činnost vyzkoušeli jak z pozice zasahujících hasičů, tak ve funkcích velitelů skupin či velitele zásahu (VZ). Zajímavým taktickým prvkem bylo využívání světelných puků. Ty hasiči z HZS MSK znají, protože sada LED puků je na každém prvovýjezdovém automobilu. V tomto případě se však využívaly různě barevné, přičemž každá barva měla svůj specifický význam. Světelné puky pak hasiče provázely celým výcvikem. V prvním výcvikovém celku lektoři krátce připomenuli teoretické zásady a rizika, která s hasiči probírali čeští instruktoři v únoru a březnu v Ostravě. Zmínili tak nejen rozdíly mezi běžným požárem a požárem v podzemní infrastruktuře, ale rovněž odlišnosti mezi zásahy v silničních a železničních tunelech.

Součástí byl rozbor skutečného požáru v Simplonském železničním tunelu mezi Švýcarskem a Itálií v roce 2011. Hasiči měli při rozboru za úkol (bez znalostí detailů o zásahu) vyhodnotit rizika, zvolit správnou taktiku zásahu, odhadnout následky a vytipovat nebezpečné oblasti. Poté je instruktoři seznámili se skutečným postupem, který měli u složitého požáru zvolit, a mohli tak porovnat jednotlivé postupy.

Druhý výukový blok byl zaměřený na práci s termokamerou a jejím použitím při průzkumu. Moravskoslezští hasiči s nepostradatelným prostředkem pracují již dlouhé roky. Instruktoři při výcviku zdůraznili některá konstrukční omezení termokamer – například úzký pozorovací úhel, neprůhlednost skleněných ploch či jejich odrazivost. Jednotlivé skupiny následně v zadýmeném tunelu s minimální viditelností prováděly průzkum a výsledky hlásily veliteli radiostanicí, který je na výchozím stanovišti přenášel na tabuli. Po ukončení pak instruktoři výsledky hlášení srovnali s reálnou situa­cí v tunelu a upozornili na časté chyby a taktické zásady. Průzkumná skupina měla za úkol označit hasičům provádějícím hasební zásah nebo těm, kteří měli za úkol záchranu osob, důležité body pomocí zmíněných světelných puků. Zelený označoval bezpečné východy z tunelu, žlutý záchranu osob a modrý vše související s hašením, tedy s hydranty či s bezpečně umístěným rozdělovačem.

Systematický výcvik
Dalším úkolem, se kterým se cvičící museli vypořádat, bylo vyhledávání osob a jejich záchrana. Pro tento úkol měli švýcarští instruktoři připravené nejen běžné vybavení, které používáme i v České republice, jako jsou vyváděcí masky, transportní plachty a nosítka, ale i speciální vyhledávací teleskopické tyče, které vyvinuli právě v IFA. Zasahující skupina vedená VZ se tak naučila prohledávat nejen tunelovou troubu, ale systematicky i jednotlivé automobily, které v ní při simulovaném požáru zůstaly stát. V případě nalezení osob, které byly při cvičení simulovány jak figurínami, tak „živými“ kolegy, je musela záchranná skupina bezpečně transportovat k nejbližšímu východu. Při tomto postupu si rovněž žlutými světelnými puky systematicky označovali prozkoumaná místa a prostory, které je potřeba teprve prohledat. Vrcholným výukovým blokem – z pohledu hasičů fyzicky nejnáročnějším a rovněž jejich naturelu nejbližším – byl samotný zásah, při kterém byl simulován požár dvou automobilů v tunelu. Celý blok probíhal postupně – nejprve instruktoři předvedli pro tunely specifický způsob přípravy a rozvíjení hadicového vedení, poté přidávali vodu, kouř a plameny. Důraz kladli na nutnost neustálého ochlazování stěn a stropu v hořícím tunelu, systematickou práci s útočnými proudy i hadicemi a rovněž na postup VZ, který volil vhodnou taktiku tak, aby co nejefektivněji zabránil rozšíření plamenů a co nejrychleji požár zlikvidoval. V závěrečné fázi si zasahující skupina vyzkoušela celý postup od samotného vjezdu požárním automobilem do tunelu až po celkovou likvidaci plamenného hoření.

Poslední část prvního dne byla zahájena okolo 20.00 hodin a byla zaměřena na zásah v železničním tunelu. Hasiči si tak prakticky vyzkoušeli rozdílný postup oproti zásahu v silničním tunelu. Specifický pro ně byl především výrazný nedostatek místa, zároveň bylo nutné požár uvnitř vagonů likvidovat stejně jako požár běžného domu. Bylo tedy potřeba skloubit nově nabyté znalosti s praktickými zkušenostmi – rozvinout hadicové vedení „tunelovým“ způsobem a vniknout do vagonů stejně, jako to dělají hasiči při běžných požárech budov. Současně bylo potřeba reagovat na veškerá rizika obou typů událostí, která se při podobném zásahu sčítají. Složitější je v železničním tunelu i průzkum při vyhledávání osob. Průzkumná skupina z levé a pravé strany na sebe kvůli stojícímu vlaku neviděla a nemohla se tak efektivně dorozumívat signály či hlasem, procházení skupin vlakem bylo navíc výrazně pomalejší, proto bylo pro velitele průzkumu velmi náročné koordinovat veškerou činnost. Ve druhém výcvikovém dni se hasiči rozdělili na dvě skupiny. První z nich zůstala v Balsthalu, druhá se přesunula do druhého cvičného tunelu v Lungernu.

Scénáře výcviku však zůstaly shodné a zároveň byly výstupem všeho, co se hasiči naučili v prvním dni. Celkem na ně čekaly čtyři zásahy v silničním tunelu. Postupy, které se v prvním výcvikovém dni učili samostatně, bylo nutné vhodně koordinovat. Hasiči sloužící ve funkci velitelů se tak postupně vystřídali ve velení celého zásahu, který se skládal jak z průzkumu, tak hasebního zásahu a záchrany a vyhledávání osob. Při kaž­dém simulovaném scénáři byly přidány další prvky – kouř, teplo i nečekané zášlehy plamenů. Po ukončení každého z nich pak instruktoři se zasahující skupinou krok po kroku prošli celý zásah. To znamená, že nejen vytkli a vysvětlili nedostatky, ale také chválili, pokud hasiči správně zvolili taktiku a úkony provedli bezchybně. Den a rovněž celý výcvik pak vyvrcholil scénářem zvaným Hell Fire. V něm instruktoři kromě integrace všech tří skupin naplánovali také několik změn – tým připravený na hašení nečekaně změnili na tým pro záchranu, průzkumný tým musel vyrazit hasit a jiná skupina hasičů zůstala odříznuta v tunelu. Cílem bylo sledovat reakce hasičů a velitelů skupin na změnu situace a rovněž koordinační schopnosti VZ. Ze speciálního výcviku si hasiči odvezli nové zkušenosti a postupy. V současné době probíhá celkové hodnocení cvičení a některé taktické procesy budou jistě zavedeny do běžné praxe související se zásahy v podzemní dopravní infrastruktuře na území Moravskoslezského kraje.


nprap. Jakub KOZÁK, HZS Moravskoslezského kraje, foto archiv HZS Moravskoslezského kraje

vytisknout  e-mailem