Časopis 112 ROČNÍK XX ČÍSLO 10/2021

V říjnovém čísle časopisu si můžete přečíst rozbor požáru plastových tonerů a kovového recyklátu v areálu v Ostravě – Vítkovicích, při kterém došlo k výbuchu s následným požárem v drtiči linky na zpracování recyklátu. Následuje článek velitele odřadu z mise českých hasičů při požárech v Řecku. V Ostravě se konala konference Požární ochrany 2021. A jaká témata se zde diskutovala? Rovněž Dny NATO, které proběhly na letišti Leoše Janáčka v Ostravě, byly zajímavé svým programem. Připomeneme vzpomínku na 11. září 2001, na americké kolegy, kteří zahynuli při teroristických útocích. Přečtěte si, jaké jsou podmínky pro nominace jednotek a sborů dobrovolných hasičů Ankety Dobrovolní hasiči roku v letošním 11. ročníku. V závěru přinášíme informace o úspěšném sportovním výkonu našich zástupců na šestnáctém mistrovství světa mužů a sedmém mistrovství světa žen v Kazachstánu. 

Léto 2021 nebylo pro státy jižní Evropy příliš přívětivé. Dlouhá perioda nadstandardně teplého počasí v kombinaci se silným větrem způsobily vysoké nebezpečí a bohužel i realitu vzniku řady lesních požárů v Řecku, Albánii, Itálii, Turecku a Makedonii. I přes skutečnost, že lesní požáry jsou pro tyto státy pravidelnou sezonní záležitostí, rozsah požárů byl letos obrovský.

Nejinak tomu bylo i v Řecku, kde se teploty v červenci po dobu více než 14 dnů běžně blížily ke 40?°C s maximem 47,1 °C, přičemž šlo o nejteplejší léto od roku 1987. Výsledkem bylo sucho, vyprahlá vegetace a optimální podmínky pro požáry a nejhorší sezona lesních požárů od roku 2007. Jejich počet se zvýšil na přelomu měsíce července, kdy v Řecku bylo zaznamenáno celkem 434 požárů, a tento trend v následujících týdnech pokračoval. Celkově bylo v Řecku požárem zničeno na 125 000 ha území, což odpovídá pro srovnání 38 % rozlohy Karlovarského kraje. Nejvážněji byly požáry zasaženy oblasti centrální Atiky v okolí Athén, ostrov Evia a Peloponéský poloostrov.

V Řecku působí přibližně 7 000 placených hasičů a ve srovnání s Českou republikou velmi malý počet dobrovolných hasičů – přibližně 2 700 osob. V těchto počtech se tak rozsáhlé požáry v různých částech země v řádech několika týdnů nedaly zvládnout.

Pomoc cestou ERCC
Řecko z těchto důvodů požádalo 3. srpna 2021 cestou Mechanismu civilní ochrany Unie (Mechanismus) o mezinárodní pomoc, a to formou vyslání odřadů k leteckému hašení. Požadavky se dále stupňovaly a dne 6. srpna 2021 v 09.00 hodin bylo cestou Emergency Response Coordination Centre – Střediska pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC), tedy „operačního střediska“ Mechanismu, Řeckem požádáno o pomoc vysláním modulů pro pozemní hašení lesních požárů a pro pozemní hašení lesních požárů vozidly. Zde je na místě uvést, že tento modul Česká republika předem do systému Common Emergency Communication and Information System – Společný komunikační a informační systém pro mimořádné události (CECIS), tedy databáze s informacemi o registraci a dostupnosti dobrovolně vyčleněných zdrojů zúčastněných států určených pro odezvu na katastrofy, nikdy nenabídla. Nešlo tedy o předem připravený a strukturovaný odřad s jasným složením, vybavením a kompetencemi, jako je např. USAR odřad pro záchranu ze zřícených budov a WASAR odřad pro záchranu osob pomocí lodí.

Během pátečního dopoledne proběhla nezbytná jednání mezi Ministerstvem zahraničních věcí ve smyslu finančních zdrojů ke krytí vyslání, Ministerstvem vnitra a MV-generálním ředitelstvím HZS ČR (MV-GŘ HZS ČR) ve smyslu možných kapacit. Souběžně se připravovaly na úrovni MV-GŘ HZS ČR různé varianty složení odřadu včetně skladby techniky a vůbec filosofie zapojení organizačních článků HZS ČR do vyslání. Nicméně objektivním výsledkem byla skutečnost, že v 18.22 hodin, tedy asi po devíti hodinách od požadavku Řecka, ČR byla schopna do systému CECIS vložit nabídku plnohodnotného modulu pro pozemní hašení lesních požárů vozidly s deklarovanou soběstačností na operační nasazení po dobu deseti dnů, vytvořeného ad hoc.

Právní základ k vyslání pomoci
Nabídka byla řeckou stranou po 20 minutách obratem akceptována. Pro úplnost je třeba na tomto místě krátká exkurze do právních předpisů. Základní právní normou, podle které se řídí zapojování ČR do mezinárodních záchranných operací a poskytování humanitární pomoci do zahraničí, je zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem je Ministerstvu vnitra dána pravomoc rozhodovat v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí o humanitární pomoci poskytované státem do zahraničí a o zapojování do mezinárodních záchranných operací. V zákoně o IZS je dále uvedeno, že úkoly Ministerstva vnitra na tomto poli plní MV-GŘ HZS ČR. Nařízením vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhradě výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnika­jícími fyzickými osobami na ochranu obyvatel­stva, ve znění nařízení vlády č. 527/2002 Sb., byla závazně stanovena některá důležitá pravidla zapojování do mezinárodních záchranných operací. Zásady pro vytváření jednotek HZS ČR při poskytování pomoci v rámci ČR a při zapojení ČR do mezinárodních záchranných operací jsou stanoveny pokynem MV-GŘ HZS ČR č. 13/2016, ve znění pozdějších úprav. Jedna z forem pomoci je tedy vyslání tzv. „odřadu“, tedy v kontextu mezinárodních záchranných operací modulu. Jde o záchrannou jednotku sestavenou z hasičů nejméně dvou jednotek požární ochrany.

Struktura odřadu
Již při stanovení filosofie struktury odřadu byl kladen maximální důraz na flexibilitu. Proto základem odřadu byly na sobě operačně nezávislé tři hasební segmenty skládající se vždy ze dvou cisternových automobilových stříkaček (CAS) a dopravního automobilu (DA) pro možné střídání družstev. Výběr konkrétního typu CAS byl komplikovaný z důvodu nedostatku informací o možném místě působení. Nicméně povedl se. Dvounápravové CAS na podvozku české provenien­ce Tatra byly optimální volbou. Každý segment tvořilo osm hasičů a segmenty byly vytvořeny z příslušníků HZS Moravskoslezského kraje, HZS Jihomoravského kraje a HZS Středočeského kraje. Logistiku zajišťovalo pět příslušníků Zá­chranného útvaru HZS ČR z Hlučína (ZÚ HZS ČR) doplněných o specialisty HZS Moravskoslezského kraje (piloti dronů, IT, elektrikáři). Velitelem odřadu byl určen příslušník HZS Moravskoslezského kraje, jeho zástupce byl ze ZÚ HZS ČR. Součástí odřadu byli i dva styční důstojníci (HZS Moravskoslezského kraje a HZS hl. m. Prahy). Z celkového počtu 36 hasičů bylo 14 z HZS Moravskoslezského kraje, po osmi hasičích z HZS Jihomoravského kraje a HZS Středočeského kraje, pět příslušníků ZÚ HZS ČR a jeden z HZS hl. m. Prahy.

Kromě šesti CAS a tří DA byly k dispozici dva velitelské automobily (VEA), tři nákladní automobily (NA) a nosič kontejneru s kontejnerem nouzového přežití. Praxe ukázala, že zásadní pro komfort a zajištění akceschopnosti byl i přívěs na pohonné hmoty (PHM) a osvětlovací přívěs. Přestože se členové odřadu poprvé potkali v sobotu dopoledne, se znalostí průběhu a sám za sebe konstatuji – výběr byl perfektní, všichni hasiči byli vysoce motivováni, šlo o zkušené příslušníky a především efektivní, iniciativní, chladnokrevní a výkonní velitelé segmentů byli základem toho, že i ve vypjatých chvílích vše proběhlo tak, jak bylo dohodnuto a plánováno.

Je obtížné přesně a komplexně popsat všechny činnosti a aktivity, které se od pátečního odpoledne prováděly a které se týkaly nejen hasičů vyslaných na misi. Bylo potřeba vybrat hasiče s odpovídajícím profilem a s praktickými zkušenostmi včetně obsluhy vybraných CAS. Technika se připravovala k vyslání již od pátečního odpoledne, znamenalo to kompletní kontrolu technického stavu, zajištění dokumentace včetně kopií technických průkazů, zajištění náhradních klíčů, PHM, kontrolu a doplnění provozních kapalin vozidel. Připravovala se i logistika přesunu odřadu po trase, ve finále přibližně 2 500 km dlouhé, vedoucí přes čtyři státy, zajištění bezproblémového průjezdu státních hranic, eskorta pro usnadnění cesty, vyřešení mýtného ve všech tranzitních státech po dálnicích, rezervace ubytování v Sofii pro odřad. Technika byla dovybavována na základě kusých informací, které byly k dispozici, především o hadice  typu D a ženijní nářadí. Specifikovaly se osobní ochranné prostředky pro zásahy u lesních požárů, základním požadavkem na vybrané hasiče byla vakcinace proti nemoci covid-19. Samostatnou kapitolou byla logistika odřadu ve smyslu zajištění soběstačnosti po dobu deseti dnů včetně PHM, jídla, pitné vody, toalet, sprch, ubytování, dobíjení radiostanic a celé řady dalších činností. Nicméně, holou skutečností je, že po 24 hodinách od žádosti Řecka byl ad hoc odřad HZS ČR pro hašení lesních požárů pomocí vozidel formálně ustaven v  Podivíně na jižní Moravě. Za přítomnosti ministra zahraničních věcí a náměstka generálního ředitele HZS ČR pro integrovaný záchranný systém a operační řízení v sobotu před polednem opustil Českou republiku.

Cesta na místo určení
Cesta byla dlouhá, únavná a nebezpečná. S jedním asi pětihodinovým odpočinkem v Sofii v Bulharsku, kam jsme dorazili po 24 hodinách jízdy ve vozidlech. Při návratu z Řecka se dvěma zastávkami – Sofie a Szeged. Po 49 hodinách od odjezdu z České republiky jsme dorazili do oblasti Arkádie, centrální části Peloponéského poloostrova.

Jedná se o hornatou oblast, která je charakteristická řídkým osídlením, vesnice jsou na horských úbočích. Komunikace obecně úzké, průjezdnost přes vesnice velmi omezená a už jen dostat se na místo operačního nasazení bylo komplikované. Ještě komplikovanější byl přístup na samotné sektory nasazení, terén byl problémem sám o sobě. Poloměr zatáček byl takový, že ne­umožnil v řadě případů plynulý průjezd techniky. Tábor jsme zřídili v bezprostředním sousedství obce Doxa a přidělované sektory byly v perimetru asi 30 km od tábora. Do hašení jsme se zapojili bezprostředně po příjezdu, v pondělí, kdy souběžně probíhalo budování tábora, a všechny tři segmenty byly nasazeny v přiděleném sektoru.

Situace v místě nasazení
Již při cestě na místo nasazení jsme se setkali se dvěma řeckými styčnými důstojníky v okolí Atén, kteří s námi působili po celou dobu nasazení odřadu v Řecku. Právě s jejich pomocí jsme byli schopni se napojit na řídící struktury řeckých hasičů, kteří na místě působili. Vzhledem k charakteru terénu a situaci na místě, kdy v sektorech byla rozpoznatelná řada ohnisek požáru, jsme již první den přijali a po celou dobu operačního nasazení aplikovali taktiku kompletního nasazení celého odřadu v sektorech od 07.30 hodin do západu slunce, vyjma dvoučlenné skupiny zajišťující denní povinnosti k udržení provozuschopnosti tábora. Celkem jsme v oblasti Arkádie působili po dobu šesti operačních dnů, kdy jsme byli nasazováni převážně ve směru předpokládaného šíření požáru v celkem třech sektorech. Jednalo se jak o klasické hašení fronty rozšiřujících se požárů, likvidaci ohnisek právě na frontě šíření nebo obranu vybraných budov řeckých obyvatel v případě rychlého šíření požáru. Vždy jsme bez ohledu na sektor nasazení zřizovali autonomní čerpací stanoviště na vybraných místech s dostatečným množstvím vody.

Součástí naší činnosti bylo samozřejmě dohašování ohnisek, a to v terénech značně nepřístupných, která si vyžadovala vytvoření průseků skrz hustou vegetaci za využití motorových pil, trvající i několik hodin práce. Zásadní při zásazích v těchto případech byla vzdušná podpora vrtulníky, které byly schopny omezit šíření natolik, že požár neohrožoval české hasiče zranitelné v případě zvýšení rychlosti a změny směru větru v obtížném terénu s omezenými evakuačními cestami. Výhodou bylo získání přímého kontaktu na koordinátora vzdušného nasazení, se kterým bylo možné nasazení obratem vyjednat. V případě, že fronta požáru prošla lesem, velmi často jsme byli svědky pádu stromů bez zjevné příčiny. Součástí činnosti českých hasičů bylo tedy i preventivní kácení stromů, které komplikovaly přístup do sektorů nasazení anebo by mohly být potenciálně nebezpečné a zablokovat vytipovanou evakuační trasu. Pro průzkum přidělených sektorů jsme od třetího dne nasazení systematicky využívali dron právě s cílem zjistit směry šíření požáru, nejvhodnější přístupové cesty k dosažení jednotlivých ohnisek atd.

První dva dny jsme v oblasti Arkádie působili pouze s řeckými kolegy bez jakýchkoli záloh, nicméně již v úterý pohostinnosti našeho tábora vy­užila předsunutá dvoučlenná průzkumná skupina německých hasičů. Jejich odřad poté společně s několika francouzskými odřady byly nasazeny v našem bezprostředním sousedství. Přímo s francouzskými hasiči jsme spolupracovali tři dny v jednom ze sektorů. Celkově řeckým hasičům v srpnu 2021 pomohlo 1 299 zahraničních hasičů působících v 18 modulech.



V sobotu 14. srpna 2021 na oficiálním jednání v Aténách, kde se účastnil vždy velvyslanec daného státu a dva zástupci každého z modulů, bylo oznámeno ukončení operační činnosti zahraničních modulů k 15. srpnu 2021. Tato informace nám již byla avizována předem, proto varianta vystřídání členů odřadu spojená s jeho rozšířením o velkokapacitní CAS nebyla realizována. V neděli v ranních hodinách jsme opustili místo působení v Arkádii. Do České republiky jsme se vrátili v úterý ve 14.00 hodin. Téhož dne byli v prostorách Školního a výcvikového zařízení HZS ČR v Brně členo­vé odřadu oceněni Medailí ministra vnitra za pří­tom­nosti ministra vnitra a generálního ředitele HZS ČR.

Zhodnocení průběhu velitelem odřadu
V dosavadním textu jsem se snažil ilustrovat situaci, v jaké se Řecko na začátku srpna 2021 nacházelo a z jakých důvodů požádalo mezinárodní společenství o pomoc. Rovněž co čeští hasiči v průběhu mise vykonávali a po jakou dobu. Co je ale zásadní pro blízkou i vzdálenější budoucnost, je řada poznatků z každé etapy mise, které jsme získali. Lze je rozdělit do několika hlavních oblastí a v další části se je pokusím v základních obrysech přiblížit.

Jak jsem již zmiňoval, celkem v průběhu srpna v Řecku zasahovalo 18 zahraničních odřadů. Nicméně pouze osm z nich bylo soběstač­ných. Zbývajících deset modulů bylo závislých na zajištění základních potřeb z řecké strany, což ve finále přinášelo již tak přetíženým řeckým kolegům značné starosti. Ne všechny moduly měly také přístup na Virtual OSOCC (koordinační nástroj pro sdílení informací). Vlákno k lesním požárům v Řecku na Virtual OSOCC bylo založeno bez konzultace tohoto způsobu koordinace s řeckým velením. Proto byla zásadní spolupráce s řeckými velícími strukturami v jednotlivých oblastech a osvědčilo se přidělení stálých styčných důstojníků po celou dobu působení v Řecku. Nevýhodou byla jejich neznalost místních podmínek, šlo o důstojníky, kteří pracovali v Aténách asi 250 km od oblasti působení českého odřadu. Pozitivní byla přítomnost styčného důstojníka ERCC, který byl dalším zdrojem informací.

Pozitiva a negativa
Český odřad byl tvořen zpočátku 15 ks techniky. Zásadní pro bezpečný dojezd byla organizace konvoje. Za VEA musela být umístěna nejpomalejší vozidla, vzadu vozidlo, které mělo kompletní informace o cestovním plánu a bylo schopné reagovat v případě poruchy a jiné nepředvídané události. Těch v průběhu tak dlouhé cesty byla celá řada. Namátkou – porucha jedné CAS těsně před odjezdem z České republiky a její okamžitá náhrada a z toho vyplývající nesoulad dokumentace odřadu včetně seznamu techniky. Opakovaná porucha na řazení nákladního automobilu, která měla ve finále za výsledek přeložení nepostradatelných prostředků do zbývajících nákladních automobilů a návrat vozidla s jedním řidičem zpět z Maďarska. Zaseklý palivoměr na jednom z vozidel a s tím spojené komplikace. Únik motorového oleje způsobený změnou viskozity z důvodu vysokých teplot a drobných netěsností. Porucha zavírání dveří, únik tlaku v pneu, děravé přívodní potrubí k nádrži a z toho vyplývající únik PHM pod vozidlo při tankování aj. Osvědčilo se ponechávat mezi vozidly rozestupy i za cenu toho, že se do tělesa konvoje včlenila jiná vozidla. V praxi to znamenalo, že délka konvoje se blížila ke dvěma kilometrům. Zásadní bylo zajištění spojení pomocí analogových radiostanic, které zejména v hornatém terénu nepokrylo celou délku konvoje. Únava řidičů, především v kritických obdobích přelomu noci a dne, byla řešena častou rotací a výměnou řidičů. Po první zastávce bylo jasné, že jeden z VEA musí vždy předem prozkoumat vytipované místo ke krátkému odpočinku. Všichni řidiči byli profesionálové a v průběhu cesty tam i zpět museli pohotově reagovat na řadu nečekaných situací, např. na stádo krav, které vběhly v Rumunsku konvoji uprostřed noci do cesty, na řidiče kamionů, kteří nerespektovali pokyny eskorty a vytlačovali naši techniku atd.

Tankování jako takové bylo samostatnou logistickou operací, čerpací stanice především v Rumunsku a Bulharsku nejsou dimenzovány na takový počet vozidel, včetně parkovacích míst. Komplikací byla také skutečnost, že ne každá čerpací stanice akceptovala tzv. UTA karty, které bylo možné využívat k placení PHM, a ověřování způsobu platby si vyžadovalo čas. Jednoznačně pozitivní bylo zajištění doprovodu všemi státy, vyjma jedné části v Maďarsku, což mělo za okamžitý následek přibližně dvouhodinové zdržení v kolonách. Jednoznačným přínosem bylo zařazení přívěsu na PHM, a to nejen pro samotnou cestu, ale i pro nasazení, kdy bylo možné tankovat vozidla podle vlastního harmonogramu a potřeb bez ohledu na systém nastavený řeckou stranou, který se dal charakterizovat jako nesystémově nahodilý.

Složení techniky odřadu bylo s ohledem na množství informací při vyslání velmi vhodné. Cestovní rychlost konvoje byla asi 100 km/h, což při cestách na takovéto vzdálenosti je minimem. Dvounápravové CAS byly z pohledu velikosti maximem a kompromisem mezi množstvím vody a zcela nedostatečnými přístupovými komunikacemi v sektorech nasazení, ve srovnání s ČR. Faktem je, že na základě nepřítomnosti záloh v místě působení v prvních dnech by několik velkokapacitních CAS bylo přínosem, na druhou stranu prostupnost vesnic větší technikou by mohla být problematická. Už při stávající skladbě techniky jsme projížděli úsek ve vesnici asi 2,5 km více než 40 minut. Zcela jistě nebylo nutné mít CAS plně vybavené ve smyslu prvovýjezdových CAS, nicméně při přípravě jsme brali v potaz délku cesty a možné komplikace na ní. Z důvodu poruchy jednoho z nákladních automobilů jsme byli nuceni ponechat část vybavení ke zprovoznění sprchy a WC ve vozidle, což byla jedna z věcí, která nám první dny komplikovala situaci. Stejně tak jsme nedomysleli několikahodinové nasazení v teplotách blížících se 40 °C, přičemž do vybavení tábora jsme nezařadili ledničky. Velkou výhodou byla podpora místní samosprávy, která se promítla v částečném zajištění stravování na úplně jiné úrovni, než jsou konzervované dávky potravin, kterými jsme byli vybaveni na celou dobu, rovněž zajištění toalet, vykopání přípojky vody k připojení sprch a právě zapůjčení několika kusů velkoobjemových lednic.

Úskalí při hašení lesních požárů
Řečtí hasiči mají obecně odlišnou strategii v boji s?lesními požáry. V oblasti, kde jsme působili, byly jejich jednotky plošně rozmístěny, často pouze v počtu dvou hasičů s minimální technikou (ve chvíli, kdy zpozorují požár, snaží se bleskově ohnisko eliminovat, pokud nejsou úspěšní, stahují se k ochraně budov do bezpečných prostor). Vzhledem ke skutečnosti, že šlo pro nás o neznámé prostředí, zvolili jsme odlišnou strategii, která byla akceptována, a to nasazení plné síly šesti družstev s CAS na ohrožená místa. S čím jsme se museli také vyrovnat, byla odlišná taktika hašení. Při tak rozsáhlých lesních požárech není čas, prostor a síla k tomu, aby byl požár zcela uhašen. Zóna zasažená požárem (black zona) se prostě řeší až následně. Všechny disponibilní síly a prostředky se nasazují na frontu šíření, na hranici požářiště a nezasažené vegetace a tam se ohniska zcela likvidují. Tento přístup nám nebyl vlastní, nicméně během prvních dvou dnů jsme jej přijali. Již při přípravě odřadu jsme úmyslně navyšovali počet hadic D, celkově jsme jich měli ve vybavení odřadu ke třem kilometrům délky. Během nasazení jsme se potkali se všemi typy požárů – kořenových systémů, nízkého porostu a korunovými požáry. Naprosto jasně se ukázalo, že tzv. „D program“ je budoucností hašení lesních požárů. Intenzita dodávky hasební látky stačila na řešení všech typů požárů, manipulace s hadicemi D v náročném terénu byla velmi jednoduchá. Hadicové vedení dosahovalo běžně délky stovek metrů, neumíme si představit fungovat jinak než s hadicemi D.

Faktem je, že řadu věcí je potřeba dořešit, námi používaný D program má svoje úskalí a rezervy – zjednodušeně řečeno váha rozhoduje. Při přípravě a definování osobních ochranných prostředků hasičů jsme zcela opomenuli ochranu dýchacích cest. Působili jsme v oblasti, kde od určité nadmořské výšky jsme byli nuceni vykonávat těžkou fyzickou práci v permanentně zakouřeném prostředí po dobu několika hodin. Ochranu dýchacích cest jsme řešili improvizovaně a nedostatečně, problémem byl nejenom kouř, ale i popel z požářiště, který byl zvedán větrem. Dalším nedostatkem, který se projevil již po prvním dnu nasazení, byla obuv. Používali jsme standardní zásahovou obuv, která do horského prostředí byla zbytečně naddimenzována a těžká. Problémem k řešení byla také nekompatibilita řeckých hadic typu B o průměru 68,2 mm a našich o průměru 75 mm, jež se používaly k doplňování CAS. Naopak vybavení hasičů lehkými zásahovými přilbami a jednovrstvým zásahovým oděvem s odnímatelnou blůzou bylo optimální.

Neocenitelná podpora
Byli jsme vysláni do cizího státu 2 500 km daleko od ČR. Osamoceni jsme nicméně nebyli. Na místě je potřeba vyzdvihnout podporu, kterou jsme i přes velkou vzdálenost měli. V podstatě obratem MV-GŘ HZS ČR začalo po prvním dnu řešit dodání lehčí zásahové obuvi a ochranných filtrů, které již byly v době působení v podstatě na cestě. Místo nasazení bylo specifikováno po 24 hodinách od odjezdu. Zásadní pozitivní roli v informační podpoře sehrál velvyslanec ČR v Řecku PhDr. Jakub Karfík, který měl o oblasti Arkádie osobní a detailní znalosti, které nám byl schopen předat. Nejdůležitější ale byla podpora dvoučlenných servisních týmů Tatra Trucks a THT Polička, které dorazily na místo působení ve středu v noci. Jejich činnost byla neocenitelná. Již po třech dnech nasazení jsme evidovali řadu poruch, které profesionálně vyřešily. Jejich přínos se ukázal také při cestě zpět, kdy operativně řešily závady na technice.

Mise splněna
Lze konstatovat, že cíle mise byly splněny. Český odřad se dostal na místo působení jako jeden z prvních zahraničních odřadů v Řecku a v dané oblasti jako první zahraniční. Každý jeden den operačního nasazení byl specifický, ale základní úkoly na nás kladené byly splněny beze zbytku. U zahraničních kolegů, řeckých hasičů a místních obyvatel jsme si vydobyli renomé a respekt. Jednoznačně ČR, potažmo HZS ČR, demonstrovala sílu, kapacity a připravenost bleskovým vysláním ad hoc složeného odřadu, který svou práci bezpochyby odvedl. Nebylo by to možné bez příkladného nasazení všech hasičů v odřadu. Každý z nich fungoval v prostředí a podmínkách, které v ČR nezažíváme, daleko mimo zónu komfortu a bezpečnosti. Je jen jejich zásluhou, že jak ofi­ciálně, tak i neoficiálně byla z řecké strany všemi zúčastněnými partnery naše činnost hodnocena jako zásadně prospěšná.

kpt. Ing. Richard FRANC, HZS Moravskoslezského kraje, foto archiv autora

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook