Změny v přístupu k hašení lesních požárů, a především k jejich prevenci
s 6
Požár průmyslové haly ve Frenštátě pod Radhoštěm
s 9
Složky IZS Středočeského kraje procvičovaly v Mělníku zásah pří výskytu vysoce nakažlivé nemoci
s 12
Vyšetřování příčiny vzniku požáru Pražské spalovny odpadu v Malešicích
s 14
Současné normativní požadavky a zkoušení požárních hadic
s 20
Mimořádné události řešené na úrovni EU
s 22
Spolupráce hasičů z Valašského Meziříčí s nevidomými
s 26
Na mistrovství České republiky v požárním sportu padaly rekordy
s 30
Nominace na ocenění v anketě Dobrovolní hasiči roku 2024
s 32
 

Na krajské operační a informační středisko (KOPIS) Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje (HZS MSK) byl 11. března 2024 v 7.44 hodin  nahlášen požár průmyslové haly provozované společností FIDES Group, a. s., ve Frenštátě pod Radhoštěm, v okrese Nový Jičín. Událost byla ohlášena jako požár osvětlovacího tělesa v hale. Přibližně za 30 minut byl vyhlášen 3. stupeň požárního poplachu.

Popis objektu

Šlo o výrobní objekt využívaný k čištění plastových přepravek pro automobilový průmysl na dvou poloautomatických linkách. Hlavní část tvořila jednopodlažní hala (60 × 30 m) postavená v období první republiky jako vojenská jízdárna. Nosnou konstrukci haly tvořily železobetonové sloupy s vyzdívkami, v obvodových stěnách byly výplně otvorů pro okna, provedeny z dutých skleněných tvárnic. Střešní konstrukci tvořil systém ocelových příhradových vazníků, dřevěných krokví, dřevěného bednění a plechová krytina. Okolo hlavní haly byly postupně v 90. letech minulého století přistavěny z cihel a tvárnic na vzájemně propojené jednopodlažní budovy se sedlovými střechami krytými lepenkou, jejichž půdorysné rozměry v součtu činily asi 90 × 20 m. Na hlavní halu v severovýchodním rohu přímo navazoval jednopodlažní sklad plastových blistrů (16 × 16 m) z cihelného zdiva. Sklad blistrů byl původně navržen jako samostatný požární úsek se vstupem pouze z venku. Ve skutečnosti byl vstup z vnějšku nahrazen oknem, přístavba byla komunikačně propojena s objektem hlavní haly. Celý komplex budov tak tvořil jeden požární úsek. Bezprostředně u severní strany hlavní haly byl situován samostatně stojící otevřený ocelový přístřešek (30 × 16 m) se sendvičovými střešními panely. Uvnitř budov, pod ocelovým přístřeškem a okolo budov ze severní a východní strany byly v několika řadách na paletách skladovány plastové přepravky a blistry.

Průběh zásahu

KOPIS v 7.45 hodin vyslalo na místo jednotku požární ochrany (PO) HZS MSK ze stanice Kopřivnice s technikou CAS 20 a AZ 30 a dále jednotky sborů dobrovolných hasičů (SDH) obcí Frenštát pod Radhoštěm (JPO II) s CAS 20 a AP 27, Trojanovice (JPO III) s CAS 24 a Kunčice pod Ondřejníkem (JPO III) s CAS 24. Na základě požadavku řídícího důstojníka územního odboru (ŘD ÚO) byla skladba techniky doplněna v 7.48 hodin ještě o CAS 20 ze stanice Nový Jičín. Jednotka SDH Frenštát pod Radhoštěm navíc vyjela v 7.51 hodin ještě s CAS 32.

Jako první se na místo dostavila v 7.54 hodin místní jednotka SDH. Halu opustilo před příjezdem jednotky všech 33 zaměstnanců a podle jejich vyjádření hořelo v prostoru příjmu špinavých přepravek pod střechou. Velitel zásahu (VZ) rozhodl o vytvoření dopravního vedení s rozdělovačem a jednoho útočného proudu C s termokamerou dovnitř haly severními vraty. V 7.58 hodin se na místo dostavila jednotka HZS MSK ze stanice Kopřivnice. Velitel čety převzal velení zásahu. Rozhodl posílit již nasazenou průzkumnou skupinu o druhý útočný proud C. Byly uzavřeny přívody plynu a elektrické energie. V 8.00 hodin se na místo dostavily všechny jednotky PO vyslané v prvním sledu. VZ rozhodl o přesunu techniky AZ 30 společně s jednou jednotkou SDH na jižní stranu objektu s cílem vniknout do objektu jiným vstupem a nasadit další útočný proud. Prostory haly se velice rychle plnily kouřem, neutrální rovina klesla pod 1 m. Průzkumné skupiny uvnitř zaznamenaly pád stohovaných přepravek a silné sálavé teplo. VZ rozhodl o stažení obou průzkumných skupin ven z objektu. Vně haly u stěny byly nalezeny klece s celkem 31 ks desetikilových propan-butanových lahví, které byly okamžitě vyneseny mimo ohrožený prostor. VZ v 8.05 hodin vyhlásil 2. stupeň požárního poplachu.

V 8.15 hodin se na místo zásahu dostavil ŘD ÚO. V době jeho příjezdu došlo k propadnutí střechy v místech příjmu zboží, tedy přístavků. ŘD ÚO okamžitě převzal velení zásahu, vyhlásil 3. stupeň požárního poplachu a dále povolal na místo AZ 30, protiplynový automobil ze stanice Nový Jičín a CAS 30 ze stanice Bílovec. Místo zásahu bylo rozděleno na dva úseky – úsek č. 1 sever a úsek č. 2 jih. Dostavili se velitelé stanic z územních odborů, kteří převzali velení na jednotlivých úsecích. Jednotky prováděly požární obranu se snahou zamezit šíření požáru na hlavní halu, ocelový přístřešek a sklad blistrů. Došlo k částečné destrukci obvodových stěn přístavků. Pro nedostatek hasební vody musely být některé proudy střídavě zastavovány. Hydrantová síť v okolí objektu neměla dostatečný průtok a tlak. Hasební voda byla k požáru dopravována dálkově hadicemi asi 250 m z řeky Lubiny a také kyvadlově z nedalekého areálu firmy Vitesco Technologies Czech Republic, s. r. o., později ze dvou kilometrů vzdálené řeky Lomné.

Kouř se šířil směrem k centru města. VZ požádal starostu města o vyrozumění obyvatel rozhlasem, aby omezili větrání a pohyb ve městě. Monitoring kvality ovzduší zajistila chemická laboratoř HZS MSK Frenštát pod Radhoštěm.

Odlétající kusy hořícího plastu dopadaly na střechy okolních budov a způsobovaly nová lokální ohniska požáru. Na jejich hašení se nasadil jeden vysokotlaký proud a jeden proud D. V nedalekých ohrožených skladových objektech byly zaparkovány osobní automobily, uložena maziva a střelivo.

V 8.56 hodin se na místo zásahu dostavil krajský ŘD, který po seznámení se situací převzal velení zásahu. Na místo bylo povoláno mobilní operační středisko, drony pro monitorování požářiště a do zálohy také kombinovaný hasicí automobil. Byl vytvořen úsek č. 3 na severovýchodním rohu objektu. Zásah byl z důvodu bezpečnosti veden na všech úsecích pouze z vnějšku. V nejvíce exponovaný okamžik byly celkem nasazeny tři proudy z výškové techniky, jeden oscilační monitor B 75, dvě štítové proudnice C, čtrnáct proudů C, jeden vysokotlaký proud a jeden proud D. Celkový výkon vodních proudů činil 7 500 l/min. Ke zvýšení hasebního účinku bylo na úseku č. 3 použito 400 l pěnidla ve formě smáčedla. Zapojeno bylo 118 hasičů. Vysoká dynamika požáru, charakter uloženého materiálu a stavebně technické řešení objektu měly za následek, že i přes enormní osobní nasazení zasahujících hasičů požár zachvátil plochu 4 700 m². V 11.49 hodin byla vyhlášena lokalizace požáru.

Odpoledne se dostavili pracovníci odboru životního prostředí Frenštátu pod Radhoštěm, kteří společně s městskou policií, zástupci rybářů a pracovníky Povodí Odry, s. p., monitorovali vodní tok Lubiny, kam byla zaústěna kanalizace z areálu. Nebyl zaznamenán úhyn vodních živočichů ani rostlin. Odebrané vzorky vody neprokázaly přítomnost škodlivých látek v řece.

Na místo zásahu se dostavili statutární zástupci provozovatele a majitele objektu. Z důvodu velmi masivního poškození nosných konstrukcí byl na místo povolán statik a Záchranný útvar HZS ČR z Hlučína (ZÚ HZS ČR) s pásovým rypadlem. Bylo přistoupeno k odstraňování zborcených ocelových střešních vazníků, staticky nestabilních stěn, rozbíjení hromad hořícího plastu a dohašování ohnisek. Práce rypadlem probíhaly od 12.30 hodin až do doby likvidace požáru, přerušovány byly vždy v průběhu noci, a to z důvodu bezpečnosti. Hasební práce však probíhaly kontinuálně po celou dobu zásahu. Průběžné střídání zasahujících jednotek PO bylo nastaveno ve 12hodinových cyklech. Ve 22.00 hodin byl stupeň požárního poplachu snížen na 2. stupeň a počet úseků redukován na dva. V úterý 12. března 2024 v 15.30 hodin došlo k další redukci jednotek a snížení stupně požárního poplachu na 1. stupeň. Na místě trvale zůstávala také hlídka Policie ČR.

Ve středu 13. března 2024 od ranních hodin probíhalo společné ohledání požářiště ze strany vyšetřovatelů požárů územního odboru, ředitelství HZS MSK a MV-generálního ředitelství HZS ČR, dále příslušníků Služby kriminální policie a vyšetřování Nový Jičín a odboru kriminalistické techniky a expertizy Frýdek-Místek. Byla rovněž zahájena kontrola po požáru. Po dokončení demolice nestabilních obvodových stěn objektu byla v 17.05 hodin vyhlášena likvidace požáru. Místo zásahu bylo protokolárně předáno majiteli a zásah byl ukončen.

Specifika zásahu

Pozitiva

• nedošlo ke zranění zaměstnanců ani zasahujících hasičů,
• rychlé soustředění a akceschopnost povolaných jednotek PO,
• efektivní spolupráce všech složek IZS,
• blízkost vydatného vodního zdroje v nedaleké firmě,
• nasazení techniky ZÚ HZS ČR,
• využití dronů pro monitoring požářiště,
• výborná spolupráce se samosprávou, orgány životního prostředí, majitelem i uživatelem objektu,
• ukázněnost médií.

Negativa

• extrémně rychlý rozvoj požáru,
• nedostatečná vydatnost místní hydrantové sítě,
• přítomnost toxického a dráždivého kouře v místě zásahu,
• vítr vanoucí směrem k centru města,
• velice omezené nástupní plochy pro techniku z důvodu nevhodného skladování palet s přepravkami okolo objektu,
• nedodržení stanovených podmínek požární bezpečnosti stavby,
• narušení statiky a nebezpečí destrukce objektu,
• charakter, množství a způsob skladování materiálu uvnitř objektu.

Příčina vzniku požáru a výše škody

Příčina vzniku a konečná výše škody jsou stále v šetření. Předběžná výše škody byla stanovena asi na 220 mil. Kč, výše uchráněných hodnot činila 82,5 mil. Kč.

plk. Ing. Jiří NĚMČÍK, MBA, mjr. Ing. Jan NĚMEČEK, HZS Moravskoslezského kraje, foto archiv HZS Moravskoslezského kraje

Ve středu 20. října 2021 v 15.11 hodin byl nahlášen na tísňovou linku 158 požár v areálu Zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO) v pražských Malešicích. Hustý kouř stoupající z pozemku spalovny byl dobře patrný nejen z blízkého okolí, ale i z mnoha vzdálenějších míst po celém městě. Ačkoli tento rozsáhlý požár proběhl již před třemi lety, do současné doby není uzavřený z hlediska soudního sporu zainteresovaných stran.

Obr. 1 Pohled na halu technologie mokrého čištění spalin

Popis události

Na místo dorazilo celkem 21 profesionálních a dobrovolných jednotek požární ochrany (PO), chemická služba Praha-Petřiny a chemická laboratoř Kamenice. Byl vyhlášen 3. stupeň požárního poplachu. Průzkumem bylo zjištěno, že se jedná o požár technologie mokrého čištění spalin v jihovýchodní části areálu. Hašení probíhalo převážně vnitřkem budovy vytvořeným dopravním vedením 3 × B a následně sedmi útočnými proudy do všech pater budovy. Požár byl lokalizován téhož dne v 17.40 hodin a likvidace byla oznámena 21. října v 9.12 hodin. Vzniklá škoda dosáhla 300 milionů korun a událost výrazně narušila probíhající rekonstrukci spalovny, která se kvůli tomu protáhla o další jeden rok. Následky požáru zahrnovaly dočasné omezení provozu a přesun části odpadu do jiných zařízení k dalšímu zpracování.

V době před vznikem požáru probíhala v ZEVO Malešice od roku 2018 generální oprava a ekologizace vybraných částí zařízení. Spalovna fungovala již přes 20 let a z hlediska technologického vývoje, ekologických požadavků a také materiálové únavy či koroze bylo důležité přistoupit k rozsáhlé rekonstrukci. Snaha o maximalizaci využití zdrojů a dosažení nejvyšší účinnosti spalování byla důvodem k výměně starých kotlů za technologicky vyspělejší. Generální oprava se dotkla i jednotlivých komponentů technologie čištění spalin, aby tak splňovala nejnovější emisní limity. Projekt byl rozplánován postupně na všech čtyřech spalovacích linkách (L1 až L4) na roky 2018, 2019, 2020 a 2021. V době oprav jedné linky byly další tři linky v provozu. Oprava započala linkou č. 4, poté pokračovala na L1, L2 a jako poslední byla L3, která měla být do zkušebního provozu uvedena na konci roku 2021.

V době vzniku požáru na technologii mokrého čištění spalin probíhaly na L3 dokončovací práce zahrnující montáž plastových potrubí proplachové vody, montáž měřicí a regulační techniky, montáž a zapojení osvětlení prostor haly a zkoušky komínové klapky a ventilátoru. Celá technologie z ocelových a sklolaminátových nádob výšky až 26 m a z navazujících potrubí byla umístěna v pětipodlažním objektu ocelové příhradové konstrukce (obr. 1). Požár vznikl ve vnitřním prostoru technologie linky L3, ze kterého se po odhoření hořlavých částí potrubního vedení spalin rozšířil i mimo něj. Jelikož se linka L4 nacházela v téže hale v těsné blízkosti, přenesl se také na její hořlavé součásti a silně ji poškodil. Zásahem jednotek PO a dostatečným stavebním odstupem byly uchráněny linky L1 a L2, které zůstaly nadále v provozu a zajišťovaly chod ZEVO během následující obnovy zařízení po požáru.

Šetření na místě požáru a stanovení jeho příčiny

Jelikož uvedení všech zjištěných skutečností, ohniskových příznaků a dalších poznatků, z nichž se při vyšetřování příčin vzniku předmětného požáru vycházelo, dalece přesahuje možnosti rozsahu tohoto článku, budou uvedeny pouze nejdůležitější skutečnosti v zestručněné podobě.

Obr. 2 Schéma 4. stupně čištění spalinPrvotní ohledání požářiště příslušníky zjišťování příčin vzniku požárů (ZPP) Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy (HZS hl. m. Prahy), kteří provedli fotodokumentaci požáru a zásahu, proběhlo ještě v den požáru. Následujícího dne bylo zahájeno došetření za účasti vyšetřovatelů HZS hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky (PČR) z 1. oddělení obecné kriminality, skupiny expertů pro požárně technické expertizy z Technického ústavu požární ochrany (TÚPO) a vedení společnosti ZEVO Malešice. Při tomto došetření vyšetřovatelé HZS hl. m. Prahy sdělili všechny dosud získané informace k požáru. Jako další krok byla vedením společnosti nejprve teoreticky popsána a vysvětlena celá technologie mokrého čištění spalin. Pro objasnění pojmů technologie čištění spalin a snazší pochopení dále uvedené časové osy požáru je krátce shrnuta v následujícím popisu se schématem zařízení (obr. 2). Složitost a rozlehlost celé zasažené technologie a také postupně další nově získávané poznatky z šetření a výpovědí svědků si vyžádaly ještě několik následných došetření na požářišti ve dnech 5., 8., 10. a 16. listopadu 2021 za účasti příslušníků ZPP HZS hl. m. Prahy a expertní skupiny TÚPO. K mimořádné události bylo oddělením požárně technických expertiz TÚPO vypracováno nejprve odborné vyjádření pro HZS hl. m. Prahy a následně též znalecký posudek pro PČR.

Čištění spalin z kotlů probíhá ve čtyřech stupních. Předmětným požárem byl zasažen pouze poslední 4. stupeň, proto je pro zjednodušení popis omezen pouze na něj. Souhrnně je tento konečný stupeň čištění před odvedením spalin do 177 m vysokého komína označovaný jako pračka spalin. Kouřové plyny jsou čištěny od škodlivých látek vypíráním vodních suspenzí hašeného vápna s přídavkem 10 % aktivního uhlí. První takové čištění probíhá v tzv. předpračce, což je válcová sklolaminátová kolona o výšce 26 m. Proud spalin prochází předpračkou ve směru shora dolů a produkty chemických reakcí ve formě roztoků kyselin a solí jsou akumulovány v jímce na dně. Další reakční kolonou je absorbér, což je ocelová válcová nádoba o výšce 26 m. Proud spalin zde prochází směrem vzhůru a je taktéž promýván suspenzí hašeného vápna s přídavkem 10 % aktivního uhlí. Vnitřní povrch absorbéru byl v rámci rekonstrukce pogumován navulkanizováním pásů pryže jako opatření proti zjištěné korozi ocelového pláště. Předpračka a absorbér jsou ve spodní části, ve výškové úrovni přibližně 8 m, spojeny horizontálním sklolaminátovým potrubím obdélníkového průřezu, ve kterém je umístěný odlučovač kapek I. Tento roštový systém lamel z polypropylenu (PP) odděluje prostředí v jednotlivých kolonách. Změnou směru proudění spalin na lamelách odlučuje unášené kapky vápenné suspenze. Napojení odlučovače je provedeno tzv. kompenzátorem – nepropustným textilním rukávovým přechodem. Stejného provedení je odlučovač kapek II, který je napojený na výstupu spalin z hlavy absorbéru ve výškové úrovni asi 25 m. Z tohoto odlučovače vede zpětné drenážní potrubí DN200 z PP do spodní části absorbéru. Souběžně podél něj bylo právě v době vzniku požáru budováno nové drenážní PP potrubí DN200, zaústěné do jímky předpračky. Tyto práce, jak se během vyšetřování ukázalo, měly zásadní vliv na vznik požáru. Za odlučovačem kapek II jsou spaliny převedeny  textilním kompenzátorem do vertikálního sklolaminátového potrubí, ve kterém je umístěný výměník tepla – ohřívač spalin, tzv. WaGaWo. Z toho ústí spalinová cesta do komínového ventilátoru linky č. 3 a za ním proudí přes komínové klapky do společného komínu ZEVO.

Následovalo seznámení vyšetřovatelů s popsanou technologií již přímo v objektu čištění spalin na zachovalých linkách L1 a L2. Dalším krokem bylo ohledání požárem zasažené linky č. 3 s provedením fotodokumentace. Na místě bylo zjištěno, že největší poškození vykazuje vnější plášť absorbéru ve výšce od 18 m (obr. 3) a zároveň došlo k úplnému odhoření jeho vnitřního pogumování. Dále byl požárem téměř zcela zničen odlučovač kapek II, jehož trosky ležely na roštové podlaze ve výškové úrovni 21 m (obr. 4). V těchto místech v době vzniku požáru pracovali zaměstnanci hlavní dodavatelské firmy, kteří zde budovali drenážní potrubí z PP trubek metodou elektrofuzního svařování plastů. Z jejich svědeckých výpovědí bylo zjištěno prvotní zpozorování plamenného hoření okolo 15. hodiny v prostoru textilního kompenzátoru za odlučovačem kapek II. Metodě svařování plastových trubek nebyla z počátku vyšetřování bohužel kladena patřičná pozornost, neboť zástupci dodavatelské firmy byla prezentována jako bezpečná metoda mechanického spojování za nízkých teplot bez požárního nebezpečí. Pracovníci při stavbě potrubí zároveň přivařovali elektrickým obloukovým svařováním objímky k ocelové konstrukci budovy, aby jej mohli uchytit. Prvotní pozornost při hledání možných iniciátorů požáru tak byla směřována k této činnosti. Kriminalistickým technikem odboru kriminalistické techniky a expertiz Služby kriminální policie a vyšetřování PČR byly zajištěny stopy v podobě svářecího invertoru, svářečské kukly a elektrod a úhlové brusky. Kromě pracovníků, nacházejících se v místě svědeckého ohniska, pracovalo na všech patrech budovy dalších 13 pracovníků různých subdodavatelských firem. Všichni byli v následujících dnech vyslechnuti. Z řídicího systému technologie byly získány údaje z množství čidel rozmístěných podél celého 4. stupně čištění a dále hodnoty z kontinuálního měření emisí různých znečišťujících látek v komíně. Z těchto dat se také vycházelo při posuzování okolností příčin vzniku požáru. Byla nalezena časová shoda se záznamem časů otvírání a zavírání komínových klapek a časů testování komínového ventilátoru se zvýšenými hodnotami některých emisí a ty byly interpretovány jako příznak skrytého hoření nebo žhnutí uvnitř absorbéru již v ranních hodinách ve středu 20. října 2021 okolo 8.55 až 9.00 hodin, ještě před zpozorováním požáru v odpoledních hodinách. Uvažovalo se o tom, že následné testování komínového ventilátoru v 15.00 hodin téhož dne podpořilo prouděním vzduchu následný prudký rozvoj požáru a jeho rozšíření na celou technologii. Na základě zjištěných skutečností ze všech šetření byla tedy jako příčina vzniku požáru v polovině roku 2022 stanovena iniciace pryžového vnitřního obložení absorbéru od žhavých okují vzniklých při svařování elektrickým obloukem, které se nově budovaným potrubím dostaly do vnitřního prostoru absorbéru.

Zpochybnění výsledků šetření a revize příčiny vzniku požáru

Tento závěr šetření však byl hlavní dodavatelskou firmou zpochybněn. K případu si nechala vypracovat znalecký posudek, který vytyčoval kriminalistické ohnisko vzniku požáru ve zcela jiných místech, konkrétně v přízemí budovy u paty předpračky. Iniciátorem požáru pak posudek stanovoval přivařování kovových držáků zářivkových osvětlovacích těles pracovníky subdodavatelské elektromontážní firmy. Jiskry nebo okuje ze svařování měly být při této činnosti nasáty v blízkosti plastového potrubí průměru 50 mm (DN 50) dovnitř předpračky. Toto potrubí tvořilo její bezpečnostní přepad a bylo zaústěno na její dno. Jiskry pak podle posudku měly iniciovat sklolaminátový materiál kolony s následným rozšířením požáru na vnitřní pogumování absorbéru a dále na celou technologii.

V důsledku tohoto zpochybnění se PČR v září 2022 obrátila na TÚPO se žádostí o zpracování znaleckého posudku (ZP). Z naší strany byly revidovány všechny stávající podklady z minulých šetření a zároveň byly doplněny i některé nové. Po podrobném prověření kamerových záznamů z vnitřních prostor objektu došlo k jednoznačné identifikaci jednotlivých pracovníků a zpřesnění časové osy jejich pohybu a možných časových intervalů jimi prováděných prací. Zároveň byly zjištěny nové skutečnosti k přesnosti měření koncentrací znečišťujících látek při kontinuálním sledování emisí v komíně. Jak se ukázalo, původně interpretované hodnoty měření emisí škodlivých látek neměly příčinnou souvislost s příznaky skrytého hoření, které bylo původně stanoveno jako příčina vzniku požáru. Pozornost se tak obrátila směrem k elektrofuznímu svařování polypropylenového potrubí. Jak již bylo uvedeno, dodavatelská firma tuto metodu prezentovala jako mechanické spojování plastových trubek za studena. Při prostudování technických parametrů metody však bylo shledáno, že tomu tak není a tato metoda může za určitých podmínek přinášet zvýšené požární nebezpečí. Riziko vzniku požáru při této činnosti bylo také již dříve potvrzeno v zahraničí.

Obr. 4 Pohled na trosky odlučovače kapek II z výškové úrovně 26 m

Podstatou tohoto svařování tzv. elektrotvarovkou je, že spojované místo trubek je dodáním tepelné energie uvedeno do roztaveného stavu (asi 240–260 °C), který umožnuje vzájemné spojení plastového potrubí. Roztavení plastu je dosaženo pomocí topné spirály v elektrotvarovce, do které se spojované trubky nasunou. Elektrotvarovka po svaření zůstává trvalou součástí potrubí. Pokud během svařování vznikne větší množství taveniny na straně tvarovky, výrazně se zvyšuje pravděpodobnost pohybu topné spirály v tavenině s možným vznikem mezizávitového zkratu spirály. Vzájemným pohybem dílů se také zvyšuje možnost vystříknutí horké taveniny plastu do vnitřního prostoru trubky. U potrubí průměrů větších než DN150 je doporučeno zaslepení obou konců tak, aby vnitřkem neproudil vzduch. To by ovlivnilo teplotní parametry procesu a přísun kyslíku k roztavenému plastu by mohl způsobit jeho vznícení. Materiál potrubí a elektrotvarovek z PP je z hlediska stavebních materiálů klasifikován podle příslušné normy jako normálně zápalný. Při teplotě sváření 260 °C již dochází k částečnému rozkladu polymerního PP na jeho monomer – propylen, který se z taveniny uvolňuje v podobě horkých hořlavých par svařovaného plastu. Tyto horké páry se při dostatečné koncentraci vzdušného kyslíku mohou za určitých podmínek vznítit, neboť teplota vzplanutí PP je 260 °C a teplota samovznícení 360 °C. V případě nežádoucího posunu svařovaných dílců se iniciačním zdrojem požáru může stát samotná topná spirála elektrotvarovky. Jejím vystoupením z taveniny do vnitřního prostoru trubky nebo mezizávitovým zkratem (elektrický proud procházející spirálou dosahuje hodnot až 125 A) dojde na vzduchu k jejímu rozžhavení až do červeného žáru. To představuje teploty vysoko nad bodem vzplanutí či samovznícení PP a jeho par.

Obr. 5 Pohled na torzo svářecího přístroje skrze roštovou podlahu

Prostudováním fotodokumentace bylo nalezeno torzo svářecího elektrofuzního přístroje s připojeným vinutím topné spirály elektrotvarovky. Torzo bylo zavaleno troskami odlučovače kapek II na podlaží ve výšce 21 m a bylo patrné pouze z nižšího patra skrze roštovou podlahu (obr. 5). Z výpovědí pracovníků, kteří prováděli zmíněné svařování v místě prvotního zpozorování požáru, bylo zjištěno, že v době okolo 15.00 hodin zaregistrovali blíže nespecifikovaný problém se svářecím zdrojem a s průběhem svářecího procesu. Z dalších poznatků pak již byla sestavena následující časová osa vzniku a průběhu požáru:

• 14:59:37 spuštění komínového ventilátoru, což způsobilo vznik silného proudění ve spalinové cestě.
• 15.03 nárůst hodnoty emisí oxidu uhelnatého (CO), uhlíkatých sloučenin (TOC) a sazí (TZL)  – počáteční projevy požáru s prudkým zvýšením hodnot v čase 15.07.
• 15:05:25 mírný nárůst teploty za WaGaWo z hodnoty 20 °C s následným prudkým zvýšením v čase 15:06:50 nad horní limit termočlánku 170 °C.
• Okolo 15.05 oznámení o problému s elektrofuzním svářecím přístrojem plastového potrubí a o prohoření kompenzátoru obsluhujícím pracovníkem svému nadřízenému.
• Krátce před 15.07 zpozorování požáru a jeho vnějších projevů v místě textilního kompenzátoru za odlučovačem kapek II oběma přítomnými svědky.
• 15.07 telefonát nadřízeného pracovníka na velín k zastavení komínového ventilátoru.
• 15.07 skokové navýšení emisí SO₂ v komíně, pocházející z hořícího pryžového povlaku absorbéru.
• 15:07:45 vypnutí ventilátoru a jeho doběh.
• 15:08:40 úplné zastavení ventilátoru.
• V čase 15.11 je požár oznámen na tísňové lince, v budově je vyhlášen poplach. Podle kamerových záznamů probíhá samovolná evakuace pracovníků z budovy.
• V tuto chvíli hoří drenážní PP potrubí připojené k odlučovači kapek II a hoření se přeneslo přes plastové lamely odlučovače, taktéž z PP do vzdálenější části spalinové cesty.
• 15.15 byl zaznamenán skokový nárůst emisí TZL a pokles emisí CO v komíně, což ukazuje na hoření pryže vnitřního potahu absorbéru, které spotřebovalo kyslík potřebný k hoření a přechází do fáze žhnutí. Emise TZL jsou způsobeny nedokonalým hořením (nedostatkem kyslíku). Jejich přítomnost dokazoval svědky pozorovaný hustý černý kouř stoupající z komína. Při tomto nedokonalém hoření vzniká i velké množství CO a pyrolýzních plynů. Mohlo tak dojít k jeho hromadění ve spodní části absorbéru, která v tu dobu nebyla již provětrávána přítomností tahu komínového ventilátoru. Přirozený komínový tah byl omezen perforací spalinové cesty za místem hoření v místě odhořelého kompenzátoru.
• V čase 15.20 zaznamenalo tlakové čidlo za ohřívačem spalin WaGaWo tlakovou vlnu šířící se všemi směry spalinové cesty. Projevy tlakové vlny byly zaznamenány i na průmyslových kamerách v průjezdě budovy a u dveří na východní straně budovy za komínem.
• Tuto rázovou vlnu způsobilo explozivní hoření (výbuch) nahromaděných horkých pyrolýzních plynů a CO ve chvíli, kdy v důsledku zvyšování jejich objemu došlo ke styku se vzdušným kyslíkem. Ten proudil ze zaústění odlučovače kapek I z předpračky do absorbéru. Tím došlo k vytvoření výbušné koncentrace. V tu chvíli byly splněny podmínky pro hoření této směsi, kdy iniciátorem bylo probíhající žhnutí pogumování absorbéru.
• Že se jednalo o výbuch CO a pyrolýzních plynů nahromaděných ve spalinových cestách, dokazuje zvýšení hodnoty CO v komíně těsně po výbuchu, kdy tlaková vlna vytlačila ven neshořelé CO, které pak bylo zaznamenáno systémem měření emisí.
• Ihned nato následuje zvýšení teploty za odlučovačem kapek I a s menším zpožděním i před ním (zhruba interval 2 až 3 minuty), což ukazuje na šíření požáru z absorbéru směrem do předpračky přes hořící odlučovač kapek I. 
• Z předpračky se pak požár rozšířil přes přírubové spoje na přepadové potrubí DN50. Ve spodní části předpračky způsobilo tepelné působení požáru zeslabení sklolaminátové stěny kolony, která vlivem své hmotnosti ve spodní části praskla a sesunula se. Tím vznikly stopy působení požáru, které znalec dodavatelské firmy označil za kriminalistické ohnisko.

Závěr

Příčinou vzniku požáru byla stanovena iniciace horkých hořlavých par PP žhavým povrchem odporové topné spirály tzv. elektrotvarovky při elektrofuzním svařování nově budovaného drenážního potrubí. Plamenné hoření uvnitř trubky průměru 200 mm bylo vlivem podtlaku a silného proudění vzduchu, vzniklého při souběžně probíhající zkoušce komínového ventilátoru, nasáto do odlučovače kapek II, který byl uvnitř taktéž z PP. Dále došlo k prohoření textilního kompenzátoru mezi odlučovačem a potrubím směřujícím ke komínu. Hořící části odlučovače taktéž způsobily zapálení vnitřního gumového obložení absorbéru. Později byly iniciovány nahromaděné výbušné plynné produkty. Tím došlo k explozivnímu rozšíření požáru do zbylé části technologie čištění spalin, tedy odlučovače kapek I a předpračky proti původnímu směru proudění.

Je třeba podotknout, že se skutečností, že elektrofuzní svařování plastů může být potencionálním iniciátorem požáru, se vyšetřovatelé setkali poprvé. Intenzita a rozsah požáru zároveň zničily většinu stop určujících kriminalistické ohnisko. Proto došlo při prvotním šetření k zaměření na možnost iniciace v důsledku svařování elektrickým obloukem, které je častým iniciátorem požárů. Informace o nízké citlivosti čidel kontinuálního měření emisí v komíně získaná v době zpracování znaleckého posudku vedla k přehodnocení interpretace naměřených hodnot vsazených do časové osy událostí. Bylo prokázáno, že dobu vzniku požáru lze stanovit těsně před jeho zpozorováním. Proto se zpracovatelé ZP zaměřili na přesný technologický postup a podmínky elektrofuzního svařování.

Závěrem lze konstatovat, že elektrofuzní svařování nemusí být za určitých podmínek bezpečné a může vést ke vzniku požáru. Proto je potřeba k němu přistupovat stejně jako k dalším činnostem podle vyhlášky č. 87/2000 Sb. (Podmínky požární bezpečnosti při svařování).

kpt. Ing. František LAHODNÝ, Ph.D., Technický ústav požární ochrany, foto archiv Technického ústavu požární ochrany

Pro posuzování a zkoušení parametrů hadic používaných v požární ochraně (PO) existuje v současnosti soubor evropských technických norem, respektive jejich národních verzí. Tento soubor normativních předpisů není příliš přehledný ani kompletní. 

V základu lze normy rozdělit na požadavkové, které předepisují parametry požárních hadic, a normy zkušební, jež popisují zkušební zařízení a postupy ověřování parametrů požárních hadic.

Základní zkušební normou je norma ČSN EN 15889:2012 Požární hadice – Zkušební metody. Tato poměrně rozsáhlá norma popisuje zkušební metody pro tvarově stálé a zploštitelné požární hadice pro hydrantové systémy a požární automobily. Dále tato norma popisuje i zkušební metody pro sací hadice ve výbavě požárních automobilů.

Na tuto normu navazuje norma ČSN EN ISO 1402:2021 Pryžové a plastové hadice a hadice s koncovkami – Zkoušky hydrostatickým tlakem, která specifikuje tlakové zkoušky a zkoušky tvarové stálosti hadic (deformace) při a po působení hydrostatického tlaku. Související je norma ČSN EN ISO 4671:2022 Pryžové a plastové hadice a hadice s koncovkami – Metody měření rozměrů hadic a délek hadic s koncovkami, která popisuje vhodné metody měření geometrických rozměrů hadic (vnější a vnitřní průměr, tloušťka stěny, soustřednost atd.) pro různé typy hadic (obr. 1).

Obr. 1 Pohled na zkušební zařízení pro zkoušení hadic hydrostatickým tlakem

Další využívanou zkušební normou je ČSN EN ISO 8033:2017 Pryžové a plastové hadice – Stanovení soudržnosti vrstev určující metody pro stanovení soudržnosti mezi duší a výztuží (výztužemi) hadic. S ní úzce souvisí norma ČSN ISO 6133:2018 Pryž a plasty – Vyhodnocení záznamových křivek s více vrcholy při stanovení strukturní pevnosti a soudržnosti, která popisuje metody výpočtu adhezní síly při zkouškách soudržnosti vrstev na základě stanovení mediánu z hodnot píků záznamu síly po dobu zkoušky.

Ke zkušebním normám je nutné přiřadit i normy, na něž se zkušební normy pro zkoušky hadic odvolávají, například normativní postupy pro přípravu a kondiciování zkušebních vzorků nebo ČSN ISO 23529:2017 a některé další.

Co se týče požadavkových norem pro hadice používané v PO, jsou to tyto tři normy:

• ČSN EN 1947:2018 Požární hadice – Tvarově stálé hadice a hadice s koncovkami pro požární automobily pokrývající pro potřeby požárních sborů především segment hadic v navijácích požárních automobilů napojených na vysokotlaký, případně i nízkotlaký stupeň požárního čerpadla.                           
  
  A dále pak dvě normy s požadavky na hadice pro hydrantové systémy.     
• ČSN EN 694:2018 Požární hadice – Tvarově stálé hadice pro stabilní zařízení a 
• ČSN EN 14540:2018 Požární hadice – Izolované zploštitelné hadice pro stabilní zařízení.

Z uvedeného vyplývá, že zcela chybí požadavková norma pro klasické izolované zploštitelné zásahové hadice. V roce 1996 vyšel sice návrh norem s označením prEN 1924-1 Požární hadice – Izolované zploštitelné požární hadice se spojkami pro čerpadla a automobily a prEN 1924-2 Požární hadice – Izolované požární hadice pro stabilní systémy, nikdy však nebyly uvedeny v platnost. Norma prEN 1924-2 byla později nahrazena výše citovanou normou EN 14540 a prEN 1924-1 zůstala bez náhrady.

V případě izolovaných zploštitelných zásahových hadic si tak musíme vystačit s národními normami, a to s ČSN 80 8711:1993 Tlakové požární hadice jako hodnoticí normou a ČSN 80 8715:1994 Zkoušení izolovaných a oboustranně povrstvených tlakových požárních hadic jako zkušební normou. Obě normy jsou poplatné době svého vydání. Na jedné straně berou v úvahu možné použití hadic z přírodních vláken a na druhé straně počítají pouze se čtyřmi průměry zásahových hadic – D25, C52, B75 a A110. Zkušební postupy uvedené v ČSN 80 8715 lze samozřejmě uplatnit i na další používané průměry hadic jako C42, B65 i jiné, ale absence hodnoticích kritérií, zejména například u měření tlakové ztráty, představuje problém pro případnou certifikaci těchto hadic.

Obr. 3 Pohled na zkušební zařízení pro stanovení odolnosti požárních hadic proti oděru

Akreditovaná zkušební laboratoř Technického ústavu požární ochrany má schválené zkušební postupy a potřebná měřicí zařízení pro zkoušení zásahových hadic i hadic pro stabilní systémy podle uvedených norem. Laboratoř nemá vybavení pro některé zkoušky sacích hadic. Ty se provádí zejména pro potřeby certifikace při uvedení výrobků na trh a pro potřeby Hasičského záchranného sboru České republiky, pro ověření parametrů jednotlivých hadic a hadicových systémů.

plk. Ing. Miloš VEDRAL, kpt. Ing. Daniel MLČOCH, DiS., Technický ústav požární ochrany, foto archiv Technického ústavu požární ochrany

V srpnu pokračovala sezona lesních požárů v jihovýchodní Evropě, která byla velmi náročná, a její dopad byl rekordní. Mechanismus civilní ochrany Unie (UCPM) byl v tomto období v Evropě aktivován celkem v deseti případech. V Bulharsku již začátkem srpna dosáhla vypálená plocha čtyřnásobku celoročního průměru. Také Albánie, Kypr a Turecko zaznamenaly spálené plochy výrazně nad celoročním průměrem. V Severní Makedonii byla letošní sezona lesních požárů vůbec nejhorší v historii a její spálená plocha překonala pětinásobek ročního průměru. Také Řecko zažilo v polovině srpna velký požár v blízkosti hlavního města Athén. Na pomoc s hašením tohoto rychle se šířícího požáru vyslala Česká republika (ČR)75členný pozemní tým složený ze 64 příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR), sedmi členů Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy a čtyř pracovníků technické podpory.

Lesní požáry v Albánii a Severní Makedonii

V Albánii vypuklo v srpnu několik nových lesních požárů. Při požáru, který začal 4. srpna 2024 v provincii Dibër ve střední Albánii, v oblasti Fushë-Bulqizë, shořelo více než 1 200 ha. Ve stejném regionu, v Shtushaj, zanechal 15. srpna 2024 požár více než 370 ha spálených ploch. V jihozápadní Albánii (okresy Vlore, Gjirokaster, Berat) zůstalo po požáru více než 1 000 ha spálenišť. V provincii Korce vypukly 6. srpna 2024 dva požáry, a to ve Zvirine, po němž zůstalo spálených 731 ha, a požár v Peshkepi, který spálil více než 4 850 ha. V jižní Albánii ve městě Delvina ohrožoval požár obyvatele i domy.

V neděli 11. srpna 2024 Albánie aktivovala UCPM a požádala o dvě rescEU kapacity pro letecké hašení lesních požárů – letadla nebo vrtulníky. 14. srpna 2024 Rumunsko nasadilo jedno letadlo (víceúčelové letadlo C-27J Spartan) s kapacitou šest tun vody. Letadlo bylo demobilizováno 20. srpna 2024. Ve čtvrtek 15. srpna 2024 vyslalo Evropské středisko pro reakci na mimořádné události (ERCC) do Albánie styčného důstojníka, aby podpořil místní orgány koordinující zdroje UCPM. Styčný důstojník svou misi ukončil 18. srpna 2024 a o dva dny později byla ukončena i celá mimořádná událost (MU).

Severní Makedonie v srpnu nadále čelila vážné hrozbě aktivních požárů, zejména v severních, východních a jižních oblastech země, ale již si nevyžádala aktivaci UCPM, jak tomu bylo dvakrát v červenci. Vzhledem ke stále probíhajícím požárům ještě nebylo dokončeno přesné vyhodnocení zasažené plochy požáry, ale od začátku roku podle údajů Evropského informačního systému o lesních požárech (EFFIS) shořelo v Severní Makedonii více než 53 700 ha, což bylo nejvíce v celé historii sledování. Jen v období od 28. července do 18. srpna 2024 shořelo přes 37 % této plochy, tedy 20 051 ha.

Lesní požáry v Řecku

V neděli 11. srpna 2024 vypukl mimořádně silný požár v Attice v oblasti Varnavas severovýchodně od Athén (přibližně 35 km) a v ranních hodinách 12. srpna 2024 se rozšířil na pohoří Penteli v Attice. Rychle se šířící požár, který byl podpořen horkým a větrným počasím, si vynutil evakuaci v několika obcích. Při požáru zemřel jeden člověk. Podle agentury EFFIS shořelo 10 970 ha.

V pondělí 12. srpna 2024 Řecko aktivovalo UCPM a požádalo o čtyři hasičská letadla a dva vrtulníky. Ten samý den svou žádost ještě rozšířilo o další dvě hasičská lopatková letadla a osm modulů pro pozemní hašení lesních požárů s vozidly (GFFF-V). 13. srpna 2024 Řecko informovalo, že žádné další pozemní ani letecké posily nejsou potřeba. Pozemní předsunuté hasičské týmy z Malty, Moldavska a Rumunska, které byly preventivně nasazené v Řecku po celou rizikovou sezonu, patřily mezi první jednotky bojující s požáry v okolí Athén. Celkem byly nabídnuty a přijaty dva hasičské letouny (Canadair) z rezervy rescEU z Itálie, jeden vrtulník z Francie, také z rezervy rescEU, a jeden vrtulník Kamov ze Srbska. Pro pozemní hašení bylo nasazeno osm GFFF-V modulů, celkem 348 hasičů a 115 vozidel. Čtyři z Francie a po jednom z Česka, Rumunska, Srbska a Itálie.

13. srpna 2024 byli do Athén vysláni dva styční důstojníci ERCC. Z nichž jeden se o dva dny později přesunul do Tirany a druhý se 18. srpna 2024 vrátil z Athén do Bruselu. 20. srpna 2024 byla tato MU ukončena.

Nasazení českých hasičů v Řecku

ČR byla první zemí, která Řecku nabídla pomoc po aktivaci UCPM 12. srpna 2024. Po akceptaci nabídky vyrazil hned následující den, tedy v úterý 13. srpna 2024 okolo poledne do Athén pod vedením plk. Ing. Vojtěcha Nezvala z HZS Moravskoslezského kraje pozemní odřad pro hašení lesních požárů s vozidly. Tým se skládal z 64 hasičů, sedmi zdravotníků a čtyř členů technické podpory. Celkem jej tvořilo 74 mužů a jedna žena. Počet nasazených hasičů a techniky byl následující: Záchranný útvar HZS ČR – 20 hasičů / 14 ks techniky, HZS Středočeského kraje – 13 hasičů / 4 ks techniky, HZS Plzeňského kraje – 11 hasičů, HZS Moravskoslezského kraje – 4 hasiči / 4 ks techniky, HZS hl. m. Prahy – 2 hasiči a HZS Jihomoravského kraje – 11 hasičů / 3 ks techniky.

Hlavním úkolem českého týmu bylo operativní nasazení v rozsáhlé oblasti tak, aby vystřídal místní, již vyčerpané jednotky. Vzhledem k velmi vysokým teplotám bylo naprosto zásadní pravidelné střídání hasičů v zasažených oblastech. Jednou z hlavních akcí bylo rovněž zapojení do monitorování a preventivního nasazení v nejrizikovějších oblastech. Kromě Česka pomoc Řecku vyslaly také Itálie, Francie, Rumunsko, Moldavsko, Malta, Kypr, Polsko, Srbsko a Turecko.

Ve čtvrtek 15. srpna 2024 po třetí hodině ranní dorazili čeští hasiči do nejvíce zasažené oblasti řeckých Athén. Po příjezdu se setkali s českým velvyslancem a velením řeckých hasičů. Řešil se zejména postup a místo nasazení českého týmu. Téhož dne odpoledne již byli Češi nasazeni k identifikaci a likvidaci ložisek požárů.

V dalších dnech byly všechny tři segmenty českého týmu rozmístěny strategicky tak, aby pokryly nejrizikovější místa pro vznik požáru a jejich dojezd na místo byl do pěti minut od ohlášení. Hasiči operovali v málo obydlené oblasti na předměstí hlavního města. Jedná se o kopcovitou oblast plnou zeleně, kde hrozí velmi rychlé rozšíření plamenů v případě vzniku požáru. V oblasti navíc foukal silný nárazový vítr. Likvidace začínajících požárů byla proto klíčová. Monitoring oblasti byl podpořen i ze vzduchu vrtulníky, které nasadila řecká strana. V každém ze tří segmentů byl jeden řecký hasič s místní znalostí terénu jako spojka pro komunikaci mezi operačním střediskem a českým týmem.

V pátek 16. srpna 2024 řečtí hasiči stále nesnížili nejvyšší, tedy extrémní riziko vzniku požáru pro Attiku, kde Athény leží. V dalších dnech se ale situace zlepšovala. V neděli 18. srpna 2024 čeští hasiči pomáhali řeckým kolegům naposledy. Tento den největší nebezpečí rizika vzniku požáru u Athén pominula a plamenné hoření se již neobjevilo. Stejně jako týmy z dalších států, které do Řecka přijely na pomoc, i český tým ukončil svoji misi po pěti dnech a v pondělí 19. srpna 2024 kolem třetí hodiny ranní vyrazil na dvoudenní cestu zpět do Česka.

Pětidenní mise českého týmu hasičů, záchranářů a technické podpory byla nejen významnou a okamžitou pomocí řeckým hasičům při hašení mimořádně silného požáru, který zasahoval do blízkosti Athén, ale rovněž sehrála důležitou roli v budování image Česka jako partnera, který je schopen pomoci bez váhání a okamžitě. O to více, že ČR nabídla pomoc v rámci UCPM jako první a jako první byla tato pomoc i přijata. Tento fakt ocenila jak zástupkyně řeckého Ministerstva zahraničních věcí, ředitelka teritoriálního odboru Jeorjia Sultanopulu, tak ředitelka mezinárodního odboru Ministerstva pro klimatickou změnu a civilní ochranu Irini Krampi. Obě ministerstva také uveřejnila poděkování českým hasičům na sociální síti X. Zprávu o zapojení českého týmu přinesly také všechny hlavní řecké zpravodajské kanály (televize, tištěná i online média).

Lesní požáry v Portugalsku

14. srpna 2024 vypukl v Ribeira Brava na ostrově Madeira v Portugalsku požár. Hasiči z pevniny a autonomního území Azory posílili zásahové jednotky autonomního území Madeira. Požár zasáhl tři větší vesnice a vyvolal evakuaci šesti malých sídel (asi 200 lidí). Vyhořelá plocha podle systému EFFIS činila 5 050 ha. Požár zasáhl lesy a křoviny v odlehlých místech s obtížným přístupem pro pozemní síly. Na národní úrovni bylo nasazeno 200 hasičů, 45 vozidel a jeden vrtulník.

Portugalsko aktivovalo UCPM 21. srpna 2024 a požádalo o nasazení středních nebo těžkých hasicích letounů k likvidaci požáru na ostrově Madeira. ERCC mobilizovalo prostředky rescEU, které hostilo Španělsko, a od 22. do 26. srpna 2024 nasadilo dvě hasičská letadla typu Canadair. Letadla měla základnu v Porto Santo a uskutečnila 26 shozů vody. 28. srpna 2024 byla MU ukončena.

Během letošní sezony byl z důvodu lesních požárů UCPM desetkrát aktivován v Evropě a dvakrát mimo Evropu, v Bolívii a Guatemale. Albánie aktivovala UCPM celkem čtyřikrát, Bulharsko požádalo pouze jednou, ale tuto svou žádost třikrát aktualizovalo, Severní Makedonie požádala dvakrát a druhou žádost třikrát aktualizovala. Po jedné aktivaci zaznamenaly Řecko, Portugalsko a Kypr.

Celkem bylo v rámci UCPM nasazeno 33 hasičských letadel a 12 helikoptér z osmi členských států (Řecko, Španělsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko, ČR, Francie, Itálie, Německo, Švédsko a Kypr) a dvou participujících států (Srbsko a Turecko). Pozemní cestou bylo vysláno osm GFFF-V modulů z Česka, Francie, Itálie, Rumunska a Srbska. Na misi byli vysláni také dva styční důstojníci ERCC. Při všech aktivacích byla využita služba Copernicus pro monitoring a sledování průběhu MU. Letošní sezona lesních požárů opět ukázala, jak je UCPM důležitým a nepostradatelným nástrojem pro boj s lesními požáry v Evropě.

plk. Ing. Lenka ŠTIKOVÁ, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv MV-generálního ředitelství HZS ČR