Časopis 112 ROČNÍK XXIII ČÍSLO 2/2024

Na KOPIS HZS Středočeského kraje byl 14. srpna 2023 v 10.55 hodin nahlášen požár výrobní haly v Žebráku, okres Beroun. Událost byla hlášena jako „požár skladu plastových dílů, 700 až 1 500 m2, 200 lidí uvnitř, černý kouř“. Přibližně po hodině byl vyhlášen zvláštní stupeň požárního poplachu. Škoda byla předběžně vyčíslena na 1,5 mld. Kč. Mimořádné události jsou často charakteristické vysokou mírou zátěže a vypětí pro zasažené osoby i zasahující složky integrovaného záchranného systému. Na téma zvládání zásahů, u kterých hrozí násilné chování zasažených osob proběhl jednodenní výcvik v Zlínském kraji. Ve dnech 17.–18. 5. 2023 proběhl na letišti ve Vyškově a na Univerzitě obrany mezinárodní workshop RadTech 2023. Jeho cílem bylo prezentovat současné nejmodernější možnosti monitorování radiační situace a zároveň ukázat vybavení a připravenost integrovaného záchranného systému pro tento typ událostí. Mezi ohrožené skupiny obyvatelstva patří zejména senioři, pro ně uspořádali táborovou školu 

Mimořádné události (MU), na jejichž řešení se podílejí jednotky požární ochrany (PO), jsou často charakteristické vysokou mírou zátěže a vypětí pro zasažené osoby i zasahující složky integrovaného záchranného systému (IZS). Hasiči se při své práci setkávají s osobami, u kterých se vlivem silné stresové reakce a výrazných emocí mohou objevit mezní projevy chování včetně agresivních a násilných reakcí. Stejně tak se hasiči mohou snadno dostat do kontaktu s osobami, které žijí v podmínkách sociálního vyloučení, jsou ovlivněny davovým chováním nebo jsou přímo zapojené do kriminální činnosti. Na téma zvládání zásahů, u kterých hrozí násilné chování zasažených osob, byl zaměřený jednodenní výcvik týmu posttraumatické péče (TPP) Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje (HZS ZLK), který proběhl v listopadu 2023. Cílem tohoto článku je shrnout dostupné informace o rizicích setkání hasičů s násilným chováním v České republice (ČR) i ve světě a popsat některé obecné zásady pro zajištění bezpečnosti zasahujících i dalších osob na místě zásahu.

Situace v ČR a v zahraničí
Přesná data o četnosti napadení hasičů při výkonu služby v ČR není v současné době možné v dostupných zdrojích dohledat. V našich podmínkách se pravděpodobně jedná převážně o ojedinělé incidenty – například napadení a zranění zasahujících hasičů v Mohelnici v roce 2020 [1]. Poměrně častým jevem je naopak verbální napadání pracovníků tísňových linek – ani zde však není vedena přesná evidence těchto případů. Relativně nízkou míru rizika fyzického napadení hasičů v našich podmínkách ilustruje například to, že v Bojovém řádu jednotek PO se v popisu nebezpečí na místě zásahu riziko napadení druhou osobou neobjevuje [2]. Některé postupy a zásady pro zajištění bezpečnosti zasahujících a spolupráci jednotek PO s Policií České republiky (PČR) popisují společné typové činnosti složek IZS u specifických typů MU, kde lze agresivní chování osob na místě očekávat (např. STČ – 06/IZS: zásah při technoparty, STČ-14/IZS: AMOK – útok aktivního střelce a další) [3]. V zahraničí se agrese vůči zasahujícím hasičům objevuje, často je spojená s davovým chováním, činností gangů a dalších kriminálních skupin. Velkou roli v incidentech mohou hrát alkohol a drogy nebo domácí násilí a sebevražedné chování [4].

Agresivní chování je u člověka jedním z přirozených a očekávatelných způsobů reakce na vysokou zátěž. Při aktivaci stresové reakce mají lidé obecně tendenci utíkat (vyhýbat se zdroji ohrožení), útočit (čelit vnímanému nebezpečí, snažit se ho eliminovat) nebo „zamrznout“ (dojde k utlumení chování či prožívání; zasažený může situaci vnímat např. jako „neskutečnou, nereálnou“) [5]. V souvislosti s věkem, osobností a životní zkušeností daného člověka může mít agresivní chování mnoho podob – od „pozitivní“ (byť třeba urputné) snahy o řešení vzniklé situace, přes podrážděnost, nespokojenost až po otevřené verbální a fyzické útočení vůči věcem nebo druhým osobám. Objevit se může i agrese směřovaná „dovnitř“ – například v podobě silných výčitek, vzteku na sebe, ale i sebepoškozování nebo sebevražedného chování.

Z dostupných zahraničních studií vyplývá, že nebezpečí napadení je výrazně vyšší u zdravotnických záchranářů (udáváno až 14× vyšší riziko oproti hasičům) [6]. Dále je popisována výrazná převaha slovních útoků (např. ve formě urážení, vyhrožování, nátlaku) oproti fyzickému napadení hasičů. I psychické útoky mají ale negativní dopad na psychiku a pracovní spokojenost zasahujících. Popisuje se také, že většina agresivního chování vůči hasičům není zaznamenána, ani dále hlášena, což znesnadňuje posouzení četnosti a závažnosti těchto MU [7].

Starší data z prostředí Spojených států amerických (USA) evidují průměrně 700 000 napadení hasičů a záchranářů na území USA ročně a průměrně jedno úmrtí hasiče/záchranáře ve službě za rok v souvislosti s napadením (studie z let 2006, 2008 a 2010) [8]. Shrnující data z evropských států se v době vzniku článku nepodařilo v dostupných zdrojích dohledat a pravděpodobně se ani společně neevidují. Například ve Velké Británii v roce 2007 mělo dojít ke 2 000 nahlášeným útokům na zasahující hasiče, často ze strany mladistvých a mladých osob (házení předmětů, ohrožování zasahujících nožem, vlákání zasahujících hasičů do pasti). Popisuje se postupný nárůst počtu napadení [9]. Relativně často se v rámci Evropy lze v médiích setkat s informacemi o napadení hasičů při silvestrovských oslavách (např. házení a střílení zábavní pyrotechniky a dalších předmětů na požární techniku) nebo při nepokojích a demonstracích, zejména na předměstích velkých evropských měst. Z dostupných informací tak vyplývá, že přestože v našich podmínkách je fyzické napadení hasičů spíše ojedinělé, v širším kontextu k těmto incidentům dochází poměrně pravidelně.

Obvyklá preventivní doporučení
Doporučení pro prevenci napadení hasičů při zásahu lze dohledat zejména v odborných časopisech v USA. Tématu rizika setkání s násilím je obecně v USA věnováno v médiích výrazně více prostoru než v Evropě. Doporučováno je například: vyhodnocování rizika agrese již při oznámení MU na tísňovou linku, včasné přivolání policie, podrobný průzkum místa zásahu, zhodnocení možných rizik již při příjezdu, vytěžení informací (např. rizikovost lokality, přítomnost zbraní, probíhající konflikt/hádka na místě) a tomu uzpůsobené ustavení techniky i pohyb na místě, ohraničení místa zásahu vytyčovací páskou, dobré osvětlení místa zásahu i okolí. Obecně se popisuje vyšší riziko agresivního chování u skupin obyvatel, které k zasahujícím hasičům mohou mít již předem negativní vztah (drogově závislí, sociálně vyloučené osoby, osoby zapojené do kriminální činnosti nebo osoby, které neuznávají autoritu státu) [10]. V USA se popisuje také změna společenské normy – v minulosti zde byli hasiči vnímáni převážně jako „neutrální osoby“ a bylo „nepsaným pravidlem“, že nejsou napadáni. V současnosti je ale minimálně část společnosti vnímá jako jednu ze složek, která prosazuje autoritu státu, a stávají se tak častěji terčem hněvu a napadení [11]. Jako ilustraci této změny uvádí autor četná napadení zasahujících při záchranných pracích po hurikánu Katrina, včetně střelby na hasiče.

V podmínkách HZS ČR je prevenci agresivního chování a napadení věnován prostor například v rámci odborné přípravy „První psychická pomoc“. V jejím průběhu se hasiči učí a v rámci modelových situací prakticky nacvičují, jak komunikovat s potenciálně agresivní osobou na místě MU. Jsou seznamováni s tím, jak podpořit stabilizaci zasažené osoby tak, aby se u ní stres vyvolaný MU dále nestupňoval. S tím se pojí i významné snížení rizika napadení. Kroky první psychické pomoci jsou přílohou metodického listu číslo 9. kapitoly Ob Bojového řádu jednotek požární ochrany ².

Výcvik TPP HZS ZLK
V listopadu 2023 proběhl ve ZLK krátký výcvik TPP zaměřený na zvládání agrese a násilného chování při zásahu. Ten bylo možné uskutečnit ve spolupráci s odborem služební přípravy PČR ZLK a s policejními psychology PČR ZLK. Hlavní částí výcviku bylo několik modelových situací (otevírání bytu, resuscitace, evakuace osob bez domova z hořícího objektu), při kterých se policisté zhostili role figurantů.

Z následného společného rozboru modelových situací vyplynuly některé obecné zásady pro zajištění bezpečnosti osob na místě zásahu. V praxi se členové TPP při poskytování psychosociální pomoci dostávají do úzkého kontaktu s osobami v silném stresu, u kterých mají často minimální informace o jejich minulosti. Nelze tak u nich vyloučit nepředvídatelné a impulzivní reakce. Psychosociální pomoc může být poskytována nejen na místě zásahu, ale také například v místě bydliště dané osoby, což může zvýšit případná rizika pro členy TPP. Riziko napadení však samozřejmě hrozí všem zasahujícím. Proto v článku uvádíme některé hlavní zásady pro zajištění bezpečnosti a komunikace s agresivní osobou na místě zásahu. Vycházíme z doporučení příslušníků PČR i ze zásad poskytování první psychické pomoci:

• Zvažovat předem riziko násilí a napadení, monitorovat situaci na místě zásahu a sledovat varovné signály (např. výrazné napětí / nápadnosti v chování osob, vliv alkoholu/drog, přítomnost zbraní, podezření na domácí násilí nebo sebevražedné chování).
• Myslet na vlastní bezpečí. V případě potřeby včas ustoupit a vyžádat si spolupráci PČR.
• Při zásahu, kde se vyskytuje „riziková“, potenciálně násilná osoba, rozdělit role, monitorovat okolí i chování dalších osob. Předejít tomu, aby se všichni zasahující soustředili pouze na „rizikovou osobu“.
• Již při vstupu do objektu zvažovat možné únikové cesty. Nechat je volné, nepřehradit je materiálem/vybavením. Nenechat potenciálně agresivní osobu „odříznout“ únikovou cestu.
• Jeden zasahující stále sleduje „rizikovou osobu“, nikdy se k ní neotáčí zády.
• Při rostoucím napětí se snažit primárně komunikovat – deeskalovat situaci, „zaměstnat hlavu“ osoby v tenzi, oslovit její potřeby („Pojďte nám pomoci. Vyhlížejte sanitku.“, „Ukažte nám, kde máte hlavní uzávěr plynu.“ apod.). Hovořit klidným tónem hlasu, ale podobnou intenzitou jako druhá osoba.
• Při komunikaci pojmenovat hněv a jeho příčiny, normalizovat ho jako přirozenou reakci na zátěž (např. „Vidím, že máte vztek. Každý by se ve vaší situaci zlobil, to je pochopitelné.“).
• Nabízet sociálně přijatelné způsoby vybití (např. silně tlačit do zdi, mačkat nějaký předmět).
• Oslovovat rozumové zpracování situace (např. „Co myslíte, že se teď stane, když mě uhodíte? Je tady policie, jak bude muset postupovat? Pomůže vám to teď, když vás policisté budou muset zadržet?“).
• Pojmenovávat roli hasičů na místě (např. „My jsme hasiči, naše práce tady je…“, „My nic nevyšetřujeme, nehledáme viníka – to je práce policie.“).
• Je vhodné sledovat vzdálenost od zasažených osob, pro vlastní bezpečí udržovat případně přiměřený odstup.
• Sledovat vlastní postoj. Ruce při nárůstu napětí držet před trupem (což umožňuje rychlejší instinktivní krytí obličeje). Neklekat si, když si zasažený stoupne apod.
• Při vysokém riziku napadení využít cokoli jako štít – židli, kufr, zdravotnický batoh apod. Využít přirozenou bariéru – dveře, plot.
• Využít sílu skupiny – vzájemně se podpořit, stoupnout si blízko k sobě.
• Pokud se vyskytne zbraň / nebezpečný předmět, ihned to všem hlasitě oznámit a varovat je – „NŮŽ!“, „ZBRAŇ!“.

Vzhledem k nedostatku dostupných dat je obtížné posoudit aktuální míru rizika napadení hasičů při výkonu služby v ČR. V našich podmínkách se v současné době pravděpodobně jedná o převážně ojedinělé incidenty. Změna společenských podmínek však může tuto situaci v dohledné době změnit. Vývoj v USA nebo ve Velké Británii na základě dostupných dat naznačuje, že hasiči se zde, ve srovnání se situací v minulosti, častěji stávají terčem (někdy i cíleného) napadání. Jeví se tak namístě klást preventivně důraz na bezpečí hasičů jak při odborné přípravě, tak při veškeré činnosti v rámci operačního řízení.

kpt. Mgr. Marek HAJŽMAN, HZS Zlínského kraje, foto archiv HZS Zlínského kraje

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook