Hasičské kurzy první psychické pomoci
Školení a cvičení představují u hasičů jednu podle mého názoru jednu z prioritních oblastí. Když porovnám důležitost této oblasti u svého současného zaměstnavatele a nadnárodních firem, ve kterých jsem v minulosti pracoval, tak mohu říci, že u hasičů se ke školení přistupuje koncepčněji a více systematicky. Stejně tomu je i na poli psychosociální pomoci. HZS ČR má propracovaný a praxí ověřený způsob zaškolování výjezdových hasičů i kolegyň a kolegů z kanceláře v principech první psychické pomoci. První psychická pomoc je jednou z nejčastějších forem psychosociální pomoci.
Co je první psychická pomoc
Pod první psychickou pomocí si můžete představit různé způsoby stabilizace psychického stavu lidí, kteří se ocitli v jedné z nejtěžších chvil svého života. Určitá podobnost s první (zdravotnickou) pomocí není náhodná. Jejich společným cílem není celkové vyřešení vzniklé situace ale snaha zajistit, aby se stav zasaženého člověka dále nezhoršoval. Jedná se v obou případech o laickou formu pomoci, proto by ji do určité míry měl umět poskytnout každý z nás. Jejím cílem je u první i u první psychické pomoci předání zasaženého člověka povolanějším. U první pomoci jsou to vždy zdravotníci. U první psychické pomoci bývají zasaženi předáváni svým blízkým, ať jsou to naši příbuzní nebo přátelé, o kterých William Shakespeare psal, že si je máme k sobě „okovem připoutati“. V krajních případech mohou být lidé zasažení silným neštěstím předáni stejně jako u první pomoci do lékařské péče.
Systém kurzů první psychické pomoci „I“ a „II“
Školení v poskytování první psychické pomoci začíná dvoudenním modulem s podtitulem „základní principy“. V tomto úvodním setkání se seznámíte se souborem jednoduchých postupů, které si rovnou i vyzkoušíte na modelových situacích. Kurz první psychické pomoci „I“ se kromě modulu „základní principy“ skládá i z jednodenního „workshopu“. Jeho cílem je nácvik těch dovedností, které účastníkům při poskytování první psychické pomoci dělají největší potíže. Tento kurz nemá dopředu stanovený obsah, ten se tvoří až na místě podle aktuálních potřeb účastníků. Proto tato část kurzu první psychické pomoci „I“ nese v Česku stále trochu neznámý podtitul „workshop“. Po absolvování modulu „základní principy“ a „workshopu“ dostanou účastníci certifikát o úspěšném absolvování kurzu první psychická pomoc „I“.
Kurz první psychické pomoci „II“ je připravený pro ty z vás, kteří byste si chtěli tyto dovednosti dál prohlubovat. Je zaměřený na situace, kdy byste si během intervencí u zásahu nemuseli vystačit se základními principy. Zaměřujeme se zde na poskytování první psychické pomoci dětem, seniorům, zdravotně postiženým, uživatelům návykových látek, duševně nemocným, osobám s úmyslem spáchat sebevraždu a „jinak věřícím“ lidem. Základní směr pomoci zůstává pořád stejný, – 1) přiblížit se k zasaženému člověku, 2) intervenčně s ním pracovat a 3) předat ho –, ale jsou zde různé akcenty a specifika, které mohou dost podstatně ovlivnit naše uvažování i kroky při práci se zasaženým člověkem. Jako příklad bych uvedl mnohem silnější důraz na vlastní bezpečnost u rozhovoru s osobou, která má úmysl spáchat sebevraždu, než je tomu při intervenční práci se sklíčeným člověkem, který před několika hodinami byl silně zasažen nějakou mimořádnou událostí. I po tomto kurzu si účastníci odnesou certifikát o absolvování.
Kurzy jsou vedeny v tandemu psycholog a člen posttraumatického týmu, aby při nich byl vždy zohledněn jak pohled odborníka na duševní zdraví, tak i proškoleného laika s letitou praxí v hasičině.
Kurzy první psychické pomoci nejsou jenom pro výjezdové hasiče
Protože se poskytování první psychické pomoci stejně jako první pomoc řadí do souboru tzv. „prvních občanských pomocí“, které bychom měli do určité míry chtít i umět poskytnout všichni, není toto školení uzavřeno pouze pro výjezdové hasiče. Je zřejmé, že oni budou mít vždy více příležitostí stát oporou nešťastným lidem. Dovednosti z těchto kurzů se ale dají dobře uplatnit i v osobním životě. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že mé zásahové zkušenosti mě na jednu stranu zocelily. Na druhou stranu mě učinili citlivějším, vnímavějším a všímavějším vůči druhým lidem, a to nejen v situaci jejich akutní krize.
(autor článku: mjr. Mgr. Tomáš Adámek, psycholog HZS Jihočeského kraje)