Republikového mistrovství se zúčastní reprezentační výběry každého HZS kraje. Své borce do Liberce tedy vysílá i HZS Jihočeského kraje. Jak probíhá příprava, jaké má jihočeský tým ambice a jak vůbec mistrovství probíhá, přiblíží ředitel HZS Jihočeského kraje, územního odboru Jindřichův Hradec plk. Ing. Lukáš Janko, který je zároveň vedoucím našeho jihočeského družstva.

Pane řediteli, příprava reprezentačního týmu HZS Jihočeského kraje je určitě již v plném proudu. Můžete nám prozradit, jak probíhá?

V posledních dnech probíhá trénink především kolektivních disciplín, a to štafety 4 x 100 m s překážkami a požární útok. Snažíme se co nejvíce dopilovat formu na vrchol naší sezóny. V loňském roce se nám tyto dvě disciplíny nepodařily podle našich představ, tak se na ně letos hodně připravujeme. 

Kolik závodníků je v současné době v přípravě a kolik jich nakonec bude na soupisce HZS Jihočeského kraje pro mistrovství? Kdy bude uzavřena soupiska družstva a co rozhodne, že právě tito jihočeští sportovci nakonec nastoupí na startovní čáru?

Naše příprava na letošní rok už vlastně začala v loňském roce. Krajský výběr se rozšířil o nováčky, kteří nastoupili k jihočeskému profesionálnímu sboru, a při zimní přípravě se učí od našich nejlepších závodníků. Před velkými prázdninami začali už trénovat jen ti, co pojedou na mistrovství. V průběhu roku jsme měli přibližně 20 členné družstvo a do Liberce pojede 10 nejlepších závodníků.  Z těchto deseti je 7 závodníků z územního odboru Jindřichův Hradec, 2 z územního odboru České Budějovice a 1 z územního odboru Strakonice. Startovní listinu jsme uzavřeli v průběhu července, v tomto termínu dochází i k zaslání přihlášky pořadateli soutěže.

Pokud je možné toto prozradit: jaký motivační program používáte pro své svěřence?

Na programu pracujeme průběžně, dle potřeby, načasování a na každého platí něco jiného. Je to know-how, nechtěl bych moc prozrazovat a jsem moc rád, že se na něm shodujeme s trenéry a myslíme si, že to docela funguje.  

Jste na své svěřence přísný? Budou se moci například v průběhu mistrovství jít pobavit na společenský večer, který je pro sportovce připraven?

Přísný určitě ne, jsem moc rád, že máme všichni společný cíl. Já mám velké štěstí, snažím se navázat na předchůdce, emeritního ředitele Jana Všetečku, který dokázal během svého působení dát dohromady kluky i trenéry, kteří jsou tak trochu srdcaři. Velkou práci a velké poděkování si zaslouží i hlavní trenér Martin Hrádek, je to klíčový člověk pro krajský výběr.
Společenský večer si určitě nenecháme ujít, je to setkání všech sportovců, kteří se na chvilku promění v kamarády, to je samozřejmě legrace. Mezi závodníky je samozřejmě zdravá rivalita, ale vždy, když jsme potřebovali, tak nám někdo pomohl a obráceně.
Ještě k dokončení té otázky, každý ze závodníků ví, že druhý den musí podat „nejlepší“ výkon a že jsme se na to připravovali celý rok, ale stejně poslední z večírku odcházím já J.

Jaké jsou reálné šance na umístění Jihočeského družstva a jaké je Vaše tajné přání, co se umístění týče? Musíme se bohužel přiznat, že výsledek z posledního republikového mistrovství nebyl úplně podle představ. Tak jak letos?

Letošní sezóně jsme dali opravdu hodně, intenzivně se začalo trénovat hned v lednu, hlavně fyzička a individuální disciplíny – 100 m s překážkami a výstup do 4. nadzemního podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku. V průběhu, za to jsem moc rád, se klukům vyhnulo vážnější zranění, tak jsme nemuseli nic zásadního řešit. Nechci zapomenout, kluci mají můj obdiv, že to v tomto tempu vydrželi, malé bolístky mají, ale nic, co by mělo ovlivnit výkon.
Výsledné umístění se skládá ze 4 disciplín a každá dokáže celkový výsledek ovlivnit. Chtěli bychom se umístit kolem 10. místa, ale to jsme loni chtěli také. V průběhu sezóny jsme sledovali výsledky našich potenciálních konkurentů a mohlo by nám to vyjít. Určitě by pro nás byl velký úspěch 8. místo, je to už velké přetahování o každou setinku na každé disciplíně a taky o štěstí.

A na závěr… Vy sám jste bývalý závodník na republikové úrovni. Nestýská se Vám po tréninkové, závodní a mistrovské atmosféře?.

Stýská, mám na to moc hezké vzpomínky a jsem moc rád, že jsem to mohl prožít. Vždycky když jsme na nějakém velkém závodě, tak si tu atmosféru připomenu a zavzpomínám si. Myslel jsem si, že nezávodit je pohoda, ale je to o nerv, povede se, nepovede, máme všechno, jsou všichni připraveni… Předtím jsem se soustředil na svoji disciplínu a na celek jsem tolik nemyslel.
K dřívějšímu konci mé závodnické kariéry přispělo zranění, nebylo to nic vážného, ale ovlivňovalo to mé výkony a pro družstvo to nebylo dobré. Trénink mi rozhodně schází, vyměnil jsem ho za židli, ale snažím se fyzičku pořád udržovat, ale už na to není tolik času.