Na severu okresu zůstal záchranný odřad odříznutý od okolí úplně. Hasiči si zde museli poradit nejen s komplikovanou dopravou, ale také s vypadávajícím signálem a špatným spojením na krizový štáb, který záchranné práce řídil.

Evakuace a záchrany tak probíhaly za dramatických okolností. Mnohdy ani náš lesní speciál Mercedes Unimog s vyšší brodivostí silný proud a jízdu v rozbouřené řece nezvládal. „Kolikrát jsem měl pocit, že plaveme, ale nakonec jsme to vždycky nějak zvládli. Podařilo se nám například zachránit muže, kterého strhnul silný proud, zaklínil se pod plotem a nemohl se dostat ven. Nad hladinou mu trčela jen hlava, držel se z posledních sil. Hrozilo, že jej řeka za chvíli zaplaví úplně. Ve vodě byl asi hodinu, než se mu podařilo dovolat pomoci. Nakonec jsme jej vyprostili, poskytli mu první pomoc a dostali jej do bezpečí,“ popisuje jednu z desítek dramatických záchran velitel odřadu Marek Záhorský ze stanice Jeseník, který je ve Vidnavě a okolí od začátku povodní.

S neuvěřitelným nasazením koordinuje celou oblast. Až do včerejška byla tato část dopravně naprosto odříznutá od okolí. „Zůstali jsme na spoustu věcí sami, ale poradili jsme si, improvizovali jsme, lidé se spojili a pomáhali. Půjčovali těžkou techniku, sdíleli spolu zásoby,“ komentuje velitel solidaritu a nasazení místních obyvatel.

por. Mgr. Lucie Balážová
tisková mluvčí
HZS Olomouckého kraje
T: 777 420 107
M: lucie.balazova@hzscr.cz
M: olk.mluvci@hzscr.cz

I když ještě před začátkem povodní probíhaly na mnoha místech evakuace obyvatel, někteří z nich odmítli domovy opustit. Jenže…

Pak se situace z hodiny na hodinu výrazně zhoršila, voda rychle stoupala a hasiči se pro obyvatele vraceli. „Doma zůstala maminka se dvěma malými dětmi, v noci pak volala na tísňovou linku o pomoc. Tak se pro ně kluci vydali na člunu. Během záchrany ovšem vypadlo spojení, takže jsem neměl o nich v tu chvíli žádné zprávy. Když se po dvou hodinách vrátili zpět, strašně se mi ulevilo. Zachránili 9 lidí,“ popisuje velitel prostějovského odřadu David Ochman perné chvíle v Mikulovicích.

Když se naši záchranáři dostali na člunu k prvnímu domu, volali na ně další lidé a chtěli pomoci. „Kluci se k některým museli strašně složitě dostávat, stříhali ploty, museli mezi domy na lanech v tom silném proudu i plavat, ale naštěstí všechny dostali k tatrovce a převezli je do bezpečí,“ vysvětluje velitel s tím, že hladina stoupala strašně rychle a situace se komplikovala i během záchran lidí. „Na některá místa šli kluci ještě pěšky, zpátky už bylo půl metru vody,“ doplňuje s tím, že spolupráce s místním starostou byla na jedničku. „Zažil povodně v 97, takže přesně věděl, kde budou kritická místa, to nám velmi při práci pomohlo,“ uzavírá.

V Bělé pod Pradědem operoval olomoucký odřad, který se zde potýkal s rozbouřeným živlem a především chybějícími mosty na druhý břeh řeky, kde potřebovaly pomoc desítky lidí.

V neděli nad ránem byl přejezd posledního mostu však možný jen s velkou dávkou odvahy a zkušeností. „Měli jsme jet zachránit starší manželský pár do domu, který byl už zaplavený vodou, utekli před ní na půdu, hladina stále stoupala. Jeden ze strojníků ze záchranného útvaru s osmikolovou Tatrou přejel poslední funkční most, přes který se ale valila voda neskutečnou silou. I když už to bylo na hraně, zvládli jsme to, klobouk dolů před kolegovými řidičskými schopnostmi. Dojeli jsme, kam to šlo, člun jsme zajistili o tatrovku a vydali jsme se k domu. Celou záchranu komplikoval silný proud a poloha domu, manžele jsme z půdy ale nakonec dostali do člunu s notnou dávkou improvizace, pak do bezpečí,“ popisuje velitel odřadu Pavel Thin jednu z mnoha záchranných akcí. Následně museli automobil kvůli rozbouřené řece nechat na vyvýšeném místě a absolvovat komplikovaný návrat na základnu pěšky.

V Bělé řešili hasiči i začínající porod, naštěstí miminko počkalo až na přepravu do nemocnice, kterou jsme pro mladou nastávající maminku zajistili.

Kritické situace zažívali také hasiči v Písečné, kde zachraňovali desítky lidí. Obec odříznutá od ostatních a rozdělená rozbouřeným živlem na poloviny.

Situace byla komplikovaná a nebezpečná. „V neděli ráno jsme při jiné záchranné akci v Mikulovicích narazili na dům s uvězněnou rodinou a zraněným mužem. Zachránili jsme je na člunech, pomocí lanového traverzu ve chvíli, kdy už voda zaplavovala celé domy,“ popisuje velitel odřadu v Písečné Radek Tomčík ze stanice Přerov.

V jednu chvíli museli hasiči odstavit cisternu na kopec, hrozilo, že je řeka v místě uvězní. Přidali se proto k prostějovskému odřadu, který se vracel do Mikulovic. Po cestě se s nimi utrhla část podemleté silnice a jejich cisterna se v silném proudu naklonila. Hrozilo, že se převrhne a řeka kabinu i s hasiči zaplaví. „Vylezli jsme přímo do vodního proudu, pomocí lan jsme se zajistili o sloup a vydali jsme se k němu. Naštěstí se nám podařilo postupně dostat k nejbližšímu domu a pak jsme postupně sloup od sloupu všichni postupovali až k obecnímu úřadu, kde bylo velení. Cisternu voda strhla ještě hlouběji do výkopu, povedlo se nám dostat do bezpečí včas,“ vypráví velitel.

Improvizovat museli v mnoha případech, hlavně při dopravě hasičů na místa, kde lidé potřebovali pomoc. „Nebyl čas, tak jsme naskákali do Fordu Ranger všichni, kdo jsme se vešli, třeba i 10 chlapů. Kdybychom šli pěšky, tak by mohlo být pozdě,“ vysvětluje velitel.

Záchranu doslova za 5 minut 12 prožili členové odřadu v České Vsi. Když v hasičském vozidle přepravovali přes poslední průjezdný most v obci dvě maminky se dvěma malinkými dětmi, byla už jízda po konstrukci nebezpečná.

„Věřil jsem tomu, že to přejedeme. Podařilo se nám to, i když už se voda valila všude okolo nás. Převezli jsme celou posádku do bezpečí, přiznám se, že mi spadnul kámen ze srdce. Za pár minut už most řeka strhnula a tím nám definitivně sebrala jedinou přístupovou cestu na druhý břeh. Pak už byla jen jedna možnost. Vrtulníky,“ vysvětluje velitel odřadu v České Vsi Dušan Bátěk ze stanice Olomouc.

V týmu měl také hasiče ze stanice Šternberk, kteří kromě desítek lidí zachránili i několik zvířat. Při jedné události pomohli psovi, který s dalšími domácími zvířaty uvízl v rodinném domě. Ten zůstal uprostřed divoké řeky. Hasiči se i přes silný proud propracovali až k poničenému objektu. Zde začala improvizace: museli vyrobit postroj, aby psa přes řeku pomocí lana dostali, rozhodně by to sám nezvládnul. Nakonec se vše podařilo a majitel se slzami v očích hasičům poděkoval.