Linky tísňového volání
Hasiči, zdravotní záchranáři a policisté jsou 24 hodin denně připraveni vyjet a poskytnout nám svou pomoc. Jen musíme vědět, jak si je správně a rychle přivolat.
Každý z nás se můžeme stát svědkem, přímým účastníkem nebo i postiženým nějaké mimořádné události, která ohrožuje zdraví naše či našich blízkých, život, majetek nebo životní prostředí. Velmi důležité je v takové situaci vědět, jak si poradit, nezpanikařit, ale rychle a správně přivolat pomoc.
Hasiči, zdravotní záchranáři a policisté jsou 24 hodin denně připraveni vyjet a poskytnout nám svou pomoc, jen musíme vědět, jak si je správně a rychle přivolat. Pokud si osvojíme základní pravidla komunikace a zachováme při volání „chladnou hlavu“, můžeme tak usnadnit a hlavně urychlit vyslání pomoci.
Linky tísňového volání:
- 112 – jednotné evropské číslo tísňového volání, použít v případě, když je třeba asistence více záchranných složek najednou (např. složitá dopravní nehoda) nebo si nejsme jisti, kterou kontaktovat. Tato tísňová linka funguje v celé Evropské unii a postupně se zavádí i v dalších státech;
- 150 – Hasičský záchranný sbor ČR;
- 155 - Zdravotnická záchranná služba;
- 158 - Policie ČR.
Volání na linky tísňového volání 150, 155 a 158 je z pevných linek a mobilních telefonů bezplatné. V případě předplacených SIM karet musíme mít na kartě alespoň minimální kredit.
Volání na tísňové číslo 112 je rovněž bezplatné, v mobilním telefonu není nutné mít nabitý kredit, lze volat bez vložené SIM karty i přes zamčenou klávesnici. Chybí-li na místě signál příslušného operátora, je hovor uskutečněn prostřednictvím sítí ostatních operátorů (postačí signál jiného telefonního operátora, který je povinen hovor zabezpečit). V zahraničí je možné volat i bez aktivovaného roamingu. Operátoři tísňové linky 112 hovoří světovými jazyky. Technologie tísňové linky 112 umožňuje identifikovat telefonní číslo volajícího a přibližně místo kde se nachází. Volajícího lze lokalizovat dokonce i v případě, že volal z mobilního telefonu bez vložené SIM karty. Telefonní centra tísňového volání 112 jsou v rámci České republiky hlasově i datově propojena. To znamená, že v případě přetížení nebo výpadku telefonního centra v jednom kraji, jsou hovory na tísňovou linku 112 automaticky přesměrovány na další telefonní centra tísňového volání do jiného kraje tak, že to volající nepozná ani na rychlosti ani na kvalitě odbavení. Tímto způsobem je zaručeno, že se občan vždy dovolá.
Jak správně volat:
- zachovejme klid, najděme si bezpečné místo k volání (mimo vozovku, dál od ohně apod.) a vyčkejme na přihlášení operátora
- stručně ho informujme o tom, co se stalo (co je ohroženo nebo zasaženo, jaký je počet postižených - tato informace je nutná k posouzení, jakou pomoc vyslat), kde se událost stala (např. adresa, číslo silnice, kilometr, směr jízdy, popřípadě bližší určení ve volném terénu - tato informace je nutná ke snadnému a rychlému nalezení místa události), sdělme, kdo volá (své jméno a telefonní číslo)
- věcně odpovídejme na doplňující otázky operátora
- vždy vyčkejme na ukončení hovoru operátorem, nezavěšujme jako první
- postupujme podle pokynů a rad operátora
- ponechme si telefonní linku volnou pro další komunikaci s operátorem (zjištění dalších informací nebo poskytnutí dalších rad)
- pokud se situace na místě změní (zhorší nebo zlepší), zavolejme na tísňovou linku znovu a podejme o aktuální situaci zprávu.
Často se stává, že více volajících ohlašuje stejnou mimořádnou událost. Může proto dojít k tomu, že volajícího operátor tísňové linky požádá pouze o poskytnutí dodatečných nebo upřesňujících informací a hovor ukončí. Operátor tímto způsobem zabraňuje zbytečnému opakování stejných informací a uvolňuje tísňovou linku pro další tísňové hovory.
Při volání na linku tísňového volání 112 není nikdo anonymní. Vyspělá technologie umožňuje nejen zjistit přesně místo, odkud dotyčný volá, ale i jeho číslo, volajícího lze identifikovat i při volání mobilního telefonu bez SIM karty. Každé volání na linky tísňového volání je zpětně dohledatelné, veškeré hovory jsou nahrávány a archivovány. Pokud někdo tísňovou linku zneužije, hrozí mu dle zákona o elektronických komunikacích pokuta. V určitých případech lze zlomyslné volání klasifikovat jako trestný čin, pak dotyčnému hrozí trestní odpovědnost.
Jak poznáme, kde se vlastně nacházíme?
Všude kolem sebe máme mnohem více orientačních bodů, než si běžně uvědomujeme a co nejpřesnější lokalizování místa mimořádné události má pro rychlost pomoci zásadní význam.
Ve městech je situace jednodušší. Každá ulice má název, stejně tak domy svá čísla. V menších obcích mohou být domy označeny pouze číslem bez názvu ulice. V některých městech jako např. v Praze nám pomůže číselné značení sloupů veřejného osvětlení. Orientačním bodem mohou být budovy, jako jsou školy, pošty, kostely, hřbitovy, benzinové stanice, obchodní centra nebo i tovární komíny, zastávky městské hromadné dopravy apod.
Na dálnici je každý půl kilometr označen číslem, podstatné je rovněž, abychom udali správný směr jízdy (např. dálnice D1, 105,5 kilometr, směr z Prahy na Brno). Pokud budeme volat z dálniční hlásky, je rovněž označena číslem, na kterém kilometru se nachází. Silnice I. třídy jsou označeny číslem (např. I/49). Na silnicích nižších tříd jsou značeny číslem podjezdy, mosty (např. 148‑005), také železniční přejezdy mají na výstražném sloupku umístěno identifikační číslo (např. P8451).
V přírodě je určení přesné polohy složitější. Nejpřesnější je pomocí GPS souřadnic (díky GPS navigaci nebo tzv. chytrým mobilním telefonům). Nemáme-li tu možnost, hledejme tzv. body záchrany, turistické značení, nadzemní elektrické vedení velmi vysokého napětí, vodní toky a nádrže. Památná místa (pomníky, kaple), vysílače, rozhledny, železniční viadukty, mosty, to vše nám může posloužit k orientaci v neznámém terénu.
Více informací naleznete v publikaci „Víš, odkud voláš na tísňovou linku 112“. Naleznete ji na odkaze - http://www.hzscr.cz/clanek/prirucky-letaky-a-materialy.aspx.
