Tato kvalifikace je nejvyšší možnou, kterou lze v potápěčské činnosti u HZS ČR dosáhnout, a vyžaduje bohaté zkušenosti z praxe (zásahová i výcviková činnost). Zároveň je po uchazečích vyžadována i schopnost se odborně vyjadřovat a mít pedagogické dovednosti.

Praktická část kurzu se konala na třech zatopených lomech v Pardubickém kraji – Borek, Leštinka a Srní. Adepti na získání kvalifikace při ní měli dokázat jak vlastní potápěčské dovednosti, tak schopnost předávat zkušenosti a sdílet informace i méně zkušeným potápěčům nebo úplným nováčkům, kteří se chystají s potápěním u HZS ČR začít. K adeptům byli přiděleni potápěči, kteří simulovali neznalost a záměrně prováděli chyby, na které uchazeči museli reagovat. Na každou cvičící skupinu dohlíželi vždy minimálně dva instruktoři, kteří na závěr výkony vyhodnocovali.

Pro závěrečnou praktickou zkoušku byl zadán přesný plán ponoru včetně zvládání krizových situací pod vodou se zakrytým zorníkem masky (maska byla polepena speciální izolepou na vnější straně zorníku). Jednalo se například o náhodné uzavírání ventilu lahví dvoumontáže, simulaci ztráty vodícího lanka, po kterém se adepti poslepu pohybovali směrem ke vstupu do vody, nebo ztrátu vztlaku.

V teoretické části měli adepti za úkol připravit prezentaci na odborné téma. Prezentace musela být přesně na 25 min a byla přednášena většímu množství posluchačů z  kurzu Potápěč 2. stupně, který probíhal současně, aby byly nastaveny reálné podmínky přednesu se zpětnou vazbou posluchačů. Nakonec museli adepti na instruktorskou kvalifikaci odpovídat bez předešlé přípravy na odborné otázky z potápěčské fyziky, fyziologie, potápěčských nehod a techniky. Otázky zadávala komise složená z instruktorů potápění HZS Hl. m. Prahy, ZÚ Hlučín a ŠVZ HZS ČR Brno.
Na závěr kurzu bylo provedeno vyhodnocení průběhu celého kurzu a předání osvědčení o specializačním kurzu Potápěč instruktor.