Ukrytí ve stálém úkrytu
Stálé úkryty byly budovány po druhé světové válce, zejména v době „studené války“, pro účely ochrany před útokem za použití zbraněmi hromadného ničení.
Stálé úkryty nebyly budovány rovnoměrně na celém území České republiky, ale na vybraných místech strategického významu, popř. ve vybraných podnicích na základě provedených analýz a stanovených kritérií. Od 90. let, kdy stát přestal výstavbu a údržbu stálých úkrytů financovat, jejich počet trvale klesá. Nicméně i vyřazené stálé úkryty jsou nadále evidovány, aby mohly být po provedení nezbytných úprav v případě potřeby využity jako improvizované úkryty, bude-li to jejich technický stav dovolovat.
K tomu, aby byl stálý úkryt použitelný, je nutné, aby byl vybaven potřebnými technologickými zařízeními (zejména filtroventilační zařízení, dieselagregáty, vodní hospodářství) a jejich funkčnost byla pravidelně kontrolována. Podle současně platné legislativy odpovídá za stavebně-technický stav stálého úkrytu jeho majitel.
V případě potřeby by bylo zahájeno postupné zpohotovování stálých úkrytů, které zahrnuje kontrolu funkčnosti úkrytu, dovybavení úkrytu potřebnými technologiemi a materiálem a další nezbytné kroky vedoucí k uvedení stálého úkrytu do provozu.