Časopis 112 ROČNÍK XVII ČÍSLO 3/2018

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA máme rozbor požáru objektu třídírny odpadů v okrese Kladno. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dozvíte, že ve ŠVZ HZS ČR – středisko Brno se začátkem letošního roku uskutečnil kurz Obsluha motorových pil. Dále o tom, jak správně reagovat při dopravních nehodách. Přečtete si o spolupráci psychologické služby HZS ČR se zahraničními subjekty, ale také o spolupráci HZS Pardubického kraje s neziskovými organizacemi při mimořádných událostech. Rubrika OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ přináší první část řízení procesů při zajišťování nouzových dodávek pitné vody. Dočtete se o aktuálních mimořádných událostech řešené na úrovni Evropské unie. Informuje vás o 17. ročníku konference Ochrana obyvatelstva. V informacích vás seznámíme se seriálem soutěží v roce 2018. 17. května tohoto roku opět odstartuje první kolo Velké ceny ČR v požárním útoku, jako již tradiční součást série ročníků sportovních soutěží. Přílohou časopisu je Statistická ročenka 2017. 

Technicko­ provozní funkce infrastruktury měst a obcí je v současné době jednou ze základních podmínek pro život. Zdroje médií a pitné vody, včetně jejich distribučních systémů, vytváří podmínky provozu ostatní infrastruktury státu a užívání bytového fondu. Jednotlivé provozní systémy technické infrastruktury však vykazují různé stupně zranitelnosti přírodními vlivy nebo antropogenními událostmi.

Obr. 1 Vodárenská nádrž jako součást územní udržitelnosti krajiny
Nejzranitelnějším infrastrukturním za­řízením, s rychlým kaskádovitým dopadem na životní prostředí obyvatelstva, jsou vodní ekosystémy a vodárenská zařízení. Jejich zranitelnost vyplývá z jejich fyzikální podstaty a snadnosti jejího vzniku. Na danou hrozbu a eliminaci následků se musí veřejná správa prostřednictvím systémů krizového řízení vždy připravit.

Postupy a prostředky ke zvládání mimořádných událostí a krizových situací při řízení procesů v praxi
Současná vyspělá lidská společnost je zdánlivě méně zranitelná před působením přírodních vlivů ve srovnání s minulými staletími. Významný, zejména technický a technologický pokrok dané konstatování umocňuje, ale neplatí v celém rozsahu. Lze, jak je všeobecně známé, účinněji využívat lidského poznání v řadě procesů, ale taktéž se změnou lidských nároků na životní podmínky a kumulací lidí na menším prostoru se zvyšuje nebezpečí vzniku přírodních a antropogenních hrozeb. Ve srovnání s minulostí je nyní většina populace životně odkázána na funkci obecné, technické a dopravní infrastruktury státu. Jakékoli narušení její funkce může mít nebo má vážné dopady na životní podmínky většiny obyvatelstva.
Jednou z největších, dosud podceňovaných hrozeb, je vznik mimořádných událostí nebo krizových situací na vodních ekosystémech a v užším smyslu i ve vodárenství. Dlouhodobá stabilita vodních ekosystémů a spolehlivost vodárenských systémů hromadného zásobování pitnou vodou je primárním předpokladem funkce nejen bytového fondu měst a obcí, ale současně i udržení provozuschopnosti ostatních druhů infrastruktur. Bez dodávek pitné vody nelze zajistit provoz nemocnic, výrobu potravin, ubytovací a obchodní služby a další nezbytnou činnost většiny ostatních infrastruktur. Ve velkých městech a aglomeracích s nižším výskytem přirozených zdrojů požární vody slouží vodárenské systémy současně jako jeden z hlavních víceúčelových zdrojů požární vody k zabezpečení zastavěných i nezastavěných území. Pro uvedený neopominutelný strategický význam vodních ekosystémů a vodárenských systémů se zaměříme do oblasti jejich podpůrné funkce v životě lidské populace s cílem upozornit obecnou i odbornou veřejnost na hrozby, které mají potenciál rychle změnit standardní prostředí v krizové situace.

Kritická infrastruktura a její význam pro funkci zastavěných území
Od druhé poloviny 19. století, s rozvojem tzv. vědecko­ technické revoluce, se zásadně mění životní podmínky lidské populace. Obyvatelé mají možnost získávat jiné druhy energií ke svým potřebám a může se rychle rozvíjet průmyslová výroba, nezávislá jen na lidské práci. Jednou z prvních možností byla výroba elektrické energie, výroba plynu a možnost čerpání vody z větších hloubek, než bylo dosud ve větším množství možné. Uvedené změny umožnily větší kumulaci lidí na relativně malém prostoru měst, ale současně vyžadovaly i vybudování nových typů infrastruktur zastavěných území, které se dají v podmínkách České republiky identifikovat mezi odvětvími kritické infrastruktury, vymezenými v krizovém zákonu [1] takto:

• Obr. 2 Kontaminace trubního systému při havárii vodovoduenergetika,
• vodní hospodářství,
• potravinářství a zemědělství,
• zdravotnictví,
• doprava,
• komunikační a informační systémy,
• finanční trh a měna,
• nouzové služby,
• veřejná správa.

O tom, která ze součástí základní strategické infrastruktury České republiky se současně stane prvkem kritické infrastruktury, rozhodují příslušné orgány krizového řízení na základě průřezových a odvětvových kritérií, uvedených v prováděcím právním předpisu ke krizovému zákonu [2]. Prvek kritické infrastruktury musí současně naplňovat obsah definice kritické infrastruktury vymezené krizovým zákonem, tedy že narušení jeho funkce by mělo závažný dopad na bezpečnost státu podle zvláštního právního předpisu [3] a na zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu.
Nemenší význam v reálném prostředí měst a obcí mají i součásti infrastruktury, které nesplňují výše uvedená kritéria pro kritickou infrastrukturu. Jejich potenciální narušení nebo vyřazení z provozu sice nenarušuje strategické prostředí státu, ale pro obyvatelstvo a životní podmínky lidí má vždy mimořádně negativní vliv. Jednou z nejvážnějších je vznik mimořádné události nebo krizové situace na vodárenských systémech vodovodů pro veřejnou potřebu. Její negativní dopad se promítne bez výjimky vždy do všech infrastruktur dotčené obce, města nebo regionu. Téměř vždy vyvolá různě časově dlouhé přerušení funkce zdravotnických služeb, evakuaci pacientů, vyřazení výroby potravin, omezení nebo zrušení ubytovacích služeb a celou další řadu negativních následků, včetně výrazného snížení požárního zabezpečení staveb z víceúčelového zdroje požární vody, tj. vodovodní sítě.

Vodní zdroje a vodárenství ve vztahu k trvalé udržitelnosti funkce území
Vodní ekosystémy mají zásadní význam k trvalé využitelnosti území, jeho rozvoji a taktéž k udržení jeho funkce k hospodářskému využívání. Vzhledem k tomu, že Česká republika nemá k dispozici žádný významný přítok vody na své území ze sousedních států, je zcela odkázána na vlastní hospodaření s povrchovými a podzemními vodami. Významnou úlohu na ochraně vodních ekosystémů před potenciální kontaminací plní vodní díla vodárenských systémů pro veřejnou potřebu.

Zdroje pitné vody
V podmínkách ČR se k výrobě pitné vody využívají povrchové a podzemní vody. Ekvivalent jejich využití je téměř vyrovnaný, tj. 50/50 % [4]. Zásadním rozdílem je však jejich účel pro zastavěná území. Povrchové, akumulované vody ve vodárenských nádržích (viz obr. 1), jsou převážně zdroji pitné vody pro velká města, průmyslové aglomerace a vodárenské soustavy. Mají nezastupitelný význam nejen pro vodárenství, ale současně pro vodní ekosystémy území.
Podzemní vody, které není nutné ve většině případů upravovat na standardy vody pitné, jsou primárními zdroji pitné vody pro místní vodovody a zejména pro individuální bytové objekty. Podzemní voda je čerpána ze dvou základních zvodnělých vrstev – mělké zvodnělé vrstvy a hluboké zvodnělé vrstvy. Rozdíl není jen v názvu, ale především ve vydatnosti vodního zdroje, době její obnovitelnosti z dešťových nebo sněhových srážek a kvalitě čerpané vody. S nastávající klimatickou změnou v podmínkách ČR hrozí, že vznikne minimálně periodický regionální nedostatek podzemních vod a taktéž změna jejich kvality.

Distribuční systémy pitné vody
Pro udržitelnost území a jeho hospodářské využívání mají nezastupitelný význam distribuční vodárenské soustavy. Jejich účelem je dodat spotřebitelům čerstvou pitnou vodu v nezměněné kvalitě a při stanoveném zdravotním zabezpečení. Pro daný účel slouží v ČR následující vodárenské systémy:

• vodárenské soustavy skupinových a oblastních vodovodů,
• místní vodovody měst a obcí,
• vnitřní vodovody různých typů areálů.

Kromě uvedeného hlavního úkolu, tj. dodávce pitné vody občanům a infrastruktuře území, jsou taktéž vodárenské systémy významným víceúčelovým zdrojem požární vody [5], zejména zastavěných území.

Hrozby vodním ekosystémům a vodárenským zařízením
Vodní zdroje a vodárenské systémy pitných vod, jak vyplývá z předcházejícího textu článku, jsou významnou a nezastupitelnou technickou infrastrukturou, ale taktéž mimořádně lehce zranitelnou. Jejich zranitelnost především spočívá ve fyzikálních vlastnostech vody, která rychle rozpouští řadu látek a taktéž tyto látky do sebe přijímá. Bez účinné ochrany vodních ekosystémů a vodárenských zařízení vzniká celá řada hrozeb, které výrazně mění standardy života lidí a vyřazují z provozu infrastrukturu území. K hlavním rizikům a hrozbám lze jednoznačně zařadit následující:

• přírodní nebo antropogenní kontaminace akumulovaných vod,
• přírodní nebo antropogenní kontaminace tekoucích vod různých recipientů,
• kontaminace pitných akumulovaných vod ve vodojemech,
• kontaminace trubních řadů vodárenských systémů.

Každé z uvedených a dalších rizik, mají potenciál vážně narušit vodní ekosystém, život flory a fauny v něm a současně i dodávku pitné vody spotřebitelům. Pro lidskou populaci mají tyto hrozby různou váhu a negativní následky. Jestliže narušení vodních ekosystémů působí na fyzickou osobu jen nepřímo, snížením životního komfortu bytového fondu, tak kontaminace trubního systému pitných vod (viz obr. 2) velmi vážně ohrožuje zdraví lidí a v mnoha případech i jejich životy.
Uvedeným typům přírodních a antropogenních kontaminací zdrojů vod lze jen obtížně zabránit. Jsou součástí přírodních zákonů nebo antropogenních jevů lidské společnosti. V reálné praxi lze jen mírnit jejich následky, například formou krizového řízení procesů při vzniku mimořádné události nebo krizové situace.

Řízení procesů při zajišťování nouzových dodávek pitné vody
Připravenost státu, resp. orgánů krizového řízení na řešení krizových situací vyplývá z krizového zákona [1] a dalších právních předpisů vztahujících se k dané problematice. Při procesu zpracování krizových plánů a plánů krizové připravenosti (subjektů kritické infrastruktury) je vhodné, aby dotčené právnické osoby nebo instituce postupovaly v souladu s právními předpisy a zpracovanými metodikami.
Z pojetí daného přístupu k řešení bezpečnostních opatření mimo jiné vyplývá nutnost přípravy na krizové situace. Ve vodárenství, obdobně jako u jiných technických infrastruktur, je vhodné v prvním kroku, tedy před zahájením realizace jakýchkoli dalších činností, vypracovat myšlenkovou mapu.

Myšlenková mapa
Forma myšlenkové mapy není nikdy předem daná. Vyplyne z řešení předmětného úkolu, měla by však obsahovat minimálně následující oblasti:

• jaké hrozby vznikají předmětnému vodárenskému systému,
• které oblasti životního prostředí a infrastruktury budou ohroženy,
• jaké budou dopady na spotřebitele pitné vody a požární zabezpečení území,
• jakou další součinnost potřebují orgány krizového řízení při řešení krizové situace,
• které odpovědné orgány veřejné správy je nutné zapojit do činnosti.

Obr. 3 Schéma rozvodů vody vodovodu pro veřejnou potřebu a vnitřního vodovodu nemocničního areálu
Na základě struktury myšlenkové mapy lze následně v rámci přípravy na krizové řízení procesů zabývajících se například problematikou dodávek pitné vody obcím, městům a dalším zastavěným regionům uskutečnit další kroky:

1. zvolit vhodnou metodu k provedení analýzy rizik,
2. provést analýzu přírodních a antropogenních rizik systému,
3. definovat konkrétní druh hrozeb a jejich závažnost,
4. vypracovat koncepci nouzových dodávek pitné vody fyzickým osobám,
5. vypracovat koncepci a přesně definovat metody a nutné prostředky k zajištění dodávek pitné vody prvkům kritické infrastruktury.

Uvedená a další opatření mají potenciál být v krizových situacích účinným nástrojem orgánů krizového řízení při jejich řešení. Jestliže pasivní příprava na řešení krizových situací, viz body a), b), c), je základním obecným předpokladem jejich zvládnutí, tak zejména pro uvedený bod e) musí být vypracováno konkrétní technickoprovozní řešení.

Nouzové zajištění dodávek pitné vody strategickým subjektům
Základní strategická odvětví infrastruktury ČR a jejich subjekty mají různou váhu a nároky na zajištění vlastního provozu z hlediska dodávek pitné vody. U některých z nich lze v krizových situacích omezit nebo i dočasně zastavit výrobu a výpadek nahradit z jiných zdrojů nebo systémů. Nejkritičtější dopad vyřazení vodárenských systémů z provozu bude vždy na subjekty zdravotních služeb, zejména na nemocnice a jejich vnitřní vodovody [6] (viz obr. 3).
Dlouhodobé vyřazení vnitřního vodovodu nemocničního areálu z provozu (asi tři dny a více) bude mít vždy bez možnosti zajistit přímou dodávku pitné vody do systému ze záložního zdroje za následek nutnost evakuace pacientů z nemocnice. Mobilní nouzové zásobování vodou pro nemocniční objekty nemá žádný významný účel. Jednotlivé zdravotní pavilony musí mít, zejména pro sanitární zařízení, přímou dodávku vody o obvyklých hydrodynamických parametrech a taktéž řada dalšího technologického vybavení nemocnic je závislá na spolehlivé přímé dodávce vody k přístrojové technice. S reálně vzniklou situací se musí orgány krizového řízení vypořádat. Je nutné vzít v úvahu, že v těchto situacích není vyřazena z provozu jen nemocnice, ale také převážná část nebo celá další infrastruktura zastavěného území. Současně je vyřazen z provozu i víceúčelový zdroj požární vody, a tím sníženo požární zabezpečení staveb, zejména těch, které mají v provozu stabilní samočinné hasicí zařízení.

Závěr
Pro rozsáhlost a složitost řešení řízení procesů nouzových dodávek pitné vody strategickým subjektům infrastruktury obcí, měst a regionů, budou tyto procesy konkretizovány na několika vzorových případech v navazujícím článku „Řízení procesů v zajišťování nouzových dodávek pitné vody infrastruktuře České republiky“.
K současnému stavu zajišťování nouzových dodávek pitné vody v krizových situacích vzniklých na zdrojích pitných vod, vodárenských soustavách nebo místních vodovodech lze závěrem dodat, že situace není uspokojivá. Vyhovujícím způsobem je dosud metodicky řešeno jen nouzové zásobování vodou pro fyzické osoby. Jestliže byl dosud vznik krizových situací ve vodárenství pouze v ojedinělých případech, s novými klimatickými změnami lze předpokládat jejich častější až periodický výskyt.

Literatura
[1] Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů
[2] Nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění nařízení vlády č. 315/2014 Sb.
[3] Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky
[4] Vodovody a kanalizace 2016, [online], [citováno: 7. 1. 2018], dostupné z: http://www.mze.cz/
[5] ČSN 73 0873 Požární bezpečnost staveb – Zásobování požární vodou
[6] Kročová, Š.: Bezpečnost dodávek požární vody z vodárenských systémů, SPBI Spektrum, Ostrava 2014, ISBN: 978-80-7385-153-8.


doc. Ing. Šárka KROČOVÁ, Ph.D., Fakulta bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské – TU Ostrava, foto autorka
 

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook