Časopis 112 ROČNÍK XVII ČÍSLO 4/2018
V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA si přečtete rozbor požáru motorestu Čtyři Kameny u dálnice D10. O setkání CTIF partnerů pro oblast zjišťování příčin vzniku požáru nebo o začátku Ankety Dobrovolní hasiči roku 2018. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dozvíte, že ZÚ HZS ČR v Hlučíně má nové pásové rypadlo. Přinášíme článek o pohybu na zamrzlých plochách. Rubrika OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ přináší druhou část řízení procesů při zajišťování nouzových dodávek pitné vody. Dočtete se o informování dotčených osob při MU, ale také o možnosti využití informačních systémů při řešení následků MU.V informacích si můžete přečíst rozhovor s ředitelem Nadace policistů a hasičů.
- OBSAH č. 4/2018 ROČNÍKU XVII
- Nový lezecký polygon
- Požár motorestu 4 Kameny
- Setkání CTIF partnerů pro oblast zjišťování příčin vzniku požárů
- Přehled certifikátů a osvědčení výrobků
- Mezinárodní dny krizové intervence v Innsbrucku
- Anketa Dobrovolní hasiči roku 2018 začíná
- Nové pásové rypadlo
- Opatrnost na zamrzlých vodních plochách
- Řízení procesů při zajišťování nouzových dodávek pitné vody II.
- Informování dotčených osob při rozsáhlých mimořádných událostech
- Možnosti využití informačních systémů při řešení následků mimořádných událostí
- Aktuální mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
- Ozdravění přírody v okolí řek a rybníků
- Domovnická akademie – možná cesta k bezpečnějšímu bydlení
- Na činnost nadace nelze přišpendlit cenovku
- Z Tokia do Bombaje, přežijí jen nejtvrdší
- Neinvestiční dotace z rozpočtu ČR
Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, z.s., uspořádala v loňském roce v Praze na Novotného lávce několik seminářů na téma ochrana vodních toků a vodních děl, z nichž problematika břehových porostů a doprovodných porostů vodních děl (téma listopadového semináře) v současné době vyžaduje stále větší pozornost i v souvislosti se změnou klimatu, kdy dochází k častým až extrémním výkyvům počasí provázených vichřicemi.
Častějším povodním se v budoucnu nedá zabránit, ale je možné omezit jejich intenzitu, zpomalit nástup a snížit škody vrácením a ochranou zeleně jako zelené bariery (obnova remízků a mezí, luk, pastvin, malých mokřadů, které zadržují vodu), ozdravěním přírody v okolí vodních toků a vodních děl. Zároveň se zvyšuje riziko častějších období sucha, proto jsou preventivní opatření provázána. Revitalizací říčních systémů bychom měli dosáhnout také větší vyváženosti v zásobách podzemních vod.
Ekosystémy a biologická rozmanitost (biodiverzita) v okolí vodních toků a vodních děl jsou ohroženy. Ekosystémové služby jsou pro člověka zásadní. Plní funkci zásobovací (potrava, voda, dřevo, uhlí), regulační (čištění vody), kulturní (estetické, vzdělávací, rekreační) a podpůrnou (recyklace živin, tvorba půdy). Správná péče o ekosystémy má proto příznivý vliv na životní úroveň společnosti.
Udržování vegetace v okolí vodních toků
Radikální ochranářský přístup orgánů ochrany přírody a České inspekce životního prostředí se dostává často do konfliktu se správci vodních toků a vodních děl i majiteli pozemků v blízkosti vodních toků a děl. Poslední roky se tyto vztahy zostřují v souvislosti s přírodními podmínkami. Je proto nutné objasnit práva a povinnosti jednotlivých stran a kompetence příslušných úřadů, jak uvedl prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., dr.h.c., z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.
Mezi hlavní povinnosti správců vodních toků patří pečovat o stav koryt vodních toků a o pobřežní pozemky z hlediska funkcí vodního toku.
Vlastníci pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků nebo pozemků sousedících s koryty vodních toků jsou povinni pečovat o břehové porosty i náletové dřeviny, udržovat břehy koryta vodního toku ve stavu potřebném k zajištění zdravého odtoku vody na pozemcích koryt vodních toků nebo na pozemcích s nimi sousedících v šířce deseti metrů u vodních toků, které tvoří vodní cesty, osm metrů u ostatních významných vodních toků, šest metrů v případě potoků (drobných toků), a to tak, aby se nestaly překážkou znemožňující plynulý odtok vody při povodni. Při vzdouvání toku mají odstraňovat naplavené předměty, nánosy a dřeviny, překážky a cizorodé předměty, které brání volnému průtoku. Závažné závady musejí oznamovat příslušnému vodoprávnímu úřadu, spolupracovat při likvidaci havárií na vodních tocích a obnovovat přirozená koryta vodních toků, zejména ve zvlášť chráněných územích a v územních systémech ekologické stability. Vodoprávní úřad může vlastníkům pozemků sousedících s koryty vodních toků zakázat kácet stromy a keře zabezpečující stabilitu koryta vodního toku.
Činnosti související s provozem a údržbou vodních cest v případě správy významných vodních toků přísluší státním podnikům Povodí (Vltavy, Labe, Moravy, Odry a Ohře).
Ministerstvo zemědělství, odbor státní správy ve vodním hospodářství a správy povodí dohlíží na dodržování těchto povinností, aby nedošlo k ekologické újmě při zhoršení funkce přírodních zdrojů neodborným zásahem, která se může projevit na chráněných druzích volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin, podzemních nebo povrchových vodách a znečištěné půdě.
Mgr. Zdeněk Papoušek z České inspekce životního prostředí hovořil o významu stromů a zeleně pro člověka, zvláště v městské zástavbě. Podél potoků v obcích jsou žádoucí terénní úpravy, aby kořeny vysázených stromů a keřů zpevnily břehy vodního toku, staly se také útočištěm drobného ptactva a jiných živočichů a zároveň působily esteticky. Stromy a vůbec dřeviny produkují kyslík, filtrují vzduch zachycováním škodlivých látek, především jedovatého přízemního ozónu a jemného polétavého prachu. Zlepšují kvalitu ovzduší zvlhčováním a některé do svého okolí uvolňují silice, které hubí nebezpečné choroboplodné zárodky. Stromy a veškerá vegetace také vyrovnávají teplotní extrémy. V zimě zmírňují proudění studeného vzduchu, v létě naopak ochlazují okolí. Hustý zelený porost funguje i jako protihluková bariéra.
Porosty na březích rybníků a vodních děl
Úkolem vodního díla je ochrana před účinky velkých vod, akumulace vody, zásobování povrchovou vodou a zajišťování optimálních průtoků celé soustavy toku. Vegetace ovlivňuje funkci, stabilitu a bezpečnost hráze. Správci jsou povinni provozovat a udržovat vodní díla v korytech vodních toků v řádném stavu, kácet náletové dřeviny na hrázích a vytvářet podmínky umožňující oprávněné nakládání s vodami související s vodním tokem.
Porosty včetně náletových dřevin na vodních dílech je nutné odstraňovat. Ing. Stanislav Žatecký ze společnosti Vodní díla – Technicko bezpečnostní dohled, a.s., konstatoval, že stav vegetace na březích rybníků v České republice není příznivý. Z bezpečnostních důvodů je nutné udržovat dřeviny na hrázi zdravé, pro výsadbu volit vhodné druhy, kácet dřeviny, které prorůstají do koruny hráze. Uvedl příklad, kdy topoly staré přes šedesát let na hrázi Veselského rybníka na Vysočině musely být z hlediska bezpečnosti pokáceny. Jejich kořeny totiž uhnívaly a hrozilo protržení hráze, kterou začala nekontrolovaně protékat voda. Poté došlo k poruše spodní výpustě, protože vývrat topolu vytrhl potrubí.
Stromy a keře vytvářejí prostředí pro život dalších, na něj vázaných druhů rostlin a živočichů. Slouží jako útočiště pro ptáky a hmyz. Některé staré rybniční hráze byly v době vzniku záměrně osázeny dřevinami (například duby). Zdravé a hluboce kořenící stromy na hrázích mají význačnou krajinotvornou, estetickou, historickou a přírodní hodnotu. Ve správných rozestupech vysazené stromy příznivě působí i na stabilitu hráze (kořeny jsou tzv. „živá armatura“), ochraňují proti abrazi a zastíněním chrání její povrch před vysycháním.
Stromy však nesmí ohrožovat stabilitu tělesa hráze, pokud hrozí jejich vyvrácení větrem (mělce kořenící jsou např. smrk, topol nebo nakloněné stromy). Odolné proti vyvrácení větrem jsou zejména dub, jilm, javor a lípa.
Kořeny některých druhů dřevin po kácení rychle vyhnívají a mohlo by dojít k protržení hráze, například po odstranění dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy (tuto problematiku podrobně řeší metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí). Rovněž v důsledku rozkladu kořenů odumřelých dřevin může dojít k nežádoucímu lokálnímu zvýšení propustnosti hráze či vytvoření přímé průsakové cesty (případně i v kombinaci s činností vodních hlodavců). Vůči rozkladným procesům jsou nejodolnější především dub a jilm (zůstávají v zemině hráze konzervovány po velmi dlouhou dobu).
Mgr. Jiří Vait ze státního podniku Povodí Vltavy vysvětlil, že v předchozích letech byla údržba břehů a hrází většinou zanedbávána, čímž došlo k přebujení vegetace. Vysoké plevele – buřeň, jako jsou bodlák nebo kopřiva, je na hrázi i v jejím nejbližším okolí nežádoucí. Určitě je však vhodné zatravnění, které brání účinku přímého dopadu deště na půdu, zpomaluje povrchový odtok a váže půdu, přitom je velmi vhodnou protierozní ochranou pro případ přelití hráze při povodních.
K častým sporům mezi techniky (správci) a ochránci přírody a ke zbytečným nedorozuměním vedou nejasnosti, co odstraňovat a co chránit. Povodně, větrné smrště i silné větry devastují dřeviny v blízkosti vodních toků a vodních ploch. Po povodni v roce 2002 například chřadnou jasany a došlo i k úbytku olší. Stromy, které jsou napadené škůdci nebo jsou poškozené a mohou ohrozit bezpečnost, je proto nezbytné kácet.
Břehy vodních toků mají bohaté ekosystémy, ale šíří se na nich i nechtěné rostliny, tzv. invazivní, například křídlatka, která vytlačuje původní vegetaci a mění podmínky pro přežití volně žijících živočichů. Také počet bobrů u nás v poslední době neúměrně vzrostl. Nemají přirozené nepřátele a patří mezi chráněné živočichy. Svou činností však páchají značné škody. Narušují protipovodňové nebo rybniční hráze, ucpávají koryta vodních toků a likvidují dřeviny nebo zemědělské plodiny v okolí rybníků a řek. Jejich stavy zatím snižují pouze nemoci, pokud jich na jednom místě žije příliš velké množství.
Prof. Ing. Tomáš Kvítek, CSc., ze státního podniku Povodí Vltavy seznámil s průzkumem plošných zdrojů znečištění povrchových a podzemních vod v České republice. Jakost vody a břehové porosty jsou ovlivněny tím, co přinese voda z horního části toku. Mezi zdroje znečištění patří odnos půdy erozí, zejména ze zemědělsky obhospodařovaných pozemků i látky vyplavované z půdy a zachycované drenážními systémy (povrchové a podpovrchové nečistoty). Jaké látky byly v zemědělství aplikovány, se projeví až po dvou letech při monitoringu jakosti vody, což je nepřijatelné i z hlediska zdraví lidí a živočichů.
Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné je udržovat a chránit. Vodní poměry lze zlepšit obnovou meandrujících koryt a lužních lesů, využitím bývalých polních cest a příkopů pro zadržení vody, zvyšováním retenční schopnosti krajiny (kombinace přirozené a technické), modernizací regulace odtoku (rybníků) a účelným, zejména ekologičtějším hospodařením s půdou (nejen výnosná řepka jako biopalivo). Jak vyplývá z Evropské vodní charty, s vodními zdroji by se mělo hospodařit v rámci přirozených povodí, a ne v rámci politických a správních hranic. Proto čeští vodohospodáři spolupracují s odborníky sousedních států, zejména při ochraně před povodněmi a ledovým nebezpečím, při zlepšování jakosti vody a ochraně vody jako součásti přírodního prostředí.
Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka a archiv redakce