Časopis 112 ROČNÍK XI ČÍSLO 8/2012

V úvodu připomínáme výročí ničivých povodní, které postihly naši republiku v letech 1997 a 2002. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásahy na požáry lesních porostů, seznamujeme s alternativními možnostmi detekce požáru v památkově chráněných objektech a přinášíme závěry konference, která se uskutečnila v červnu na zámku Blatná, věnované problematice požární ochrany historických památek. V části IZS informujeme o nových typech stanovišť pro dekontaminaci osob a přinášíme ohlédnutí za mezinárodním cvičením kynologických týmů. Organizace ochrany obyvatelstva v Rumunsku a závěry dvou konferencí zaměřených na řešení havárií a rizik, které se uskutečnily v červnu v Helsinkách, tvoří hlavní náplň částí časopisu zaměřených na OCHRANU OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ. V časopisu dále najdete rozsáhlý analytický materiál věnovaný aktuální problematice vícezdrojového financování bezpečnostního systému České republiky nebo poznatky z květnové mise českých hasičů v Afghánistánu. 

Vícezdrojové financování bezpečnostního systému České republiky je dlouhodobý záměr, který v rámci právního řádu již byl a v některých ohledech již je zakomponován. Stát jistě nesmí rezignovat na jednu ze svých základních funkcí, a to na zajištění bezpečnosti státu, občanů¹ a majetku, kdy se jedná o jednu ze základních ústavních hodnot České republiky.

Tento fakt dokládá ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. Jak dokládá nejen normativní text tohoto ústavního zákona, ale i jeho důvodová zpráva, celá koncepce ústavního zákona vychází z komplexního pojetí bezpečnosti státu, která v sobě spojuje zahraniční politiku, vojenskou obranu a vnitřní bezpečnost a pořádek. Jejím cílem je všestranná péče o člověka, o jeho život, o dodržování lidských práv a svobod, o ochranu majetku a životních jistot a o zachovávání funkcí státu jako instituce, která zajišťuje bezpečnost. Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby. Státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky. Shrneme-li tento ústavní princip, stát má zajišťovat svoji bezpečnost, a to zejména svými silami, ovšem může (vyjmenované subjekty – tedy i právnické a fyzické osoby – musejí) si nechat dopomoci jinou složkou. Vícezdrojové financování vychází z tohoto směru. Nemůže nastat situace, že by soukromý sektor hradil bezpečnost České republiky, ani občané (osoby) nemohou být nuceni ke komplexnímu zajištění bezpečnosti (např. formou hrazení všech zásahů).

V poslední době se tímto tématem zabývala aktualizace Bezpečnostní strategie ČR (usnesení vlády ze dne 8. září 2011 č. 665); v kapitole Ekonomický rámec zajištění bezpečnostních zájmů konstatuje, že: čl. 86 Zdrojovým rámcem politik vyplývajících z bezpečnostní strategie jsou veřejné rozpočty s důsledně prováděnou fiskální konsolidací. Česká republika uplatňuje komplementární přístup a snaží se zamezit výdajovým duplicitám. Pro implementaci úkolů plynoucích z Bezpečnostní strategie ČR využívá také možnosti doplnění veřejných rozpočtů z bilaterálních a multilaterálních zdrojů.

V současnosti je rovněž diskutována povinnost pojišťoven odvádět nějaké procento ze svých zisků na činnost dobrovolných a profesionálních hasičů, což by zajistilo systémovou obměnu hasičského vybavení, a to na stanicích jak profesionálních, tak i dobrovolných hasičů. Tento záměr by zjevně vyžadoval změnu zákona o pojišťovnictví. Takové řešení lze shledat spravedlivým vzhledem ke skutečnosti, že Hasičský záchranný sbor České republiky (HZS ČR) a jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí (SDH obcí) ročně zachrání majetek velmi vysoké hodnoty (v případě přírodních katastrof jako byly např. povodně lze hovořit o částce v řádu miliard). Sekundárně tak ušetří vysoké náklady pojišťovnám na jejich pojistném plnění. Paradoxně tak jsou hasiči vlastně v pozici „dobrovolných“ zaměstnanců pojišťoven (jak často sami uvádějí). Základní myšlenkou navrhované právní úpravy je zajištění vícezdrojového financování jednotek HZS ČR a SDH obcí. Tyto subjekty poskytují služby jednoznačně veřejného charakteru, které prospívají celé společnosti, každoročně se reálně podílejí na záchraně lidských životů a majetkových hodnot.

Již několikrát v minulosti byl pokus přesvědčit kompetentní orgány o vhodnosti spolupodílu pojišťoven na vybavení jednotek PO. Poprvé to bylo již v roce 2000 (návrh však nakonec nepodpořil Senát ČR), otázka se stala znovu akutní v roce 2002 po povodních. K realizaci však ani tehdy nedošlo. Další návrh, již přesný z hlediska odvodu „pouze“ z povinného ručení na motorová vozidla, byl předložen v roce 2010 formou iniciativ Pardubického a Středočeského kraje (totožné návrhy). Ani tyto návrhy nebyly schváleny. V rámci právní historie již tento institut právní řád znal. A právě o tomto bych se rád více rozepsal.

Do roku 1945 (potažmo 1950)

Již zákonem ze dne 24. prosince 1884 (zákon č. 62/1884 čes. z. z.), kterým se stanoví povinnost pojišťoven ku placení příspěvků pro výdaje k účelům hasičství a ku podpoře hasičů k úrazu přišlých v království Českém, byla stanovena povinnost všem tuzemským nebo cizozemským ústavům v království Českém platit příspěvek dvouprocentní z hrubého obnosu prémií vybraných průměrem roku, jehož se týče za movité i nemovité předměty všeho druhu proti ohni. Tedy již za Rakouska-Uherska byla stanovena povinnost pro pojišťovny přispívat na hasičstvo (jistě je nutné podotknout, že se jednalo o odlišný platný stav než je současný právní řád ČR, ovšem obdobný institut v naší právní kultuře zde existoval). Tento zákon byl účinný od 1. dubna 1885 až do 1. ledna 1935.

Obdobné instituty příspěvku společností proti ohni byly zavedeny i na území Markrabství Moravského a vojvodství Slezského, a to zákonem č. 40/1882 slez. z. z., o přispívání společností proti ohni pojišťujících na výlohy hasičstva a na podporu hasičů k úrazu přišlých a zákonem č. 1/1883 mor. z. z., stran příspěvků společností proti ohni pojišťujících na útraty hasičských sborů a na podporování hasičů nehodou stižených. K této právní úpravě bylo vydáno i prováděcí nařízení zemského presidenta na Moravě č. 78/1883 Sb., prováděcí nařízení k moravskému zemskému zákonu ze dne 16. prosince 1882, čís. 1 mor. z. z. z roku 1883.

Novou komplexní úpravu přinesl zákon č. 79/1935 Sb., o hasičském příspěvku při požárním pojištění. Tento zákon již ve svém úvodním ustanovení zakotvoval následující povinnost: „Všechny pojišťovací ústavy a spolky (pojišťovny) tuzemské i cizozemské, které se zabývají - ať výlučně či vedle jiných odvětví pojišťovacích - pojišťováním požárním na území republiky Československé, jsou povinny, bez ohledu na to, zda a jakou mají na území tom obchodní organisaci a v jakém rozsahu a jakým způsobem tu činnost svou vyvíjejí, odváděti podle předpisů tohoto zákona příspěvek k účelům hasičským (hasičský příspěvek).“

Zákon č. 79/1935 Sb. zrušil celou dosavadní právní úpravu v této oblasti vícezdrojového financování, a to:
→ zákon ze dne 24. prosince 1884, č. 62 čes. z. z., kterým se stanoví povinnost pojišťoven ku plnění příspěvků pro výdaje k účelům hasičství a ku podpoře hasičů k úrazu přišlých v království Českém,
→ zákon ze dne 12. března 1886, č. 19 čes. z. z., kterýmž se mění § 2 zákona ze dne 24. prosince 1884, č. 62 z. z., ohledně povinnosti pojišťoven ku plnění příspěvků,
→ zákon ze dne 16. prosince 1882, č. 1 mor. z. z. z r. 1883, o přispívání společností proti ohni pojišťujících na útraty hasičských sborů a na podporování hasičů nehodou stižených,
→ zákon ze dne 24. ledna 1887, č. 19 mor. z. z., jímž se mění § 1 zákona ze dne 16. prosince 1882, č. 1 z. z. z r. 1883,
→ zákon ze dne 20. června 1895, č. 61 mor. z. z., kterým se mění §§ 3 a 9 zákona ze dne 16. prosince 1882, č. 1 z. z. z r. 1883, jenž se týče přispívání společností proti ohni pojišťujících na útraty hasičských sborů a na podporování hasičů nehodou stižených,
→ zákon ze dne 4. července 1899, č. 66 mor. z. z., kterým se mění § 1 zákona ze dne 24. ledna 1887, č. 19 z. z., a § 6 zákona ze dne 16. prosince 1882, č. 1 z. z. z r. 1883, pak § 9 zákona ze dne 20. června 1895, č. 61 z. z., jež se týkají přispívání společností proti ohni pojišťujících k nákladům hasičských sborů a k podpoře hasičů v neštěstí upadlých,
→ zákon ze dne 6. prosince 1882, č. 40 slez. z. z., stran příspěvků společností proti ohni pojišťujících na výlohy hasičstva a na podporu hasičů k úrazu přišlých,
→ zákon ze dne 1. září 1902, č. 44 slez. z. z., kterým se pozměňují §§ 3, 6, 10 a 11 zákona ze dne 6. prosince 1882, č. 40 slez. z. z., týkajícího se příspěvků společností proti ohni pojišťujících na výlohy hasičstva a na podporu hasičů k úrazu přišlých,
→ nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 11. února 1922, č. 2251 pres. (č. 9 Úr. Nov.), o povinnosti pojišťoven ku placení hasičských příspěvků.

Byla zavedena základní povinnost pro pojišťovny, a to odvod příjmů ze smluv požárního pojištění, a to následovně:
„U pojišťoven oprávněných provozovati činnost pojišťovací v Československé republice činí hasičský příspěvek tři procenta z veškerého hrubého příjmu z pojistného, jehož pojišťovna dosáhla v běžném kalendářním roce ze smluv o požárním pojištění jakýchkoli věcí na území republiky Československé, bez ohledu na to, kde, kdy a na jakou dobu byla smlouva pojistná uzavřena a zda byla pojistka vystavena.“

Rozdíl byl u pojišťoven, jež nebyly oprávněny provozovat činnost pojišťovací v Československé republice, kde činil hasičský příspěvek jedno procento z pojistné sumy.

K tomuto zákonu bylo vydáno prováděcí vládní nařízení č. 80/1935 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon ze dne 11. dubna 1935, č. 79 Sb. z. a n., o hasičském příspěvku při požárním pojištění, a to zejména pro žádosti obcí za příspěvek na nákup nebo opravu hasičských potřeb pro místní obecní nebo dobrovolný sbor hasičský.

Zákon č. 79/1935 Sb., byl zrušen a nahrazen vládním nařízením č. 31/1942 Sb., o dani z požární ochrany. Jednalo se o vládou Protektorátu Čechy a Morava schválené nařízení, které nařizuje podle § 1 odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940, Věstn. str. 604, kterým se prodlužují a mění některá ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb. danit příjem pojistných platů z požárních pojištění, jsou-li pojištěné předměty v době přijetí pojistného platu v Protektorátu Čechy a Morava. Základem daně byla úhrnná částka pojistných platů přijatých v každém kalendářním čtvrtletí. Sazba daně činí 6 % úhrnné částky pojistných platů.

V rámci Rakousko-Uherské monarchie i za samostatné československé republiky (potažmo za protektorátu Čechy a Morava), byla stanovena povinnost se zaměřením na neživotní pojištění nebo přímo pojištění proti ohni. Příjem pro bezpečnostní systém ze systému povinného ručení z provozu motorových vozidel nebyl tak zaběhlý, zejména proto, že neexistovalo mnoho motorových vozidel. Je ještě nutné dodat, že postavení pojišťoven, jako soukromých subjektů, bylo za tohoto prvního období do roku 1948 obdobné, jako po roce 1989.

Do roku 1989

Úvodem této části je nutné uvést, že v roce 1945 došlo k zestátnění všech soukromých pojišťoven, a to Dekretem presidenta republiky č. 103/1945 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven.

Dosavadní daň z požární ochrany i hasičský příspěvek při požárním pojištění byly zrušeny zákonem č. 95/1950 Sb., kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví. Ministerstvu vnitra v dohodě s ministerstvem financí bylo uloženo, aby určilo, jak bude naloženo s účelovým jměním (fondem). Československá pojišťovna, n.p., Státní pojišťovna (od 1. 1. 1953) a Česká státní pojišťovna (od 1. 1. 1969) pak přispívaly na požární ochranu prostřednictvím zábranné činnosti, resp. prostřednictvím fondu zábrany škod.

Zákonem č. 190/1950 Sb., o úkolech a organizaci pojišťovnictví, bylo umožněno (§ 17) použít zisk pojišťovny podle § 8 zákona č. 104/1950 Sb., o financování národních a komunálních podniků, mj. i na zábranné a ochranné činnosti pojišťovnictví.

Zákon č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví, který zrušil zákon č. 190/1950 Sb., pak stanovil, že se Státní pojišťovna účastní zábranné péče podle směrnic, které vydá ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy (§ 4 odst. 2) a určil okruh národního majetku, který musí být povinně pojištěn proti škodám požárním (§ 5 odst. 1). Organizace a působnost Státní pojišťovny, způsob jejího hospodaření, jakož i druh a výše jejích prostředků stanovoval statut, který vydal ministr financí po schválení vládou (§ 12).

Podrobnosti pak upravovala vyhláška ministerstva financí č. 243/1953 Ú.l., o účasti Státní pojišťovny na zábranné péči proti škodám (čl. 1 odst. 1 - Státní pojišťovna účastní se organizování a provádění opatření, která mají zabránit vzniku škod na pojištěném majetku a na lidském zdraví, popřípadě mají zmenšit následky škod již vzniklých čl. 5 - Státní pojišťovna účastní se na výchově obyvatelstva v boji proti škodám z požáru, činí tak především při bezprostředním styku s pojistníky, účastní na pořádání instruktáží, přednášek, kursů a výstav a vydáváním publikací, jakož i jiného výchovného materiálu z oboru zábrany škod, čl. 7 odst. 1 a 2 - Státní pojišťovna přispívá národním výborům a popřípadě i jiným státním orgánům na zábranná opatření proti škodám z požáru; příspěvky na zábranná opatření proti škodám z požáru se poskytují především na stavbu a opravy protipožárních zařízení obcí, na pořizování a opravy výzbroje požárních sborů a na výchovu pracovníků i širokých vrstev obyvatelstva, jakož i na výzkum v požární ochraně). Tato právní úprava byla zrušena ke dni 1. ledna 1961 (vyhláškou ministerstva financí č. 162/1960 Sb.).

Podle zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1967, ministr financí mohl Státní pojišťovně uložit, jaké další obdobné fondy (rezervy) je povinna vytvořit a upravit podrobnosti o vytváření, používání, doplňování a kontrole těchto fondů (rezerv) – viz § 7 odst. 3 a 4. Citovaný zákon platil až do 28. května 1991, kdy byl nahrazen zákonem č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví.

Návrhy po roce 1989

I po roce 1989 existoval fond zábrany škod podle zákona č. 574/1990 Sb., o státním rozpočtu federace na rok 1991. Podle tohoto zákona (§ 8) pojišťovny, pokud nebyly akciovými společnostmi, nebo podnikem se zahraniční majetkovou účastí, musely postupovat ve svém finančním hospodaření obdobně podle části první nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 577/1990 Sb., o finančním hospodaření státních podniků, s tím, že vytvářely nadále základní rezervní fond, fond rezerv pojistného, fond zábrany škod a devizový rezervní fond.

V tomto duchu byl i schválen zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, který upravoval podle § 14 povinnost rezerv a fondu pojišťoven, a to následovně: Pojišťovna vytváří fond zábrany škod. Výši tvorby fondu zábrany škod si stanoví pojišťovna. Fond zábrany škod se používá k úhradě nákladů na předcházení škodám a jejich minimalizaci a na propagaci zábranných opatření (citovaný text vychází z novely provedené zákonem č. 320/1993 Sb.).

Zákon č. 185/1991 Sb., byl zrušen zákonem č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 363/1999 Sb., již s fondem zábrany škod nepočítal.

Právě po roce 1990 byla několikrát vyvinuta snaha řešit vícezdrojové financování ze strany pojišťoven. Navrhované finanční plnění ze strany pojišťoven je samozřejmě svým způsobem zásahem do činností soukromého subjektu. Tento zásah má ale zjevně legitimní rámec, protože se jedná o pojištění buď z některého druhu neživotního pojištění, nebo dokonce z povinného pojištění motorových vozidel. Tento systém již znal právní řád České republiky, jak jsem uvedl výše.

Je také nutné poukázat na iniciativu z roku 1999. V tomto roce byla snaha zapojit pojišťovny do systému úhrady nákladů na předcházení škodám a jejich minimalizaci a do systému propagace zábranných opatření. Tento institut měl název „fond zábrany škod“ a představoval příspěvek ve výši 2 % z přijatého pojistného z pojistných odvětví č. 3, 8 a 10 za každý kalendářní rok.

Jednalo se o vyústění snah již od roku 1996, kdy Branný a bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR doporučil zvážit legislativní dopracování možnosti sponzorování HZS ČR ze strany pojišťoven. K tomuto byl v roce 1997 projednán věcný záměr zákona; tento návrh předložila sama vláda (Ministerstvo financí).

Jak již bylo uvedeno, v minulosti bylo učiněno několik pokusů přesvědčit kompetentní orgány o vhodnosti spolupodílu pojišťoven na vybavení hasičských jednotek. Poprvé se tak stalo již v roce 1999 (návrh však nakonec nepodpořil Senát Parlamentu ČR), otázka se stala znovu aktuální v roce 2001. Návrh z roku 2001 podepsalo 10 poslanců (jednalo se o poslanecký návrh): Milan Urban, Ladislav Šustr, Radko Martínek, Miloslav Vlček, Miroslav Kapoun, Pavel Hönig, František Vnouček, Rudolf Tomíček, Bohuslav Sobotka, Milan Ekert.

Návrh předpokládal, že pojišťovna, která provozuje pojišťovací činnost podle pojistného odvětví neživotních pojištění č. 3, 8 nebo 10 (tehdejšího zákona o pojišťovnictví, jednalo se o neživotní pojištění), je povinna platit HZS ČR a SDH obcí příspěvek na zábranu škod ve výši 3 % z předepsaného pojistného v těchto pojistných odvětvích za každý kalendářní rok.

Návrh zákona stanovoval pojišťovnám povinnost každoročně platit HZS ČR a SDH obcí příspěvek na zábranu škod ve výši 3 % z předepsaného pojistného v určených odvětvích, tj. z pojištění škod na pozemních dopravních prostředcích jiných než kolejových, z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a z pojištění škod na majetku způsobených požárem, výbuchem, vichřicí (např. blesk, povodně, záplavy), přírodními živly jinými než vichřicí, jadernou energií a sesuvem půdy (viz Část B bod 8 přílohy k zákonu č. 363/1999 Sb.).

Tento příspěvek měl být poukazován na zvláštní účet zřízený Ministerstvem vnitra a bude využíván pouze k úhradě nákladů spojených s obstaráváním, údržbou a provozováním prostředků na záchranu lidských životů a materiálních hodnot ve výše uvedených pojistných odvětvích. Ministerstvo vnitra bude povinno každoročně zveřejnit, jakým způsobem byl příspěvek na zábranu škod využit. Tím bude zabezpečena také veřejná kontrola jeho adekvátního využívání.

Pojišťovny by byly povinny uhradit příspěvek z předepsaného pojistného ve prospěch HZS ČR a jednotek SDH obcí do 30 dnů po ověření účetní uzávěrky auditorem. Ministerstvo financí bylo zmocněno k přezkoumávání správnosti výpočtu příspěvku na zábranu škod. Zároveň se předpokládalo uložit nezbytnou povinnost pojišťovně k umožnění tohoto přezkoumávání. Ke schválení návrhu však tehdy nedošlo. Za těmito návrhy jako vůdčí osoba stál tehdejší poslanec Jan Žižka.

Následující návrhy jsou z roku 2010, kdy zastupitelstva krajů Středočeského a Pardubického předložili své návrhy týkající se odvodu „pouze“ z povinného ručení na motorová vozidla. Ani tyto návrhy nebyly Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR odsouhlaseny.
Cílem uvedeného návrhu zákona bylo zajistit, aby každá pojišťovna, která je oprávněna na území České republiky poskytovat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, byla povinna do 31. března kalendářního roku odvést na speciální účet, který bude za tímto účelem zřízen Ministerstvem vnitra, 4 % z objemu finančních prostředků vybraných za předcházející kalendářní rok na pojistném z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Splnění této povinnosti měly následně jednotlivé pojišťovny ohlásit písemnou formou České národní bance jako dozorovému subjektu.

Dále se navrhovalo, aby finanční prostředky získané výše uvedeným způsobem rozdělovalo Ministerstvo vnitra tak, že do 30. dubna kalendářního roku, v němž byl uskutečněn odvod finančních prostředků, přidělí polovinu těchto prostředků hasičským záchranným sborům krajů a druhou polovinu jednotlivým krajům. Kraje pak takto získané finanční prostředky dále převedou do 31. října kalendářního roku, v němž byl uskutečněn jejich odvod ze strany pojišťoven, na obce provozující jednotky SDH obcí, které působí na území příslušného kraje. Kraje by zároveň měly při přerozdělování upřednostnit ty obce, které provozují jednotky SDH obcí zařazených do Seznamu jednotek podle nařízení, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany.

HZS krajů i obce provozující SDH obcí mohly podle návrhu zákona získané finanční prostředky použít toliko na úhradu nákladů spojených s pořízením a údržbou požární techniky a věcných prostředků požární ochrany potřebných pro jejich činnost.

Při přerozdělování finančních prostředků Ministerstvem vnitra krajům měl být uplatňován klíč zahrnující poměr počtu obyvatel příslušného kraje, poměr celkové výměry území kraje a poměr počtu jednotek SDH obcí působících v rámci kraje. Zprůměrovaná celková suma výše uvedených hodnot vytvořila poměrnou část uvedenou v procentech, která měla být konkrétnímu kraji z celkové částky převedena.

Zároveň byla navrhována i nová skutková podstata správního deliktu právnické osoby, kterého se dopustí pojišťovna nebo zajišťovna tím, že neodvede ve stanovené lhůtě na speciální účet 4 % z přijatého pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle jiného právního předpisu za příslušný kalendářní rok. Jiným právním předpisem se zde rozumí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů.
Ministerstvo vnitra by mělo mít zároveň podle předloženého návrhu zákona povinnost do 15. února kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém byl uskutečněn odvod finančních prostředků pojišťovnami, zveřejnit přehled o přerozdělených finančních prostředcích, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup (webová stránka subjektu, který finanční prostředky přerozdělil). Ani tyto návrhy nebyly schváleny.

Ke všem těmto návrhům byla schválena obdobná stanoviska vlády, která vycházela z připomínek Ministerstva financí. Jednalo se zejména o politické argumenty, tedy o připomínky obecného charakteru. Jako že jde o nesystémový návrh, který řeší aktuální nedostatek finančních prostředků ve veřejných rozpočtech, dále že opatření představuje pro pojišťovny nepředpokládaný zásah do jejich hospodaření, které je do značné míry určováno právem Evropské unie. Vytýkáno bylo i nedostatečné odůvodnění. Nekoncepčnost předloženého návrhu zákona vláda shledala i ve skutečnosti, že právní řád České republiky již obdobnou situaci řeší, když ukládá povinnost osobám, jejichž protiprávní jednání vyvolalo náklady na složky integrovaného záchranného systému, konkrétně na zdravotnickou záchrannou službu, uhradit zdravotní pojišťovně náhradu těchto nákladů. Všechny tyto argumenty jsou spíše obecného charakteru a lze o nich diskutovat.

Současný stav

V rámci současných návrhů v roce 2012 jsou předkládány senátorskou a poslaneckou inciativou. Jedná se o senátní tisk č. 347 a sněmovní tisk č. 709. Oba návrhy obdobně navrhují stanovit povinnost nejpozději do 31. března odvést na k tomuto účelu zřízený účet Ministerstva vnitra 6 % z předepsaného pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla přijatého za předchozí kalendářní rok.

Z hlediska složek, na které má návrh dopad, se jedná pouze o dvě složky integrovaného záchranného systému, HZS ČR a jednotky SDH obcí. Tyto složky se nejvíce podílejí na likvidaci škod při mimořádných událostech. Například rychlá zdravotnická služba je financována prostřednictvím dotací (příspěvků) od Ministerstva zdravotnictví, potažmo je i napřímo dotována z veřejného zdravotního pojištění (též je financována samosprávnými kraji, pod které spadá). Policie ČR v rámci likvidace mimořádných událostí má spíše v rámci působnosti ochranu majetku, zdraví a životů, než samotnou likvidaci škod.

Tyto typy pojištění, tedy neživotní pojištění, jsou fakticky napřímo chráněny a následně při likvidaci mimořádných událostí se jedná o přímou ochranu tohoto majetku, kdy HZS ČR i jednotek SDH obcí likvidují škody a ochraňují majetek, který je často pojištěn uvedeným pojištěním.

Povinné ručení motorových vozidel není standardním typem pojištění. Vlastník nebo provozovatel je povinen tento typ pojištění uzavřít, byť si ho může vybrat ze spektra nabídek všech pojišťoven. U tohoto typu pojištění tedy nepanuje standardní tržní prostředí, protože poptávka po takovém produktu je svým způsobem dána prostřednictvím právního předpisu. Rovněž je možné konstatovat, že obnova technologického parku HZS ČR a jednotek SDH obcí a jeho doplňování je jednoznačným veřejným zájmem směřujícím ve prospěch společnosti jako celku a má přímou souvislost s tímto zákonným pojištěním.

Obdobný model „dodatkového financování“ úspěšně funguje i v jiných zemích (Finsko, Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Švýcarsko,…). Navrhovaný institut funguje i na Slovensku, kde je obdobný právní stav jako v Čechách a kde jsou pojišťovny schopny již téměř 10 let odvádět 8 % z přijatého pojistného povinného ručení za provoz motorových vozidel. Tedy zjevně v těchto státech Evropy (i Evropské unie) je zakotven a není v rozporu s právem Evropské unie.

V Čechách byl tento model historicky zakotven v právním řádu v obdobné podobě do roku 1945, potažmo do roku 1989 ve formě fondu zábrany škod (fakticky až do roku 1999), což bylo výše popsáno.

Díky činnosti jednotek požární ochrany se snižují škody na majetku, které jsou následně řešeny pojišťovnami. Tak jsou pojišťovnám uchráněny značné finanční prostředky.

Závěrem je nutné dodat, že vícezdrojové financování ze strany pojišťoven z hlediska historického srovnání právního řádu v Čechách bylo, existovalo a bylo efektivní. I v dalších státech je využíváno. Návrh novely zákona obsažený v senátním tisku č. 347, sněmovním tisku č. 709 je vázán na zákonné povinné pojistné z provozu motorového vozidla, které dopadá na všechny vlastníky motorových vozidel. Což by nemělo být souladným z hlediska ústavní konformity.

^{-----------------------------}

¹ Nově podle schváleného občanského zákoníku je možné hovořit i o ochraně zvířat.

Literatura

Materiál vychází z dostupných zdrojů HZS ČR, mezinárodních kontaktů HZS ČR, analýzy Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč a materiálu Parlamentního institutu (z června 2007, doplněno v březnu 2012).
Vládní nařízení č. 31/1942 Sb., o dani z požární ochrany.
Vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky a ministerstva financí Slovenské socialistické republiky č. 118/1984 Sb., o financování neinvestičních výdajů na rozvoj vědy a techniky.
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. (včetně důvodové zprávy).
Zákon č. 40/1882 slez. z. z., stran příspěvků společností proti ohni pojišťujících na výlohy hasičstva a na podporu hasičů k úrazu přišlých.
Zákon č. 1/1883 mor. z. z., o přispívání společností proti ohni pojišťujících na útraty hasičských sborů a na podporování hasičů nehodou stižených, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 62/1884 čes. z. z., kterým se stanoví povinnost pojišťoven ku plnění příspěvků pro výdaje k účelům hasičství a ku podpoře hasičů k úrazu přišlých v království Českém, ve znění zákona č. 19/1886 čes. z. z.
Zákon č. 79/1935 Sb., o hasičském příspěvku při požárním pojištění.
Zákon č. 95/1950 Sb., kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví.
Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 574/1990 Sb., o státním rozpočtu federace na rok 1991.
Zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů.

plk. JUDr. František VAVERA, Ph.D., MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv redakce
 

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook