Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Vaše důvěra je náš závazek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XI ČÍSLO 11/2012

V úvodu poskytujeme „desatero“ bezpečnostních zásad užívání spotřebičů paliv a provozu spalinových cest. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na rozsáhlý požár výrobní haly průmyslového podniku v Plzni, přibližujeme proces zkoušek požárních čerpadel zásahových požárních automobilů a seznamujeme se základními požadavky na větrání chráněných únikových a zásahových cest. V části věnované IZS představujeme HZS podniku Zentiva, a.s. a tým potápěčů Policejního prezidia ČR. Prezentace činnosti Mezinárodní organizace civilní obrany a aktuální problematika finančního zabezpečení krizových opatření na úrovni obce tvoří náplň bloků OCHRANA OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ. Informujeme o závěrech XI. konference Asociace velitelů HZS podniků a přibližujeme vynikající sportovní výsledky, které dosáhli naši hasiči na Světových hasičských hrách v Austrálii a na Mistrovství světa hasičů a záchranářů v požárním sportu v Turecku. Seznamujeme s výsledky ankety Sportovec Ministerstva vnitra za rok 2012.  

Technický ústav požární ochrany (dále jen TÚPO) je jednou z organizačních složek MV-generálního ředitelství HZS ČR. Oddělení technických prostředků požární ochrany (dále jen OTPPO) je součástí Akreditované zkušební laboratoře č. 1011.2 TÚPO, která je dozorována Českým institutem pro akreditaci.

Mezi hlavní činnosti OTPPO patří zkoušky požárních zásahových automobilů. Nejčastěji zkoušeným typem požárního automobilu je cisternová automobilová stříkačka (dále jen „CAS“), která je nejvíce používaným zásahovým požárním automobilem u jednotek požární ochrany.

Převážná většina zkoušek CAS se provádí pro Certifikační orgán TÚPO (dále jen COV) při posuzování shody a certifikaci podle platných zákonů. V tomto případě se na CAS provádí pouze ty zkoušky, které jsou specifikovány normami uvedenými ve vyhlášce č. 35/2007 Sb., o technických podmínkách požární techniky, ve znění vyhlášky č. 53/2010 Sb. (dále jen vyhláška o technických podmínkách požární techniky).

V případě CAS probíhají zkoušky podle norem:
ČSN EN 1846-2: Požární automobily – Část 2: Obecné požadavky – bezpečnost a provedení
ČSN EN 1846-3+A1: Požární automobily – Část 3: Pevně zabudovaná zařízení – bezpečnost a provedení
ČSN EN 1028-1+A1: Požární odstředivá čerpadla se zařízením pro zavodnění – Část 1: Třídění – Všeobecné a bezpečnostní požadavky
ČSN EN 1028-2+A1: Požární odstředivá čerpadla se zařízením pro zavodnění  – Část 2: Ověřování všeobecných a bezpečnostních požadavků

Jiné parametry, než které jsou uvedeny v normách, nemají na certifikaci CAS žádný vliv, proto se při zkouškách nesledují. Většina zkoušek se provádí podle akreditovaných zkušebních metodik ve zkušebních prostorách TÚPO. Posuzování dynamických parametrů CAS probíhá na přistávací dráze letiště Aero Vodochody, a.s. Externě je zajišťována zkouška statické stability ve VOP Šternberk, zkušebna Vyškov.

Průběh procesu certifikace

Prvním krokem procesu certifikace je kontaktování COV zadavatelem, kterým je zpravidla výrobce nebo dovozce požární techniky. Zadavatel se na COV obrátí se žádostí o certifikaci vozidla. COV sepíše se zadavatelem smlouvu a vypracuje zadání zkoušek, ve kterém jsou definovány zkoušky potřebné pro certifikaci. Vypracované zadání zkoušek COV předá OTPPO, které na základě těchto zadání provádí zkoušky, ze kterých vypracovává záznamy z měření a následně zkušební protokoly. Výsledky měření jsou postoupeny zpět na COV, které prostřednictvím hodnotitele posuzuje naměřené parametry. Hodnotitel COV dále posuzuje, zda požární automobily splňují předepsané právní a technické předpisy. V tomto procesu slouží OTPPO jako poradní orgán, na který se může COV obrátit. Veškeré poznatky z hodnocení a zkoušek automobilů jsou COV zpracovány do závěrečné zprávy o posouzení shody. Splní-li zkoušené vozidlo všechny požadavky, je zadavateli vystaven certifikát na příslušný typ zkoušeného požárního automobilu. V případě, že se v průběhu zkoušek nebo v hodnocení vyskytnou neshody, je vozidlo předáno zpět zadavateli k jejich odstranění. Po odstranění závad zadavatelem se zkoušky, při kterých se vyskytly neshody, opakují.

Zkoušky požárních čerpadel CAS

Zkoušky požárních čerpadel CAS a ostatních zásahových požárních automobilů, které jsou vybaveny požárním čerpadlem poháněným motorem vozidla, jsou z hlediska použité měřicí techniky nejnáročnější. Jedná se zpravidla o tyto zkoušky:

Zkouška trvalého chodu

Zkouška trvalého choduZkouška trvalého choduTato zkouška slouží k ověření provozních parametrů požárního čerpadla a hnacího ústrojí CAS. Zaznamenávají se veličiny, které charakterizují činnost čerpadla - průtok, tlak a otáčky čerpadla při jmenovitých podmínkách po dobu čtyř hodin. Sledují se také další důležité vlastnosti, které automobil při zkoušce trvalého chodu vykazuje. Měří se teploty na převodovkách pomocných pohonů, sleduje se, zda se některá z namáhaných částí nepřehřívá a zda je systém spojení čerpadla s motorem pomocí hnacích hřídelů vhodně navržen. Důležitým parametrem je objem nádrže na pohonné hmoty, se kterým si CAS musí během čtyřhodinové zkoušky vystačit bez doplňování paliva. Během zkoušky je CAS napojena na externí měřicí přístroje, které jsou přes datovou ústřednu propojeny s počítačem a aktuální měřené hodnoty se zobrazují na velkoplošném monitoru. Průběh zkoušky je zaznamenáván na grafu, ve kterém jsou průběžně vyobrazovány měřené veličiny. Zkouška se provádí ve zkušební hale TÚPO, pro tyto účely vybavené podzemními nádržemi, ve kterých lze upravovat výšku vodní hladiny tak, aby byla nastavena jmenovitá sací výška čerpadla.

Během zkoušky se projeví většina závad na automobilu spojených s chodem požárního čerpadla. Mezi nejzávažnější patří přehřívání mechanicky namáhaných komponentů mezi převodovkou a požárním čerpadlem (přídavné převodovky) a dále nedostatečný odvod tepla z oblasti motoru a výfukového systému. To má za následek mnoho dalších závad. Dochází k úniku oleje z převodovky, propálení elektroinstalace podvozku, praskání vzduchových rozvodů, porušení chladících okruhů a okruhu rozvodu paliva. V neposlední řadě dochází také k přehřívání akumulátorových baterií vlivem nesprávného umístění nebo nedostatečné izolace v blízkosti výfukového systému. Mezi další závady patří praskání hřídelí náhonu požárního čerpadla vlivem velkých úhlů mezi jednotlivými hřídelemi, čímž dochází k poškození kloubových spojení. Další příčinou je nesprávná volba materiálů u kompozitových hřídelí, kdy vlivem přenosu kroutícího momentu dochází k porušení celistvosti.

Zkouška průtoku

Touto zkouškou se ověřují průtoky nízkotlakých a vysokotlakých výstupů z požárního čerpadla při jmenovitých parametrech. Měření se provádí indukčními průtokoměry napojenými na výpočetní techniku, která naměřené průtoky zaznamenává.

Chyby zjištěné u těchto zkoušek bývají způsobeny špatně navrženým průměrem sacího potrubí, přechody na sacím potrubí z menších průměrů na větší, nevzetím v úvahu hydraulické ztráty při členitosti sacího potrubí. Překvapivě velké hydraulické ztráty vznikají na sítku vstupu do čerpadla, je-li vyrobeno vypalováním laserovým paprskem do plechu. Tato sítka mají při shodném průměru potrubí ve srovnání s drátovými sítky mnohem menší plochu otvorů.

Tlaková zkouška – zkouška nejvyšších tlaků

Při zkoušce nejvyšších tlaků nesmí být překročena limitní hodnota tlaku při maximálních nastavitelných otáčkách. Limitní hodnoty tlaku jsou pro nízkotlakou část čerpadla 17 barů a pro vysokotlakou část čerpadla 54,5 barů.

Závady při těchto zkouškách způsobuje neomezení horní hranice otáček pomocného pohonu.

Zkouška sání na sucho

Zkouška se provádí při uzavření všech vstupních a výstupních armatur. Čerpadlo se provozuje v režimu sání daným výrobcem po dobu 30 s. V této době musí být dosaženo podtlaku 0,8 bar. Po dobu dalších 60 s nesmí dojít k poklesu podtlaku o více jak 0,1 bar.
Při této zkoušce většinou nedochází k závadám, protože u nových vozidel nejsou uzavírací armatury opotřebovány a dostatečně těsní.

Tlaková zkouška

Tato zkouška se provádí jako závěrečná po provedení všech zkoušek na čerpadle. Skládá se ze zkoušky sací a výtlačné strany čerpadla. Při zkoušce sací strany se čerpadlo zavodní z externího tlakového zdroje a odvzdušní. Všechny armatury jsou uzavřeny, víčka výtlaků jsou sejmuta. Tlak v čerpadle se postupně zvyšuje až na hodnotu tzv. statického zkušebního tlaku (1,5 násobek jmenovitého tlaku čerpadla). Statický tlak se na této hodnotě udržuje po dobu pěti minut. Po této době se spustí čerpadlo CAS a zvyšují se otáčky až do dosažení dynamického tlaku na výtlačné straně čerpadla. Dynamický zkušební tlak čerpadel se jmenovitým výtlačným tlakem 10 bar je 22,5 baru.

V průběhu zkoušek nesmí dojít k poškození žádné části čerpadla včetně armatur ani ke vzniku žádné netěsnosti. Tato zkouška odhalí všechny netěsnosti čerpadla a armatur vzniklých při předchozích zkouškách nebo při výrobním procesu. Běžnou závadou je používání spojení armatur pomocí pružných hadic a nevhodných spon, které nevydrží předepsané tlakové zatížení.

Závěr

Parametry výše uvedených zkoušek by měly splňovat veškeré zásahové požární automobily používané jak profesionálními, tak dobrovolnými jednotkami PO. Existuje však mnoho případů, kdy tomu tak není. Takový automobil však není schválen k používání. V případě, že by došlo k nehodě, nebo ke zranění zasahujících hasičů, mohl by mít chybějící certifikát negativní dopad na následné odškodnění poškozených, a to i v případě, že by nebyla přímá souvislost mezi zkoušenými parametry a příčinou nehody.

Vyskytují se názory, že zkoušky čerpadel u CAS jsou zbytečné, neboť u nás certifikované CAS (až na výjimky) jsou osazovány čerpadly renomovaných výrobců, která jsou prověřena léty provozu u jednotek PO a navíc jsou vesměs certifikována podle normy EN 1028 v zemích svého původu.

Jak vyplývá z výše uvedeného, při certifikačním procesu neprobíhá prověřování samostatných čerpadel, ale CAS jako celku.

Je třeba zdůraznit, že získání certifikátu typu znamená, že požární automobil odpovídá všem požadavkům platných předpisů. Zdaleka to ovšem neznamená, že všechna konstrukční řešení budou odpovídat představám provozovatele, tedy příslušné jednotce PO. I nepraktické konstrukční řešení, pokud není v rozporu s platnými předpisy a bezpečnostními požadavky, není důvodem k nezískání certifikátu typu. V takových případech má COV a OTPPO pouze možnost formou doporučení vyzvat výrobce k tomu, aby uvážil, zda by nemohl zvolit ještě jiné možnosti. Na toto doporučení však výrobce nemusí brát zřetel. V opačném případě vozidlo, které by bylo zkonstruováno podle vlastních požadavků a představ jednotek PO, ale nesplňovalo by všechny požadavky příslušných předpisů, certifikát typu získat nemůže.

kpt. Ing. Miloš VEDRAL, por. Bc. Jakub VAVERA, Technický ústav požární ochrany, foto Milan VÁVRŮ a archiv autorů
 

vytisknout  e-mailem