Časopis 112 ROČNÍK XXII ČÍSLO 8/2023

V Pardubickém kraji došlo 16. března 2023 k dopravní nehodě, při které sjel řidič s osobním automobilem do rybníka. Svědkem nehody byl řidič sypače, který právě projížděl okolo a bez váhání skočil do vody, doplaval k vozidlu, které mělo přední část již pod vodou. Podařilo se mu otevřít přední dveře a vytáhnout ven řidiče, který byl neplavec, pomohl mu na břeh rybníka, který byl asi 15 m od potopeného vozidla. V Českém Vrbném se 15. května 2023 pod záštitou MV-generálního ředitelství HZS ČR uskutečnil praktický výcvik při práci na vodě. MV-generální ředitelství HZS ČR spolu s vybranými partnery v České republice a v Polsku realizuje projekt „Společné řešení krizového řízení a spolupráce bezpečnostních složek v rámci uprchlické vlny osob z Ukrajiny na česko-polské hranici“. Projekt si klade za cíl vytvořit systémový a institucionálně udržitelný nástroj pro efektivní přeshraniční spolupráci institucí veřejné správy při zajištění bezpečnosti a krizového řízení na společné hranici v rám 

V Českém Vrbném v moderním vodáckém areálu, který nese jméno po československé kajakářské závodnici Ludmile Polesné, se v pondělí 15. května 2023 dopoledne sešli zástupci všech hasičských záchranných sborů krajů a dalších organizačních složek Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) na praktickém výcviku při práci na vodě. Akce byla pořádána pod záštitou MV-generálního ředitelství HZS ČR, za podpory některých HZS krajů a dalších organizačních složek HZS ČR, které akci zabezpečily především materiálně. 



Účastníci instrukčně metodického zaměstnání (IMZ) byli z převážné většiny hlavními instruktory HZS krajů pro problematiku práce na vodě a zamrzlých hladinách. IMZ bylo rozvrženo do tří dnů a bylo zaměřeno na veškeré činnosti, které se vy­učují ve specializačním kurzu práce v divoké vodě (PDV). Prakticky si každý účastník vyzkoušel vše, co je náplní týdenního kurzu. 

Metoda aktivního a defenzivního plavání
Začalo se prověřením základních dovedností hasiče, který vstupuje do kurzu PDV. Mezi ně spadá např. podplavání raftu ve vestě a přilbě či dovednost pohybovat se ve vodě tzv. metodou aktivního a defenzivního plavání. Pod pojmem aktivní plavání si lze představit rychlé přiblížení ke břehu v místě před nebezpečným úsekem. Tato technika se provádí plaváním na břiše stylem kraul s hlavou stále nad vodou. Názvem defenzivní plavání je označena poloha, kterou je možné využít při plavání v divoké vodě. Plavci je touto metodou poskytováno maximální možné bezpečí v momentě, kdy je vydán napospas velkému množství valící se vody v kamenitém korytě. Poloha plavce je vleže na zádech s nohama dolů po směru proudu, kdy nohy jsou mírně pokrčené na hladině či těsně pod a slouží jako ochrana před překážkami. Rovněž lze rukama a nohama částečně korigovat směr, kterým se chce plavec ubírat. Aktivní i defenzivní metoda funguje za předpokladu, že je plavec vybaven kvalitní plovací vestou a samozřejmostí by měla být i vhodná ochrana hlavy. 

Nácvik sebezáchrany při převrácení raftu

Sebezáchrana při převrácení raftu
Další nacvičovanou činností byla sebezáchrana při převrácení raftu, kdy je důležité mít co nejdříve přehled o zbývajících členech posádky a dále využívat aktivní nebo defenzivní metodu plavání k sebezáchraně a doplavání ke břehu. Po doplavání ke břehu je samozřejmostí, že se dotyčný podílí na záchraně ostatních členů posádky raftu, např. za pomoci házecího pytlíku. Nácvik záchrany s využitím házecího pytlíku byl tedy další procvi­čovanou činností. Tzv. házečka je základní záchra­nářský prostředek pro práci na vodě, tvořený pevným plovoucím lanem nejčastěji o délce 20 m. Tvar obalu házečky bývá válcovitý a ve dně obalu je umístěn vztlakový materiál pro plavání na hladině. Lano je naskládáno v obale tak, aby se po hození obalu a přidržení druhého konce lana rovnoměrně odvíjelo z obalu. Pro správné použití házečky na tekoucí vodě je potřeba ji házet s předstihem před zachraňovaného, který o jejím hodu ví, a rovněž je nutné dávat pozor, aby zachraňovaný zachránce nestrhl do vody. 

Ovládání raftu systémem Guide

Ovládání raftu systémem Guide
První den IMZ se rovněž procvičovalo ovládání raftu pádly v tzv. systému Guide. Ovládání raftu tímto způsobem znamená pro posádku nácvik základních povelů. Pokyny vydávané posádce zadákem (Guidem) jsou pouze vpřed, vzad (kontra) a stop (lego), přičemž zadák dává tyto povely pro posádku celého plavidla, nebo pro pravobok či levobok. Zbylé úkony, které jsou potřeba k ovládání plavidla, provádí sám zadák. Tento systém je jednoduchý na secvičení posádky raftu a nevyžaduje od ní žádné zvláštní dovednosti, o to náročnější je pro znalosti a dovednosti zadáka. 
Nicméně i při této metodě ovládání plavidla je potřeba, aby posádka znala chování raftu v divoké vodě a uměla provádět činnosti, jako je např. náklon při najíždění do proudu. Tato technika se procvičovala i druhý den výcviku na kanále v Českém Vrbném na úseku se složitějšími podmínkami s obtížností WW III +. Každý z účastníků si vyzkoušel pozici zadáka a dovednosti musel předvést v poměrně náročné vodě při vyjíždění z proudu do tišiny (vratného proudu), nájezdu zpět do proudu, přejezdu proudu a dalších manévrech. Nutno dodat, že u poměrně velkého počtu posádek se toto nacvičování neobešlo bez ne­dobro­volného opuštění raftu a následného nedobrovolného procvičování defenzivního způsobu plavání.

Metoda upoutaný zachránce
Posledním nacvičovaným manévrem druhého dne výcviku byl tzv. upoutaný zachránce. Při této metodě je zachránce upoután na vhodném lanu, např. na lanu od házečky, za oko na sdruženém bezpečnostním popruhu plovací vesty. Tento popruh umožňuje zachránci v případě nebezpečí jeho rychlé odepnutí. Zachránce je prostřednictvím lana ze břehu jištěn dalšími osobami. K zachraňovanému v tekoucí vodě je obvykle nutné skočit tak, aby zachránce získal potřebnou energii pro rychlé překonání vzdálenosti k němu. Následně jej zachránce uchopí za ramínka vesty, kolem těla, případně Rautekovým hmatem a čeká, až se lano, na kterém je přichycen, napne. Rovněž je nutné, aby zachránce měl předem domluvené signály s obsluhou na břehu a po zachycení zachraňovaného dal povel k tažení lana zpět ke břehu.

Poslední záležitostí druhého dne výcviku byla debata nad způsoby využití uzlů podle platného cvičebního řádu pro upoutané plavidlo, které se využívá při záchraně tonoucího z nebezpečných jezů. Tato metoda byla prakticky zkoušena poslední den výcviku a promítne se v aktualizaci konspektů požární ochrany Záchranné práce – práce na vodě. Výcvik probíhal v dopoledních hodinách na Malém jezu v Českých Budějovicích. Povodí Vltavy, s. p., zajistilo na tomto jezu, díky upouštění vodní nádrže Římov na řece Malši, zvýšený průtok, a tím vznikly ideální podmínky pro výcvik. První metodou, která byla zkoušena, bylo zachytávání tonoucího z vodního válce ze břehu za pomoci speciálního háku zn. Northern diver. Ten je na konci vybaven třemi zahnutými háky a plovákem, zajišťujícím vztlak háku. Za plovákem se nachází teleskopická tyč z kompozitního materiálu. Zachránce, který pracuje s hákem, je jištěn lanem ze břehu dalšími osobami. Tento druh záchrany lze využít v případech, kdy není koryto řeky, a tedy i jezu tak široké, a kdy lze tonoucího zachytit např. za části oděvu. Při tomto způsobu platí, že čím větší vzdálenost, tím hůře se s celým hákem manipuluje. 

Metoda upoutané plavidlo
Další procvičovanou metodou bylo již zmíněné upoutané plavidlo. Při tomto druhu záchrany je zapotřebí upoutat statické (nízkoprůtažné) lano přes celou šíři koryta řeky v optimální vzdálenosti od jezu. Problém u širších koryt řek je dopravit jeden konec lana na druhý břeh. U širších koryt se pro tento úkol osvědčil prak, který má poněkud větší rozměry a který obsluhují nejméně dva lidé. Do gumy praku se umístí konec pevného a lehkého lanka, které je navázáno na dostatečně těžký předmět, ten se i s lankem vystřelí na protější břeh. 

Přestřelování tažného lanka prakem

Po zachycení lanka zachránci na protějším břehu je zapotřebí na lanko navázat konec statického lana, jenž se přetáhne k obsluze na druhém břehu. Za využití vhodných kotevních prvků (strom, sloup, oko v navigaci řeky) se oba konce lana zafixují na březích. Spolu s koncem statického lana se na protější břeh přetáhne i jeden konec lana, které při následné činnosti poslouží k ovládání člunu. Plavidlo je karabinami a plochou smyčkou přídí přichyceno na statické lano a do ploché smyčky je rovněž přichycen jeden konec lana, které slouží k tažení plavidla 
ke břehu. Do té samé smyčky je přichyceno další lano, které slouží k tažení plavidla k pro­tějšímu břehu. Tím je plavidlo pevně ukotveno na static­kém lanu a lze s ním pohybovat tažnými lany z jednoho břehu na druhý a zpět. Posádku člunu tvoří dva zachránci a další osoba, která ovládá na přídi další lano, které je také protaženo v plo­ché smyčce. Tímto lanem je korigována vzdálenost člunu od jezu, ze kterého je potřeba zachránit tonoucího. Na povel posádky plavidla pak obsluha na březích posouvá člun buď k pravému, nebo levému břehu. Z popsaného je patrné, že celý tým, který se na metodě upoutaného plavidla podílí, musí být dobře secvičen. Metoda je rovněž poměrně náročná na přípravu a materiál. 

Metoda „pavouk” a „véčko”
Další procvičovanou metodou byl tzv. pavouk. Tato technika je méně náročná na přípravu než předchozí popisovaná, má ale rovněž svoje limity, jako jsou např. dobře přístupné břehy bez překážek. Na plavidlo se umístí čtyři pevná lana tak, že každé lano z plavidla vychází šikmo do boku směrem k obsluze. Umístění lan si lze představit jako písmeno X, přičemž uprostřed písmene je usazen raft. Na břehu jsou tedy čtyři stanoviště, na kterých je obsluhou zabezpečován vždy jeden konec lana. Povolováním lan či chůzí dopředu a vzad se na signál posádky plavidlem manipuluje v potřeb­ném směru. Obdobnou metodou je tzv. véčko, při kterém je plavidlo na vodě upoutáno pouze dvěma lany ovládanými obsluhou z protějších břehů. Na pokyn posádky plavidla obsluha na břehu s raftem pohybuje do stran, dopředu či dozadu. Tato metoda není náročná na počet osob potřebných k obsluze lan a je rychlejší na přípravu než předchozí metoda. Nicméně se plavidlo tímto způsobem ovládá hůře a s menší přesností než předešlou technikou. 

Metoda upoutané plavidlo

Záchrana tonoucího pomocí paddleboardu 
Poslední zkoušenou metodou byla záchrana tonoucího pomocí paddleboardu. Paddleboard používaný hasiči je mírně odlišné konstrukce než obdobný výrobek používaný pro rekreační účely. Je určen jak pro okamžitý zásah na rychle tekoucí vodě, tak na záchranu z ledu. Do přední části plavidla je možné uchycení lana pro možnost zásahu pod jezem. Paddleboard je dále vybaven úchyty pro transport potřebného vybavení nebo osob a přetlakovým ventilem, který automaticky odpouští tlak nad 18 PSI. Záchrana tonoucího paddleboardem probíhá částečným nasunutím zachraňovaného na libovolný bok a otočením trupu paddleboardu pod tělem tonoucího dnem vzhůru. Tím dojde k celkovému natažení zachraňovaného na plavidlo a lze ho takto dopravit ke břehu. Ukázka záchrany paddleboardem byla poslední praktickou činností na tomto IMZ. 

Závěr
Během IMZ rovněž proběhlo jednání pracovní skupiny „Práce na vodě“, na kterém byla probrána náplň a možnost dalších výcviků v budoucnu a další body, jako např. obsahová náplň kurzu PDV, aktualizace konspektů odborné přípravy pro práci na vodě a zamrzlých hladinách, návrh na novelizaci Pokynu generálního ředitele HZS ČR č.?43/2013 k činnosti jednotek požární ochrany při práci na vodě a zamrzlých hladinách. Také byli všichni účastníci seznámeni s portálem www.nebezpecnejezy.cz, na kterém lze dohledat nebezpečné jezy a obeznámit se s nimi v daném zásahovém obvodu.
Za uskutečnění akce bych rád vyslovil poděkování všem HZS krajů, které pro výcvik zapůjčily potřebné vybavení, a dále kpt. Ing. Šamánkovi (Školní a výcvikové zařízení HZS ČR) a plk. Ing. Rogow­skému (Střední odborná škola požární ochrany a Vyšší odborná škola požární ochrany), kteří se výcviku účastnili jako hlavní lektoři. 

kpt. Mgr. Ondřej WERICH, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv autora

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook