Časopis 112 ROČNÍK XI ČÍSLO 3/2012
V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na požár lakovacího boxu v Liberci, který způsobil škodu ve výši 50 milionů Kč, a také seznamujeme s koncepcí požární prevence v ČR na období let 2012 až 2016. Otiskujeme stanovisko NPÚ k používání chemických protipožárních nátěrů na dřevěné konstrukce historických objektů. V bloku IZS seznamujeme se závěry VII. kongresu Medicína katastrof, návrhem konceptu požárního automobilu určeného k zásahům v městské zástavbě a s prioritami Policie ČR pro letošní rok. V části OCHRANA OBYVATELSTVA přinášíme informace z XI. ročníku konference Ochrana obyvatelstva. Metodická pomoc obcím při přípravě na mimořádné události a krizové situace a předsednictví Dánska v Radě EU jsou hlavními tématy bloku KRIZOVÉ ŘÍZENÍ. V časopisu dále naleznete také informaci o neinvestiční dotaci ze státního rozpočtu ČR poskytované nestátním neziskovým organizacím na plnění projektů grantů v letošním roce.
- Požár lakovacího boxu
- Koncepce požární prevence v České republice na období let 2012 až 2016
- Negativní důsledky používání chemických protipožárních nátěrů na historické dřevo
- Den požární bezpečnosti
- Ochrana obyvatelstva a nebezpečné látky
- Metodická pomoc obcím při přípravě na mimořádné události a krizové situace
- V tištěné podobě časopisu ještě najdete
Národní památkový ústav pokládá za potřebné aktualizovat své stanovisko1) o negativních důsledcích používání chemických protipožárních nátěrů na dřevěné prvky a konstrukce, které patří mezi velmi ohrožené části historických památkově chráněných staveb.
Vzhledem k tomu, že historické dřevěné prvky a konstrukce jsou stále nedoceňovaným a nenahraditelným zdrojem poznání památkových hodnot a historického, řemeslného a technického vývoje architektonického dědictví, je nezbytné je chránit a zachovávat pro další generace. Použití prostředků (materiálů a postupů), které mohou dřevo historických konstrukcí nebo povrch dřeva poškozovat, je proto z památkového hlediska nepřijatelné2).
Aplikací chemických protipožárních nátěrů je možné snížit hořlavost dřeva, případně zvýšit požární odolnost dřevěných prvků a konstrukcí, současně však v důsledku aplikace chemických protipožárních nátěrů dřeva (tzv. retardérů hoření) dochází k závažnému, níže uvedenému poškození památkových i užitných hodnot dřeva a dřevěných konstrukcí.
V případě aplikace chemických protipožárních nátěrů na dřevo památkově chráněných staveb nejsou zásadní požadavky pro uchování dřeva splněny, a proto nelze jejich používání doporučit.
Namísto chemických protipožární nátěrů by měly být voleny jiné metody protipožární ochrany. Vedle přiměřených stavebně technických opatření (např. požární dveře, příčky) by měla být upřednostňována vhodná kombinace včasné detekce požáru s bezprostředním protipožárním zásahem místními prostředky anebo s automatickým stabilním hasícím systémem. Protipožární opatření a jejich zavedení by mělo vždy vycházet z konkrétní situace při zohlednění existujících památkových hodnot historické nebo památkově chráněné stavby.
Důsledky aplikace chemických protipožárních nátěrů
V současné době jsou dostupné především dva základní typy chemických nátěrů určených k ochraně dřeva proti ohni, a to filmotvorné zpěnitelné (intumescentní) nátěry a dříve rozšířené vodné napouštěcí nátěry.
Důsledkem aplikace filmotvorných změnitelných nátěrů dochází k nežádoucí změně charakteru a barevnosti dřeva obvykle nenatíraných historických dřevěných krovových konstrukcí. Aplikace vodných napouštěcích nátěrů dochází po určité době k prokazatelnému a závažnému poškození dřeva rozvlákňováním.
Rozklad povrchových vrstev dřeva (rozvlákňování) způsobuje významné poškození až ztrátu původního povrchu dřeva. V případě historických a památkově chráněných krovů se nejedná pouze o nežádoucí estetický defekt, ale rozvlákňování je doprovázeno např. ztrátou historických povrchových stop po tesařských nástrojích, ztrátou značení prvků, dobových nápisů, vročení. Tím se snižuje, až zaniká cenná vypovídací charakteristika dřevěných prvků. Rozvlákněním dochází také ke snížení mechanických vlastností dřeva, ke zhoršení pevnostních parametrů konstrukcí nebo ke vzniku netěsností tesařských spojů. Aplikací obou typů chemických protipožárních nátěrů na ochranu dřeva není poškozováno pouze dřevo, ale účinnými látkami nátěrů jsou zrychleně korodovány a tedy poškozovány také kovové součásti krovů.
S aplikací obou jmenovaných typů chemických protipožárních nátěrů na dřevěné konstrukce souvisí další negativa vyplývající z nedostatečné účinnosti této protipožární ochrany po určitém čase a nutnosti opakovaného použití protipožárních nátěrů. Před obnovením účinné chemické protipožární ochrany dřeva nátěrem je totiž nutné odstranit starší retardéry hoření, což může vést k dalšímu povrchovému poškozování dřeva, ztenčování profilů konstrukce a k další ztrátě památkových hodnot historických dřevěných konstrukcí a dřeva. Navíc jde o zásah finančně velmi náročný.
Alarmující je také skutečnost, že prozatím nebylo zjištěno, jakým způsobem lze zabránit dalšímu rozvlákňování již kontaminovaného dřeva. Ve snaze zabránit dalšímu poškození dřeva bývá v praxi prováděna neutralizace rozvlákněných dřevěných prvků roztoky anorganických látek (např. uhličitanem vápenatým, boraxem). Tento postup problém neodstraňuje především proto, že proces rozvlákňování i po tomto zásahu dále pokračuje a nelze vyloučit, že jím může být dokonce podpořeno další poškození. Dostatečně známá není ani interakce následné chemické ochrany proti biologickému napadení dřeva aplikované na již rozvlákněné dřevo nebo na dřevo nově ošetřené chemickými protipožárními nátěry.
Z výše uvedených důvodů nelze aplikaci chemických protipožárních nátěrů na historické dřevěné prvky a konstrukce doporučovat.
Ing. arch. Věra KUČOVÁ, Národní památkový ústav, foto archiv autorky
__________________________________________________
1) Metodické vyjádření je dílčí aktualizací textu metodiky NPÚ: Šefců, O., Vinař, J., Pacáková, M. Metodika ochrany dřeva.
Praha 2000, s. 29, http://www.npu.cz/ke-stazeni/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/svazky-edice-odborne-a-metodicke-publikace/gallery/.
2) Při výběru materiálů a postupů pro ochranu historických dřevěných konstrukcí, podobně jako ostatních součástí hmotného kulturního dědictví, se proto musí vycházet z takových materiálů a postupů, které z dlouhodobého hlediska vyhoví požadavku šetrnosti prostředku k originálu, odstranitelnosti nového materiálu bez poškození originálu, slučitelnosti nového materiálu s podkladem a se systémem stavby, rekonzervovatelnosti zásahu a udržitelnosti péče o památku.