Pojmy 1. část

Integrovaný záchranný systém, ochrana obyvatelstva, vědecko-výzkumná, polní telefon TP25... 

Nutnost nepřetržitého pozorování důležitých objektů a prostorů potvrdily četné zkušenosti ze II. světové války. Proto se s pozorovatelnami počítalo již v okamžiku založení Civilní obrany. Hysterie z možného vypuknutí III. světové války dovedla CO až na okraj propasti. Panovalo přesvědčení, že každé opatření provedené v míru je mnohonásobně lepší než spěšná improvizace ve válce, a tak se chvatně budovalo a stavělo. Civilní obrana přešla na ochranu před jaderným nebezpečím od roku 1956, stejně jako Lidové milice, zatímco ČSLA procvičovala jaderné nebezpečí již od roku 1954. Pod tlakem hrozby nové války však ještě několik let poté vznikaly pozorovatelny se zastaralými prvky, neboť válka mohla přijít každým okamžikem.

Projektanti tehdy řešili podobný problém jako jejich kolegové z dob první republiky. Neznalost projektování tohoto typu staveb spolu s časovou tísní vykonaly své. Tak vznikla již mnohokrát zmiňovaná pozorovatelna v České Třebové na kopci Jelenice. K prefabrikovanému einmannbunkeru přistavěli týlové místnosti. Využívání německých einmannbunkerů v počátcích CO není ničím neobvyklým, jak ukazuje dvojice einmannbukerů u hráze VD Orlík.

Teprve v roce 1955 byly vydány závazné předpisy pro budování krytů CO. Podle nich byly následně projektovány i pozorovatelny, pro které sice vznikly typové podklady, ale nikoliv zvláštní předpisy s technickými normami. To se později ukázalo jako ne příliš šťastné rozhodnutí. Pozorovatelny CO byly stejně jako kryty stavěny monoliticky, s minimálním použitím betonových prefabrikátů a bez kamenné rovnaniny. Jako vzor sloužily kryty CO pro pozorovatelny i před rokem 1955, z čehož vyplývá například občasná absence ventilace. Ta byla do krytů CO systematicky instalována teprve od roku 1955. Velký problém představovaly průzory, které se u krytů nevyskytují. Projektanti to řešili na základě svých vlastních představ. Při průzkumu proto lze narazit na širokou škálu řešení tvarů průzorů i jejich uzavírání. Výsledkem může být pozorovatelna s uzavíratelnými trubkami ventilace, tlakově odolným vstupním poklopem, ale s otevřenými a nechráněnými průzory, jako je tomu ve Frýdku-Místku a dalších pozorovatelnách.

Náklady na stavbu jedné betonové pozorovatelny se pohybovaly přibližně v rozmezí 20 až 30 000 Kčs po měnové reformě v roce 1953. Není bez zajímavosti, že navzdory této finanční náročnosti ŠTOK (Štáby CO okresů) nikdy neuvažovaly o provizorních kamenobetonových nebo dřevozemních pozorovatelnách. Pokud pozorovatelna nebyla postavena, v případě vyhlášení „Situace ohrožení“ měla na jejím místě vzniknout polní pozorovatelna, budovaná svépomocí. Opět zde vidíme určitý vliv předpisů pro kryty, které v případě absence měly rovněž nahradit dřevozemní provizoria budovaná svépomocí.

Přibližně mezi lety 1954 až 1960 v nebývalé míře bujela výstavba pozorovatelen, často až nesmyslného počtu a odolnosti. Omezení, vztahující se k regulaci výstavby pozorovatelen, přišlo až v polovině 60. let.

Nejednotný vývoj zejména v první polovině 50. let přinesl vznik prvních netypických pozorovatelen. Ještě neexistovaly jakékoliv předpisy ani vzorové výkresy. Krajské a okresní štáby CO proto jednoduše přistoupily k projektování pozorovatelen podle vlastních představ. Není bez zajímavosti, že podle těchto projektů se stavělo v některých okresech ještě v 60. letech, ačkoliv v té době již existovaly jednotné typové podklady. Důkazem je pozorovatelna na Kunětické hoře u Pardubic, postavená roku 1964. Některé realizace potom naznačují, že tyto podklady si mezi sebou okresní štáby předávaly. Můžeme poukázat na podobu pozorovatelen v Náchodě a Ostravě.

Nejprve se zmíníme o cihlových pozorovatelnách. V poválečném období bychom očekávali monolitické betonové pozorovatelny. Opak je pravdou. Přinejmenším v prvních třech letech existence CO skutečně vznikaly také cihlové pozorovatelny. Na prvním místě uveďme tři pozorovatelny v Ústí nad Labem. Dvě šestiboké stojí na Střekovském sedle (dnes zničená) na Holoměři a jedna, ve tvaru kvádru, v Hostovicích. Nekvalitní beton a cihly zde doplňuje heraklit. Nesmyslně rozměrná okna shora překrývá rozšiřující se kšilt střechy. Objekt na Střekovském sedle měl průzory dodatečně zazděné. Z původních šesti zůstal zachován jen jeden.

Vskutku miniaturní jsou čtyři pozorovatelny s jedním průzorem ve Vsetíně. Vnitřní rozměry činí pouhých 140 x 140 cm. Stropy jsou ze železobetonu. Důvodem výstavby byla jednoznačně vsetínská zbrojovka.

Druhou, naštěstí podstatně bohatší skupinou, jsou betonové pozorovatelny. Výčet můžeme zahájit v Českých Budějovicích. Tři pozorovatelny shodné konstrukce sestávají z betonových zdí o tloušťce přibližně 35 cm a mírně přesahujícím stropem. Vstupní plechové dveře jsou umístěny v sousedství čelního průzoru o šířce 180 cm. Ve dvou postraních zdech jsou průzory o poznání užší.

Ve srovnání s touto překotnou výstavbou kontrastně vystupují jihlavské pozorovatelny. V letech 1953–1955 zde vznikly čtyři monolitické pozorovatelny, a dále pátá u dokončované přehrady Vír I. Do objektů se vstupuje šachtou se stupačkami. Následují tlakově odolné dveře, za kterými se nachází odpočívárna vybavená kamny. Po žebříku je možné vystoupat do pozorovací místnosti. Ta svým vzhledem připomíná prvorepublikové bunkry starého typu. Tři široké průzory jsou uzavíratelné pomocí několika okenic. Odlišná je pouze pozorovatelna Jihlava-Hybrálec, neboť postrádá týlovou místnost.

Téměř stejně staré jsou pozorovatelny v Plzni. V lokalitách Mikulka, Homolka a Lobzy vznikla trojice válcových pozorovatelen, která stála již v roce 1956. Jako nejstarší z nich se jeví Mikulka. Její průzory jsou zazubené a výrazně převýšené směrem vzhůru. Vstup je umístěn poněkud složitě mimo objekt, pomocí šachty. Nutno podotknout, že stejný typ vznikl i v Kralupech nad Vltavou na kopci zvaném Hostibejk. Podle pozorovatelen v Plzni pak byly zřízeny další, a sice v Sokolově a Karlových Varech. Přitom stojí za zmínku, že plzeňské pozorovatelny mají čtyři průzory, které mezi sebou svírají úhel 90°. Naproti tomu u objektů v Sokolově a Karlových Varech jsou průzory rozmístěny podle potřeby, nebo dokonce jen v počtu tří. Příkladem může být pozorovatelna u nádraží Karlovy Vary-Dvory. Všechny zmíněné pozorovatelny jsou vybaveny odpočívárnou ve spodním patře a většina má průzory uzavíratelné pomocí plechových desek.

V Karlových Varech rovněž najdeme pozorovatelny zhotovené podle názoru zdejšího ŠTOK. V lokalitách Tři Kříže a Bohatice stojí betonové pozorovatelny se třemi zazubenými průzory a zdmi o mimořádné tloušťce 60 cm. Vstup zajišťují dveře v přístavbě, vedoucí do týlové místnosti. Původní terén prozrazují cihlové obezdívky a izolace.

Další typ pozorovatelny vznikl nejspíš v Děčíně. Ve zdejším archivu se dokonce dochovala část stavební dokumentace pocházející z roku 1956, kdy byly pozorovatelny postaveny. V podstatě jde o krychli, která má jediný pozorovací průzor vložený do hrany v sousedství vstupu. Tyto objekty zcela postrádají zázemí a vnitřní prostor o výměře přibližně 4 m2 mohl posloužit jen dvoučlenné hlídce. Právě děčínské pozorovatelny vykazují určitou rozmanitost. Pozorovatelna na Popovickém vrchu má kvalitní ventilační systém, u objektu na Stoličné hoře najdeme zeslabený strop, a pozorovatelna na Malém Chlumu má seříznuté nároží s průzorem. Právě objekt na Malém Chlumu vykazuje vyšší kvalitu stavby i zpracování betonu, nežli dvě zbylé kolegyně, leč navzdory tomu postrádá ventilační systém. Mimo Děčína dvě pozorovatelny tohoto typu stojí v Ústí nad Labem, a to na Střížovickém vrchu a Erbenově vyhlídce, přičemž u obou chybí jakákoliv ventilace. V Litvínově se rovněž nacházejí dvě pozorovatelny – při silnicích na Klíny a Meziboří. Posledním případem je pozorovatelna na Černém vrchu u Chomutova. Ta jediná nemá umístěn vstup v sousedství pozorovacího průzoru, ale v zadní stěně. Určitou variantu tohoto typu představují čtyři pozorovatelny ve Vsetíně.

Rovněž v Adamově u Brna ŠTOK rozhodl o vybudování permanentních pozorovatelen podle vlastního uvážení. Celkem zde vznikly tři objekty, jejichž charakteristickým prvkem jsou široké zazubené průzory bez možnosti uzavření.

Odlišnou cestou se vydal ŠTOK v Hradci Králové. V roce 1960 zde postavili pouze jednu pozorovatelnu. Vstupní šachta s poklopem vede k tlakově odolným dveřím, za nimiž se nachází pozorovací místnost. Ta, vzhledem k rozměrům, poskytla i dostatek místa pro odpočinek. Pozorování umožňovaly tři uzavíratelné zazubené průzory v přední části půlkruhové místnosti. Dostatečnou ochranu osádky navíc zajišťovaly takřka 60 cm silné stěny a strop. V tomto případě stavitelé dali přednost kvalitě před kvantitou, ale i přesto zde vidíme obvyklý problém, kdy pozorovací průzory uzavírají pouze plechové záslepky bez těsnění.

Poslední, poněkud subtilní řešení pozorovatelen najdeme v České Třebové, Náchodě a Pardubicích. Jde se o oktogonální pozorovatelnu s týlovou místností. Vstup je veden šachtou, jen objekty Česká Třebová-Lhotka a Semanín mají chodbičku se schodištěm a plechovými dveřmi. Tloušťka stropů kolísá mezi 16 až 30 cm, naopak tloušťka zdiva je konstantních 30 cm železobetonu. Pozorovací místnosti mají čtyři průzory. V tomto ohledu vyniká pozorovatelna na Kunětické hoře u Pardubic, která má průzorů šest. Pakliže stavby v České Třebové a Pardubicích vykazují určité odchylky, tři pozorovatelny v Náchodě jsou téměř shodné. Na rozdíl od výše uvedených mají však zahrnutou týlovou místnost a jsou opatřeny maskovacím nátěrem. Pro úplnost můžeme dodat, že tyto objekty se nacházejí v lokalitách Branka, Dobrošov a Pavlišov – tato měla původně stát na Kašparáku, od čehož bylo upuštěno vzhledem k omezenému výhledu i vyšší pravděpodobnosti zásahu.

Poněkud vzdálenou variantu těchto pozorovatelen najdeme v Ostravě. Objekty jsou unifikované, podobně jako v Náchodě. Zde se jedná o pozorovací místnost ve tvaru šestihranu se šesti šikmými průzory. Vstup je opět veden šachtou, která se dole rozšiřuje a částečně tak supluje týlovou místnost, o čemž svědčí háky na pověšení výstroje. Z tohoto prostoru vedou stupačky do pozorovací místnosti bez jakéhokoliv uzávěru. Celá pozorovatelna tak v podstatě tvoří jeden prostor, což není příliš obvyklé řešení.

Takto tedy vypadaly projekty pozorovatelen v podání jednotlivých okresních štábů CO. Vedle této směsice poměrně odolných objektů můžeme napříč celou republikou narazit na pozorovatelnu, pro níž se mezi bunkrology vžilo označení „kostka“. Jde o krychlovou pozorovací místnost se třemi pozorovacími průzory. Tento typ a jeho varianty vznikly pravděpodobně v roce 1955, souběžně s prvními předpisy pro výstavbu krytů. Snad nejstarší jsou pozorovatelny v Prostějově, vybavené dřevěnými dveřmi a postrádající týlovou místnost. Následovaly další varianty, které jsou blíže rozepsány v kapitole Typologie pozorovatelen starého typu. Přitom je jasně patrné, že vedle sebe existovala realizace výše zmíněných projektů v rámci okresů a návrhů podle centrálně schváleného typového podkladu. Příčin je několik. Schválený projekt atypické pozorovatelny mohl čekat několik let na realizaci, než byly k dispozici potřebné finanční prostředky. Mezitím vznikl typ „kostka“, ale už nebylo možné zasahovat do schválených výkresů, a tak v některých případech postavili pozorovatelnu, o níž sami projektanti už v době výstavby věděli, že je „zastaralá“.

Na úrovni okresů byla CO značně decentralizovaná. Souviselo to s tehdejšími představami, že každý okres musí být soběstačný při likvidaci následků konvenčního vzdušného útoku nepřítele. O spolupráci mezi jednotlivými okresy nebo kraji se tehdy ještě neuvažovalo. Každý okres i kraj se tak stal samostatně fungujícím organismem, kde vznikaly stavby CO bez vnějších zásahů a dozoru. ŠTOK se mohl rozhodnout, zda přijme typový podklad, obrátí se na kolegy z jiného okresu, nebo vypracuje vlastní pozorovatelny. Velmi svérázně se k této problematice postavili ve Frýdku-Místku. V letech 1958–1960 zde vyvinuli vlastní typ pozorovatelny, který jednoznačně vychází z typových podkladů. Výsledek je však přece jen odlišný. Pětice hranatých pozorovatelen má vstup vedený šachtou s poklopem do pozorovací místnosti se třemi průzory. Co se však projektantům nepovedlo, je ochrana interiéru. Ačkoliv vstup i ventilační trubky uzavírají tlakově odolné prvky, pozorovací průzory jsou zcela otevřené. Naprosto mimořádné je potom umístění těchto pozorovatelen v terénu. Osy čelních pozorovacích průzorů se překrývají jen u dvou objektů. Zbylé jsou namířené na severovýchod a pozorují Paskov, Ostravu a Havířov.

Další vývoj pozorovatelen zůstává prozatím nejasný. Přestože existuje přibližně pět desítek objektů starého typu a dalších místních typů, není možné výstavbu jediného z nich doložit po roce 1965, kdy CO dokončila přechod na ochranu před jaderným nebezpečím. Teprve na počátku 80. let vznikl nový typ pozorovatelny, který byl záhy uveden do praxe. Výše nastíněné období zdánlivého stavebního klidu patrně souvisí s raným stavem skutečného poznání pozorovatelen. Nicméně to zároveň může souviset se změnou předpokládaného vývoje úderu vojsk NATO. Namísto bodového konvenčního bombardování očekávala CO použití jaderných zbraní a vznik rozsáhlých zamořených prostorů. Část pozorovatelen se tak rázem ocitla přímo v ohroženém prostoru a některé byly dokonce zakonzervovány a opuštěny, jako objekt u hráze VD Lipno. Dalším impulsem mohla být změna vojenské doktríny, neboť právě na podzim roku 1964 vznikl plán pro útok ČSLA na západ. V souvislosti s tímto byla ukončena výstavba prefabrikovaných objektů při západní hranici a změna v přístupu vedení války se nejspíš dotkla i budování permanentních pozorovatelen.

Určitý stavební ruch zaznamenaly pozorovatelny na počátku 70. let, kdy s nástupem tzv. normalizace došlo k zostření mezinárodní situace. V objektu Česká Třebová-Lhotka tehdy proběhlo zmenšení pozorovacích průzorů. U pozorovatelny Chomutov-Černý vrch byla instalována ventilace. Zarážející je fakt, že se v tomto období například neuskutečnila modernizace dřevěných poklopů brněnských pozorovatelen.

 Následně, na konci 70. let, přichází předzvěst nové éry pozorovatelen. Tehdy vznikla studie navrhující několik variant pozorovatelen, splňujících vysoké nároky ochrany osádky a vedení pozorovací činnosti. Obvodové zdivo nejodolnějšího typu mělo dosahovat úctyhodných 75 cm betonu. Přestože podle tohoto projektu nebyla postavena jediná pozorovatelna, návrh se stal velmi důležitý pro poslední fázi výstavby pozorovatelen.

Nejpozději v červnu roku 1981 vznikl projekt pozorovatelny, někdy označovaný jako „nový typ“. Celkové rozvržení sestává ze čtyř místností. Vstup zajišťují troje tlakově odolné dveře. V jedné z místnůstek stálo filtroventilační zařízení. Veškeré ventilační prostupy se daly uzavřít pomocí tlakových uzávěrů. Tento návrh přišel v okamžiku, kdy se změnila podoba řady měst. Některé starší pozorovatelny byly opuštěny jako nevyhovující. V ojedinělých případech stále nebyla dokončena síť pozorovatelen v minimálním počtu tří, jako v Hradci Králové. Proto zde vyrostly dvě pozorovatelny nového typu. Zvýšené nároky na výstavbu zapříčinily neobvyklou realizaci v Plzni-Mikulce, kde v těsném sousedství staré pozorovatelny vyrostla nová. To v Sokolově válcová pozorovatelna překážela místnímu lomu a jednoduše byla odvalena stranou. Nahradila ji nová pozorovatelna postavená v Královském Poříčí.

Další výstavbu přerušily události po roce 1989. Nicméně při zhlédnutí parametrů pozorovatelny nového typu je zjevné, že případné další zdokonalení by přišlo až po mnoha letech.

Zdroj ze kterého bylo čerpáno:

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook