Časopis 112 ROČNÍK XXI ČÍSLO 3/2022

V březnovém vydání se dočtete o specializaci hasiče-zdravotníka. Znalosti nezbytné ke kvalitně poskytnuté pomoci získávají hasiči kromě základní odborné přípravy a pravidelné odborné přípravy také ve specializačním kurzu Neodkladná zdravotnická pomoc ve ŠVZ HZS ČR. O šetření příčiny vzniku požárů u dopravních prostředků pojednává článek Technického ústavu požární ochrany. Dozvíte se zde postupy této činnosti i řadu zajímavostí. Autentický popis toho, co obnáší první psychická pomoc lidem zasaženým mimořádnou událostí, naleznete v článku mjr. Tomáše Adámka. Ten popisuje svou účast psychologa při tragické dopravní nehodě osobního automobilu s kamionem, jejímiž účastníky byli občané Spojených států amerických. Co je Projekt STAMINA? Jde o mezinárodní projekt, jehož cílem je vytvořit systém predikace pandemických situací a jejich následného řízení v rámci Evropy i mimo ni. Je financován Evropskou unií v rámci programu Horizont 2020 a ČR v něm zastupuje Institut ochrany obyvatelstva. 

Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje (HZS SČK) dlouhodobě provádí taktické výcviky se zaměřením na dynamiku požáru a kulturu hašení. Jednou z oblastí výcviku je hasební zásah v podmínkách simulovaného požáru v obytné místnosti. Ve spolupráci s Technickým ústavem požární ochrany (TÚPO) se realizovalo celkem pět měřených cvičení, při nichž se sledovalo teplotní pole v místnosti a spotřeba vody na hašení.

Obr.1 Dřevěné hranice

Série výcviků, které v různých obměnách probíhají v HZS SČK již několik let, se zaměřují na každodenní hasební zásahy požárů menších rozměrů a na hasební zásah v uzavřeném prostoru zasaženém požárem, jenž je ventilovaný tak, aby nedošlo ke vzniku život ohrožujících jevů známých z tréninků ve flashover kontejneru (FOK). Hlavní motivací pro vznik výcviku byla skutečnost, že hasiči získávají v rámci odborných kurzů zejména teoretické znalosti v oblasti dynamiky požáru a sdílení tepla a následně je obtížné převést osvojené znalosti do podmínek reálného hasebního zásahu. Dalším faktorem, který motivoval vznik výcviku, bylo časté nad­užívání hasební vody při zásazích ve vnitřních prostorách a nesprávně zvolená hasební taktika v uzavřených, ale ventilovaných prostorách (typické pro bytové požáry). Někteří z hasičů mohou namítat, že nejjednodušším řešením při hašení je použít větší objemový průtok hasební vody, protože ten uhasí hořlavý materiál bez ohledu na dovednosti hasiče. Toto tvrzení ale nekopíruje principy kultury hašení. Jakýkoli požár vzhledem k velikosti, umístění paliva nebo problémům s přístupem bude vždy potřebovat optimální množství hasební vody. Naše schopnost umístit hasební vodu do prostoru, kde bude hasební efekt nejúčinnější, může být při reálném zásahu omezená. Při likvidaci požáru v uzavřeném prostoru s omezeným přístupem vzduchu (tak, jak známe z FOK) budeme potřebovat vodu k bezpečnému ochlazení horkých plynů, pokud máme vstoupit do prostoru, kde se nachází ohnisko požáru. Většina „běžných či bytových“ požárů menšího rozsahu probíhá v uzavřených prostorách s možností pracovat s ventilačními otvory (otvírání oken a dveří), a tedy vnitřní podmínky nemusí být tak extrémní, jak je známe z FOK. Ze zkušenosti víme, že někteří hasiči, a zejména pak nováčci, přenášejí zkušenosti z FOK i do podmínek, kde nacvičený postup není žádoucí. Respektive nejsou schopni rozlišit správný taktický postup, takzvaně „přečíst prostor“ a umět pracovat s dynamikou požáru. Výcvik prováděný příslušníky z HZS SČK je navržen tak, že počítá s dynamikou proudění vyvolanou požárem a využitím ventilačních podmínek k ochraně hasiče a zvýšení efektivity hašení. Tou se myslí zejména nutnost zvýšit úroveň dovedností zasahujících tak, aby byli schopni aplikovat hasební vodu do prostoru v optimálním množství, na správné místo a ve směru proudění vyvolaného požárem. Výcvik „efektivního hašení“ se snaží doplnit cvičení ve FOK tak, aby každý hasič, který jím projde, byl schopen zvolit vhodný taktický postup při reálném zásahu vzhledem k vnitřním podmínkám v prostoru, kde se nachází ohnisko požáru, a s ohledem na proudění vyvolané požárem. Hasiči si dále procvičí práci v dýchacích přístrojích, určení místa a nasazení směru proudu a práci v prostředí s extrémní tepelnou zátěží.

Zjednodušený princip efektivního hašení hasební vodou
Oheň produkuje teplo (energii). Veličina intenzity hoření se nazývá rychlost uvolňování tepla. Ta uvádí, kolik energie se uvolní za jednotku času. Při efektivním hašení je naší snahou odebrat co nejvíce uvolněné energie s využitím co nejmenšího množství hasební vody. Při hašení se nejprve voda ohřívá. Absorbuje tepelnou energii ke změně skupenství. Ke změně skupenství (voda se mění v páru) se spotřebuje výrazně větší množství energie než k ohřevu. Proto je pro efektivní hašení naší snahou přeměnit veškerou aplikovanou hasební vodu v páru, protože právě ta se na hasebním účinku podílí velkou měrou. V případě, že voda z požářiště odtéká v původním skupenství, lze říci, že nebyla využita efektivně.

Místo a postup měřeného výcviku

Obr. 2 Prostor výcviku

Objekt, ve kterém probíhají výcviky, je jednopodlažní budova v bývalém vojenském prostoru. Vchází se do něj po několika schodech ke vstupním dveřím umístěných uprostřed budovy. Za nimi je šestimetrová chodba. Na konci chodby se po pravé straně nachází místnost o rozměrech 5‚6 × 5‚2 metru s výškou 3‚1 metru (obr. 2). V této místnosti probíhá většina cvičení a nacházejí se v ní dvě okna a jedny dveře. Dveře a okna lze mechanicky zavírat a otvírat. Podle potřeby a scénáře výcviku je možné měnit ventilační podmínky a dynamiku požáru v místnosti.

Při výcvicích, které probíhaly ve spolupráci s TÚPO, jako palivo posloužily dřevěné hranice (obr. 1). Pro běžná cvičení se používají dřevěné palety různých rozměrů, protože nejsou tak drahé. Ideální zdroj pro podpálení je hořlavá kapalina, která je umístěna ve vaně pod hořlavým materiálem, a to nejlépe tak, aby pokrývala co největší plochu. Množství hořlavé kapaliny ale nesmí být příliš velké, jinak by ovlivňovalo teplotní pole v místnosti. Objem dřeva byl vypočten z empirických korelací tak, aby požár byl v místnosti se dvěma okny a jedněmi dveřmi řízen ventilací a dosáhl maximální možné intenzity, tedy plně rozvinutého požáru. Celkem bylo do dvou hranic vyskládáno 130 kg smrkového dřeva na ploše 1 m2 a 0‚25 m2. V místnosti byla měřena teplota prostředí termočlánky v pěti výškových úrovních od jednoho metru (zhruba ve výšce hlavy klečícího hasiče) až po teplotu 10 cm pod stropem. V průběhu výcviků byla sledována teplota v celém prostoru, aby bylo možno určit, v jaké fázi se požár nachází a kdy bude zahájen hasební zásah. Po dosažení maximální intenzity hoření bylo zahájeno hašení, a to výhradně pulzní aplikací hasební vody do ohniska hoření. Je to jedna z účinných metod, při které se razantně snižuje spotřeba hasební vody. Každý hasební pokus byl ukončen po zaniknutí plamenného hoření a dohašení nespálených zbytků dřeva. Množství spotřebované vody bylo měřeno na průtokoměrech. Hasiči tak okamžitě zjistili celkový objem hasební vody v litrech při hasebních a dohašovacích pracích. Výsledná hodnota spotřebované vody představovala pro hasiče zajímavou informaci (tabulka). Díky konkrétní číselné hodnotě si zasahující dokážou spojit poměr množství hasební vody vzhledem k ploše a typu hořlavého materiálu. Celkem bylo provedeno pět měřených výcviků. Třikrát byl hasební zásah zahájen při přechodu požáru z fáze rozvoje do fáze plně rozvinutého požáru, dvakrát pak po přibližně pěti minutách plně rozvinutého požáru. Při všech zkouškách se teplota horké vrstvy plynů ve zkušební místnosti pohybovala mezi 450 až 700 °C.

Zužitkování teoretických znalostí při praktickém výcviku
Hasiči jsou v prostoru výcviku od počátku vzplanutí hořlavého materiálu až po ukončení dohašovacích prací. Po celou dobu jsou všichni zasahující uvnitř objektu informováni o teplotě prostředí. Jde o jedinečnou příležitost si prakticky vyzkoušet práci v prostředí s teplotním rozsahem od přibližně 150 °C do 700 °C. Hasiči si tak subjektivně sami vyhodnotí fyzickou připravenost na práci v prostředí s extrémně vysokou tepelnou zátěží uvnitř místnosti. Současně je to příležitost pozorovat výměnu plynů v uzavřeném, ale ventilovaném požáru. Plyny proudí z oblastí s vyšším tlakem do oblastí s tlakem nižším a tepelná energie proudí z prostoru s vyšší teplotou do prostoru s teplotou nižší. Jinak řečeno kouř uniká směrem ven ventilačními otvory a zároveň dochází k proudění studeného vzduchu z okolního prostředí do prostoru, kde hoří. Při správném postavení si hasiči díky proudění studeného vzduchu z okolí směrem k místu hoření mohou vyzkoušet, jak se studený vzduch v prostoru výcviku ochlazuje. Hasí se ve směru proudění vyvolaného požárem.

Komunikace je jedním z předpokladů dobře zvládnutého zásahu. Proto i při výcviku se vyžaduje vzájemné dorozumívání mezi hasiči v prostoru výcviku a mezi hasiči a velitelem. Velmi se osvědčilo, když se z velitelů stali tzv. pozorovatelé. Velitelé se v místnosti nacházeli také od počátku doby vzplanutí až po ukončení hasebního zásahu. Měli tak jedinečnou příležitost pozorovat komunikaci a spolupráci družstva v prostoru výcviku. Velitelé možnost sledovat zasahující ocenili, protože se tak sami mohli seznámit, jak zasahující pracují při reálném požáru.
   
Velký důraz se klade na práci s proudnicí a vnímání dynamiky požáru v prostoru výcviku. Tato činnost probíhá především při nízkém nastavení průtoku vodního proudu a aplikací hasební vody pulzním hašením. Všichni zasahující mají nastavenou maximální hodnotu průtoku na proudnici 100 l/min. Kaž­dý hasební zásah provádí jiný člen čety. Veškerý výcvik se prováděl tzv. „D – programem“. Díky menším hadicovým vedením se hasiči mohou pohybovat rychleji a hadice se lépe ovládají.

Hasební taktika kopíruje principy kultury hašení (maximálně efektivní využití hasební vody). Po ukončení plamenného hoření následuje dohašování. Tím je myšleno šetrné prolévání hořlavého materiálu. Výcviky ukázaly, že nejen taktika, ale také zkušenosti hrají významnou roli pro efektivní využití hasební vody. Výsledný dojem hasičů byl především ten, že se při hasebním zásahu není třeba „schovávat“ za velké množství vody a hořlavý materiál doslova utopit. Výcvik zaměřený na využití znalostí dynamiky požáru a jejich aplikace ve spojení se správnými hasebními technikami je z hlediska kultury a efektivity hašení vysoce žádoucí. Dodržováním kultury hašení při požárech zamezujeme zbytečnému generování sekundárních škod.

Hasiči si často z periodického školení zapamatují, jaké množství páry vznikne z jednoho litru vody. V praxi se ukazuje, že není tato informace pro všechny zasahující zcela intuitivní. Při výcviku si hasiči vyzkoušejí hasit tzv. pulzním hašením. Na základě subjektivního vnímání si sami volí délku pulzu. Ta se odráží v množství vzniklé páry a v celkovém množství spotřebované vody. Během výcviku si každý zasahující sám prakticky ověřuje, jaký poměr vody při hašení potřebuje, aby na místě zásahu nevzniklo velké množství vodní páry. Dojde-li totiž k němu, zhoršují se i pracovní podmínky pro zasahující uvnitř objektu. Výhodou nebo nevýhodou je pak práce ve ztížených podmínkách uvnitř místa výcviku.

Závěr
Nevýhodou práce hasiče je postupné sklouznutí k rutině. Pro některé příslušníky je typické posuzovat své schopnosti na základě délky odsloužených let. Ale ne vždy tomu odpovídají nabyté vědomosti a zkušenosti z jednotlivých požárů. Popsaný výcvik neprobíhá tak jako většina taktických nebo prověřovacích cvičení „na sucho“, ale při reálném požáru. Výcvik nenahrazuje trénink ve FOK kontejneru, ale snaží se ho doplnit tak, aby každý zasahující, jenž jím projde, byl schopen zvolit vhodný taktický postup vzhledem k prostoru, v němž k požáru dochází, a vzhledem k proudění vyvolanému požárem. Těší nás, že se výcvik „efektivního hašení“, hasičům, kteří ho absolvovali, líbil. Jak již bylo napsáno v úvodu, výcvik není ničím novým a převratným, jde ale o činnost, kde si všichni mohou obnovit, ujasnit nebo jen procvičit teoretické znalosti z absolvovaných kurzů při praktickém hasebním zásahu. 

kpt. Mgr. Jan MERTA, Technický ústav požární ochrany, foto archiv MV-generálního ředitelství HZS ČR

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook