Časopis 112 ROČNÍK XV ČÍSLO 8/2016

V první části POŽÁRNÍ OCHRANA seznamujeme s požárním zabezpečením státního zámku Hradec nad Moravicí. Dočtete se o budoucnosti stabilních hasicích zařízení na oxid uhličitý. V bloku IZS přinášíme článek o dohodě o vzájemné pomoci mezi Hasičským záchranným sborem ČR a Svazem chemického průmyslu ČR. Následují články o taktickém cvičení, jehož námětem byla záchrana osob z výletní lodi, a o cvičení v Azurijské republice, kterou zasáhl hurikán. Z oblasti OCHRANY OBYVATELSTVA s poznatky a zkušenostmi z proběhlých a připravovaných mezinárodních výcviků specialistů v oblasti ochrany před účinky chemických zbraní seznamuje Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč. V INFORMACÍCH Z DOMOVA zachycujeme zážitky z léčebně ozdravného pobytu těžce tělesně postižených a dětí u moře v péči Nadace policistů a hasičů. A co obnáší příprava a samotné uskutečnění mistrovství Hasičského záchranného sboru ČR ve vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel se dočtete v rozhovoru s velitelem soutěže. 

Oxid uhličitý (CO₂) patřil dlouhá desetiletí mezi nejrozšířenější hasiva. Důvodem je, že je snadno vyrobitelný, tudíž levný, po hašení nezůstávají rezidua a v neposlední řadě je nevodivý. Stal se optimálním hasivem především pro ochranu elektrických zařízení a hořlavých kapalin. Je aplikovatelný hasicími přístroji i stabilními hasicími zařízeními (SHZ). CO₂ má řadu specifických vlastností. Bohužel, jednou z nich je vysoký stupeň ohrožení zdraví osob. To je důvod k malému zamyšlení nad historií a budoucností SHZ na CO₂ a dalších hasicích prostředků využívajících tradičně tento hasicí plyn.

Historické začátky SHZ na CO₂

První plynová SHZ s hasivem CO₂ popsal v roce 1801 A. Tilloch. Byla určena k hašení lodí. Model takového zařízení předvedl v roce 1843 Australan Dr. W. Bland na výstavě v Londýně. Jedno z prvních samočinných SHZ na CO₂ navrhl v roce 1883 C. J. Mönch. Jako výstřikové koncovky byly použity podle dobového dokumentu „knoflíky“, které měly zeslabenou stěnu, nebo byly opatřené měděnými destičkami nebo destičkami z lehce tavitelných kovů. Nádrž a potrubí se zkoušely na 253 bar a hubice na 80 bar. V roce 1883 dostal Angličan T. R. Douse patent na elektrické spouštění SHZ na CO₂. Samočinnou funkci zajišťoval spínací teploměr nebo kovové kapsle, které teplem expandovaly a následně uzavřely elektrický okruh.

K zásadnímu technologickému vylepšení SHZ na CO₂ přispěli pánové Siemens a Halske v Německu. Ti navrhli v roce 1910 samočinné SHZ na CO₂, které sestávalo z detekční, řídící a hasicí části. Detekci požáru zajišťovaly hlásiče tepla, které byly v letech 1913 a 1914 také v provedení jako termodiferenciální hlásiče tepla. Řízení SHZ se uskutečňovalo prostřednictvím spínací skříně s vlastní baterií. Hasicí část tvořil vyvíječ CO₂, což byla uzavřená nádrž s potaší, nad níž byla na otočném závěsu nádrž s kyselinou sírovou. Po aktivaci hlásičů požáru se nádrž pomocí elektricky ovládaného mechanismu převrátila a malými otvory rovnoměrně vytékal její obsah do potaše. Vzniklou reakcí se vytvářel CO₂. Od roku 1914 se tento systém s objemem 5000 l, 10 000 l a 40 000 l CO₂ dodával se sekčními ventily. Tato SHZ se začala používat pro ochranu transformátorů, elektrických rozvaděčů, generátorů, skladů olejů a barev. V roce 1918 byla již k dispozici SHZ na CO₂ schopná dodávat až 40 m3 CO₂ během dvou až tří minut. Další vývoj směřoval k náhradě vyvíječe za zásobníky s CO₂. Takové SHZ bylo údajně prvně instalováno v Německu v roce 1929. V padesátých letech se začala používat první nízkotlaká SHZ na CO₂ s kapalným CO₂.

CO₂ se získával kvašením v pivovarech a lihovarech. Později pálením vápna v kruhových pecích nebo při spalování koksu za nedostatku vzduchu. V současné době, kromě jiného, např. ze vzduchu.

V Německu se specializovaly v minulém století na SHZ na CO₂, kromě řady dalších, i u nás známé firmy Total Walther a Minimax. Ve druhé polovině minulého století to byl v ČSR n.p. Karosa, útvar hlavního finálního dodavatele, a firma Minimax. Speciální SHZ na CO₂ s ultrarychlou reakcí se dovážela pro ochranu lakoven od firmy IRS.

Pro úplnost je třeba zmínit, že první „aparáty“ pro hasičské účely využívající CO₂ byly sestrojeny v roce 1864 v Německu. Za pozornost stojí, že již v roce 1869 bylo zakoupeno šest těchto přenosných hasicích přístrojů pro pražský hasičský sbor. Od počátků 20. století se dostávaly do širšího povědomí pod nejrůznějšími názvy a v různém konstrukčním provedení. Desítky let se pro ně používalo označení „sněhové hasicí přístroje“.

CO₂ jako hasicí plyn

Hlavní hasicí účinek CO₂ je dusivý. Je založen na vytlačování kyslíku z chráněného prostoru. CO₂ je bezbarvý. Po aktivaci SHZ zaplavuje chráněný prostor obvykle plynnou fází. Tím, že je při normálním tlaku až 1,5krát těžší než vzduch, klesá při vypouštění k zemi, zaplavuje kanály a podzemní prostory. Tím zvyšuje v těchto místech ohrožení osob. Naopak je tato vlastnost vítaná u lokálních SHZ, jelikož umožňuje dosažení návrhové koncentrace v předpokládaném ohnisku požáru. Při vypouštění CO₂ dochází ke snížení viditelnosti v chráněném prostoru, vysoké hladině hluku, turbulencím a vysokému elektrostatickému náboji. Při hašení se nerozkládá a po hašení nezůstávají žádná rezidua.

CO₂ patří k plynům, jejichž emise mají negativní vliv na klimatický systém Země ve smyslu jeho oteplování. To je způsobeno tím, že narůstající emise skleníkových plynů zachycují odražené tepelné záření od Země. Tento jev charakterizuje poměrový parametr GWP, který je vztažený k molekule CO₂. Ta má GWP rovno 1. Pro představu, u chemického plynu FM 200 je GWP 2900 a u plynu HFC 23 dokonce 14 310.

CO₂ v závislosti na koncentraci ohrožuje osoby. Oproti přírodním plynům způsobuje nejen udušení, ale i otravu. Za situace, že se zvýší jeho koncentrace v atmosféře, dochází k narušení plicní výměny. To má za následek zmenšení objemu CO₂ v krevním řečišti a tím i menší prostor pro kyslík. Tento jev se označuje za otravu. Nesouvisí s účinky nedostatečnosti kyslíku, tj. s udušením.

Při obsahu CO₂ 4 % obj. až 5 % obj. ve vzduchu dochází k mírné bolesti hlavy, pocení a dušnosti. Při 7 % obj. až 10 % obj. se po několika minutách dostavují silné bolesti hlavy, třesy, zrychlené dýchání a mdloby. Pokud je koncentrace 10 % obj. až 15 % obj., dojde do 60 s k mdlobám, netečnosti, křečím a bezvědomí. Při 17 % obj. až 30 % obj. se dostavuje za méně než 60 s kóma a smrt.

Z hlediska ochrany osob je nutné zmínit i bezpečnostní návrhovou rezervu, která je u SHZ na CO₂ mínusová. Jedná se o poměr mezi návrhovou koncentrací a hodnotou LOAEL, což je nejnižší koncentrace, při níž byly zjištěny škodlivé účinky toxikologické nebo fyziologické účinky. Konkrétně pro CO₂ je LOAEL 5 % a návrhová koncentrace 34 % až 60 %. U hasiva Inergen a dalších přírodních plynů je při obdobné návrhové koncentraci hodnota LOAEL 52 %. Z toho vyplývá, že u SHZ na CO₂ není žádná bezpečnostní rezerva na případná pochybení v návrhu nebo montáži těchto SHZ.

Při hašení sněhem CO₂ hrozí nebezpečí omrzlin, jelikož má za normálních podmínek teplotu -78,5 °C. Prakticky teplota nedosahuje této teoretické hodnoty a vlastní mrazící účinek je lokální. Je nutné brát v úvahu i nebezpečí prasknutí pojistné membrány při překročení stanovené maximální provozní teploty s možným ohrožením osob nacházejících se v blízkosti prudce vypouštěného CO₂. Pokud by tato pojistka nebyla součástí uzavíracího ventilu, hrozí nebezpečí roztržení lahve s fatálními následky.

Pro přepočet platí při teplotě 15 °C a tlaku 100 kPa:

• z 1 kg CO₂ se vytvoří    541 l plynu
• 1 m3 CO₂ má hmotnost  1,838 kg
• 0,77 kg Inergenu odpovídá       1 kg CO₂

Příčinou požárů nebo úniku CO₂ s fatálními následky je nejčastěji porušení režimových opatření ze strany osob nacházejících se v prostoru, kde bylo SHZ aktivováno. V tom případě nepomůže žádné z bezpečnostních technických opatření jako zpožděný výstřik hasiva, Stop tlačítko, blokovací zařízení nebo zvukové a vizuální poplachové výstrahy. Typickým příkladem byl požár lakovny nábytku v Mönchengladbachu (2008). K požáru došlo samovznícením dřevěných štěpků po kontaktu s olejovou barvou. Instalované SHZ na CO₂ požár uhasilo, avšak po uhašení z důvodu závady se ho nepodařilo odstavit. To mělo za následek vypuštění 26 t CO₂, který vytvořil oblak o vysoké koncentraci v širokém okolí. Nedodržení režimových opatření a postupů platných pro situaci, kdy je SHZ aktivováno, mělo za následek 107 intoxikovaných osob. Z nich 16 muselo být hospitalizováno. Z obrázku 2 je patrné, jak se šíří oblak CO₂ při ostré zkoušce SHZ a na jak velké ploše se může vyskytovat nebezpečná koncentrace vyšší než hodnota LOAEL.

Provedení SHZ na CO₂

Podle tlaku jsou SHZ na CO₂:

• nízkotlaká – CO₂ je skladován při teplotě -19 °C až -21 °C. Tlak v zásobníku je přibližně 20 bar;
• vysokotlaká – CO₂ je skladován při teplotě okolního vzduchu. Při teplotě 21 °C je tlak v zásobníku 58,6 bar.

Pozn: Termín „nízkotlaká“ je v praxi dlouhodobě používaný i u vědomí, že jde podle rozdělení tlakových zařízení o zařízení středotlaká.

Podle způsobu aplikace hasiva jsou určená pro:

• objektové hašení – lokální SHZ;
• objemové hašení – zaplavovací SHZ.

Tab. 1 Závislost tlaku v lahvi CO2 na teplotě
T [°C]	-10	0	4	8	16	21	30	60
p [bar]	26,47	34,80	38,65	42,79	52,10	58,6	72,10	170,991)

1) Při koeficientu plnění 0,667.


Provedení současných vysokotlakých plynových SHZ na CO₂ vychází z německých technických podmínek VdS. SHZ na CO₂ se navrhovala v bateriovém provedení s lahvemi umístěnými na společné váze, kterou se zjišťoval případný úbytek hasiva. Lahve byly opatřeny pákovými ventily propojenými táhlem s ocelovým lankem se závažím. Na základě signálu od EPS nebo detekčního zařízení s tavnými pojistkami se závaží uvolnilo a přesunulo páky ventilů lahví do otevřené polohy. V pozdějších letech byly pákové ventily opatřeny pneumatickými spouštěči (pneumatickými písty), které nahradily propojovací táhla. To umožnilo zavěšovat jednotlivé lahve na individuální pákové váhy, a tím zvětšit počet lahví v baterii (obr. 3 a 4). Tlakovým médiem pro ovládání pneumatických spouštěčů tlakových lahví a sekčních ventilů je CO₂ z řídící (pilotní) lahve. Popsané provedení je typické např. pro systémy firmy Total Walther nebo Minimax.

K zajištění ochrany osob slouží mechanické nebo elektrické zařízení pro zpoždění výstřiku CO₂. a poplachové zařízení sestávající ze sirén a transparentních nápisů. Může být elektrické nebo pneumatické. Spouští se po aktivaci prvního hlásiče požáru. Po dobu zaplavení chráněného prostoru nebo u lokálních SHZ místa, kde se CO₂ vypouští, se nesmí žádné osoby vyskytovat. Pro nucené zastavení aktivace ventilů lahví v době předpoplachu slouží stop tlačítko. K vyloučení spuštění hasicí části, tj. vypuštění hasiva v době servisu, se používá mechanické blokovací zařízení.

U nízkotlakých SHZ je CO₂ uložen ve zkapalněném stavu v zásobníku umístěném na váze. Tato SHZ se navrhují pro ochranu prostorů s objemem větším než 2000 m3 až 3000 m3. Bateriové provedení by u takto velkých chráněných prostorů představovalo neúměrné nároky na údržbu a velikost strojovny.

Naopak pro lokální ochranu, např. obráběcích strojů, se navrhují malá SHZ na CO₂. K uhašení požáru stačí obvykle jedna lahev s CO₂, která se zavěšuje přímo na chráněný stroj nebo je umístěná ve skříni vedle stroje.

K dodávce hasicího plynu do chráněného prostoru slouží hubice. Kromě jiného musí mít odolnost proti korozi, proti prudkému zahřátí a ochlazení a proti tlaku. Po dobu 10 minut musí odolávat teplotě 600 °C. Tlak na hubicích CO₂ je u nízkotlakých systémů 10 bar až 18 bar a u vysokotlakých systémů 14 bar až 50 bar. K ochraně drtících mlýnů na práškové uhlí vyráběl tehdejší n.p. Karosa hubice s průtržnou membránou ve formě olověné destičky. Měla za účel zamezit vnikání prachu a nečistot do hubice. V závislosti na průtočném množství CO₂ lze dosáhnout výstřik ve formě plynné fáze nebo pevného skupenství – sněhu. Hašení sněhem se používalo např. při ochraně kalících lázní.

Tab. 2 Součinitel bezpečnosti, návrhová koncentrace CO₂ a doba udržení koncentrace pro různé látky

Druh látky/zařízení	Kb	Návrhová koncentrace [% obj.]	Doba udržení koncentrace [min]
n­‑heptan	1,03	35
kerosen	1,00	34
papír, vlnitá lepenka	2,25	62	20
plast granule	2,00	58	20
polystyren	1,00	34	-
polyuretan	1,00	34	-
kabely, kabelové kanály	1,50	47	10
zpracování dat	2,25	62	20
počítače	1,50	47	10
generátory a chladící zařízení	2,00	58	do zastavení
trafa s olejovou náplní	2,00	58	-
lakovny a sušící zařízení	1,20	40

 

Tab. 3 Doby pro vytvoření návrhové koncentrace podle prEN 15 004-1:2014 a ČSN ISO 6183

Plynové SHZ na CO2	Doba vypouštění hasiva na povrchový požár1)
vysokotlaké zaplavovací	max. 60 s pro kapalnou fázi
nízkotlaké zaplavovací	max. 120 s (max. 60 s pro předem zkapalněnou fázi)
vysokotlaké lokální	min. 30 s předem zkapalněné fáze
nízkotlaké lokální	max. 30 s předem zkapalněná fáze + min. 30 s kapalná fáze

1)     Podle ISO 6183 lze uvedené doby u CO₂ prodloužit při hašení pevných látek až na 7 minut s tím, že do 120 sekund se musí vytvořit koncentrace 30 % CO₂.

 

U SHZ na CO₂ bateriového typu se standardně používají lahve s objemem 40 l (30 kg CO₂, celková hmotnost plné lahve je přibližně 100 kg) nebo s objemem 67 l (56 kg CO₂). Malá SHZ na CO₂, určená pro lokální hašení, mají lahve s objemem od přibližně 2 l do 26 l.

U nízkotlakých SHZ na CO₂ se používají velkoobjemové zásobníky s náplní 5 t až 50 t (obr. 5) Jejich součástí je kromě jiného mrazící zařízení, pojistný ventil a zařízení pro nepřetržité zjišťování množství hasiva.

Na rozdíl od stlačených přírodních plynů, u kterých tlak při odebírání plynu postupně klesá, je tlak v lahvi s CO₂ závislý na teplotě, nikoliv na množství plynu v zásobníku. Teprve při odpaření kapalné fáze začne tlak klesat. Zvyšuje­‑li se teplota v lahvi, zvyšuje se tlak a s ním i hustota par nad kapalným CO₂.

Jako bezpečnostní parametr byl stanoven tlak v lahvi při 60 °C. Ten má hodnotu 218,18 bar při koeficientu plnění 0,75 a 170,99 bar při koeficientu plnění 0,667. S tím pak souvisí zkušební tlaky min. 312 bar resp. 245 bar a rozsah pracovních teplot. Max. teplota skladování lahví s CO₂ se doporučuje 35 °C. Neměla by být vyšší než 50 °C, pokud se nepoužije nižší koeficient plnění. Při koeficientu plnění 0,55 to může být až 65 °C. Překročení max. skladovací teploty vyvolá protržení průtržné pojistky. Ta je dimenzována na tlak přibližně 190 bar.

Zásobníky musí být opatřeny zařízením ke zjišťování úbytku množství hasiva
5 % až 10 %. Obvykle se k tomuto účelu používají mechanické váhy nebo elektronické váhy ve formě podložek pod lahve. Z dalších prostředků, které nejsou přímo součástí zásobníků, to mohou být plynové hlásiče na CO₂ a hladinoměry.

Tlakové lahve jsou opatřeny ventily se spouštěči. Obecně platí, že ventily lahví CO₂ by měly mít co největší průtočný průřez. V současné době se pro SHZ na CO₂ používají diferenciální ventily s pneumatickým, elektrickým nebo ručním ovládáním prostřednictvím spouštěčů. Možné je i otevření ventilu palníky. Takové provedení vyvinul n.p. Karosa pro provozy s vibracemi jako jsou velkorypadla v povrchových uhelných dolech.

Po zahájení zaplavování dochází v chráněném prostoru k přetlaku. Přetlak vzniká v závislosti na rychlosti dodávky hasicího plynu do uzavřeného prostoru. K jeho eliminování se používají tlakové vyrovnávací klapky. Chybně navržené vyrovnávací tlakové klapky, nebo jejich absence, může mít za následek poškození stavebních konstrukcí nebo i destrukci budovy.

K detekci požáru se kromě standardních bodových samočinných hlásičů používají pro některé aplikace hlásiče speciální, jako jsou spouštěcí lanka s tavnými pojistkami (obr. 6), lineární hlásiče teplot, hlásiče talířové, které jsou namontované na pneumatickém detekčním potrubí nebo detekční plastové trubičky. U plynových SHZ určených pro ochranu lakovacích linek se k detekci požáru používají ultra rychlé hlásiče plamene IR a UV.

Odpovídající pozornost se musí věnovat u SHZ na CO₂ návrhu potrubí, aby v důsledku expanze a případné vlhkosti obsažené v CO₂ nedocházelo k vytváření ledových zátek a zamrzání uzavíracích armatur nebo hubic. Expanzi se předchází postupným zmenšováním průměru potrubí tudíž i tlaku, a to výlučně ve směru průtoku.

Návrhovými parametry zásadní důležitosti jsou návrhová koncentrace, koeficient bezpečnosti, doba pro dosažení stanovené návrhové koncentrace v chráněném prostoru a její udržení v chráněném prostoru.

Rozsah použití

Plynová SHZ na CO₂ mají obvykle deklaraci uhašení požáru. Vhodná jsou především pro hašení požárů třídy A a B.

Provozní teploty plynových SHZ na CO₂, pokud není stanoveno jinak, je 0 °C až 35 °C. Podle stupně plnění může být v krajním případě 50 °C nebo 60 °C.

CO₂ je vhodný pro hašení barev, laků, ředidel, olejů, ale i tuků a vosku a elektrických zařízení. Hlavní aplikační oblastí plynových SHZ na CO₂ jsou rozvodny, rozvaděče, lakovací boxy, proudové lakovací linky, strojovny lodních motorů, číslicově řízené obráběcí stroje, válcovací stolice, olejové hospodářství, kalící vany, papírenské a tiskařské stroje, pokovovací technologie, drtící mlýny a sila práškového uhlí, míchací stroje na barvy, zásobníky barev a řada dalších.

CO₂ není vhodný pro hašení zařízení a technologií s nebezpečím výbuchu, např. uhelného prachu, ani pro hašení chemických látek, jako je nitrocelulóza, hydridy kovů nebo alkalické kovy, pokud nejsou pokryty ochrannou vrstvou. Nesmí se použít na hašení hloubkových požárů papíru, dřeva a textilií. Z důvodu zvýšeného ohrožení osob se nedoporučuje používat pro úplné zaplavení prostorů. Váže se s vodou, což vyžaduje dodržení postupů stanovených pro plnění lahví, aby nedošlo k jejich vnitřní korozi. Zvýšenou pozornost vyžadují aplikace s předpokládaným žhnutím a ve výbušném prostředí, kde může dojít k iniciaci výbuchu rozvířením prachu nebo v důsledku vzniku velkého elektrostatického náboje při výtoku CO₂, pokud je nedostatečné uzemnění.

Aplikace CO₂ jiným způsobem než SHZ

Kromě popsaných SHZ se CO₂ využívá tradičně v přenosných a pojízdných hasicích přístrojích a v ojedinělých případech jako hasivo v účelové nástavbě požárních automobilů.

Přenosné hasicí přístroje se vyrábějí s náplní 2 kg, 5 kg a 9 kg CO₂. Jsou určené především pro hašení elektrických zařízení v uzavřených prostorech. Jejich výhodou je jednoduchá konstrukce. Nevýhodou vyšší hmotnost, což je dáno konstrukcí zásobníku, který musí odolávat podstatně vyššímu tlaku, než je tomu u ostatních hasicích přístrojů. Při teplotě 21 °C je to např. 58,6 bar.

Pojízdné hasicí přístroje na CO₂ se dodávají podle velikosti lahví s náplní 10 kg až 120 kg. Nejčastěji je na rámu opatřeném koly umístěna jedna až tři lahve o objemu 40 l. Podle toho je k dispozici pro hašení 30 kg, 60 kg nebo 90 kg CO₂.

Požární automobily s účelovou nástavbou s bateriemi CO₂ se vyráběly v ČR na podvozcích Praga V3S, Š 1203 a A 30. Na podvozku A 30 byla účelová nástavba sestávající ze dvou baterií. Každá obsahovala devět lahví. Lahve se otevíraly ručně prostřednictvím pákových ventilů. Součástí hasicího zařízení byly dva navijáky s pistolovými proudnicemi na CO₂. Z původního označení tohoto automobilu SHA 540-A 30 lze vyčíst, že k hašení bylo k dispozici 540 kg CO₂. V současné době se z důvodu malé četnosti nasazení těchto požárních automobilů používá obvykle kontejnerové řešení se dvěma nebo třemi bateriemi lahví.

Závěr

Oxid uhličitý byl dlouhá desetiletí jedním z nejrozšířenějších hasiv. Byl relativně levný a měl dobrou hasicí schopnost zejména u aplikací, kde voda jako hasivo je nevhodná. Nicméně, z uvedených informací je patrné, že CO₂ má kromě těchto předností i významný nedostatek. Ten spočívá v ohrožení osob, pro které může mít fatální následky.

U SHZ na CO₂ určených pro ochranu velkých prostorů je jednoznačný trend CO₂ nahrazovat jinými druhy hasiv. Především u systémů pro objemové hašení v prostorech obsazenými osobami. Alternativní náhradou je obvykle Inergen. Podle druhu aplikace to mohou být i další přírodní nebo chemické hasicí plyny, případně vodní mlha. V této souvislosti lze zmínit ochranu strojoven lodí, kde se již delší dobu používá místo CO₂ Inergen. Minulostí je použití CO₂ pro ochranu serverů a datových center.

V případě hasicích přístrojů zůstává podíl sněhových přístrojů na trhu zatím bez výraznějších změn. Vývoj v tomto oboru se zatím prioritně orientuje na snižování podílu práškových přístrojů ve prospěch vodních hasicích přístrojů na mlhu nebo vodní roztoky s aditivy, které z hlediska životního prostředí představují menší nebezpečí.

Seznam literatury

1.  P. Rybář, Stabilní hasicí zařízení vodní a pěnová, edice PKPO, publikace č. 1, 2015
2.  P. Rybář, Stabilní hasicí zařízení plynová, prášková, aerosolová a inertizační, provozuschopnost a účinnost SHZ, edice PKPO, publikace č. 2, 2016
3.  J. Mrština, Kysličník uhličitý v požární ochraně, Praha 1966, knižnice PO, svazek č. 15
4.  V. Macák, P. Rybář, Z. Karásek, A. Konárek, J. Leňo, Stabilní hasicí zařízení v požární ochraně, Praha 1980, knižnice PO, svazek č. 61
5.  ČSN ISO 6183 Hasicí zařízení - Hasicí zařízení na oxid uhličitý pro použití v objektech - Návrh a instalace
6.  VdS 2093 Richtlinien für CO₂-Feuerlöschanlagen, Planung und Einbau
7.  P. Kutěj, J. Hanzal, Oxid uhličitý, ČATP, Praha 2002
8.  Zdravotní rizika oxidu uhličitého, SI 24/11/CZ,ČATP, EIGA
9.  Vyhláška č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů
10. Vyhláška č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů
11. Vyhláška č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění nařízení vlády č. 352/2000 Sb.
12. ČSN 69 0012 + Z4 Tlakové nádoby stabilní - Provozní požadavky
13. ČSN 38 6405 + Z1 Plynová zařízení - Zásady provozu
14. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů
15. Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů
16. V. S. Pekar, Hasicí přístroje­‑historie a současnost, I, časopis 112, č. 1, 2015

Ing. Pavel RYBÁŘ, foto autor

12. 9. 2016 redakce@grh.izscr.cz

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook