Časopis 112 ROČNÍK XVII ČÍSLO 1/2018

Lednové číslo zahájí generální ředitel HZS ČR poděkováním za úspěchy sboru v roce 2017. V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA přinášíme článek o požárech fotovoltaických elektráren. Dozvíte se o výzkumných projektech TÚPO, ale také, jak důlním záchranářům pomáhá dron. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete o cvičení CZECH MODEX 2017. Další zajímavostí jsou Novinky chemické služby. Rubrika OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ sděluje, jak HZS ČR společně s obchodními centry zvyšuje ochranu obyvatelstva. Přečtete si zajímavosti ze 14. ročníku konference Medicína katastrof. Dále o konferenci ochrany obyvatelstva v 21. století, kterou uspořádala pracovní skupina AFCEA. V informacích se dozvíte vyhodnocení činnosti ČAHD za rok 2017. Také o oceněních dobrovolných hasičů za zásahovou i preventivní činnost v anketě Dobrovolní hasiči roku nebo o semináři pro Vězeňskou službu ČR v oboru požární ochrany. Přílohy - veletrhy a výstavy u nás i v zahraničí a kalendář sportovních soutěží 2018. 

Problematika požárů fotovoltaických elektráren přitahovala okolo roku 2010 velkou mediální pozornost. Zájem médií se pochopitelně opíral o „fotovoltaický boom“, který v České republice nastal mezi lety 2009 až 2010. V tomto období se vyšplhal počet fotovoltaických elektráren z několika stovek na několik tisíc instalací.

V předcházejících letech byla aplikace solárních elektráren spíše vzácností a za období 2002 až 2008 lze hovořit o jednotkách či desítkách instalací. Celkový vývoj počtu solárních elektráren je patrný z grafu 1. S chronologickým nárůstem počtu elektráren podle očekávání rostl i celkový instalovaný výkon.

Tento tzv. „fotovoltaický boom“ byl způsoben výrazným snížením pořizovacích nákladů a celkově větší dostupností fotovoltaických panelů v kombinaci se znatelnou podporou státu, který chtěl tímto dostát závazku vyrábět 20 % energie z obnovitelných zdrojů (asi do roku 2020). Byl tedy přijat zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zrušen k 1. 1. 2013 – nahrazen zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů), ve kterém byly mimo jiné specifikovány dotační podmínky a garantované výkupní ceny energie ze solárních elektráren. Výrazný nárůst počtu fotovoltaických elektráren byl výrazně omezen až v roce 2013 s tím, že období mezi lety 2013 až 2017 lze nazvat érou stagnace bez výrazných výkyvů počtů instalací a instalovaného výkonu (viz graf 1).

Co do celkového počtu instalací fotovoltaických elektráren a množství vyprodukované elektrické energie se nemůže Česká republika rovnat se solárními velikány, jakými jsou Německo, Itálie, Francie (viz graf 2). Pokud se ovšem zaměříme na srovnání podle fotovoltaické kapacity vztažené na počet obyvatel, nestojí si Česká republika v rámci EU špatně (viz graf 3).

Lze tedy usuzovat, že by fotovoltaické systémy mohly, z pohledu požární ochrany, představovat relativně významný problém. Navíc pokud se ztotožníme s mediálně poskytovanými informacemi, že požáry solárních elektráren přinášejí významná rizika a že počty tuzemských požárů, např. ve srovnání s Německem, vykazují tristní bilanci. Ale je tomu skutečně tak? [1], [2]

Princip funkce fotovoltaických elektráren
Cílené využití sluneční energie se v dnešní moderní a ekologicky smýšlející době těší velké oblibě. Sluneční záření dopadající na povrch naší planety je nositelem obrovského množství energie. Tak proč tuto energii nevyužít a nepřeměnit ji například na energii elektrickou? Základ této myšlenky byl položen již v roce 1887, kdy byl poprvé popsán tzv. fotoelektrický jev.

Velmi zjednodušeně se jedná o jev, při kterém dochází k emisi elektronů z látky, na kterou dopadá elektromagnetické záření, v tomto případě solární radiace. Tohoto principu využívají i dnešní fotovolataické elektrárny. Ozařovanou látkou jsou zde vhodně umístěné fotovolataické panely, jejichž primární funkční jednotkou jsou fotovoltaické články. Tyto články jsou v podstatě velkoplošné polovodičové diody (viz obr. 1). Jejich základem jsou zpravidla tenké křemíkové destičky s vodivostí typu P a N (P – anoda, N – katoda). Rozhraní vrstev P a N tvoří tzv. přechod P­ N, který propouští proud pouze jedním směrem. Přechod P­ N tvoří bariéru zabraňující volnému přechodu elektronů z vrstvy N do vrstvy P a není tedy možné, aby došlo k rekombinaci (P­ N přechod je zapojen v závěrném směru). Po dopadu slunečního záření na povrch článku nastává v polovodiči vnitřní fotoelektrický jev, při kterém se z krystalové mřížky polovodiče uvolní záporné elektrony. Vznikající elektrony se pak hromadí na vrstvě N, přičemž mezi vrstvami N a P vzniká elektrický potenciál (u křemíkových článků zhruba 0,5 V). Lze tedy konstatovat, že se energie dopadajícího záření částečně mění na energii elektrickou. Slovo částečně je v předchozí větě zvoleno zcela záměrně, jelikož nynější solární články nejsou ani z daleka schopny přeměnit veškerou energii dopadajícího záření na energii elektrickou. Reálná účinnost běžně používaných solárních článků se pohybuje okolo 15 %.

Jak již bylo uvedeno, jeden fotovoltaický článek typicky vygeneruje napětí o hodnotě přibližně 0,5 V, což je pro běžné využití poněkud málo. Pro dosažení většího provozního napětí se jednotlivé články spojují do série (popřípadě se využívá sério­ paralelního zapojení) a sestavují se z nich samotné fotovoltaické panely. Jmenovité napětí fotovoltaického panelu je dáno sumou elementárního potenciálu jednotlivých článků. Po sériovém zapojení více článků jsme schopni získat provozní napětí 12 V, 24 V nebo 48 V, což jsou již hodnoty použitelné pro různé typy fotovoltaických aplikací. [3], [4]

Hlavní komponenty běžných fotovoltaických elektráren
Fotovoltaické elektrárny nejsou z pohledu komplikovanosti a množství komponentů příliš složitou aplikací. Podstatu systému tvoří vhodně umístěné fotovoltaické panely, které jsou podle potřeby pospojovány. Panely jsou zpravidla opatřeny ochranným hliníkovým nebo duralovým rámem a kryty speciálním temperovaným sklem. Tato opatření chrání panely před povětrnostními podmínkami a mechanickým namáháním. Ze zadní strany jsou panely chráněny dalším materiálem, například laminátovou deskou. Může se jednat například o materiál na bázi tedlaru, což je směs polyvinyledenfluoridu (PVF) a polyetyléntereftalátu (PET). Mezi horní a spodní krycí vrstvou panelů bývá dále použit výplňový materiál, který přímo přiléhá k samotným fotovoltaickým článkům. Tento materiál reprezentuje například průsvitná plastová folie EVA (etylvinylacetát).

Graf 1 Vývoj celkového počtu instalací FVE a celkového instalovaného výkonu v ČR (Zdroj dat: ERÚ)	Graf 2 Elektrická energie vyprodukovaná FVE u vybraných států EU (Zdroj dat: Photovoltaic barometer 2017)
Graf 3 Vztah mezi špičovým elektrickým výkonem FVE a počtem obyvatel vybraných států EU (Zdroj dat: Photovoltaic barometer 2017)	Obr. 1 Zjednodušený princip funkce fotovoltaického článku

Stejnosměrný proud (DC) generovaný fotolytickými panely je rozváděn kabelovými rozvody, vhodně doplněných o jistící prvky, přepěťové ochrany, proudové chrániče atd. Kabely stej­nosměrné části vedou elektrickou energii od přípojnic fotovoltaických panelů dále do systému. Tyto ka­bely jsou vystaveny venkovnímu prostředí, musí tedy vykazovat potřebnou odolnost vůči vlivům počasí, teplotním rozdílům (-40 °C až 70 °C), UV záření a mechanickému namáhání.

Jak již bylo řečeno, panely jsou zdrojem stejnosměrného proudu, což poukazuje na nutnost zařazení komponentu nazývaného měnič či střídač (DC/AC). Měnič slouží k převodu stejnosměrného proudu na střídavý proud o požadované frekvenci, která je použitelná v cílových zařízeních připojených do elektrického obvodu. Střídavý proud vystupující z měniče je dále veden kabeláží do rozvaděče či elektrické stanice.
Volitelným komponentem fotovoltaických systémů jsou akumulátory, které slouží k uchování vyprodukované elektrické energie. Pro tyto účely jsou běžně využívány olověné baterie s kapalným či gelovým elektrolytem. Výjimkou ovšem nejsou ani modernější typy akumulátorů na bázi lithia. Mezi běžně používané lithiové akumulátory lze zařadit lithium iontové (Li­ ion) a lithium­ železo­ fosfátové akumulátory (LiFePO4). Posouzení rizik akumulátorových úložišť je samostatnou kapitolou, proto se jimi nebudeme v tomto článku podrobněji zabývat.

Tím pochopitelně není děj ukončen a nabízí se několik variant, jak vygenerovanou elektrickou energii dopravit až ke koncovému spotřebiči. Proto mohou být fotovoltaické elektrárny postaveny na několika základních funkčních systémech. [3], [4]

Fotovoltaické systémy
Fotovoltaické elektrárny mohou pracovat na různých systémech distribuce a využití vygenerované elektrické energie, přičemž je důležité, za jakým účelem byla konkrétní elektrárna vybudována. Nabízí se několik variant, od zaměření na prodej elektrické energie až po přímé využití v domácnostech či průmyslových provozech.

Hlavní proměnou je možnost napojení systému do distribuční soustavy. Systémy připojené k distribuční soustavě jsou nazývány GRID­ ON a uzavřené systémy bez připojení k soustavě GRID­ OFF.

První běžnou aplikací je GRID­ ON systém založený na kombinaci přímé spotřeby vyprodukované elektrické energie a případného prodeje přebytků do distribuční sítě. Zjednodušený princip funkce této varianty je znázorněn na obr. 2.

Druhou možností je GRID­ OFF systém, který je uzavřený a není napojen do distribuční soustavy, též nazývaný jako ostrovní systém. Vyprodukovaná elektrická energie je přímo spotřebovávána ve spotřebiči (např. vodní čerpadlo) nebo je akumulována v akumulátorech pro další využití. Tento systém je vhodný zejména v objektech, kde je napojení do distribuční sítě komplikované a finančně nákladné (chaty, odlehlé rodinné domy). Princip popisovaného systému je schematicky znázorněn na obr. 3.

Poslední systém, který zde pro větší komplexnost uvádíme, je sytém kombinující obě výše zmíněné aplikace. Jedná se o GRID­ ON systém zaměřený na maximální spotřebu vyprodukované elektrické energie. Prioritou je zde akumulace energie do akumulátorového úložiště, které poté slouží například pro pokrytí okamžité spotřeby v domácnosti. Po úplném nabití akumulátorového úložiště jsou přebytky přímo spotřebovávány např. na vytápění či ohřev vody, popřípadě mohou být poskytnuty do distribuční soustavy.

Rozdělení fotovoltaických elektráren na několik fotovoltaických systémů ovšem není jediným způsobem, jak lze charakterizovat odlišnosti mezi jednotlivými aplikacemi. Nabízí se i další možnosti dělby, například podle instalovaného výkonu, plošné velikosti či podle umístění samotných fotovoltaických panelů. Pro potřeby tohoto článku bude postačující rozdělit aplikace do tří kategorií podle místa realizace doplněných o předpokládané rozmezí instalovaného špičkového výkonu. Podle těchto parametrů lze elektrárny například rozdělit na:

Malé střešní instalace – malý špičkový výkon
Jedná se o malé instalace umístěné především na střešních pláštích rodinných domů, chat či jiných objektů, které disponují vhodnou střešní konstrukcí pro umístění solárních panelů (viz obr. 5). Jak již z názvu vyplývá, tyto systémy se vyznačují nízkým výkonem, řekněme do hodnoty 10 kWp.

Obr. 2 Zjednodušené schéma GRID-ON fotovoltaického systému	Obr. 3 Zjednodušené schéma GRID-OFF ostrovního fotovoltaického systému
Obr. 4 Zjednodušené schéma GRID-ON hybridního fotavoltaického systému	Obr. 5 Příklad malé střešní instalace

Velké střešní instalace – střední špičkový výkon
V této kategorii se již posouváváme od relativně běžných domácích instalací k velkoplošným instalacím zaujímajícím velké plochy střech výrobních hal (viz obr. 6), obchodních center, univerzit apod. V návaznosti na předchozí dělení lze uvést typické výkonnostní rozmezí pro tyto aplikace, a to od 10 kWp až do stovek kWp.

Obr. 6 Příklad velké střešní intalace
Pozemní/Volně stojící instalace – velký špičkový výkon
U pozemních instalací je předpoklad největšího instalovaného výkonu. Pro představu se může jednat o špičkové výkony od stovek kWp až po desítky MWp. Takovéto elektrárny se mohou rozkládat na plochách až desítek hektarů (viz obr. 7). Fotovoltaické panely jsou ustaveny na speciálních konstrukcích připevněných k zemi tak, aby byla zajištěna jejich dostatečná stabilita a vhodné poziční umístění. Pozemky volně stojících elektráren je nutné z bezpečnostních důvodů oplotit, nebo jinak zabezpečit před vstupem nepovolaných osob. [3], [4]

Obr. 7 Příklad pozemní instalace
Identifikace rizik
I když se problematika požárů fotovoltaických elektráren těšila, řekněme, že ne příliš oprávněné pozornosti, není radno celou záležitost bagatelizovat. Fotovoltaické elektrárny jsou, co do podstaty, elektrická zařízení, která vždy přináší určitá nezanedbatelná bezpečnostní rizika. Pro možnost tvorby preventivních opatření, ale i provedení efektivního hasebního zásahu, je vždy nezbytná identifikace relevantních rizik. Tato rizika lze z pohledu požární bezpečnosti rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou scénáře, mající příčinnou souvislost se vznikem požáru, přičemž druhou skupinu představují úskalí spojená se samotným hasebním zásahem. Je nutné konstatovat, že fotovoltaické moduly jsou hořlavé, a to bez ohledu na jejich technologii a konstrukci. S touto skutečností musíme počítat jak při represivní, tak preventivní činnosti.
Zaměříme­ li se na první skupinu rizik, musíme specifikovat do jaké míry a zda vůbec mohou technologie fotovoltaických elektráren zapříčinit vznik požáru. Jak již bylo uvedeno, jedná se v podstatě o soustavu komponentů, kterými protéká vygenerovaná elektrická energie. Z praxe vyplývá, že jakékoliv zařízení, kterým protéká elektrický proud, je potenciálním zdrojem rizik požáru. U solárních elektráren lze tedy rizika identifikovat na jejich jednotlivých proudově zatěžovaných komponentech. Nutno však dodat, že u vhodně navržených, bezchybně realizovaných a udržovaných elektráren jsou podle očekávání rizika minimální. K čemu tedy musí dojít, aby se potenciální riziko překlenulo až v onen negativní následek, požár?

Nabízí se několik běžně uvažovaných variant. Jednotlivé varianty znázorňující problematickou oblast, včetně jejich procentuálního zastoupení, jsou uvedeny v grafu 4. Z grafu 4 je patrné, že zdrojem nejčastějších problémů jsou chyby/nedostatky pří instalaci fotovoltaických systémů, následovány vadami komponentů a dále nevhodným návrhem celé technologie či dílčích částí. Jako problematické se jeví i přímé vystavení systémů vlivům vnějšího prostředí.

Toto rozložení ovšem nelze chápat jako dogma. Jedná se spíše o orientační nastínění dané problematiky, inspirované závěry zahraničního vědeckého bádání.

Vady výrobku představují výrobní vady, nevhodný design, materiálové složení a provedení konkrétních komponentů. Pokud bychom chtěli danou oblast lépe konkretizovat, jde především o vady samotných fotovoltaických panelů či měničů (DC/AC).

Oblast mající s velkou pravděpodobnosti největší podíl na celkové požárovosti fotovoltaických systémů je jejich nevhodná či zcela chybná instalace. To, že k chybám při instalaci dochází a docházet bude, je bohužel nevyhnutelný fakt. Lze jen spekulovat, co je toho skutečnou příčinou, jestli jsou to ztížené podmínky při instalaci ve venkovním prostředí, časový nátlak nebo nedostatečné odborné znalosti osob pověřených instalací. Chyby při instalaci jsou reprezentovány například:

• špatným napojením konektorů DC části,
• špatným krimpováním (spojování odizolované části kabeláže s konektory) kabelů s konektory,
• nedostatečným nebo žádným odlehčením kabeláže (mechanické přetěžování svorek),
• nedostatečným odizolováním kabelových přípojů,
• nedostatečným utažením svorkovnic a šroubových spojů.

Dalším poměrně častým problémem může být nevhodný návrh celého systému nebo jeho jednotlivých dílčích částí. Zde se bavíme například o:

• volbě nevhodných komponentů

1. nesprávné pojistky na DC straně,
2. nevhodné venkovní měniče,
3. nevhodné svorky pro hliníkové kabely,

• poddimenzování kabeláže,
• nevhodné umístění měniče (vystavení přímému slunečnímu záření, korozivním látkám atd.).

Poslední problémovou oblast představují vnější vlivy. Jedná se především o působení atmosférických jevů, kousání zvířat apod.

Obecně lze konstatovat, že případy požárů elektrických instalací mnohdy souvisí s přetížením určitého komponentu či spoje a následným zahříváním problémové části. S rostoucí teplotou vodičů se zvyšuje jejich elektrický odpor, což opět přináší další teplotní přírůstky. V extrémních případech je nárůst teploty přetěžované části tak významný, že dochází k tavení izolací a přítomného hořlavého materiálu, což může při vhodných podmínkách vést až ke vzniku požáru. V souvislosti s přetížením vodičů a spojů jsou popisovány dvě typické elektrické disfunkce, přechodový odpor a svodový proud. Přechodový odpor nelze nikdy zcela eliminovat, je však žádoucí jej minimalizovat na únosnou míru. Zvýšení elektrického odporu a následně i teploty je zde způsobeno oslabením průřezu vodiče. Oslabení průřezu vodiče lze očekávat například u nevhodně provedených spojů, kde není napojovaný vodič v potřebném vodivém spojení s vodivou plochou propojované části (spojení kabel + konektor, svorkovnice apod.) V důsledku nedostatečné styčné plochy propojených vodičů pak dochází k postupnému zahřívání inkriminovaného místa.

Graf 4 Problémové oblasti u FVE (Zdroj dat: Bewertung des Brandrisikos in Photovoltaik-Anlagen und Ertstellung von Sicherheitskonzepten zur Risikominimierung - březen 2015)
Dalším jevem je tzv. svodový proud. Tento jev je ve spojení se vznikem požáru popisován například při oslabení dielektrických vlastností izolace kabelů. K oslabení izolace může dojít v důsledku útlaku či nevhodného zatížení kabeláže, přičemž dojde k vzájemnému přiblížení vodičů s různými potenciály a oslabení tloušťky jejich vzájemného odizolování. Následkem oslabení tloušťky izolace jsou sníženy jejich požadované dielektrické vlastnosti a tato disfunkce umožní částečný prostup elektrického proudu v místě oslabení. Tato skutečnost nemusí znamenat okamžitý zkrat mezi přibližujícími se vodiči, ale může docházet pouze k pozvolnému dlouhodobému zahřívání oslabené části, a to aniž by došlo k vybavení jistících prvků. Pokud teplota dosáhne určité meze, dochází k uhelnatění již tak oslabené části izolace a dalšímu snížení požadovaných izolačních vlastností (vznikající uhlík je elektricky vodivý). Tímto způsobem se může svodový proud prostupující oslabenou izolací dostat až na hodnotu zkratového proudu.

Oba popisované jevy mohou mít následně příčinnou souvislost se vznikem požáru fotovoltaických systémů. Tyto elektrické disfunkce souvisí především s nedostatečnou údržbou a chybnou instalací fotovoltaických aplikací.

Ve věci provedení efektivního a bezpečného hasebního zásahu nastavil Hasičský záchranný sbor ČR potřebná bezpečnostní opatření a doporučené hasební postupy formou metodických listů kapitoly P č. 47 až 49 Bojového řádu jednotek požární, [6], [7], [8]. Hlavním úskalím při realizaci hasebních prací je bezesporu nebezpečí úrazu elektrickým proudem; toto do značné míry souvisí s mnohdy problematickým uvedením systému do beznapěťového stavu. Lze ovšem konstatovat, že samotné hasební práce jsou vedeny obdobně jako v případě hašení jiných zařízení pod elektrickým napětím.

Obecně lze říct, že rizika požáru do značné míry souvisí s chybami, které jsou provedeny při instalaci, návrhu či výrobě fotovoltaických systémů. Je nutné podotknout, že ne každý nedostatek nevyhnutelně vede ke vzniku a rozvoji požáru, ba naopak, pro vznik požáru musí nastat mnohdy velice specifické podmínky, které jsou způsobeny třeba i kombinací různých pochybení a nedostatků. Výskyt nedostatků není zcela nahodilý i zde lze vypozorovat určité trendy a oblasti, které jsou s výskytem nedostatků spojeny mnohem častěji (viz. graf 5). [5]

Statistická analýza požárů na území ČR
Dílčím výsledkem analýzy rizik vztažené na fotovoltaické elektrárny je, že tyto technologie skutečně přinášejí určitá rizika požárů. Jsou ovšem tato rizika opravdu tak významná? Je na tom Česká republika skutečně hůř než kupříkladu Německo? Veškeré predikce a spekulace musí jít stranou, pokud se zaměříme na skutečná čísla a statistiky, které poskytují reálný náhled do dané problematiky.

Graf 5 Procentuální vyjádření pravděpodobnosti výskytu chyb u fotovoltackých elektráren (Zdroj dat: Bewertung des Brandrisikos in Photovoltaik-Anlagen und Ertstellung von Sicherheitskonzepten zur Risikominimierung - březen 2015)	graf 6 Vývoj počtu instalcí fotovoltaických elektráren na území ČR (Zdroj dat: Statistika HZS ČR)
graf 7 Vývoj počtu požáru fotovoltaických elektráren na území ČR (Zdroj dat: Statistika HZS ČR)	Graf 8Vztah mezi četností požárů a celkovým počtem instalací fotovoltaických elektráren na území ČR (Zdroj dat: Statistika HZS ČR)

Ze statistik Hasičského záchranného sboru České republiky vyplývá, že na našem území došlo za posledních šest let, tj. období 2011 až 2016, k 62 požárům majících příčinnou souvislost s fotovoltaickými elektrárnami. Celkový počet požárů za sledované období tedy není nijak vysoký a v průměru se dostáváme na 10 požárů za rok. Pokud průměrný roční počet požárů fotovoltaických elektráren vztáhneme k průměrnému celkovému ročnímu počtu požárů za sledované období, tj. 18479, zjistíme, že požáry fotovoltaických elektráren představují pouze 0,054 % požárů zaznamenaných na územní ČR. Mnohem zajímavější je ovšem fakt, že celkový trend požárovosti je i přes postupný růst počtu instalací fotovoltaických elektráren (vztaženo k sledovanému období 2011 až 2016) velice příznivý a lze hovořit o jeho sestupné tendenci. Pro lepší demonstraci celé problematiky na území ČR uvádíme reálná statistická data prostřednictvím grafů 6, 7, 8. Celkový vývoj dané problematiky je z těchto grafů na první pohled patrný.

Je tedy očividné, že situace není nijak závažná. A navzdory rostoucímu počtu instalací fotovoltaických elektráren a jejich postupnému stárnutí lze v současné době hovořit o příznivém výsledku.

Další otázkou je, jak jsme na tom v porovnání s jinými státy? Jako ideální stát pro porovnání se jeví sousedící fotovoltaická velmoc, Německo. Je ovšem velice náročné dohledat relevantní statistická data z cizích států, mnohé státy podobné statistiky z této oblasti vůbec neevidují, popřípadě je evidují pouze částečně, což je pro porovnání nevyhovující. Pro Německo bylo možné relevantní data dohledat a provést alespoň orientační porovnání. V roce 2013 bylo v Německu zaznamenáno na 440 požárů ve spojení s fotovoltaickými elektrárnami, přičemž celkový počet jejich instalací se v daném období pohyboval okolo 1,3 milionů. Pokud tedy vztáhneme počet požárů k celkovému počtu instalací, dostaneme se v rámci Německa na procentuální hodnotu 0,034 %, což je v porovnání s 0,035 % v případě ČR téměř totožný údaj. Nelze tedy tvrdit, že by v obecné rovině ČR vykazovala nepříznivé výsledky z pohledu požárovosti fotovoltaických systémů. Spíše lze tvrdit, že četnost požárů odpovídá pravděpodobnostním a prakticky nevyhnutelným chybovým jevům způsobeným lidským faktorem, výrobními vadami a působením vnějších vlivů.

Závěrem je nutné zdůraznit, že článek není zacílen na zjednodušení či bagatelizaci celé problematiky požárů fotovoltaických elektráren. Rozhodně není radno celou záležitost podceňovat. Cílem je pouze poukázat na skutečnost, že v současné době nelze hovořit o neúnosném a zhoršujícím se stavu. Jako každá nová oblast vykazovala i oblast využití fotovoltaických elektráren počáteční problémy, se kterými ovšem bylo nutné počítat. Aktuálně, když je růst počtu instalací více méně utlumen, se nacházíme v určitém období stagnace a ustálení celé problematiky. Jestli bude v budoucnu následovat další fotovoltaický boom či zavedení zásadních změn, které ovlivní celý vývoj dané oblasti, o tom lze v současné době skutečně jen spekulovat. Nezbývá než čekat a doufat, že vše bude směřovat k lepším a slunným zítřkům.

Literatura
[1] Photovoltaic barometer 2017 - EUROBSERV’ER
[2] Roční zpráva o provozu ES ČR 2016 (ERÚ)
[3] Metodická pomůcka Ministerstva pro místní rozvoj k umisťování, povolování a užívání fotovoltaických staveb a zařízení – listopad 2009
[4] Obnovitelné zdroje energie a možnosti jejich uplatnění v České republice – Studie analyzuje současný stav a předpoklady rozvoje v dlouhodobějším horizontu (ČEZ, a.s., rok 2007)
[5] Bewertung des Brandrisikos in Photovoltaik­ Anlagen und Erstellung von Sicherheitskonzepten zur Risikominimierung – březen 2015
[6] Metodický list číslo 47 kapitoly P, Praha: MV­ GŘ HZS ČR, 2012, Bojový řád jednotek PO
[7] Metodický list číslo 48 kapitoly P, Praha: MV­ GŘ HZS ČR, 2012, Bojový řád jednotek PO
[8] Metodický list číslo 49 kapitoly P, Praha: MV­ GŘ HZS ČR, 2016, Bojový řád jednotek PO


kpt. Ing. Filip NOS, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv redakce
 

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook