Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Chráníme vaše životy, zdraví a majetek


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XI ČÍSLO 5/2012

V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na úmyslně založený požár obytného domu v Praze, přinášíme závěry 15. ročníku konference Červený kohout a seznamujeme s novými trendy v oblasti aktivní požární ochrany skladových prostor. V bloku IZS představujeme pracoviště Kriminalistického ústavu Praha, jehož služeb využívají hasiči zejména při zjišťování příčin vzniku požárů a informujeme o průběhu pracovní porady zástupců složek IZS. V části OCHRANA OBYVATELSTVA se zabýváme problematikou plnění úkolů ochrany obyvatelstva jednotkami SDH obcí a představujeme také vzdělávací program Výchova k bezpečí – ochrana osob za mimořádných okolností. Problematika stanovení limitů akutní toxicity nebezpečných látek a závěry z jednání představitelů civilní ochrany zemí Visegrádské čtyřky jsou hlavní náplní části věnované KRIZOVÉMU ŘÍZENÍ. V časopisu dále najdete např. informaci o konferenci Internet ve státní správě a samosprávě 2012 nebo reportáž z předání Zlatých záchranářských křížů za rok 2011.  

Smyslem zón havarijního plánování a vnějších havarijních plánů, zpracovávaných pro provozovatele zařazené do skupiny B podle zákona o prevenci závažných havárií [1], je v první řadě zajištění opatření k ochraně lidských životů a zdraví. Plánování opatření k ochraně obyvatelstva velmi úzce souvisí s analýzou rizika nejen samotných objektů a zařízení s nebezpečnými látkami, ale i s analýzou konkrétního území. Objekty a zařízení jsou pouhým nebezpečím, zdrojem potenciální havárie, teprve ve vztahu ke konkrétnímu území se stávají rizikem pro obyvatelstvo.

Zóna havarijního plánování (dále jen „ZHP“) je podle zákona [1] definována jako území, ve kterém jsou uplatňovány požadavky havarijního plánování formou vnějšího havarijního plánu. Způsob stanovení ZHP je dán prováděcím právním předpisem – vyhláškou Ministerstva vnitra [1], která vychází z principů metody TECDOC-727 [2]. Přestože tato metoda není vhodná pro tvorbu havarijních plánů území, kterými jsou i vnější havarijní plány, jsou její principy a postupy v českých podmínkách k tomuto účelu využívány (podrobnější analýza [4], [5]). Z tohoto pohledu území ZHP nemá atributy potřebné k plánování opatření k zajištění ochrany obyvatelstva.

Vedle ZHP je v Bojovém řádu jednotek požární ochrany [6] (dále jen „bojový řád“) definována „zóna ohrožení“ jako prostor předpokládaného šíření mimořádné události s důsledky na obyvatele nebo objekty. Pro účely plánování opatření k ochraně obyvatelstva před účinky nebezpečných látek je vhodné i tato území stanovovat preventivně.

Koncentrační limity

Zatímco ZHP je pro toxické plyny stanovována na úrovni nelogického limitu [4] dvojnásobku LC50 (inhalační, 30 minut), zóna ohrožení nemá stanoven limit, na který má být vymezována.

V Bojovém řádu jednotek požární ochrany a v Řádu chemické služby HZS ČR [7] jsou pro účely ochrany obyvatelstva uváděny limity HAU 20 a 120 (HAU – havarijní akční úroveň). Jde o limitní koncentrace, při kterých je nutné obyvatelstvo vyvést ze zamořeného prostoru do 20 nebo 120 minut. Tyto koncentrace však nedefinují toxikologický účinek, který lze u exponovaného obyvatelstva očekávat. Co nastane, pokud nebude obyvatelstvo vyvedeno? Exponovaní jedinci zemřou? Budou nezvratně poškozeni na zdraví? Budou mít akutní vratné potíže? Budou cítit zápach a slzet? Při podrobnějším porovnání ve světě používaných toxikologických limitů na referenční hranici neznemožňující sebezáchovu obyvatelstva (tabulka) je patrná nesmyslnost stanovených limitů. Spíše to vypadá, že vyplynuly z limitů pracovního prostředí [8] (např. pro amoniak 50 ppm a 20 ppm), jen byly o řád zvýšeny. Vzhledem k charakteru plánovaných opatření k ochraně obyvatelstva před účinky nebezpečných škodlivin při mimořádných událostech (tj. použití improvizovaných prostředků ochrany dýchacích cest, očí a povrchu těla nebo využití přirozených ochranných vlastností staveb) je vhodné používat takové limity, které neznemožňují sebezáchranu obyvatelstva (např. ERPG-2 [9], AEGL-2 [10]).

Pro účely zásahu je dále vymezována „nebezpečná zóna“, která je definována jako prostor bezprostředního ohrožení života a zdraví účinky mimořádné události. Nebezpečná zóna je v případě úniků amoniaku nebo chloru vymezována na nevhodně stanovený koncentrační limit, který se opírá o limity pracovního prostředí. Např. při úniku chloru je stanoven limit pro vymezení na koncentrační úrovni 1 ppm, což odpovídá čichovému prahu chloru, nikoliv koncentraci ohrožující bezprostředně lidské životy a zdraví (zde by byla vhodnější hodnota ERPG-3 [9] nebo AEGL-3 [10]); pro únik amoniaku je nebezpečná zóna stanovena na limit 50 ppm, což je rovněž úroveň čichového prahu amoniaku, nikoliv koncentrace bezprostředně ohrožující lidské životy a zdraví.

Limity pracovního prostředí vycházejí z chronické toxicity (opakované expozice), v případě havárií s nebezpečnými látkami bude obyvatelstvo vystaveno koncentracím jednorázově, jde o tzv. toxicitu akutní. Z tohoto důvodu není vhodné při řešení havarijní připravenosti a ochrany obyvatelstva vycházet z limitů chronické toxicity.

Pro účely analýzy rizika v rámci procesu prevence závažných havárií jsou koncentrační limity dány metodickým pokynem Ministerstva životního prostředí [11], který je platný od poloviny roku 2011. Nabízí se tedy možnost využití hodnot používaných v tomto pokynu a spolu s definováním technologických a meteorologických podmínek, dále deterministického nebo probabilistického přístupu k analýze rizik, ke sjednocení přístupu v rámci plánování opatření k ochraně obyvatelstva v „zónách“. Problémem může být právní nezávaznost tohoto dokumentu, který má pouze doporučující charakter a nelze normativně vyžadovat jeho plnění.

Nejednotnost přístupu ke stanovování těchto „zón“ pak vede k tomu, že se na stejné zdroje rizik pohlíží na různých územích různými způsoby. Dva konkrétní zdroje rizik mohou mít, na základě použití různých koncentračních limitů nebo rozdílných meteorologických podmínek anebo použitím jiných parametrů úniku, stanoveny řádově rozdílné „zóny“.

Parametry úniku a meteorologické podmínky

Pro stanovení dosahu účinků havarijních projevů (dosahů limitních koncentrací nebezpečných látek) jsou rovněž klíčovými technologické parametry zařízení a meteorologické podmínky.

Technologické parametry zařízení spolu s fyzikálně-chemickými vlastnostmi nebezpečné látky určují množství látky, které může do ovzduší uniknout. Meteorologické podmínky určují rychlost a směr šíření látky v ovzduší. Řádově se budou lišit dosahy rozptylů při neutrálních meteorologických podmínkách, tj. třída stability ovzduší podle Pasquilla D - konvekce, rychlost přízemního větru 3 m/s, teplota vzduchu 20° C a v případě kritických podmínek, tj. třída stability ovzduší podle Pasquilla F - inverze, rychlost větru do 1 m/s, teplota vzduchu 5° C. Svou roli hraje také fakt, že v průmyslových aglomeracích bývají kritické meteorologické podmínky zejména v zimních měsících běžným jevem. Rovněž časový průběh šíření nebezpečných látek se bude diametrálně lišit. V případě neutrálních meteorologických podmínek, při kterých dochází k vertikálnímu i horizontálnímu proudění v atmosféře, a tím „nařeďování“ nebezpečné látky, bude obyvatelstvo nebezpečné látce vystaveno relativně kratší dobu. V případě kritických meteorologických podmínek, při kterých je vertikální i horizontální proudění v atmosféře minimální a mrak nebezpečné látky bude nad územím „viset“, nebo se jen zvolna pohybovat, bude doba expozice delší, může přesáhnout jednu hodinu.

Závěr

Při plánování opatření k ochraně obyvatelstva před účinky nebezpečných látek bude potřebné se zamyslet nad problémem, zda využívat limity akutní toxicity, nebo toxicity chronické. S ohledem na charakter plánovaných opatření k zajištění ochrany obyvatelstva bude potřeba volit takové limity toxicity, které neznemožňují sebezáchovu obyvatel (např. ERPG-2, AEGL-2).

Zóna ohrožení, která je stanovena jako prostor předpokládaného šíření mimořádné události s důsledky pro obyvatelstvo nebo objekty, nemá definován limit, na který má být stanovena. Z praktického hlediska je potřeba tento limit stanovit a určit probabilistický nebo deterministický přístup ke stanovování těchto zón.

Při hledání řešení se jako možné východisko v problematice využívaných limitů akutní toxicity pro havárie s úniky nebezpečných látek nabízí zapracování těchto limitů do plánu monitorování, který je jedním z plánů konkrétních činností stávajících územních havarijních plánů (vnější havarijní plán, havarijní plán kraje). V tomto plánu je nezbytné uvést konkrétní limity stanovené pro jednotlivé nebezpečné látky v řešeném území, od kterých mají být realizována opatření k ochraně obyvatelstva a rovněž limity, při kterých již mohou být tato opatření odvolána.

Použitá literatura

[1] Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů.
[2] Vyhláška č. 103/2006 Sb., o stanovení zásad pro vymezení zóny havarijního plánování a o rozsahu a způsobu vypracování vnějšího havarijního plánu.
[3] IAEA TEC DOC 727: Manual for the classification and prioritization of risks due to major accidents in process and related industries. International Atomic Energy Agency. Vienna 1996. 61 s. ISSN 1011-4289.
[4] Blažková, K.: Analýza rizik a ochrana obyvatelstva v zónách ohrožení úniky nebezpečných látek. Sborník přednášek z konference Ochrana obyvatelstva 2010. SPBI Ostrava, s. 383 – 392. ISBN: 80-86634-39-6.
[5] Blažková, K., Koval, T.: Zkušenosti Moravskoslezského kraje s ochranou obyvatelstva v zónách havarijního plánování. Sborník přednášek z konference Ochrana obyvatelstva 2012. SPBI Ostrava, s. 8 – 10. ISBN: 978-80-7385-109-5.
[6] MV-generální ředitelství HZS ČR: Bojový řád jednotek požární ochrany. Organizace místa zásahu, metodický list Ř7; Zásahy s únikem chloru, metodický list L16; Zásahy s únikem amoniaku (čpavku), metodický list L15.
[7] Pokyn generálního ředitele č. 30/2006, kterým se vydává Řád chemické služby HZS ČR. Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR.
[8] Nařízení vlády 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.
[9] ERPG, 2011 [cit. 2011-11-14]. Dostupný z WWW: <http://www.aiha.org/insideaiha/GuidelineDevelopment/ERPG/Documents/20  11erpgweelhandbook_table-only.pdf>.
[10] AEGLs, 2011 [cit. 2011-11-14]. Dostupný z WWW: <http://www.epa.gov/opptintr/aegl/pubs/chemlist.htm>.
[11] Metodický pokyn odboru environmentálních rizik a ekologických škod MŽP č. 4/2011 pro postup při stanovení limitů akutní toxicity pro analýzy rizik podle zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií, ve znění pozdějších předpisů. Věstník MŽP, ročník XXI, částka 7/2011. ISSN 0862-9013.
[12] RMP EPA Guidance: Environmental Protection and Emergency Response, Chemical Emergency Preparedness and Prevention Office (1999): RMP Series Risk Management Program Guidance for Offsite Consequence Analysis, s. 256. 550-B-99-009.

Ing. Kateřina BLAŽKOVÁ, Ph.D., Ing. Tomáš KOVAL, HZS Moravskoslezského kraje, Ing. Libor FOLWARCZNY, Ph.D., Vysoká škola báňská – Technická Univerzita Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství

 

vytisknout  e-mailem