Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Předcházíme rizikům


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XV ČÍSLO 6/2016

V úvodu časopisu přinášíme zpravodajství z oslav Dne hasičstva a informujeme také o průběhu návštěv generálního ředitele HZS ČR v Ústeckém a Pardubickém kraji. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na požár technologie na zpracování odpadu, který se rozšířil následkem výbuchů tlakových nádob s nebezpečnými látkami a přibližujeme také specifika zajištění požární bezpečnosti multifunkčního centra „Central Kladno“. V části IZS představujeme tým střelmistrů HZS ČR a seznamujeme se závěry semináře Medicína katastrof. V bloku OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ prezentujeme novou webovou aplikaci pro koordinaci humanitární pomoci v kraji, informujeme o průběhu pracovního dne věnovaného 30. výročí havárie Jaderné elektrárny v Černobylu. V časopisu dále informujeme o novém hasičském magazínu s názvem „HASIČI“, přinášíme rozhovor s Martinou Sáblíkovou a jejím trenérem Petrem Novákem a seznamujeme s výsledky sportovních soutěží v disciplínách TFA a Velké ceny v požárním útoku. 

Společnost pro radiobiologii a krizové plánování České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a Fakulta biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze (FBMI) uspořádaly 6. května v Praze v Lékařském domě pracovní den na téma 30 let od havárie Jaderné elektrárny v Černobylu a studentskou vědeckou konferenci o současných problémech radiační ochrany obyvatelstva.

Jednání zahájil prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc., z FBMI, vzpomínkou na tragické události v souvislosti s havárií Jaderné elektrárny v Černobylu, k nimž došlo 26. dubna 1986, a také na způsob, jakým byla veřejnost informována o závažnosti následků výbuchu. O množství radioaktivních látek v ovzduší a míře nebezpečí se v médiích šířily nejrůznější „opatrné“ zprávy s nepřesnými údaji obsahující nesmyslná doporučení. Titulky uklidňovaly, že situace je pod kontrolou. Teprve o měsíc později byli osloveni odborníci, kteří seriózně vysvětlili účinky radioaktivity. Nedostatek informací později způsobil zbytečné zveličování dopadů, které byly menší než kontaminace způsobená testy jaderných zbraní v polovině 20. století.

Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Ing. Dana Drábová, Ph.D., hovořila o současných pohledech jednotlivých zemí světa na jadernou energetiku, které se výrazně změnily vlivem katastrofy po zemětřesení a cunami v japonské jaderné elektrárně ve Fukušimě v březnu roku 2011. Bilancovala vývoj výroby jaderné energie a jmenovala vědce prof. Otto Hahna, Lise Meitnera a Fritze Strassmana, kteří provedli v roce 1938 první úspěšný pokus s jaderným štěpením. Italský fyzik Enrico Fermi v roce 1942 postavil atomový reaktor společně s dalšími vědci, kteří za druhé světové války museli opustit Evropu a našli azyl na Chicagské univerzitě. První jadernou elektrárnu postavili a připojili k rozvodné síti v roce 1954 v Obninsku v bývalém Sovětském svazu. Vyvíjely se další prototypy reaktorů a stavěly elektrárny novějších typů, ale do současnosti platí tři základní podmínky, a to je optimální zajištění bezpečnosti, použití kvalitních špičkových komponentů a ekonomická výhodnost. Černobylská tragédie otřásla celým světem a zpřísnila všechna bezpečnostní opatření při výstavbě a provozu elek­tráren. Pokud dojde k havárii, pak nejhorší dopad musí být takový, že se zničí pouze zařízení elektrárny i za cenu velkých ekonomických ztrát. „Fukušima“ vyvolala mezinárodní politickou diskuzi o dalším využívání jaderné energie. O výstavbě jaderných elektráren se vedou bouřlivé debaty. Rozhodují politici a ty ovlivňuje veřejné mínění, proto v některých státech existuje zákaz výstavby jaderných elektráren (Irsko, Rakousko), někde se od výstavby upouští a elektrárny se odstavují (Německo, Belgie, Švýcarsko) a jinde se naopak rozhodli stavět (Bělorusko). Na závěr Ing. Drábová, Ph.D., řekla: „Jaderná energie není nebezpečná, ale neodpouští bezstarostnost, neodpovědnost a polovičatost“.

Zemětřesení a cunami v japonské Fukušimě

RNDr. Vladimír Wagner, CSc., z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd České republiky, analyzoval příčiny havárie jaderné elektrárny Fukušima I, které jsou posuzovány jako nedostatečnost bezpečnostních opatření, nekvalitní vedení elektrárny a státního dozoru. Lidský faktor zavinil podcenění nadprojektové živelní pohromy – cunami byla vysoká 14 metrů, ale ochrana stavby počítala pouze s deseti metry. Důsledkem bylo 15 894 mrtvých a 2561 pohřešovaných (do současných dní), mnoho lidí zahynulo po protržení přehrady Fudžinuma. Chyby se vyskytly také při řešení havárie. Japonci nebyli připraveni na organizování evakuace obyvatelstva z určené zóny do 20 km (problémy s imobilními osobami), nedokázali improvizovat, chyběla pitná voda a potřebný materiál pro přežití zasažených. Na druhé straně kontaminované potraviny byly rychle nahrazeny bezpečnými a také informovanost obyvatel byla včasná. Práce na odklízení trosek probíhají na vysoké úrovni a v současné době jsou už připraveny některé oblasti s obnovenou infrastrukturou, kam se budou obyvatelé moci vracet. Odborníci z celého světa stále zkoumají jednotlivé aspekty havárie, srovnávají je především s černobylskou katastrofou a sbírají cenné informace pro budoucí zajištění bezpečnosti elektráren.

Československo po havárii v Černobylu

RNDr. Zdeněk Rozlívka ze Státního ústavu radiační ochrany, v.v.i., referoval o situaci v potravinářském průmyslu Československa po černobylské havárii, zejména se zaměřil na kojeneckou mléčnou výživu, kterou bylo nutné vyrábět ze staršího nekontaminovaného sušeného nebo kondenzovaného mléka. Radioaktivní spad a déšť obsahující radioaktivní látky zamořily trávu pastvin, ale také ovoce a zeleninu. Radioaktivní látky se mohly vyskytovat v mase zvířat, nejvíce však v mléce krav, ovcí a koz. V prvních dnech bylo zasaženo především Slovensko, později se změnou proudění větru se částice dostávaly i na sever Moravy a částečně do Jihočeského kraje. Nejvyšší hodnoty kontaminace v mléce byly naměřeny čtyři až pět dní po havárii. Mléko se vylévalo a likvidovalo. Jodová profylaxe byla zavedena pouze u slovenských bačů. Čerstvá zelenina se prodávala bez omezení. V současném světě jsme ozařováni nejen u lékaře (RTG, CT), ale ionizující záření je v přírodním prostředí (na našem území jsou stálé přírodní zdroje radiace) i v našich domovech existuje nemalá radiační zátěž (radon, aerosolové částice).

Média o radiaci

Doc. Ing. František Podzimek, CSc., se zabýval chybami a nepřesnostmi, které se o radiaci vyskytují v médiích. „Ve snaze zaujmout nebo dokonce šokovat se novináři někdy dopouštějí mystifikace v souvislosti s varováním před radiačním zářením,“ řekl a uváděl příklady, kde byly zveřejněny nepřesné nebo nesmyslné údaje, popletené jednotky i veličiny, zmatečná terminologie. Vysvětloval, jak psychologicky působí na veřejnost nedostatek informací, podezřelé zamlčování informací a jak naopak jejich přehršel a nadsazování nebo dokonce zastrašování. Uváděl na pravou míru například, že maso divokých prasat není nebezpečně ozářené, pouze někdy tato zvířata konzumují ve větší míře houby, které mají výraznou schopnost přirozenou radiaci absorbovat (zvláště hřibovité). Množství naměřených látek je však zanedbatelné vzhledem k tomu, že nikdo nespotřebuje denně tolik zvěřiny ani houbových pokrmů, aby to mohlo být nebezpečné. Kvalitní citlivé dozimetrické přístroje vždycky naměří určitou hodnotu. Aby zbytečně nevznikla panika, je nutné v médiích informovat věcně správně, přesně a srozumitelně – nezlehčovat ani nezveličovat zdravotní rizika.

Problematika ionizujícího záření

Součástí pracovního dne byla studentská vědecká konference, na níž zazněly příspěvky týkající se působení ionizujícího záření na lidský organizmus a možných způsobů ochrany i léčení. Zajímavá byla prezentace o poškození živých buněk, vzniku nádorových buněk, změnách zásahem radioterapie a jejich detekci hmotnostní spektrometrií.

Studenti se věnovali problematice ionizujícího záření, ochraně obyvatelstva během mimořádných událostí spojených s nekontrolovatelným únikem radioaktivní látky (radiační havárie). Samostatnou kapitolou bylo téma zneužití radioaktivní látky teroristy, které je zpracováno jako jedna z typových činností složek integrovaného záchranného systému při společném zásahu pod názvem STČ 01/IZS Špinavá bomba (zbraň způsobující radioaktivní kontaminaci rozptýlením radioaktivních látek výbuchem). Při takové mimořádné události mohou převládat nad zdravotním poškozením psychologické dopady. Pro zasažené existují v České republice střediska speciální zdravotní péče o osoby ozářené při radiačních nehodách.

Biohazardtýmy

Rizika výskytu chemických, biologických, radiačních a nukleárních látek (CBRN) často vyvolávají strach, bezmoc a nejistotu – jsou nepředvídatelné, složitě detekovatelné, ochrana před nimi není běžně dostupná a pro záchranné složky nákladná. Aby zasahující osoba, která je v přímém ohrožení, mohla bezpečně a dobře vykonávat svoji činnost, musí mít důvěru k ochranným oděvům a pomůckám. V rámci zdravotnické záchranné služby se začaly utvářet týmy dobrovolníků, kteří se vzdělávají v oblasti ochrany před CBRN, podařilo se jim získat prostředky na vybavení pro převoz pacientů s podezřením na zasažení vysoce nebezpečnou látkou (bioagens, toxické plynné látky). Pravidelně cvičí správné oblékání a svlékání ochranných oděvů i manipulaci s pomůckami (respirátor, ochranné brýle, rukavice, celoobličejová maska), bezpečné zacházení s biovaky a dalším vybavením. Práce v ochranných oděvech je velmi náročná, obtížně se komunikuje, proto je výcvik důležitý, aby celý biohazardtým byl dokonale sehraný.

Pro záchranáře i oběti je výskyt neznámé nebezpečné látky největší psychickou zátěží. Například při cvičení Metro 2014 s námětem chemického teroristického útoku hodnotili figuranti jako nejúčinnější podporu tu emoční, kterou jim poskytovali hasiči při prvním kontaktu.

Epidemiologická rizika v Evropě a v ČR

Další přednášející informovali o epidemiologických rizicích v souvislosti se současnou migrační vlnou do Evropy. Z hlášení epidemiologů vyplývá, že zatím se k nám dostávají lidé především se střevními chorobami, nejrůznějšími parazity a pohlavními nemocemi (přenos mezi sebou v táborech). Migranti jsou převážně zdraví mladí muži, kteří u nás procházejí laboratorním vyšetřením krve, moče i stolice a dostane se jim základního očkování podle našeho očkovacího plánu. Odborníci se však obávají druhé fáze migrační vlny, kdy dojde ke slučování rodin a přistěhují se za muži jejich ženy, děti a starší příbuzní, kteří mohou mít řadu zanedbaných obtíží a přenesou do Evropy pro nás nové druhy bakterií.

Velkým problémem se v poslední době jeví vzrůstající odpor proti očkování. Nejvíce odmítají rodiče očkovat své děti ve Francii a ve Španělsku, ale i u nás se diskutuje o veřejném ohrožení zdraví, pokud by se do dětských kolektivů dostali neproočkovaní jedinci. V České republice je povinné plošné očkování dětí hexavakcínou. Zákon o ochraně veřejného zdraví (o povinném očkování dětí) byl 20. května 2015 novelizován.

Celým jednáním konference se prolínala neodkladná nutnost intenzivního vzdělávání na všech úrovních. Obyvatelstvo musí být informované o výskytu rizik ve svém okolí (zimní stadiony se zásobou amoniaku, městské lázně s chlórem, provozy chemické produkce). Je nutné učit lidi, jak se chránit i jak se zachovat v krizových situacích. K preventivním opatřením patří znalost případného způsobu včasného varování, únikových cest a poskytnutí první pomoci.

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ,  foto Mgr. Zbyněk KOUKOLÍK a autorka
 

vytisknout  e-mailem