Časopis 112 ROČNÍK XVII ČÍSLO 4/2018

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA si přečtete rozbor požáru motorestu Čtyři Kameny u dálnice D10. O setkání CTIF partnerů pro oblast zjišťování příčin vzniku požáru nebo o začátku Ankety Dobrovolní hasiči roku 2018. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dozvíte, že ZÚ HZS ČR v Hlučíně má nové pásové rypadlo. Přinášíme článek o pohybu na zamrzlých plochách. Rubrika OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ přináší druhou část řízení procesů při zajišťování nouzových dodávek pitné vody. Dočtete se o informování dotčených osob při MU, ale také o možnosti využití informačních systémů při řešení následků MU.V informacích si můžete přečíst rozhovor s ředitelem Nadace policistů a hasičů. 

Ve dnech 29. a 30. září 2017 se konalo v rakouském Innsbrucku v pořadí již 16. mezinárodní setkání krizových interventů z Rakouska, Německa, Švýcarska, Itálie, Lichtenštejnska, Holandska a České republiky, které připravila prof. Dr. Barbara Juen se svým týmem pod záštitou Rakouského červeného kříže a univerzity v Innsbrucku. Odborného setkání se zúčastnilo téměř 600 posluchačů a 49 přednášejících. Běželo na něm paralelně pět odborných příspěvků zároveň. V článku jsou uvedena shrnutí konferenčních příspěvků, která byla všemi přednášejícími autorizována.

Užitečné nástroje z Case a Care Managementu pro profesionální krizovou intervenci

Co je Care Management a Case Management
Pod pojmem Care Management (z angl. koordinace a propojení nabídek péče) si na obecné rovině lze představit systémové uchopení organizace různých formálně zakotvených i neformálních nástrojů pomoci. Pojem Case Management (z angl. řízení případu, popřípadě pomoc v konkrétním případu) je využíván v případě péče o konkrétního klienta. Oba přístupy se primárně využívají mimo krizovou intervenci, a to například v sociální práci, péči o seniory, práci s uživateli drog nebo například při podpoře nezaměstnaných.

Case Management si lze představit jako kooperativní proces mezi poskytovatelem a příjemcem pomoci (klientem). Nejdříve jsou nabídky péče a sociální služby vybrány na základě konkrétních potřeb, pak naplánovány, dále zrealizovány, potom koordinovány a kontrolovány. Nakonec jsou vyhodnoceny, čímž se celý cyklus uzavírá. Když se na Case Management podíváme z jiné perspektivy, je při něm klíčová práce nejen se zdroji ze systému zdravotnické péče. Důležitou roli zde hrají zdroje z klientova bezprostředního okolí a jeho vlastní možnosti. Case management se běžně zaměřuje na čtyři oblasti života klienta – zdraví, sociální vztahy, práci a bydlení.

Nástroje pro práci se zasaženými lidmi
Příspěvek profesora Philippa Prestela ukázal řadu využitelných přesahů konceptů Care a Case Managementu i pro dlouhodobější práci s lidmi zasaženými mimořádnou událostí. Tyto nástroje mohou například posloužit pro efektivní zjištění nebo zaznamenání informací ze života zasaženého člověka.

Pro přesnější představu, jaké emoce v současné chvíli prožívá zasažený člověk, lze využít grafickou škálu smutku (obr. 1). V příspěvku byly také prezentovány obdobné škály hněvu a strachu.

Celou řadu užitečných informací lze přehledně zaznamenat na kartě vztahové sítě zasaženého člověka. Klíčovou roli zde hraje i určení blízkosti vztahu mezi zasaženým a druhým člověkem (silný vztah – plná čára; slabý vztah – přerušovaná čára). Výhodou je, že intervent vidí celou vztahovou síť zasaženého člověka a její realistické vzájemné vazby přímo před očima. Tato síť klienta je rozdělena do oblastí: rodina, přátelé/kamarádi, sousedi, domácí zvířata, kolegové v práci a poskytovatelé profesionálních služeb (obr. 2). Je také možné zaznamenat, zda jde o vzájemný vztah (např. v rodině) nebo profesionální a svým způsobem jednostranný vztah (např. vztah pacient – lékař).

Pro zmapování možností zasaženého člověka lze využít Kartu zdrojů (obr. 3). Ta je rozdělená na čtyři stejně veliká obdélníková pole, která zahrnují osobní zdroje zasaženého, jeho materiální zdroje, sociální zdroje zasaženého člověka z jeho rodiny a osobního života a veřejné sociální zdroje. Dovedu si dobře představit, že právě vyplnění této karty může zasaženému i interventovi ukázat, kde přesně potřebuje pomoc zacílit. Nebo také v jakých oblastech by asistence, pomoc nebo podpora byla nadbytečná.

Interventi v rámci podpory zasažených lidí s nimi často probírají kroky, které je čekají v brzké budoucnosti. Ty si mohou zaznamenat do Plánu pomoci, do kterého si lze připsat i klíčové termíny a osoby (obr. 4).

Shrnutí příspěvku
V českém prostředí existuje také řada obdobných pomůcek, které jsou využívány v prvotním kontaktu se zasaženými lidmi, když je jim poskytována první psychická pomoc nebo krizová intervence. Jedná se o různé letáky, brožurky a kartičky, které připomínají zasaženým i interventům klíčové informace nebo postupy. Nástroje, které byly představeny v tomto příspěvku, jsou dobře využitelné nejen při jednorázovém, ale i v opakovaném kontaktu se zasaženými lidmi.

Péče o truchlící děti a dospívající po Germanwings (náraz letadla do skály)

Dne 24. března 2015 narazilo letadlo provozované společností Germanwings do skály. Při této letecké katastrofě přišlo o život všech 144 cestujících a šest členů posádky. Mechthild Schroeter­ Rupieper ve svém příspěvku představila způsoby posttraumatické podpory spolužákům po 16 zemřelých dospívajících cestujících. Na palubě letadla byli také dva učitelé.

Obr. 1 Škála smutku
V prvních dnech po katastrofě
Po několika hodinách po katastrofě, během prvních rádiových relacích o této tragédii, byla oslovena Mechthild Schroeter­ Rupieper matkou jednoho žáka ze zasažené školy, aby se stavila ve škole. Toho samého večera byla ona a další kolegyně a kolegové věnující se podpoře truchlících pozvány velitelem zásahu do školy, aby tam poskytovali psychosociální podporu. Jednalo se o 60 pracovníků z různých organizací a tři pracovníky Lavia institutu, kteří se věnovali traumatizovaným dospívajícím.

Žáci a žákyně pomáhajícím sdělili, že jim někteří novináři nabízeli peníze, když jim poskytnou fotografickou nebo video dokumentaci dění ve škole, protože sem měli zástupci medií zakázaný přístup. Všichni dospívající to odmítli. Několik dní po události se jim také někteří svěřili, že byli od některých pomáhajících objímáni o samotě, což vnímali jako nepříjemné. Také často popisovali bezradnost a nervozitu většiny pomáhajících, kteří byli také v koncích i se slovy podpory.

Obr. 2 Karta vztahové sítě klienta
Dospívající byli pomáhajícími požádáni, aby vyslovili všechny otázky, které se jim honily hlavou. Součástí instrukce bylo, že nikdo nesmí zpochybňovat relevantnost vyslovené otázky, aby mohl každý říct cokoli. Každá otázka byla napsána na tabuli. Samozřejmě neexistuje odpověď na řadu takových otázek. Tato technika si klade za cíl získat ze zasažených dospívajících co nejvíce psychických obsahů, které by v nezpracované podobě mohly být pro ně další přítěží v procesu vnitřního smiřování se s touto tragickou událostí. Léčivě může působit už samotné uznání, že určitá otázka napadla i někoho jiného.

Podobnou roli mají i karty s namalovanými strašidly, které vyjadřují určité emoce (www.gefuehlmonster.com). S jejich pomocí lze snáze pojmenovat pocity, které se v takto náročné situaci mohou u dospívajících objevit i prvně v životě.

S psychickými a emocionálními obsahy, které jsou různými technikami vytěženy ven, je ale nutné dále pracovat. Schroeter­ Rupieper ve svém příspěvku na konferenci ukázala účastníkům metodu, která srozumitelnou formou zobrazuje proces truchlení. Potřebujete k tomu velké papírové srdce, které je v prostředku od shora dolů rozstřihnuté na dvě části. Obě části otočené o 180 stupňů připomínají svým tvarem také slzu. Dospívajícím je možné proces truchlení přiblížit následujícím způsobem: „Všechny, které máš v životě rád, si nosíš v srdci. Když o někoho přijdeš, máš pocit, že ti pukne srdce na dvě části. Vždy když někoho, koho máš rád, musíš opustit, uroníš u toho spoustu slz. Jen tomu, kdo si smutek připustí, jeho srdce opět sroste a uzdraví se, i když na něm navždy zůstane jizva.“

Víkendový pobyt v prostorách kláštera
Přibližně 14 dní po tragédii se vybraní dospívající z tzv. „truchlící skupiny“ zúčastnili víkendového pobytu v jednom klášteře. Cílem tohoto pobytu nebyla misijní činnost, ale nabídka duchovní péče, protože tato událost v nich vzbudila i řadu spirituálních otázek. Kromě nich se tohoto setkání zúčastnili dospívající z jiných truchlících skupin, jejichž rodiče nebo sourozenci zemřeli po vážném onemocnění nebo po tragických nehodách. Všichni tak měli možnost zažít, jak se podobně staří dospívající vyrovnávají s tak vážnou ztrátou. Také mohli vidět, že (a jak) jiní lidé v podobných situacích truchlí. Tyto poznatky byly na tomto pobytu hodnoceny jako přínosné.

Akce „Fotbalový tým Schalke 04 pomáhá“
Členové truchlící skupiny dostali volné vstupenky na zápasy německé fotbalové Bundesligy, ve kterých hrálo Schalke 04. Německý fotbalový reprezentant Benedikt Höwedes pověděl dospívajícím z truchlící skupiny pod vedením Schroeter­ Rupieper, jakým způsobem se vyrovnává se svými vítězstvími a prohrami ve fotbale a ve svém osobním životě. Tento fotbalista v minulosti navštěvoval jako žák zasaženou školu. Při zpracovávání traumatizujících nebo traumatických událostí často zve Schroeter­ Rupieper celebrity, kteří mají odvahu mluvit o svém smutku a osobních těžkostech. Dospívající potřebují v těžkých chvílích vzory a ne ty, kteří jenom říkají, že se musí zatnout zuby a vydržet.

Možnosti a hranice systému týmu posttraumatické péče horských záchranářů v „Alpenverein Südtirol“ působícím v Jižním Tyrolsku (Rakousko)
Wilhelm Feichter, horský záchranář a jeden ze zakládajících členů posttraumatického týmu Krajského sdružení horských záchranářů v Jižním Tyrolsku, přirovnává posilování psychické kondice pracovníků horské služby k neviditelné záchranářské výbavě, která je stejně důležitá jako mačky, cepín nebo ochranná helma, protože každý zásah je spojen s vysokým rizikem. Z těchto důvodů zřídilo sdružení jihotyrolských horských záchranářů v roce 2010 tým posttraumatické péče.

Obr. 3 Karta zdrojů
Členové tohoto týmu se snaží, aby byli ostatními vnímáni jako kolegové, kteří školeným zrakem sledují psychickou kondici kamarádů, protože jsou všichni horští záchranáři často konfrontováni s tragickými a velmi zatěžujícími událostmi. Také musejí být často po dlouhou dobu v přímém kontaktu se zemřelými horolezci nebo turisty a jejich blízkými.

Cíle a způsoby práce členů týmu posttraumatické péče
Působení členů týmu začíná u vedení preventivních školení. Všechny další intervence mají společné dva aspekty. Musejí být dobrovolné a anonymní. Na každého člena lze získat na intranetu přímý telefonický kontakt, aby mohli vést neformální rozhovory „za dveřmi a závěsy“. Dalším z cílů působení členů týmu posttraumatické péče je, aby náročné zásahy byly horskými záchranáři zhodnoceny nejen po technické, ale i po posttraumatické stránce. Proto nabídku podpory dále tvoří dnes již klasická triáda posttraumatických rozhovorů podle metodiky Critical Incident Stress Managementu, do které patří demobilizace, defusing a debriefing. Bylo přínosné, jak stručně a výstižně byly tyto metody přednášejícím vysvětleny: demobilizace – uzavření zásahu, defusing – krátký rozhovor a debriefing – následný rozhovor. Členové týmu také podporují kolegy přímo během zásahu. Psychická podpora zasahujících na místě události má vlastní odborný termín. Jedná se o tzv. „On scene support“ (podpora na místě události). Poslední činností, kterou by měli horští záchranáři v roli členů posttraumatického týmu ovládat, je rozpoznání možností a hranic mezi laickou a odbornou pomocí. Pokud už sami na podporu svého kolegy nestačí, zprostředkují mu kontakt na odbornou pomoc.

Pro tyto účely si členové týmu dohromady vytvořili powerpointovou prezentaci představující možnosti jejich podpory, intervenční „tahák“ a vodítka pro zpracování stresu po obzvláště náročné události. Dvakrát ročně se scházejí s metodickými vedoucími na školeních, kteří se starají o jejich odborný rozvoj.

Hlavním cílem činnosti posttraumatického týmu je mít ve svých řadách motivované a spolehlivé dobrovolníky, kteří jsou schopní po fyzické i psychické stránce zvládnout riskantní zásahy v náročných alpských podmínkách. Silný důraz je také kladen na posilování vzájemného kamarádství mezi záchranáři.

Je dobré zmínit, že se systémy posttraumatické péče u rakouských horských záchranářů a u HZS ČR sobě velmi podobají, protože oba vycházejí z principů Critical Incident Stress Managementu.

Možnosti a hranice akutní péče o děti při zásazích s poskytováním první psychické pomoci nebo krizové intervence
Tento příspěvek je do psaného textu obtížně reprodukovatelný, protože jeho autor ilustroval nesprávný způsob zacházení s dětmi během mimořádných událostí (a krátce po nich) pasážemi z několika německých filmů.

Oznámení smutné zprávy dítěti
Při poskytování první psychické pomoci nebo krizové intervence zasaženým dětem je třeba pečlivě dbát už na celkové nastavení momentu oznámení smutné zprávy, které se často týká úmrtí jednoho z rodičů. Německý psycholog Oliver Junker doporučuje zajistit klidné místo s osobami, ke kterým má dítě důvěru. Dále je nutné dítěti umožnit co nejdříve kontakt s přeživším rodičem. Často se stává, že těžkou úlohu oznámení smutné zprávy vezme na sebe někdo jiný z rodiny, aby se tím odlehčilo rodiči (i dítěti). Autor příspěvku opakovaně zdůrazňoval, že v této chvíli potřebuje být dítě nutně se svým nejbližším rodinným příslušníkem. Tím je a vždy bude jedině rodič. Při komunikaci se zasaženým dospělým v rámci poskytování první psychické pomoci nebo krizové intervence obecně platí, že „méně je více“. Při práci se zasaženými dětmi to platí dvojnásob. Děti potřebují čas, aby mohly informaci přijmout, porozumět ji a vlastním způsobem ji zpracovat.

Překážky v péči o zasažené děti
Častou chybou v péči o děti v krizových situacích bývá, že jsou dospělými vědomě vyloučeni z procesu truchlení. Důvodem tohoto jednání bývá obava o dítě a jeho ochrana. Dále to také může být silné psychické zasažení dospělých. To jim nejen nepomáhá, ale navíc ztěžuje situaci. V situaci mimořádné události nebo v prvních hodinách po ní mají díky tomuto přístupu málo informací, jsou dodatečně znejistěné a navíc jsou na to v této chvíli sami. Také není správné oddalovat sdělení zprávy a dopřát tím dětem ještě chvilku klidu. Děti umějí být velmi vnímavé a všímavé. Dovedou zaznamenat i malé detaily (např. jinak než obvykle zaparkované auto před domem), které jim mohou pomoci správně odhadnout vážnost situace.

Děti potřebují na své otázky krátké a jasné odpovědi
Místo dlouhých monologů, obtížných protiotázek nebo prázdných frází typu „Život musí jít dál!“ nebo „Od teď jsi muž v naší rodině ty!“, kterými dospělí své děti pouze dodatečně psychicky zatěžují, se děti potřebují od nich dozvědět pravdu o tom, co se stalo a co teď bude následovat. Dále je podpoří, když jim dospělí dodají jistotu v tom, že jsou v jejich životě oblasti, které se mimořádnou událostí nezměnily. Nejvíce jim teď pomůže klid, jistota a stabilita, protože to je ten nejlepší lék proti pocitům bezmoci.

Ne fáze ale vlny při truchlení
Smutek a truchlení se u dětí dovede nejen rychle objevit, ale také i rychle zmizet. Proto se mezi odborníky mluví u dětí o vlnách a ne o fázích v truchlení, které se uvádějí u dospělých. Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že současní výzkumníci v oblasti krizové intervence a psychologie mimořádných událostí postupně opouštějí koncept fází v truchlení dospělých a nahrazují ho souborem úkolů, které je třeba překonat.

Někdy děti potřebují pojmenovat emoce, které se v nich odehrávají (např. hněv, vztek, žal nebo smutek), protože se zpravidla s takhle emočně náročnou situací ještě v životě nesetkali. Může se stát, že svým dotazem dovedou rodiče pořádně zaskočit. V těchto chvílích se vyplatí přizpůsobit formu i obsah odpovědi dětskému způsobu uvažování.

Jedna poznámka k novým sociálním mediím
Oliver Junker na konferenci vyslovil zajímavou myšlenku ohledně využití sociálních medií pozůstalými nebo zasaženými lidmi. Podle jeho názoru jim mohou pomáhat do té doby, dokud jsou oni sami schopni regulovat, ke komu se informace dostane a ke komu ne. V momentě, kdy se uveřejněním nějaké osobní informace ve virtuálním prostoru strhne nekontrolovatelná informační vlna, bývají její následky zpravidla negativní. Jinými slovy lze zasaženým doporučit, aby byli v kontaktu se svými blízkými například prostřednictvím SMS zpráv. Nedoporučuje se vystavovat tyto zprávy na Facebook a podobná sociální media, která informaci dokážou rozšířit i do míst, kde to může být pro zasažené zdrojem dalšího psychického zranění.

V roli pomáhajících
Pokud v rámci poskytování první psychické pomoci pracujeme s celou zasaženou rodinou, tak je třeba mít stále na paměti, že o celé rodinné historii, a tudíž i o realitě pozůstalých dětí máme absolutní minimum informací. Proto není vhodné do rodinného systému zasahovat příliš direktivními intervenčními vstupy. Navíc je role interventa u zásahu velmi omezená. Ve většině případů se jedná o jednorázové setkání. Jeho cílem by měla být stabilizace současného stavu a nasměrování na možnosti dlouhodobé péče.

Péče o psychicky zasažené hasiče po zásahu proti útoku aktivního střelce v Mnichově

Základní informace o zásahu
Dne 22. července 2016 mezi 17.50 až 20.30 hodinou zavraždil 18letý pachatel v mnichovském nákupním centru Olympia devět lidí a dalších pět jich v blízkém okolí postřelil. Pachatel íránského původů, který se ale narodil v Německu, měl od dětství psychické problémy a byl i psychiatricky léčen. Přibližně po dvou a půl hodinách byl policisty obklíčen. Poté spáchal sebevraždu.

Do akce proti němu bylo zapojeno podle policejních zdrojů přibližně 2300 zasahujících z různých složek, z nichž bylo dohromady asi 600 profesionálních a dobrovolných hasičů. Dalších 400 dobrovolných hasičů bylo aktivováno pro případ dodatečného povolání k zásahu. Do akce zasáhlo 22 vrtulníků, 85 sanitek, 16 lékařů sloužících na pohotovosti, 16 hasičských cisteren, dva evakuační autobusy, dva kontejnery nouzového přežití a dva záchranné vlaky.

„Fantomová“ ohlášení na tísňovou linku
Zvěsti o tomto činu vyvolaly paniku na několika dalších místech v centru Mnichova, kvůli které se podle oficiálních zdrojů zranilo minimálně dalších 32 lidí. Během zásahu evidovalo integrované operační středisko mnichovských hasičů 64 „fantomových“ hovorů o další střelbě a navíc ještě dva hovory ohlašující údajné zajetí rukojmích. Všechny tyto hovory se později ukázaly jako falešné a byly vyvolány panikou civilního obyvatelstva.

Obr. 4 Karta pomociPosttraumatická péče o zasahující hasiče během události
Přibližně po jedné hodině od začátku zásahu byly do akce povolány všichni dostupní členové týmu posttraumatické péče mnichovských profesionálních hasičů. Celkem jich bylo povoláno 15 z celkových 32 členů, dva členové se ujali koordinace posttraumatické péče na místě události, 11 členů se převážně věnovalo zasahujícím u nákupního centra a další dva členové byli na integrovaném operačním středisku mnichovských hasičů. Na místě události vedli interventi individuální rozhovory se 16 zasahujícími, kteří byli v bezprostředním kontaktu se zastřelenými lidmi. Deset z nich se nechalo ze zásahu stáhnout. Zbylých šest v něm po úvaze pokračovalo. Pro zasahující hasiče byly nejnáročnější obavy o vlastní život, psychické přetížení a nejasné místo události. Na integrovaném operačním středisku mnichovských hasičů vyhledalo psychickou podporu 15 operátorů tísňové linky. Po individuálních rozhovorech s interventy se všichni rozhodli zůstat ve službě a dokončit směnu.

Následná péče o zasahující hasiče po události
Několik hodin po ukončení zásahu byla všem zasahujícím hasičským posádkám předána faxem písemná doporučení, jakým způsobem mají zacházet se zasaženými kolegy během prvních hodin po zásahu. Materiál také obsahoval postupy vedení rozhovoru se zasaženými hasiči. Tyto faxy byly poslány 23. července 2016 asi v 01.30 hodin v noci. Dále byli velitelé telefonicky instruováni, jak mají vést operativně­ taktický rozbor zásahu s ohledem na možné psychické zasažení přítomných hasičů. K tomuto rozhovoru byli i někteří členové posttraumatického týmu přizváni osobně.

S časovým odstupem několika dní po zásahu proběhly tři skupinové rozhovory formou defusingu pro dobrovolníky z neziskového sektoru, kteří se účastnili tohoto náročného zásahu a debriefing pro zasahující hasiče.

Na integrovaném operačním středisku byli pracovníci zasažení jinak než výjezdoví hasiči. Za nejvíce náročné aspekty mimořádné události udávali enormní nárůst hovorů svědků, přeživších a poskytovatelů první pomoci. Také byla při takto náročném zásahu funkčně přetížena jejich technika. Individuální hovory o těchto tématech probíhaly už v noci mezi 22. až 23. červencem 2016.

V následujících měsících byl ještě každý zasažený hasič telefonicky kontaktován. Častým tématem byla podpora zasažených kolegů s dlouhodobějšími psychickými obtížemi, že si mají podat žádost na služební úraz.

Péče o civilní zasažené osoby
Při zásahu bylo zřízeno místo pro akutní péči v hale Wernera von Lindeho, která je součástí mnichovského olympijského centra. Psychosociální podpora byla poskytována zasaženým lidem v policejním důkazním řízení. Dále byl organizován odvoz zasažených a nezraněných civilistů domů. Bohužel v takto náročných situacích není v lidských silách pokrýt všechny potřeby psychicky zasaženého civilního obyvatelstva.

Shrnutí zkušeností ze zásahu proti aktivnímu střelci
Během individuálních i skupinových rozhovorů i po události se často objevovalo téma bezpečnosti. Zasahující hasiči si opakovaně stěžovali, že měli málo informací o tom, zda je jejich místo skutečně bezpečné. Podobné pochyby se objevovaly i v souvislosti s jejich policejní ochranou. Hasiči často líčili, že jim při tomto zásahu doopravdy šlo o život.

Zasahující hasiči zpětně považovali jako přínos podporu členů týmu posttraumatické péče, a to zejména při procesu rozhodování, zda jsou nebo nejsou schopni pokračovat ve svojí práci na místě události.

Celkově bylo působení týmu posttraumatické péče mnichovských profesionálních hasičů během celého zásahu i po něm hodnoceno velmi pozitivně. Někdy byla jako přínosná hodnocena i pouhá nabídka podpory, a to bez ohledu na to, jestli byla využita nebo nikoli.

Konferenční příspěvek za Hasičský záchranný sbor České republiky
Jako přednášející měl autor článku příležitost představit účastníkům základní principy fungování integrovaného záchranného systému v České republice a základní parametry systému psychologické služby u HZS ČR. Dále se zaměřil na postupy poskytování psychosociální pomoci při zásahové činnosti hasičského psychologa a členů týmu posttraumatické péče HZS Jihočeského kraje. Teoretická i metodická východiska ilustroval jednou krátkou kazuistikou ze své vlastní zásahové praxe.

Závěr
Kromě řady odborných poznatků získal také autor článku ústní příslib od několika přednášejících, že vystoupí na připravované konferenci Bezpečná společnost 2018, která se bude konat 28. až 29. listopadu 2018 ve Vodňanech. Bližší informace k připravované akci budou průběžně zveřejňovány na webových stránkách HZS Jihočeského kraje.

Na webových stránkách Rakouského červeného kříže lze najít část věnovanou 16. ročníku této odborné akce:
http://www.roteskreuz.at/tirol/kriseninter­ventionstagung/. Je možné si zde zdar­ma stáhnout většinu prezentací ze všech šestnácti ročníků Mezinárodních dnů krizové intervence v Innsbrucku.


mjr. Mgr. Tomáš ADÁMEK, HZS Jihočeského kraje, Zdroj obr.: konferenční příspěvek prof. Dr. P. Prestela

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook