Časopis 112 ROČNÍK VIII ČÍSLO 6/2009

V TOMTO ČÍSLE: Analyzujeme ZÁSAH na požár lisovny plastů na Mladoboleslavsku, uveřejňujeme ZÁVĚRY z valného shromáždění Profesní komory požární ochrany, upozorňujeme na nově aktualizovaný CD-ROM Souhrn metodických předpisů pro činnost jednotek požární ochrany. Přinášíme souhrnnou INFORMACI o veletrhu IDET 2009 a HODNOCENÍ taktického cvičení ROPA 2009. Seznamujeme s průběhem DNE ZÁCHRANÁŘŮ. Přinášíme ANALÝZU stavu ochrany obyvatelstva před katastrofami v Německu, otiskujeme případovou STUDII k teroristickému útoku látkou sarin, ke kterému došlo před patnácti lety v Japonsku. Přibližujeme průběh mezinárodní výstavy FIRECO 2009 a také seznamujeme se závěry KONFERENCE bezpečnostního managementu 2009. Upozorňujeme na možnosti využití ZABEZPEČOVACÍCH SYSTÉMŮ k ochraně osob a majetku. Speciální PŘÍLOHA přináší seznam osobností, které v Trojském zámku převzaly medaile HZS ČR udělené při příležitosti Státního svátku Dne osvobození od fašismu.  

Povodeň

V loňském roce byla za účasti odpovědných úřadů, vysokých škol, výzkumných pracovišť, soukromého sektoru, význačných odborníků z jednotlivých oborů a osob z praxe vypracována analýza současného stavu ochrany obyvatelstva, opírající se také o průzkum veřejného mínění. Cílem analýzy bylo zhodnotit současnou situaci v této oblasti na úrovni spolkových zemí a spolkového státu a navrhnout a doporučit opatření pro budoucnost. Závěry a doporučení přijaté pro Německo mohou být obecně platné i pro ostatní evropské země.

Současná ochrana před katastrofami je stále zásadně orientovaná na vznik a průběh vlastní mimořádné události. Koncepční, materiální a personální stránka ochrany před katastrofami stále spočívá jednoznačně ve vlastním operativním nasazení sil a prostředků. V současnosti převažuje u obyvatelstva historický ráz vnímání katastrof. Katastrofy jsou převažující vstupní události, zapříčiněné tzv. vyšší mocí (příroda, osud atd.), lidským nebo technickým selháním. Jen velmi malá část obyvatelstva považuje za příčinu vzniku katastrof systémové selhání jako výsledný efekt selhání provázaných a propojených nejrůznějších subsystémů.

Při důsledném federalistickém pojetí ochrany obyvatelstva, jaké existuje v Německu podle ústavy, jsou za ochranu před katastrofami odpovědné spolkové země, a tato ochrana se v každé zemi rozvíjí odlišně. Neexistuje ústřední řízení a jednotné požadavky na její kvalitu. Navíc je odpovědnost rozdělena mezi velké množství úřadů a institucí, což se v praxi projevuje někdy velmi negativně.

Příčiny katastrof a jejich zvládání

Katastrofy stále vznikají v důsledku sel¬hání systému, např. spojením elementárních přírodních sil, technickými nedostatky, obchodními tlaky, organizátorským selháním, nesourodými kulturními zvyklostmi a lékařským selháním. Ke katastrofám dochází, když se systém (např. spolupůsobení člověka, techniky, životního prostředí, financí a politiky a jejich překrývání, vedlejší a následné účinky) posuzuje pouze úzce specificky. Jejich dopady mohou být minimální nebo alespoň zmírněné, pokud je celkový systém chápán komplexním, sesíťovaným, kybernetickým nebo systematickým myšlením.

Pro úspěšné zvládání katastrof se jeví jako nejlepší jejich následující rozdělení:
→ akutní události, vyžadující včasnou intervenci, např. evakuace kvůli nehodě při transportu nebezpečných látek,
→ fyzikální události, jako požár, exploze, zřícení nebo záplavy,
→ lokální ohraničené události, při nichž je postiženým poskytnuta standardní všestranná pomoc ve stanovené lhůtě,
→ události s počtem až 50 zraněných, které mohou být ve většině případů úspěšně zvládnuty; při větších událostech s maximálně do jednoho tisíce zraněných ale může docházet k řadě problémů při komunikaci, řízení a logistice,
→ události, při nichž je narušena kritická infrastruktura (zásobování elektrickou energií, plynem, pohonnými hmotami, pitnou vodou, potravinami atd.).

Míra zavinění katastrof

Celosvětově platí, že většina obětí katastrof nehledá jejich příčinu u sebe, ale především v přírodě, v nadpozemských silách, v technice nebo ve státu. Také v Německu oběti neustále naříkají nad nedostatečnými ochrannými a záchrannými opatřeními ze strany obcí nebo ze strany státu, zejména po katastrofálních záplavách na Labi. Ty osoby, které byly nakonec odpovědné za nedostatečné zvládnutí katastrofy (v tamějších podmínkách je vyšetřování po mimosoudní i soudní linii velice důkladné), přesunuly vinu opět dále (např. na nedostatečné komunikační prostředky, mezery v logistice nebo na nedostačující rozpočet pro technické prostředky a zabezpečení). Tento „posun“ ale nemusí být konečný a může často ještě pokračovat.
Názory, že chování lidí (zábory půdy, odlesňování, napřimování a regulace vodních toků, znečišťování ovzduší atd.) má vliv na přírodu a klima a že je příčinou nárůstu extrémních přírodních a meteorologických jevů, se velmi často potlačují, pokud se dotýkají tohoto chování. Odpovědnost lidí za svoje chování a svoji činnost je velmi málo vnímána a je málo konsekventní vůči tomuto chování.

V roce 1989 byl na mezinárodní úrovni uznán a důrazně vyžadován požadavek zesílení ochrany před katastrofami. V rámci OSN byla v této souvislosti vyhlášena „Mezinárodní dekáda ke snížení přírodních katastrof“. Z uvedené strategie OSN se vyvinul základ Německého výboru pro opatření před katastrofami jako jednotící platformy četných expertů, jehož účelem je spolupůsobit na permanentní opatření v této oblasti na národní úrovni, ale zejména na aktivity na mezinárodní úrovni.

V různých oblastech světa existují četné příklady pro to, jak se člověk vyhýbá vlastní odpovědnosti za přírodní hrozby, ačkoli je tam od nepaměti postihován mnohem více různými katastrofami než třeba v Evropě. Téměř denně v těchto regionech vznikají události, které by dnes v Německu vyvolaly enormní katastrofy. Tamější obyvatelstvo se různými ochrannými opatřeními těmto přírodním hrozbám přizpůsobilo.

Zranitelnost společnosti

Z celé škály oblastí, představujících potencionální zranitelnost současné společnosti v Německu, bude podle některých studií vystupovat do popředí oblast zásobování elektrickou energií. V nejbližších letech se předpokládá další nárůst případů výpadků elektrického proudu, tzv. blackout. Počet, časový výskyt a plošné rozšíření těchto událostí zřetelně přibývá.

Příčinou mohou být různé kombinace následujících aspektů:
→ výpadek technických zařízení v důsledku stárnutí,
→ snižování počtu personálu, údržby a strážní služby,
→ organizační selhání, např. při přes¬hraniční regulaci sítí,
→ extrémní meteorologické události, zejména sucha s dopady na chladicí systémy,
→ geomagnetická indukce v důsledku globálního počasí,
→ přeshraniční vytěžování, popř. provozní podmínky na hranici přípustných limitů.

Bezpečnost zásobování evropské veřejnosti elektrickou energií byla optimální v devadesátých letech minulého století a v současné době poklesla směrem k nepříznivým scénářům. Vývoj bezpečnosti dodávek elektrické energie v Evropě a v Německu je uveden na grafickém znázornění.

Jen několik málo lidí má a je schopno si učinit představu, s jakou pravděpodobností může dojít k situaci bez zásobování energiemi, potravinami a bez zdravotnického systému, k jakým následkům těchto stavů může dojít a jak se na ně připravit. Ze sociologických průzkumů vyplývá, že se snižujícím se věkem se minimalizují myšlenky o nějaké zranitelnosti společnosti a téma „katastrofa“ je nejmladší generací zřetelně odmítáno.

Význam sebeochrany a svépomoci

Důsledky katastrof mohou být minimalizovány nebo odstraněny opatřeními v rámci sebeochrany, sousedské pomoci a při dodržení zásad správného chování při katastrofické události. Čím má takováto událost větší rozsah, tím je sebeochrana důležitější. To je poučení ze všech velkých světových katastrof, např. ze zemětřesení, záplav, hurikánů, lesních požárů, výpadků elektrického proudu atd. V těchto situacích může trvat i několik dní, než se záchranné složky dostanou k postiženým, většinou z důvodů přerušení dopravních komunikací nebo postižení záchranných složek. V tomto období spočívá veškerá činnost vedoucí k záchraně na sebeochraně a vzájemné pomoci.

Faktem je, že převážná část obyvatel v Německu neví, která opatření sebeochrany mohou být prováděna. I když sami občané nezbytnost těchto opatření chápou a pokud je i znají, rezignují na jejich prosazování. Především chybí spolehlivé znalosti poskytování první pomoci a zásoba potravin a nápojů pro více než jedno použití. Při výpadku veřejného zásobování elektrickou energií tak mohou být občané bez topení a bez možnosti přípravy stravy.

Tyto nedostatky existují především proto, že ve společnosti převažuje nedostatečné a od skutečnosti odtažité povědomí o rizicích katastrof a chování se při nich. Proces vnímání katastrof se málo utváří pomocí věcných, nezávislých a neutrálních expertů.

Spolkový úřad pro ochranu obyvatelstva a pomoc při katastrofách nabízí velmi obsáhlý informační materiál pro zlepšení sebeochrany včetně řady publikací a na tuto nabídku odkazují také regionální úřady na ochranu před katastrofami. Nejslabším článkem těchto opatření je ale iniciativa občanů, která je velmi nízká a o vlastní opatření je malý zájem.

Závěry a doporučení

Z analýzy, která velmi podrobně rozebírá jednotlivé oblasti ochrany před katastrofami jak z hlediska technického, tak také z hlediska organizačního a personálního se zaměřením na veřejnou sféru, privátní sféru a na občana, jsou patrné především tyto problémy:
→ nedostatky v ochraně kulturních hodnot,
→ nedostatečná ochranná opatření před katastrofami, spojenými s bojovými biologickými látkami,
→ chybějící úkryty,
→ spolupráce mezi armádou a policií,
→ zásobování farmaceutickými prostředky.

Z celého souboru opatření, která jsou navrhována k řešení jak na spolkové, tak i na zemských úrovních, je třeba zdůraznit oblast vzdělávání, vědy a výzkumu, kde jsou rozhodující požadavky výzkumu zaměřeny na:
→ management rizika při globálních krizích a včasné varování pro regulaci globálních závislostí,
→ společné základní vzdělávání pro nejrůznější obory výzkumu v oblasti katastrof,
→ integrovaný, systematicky orientovaný výzkum a vzdělávání, jejichž cílem je především minimalizace katastrof a redukce náchylnosti k nim,
→ analýzu změny vzorů ve vnímání katastrof a z toho vznikající nové potřeby ochrany obyvatelstva před tzv. nemateriálními riziky.

Protože uvedená analýza stavu ochrany před katastrofami byla zpracována ještě před vypuknutím globální finanční a ekonomické krize, je otázkou, jak se podaří v ní obsažené závěry a doporučená řešení realizovat do praxe, resp. jaká a zda vůbec bude politická vůle se v současné době zabývat těmito nanejvýš aktuálními a potřebnými opatřeními a financovat je.

Ing. Bohumil ŠILHÁNEK, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč, foto archiv autora

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook