Časopis 112 ROČNÍK XVII ČÍSLO 7/2018

V rubrice POŽÁRNÍ OCHRANA přinášíme článek o požáru bývalého objektu mrazíren v Mochově . Přečtěte si pokračování zahraniční pracovní cesty do USA.. Seznámíme vás s historií a současností kominického řemesla. V rubrice INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM se dočtete, jak probíhala cvičení Recuedays, koordinované nasazení vrtulníků při povodních a česko-německé cvičení u Rozvadova. V Rubrice OCHRANY OBYVATELSTVA A KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ informujeme o společném výcviku příslušníků HZS hl. m. Prahy a členů jednotek SDH Prahy určeném k velkokapacitnímu a velkoobjemového čerpání v rámci plnění úkolů ochrany obyvatelstva. Dále o čtvrtém ročníku spektrometrického semináře pořádaným IOO pro radiační pracovníky. Představíme multimediální tvorbu v oblasti prevence a vzdělávání obyvatel. V INFORMACÍCH jsme připravili shrnutí Hasičské fontány v Praze. Máme pro vás i výsledky z mistrovství Evropy v disciplínách TFA. 

Ve čtvrtek 3. května 2018 se v Libereckém kraji konalo taktické cvičení složek integrovaného záchranného systému (IZS) zaměřené na koordinaci nasazení letecké techniky při řešení mimořádné události značného rozsahu. Od povodní, které postihly Liberecký kraj v roce 2010, šlo o největší cvičení tohoto typu. V minulosti během náročné a rozsáhlé akce záchranné práce významným způsobem ztěžovaly výpadky ve spojení mezi velením zásahu a leteckými prostředky. Jen díky extrémnímu nasazení záchranářů byly přesto všechny zásahy úspěšné. Logickým opatřením proto bylo připravit a realizovat rozsáhlé taktické cvičení, které simuluje skutečné situace z bleskových povodní.
Zakreslování aktuální situace nasazení pěti vrtulníků
Jedním ze základních cílů bylo procvičit efektivní nasazování vrtulníků ze štábu velitele zásahu (VZ) v závislosti na vyhodnocených prioritách jednotlivých úkolů. Důležité bylo, aby štáb zajistil a udržel kvalitní spojení se všemi stroji, a tím je dokázal efektivně řídit. Takto příslušníci, kteří řídili operaci ze země, dokázali sledovat, kde se vrtulníky v dané chvíli nacházejí, a zajistit, že se k vybrané posádce dostaly informace o naléhavém úkolu včas. Na kvalitním spojení závisí efektivita a rychlost plnění stanovených úkolů a během záchrany lidských životů jde často o vteřiny.

Zasahující složky IZS

Vrtulníky monitorovaly vytyčenou oblast, zásobovaly obce humanitární pomocí, přepravovaly kynology Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje (HZS LK) a především zachraňovaly osoby. „Celkem se řešilo 25 cvičebních úkolů. Ty byly stanoveny na základě návrhů leteckých záchranářů tak, aby cvičení kromě takticko­ strategického přínosu bylo i praktickou přípravou na řešení skutečných událostí. Mezi úkoly byla například záchrana rybáře na člunu obklopeného nebezpečnou vodou, záchrana 20 osob ze zaplaveného kempu Ostrov na Malé Skále, záchrana tonoucího z řeky Jizery v podvěsu vrtulníku nebo záchrana osoby ze střechy nebo okna zaplavené budovy,“ uvedl plk. Ing. Luděk Prudil, ředitel HZS LK. Prioritou cvičení nebyla zásahová činnost na zemi. Úlohou pozemních jednotek bylo jen připravit simulaci mimořádných událostí, které na taktické úrovni řešil štáb právě s leteckými záchranáři. Do zajištění 25 modelových situací se zapojilo deset jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí, pět stanic HZS LK a tři obvodní oddělení Policie České republiky (PČR).

K řešení připravených úkolů bylo štábu VZ během cvičení k dispozici pět vrtulníků, a to tři stroje Letecké služby PČR, jeden stroj Armády České republiky (AČR) a jeden stroj Letecké záchranné služby z Liberce.

Realizace cvičení
Podle scénáře se zasahující dostali do situace, kdy vlivem nadprůměrných srážek a silného větru došlo k několika sesuvům půdy a lokálním povodním v oblasti toku řeky Jizery. Kvůli poškození mostů a popadaným stromům nemohli hasiči nasadit síly a prostředky po zemi, a proto museli zapojit síly letecké. Zasahující posádky vrtulníků jednotlivé úkoly znaly, ale netušily, v jakém pořadí se budou plnit a kdo úkol dostane. Po přistání vrtulníků na polním letišti u Lomnice nad Popelkou, které bylo určeno jako základna pro soustředění a tankování zasahujících složek IZS, proběhlo vytěžení posádky vrtulníků týkající se taktických a spojových možností strojů a získané informace byly předány na štáb VZ. Informace štábu se zadávaly prostřednictvím rozehrávače podle předem připraveného časového rozvrhu tak, aby byl štáb VZ nucený řešit vzniklé situace jako při reálné mimořádné události. Ten následně určil prioritu a způsob zásahu a který vrtulník bude situaci řešit.

Štáb VZ
V rámci cvičení se prověřily možnosti nové vizuální techniky. K rozhodovací činnosti štábu byl využit interaktivní projektor se schopností Projekce mapového prostředí programu Spojařzakreslení situa­ce u zásahu v reálném čase do promítaného obrazu. VZ tak měl vždy aktuální přehled o současném umístění a předpokládané trase pohybu nasazených vrtulníků k dané události. Dále měl štáb k dispozici projekci s pohybem vrtulníků v mapovém prostředí programu Spojař. Informace o poloze vrtulníků byly do uvedeného systému přenášeny prostřednictvím datových SIM karet v tabletech, které byly na jednotlivé vrtulníky umístěny při jejich příletu na určené místo soustředění. Štáb VZ také zapojil mobilní zařízení pro přenos obrazu z kamery monitorovacího vrtulníku PČR.

Předávání úkolů a komunikace mezi štábem VZ a posádkami vrtulníků
Největší komplikaci pro koordinaci vrtulníků představuje nejednotnost ve vybavení vrtulníků zastoupených složek IZS radiovými stanicemi. Všechny vrtulníky jsou schopné komunikovat radiostanicemi na frekvencích přidělených v rámci leteckého pásma, ale pozemní složky IZS nejsou vybavené radiostanicemi s touto frekvencí. Vrtulníky PČR standardně mohou komunikovat s pozemními jednotkami v analogové rádiové síti HZS ČR na celostátních kmitočtech I, K, N a navíc v rámci digitální rádiové sítě PEGAS s využitím součinnostního komunikačního prostředí TKG 112. Vrtulníky ZZS LK jsou schopné komunikovat s pozemními jednotkami v analogové rádiové síti HZS ČR na celostátních kmitočtech I, K, N. Vrtulníky AČR nejsou standardně vybavené radiostanicemi schopnými komunikovat v analogové nebo digitální rádiové síti HZS ČR. Zúčastněný vrtulník AČR na cvičení byl vybavený pouze radiostanicí schopnou komunikovat jen na letecké frekvenci, což značně komplikovalo jeho nasazení. Úkoly na vrtulník AČR tak byly předávány prostřednictvím řídicího vrtulníku PČR nebo prostřednictvím obsluhy polního letiště, které AČR zapůjčila ruční radiostanici s leteckou frekvencí, jež však měla menší rádiový dosah. PČR pro spojení s leteckými záchranáři použila kanál N a nestandardně kanál Y.

Vyhodnocení
V rámci koordinace nasazení vrtulníků prostřednictvím štábu VZ při mimořádné události velkého rozsahu bylo v čase od 12.00 do 14.17 hodin realizováno 19 záchran jednotlivých osob a jedna hromadná záchrana 20 osob ze zaplaveného kempu. Na daný úkol byly v jeden čas nasazeny všechny vrtulníky z důvodu nácviku řízení letového provozu při koncentraci sil do jednoho omezeného prostoru. Řízením letového provozu byl pověřen monitorovací vrtulník PČR. Vrtulníky byly na záchranu osob nasazeny podle předem zjištěných taktických schopností strojů a posádek. Všechny záchrany osob proběhly na vysoké profesionální úrovni. Cvičení prokázalo, že posádky vrtulníků jsou schopné zachránit osoby ze stromů, střech nebo oken budov, a také osoby plovoucí ve vodním toku nebo plovoucí na člunech. Byla zajištěna dvakrát přeprava lékaře se zdravotní sestrou a sedmkrát přeprava humanitární pomoci. V rámci přemístění vyčleněných sil a prostředků do nepřístupných míst zasažených mimořádnou událostí byli transportování dva kynologové se psy.

Poznatky
Spojení
Je potřeba vždy stanovit prioritní a náhradní způsob spojení mezi zasahujícími vrtulníky a štábem VZ. Pro posádky vrtulníků je velmi náročné současně monitorovat čtyři frekvence – leteckou, analog I, digitální IZS 112 a analog N pro letecké záchranáře. Pro posádku vrtulníku má pKomunikace štábu VZ s vrtulníkyrioritu vždy letecká frekvence a pak frekvence pro spojení se štábem VZ. Při práci v podvěsu posádka vrtulníku na nutnou dobu přeruší spojení se štábem VZ a přepne se na komunikaci s leteckými záchranáři. Proto nemusí být posádka vrtulníku schopna okamžitě odpovědět na navazované spojení ze štábu VZ. Předávání dalších neprioritních informací posádkám vrtulníků je vhodné provádět až po dokončení předchozího úkolu. Je vhodné dodržovat pokud možno co největší rádiový klid a stanovit si jednoduché otevřené volací značky. Z důvodu nezahlcování radiokomunikace a náročnosti pilotáže upřednostňují posádky vrtulníků pro předání informace o možnosti či nemožnosti přistání používání vizuálních návěstí (postavení se osoby na zemi do tvaru písmene Y nebo N). Je vhodné určit jeden z vrtulníků s patřičným vybavením jako vzdušné místo velení tak, aby byl schopen předávat zprávy ze štábu VZ na ostatní vrtulníky i na letecké frekvenci. Vyzkoušela se také možnost náhradního spojení s posádkou vrtulníku prostřednictvím mobilního telefonu. Vzhledem k velké hlučnosti stroje nelze toto spojení využít systémově, ale přesto stále poskytuje další možnost pro nouzové předávání zpráv v určitých situacích a telefonní kontakt by měl být na štáb VZ vždy nahlášen.

Řízení zásahu
Pro řízení zásahu je vhodné posílit standardní složení štábu o další členy, jeden další člen na jeden vrtulník. Důležité je vytěžení taktických a Plnění cvičebních vrtulníkůDotazník určený pro vytěžení spojových možností vrtulníkuspojových možností vrtulníků. Pro účely cvičení byl předem vytvořen přehledný dotazník, kde posádka vrtulníku jen zaškrtla správné varianty, doplnila telefonní číslo a údaje k tankování. Tento dotazník se ukázal jako velice přínosný.

Určení místa zásahu
Souřadnice GPS nelze s jistotou fonicky předat radiostanicí. Při určování místa zásahu místními názvy je pro upřesnění místa zásahu vhodné se zaměřit na výrazné orientační body, dobře viditelné z výšky (řeka, most, rozhledna atd.) a od těchto bodů pak upřesnit další směr pohybu uvedením světové strany, např. dva kilometry severovýchodně. V rámci cvičení se testovala možnost využití stávajících funkcionalit Národního informačního systému integrovaného záchranného systému (NIS IZS) pro sledování a přenos aktuá­lní polohy vrtulníků v reálném čase do prostoru štábu a na krajské operační a informační středisko prostřednictvím tabletů se systémem Gina. Zároveň lze do těchto tabletů jednoduše a efektivně předávat posádce vrtulníku důležité informace o daném úkolu, zejména zobrazení místa události na mapovém podkladu pro snazší lokalizaci mimořádné události.

Umístění letiště a týl
Důležité je zajištění přistávací plochy na strategicky výhodném místě v blízkosti mimořádné události s možností tankování vrtulníku. Ideální je pro tyto účely využít alespoň polní letiště, kde je dostatečný prostor pro soustředění více vrtulníků a kde nejsou výrazné terénní překážky. V našem případě bylo tankování vrtulníků zajištěno prostřednictvím mobilní cisterny PČR. Zúčastněné složky nemají problém si náklady přeúčtovat.

Přenos obrazu z monitorovacího vrtulníku – PČR
Samotný přenos obrazu má celkem velké omezení, co se týče dosahu signálu z vrtulníku. V běžných podmínkách jde o tři kilometry v přímé viditelnosti. Reálně lze tedy přenosné zařízení využít jen při lokálních událostech, kde bude štáb umístěn bezprostředně u události. Další možností je pro přenos obrazu využít systém SOVA, kterým lze obraz přenášet do intranetové sítě PČR.

Závěr
Cvičení zaměstnalo bezmála stovku účastníků a jeho příprava si vyžádala součinnost všech zapojených složek IZS. Realizace potvrdila existující problémy při zabezpečení koordinace nasazených vrtulníků, a to především z důvodů absence dostupnosti jedné společné záchranářské frekvence, kterou by mohli využít všichni zasahující. To je hlavním podnětem k řešení, protože hasiči z Libereckého kraje si již několikrát ověřili, že během záchranných prací leteckými prostředky jde doslova o vteřiny.


mjr. Ing. Pavel VITÁK, por. Bc. Pavlína BÍLKOVÁ, DiS., HZS Libereckého kraje, foto archiv HZS Libereckého kraje

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook