Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Předcházíme rizikům


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK VII ČÍSLO 9/2008

V TOMTO ČÍSLE: ROZBOR zásahu složek IZS při tragické železniční nehodě ve Studénce. Vracíme se k výkladu nové VYHLÁŠKY o technických podmínkách požární ochrany staveb, objasňujeme problematiku zřizování OHLAŠOVEN POŽÁRU v obcích. Informujeme o PROJEKTECH, které bude Česká republika řešit v oblasti civilní ochrany v rámci předsednictví v Radě Evropské unie. Připomínáme čtyřicet let vysokoškolského STUDIA požární ochrany a bezpečnosti na VŠB – Technické univerzitě Ostrava. SEZNAMUJEME s problémy Vodní záchranné služby ČČK. Součástí časopisu je i vložená PŘÍLOHA obsahující metodiku pro přípravu členů krizových štábů krajů a obcí.  

  • Požár střechy v kladenských pekárnách
  • Obec a ohlašovna požárů
  • Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb v praxi
  • Tragická železniční nehoda ve Studénce
  • Ochraňování pohotovostních zásob Správy státních hmotných rezerv
  • Příprava České republiky na výkon funkce předsednictví v Radě EU
  • V Praze si vyměňovali zkušenosti krizoví manažeři z celého světa
  • Den s integrovaným záchranným systémem
  • V tištěné podobě časopisu ještě najdete

Požár střechy v kladenských pekárnách

Požár lepenky na střeše pekáren v Kladně byl na tísňovou linku krajského operačního a informačního střediska HZS Středočeského kraje ohlášen 28. května 2008 v 15.21 hodin. Na místo bylo povoláno celkem 10 jednotek PO. Celková škoda převýšila 20 milionů korun.

Popis objektu

Požár střechyPožár střechy
Provozovna pekárny je situována v komplexu objektů bývalého masokombinátu v Kladně. Objekt je vystavěn do tvaru písmene L, z čehož jedno křídlo (delší) je ve směru jih - sever a v jižní části je k tomuto křídlu napojeno druhé (v západním směru). Požárem zasažená část střechy je v severní části delšího křídla objektu. Konstrukčním systémem objektu je samonosný systém železobetonového skeletu. Objekt je halového typu, nosná konstrukce je železobetonová, prefabrikovaná, tvořená sloupy, podélnými průvlaky, příčnými ztužidly a střešními kazetovými panely. Zavětrovací stěny jsou zděné z cihel příčně děrovaných typu CDm na vápennocementovou maltu. Obvodový plášť je železobetonový, prefabrikovaný. Zastřešení objektu je tvořeno železobetonovými kazetovými panely. V jedné lodi severovýchodní části výrobní haly je střešní konstrukce zvýšena o přibližně tři metry a je tvořena dřevěnými příhradovými vazníky usazenými na železobetonový systém podélných průvlaků. Šikmé podhledy zastřešení, stejně jako svislé interiérové bednění, jsou zhotoveny ze sendvičových panelů typu Kingspan. Střešní krytina je tvořena asfaltovým souvrstvím uloženým na tuhou stropní konstrukci a vyvýšená část je zastřešena hliníkovým profilovaným plechem, skládaným ze střešních šablon. Svislá bednění jsou z exteriérové strany tvořena dřevěným palubkovým obkladem. Okna v objektu jsou dřevěná a plastová s hořlavými rámy. Vjezdová vrata a vchodové dveře jsou z lamel z ocelového plechu, zateplená. Podlaha je nehořlavá (betonová mazanina).

Požár střechyPožár střechy
V objektu je v současné době více uživatelů, provozujících jednotlivé činnosti. V prostoru požárem zasažené střechy je objekt využíván firmou zabývající se výrobou mraženého pečiva. Popisovaný prostor je jednopodlažní, halového typu, ve kterém jsou instalovány výrobní linky mraženého pečiva, mrazící boxy, sklady obalových materiálů a pomocné provozy. Jednotlivé části provozů jsou rozděleny do požárních úseků dle platného kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Chladicím médiem pro mrazicí boxy je čpavek (NH4), který je shromážděn v zásobníku, a ten je společně se strojovnou čpavkového hospodářství situován na severním okraji střechy. Sousední přilehlá část objektu je třípodlažní, přičemž okenní otvory v 2. nadzemním podlaží jsou v úrovni střechy požárem zasažené části objektu a okenní otvory 3. nadzemního podlaží jsou nad úrovní popisované střechy. Uvnitř výrobní haly, v prostoru pod požárem zasaženou částí střechy, byla v době vzniku požáru asi 14 dní ve zkušebním provozu nová výrobní linka, kterou v době vzniku požáru obsluhovali tři zaměstnanci. Objekt je napojen na rozvod zemního plynu, elektřiny a vody.

Průběh zásahu

Zasahující jednotka Zasahující jednotka
Po ohlášení události na tísňovou linku byla na místo požáru v souladu s I. stupněm požárního poplachového plánu vyslána jednotka HZS Středočeského kraje ze stanice Kladno s požární technikou CAS 24, CAS 32 a AZ 30. Již při přiblížení se k areálu byl zaznamenán hustý černý kouř. Po dojezdu k zasažené budově podali zaměstnanci podniku informaci o evakuaci zaměstnanců z celého objektu před příjezdem jednotky PO, o vypnutí elektrické energie a uzavření přívodu plynu do provozu. Jednotka PO ustavila AZ 30 a současně rozvinula dopravní vedení s rozdělovačem a jedním útočným proudem C 52 pomocí vysunovacího žebříku na střechu z CAS 24. Průzkumem vedeným souběžně s rozvinováním útoku bylo zjištěno hoření nástavby ploché střechy o rozměrech přibližně 60 m x 6 m, které zasahovalo přilehlou vícepodlažní budovu cukrárny. Po zhodnocení situace, sil a prostředků na místě zásahu vyhlásil velitel zásahu (VZ) šest minut po příjezdu cestou KOPIS II. stupeň požárního poplachu a žádal o vyslání dalších jednotek PO.

Ihned po ustavení vysunovacího žebříku zahájila jednotka z CAS 32 průzkum vnitřku budovy otevřenými postranními vraty od nájezdové rampy do prostoru nové výrobní linky nacházející se přímo pod zasaženou nástavbou. Do tohoto prostoru směřovalo další dopravní vedení se dvěma útočnými proudy C 52. Z důvodu nedostatku hasební vody vydal VZ rozkaz k využití pěnidla formou smáčedla, přičemž sklopnou proudnicí z AZ 30 se podařilo rozhodujícím způsobem zabránit rozšíření požáru na přilehlou budovu ve směru větru. Přibližně v 15.43 hodin byly obě CAS, které zasahovaly jako první, bez hasiva, vnitřní nástěnný hydrantový systém, který se nacházel u výrobní linky, nebyl zavodněn, na což reagoval VZ upozorněním styčného pracovníka, jenž dokázal hydrantový systém zavodnit, ovšem s nízkým průtokem.

Pracovníci obsluhy čpavkového hospodářství upozornili VZ na přítomnost strojovny s obsahem několika tun nebezpečné látky v sousedství zasaženého provozu a nutnost chladit kondenzátory čpavku, které se nacházely na střeše objektu v blízkosti místa požáru. V 15.46 hodin přijela první posilová jednotka SDH Unhošť s CAS 32 a CAS 25, zajistila dodávku hasiva a po zprovoznění vnitřního hydrantu přemístila jeden proud C 52 z prostor výrobní linky na střechu, kde v dýchacích přístrojích tímto proudem ochlazovala kondenzátory čpavkového hospodářství. Na místo požáru přijel PPLA ze stanice Kladno. Když byla z CAS 32 a CAS 25 JSDH Unhošť vyčerpána hasební voda, byla požární technika odeslána k doplnění a k provádění kyvadlové dopravy k nadzemnímu hydrantu do Americké ulice v Kladně. Než k události přijely další jednotky PO s požární technikou, a to ze stanice Kladno s CAS 30 v 16.07 hodin a JSDH Braškov s CAS 32 v 16.08 hodin, vznikl na místě události částečný nedostatek vody, a to po dobu přibližně pěti až osmi minut. Tohoto času bylo využito k vytvoření předávacího stanoviště pro CAS na prostranství před budovou z důvodu manipulace s vozidly, přeskupení sil a po průzkumu nasazení dalších dvou proudů C 52 na závětrnou stranu objektu, kde nebylo dosud vhodné pro vyšší vývin kouře bezpečně zasahovat. AZ 30 byl přemístěn do prostor nákladových vrat a osádka utvořila vedení po sadě s útočným proudem C 52 na čelní straně. K události dále dojely v 16.18 hodin a v 16.25 hodin CAS 32 ze stanice Kladno a CAS 32 ze stanice Slaný, JSDH Hostivice s CAS 32 a z plnicího stanoviště se vrátily unhošťské CAS. Osádky zaujaly místa na proudech, kde dostatek cisteren již umožňoval nepřetržitou dodávku hasební látky na plochu požáru. Další jednotky PO, které se dostavily později, byly ponechány na místě jako záloha a osádky nasazeny na pomocné práce.

Lokalizace požáru

V 17.16 hodin, po dokončení průběžného průzkumu, se událost dostala do fáze lokalizace. Nadále probíhalo dohašování jednotlivých ložisek hoření, částečné rozebírání konstrukce pomocí motorové rozbrušovací pily, které bylo komplikováno prohořením nosné dřevěné konstrukce a možností zřícení celé plechové nástavby na výrobní linku, na což bylo upozorněno vedení společnosti. Jednotky PO byly postupně stahovány a odesílány na základny. Z důvodu celkové kontroly místa požáru povolal VZ jednotku ze stanice Beroun s termokamerou, která zjistila na některých místech mírně zvýšenou teplotu, což bylo řešeno zchlazením pomocí proudu C 52. Objekt byl znovu za přítomnosti zástupce společnosti prověřen termokamerou a v 19.45 hodin bylo místo zásahu předáno řediteli firmy. Na místě požáru VZ ponechal CAS 24 s příkazem provést přibližně za hodinu kontrolu a posléze se vrátit na základnu.
Celková spotřeba hasební látky při zásahu: 92 600 l vody, 400 l syntetického pěnidla Sthamex.

Příčina vzniku požáru

V době vzniku požáru byly na střeše objektu prováděny práce související s opravou havarijního stavu střechy. Šetřením bylo zjištěno, že v inkriminovanou dobu před vznikem požáru bylo na střeše objektu prováděno natavování modifikovaných pásů na stávající hydroizolační vrstvu střechy za pomoci PB-hořáku. Tato pracovní činnost začala 28. května 2008 v 06.00 hodin tím, že na opravovanou střechu pracovníci nanosili hydroizolační lepenku, přenosné hasicí přístroje a propan-butanovou 10 kg tlakovou nádobu s hadicí a hořákem pro natavování pásů. Natavování pásů prováděli až do 15.20 hodin, kdy zpozorovali šedivý kouř, vycházející z prostoru již natavených hydroizolačních pásů. Ihned po zpozorování začali s prvotním hasebním zásahem pomocí připravených přenosných hasicích přístrojů. V průběhu prvotního hasebního zásahu jeden z pracovníků přinášel na místo požáru další hasicí přístroje a událost ohlásil vedoucímu provozu. Po asi pěti minutách, v době, kdy pracovníci zjistili, že hasební zásah je neúčinný a požár se vlivem silného větru rychle rozšiřuje, ohlásili vzniklý požár na tísňovou linku.

Na základě ohledání místa požáru, stop šíření požáru a svědeckých výpovědí, bylo stanoveno požární ohnisko vzniku požáru, shodné se svědeckým ohniskem vzniku požáru. Toto bylo situováno v prostoru nové přístavby vyvýšeného světlíku v místě kontaktu přístavby s původní železobetonovou střechou objektu. V tomto místě byl zpozorován požár a nalezeny tepelně degradované materiály a stopy šíření požáru, typické pro ohnisko vzniku požáru. Toto ohnisko bylo následně označeno jako kriminalistické ohnisko vzniku požáru. Podrobným ohledáním místa ohniska vzniku požáru nebyly v prostoru kriminalistického ohniska nalezeny žádné iniciátory technického charakteru, rozvody elektrické energie apod., které by mohly způsobit požár. Žádný z pracovníků není kuřákem. Na střeše se v inkriminovaný den nepohybovaly žádné jiné osoby. Shrnutím a vyhodnocením všech shromážděných materiálů, dostupných informací a zjištěných faktů byla stanovena a následně prověřena jediná možná verze vzniku požáru, a to vznícení hořlavé střešní konstrukce vlivem působení otevřeného plamene při natavování modifikovaných pásů.

Následky požáru

Následky požáruNásledky požáru
Přímá škoda činí 20 314 000 Kč, přičemž 20 milionů Kč činilo poškození střechy objektu a poškození výrobní linky, 314 000 Kč bylo vyčísleno jako znehodnocení surovin pro výrobu a poškození oken v sousední cukrářské dílně. Uchráněné hodnoty činily 5 000 000 Kč.
Při požáru došlo k lehkému zranění jedné osoby - pracovník se při provádění prvotního hasebního zásahu nadýchal prášku z přenosného hasicího přístroje a byl odvezen z místa události zdravotnickou záchrannou službou k ošetření.

Specifika zásahu

Negativa:
  • stavební konstrukce složené z hliníkového plechu, izolační pěny, nosných dřevěných vazníků a krycích plechů neumožňovaly efektivní dodávku hasební látky,
  • vlivem větru došlo k rychlému šíření požáru,
  • nezavodněný vnitřní hydrantový systém,
  • v těsném sousedství se nacházel kondenzátor čpavku,
  • pod hořící konstrukcí vedlo plynové potrubí.

Pozitiva:

  • evakuace a uzavření přívodů energií před příjezdem jednotky PO,
  • dobrá komunikace a spolupráce se zástupci společnosti.


mjr. Libor POSPÍŠIL, por. Bc. Jiří BEREC,
HZS Středočeského kraje,
foto archiv HZS Středočeského kraje

 

Obec a ohlašovna požárů

Jednou z mnoha povinností obce, které vyplývají z předpisů o požární ochraně (PO) je zřídit k zajištění požární ochrany ohlašovnu požárů. Členové správních orgánů obce mnohdy proti takové povinnosti argumentují tím, že v dnešní době jsou ohlašovny požárů naprostým přežitkem. Stačí, že každý v rodině má minimálně jeden mobilní telefon a v takovém telefonu jsou důležitá telefonní čísla nastavena. Asi se také nestane, že by někdo, komu hoří dům, běžel přes celou obec na ohlašovnu požárů požár nahlásit. A pokud někdo telefon nemá doma, tak určitě zazvoní u souseda a informaci o důležitých telefonních číslech si najde například na úředních tabulích vyvěšovaných obcí. Jak tedy k ohlašovně požárů v obci přistupovat?

Ustanovením § 29 odst. 1 písm. j) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“), je obcím stanovena povinnost v oblasti výkonu samostatné působnosti zřídit ohlašovnu požárů a další místa, odkud lze hlásit požár. Ohlašovnu požárů definuje § 1 písm. n) vyhlášky o požární prevenci, kde je uvedeno, že ohlašovna požárů je místo s trvalou obsluhou vybavené potřebnými komunikačními prostředky, které je určeno k přijímání hlášení o vzniku požáru nebo jiné mimořádné události a k vyhlášení požárního poplachu, jakož i k plnění dalších úkolů podle příslušné dokumentace požární ochrany. Podle § 29 odst. 1 písm. i) zákona o požární ochraně je obec povinna v samostatné působnosti zpracovávat stanovenou dokumentaci požární ochrany. Druhy této dokumentace stanoví nařízení vlády č. 172/2001 Sb., k provedení zákona o požární ochraně, ve znění nařízení vlády č. 498/2002 Sb. (dále jen „NV č. 172/2001 Sb.“), kde podrobnosti související s ohlašovnou požárů (řád ohlašovny požárů) jsou uvedeny především v § 1 odst. 2 písm. b) a § 13.

Řád ohlašovny požárů upravuje podle § 13 NV č. 172/2001 Sb.:

a) způsob přijímání hlášení o vzniku požáru v obci,
b) vyhlášení požárního poplachu místní jednotce PO a její vyslání na místo události,
c) oznámení požáru na územně příslušné operační a informační středisko,
d) pravidla pro vyhlášení požárního poplachu v obci včetně náhradního opatření pro případ poruchy spojovacích prostředků nebo požárně bezpečnostních zařízení.

Součástí řádu ohlašovny požárů je:

a) seznam sil a prostředků jednotek PO z požárního poplachového plánu kraje,
b) seznam důležitých telefonních čísel, zejména na územně příslušné operační a informační středisko, na jednotky PO zařazené do prvního stupně požárního poplachu pro obec dle požárního poplachového kraje a na pohotovostní služby.
Řád ohlašovny požárů se pravidelně aktualizuje a udržuje v souladu se skutečným stavem.

Obce podle § 29 odst. 1 písm. o) bod 1 zákona o požární ochraně dále vydávají obecně závaznou vyhláškou požární řád obce. Podrobnosti k požárnímu řádu obce upravuje § 1 odst. 2 písm. b) a zejména § 15 NV č. 172/2001 Sb., kde je v odst. 1 písm. g) uvedeno, že požární řád obsahuje seznam ohlašoven požárů a dalších míst odkud lze ohlásit požár, jejich označení, přičemž ohlašovny požárů jsou označeny tabulkou „Ohlašovna požárů“ a další místa pro hlášení požárů tabulkou „Zde hlaste požár“ nebo symbolem telefonního čísla 150.

Ohlašovny požárů zřizují také právnické osoby a podnikající fyzické osoby na základě schváleného posouzení požárního nebezpečí (§ 6a zákona o požární ochraně) nebo dokumentace zpracované na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti /např. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně, § 30 vyhlášky o stavební prevenci/. Podrobnosti k řádu ohlašovny požárů uvádí v těchto případech § 35 vyhlášky o požární prevenci. V praxi se osvědčilo na základě písemné dohody využívat ohlašovny požárů právnických osob a podnikajících fyzických osob.

Jak z věcného obsahu právních předpisů vyplývá, nespočívá funkce ohlašovny požárů pouze v přijímání hlášení o vzniku požáru v obci či jeho ohlášení na linku tísňového volání nebo hasičského záchranného sboru. V prvé řadě je důležitý způsob přijímání hlášení o vzniku požáru ale i jiné mimořádné události a způsob oznámení na územně příslušné operační a informační středisko. Zřízení ohlašovny požárů a její trvalé zajištění proškolenou obsluhou je zárukou získávání informací a jejich předávání příslušnému operačnímu a informačnímu středisku v dostatečném rozsahu tak, aby bylo umožněno zahájit a vést zásah v co nejkratší možné době s odpovídajícími prostředky a tím co nejvíce omezit škody, případně ztráty na životech.

Dalšími funkcemi ohlašovny požárů je vyhlášení požárního poplachu místní jednotce PO, její vyslání na místo události a vyhlášení požárního poplachu v obci. Jedná se o specifické činnosti, které nelze vykonávat bez stanoveného technického a informačního vybavení. Technické vybavení tvoří zvukové výstražné zařízení (siréna), rozhlas, pevné a mobilní telefonické spojení, svolávací zařízení, požárně bezpečnostní zařízení a další spojovací a technické prostředky. Tato zařízení nebo jejich řídící části jsou dislokovány v místě ohlašovny požárů. Technické vybavení ohlašovny požárů, zejména komunikační prostředky určené k přijímání hlášení o vzniku požáru nebo jiné mimořádné události (např. k vyhlášení požárního poplachu, k předávání informací s příslušným operačním a informačním střediskem) a požárně bezpečnostní zařízení, musí být udržovány v provozuschopném stavu a v případě jejich poruchy je třeba provést náhradní opatření. Takovou situaci lze předpokládat při výpadku pevných telekomunikačních linek, výpadku nebo přetížení sítí mobilních operátorů, přerušení dodávky elektrické energie apod.

Základem systému fungování ohlašovny požárů je řád ohlašovny požárů, kde důležitými částmi jsou zejména pravidla pro vyhlášení požárního poplachu v obci, seznam sil a prostředků jednotek požární ochrany z požárního poplachového plánu kraje a především seznam důležitých telefonních čísel, případně dalších spojení na příslušné operační a informační středisko, jednotky PO a pohotovostní služby. Seznam uvedených telefonních čísel není příslušenstvím žádného běžného mobilního telefonu ani dalších obdobných komunikačních prostředků. K činnosti ohlašovny požáru vede obsluha dokumentaci (např. kniha hlášených případů) o příjmu hlášení o požáru nebo jiné mimořádné události a další záznamy. Dokumentace a záznamy obsahují důležité údaje, které lze užít v souvislosti s dalším šetřením, např. při výkonu státního požárního dozoru zjišťováním příčin vzniku požárů. Řád ohlašovny požárů se průběžně pravidelně aktualizuje a udržuje tak, aby odpovídal skutečnému stavu. Při zřízení ohlašovny požárů je třeba brát v úvahu také skutečnost, že na uzemí obce se mohou pohybovat další osoby, které nemají dostatečnou místní orientaci a nejsou vybaveny mobilními komunikačními prostředky.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem není možné, aby ohlašovna požáru byla nahrazena například pouze telefonní mobilitou občanů obce s tím, že informaci o důležitých telefonních číslech obec vyvěsí na místní tabuli a jiných důležitých a známých místech v obci.
Závěrem lze uvést, že orgán vykonávající státní požární dozor je oprávněn při kontrole dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně podle § 31 odst. 1 písm. a) a § 35 písm. a) zákona o požární ochraně, provést kontrolu povinnosti stanovené v § 29 odst. 1 písm. j) zákona o požární ochraně - zřídit ohlašovnu požárů a další místa, odkud lze hlásit požár.

kpt. Ing. Vladimír MACHANDER,
MV-generální ředitelství HZS ČR

Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb v praxi

Dnem 1. července nabyla účinnosti vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb (dále jen „vyhláška“). Ve vyhlášce jsou stanoveny technické podmínky požární ochrany pro navrhování (§ 2 až § 28), provádění (§ 29) a užívání staveb (§ 30).

V této souvislosti je nutno konstatovat, že od 1. července 2008 zůstává v platnosti a účinnosti i vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška Hlavního města Prahy č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v Hlavním městě Praze. Oba tyto právní předpisy však pouze obecným způsobem stanovují základní požadavky na územně technické řešení staveb a na účelové a stavebně technické řešení staveb a v omezeném rozsahu se dotýkají problematiky požární bezpečnosti staveb.

Vzhledem k tomu, že právní úprava technických podmínek požární ochrany staveb je vyčerpávajícím a komplexním způsobem upravena ve vyhlášce, lze v tomto případě aplikovat v obecné právní teorii uznávanou zásadu „lex specialis derogat legi generali“. Při aplikačním konfliktu vyhlášky s vyhláškou č. 137/1998 Sb. a vyhláškou č. 26/1999 Sb. (nebo jejich jednotlivých ustanovení) má ve světle výše uvedené zásady přednost vyhláška.V praxi to znamená, že při umisťování a navrhování nových staveb se bude postupovat podle vyhlášky.

Vyhláška se nepoužije v případě staveb, o jejichž umístění bylo pravomocně rozhodnuto v územním řízení nebo byl vydán územní souhlas podle zákona č. 183/2006 Sb. před 1. 7. 2008, a dále u staveb, u kterých byla zpracována projektová dokumentace, k níž bylo vydáno souhlasné stanovisko podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (§ 32 odst. 3 vyhlášky). V těchto případech se i nadále postupuje podle dosavadní právní úpravy, tedy podle vyhlášky č. 137/1998 Sb.

Umístění stavby (územní řízení) a navrhování stavby (stavební řízení)

Při umisťování nové stavby se posoudí v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky splnění zde uvedených technických podmínek požární ochrany, tj.:
a) stanovení odstupových vzdáleností a vymezení požárně nebezpečného prostoru,
b) posouzení zdrojů požární vody a jiného hasiva,
c) vybavení stavby vyhrazeným požárně bezpečnostním zařízením,
d) posouzení příjezdových komunikací a nástupních ploch,
e) zabezpečení stavby nebo území jednotkami požární ochrany.
Stanovení odstupových vzdáleností a vymezení požárně nebezpečného prostoru se provede zejména s ohledem na sousední stavby. Zhodnocení zabezpečení stavby jednotkami požární ochrany nebo vybavení stavby vyhrazeným požárně bezpečnostním zařízením je v této fázi řízení důležité zejména s ohledem k ekonomické rozvaze dané stavby.
Při navrhování se u stavby znovu provede posouzení splnění výše uvedených technických podmínek (podrobněji), a to včetně dalších technických podmínek požární ochrany uvedených v § 2 odst. 2, tj. evakuace osob a stavebních konstrukcí z hlediska jejich požární odolnosti. V případě stavby, která je ve vyhlášce uvedena v § 15 až § 28, je nutno posoudit splnění technických podmínek požární ochrany zde uvedených.
Posouzení splnění technických podmínek požární ochrany staveb provede v požárně bezpečnostním řešení (§ 41 odst. 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb.) osoba oprávněná k této činnosti, která získala autorizaci v oboru požární bezpečnost podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.
Pro splnění technických podmínek požární ochrany staveb se využijí hodnoty a postupy stanovené v českých technických normách nebo v jiných technických dokumentech upravujících podmínky požární ochrany staveb. V příloze č. 1 vyhlášky je uveden seznam norem řešících požární bezpečnost staveb. Pokud zde není některá norma uvedena, nic nebrání v jejím použití, protože v obecné poloze její využití stanoví v § 24 odst. 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o požární ochraně“).

Odstupové vzdálenosti a vymezení požárně nebezpečného prostoru

Jeden z častých dotazů k problematice navrhování stavby po nabytí účinnosti vyhlášky se týká stanovení odstupových vzdáleností a vymezení požárně nebezpečného prostoru.
V souladu s ustanovením § 11 vyhlášky se u nově navrhovaných staveb stanoví odstupové vzdálenosti a vymezí požárně nebezpečný prostor pouze s ohledem na sousední stavby. Neřeší se přesah požárně nebezpečného prostoru přes hranice stavebního pozemku (§ 17 vyhlášky č. 137/1998 Sb.). V případě, že se stavební úřad obrátí na místně příslušný hasičský záchranný sbor se žádostí o stanovisko k výjimce, tj. přesahu požárně nebezpečného prostoru přes stavební pozemek (§ 17 vyhlášky č. 137/1998 Sb.) dané stavby, vydá hasičský záchranný sbor kraje stanovisko v rámci výkonu státního požárního dozoru v souladu s ustanovením § 31 zákona o požární ochraně, a to v případě, že se jedná o stavbu, u které je vykonáván státní požární dozor. Pokud se jedná o stavbu, u které není vykonáván státní požární dozor (§ 31 odst. 3 zákona o požární ochraně), vydá v rámci vzájemné součinnosti dotčených orgánů a stavebních úřadů pouze souhlas nebo nesouhlas s výjimkou.

V případě postupu podle dosavadní právní úpravy nutno v rámci vymezení požárně nebezpečného prostoru řešit jeho přesah přes stavební pozemek. V tomto případě bude hasičský záchranný sbor kraje postupovat při výkonu státního požárního dozoru [§ 31 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně] v souladu s pracovní pomůckou čj. PO-2084/2006.

Změna stavby

Při změně dokončené stavby (nástavba, přístavba, stavební úprava), změně v užívání stavby nebo při udržovacích pracích se postupuje v souladu s ustanovením § 31 vyhlášky podle ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb-Změny staveb. U změny stavby skupin II a III podle této ČSN se v části stavby dotčené změnou instaluje zařízení autonomní detekce a signalizace, pokud je při navrhování pro příslušnou část stavby vyžadováno.

Provádění stavby

Při provádění stavby musí být v závislosti na stupni jejího provedení splněny požadavky vyhlášky v rozsahu nezbytném pro zajištění její požární bezpečnosti (např. při skladování materiálů, zajištění volných příjezdových komunikací, volný přístup k vnějším odběrním místům).

Užívání stavby

Stavba musí být vždy užívána v souladu s ustanovením § 126 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, ve stavebním povolení, v ohlášení stavby apod. A dále v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 stavebního zákona je vlastník povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby dokumentaci skutečného provedení podle vydaných povolení. Dodatečné úpravy konstrukcí a stavebních materiálů, dodatečné umístění předmětů (např. v únikových cestách) je třeba posoudit prostřednictvím oprávněné osoby, které byla udělena autorizace podle zákona č. 360/1992 Sb. v oboru požární bezpečnost staveb. Oprávněná osoba posoudí v požárně bezpečnostním řešení popř. dodatku k požárně bezpečnostnímu řešení stávajícímu, zda se jedná o stavební úpravu nebo udržovací práci, která může negativně ovlivnit požární bezpečnost, nebo zda nedojde k zúžení únikové cesty apod. Je pak na rozhodnutí místně příslušného stavebního úřadu, zda se jedná o udržovací práci nebo stavební úpravu vyžadující či nevyžadující stavební povolení nebo ohlášení.

U stavby, jejíž užívání započalo přede dnem nabytí účinnosti (tzn. před 1. 7. 2008) vyhlášky, musí být technické podmínky požární ochrany pro užívání staveb podle § 30 splněny do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti (tzn. od 1. 1. 2009). U stavby uvedené do užívání po 1. 7. 2008 musí být splněny technické podmínky požární ochrany pro užívání staveb podle § 30 vyhlášky od data uvedení stavby do užívání.
Pro splnění technických podmínek požární ochrany ve smyslu již zmiňovaného § 30 vyhlášky je třeba respektovat mimo jiné přílohu č. 6.

Posuzování předmětů z hořlavých hmot umístěných na chráněné únikové cestě (informační sdělení nebo požární dokumentace)

K posuzování předmětů, které jsou z hořlavých hmot a jsou umístěny na chráněné únikové cestě (dále jen „CHÚC“), tj. různá značení, tabulky a informace (označení podlaží, označení pracoviště, označení východů, požární poplachové směrnice, evakuační plány), lze sdělit následující.

Předměty, tj. značky, sdělení apod., které plní funkci „informační“ a vyskytují se v prostoru CHÚC, dělíme do čtyř skupin následovně:
a) výstražné a bezpečnostní značky a tabulky (např. označení únikové cesty nebo východu, označení věcných prostředků požární ochrany) vyplývající z požárně bezpečnostního řešení [§ 41 odst. 2 písm. o) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci)] nebo z jiné obdobné dokumentace (např. požární zpráva, technická zpráva požární ochrany), tvořící součást projektové dokumentace, kterou schvaluje místně příslušný stavební úřad a na základě které byla stavba postavena a následně v souladu se stavebním zákonem užívána; podmínky podle přílohy č. 6 vyhlášky se na tyto výstražné a bezpečnostní značky a tabulky v souladu s bodem A.10 této přílohy nevztahují,
b) tabulky (např. označení únikové cesty, východu, označení věcných prostředků požární ochrany), pokud nevyplývají z požárně bezpečnostního řešení [§ 41 odst. 2 písm. o) vyhlášky  o požární prevenci] nebo z jiné obdobné dokumentace (např. požární zpráva, technická zpráva požární ochrany), tvořící součást projektové dokumentace, kterou schvaluje místně příslušný stavební úřad a na základě které byla stavba postavena a následně v souladu se stavebním zákonem užívána, lze považovat za prvek bezpečnostního systému dle přílohy č. 6 bod A.5 vyhlášky,
c) zveřejňovanou dokumentaci požární ochrany (požární poplachové směrnice, evakuační plány apod.), vyplývající ze zákona o požární ochraně a vyhlášky o požární prevenci, lze považovat za prvek bezpečnostního systému dle přílohy č. 6 bod A.5 vyhlášky,
d) informační a orientační tabulky pokud je provozovatel označí jako prvky bezpečnostního systému (např. označení pracoviště, označení rozvaděčů), lze posuzovat podle přílohy č. 6 bod A.5 vyhlášky.

Umístění prvku bezpečnostního systému na CHÚC
(evakuační rozhlas, bezpečnostní přístupový systém apod.)

Je třeba rozlišit, zda se jedná o:
a) bezpečnostní kamerový systém, bezpečnostní přístupový systém apod., který je zpravidla považován za bezpečnostní systém a je navržen v projektové dokumentaci, ověřené místně příslušným stavebním úřadem a je užíván v souladu se stavebním zákonem (§ 125, 126),
b) prvky bezpečnostního systému odlišné od bodu a), které lze považovat za „bezpečnostní systém“ (např. dodatečná montáž kamerových systémů, pohybových čidel, zařízení autonomní detekce a signalizace), které nebyly řešeny projektovou dokumentací, avšak při jejich užívání se musí postupovat v souladu s právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce. V některých případech může být dodatečná montáž takového prvku bezpečnostního systému podmíněna i zpracováním projektové dokumentace a jejího ověření místně příslušným stavebním úřadem,
c) předměty odlišné od bodů a) a b), které mohou mít i charakter „bezpečnostního systému“ (např. rozhlas neplnící funkci evakuačního rozhlasu, čtečka docházky apod.),
d) předměty informační (viz posuzování předmětů z hořlavých hmot informačního charakteru umístěných na CHÚC).
Je nutno konstatovat, že při dodatečném umístění prvku bezpečnostního systému ad b) nebo předmětu ad c) je třeba postupovat individuelně s ohledem na konkrétní podmínky a je vhodné tuto záležitost konzultovat s oprávněnou osobou (tj. autorizovaným inženýrem nebo autorizovaným technikem v oboru požární bezpečnost staveb podle zákona č. 360/1992 Sb.), která posoudí v požárně bezpečnostním řešení popř. dodatku k požárně bezpečnostnímu řešení stávajícímu, zda nedochází např. ke změně požárního rizika, změně šířky CHÚC apod.
Při umístění výše uvedených prvků bezpečnostního systému podle písmene a), b), c) i d) je třeba respektovat bod A.5 přílohy č. 6 vyhlášky. A dále je nutno vzít v úvahu, že při umisťování elektrických rozvodů na CHÚC musí být respektován čl. 12.9 ČSN 73 0802 popř. příloha č. 2 vyhlášky.

Retroaktivita technických podmínek požární ochrany stanovených vyhláškou u stávajících objektů

V tomto případě je nutno konstatovat, že technické podmínky požární ochrany uvedené v § 2 až § 28 vyhlášky se týkají nových staveb, které jsou navrženy podle této právní úpravy. Pokud byla stavba postavena sice po nabytí účinnosti vyhlášky (tj. po 1. 7. 2008), ale navržena podle stávající právní úpravy (tj. vyhlášky č. 137/1998 Sb.), požadavky vyhlášky se na ní nevztahují.
V praxi to znamená, že stávající rodinný dům nemusí být vybaven přenosným hasicím přístrojem s hasicí schopností 34 A ani autonomním hlásičem kouře. Pokud však dochází ve stavbě rodinného domu např. ke stavebním úpravám nebo změně stavby (přístavbě, nástavbě, stavební úpravě) a pokud se jedná o změnu stavby skupiny II a III (podle ČSN 73 0834), musí být v části stavby dotčené změnou, v souladu s ustanovením § 31 vyhláškyinstalováno zařízení autonomní detekce a signalizace.
Ustanovení § 17 odst. 4, § 18 odst. 3 a § 19 odst. 7 vyhlášky (tj. označení schodiště u staveb s více než třemi nadzemními nebo třemi a více podzemními podlažími) platí pro projektování nových staveb. Na stavby ubytovacích zařízení, zdravotnických zařízení a zařízení sociální péče a stavby se shromažďovacím prostorem provedené podle dosavadní právní úpravy se tento požadavek nevztahuje.
Ustanovení § 10 odst. 5 vyhlášky, tj. označení evakuačního výtahu „Evakuační výtah“, platí pro projektování nových staveb. Je však nutno konstatovat, že uvedený požadavek se týká i staveb, které byly projektovány a postaveny podle dosavadní právní úpravy, tj. vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění vyhlášky č. 499/2006 Sb., a to podle české technické normy v souladu s § 39 odst. 3 této vyhlášky. V daném případě se jedná o ČSN 27 4014 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů-Zvláštní úpravy výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů – Evakuační výtahy: únor 2007.

Závěr

Dotazy včetně odpovědí, které se týkají aplikace vyhlášky při navrhování a užívání, jsou průběžně uveřejňovány na webových stránkách www.hzscr.cz.

pplk. Ing. Marie TAUFEROVÁ,
MV-generální ředitelství HZS ČR

Tragická železniční nehoda ve Studénce

Dne 8. srpna letošního roku došlo ve Studénce na Novojičínsku k jednomu z největších železničních neštěstí v novodobé historii našeho státu. Do dráhy mezinárodního rychlíku EuroCity Comenius se zřítil  rekonstrukcí procházející silniční most. Náraz soupravy do zřícené mostní konstrukce si mezi cestujícími vyžádal sedm obětí na lidských životech a na sedmdesát zraněných.

Vznik mimořádné události

Místo událostiMísto události
Mezinárodní rychlík EC 108 Comenius vyjel dne 8. srpna 2008 v 07.00 hodin z města Kraków v Polské republice. Na území České republiky byly v železniční stanici Bohumín odpojeny dva vozy směřující dále do Vídně jako součást mezinárodního rychlíku EC 103 Polonia. Zároveň bylo do soupravy EC 108 Comenius připojeno šest vozů, které do Bohumína přijely z železniční stanice Karviná hl. nádraží s cílovou stanicí v Praze. Souprava o deseti osobních vagonech, tažená elektrickou lokomotivou, má pravidelný odjezd z Bohumína v 09.50 hodin a železniční stanicí Studénka, kde nezastavuje, má pravidelný průjezd v přibližně 10.21 hodin. V přibližně 10.42 hodin pak má touto stanicí projet následující mezinárodní rychlík EC 103 Polonia. Dne 8. srpna 2008 měl však EC 108 Comenius asi 8 až 10 minut zpoždění a železniční stanicí Studénka, která se nachází na trati 2. koridoru sítě ČD (Petrovice u Karviné – Břeclav), projížděl v 10.30 hodin. Asi jeden kilometr za železniční stanicí ve směru jízdy vlaku probíhá od dubna 2008 rekonstrukce mostu (nadjezdu) na silnici č. 464 (Butovická ulice). Z dosud nezjištěných příčin došlo v době, kdy vlak projížděl železniční stanicí Studénka, k pádu mostní konstrukce na trať. Čas pádu konstrukce lze poměrně přesně určit s ohledem na výpadek elektrické energie v 10.30.08 hodin (zaznamenáno záznamovým zařízením ČD). Pád mostu rovněž zaregistroval strojvedoucí nákladního vlaku připraveného k odjezdu v bezprostřední blízkosti železniční stanice, který ihned radiostanicí informoval výpravčího stanice a zároveň zpozoroval, že kolem něj projel EC 108 Comenius a v průběhu několika sekund narazil do zřícené konstrukce mostu.

Záchranné a likvidační práce

Celkový pohled na místo událostiCelkový pohled na místo události
Událost byla ohlášena dne 8. srpna 2008 mezi 10.31 a 10.33 hodin postupně několika volajícími na tísňové linky „150“ a „112“ (Centrum tísňového volání Ostrava – dále jen „CTV“). Z oznámení vyplývalo, že spadl opravovaný silniční most přes železniční trať Bohumín-Přerov (silnice č. 464) a do něj narazil projíždějící vlak.

CTV předalo informaci na místně příslušné sektorové operační středisko HZS Moravskoslezského kraje ve Frýdku-Místku a zároveň na operační středisko Zdravotnické záchranné služby (dále jen „ZZS“) v Novém Jičíně, kde již bylo potvrzeno přijetí události cestou Policie České republiky (dále jen „PČR“).

V 10.34 hodin byly na místo události vyslány jednotky HZS Moravskoslezského kraje (dále jen „HZS MSK“) ze stanic Bílovec a Nový Jičín a současně jednotka sboru dobrovolných hasičů (dále jen „JSDH“) Studénka (kategorie JPO II). Zároveň byly na místo události vysílány síly a prostředky v kompetenci ZZS a PČR. V 10.38 hodin byl o události informován krajský řídící důstojník (KŘD) plk. ing. Zdeněk Nytra, ředitel HZS MSK.

Vyprošťování cestujícíchVyprošťování cestujících
Jako vůbec první z povolaných sil se na místo dostavila osádka ZZS Studénka (Rychlá zdravotnická pomoc – RZP) v 10.39 hodin, následována první jednotkou PO (JSDH Studénka) v 10.41 hodin a další osádkou ZZS Frenštát pod Radhoštěm (Rychlá lékařská pomoc – RLP) v 10.43 hodin. V 10.47 hodin přijela na místo události jednotka HZS MSK ze stanice Bílovec a v 10.49 hodin jednotka HZS MSK  ze stanice Nový Jičín, jejíž velitel převzal velení zásahu složek IZS. V 10.55 hodin se na místo události dostavil mjr. Mgr. Vlastimil Bordovský, velitel služby Pořádkové a železniční policie okresního ředitelství PČR Nový Jičín, který organizoval prvotní opatření k regulaci dopravy a zamezení přístupu neoprávněných osob.

Po prvotním vyhodnocení situace na místě a zjištění, že následkem nárazu došlo k roztržení vlaku a vykolejení lokomotivy a několika vagonů, vyhlásil velitel zásahu (dále také jen „VZ“) v 10.53 hodin III. stupeň poplachu IZS.
Bylo zjištěno, že první dva vagony jsou značně poškozeny, je velký počet zraněných a bude potřeba velkého množství vyprošťovací techniky. Počet zraněných VZ odhadl na sto a počet mrtvých na deset. Již na základě prvních informací z místa události a poté na základě této informace VZ  byly k události postupně vyžádány další jednotky HZS MSK, HZS Správy železniční dopravní cesty (dále jen „HZS SŽDC“) a JSDH obcí v celkovém počtu 22 jednotek se 45 vozidly a celkem 151 hasiči. V průběhu záchranných prací na místě události pracovalo 64 zdravotnických záchranářů, včetně 18 lékařů. Odvoz zraněných zajišťovalo 45 sanitních vozidel a dva vrtulníky letecké záchranné služby (dále jen „LZS“) Ostrava a Olomouc.

Vyprošťování cestujícíchVyprošťování cestujících
V 10.55 hodin vyjel na místo události ředitel HZS MSK plk. Ing. Zdeněk Nytra. V průběhu cesty telefonicky kontaktoval hejtmana MSK Ing. Evžena Tošenovského, ředitele Územního střediska záchranné služby MSK (dále jen „ÚSZS MSK“) MUDr. Romana Gřegoře a náměstka ředitele PČR Správy Severomoravského kraje plk. Mgr. Petra Lessyho. Po příjezdu na místo události a kontaktu s velitelem zásahu a s ředitelem územního odboru HZS MSK Nový Jičín ustanovil v 11.15 hodin velitelem zásahu ředitele odboru IZS HZS MSK plk. Ing. Jiřího Šindlera, který bezprostředně nato rozhodl o zřízení štábu VZ. Do funkce náčelníka štábu určil velitele stanice Ostrava-Zábřeh mjr. Ing. Radima Kuchaře. Dalšími členy štábu byli plk. Ing. Tomáš Klos (ředitel územního odboru HZS MSK Nový Jičín), MUDr. David Holeš (ÚSZS MSK) a mjr. Bc. Milan Čechovský (PČR Správa Severomoravského kraje). Plk. Ing. Zdeněk Nytra, MUDr. Roman Gřegoř a plk. Mgr. Petr Lessy plnili úkoly nejvyšších představitelů základních složek IZS v místě události.

Prostor místa zásahu byl rozčleněn na místo nasazení jednotek a na shromaždiště zraněných a organizace jejich transportu do zdravotnických zařízení (u přistávací plochy pro vrtulníky LZS byl použit velkokapacitní nafukovací stan z kontejneru HZS MSK pro nouzové přežití).
Místo pádu mostní konstrukceMísto pádu mostní konstrukce
VZ uložil PČR úkol zajistit evidenci osob, jejichž výskyt byl zjištěn při příjezdu na místo události v prostoru před nádražím v železniční stanici Studénka (asi 1000 m od místa nárazu) a s velkou pravděpodobností šlo o nezraněné cestující z vlaku. Později bylo zjištěno, že tyto osoby byly odvezeny z místa události k nádražní budově na pokyn starosty města Studénka, který rovněž zajistil převoz jedné skupiny (jeden autobus) nezraněných cestujících do následující železniční stanice Suchdol nad Odrou, odkud pokračovali na cestě vlakem do Prahy. PČR rovněž na základě požadavku VZ bezchybně zajistila zprůjezdnění přístupových dopravních cest pro vozidla složek IZS a zejména pro bezproblémový odsun zraněných pozemní cestou sanitními vozidly do jednotlivých zdravotnických zařízení. Bylo provedeno uzavření místa zásahu a zajištění vnitřní zóny (místa zásahu). Bezprostředně (již v průběhu záchranných prací) PČR započala se shromažďováním osobních věcí a majetku nalezených na místě zásahu. Na těchto a dále uvedených činnostech se podílelo 85 policistů pořádkové, dopravní a cizinecké policie s 23 vozidly včetně autobusu.

Na místo zásahu bylo povoláno mobilní operační středisko HZS MSK. V místě události bylo dále určeno místo pro zřízení týlového prostoru pro jednotky, místo pro přistávání vrtulníků, prostor pro poskytování informací rodinným příslušníkům postižených a médiím a prostor pro jednání bezpečnostní rady kraje, o jejímž mimořádném svolání na místě události rozhodl hejtman kraje ve 12.05 hodin (na místo události se dostavil v 11.28 hodin). Bezpečnostní rada kraje zasedala celkem třikrát (ve 13.00 h, 16.15 h a 18.35 h).

Bezprostřední ošetřeníBezprostřední ošetření
V místě nasazení jednotek PO bylo prioritně prováděno vyprošťování živých cestujících z jednotlivých vagonů vlaku (včetně použití hydraulického vyprošťovacího zařízení) a jejich transport na shromaždiště zraněných. Nejnáročnější bylo v této fázi záchranných prací jednoznačně vyprošťování dítěte s vážným poraněním dolní končetiny a dalšími vážnými poraněními. Dítě se nacházelo spolu s ženou, označenou lékařem za mrtvou ve vagonu č. 3. Vyproštění probíhalo v úzké spolupráci se ZZS, kdy vedoucí lékař ZZS v rámci úvodního třídění zraněných metodou START stanovil akutní opatření, které provedli záchranáři ZZS spolu s hasiči, určil lékařku LZS ke zraněné a pokračoval v třídění zraněných. Vyprošťování dítěte probíhalo vzhledem k technické náročnosti v omezeném prostoru zdemolovaného vagonu asi 20 minut. Ihned po vyproštění dítěte byl zajištěn jeho transport vrtulníkem LZS Ostrava do FNsP v Ostravě-Porubě.

Souběžně byl v tomto časovém úseku prováděn nepřetržitý průzkum trosek vlaku a zřícené mostní konstrukce za účelem nalezení všech živých osob a lokalizace zemřelých. K této činnosti byla využita i štěrbinová endoskopická kamera. VZ zároveň požádal CTV o zajištění asistence kynologické skupiny se psy s atestem pro vyhledávání osob v sutinách. Zároveň byla průběžně zajišťována bezpečnost zasahujících a postižených identifikací možných zdrojů (elektrický proud -  baterie železničních vozidel, tlakové lahve s propan-butanem).
Celkem prošlo tříděním 41 pacientů, z nichž bylo šest pacientů na místě nehody označeno za zemřelé a 34 pacientů bylo rozesláno do sedmi nemocnic na území Moravskoslezského kraje, dva pacienti do nemocnice Valašské Meziříčí (Zlínský kraj) a jeden pacient do nemocnice Olomouc.

Poslední nalezená živá osoba byla předána na shromaždiště zraněných přibližně v 11.45 hodin a v 12.27 hodin byli poslední pacienti evidováni na třídícím stanovišti, rozvezeni do nemocnic. Celková doba potřebná pro vyproštění všech živých osob, jejich bezprostřední ošetření včetně transportu na třídící stanoviště, kde byli okamžitě v péči lékařů a zdravotníků, byla 1.06 hodin od příjezdu prvních povolaných sil složek IZS (osádka RZS Studénka) na místo mimořádné události, tedy přibližně 1.15 hodin po vzniku nehody (nárazu vlaku do mostní konstrukce). V tomto okamžiku rozhodl VZ o redukci počtu jednotek PO na místě události a jejich odeslání na základny.

V troskách jednotlivých vagonů a v jejich bezprostředním okolí bylo lokalizováno šest těl, u kterých lékař ÚSZS MSK, jenž byl členem průzkumné skupiny, konstatoval smrt. VZ požádal PČR o střežení a zajištění míst nálezu obětí pro pozdější ohledání. S ohledem na nutnost provedení všech potřebných vyšetřovacích a dokumentačních operativních úkonů PČR, na kterých se podílelo celkem 20 kriminalistů a s ohledem na časovou náročnost těchto činností VZ rozhodl po dohodě s PČR o stanovení pořadí vyproštění jednotlivých těl, a to podle technické náročnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že při vyproštění minimálně čtyř těl bude nutné nasadit speciální technické prostředky z vybavení technického kontejneru, nařídil VZ svolání dalších příslušníků jednotky ze stanice Ostrava-Zábřeh, která je opěrným bodem pro tento typ činností a jejich dopravu na místo.

Po příjezdu kynologů se psy na místo události (první 12.53 hodin) byl v souladu se standardními postupy pro tuto činnost velitelem zásahu vydán příkaz všem osobám k opuštění místa zásahu. Bylo provedeno opakované prohledání vlaku a trosek s důrazem na nepřístupná místa. Psy nebyl signalizován výskyt dalších živých osob. Žádná další živá ani mrtvá osoba skutečně později (v průběhu likvidačních a obnovovacích prací) nebyla nalezena.
Ve 13.40 hodin bylo započato s vyprošťováním těla první oběti. Poslední tělo bylo vyproštěno v 18.34 hodin. Všechna těla byla bezprostředně po vyproštění předávána příslušníkům PČR k transportu do prostoru pro umístění a identifikaci obětí. Příslušníci PČR po celou dobu zásahu přebírali od jednotek PO zavazadla a osobní věci cestujících nalezené ve vlaku a jeho okolí.
V 18.45 hodin rozhodl VZ v souladu se závěry zasedání bezpečnostní rady kraje o ukončení záchranných prací a místo zásahu předal veliteli HZS SŽDC Stanislavu Výtiskovi.

Další činnosti zajišťované v průběhu zásahu

Transport zraněnýchTransport zraněných
Sedm členů posttraumatického intervenčního týmu poskytovalo pomoc nejdříve v místě události a následně byli vysláni do zdravotnických zařízení k poskytnutí pomoci příbuzným postižených. Na CTV byly zřízeny dvě speciální telefonní linky pro poskytování informací, které obsluhovali vyškolení interventi Krizového centra Ostrava PČR (za 24 hodin činnosti obsloužili přibližně 700 hovorů a výrazně tak ulehčili obsluze CTV).
Pro média byl zřízen samostatný prostor, ve kterém byly průběžně poskytovány informace cestou tiskových mluvčích jednotlivých složek IZS, vedoucích představitelů složek IZS a představitelů, kteří se dostavili na místo události (předseda vlády České republiky, hejtman MSK, ministr dopravy, ministr pro místní rozvoj, náměstek ministra zdravotnictví, náměstkyně ministra vnitra, náměstek policejního prezidenta, zástupce MV-generální ředitelství HZS ČR (dále jen „MV-GŘ HZS ČR“), předseda vlády Polské republiky, ministryně zdravotnictví Polské republiky, konzul Polské republiky v Ostravě). HZS MSK zajistil prostor pro konání tiskových konferencí.
VZ po dohodě s PČR umožnil v průběhu záchranných prací pracovníkům ČD provádět činnosti k šetření nehody a odstraňování některých jejích následků.

Poskytnutí osobní a věcné pomoci

V úvodní fázi zásahu byl velitelem zásahu vyzván k poskytnutí věcné pomoci řidič buldozeru stavební firmy za účelem  zřízení provizorního sjezdu v místě náspu na ulici Butovická tak, aby se část vozidel jednotek PO dostala do bezprostřední blízkosti havarovaného vlaku. Touto provizorně vytvořenou komunikací byl pak prováděn rovněž koordinovaný regulovaný příjezd a odjezd sanitních vozidel k třídícímu stanovišti zraněných.

Pro zajištění prostor k efektivnímu nasazení sil a prostředků, vhodné plochy pro přistání vrtulníků, činnost týlu, mobilního operačního střediska, zázemí pro mimořádné zasedání Bezpečnostní rady MSK a další související činnosti (např. informování sdělovacích prostředků) byl využit areál Zemědělského zásobování a nákupu Nový Jičín, a.s. K zajištění uvedeného zázemí byly využity prioritně prostředky HZS MSK (štábní kontejner, mobilní operační středisko, nafukovací velkokapacitní stan).

Ústřední koordinace záchranných a likvidačních prací

Operační a informační středisko MV-GŘ HZS ČR (dále jen OPIS GŘ) se o události dozvědělo bezprostředně po jejím vzniku (v 10.40 hodin) od HZS Pardubického kraje, protože na jejich Telefonní centrum tísňového volání 112 byly směrovány „přelité“ tísňové hovory z území Moravskoslezského kraje. OPIS GŘ ihned vstoupilo do kontaktu s OPIS HZS MSK, navzájem si vyměňovaly informace a OPIS GŘ realizoval požadavky OPIS HZS MSK.

OPIS GŘ a řídící důstojník MV-GŘ HZS ČR ve prospěch události organizovali:

 

  • zpohotovění sil a prostředků (těžké vyprošťovací techniky) u HZS Olomouckého kraje na poskytnutí případné pomoci,
  • zpohotovění psychologů HZS ČR a MV pro potřeby výpomoci v souvislosti s nehodou (nasazen psycholog HZS Olomouckého kraje),
  • zajištění vyčlenění vrtulníku Letecké služby Policie ČR na operativní let v souvislosti s událostí (pohotovostní vrtulník byl v té době na pátrací akci v okrese Domažlice – byl vyžádán jeho návrat do Prahy nebo zpohotovění další posádky),
  • informování ostatních HZS krajů o situaci v místě události s tím, že pomoc (vyslání záchranné techniky) z jiných krajů není potřebná,
  • pomoc prostřednictvím speciálně vycvičených psů pro pátrání po obětech v sutinách a nasazení jednoho kynologa se psem z území Jihomoravského kraje na posílení činnosti kynologů z Moravskoslezského kraje,
  • vyžádání vyprošťovacího tanku 157. záchranného praporu Armády ČR Hlučín pro potřeby likvidačních prací. Ten se společně s dalšími třemi vozidly a 10 příslušníky Armády ČR dostavil na místo mimořádné události v 15.00 hodin Jelikož nebyla v průběhu záchranných prací jednotka nasazena, vrátila se ve 21.00 hodin zpět na základnu. Následně byla technika záchranného praporu využita při likvidačních pracích.
  • informování vedení Ministerstva vnitra o situaci v místě události a organizování letu náměstkyně ministra vnitra a zástupce MV-GŘ HZS ČR vrtulníkem na místo události,
  • informování operačního střediska hlavního velitelství Státní požární ochrany Polska o situaci (oběti mezi polskými občany) a ověřování informací o letu polského premiéra k místu nehody.

Poznatky, doporučení a návrhy

Jednalo se o zásah extrémně náročný na nasazení sil a prostředků složek IZS ve vztahu k samotnému charakteru události, počtu postižených (cestujících, zraněných, mrtvých a jejich příbuzných), organizaci místa zásahu, koordinaci řízení záchranných prací a ostatních opatření mimo místo zásahu.

Činnost jednotlivých složek IZS, dodržení taktických zásad pro postup při události tohoto charakteru, plnění úkolů stanovených VZ a jeho štábem je hodnocena jako vysoce profesionální. Rovněž úroveň spolupráce a koordinace lze hodnotit jako velmi vysokou. Poprvé při takovémto rozsah mimořádné události byl použit nově zpracovaný manuál typové činnosti složek IZS – Třídění raněných.

Na základě poznatků získaných při řešení této mimořádné události a po konzultaci s vedoucími představiteli ZZS a PČR jsou navrhována tato opatření:

  • Vybavit území zahrnující dva až tři kraje velkokapacitním operačním střediskem pro potřeby IZS (těžká hmotnostní kategorie, např. kamion, návěs). Využité mobilní operační středisko HZS MSK (dvoučlenná osádka, typ dodávkový automobil) se plně osvědčilo, ale kapacitně rozsahu mimořádné události nevyhovovalo (podmínky pro činnost představitelů složek IZS, bezpečnostní rady kraje, dokumentace jejich činnosti apod.).
  • Vybavit území kraje (případně území zahrnující více krajů) kontejnerem s potřebným zdravotnickým materiálem a zázemím pro činnost zdravotnického personálu (nafukovací stany).
    U takto rozsáhlé mimořádné události nelze potřebný zdravotnický materiál (nosítka, kyslík, obvazový materiál a další) plně zabezpečit z výbavy jednotlivých sanitních vozidel a vozidel jednotek PO.
  • Vybavit krajské správy PČR velkokapacitními mobilními stany.
    Tyto stany budou při rozsáhlých mimořádných událostech využity jako prostor pro shromáždění majetku cestujících, identifikační pracoviště pro oběti hromadných neštěstí apod.
  • Vybavit krajské správy PČR technickými vozidly (popř. technickými kontejnery), která budou pro případ mimořádných událostí vybavena technickými prostředky (elektrocentrály, náhradní radiostanice, náhradní zdroje, nejnutnější nářadí) a ochrannými prostředky pro zasahující policisty včetně suchého oděvu.
    Zajištění komplexního technického zabezpečení nutného pro efektivní zá­sah policistů v mimořádných podmínkách na místě události.
  • Vybavit krajské správy PČR štábními vozidly (popř. štábními kontejnery).
    Využití při mimořádných událostech jako pracoviště širšího štábu velení, a dále jako možný prostor pro odpočinek zasahujících policistů (temperované prostory v nepříznivém počasí, teplé nápoje apod.).
  • Vybavit vybrané JSDH obcí vhodně zvolenými technickými prostředky (hydraulické vyprošťovací zařízení a terminály digitálního radiospojení Pegas).
    Rozšíření taktických možností těchto vytipovaných a vycvičených jednotek (převážně z kategorie JPO II) a umožnění jejich komunikace s dalšími složkami IZS.
  • Vybavit opěrné body HZS jednotlivých krajů speciálním vybavením pro destrukci obvodového pláště kolejových vozidel.
    HZS MSK a obecně žádný HZS kraje nedisponuje těžkým vyprošťovacím zařízením k destrukci obvodového pláště kolejových vozidel (poznatek učiněn rovněž při srážce tramvají ve Vřesině). Tento problém řešit s ohledem na frekvenci a objem zejména osobní přepravy v konkrétních regionech s nasazením špičkových přepravních kapacit (např. rychlovlaky Pendolino, soupravy typu EC a IC).
  • Pokračovat v organizování velkých cvičení za účasti všech složek IZS.
  • Zpracovat zásady pro možnost vyhlášení bezletové zóny nad místem mimořádné události.
    Ve vzdušném prostoru (místo události se nachází v řízeném okrsku Letiště Leoše Janáčka Mošnov) se v blízkosti místa zásahu pohybovaly komerční vrtulníky, letadla a dokonce i dálkově ovládané letecké modely. Tato skutečnost představovala výrazné bezpečnostní riziko (pohyb vrtulníků LZS, MV a dalších) a v určitých momentech komplikovala či dokonce znemožňovala komunikaci složek IZS v místě zásahu.

plk. Ing. Jiří ŠINDLER,
plk. Ing. Zdeněk NYTRA,

HZS Moravskoslezského kraje,
foto por. Mgr. Petr KŮDELA

Ochraňování pohotovostních zásob Správy státních hmotných rezerv

Základna logistiky Olomouc (dále jen „základna logistiky“ nebo „ZL“) je účelovým zařízením MV-generálního ředitelství HZS ČR pro oblast pořizování, skladování a hospodaření s věcnými prostředky pro ochranu obyvatelstva a další potřeby HZS krajů.

Současně zabezpečuje ve svých skladech i ochraňování pohotovostních zásob věcných prostředků Správy státních hmotných rezerv (dále jen „SSHR“), které jsou stále připraveny k rychlému výdeji a použití jednotkami HZS ČR při mimořádných událostech a krizových situacích.
Ochraňování pohotovostních zásob je prováděno na základě smluvního ujednání mezi MV-generálním ředitelstvím HZS ČR a SSHR zápisem o ochraňování čj. PO-70-77/PSM-2003 a „Pokynem generálního ředitele HZS ČR č.18 ze dne 13. dubna 2004, kterým se stanoví zásady použití pohotovostních zásob Správy státních hmotných rezerv Hasičským záchranným sborem ČR při mimořádných událostech a při krizových situacích“.

Co je třeba při ochraňování pohotovostních zásob provádět a zabezpečit?

Hasiva - pěnidlaHasiva - pěnidla
Hlavním úkolem základny logistiky je zabezpečit uložení a uskladnění věcných prostředků pohotovostních zásob a nakládat s nimi tak, aby byly ve správném technickém stavu připraveny k okamžitému výdeji a použití. Po dobu ochraňování základna logistiky odpovídá za jejich funkčnost, ošetřuje a uskladňuje je tak, aby v případě potřeby byly vždy k dispozici. Základna logistiky vede evidenci a účetnictví o majetku ochraňovaných pohotovostních zásob a dodržuje požadavky na evidenci a hospodaření s tímto majetkem specifikované SSHR. Pravidelně provádí jeho kontroly včetně fyzických inventur dle odborných a organizačních pokynů SSHR.
Pohotovostní zásoby jsou ve skladech označovány symbolem P-222 a jsou uloženy odděleně, aby nemohlo dojít k záměně s ostatními zásobami MV-generálního ředitelství HZS ČR.
Základna logistiky také odpovídá za škody a úbytky, které mohou vzniknout u pohotovostních zásob nevhodným ošetřováním, skladováním, manipulací, neprovedenou nebo opožděně provedenou obměnou. Pokud dojde ke škodě nebo úbytku pohotovostních zásob, je základna logistiky povinna bez zbytečného odkladu o tom vyrozumět MV-generální ředitelství HZS ČR a SSHR, provést vyšetření příčin a zaslat SSHR se zápisem o vyšetření škody nebo úbytku také návrh na vyřešení škody nebo úbytku.
Ochraňování pohotovostních zásob v sobě zahrnuje také jejich pravidelnou kontrolu Správou státních hmotných rezerv, které přísluší k tomuto majetku hospodařit.
U ZL Olomouc jsou v současnosti ochraňovány pohotovostní zásoby SSHR v jedenácti skladových objektech.

Jsou to tyto sklady s uvedeným ochraňovaným majetkem:

 

  • Drahanovice - hasiva + vysoušeče,
  • Velvary - hasiva,
  • Vlastislav - hasiva,
  • Kroučová - elektrocentrály + vysoušeče,
  • Vizovice - elektrocentrály,
  • Tišnov - elektrocentrály,
  • Kamenice u Prahy - vysoušeče,
  • Kamenice nad Lipou - vysoušeče,
  • Nový Bor - vysoušeče,
  • Zbiroh - protipovodňové pytle s násypkami + vysoušeče,
  • Hluboká nad Vltavou - část skladu využita pro skladování přívěsů na pitnou vodu.

Jaké pohotovostní zásoby SSHR základna logistiky ochraňuje?

ElektrocentrályElektrocentrály
V rámci ochraňovaní hasiv - pěnidel provádí SSHR pravidelné obměňování starších ročníků a proto jedním z nejdůležitějších úkolů ve skladech ZL Velvary, Vlastislav a Drahanovice je provádět příjem a uskladnění nově nakupovaného hasiva a výdej obměněných ročníků do spotřeby k HZS krajů. V roce 2007 provedla základna logistiky výdej a rozvoz vlastními dopravními prostředky přibližně 28 tun hasiv - pěnidel k jednotlivým HZS krajů.
Po každém pořízení hasiv - pěnidel je prováděno ověřování jejich deklarovaných vlastností TÚPO Praha.
V současné době jsou skladovány zejména hlavní druhy hasiv – pěnidel, a to hasiva na nepolární kapaliny - typ Sthamex F 15 3 %, hasiva na polární kapaliny - typ Mouussol a hasiva speciální s vysokým ochlazovacím účinkem - typ Pyroccoom AR.
Současně s ochraňováním hasiv - pěnidel v pohotovostních zásobách SSHR provádí ZL Olomouc také nákupy hasiv - pěnidel do centrálních zásob HZS ČR a jejich výdej dle pokynů MV-generálního ředitelství HZS ČR.

Dalším ochraňovaným majetkem v pohotovostních zásobách SSHR ZL Olomouc jsou od roku 2005 elektrocentrály o výkonu 7, 24 až 37 kVA. V roce 2007 byl u všech těchto elektrocentrál proveden základní stanovený proběh, byly ošetřeny pneumatiky a akumulátorové baterie a byly pořízeny prostředky pro stálou údržbu a nabíjení akumulátorů, tzv. konzervátory.
Od roku 2002 ochraňuje ZL Olomouc v pohotovostních zásobách SSHR velkokapacitní vysoušeče zn. MOL 46 a T - 120. Tyto jsou určeny v rámci obnovovacích prací zejména k vysoušení průmyslových objektů a kapacitně rozsáhlých objektů. Na rok 2008 jsou u těchto vysoušečů naplánovány revize elektrického silového zařízení.

Použití pohotovostních zásob při mimořádné události

Velkokapacitní vysoušečeVelkokapacitní vysoušeče
O použití zásob po vyhlášení stavu nebezpečí podle § 3 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., dále po vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podle čl. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., se rozhoduje podle zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. O použití zásob podle § 22 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., rozhoduje SSHR v součinnosti s Ministerstvem vnitra. Zásady použití pohotovostních zásob SSHR Hasičským záchranným sborem ČR při mimořádných událostech a krizových situacích jsou uvedeny v Pokynu generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č.18 ze dne 13. dubna 2004.

Ing. Jiří NĚMEČEK,
Základna logistiky Olomouc,
foto archiv autora

 

Příprava České republiky na výkon funkce předsednictví v Radě EU

Česká republika bude vykonávat předsednictví v Radě EU od 1. ledna 2009 do 30. června 2009. Předsednictví bude přebírat od Francie a předá jej dále Švédsku. S těmito státy Česká republika také vytvořila 18-měsíční program předsednictví. Pro hlubší pochopení celé problematiky je dále vysvětlena funkce orgánů Evropské unie a několik základních pojmů, které napomohou při orientaci v systému předsednictví v Radě EU.

Evropská rada

Pojem Evropská rada slouží k označení pravidelných setkání hlav států a vlád členských států Evropské unie. Byla zřízena společným prohlášením vydaným k závěru Pařížského summitu v prosinci 1974 a poprvé se sešla v roce 1975. Existence Evropské rady byla právně uznána „Jednotným evropským aktem“, přičemž oficiální status jí byl udělen až „Smlouvou o Evropské unii“. Evropská rada se schází alespoň dvakrát do roka a předseda Evropské komise se jí účastní jako plnoprávný člen. Jejím cílem je dávat Evropské unii podněty pro další rozvoj a určovat její všeobecné směřování.

Evropská komise

Evropská Komise je iniciativním, výkonným a kontrolním orgánem EU. Jedině ona je oprávněna předkládat legislativní návrhy Radě Evropské unie, přičemž ta je může měnit a schvalovat. Komise také může být Radou Evropské unie zmocněna vydávat prováděcí předpisy ke schválené legislativě. Komise má rovněž za úkol sledovat dodržování práva Společenství a může například proti členskému státu, který neplní své povinnosti, zahájit příslušné řízení; v oblasti hospodářské soutěže může udílet pokuty přímo i jednotlivým osobám. Komise je tím orgánem, který zastupuje Evropskou unii navenek, včetně udržování diplomatických styků a sjednávání mezinárodních smluv. Spravuje z převážné části rozpočet EU. Komise sídlí v Bruselu. Komise je složena z komisařů, kteří pocházejí z členských států a jsou těmito státy do své funkce navrhováni, nejsou však jejich zástupci. Komisaři nesmějí přijímat instrukce od státu, ze kterého pocházejí, ani od jakéhokoliv jiného státu a jsou povinni prosazovat výhradně zájmy Společenství. V čele Evropské komise stojí předseda navržený Evropskou radou a potvrzený Evropským parlamentem. V současné době je předsedou komise José Manuel Dura o Barroso. Komisaři jsou společně jmenováni Radou Evropské unie, předsedou Evropské komise
a potvrzeni Evropským parlamentem. Od 1. ledna 2007 je komisařů celkem 27. Komisařům jsou přidělené rezorty (generální ředitelství), pro které se obvykle používá zkratky DG. Generální ředitelství mají strukturu podobnou ministerstvům a v jejich čele stojí generální ředitelé. Oblast civilní ochrany spadá v Evropské komisi pod Generální ředitelství pro životní prostředí, což působí jisté problémy, protože v Radě EU spadá civilní ochrana pod Radu pro spravedlnost a vnitro.

Evropský parlament

Evropský parlament (dále také jen „EP“ nebo „Parlament“) je jedním z orgánů Evropské unie. Jeho smyslem je reprezentovat zájmy občanů Evropské unie. Poslanci Parlamentu jsou voleni přímou volbou každých pět let. První přímé volby do Evropského parlamentu byly v červnu 1979. Poslanci jsou v drtivé většině zemí EU voleni systémem poměrného zastoupení v tajné volbě všemi občany EU staršími 18 let. Parlament má (po rozšíření Evropské unie na 27 členů) 785 poslanců. Počet zástupců z jednoho státu je určen Smlouvou o Evropském společenství (Maastrichtská smlouva). Maastrichtská smlouva také určila, že každý občan členské země EU, který žije v jiné zemi EU, může v této zemi také volit poslance EP. Smlouva z Nice zvýšila maximální počet poslanců na 785 a změnila početní zastoupení jednotlivých zemí, aby tak vytvořila místo pro budoucí nové členy EU. Sídlem EP je Štrasburk (plenární zasedání), ale Parlament pracuje také v Bruselu (výbory, schůze politických skupin) a Lucemburku (sekretariát). Ačkoliv Evropský parlament nevytváří zákony jako národní parlamenty, smlouvy přijaté od roku 1992 značně rozšířily pravomoc EP. Základní pravomoci EP jsou legislativní, rozpočtová a kontrolní. Také politická role Parlamentu v EU postupně roste.

Rada EU

Rada EU je nejvyšším legislativním orgánem EU a institucí, jejímž prostřednictvím hájí svá stanoviska a zájmy členské státy, které v rámci Rady EU reprezentuje vždy člen vlády nebo jiný, národní vládou nominovaný zástupce na ministerské úrovni.
Rada EU se schází v různých složeních, jejichž počet stanovuje Evropská rada. V současné době má Rada EU devět složení:

1. Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy, včetně společné zahraniční bezpečnostní politiky (GAERC);
2. Rada pro ekonomické a finanční záležitosti (ECOFIN);
3. Rada pro spravedlnost a vnitro (JHA);
4. Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO);
5. Rada pro konkurenceschopnost (COCOM);
6. Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku (TTE);
7. Rada pro zemědělství a rybolov (AGRIFIN);
8. Rada pro životní prostředí (ENV);
9. Rada pro školství, mládež a kulturu (EYC).

Na přípravě jednání Rady se podílí generální sekretariát Rady, dále Výbor stálých zástupců (COREPER I a II) a pracovní skupiny Rady (v současnosti kolem 300 pracovních skupin).

Předsednictví v Radě EU

Předsednictví nepředstavuje orgán či těleso, nýbrž funkci, a jde o velmi důležitou součást stávajícího institucionálního fungování Evropské unie. Předsednictví s sebou nese podstatné právní, ekonomické i ryze praktické konotace.
Podle stávajících pravidel vykonává předsednictví vždy po dobu šesti měsíců (leden – červen, červenec – prosinec) jeden z členských států s tím, že postupně se v pořadí stanoveném Evropskou radou v čele Rady EU vystřídají všechny členské státy. Pro lepší přehled přikládám tabulku rotace předsednických zemí.

Německo

 

leden–červen 2007

 

Portugalsko

 

červenec–prosinec 2007

 

Slovinsko

 

leden–červen 2008

 

Francie

 

červenec–prosinec 2008

 

Česká republika

 

leden–červen 2009

 

Švédsko

 

červenec–prosinec 2009

 

Španělsko

 

leden–červen 2010

 

Belgie

 

červenec–prosinec 2010

 

Maďarsko

 

leden–červen 2011

 

Polsko

 

červenec–prosinec 2011

 

Dánsko

 

leden–červen 2012

 

Kypr

 

červenec–prosinec 2012

 

Irsko

 

leden–červen 2013

 

Litva

 

červenec–prosinec 2013

 

Řecko

 

leden–červen 2014

 

Itálie

 

červenec–prosinec 2014

 

Lotyšsko

 

leden–červen 2015

 

Lucembursko

 

červenec–prosinec 2015

 

Nizozemsko

 

leden–červen 2016

 

Slovensko

 

červenec–prosinec 2016

 

Malta

 

leden–červen 2017

 

Spojené království

 

červenec–prosinec 2017

 

Estonsko

 

leden–červen 2018

 

Bulharsko

 

červenec–prosinec 2018

 

Rakousko

 

leden–červen 2019

 

Rumunsko

 

červenec–prosinec 2019

 

Finsko

 

leden–červen 2020

 

Význam a funkce předsednictví

Předsednictví zodpovídá zejména za přípravu programu Rady EU na příslušné období. Program je připravován v součinnosti s předešlými/následujícím předsednictvími a institucemi EU. Program především reflektuje aktuální stav a vývoj v jednotlivých oblastech spolupráce EU, mezinárodní situaci, příslušné víceleté programy EU apod. V určité míře mohou předsednické země v programu akcentovat své specifické priority, například zařazením zvláštních akcí nebo zpracováním speciálních dokumentů k určité problematice. Hlavně však může předsednictví v rámci průběžné agendy Rady EU akcentovat určitou, pro ni prioritní, oblast a v ní ve spolupráci s generálním sekretariátem Rady, Evropskou komisí a Evropským parlamentem dosáhnout výraznějšího pokroku.

Předsednictví plní několik funkcí:

  • politický iniciátor;
  • vyjednavač;
  • reprezentant Rady EU vůči jiným orgánům;
  • zodpovídá za průběžnou komunikaci a koordinaci rozhodovacího procesu s Evropskou komisí, Evropským parlamentem a dalšími institucemi a orgány EU;
  • s Evropskou komisí spolupracuje při přípravě legislativních aktů, při jednáních o rozpočtu a kontrole implementace přijatých rozhodnutí i při jednáních s mezinárodními organizacemi a třetími zeměmi;
  • udržuje průběžné kontakty s Výborem regionů a Hospodářským a sociálním výborem (prezentace programu, účast na plenárních zasedáních nebo jiných akcích dle potřeby);
  • je tiskovým mluvčím Rady EU a celé Evropské unie;
  • aktivní účastník mezinárodních jednání vedených mezi Evropskou unií a subjekty mezinárodního práva.

Z procesního hlediska jsou významné následující úkoly předsednictví:

  • svolává Radu EU;
  • určuje její agendu;
  • zodpovídá za řízení jednání Rady EU;
  • podepisuje záznam z jednání Rady EU;
  • velvyslanec státu držícího předsednictví vede jednání COREPER/u;
  • jednání pracovních skupin řídí členové těchto skupin reprezentující stát držící úřad předsednictví (v současné době jde během šesti měsíců o zhruba 2000 zasedání, z toho zhruba 1800 připadá na pracovní skupiny);
    - předsednictví určuje, jaký je časový rozvrh scházení pracovních skupin (s ohledem na zasedání COREPER/u, na němž se mají výstupy z pracovních skupin projednávat) atd.

Úkoly pro MV-generální ředitelství HZS ČR spojené s předsednictvím v Radě EU

MV-generální ředitelství HZS ČR (dále jen „MV-GŘ HZS ČR“) získalo plnou zodpovědnost za předsedání pracovní skupiny pro civilní ochranu (Prociv E21), která řeší otázky spojené s monitoringem a vysíláním pomoci civilní ochrany jak v rámci, tak i mimo EU a dohlíží na správné užívání Mechanizmu Společenství v oblasti civilní ochrany a Nástroje pro financování civilní ochrany. Celkovým cílem této pracovní skupiny je zlepšení civilní nouzové připravenosti na národní, evropské i mezinárodní úrovni. Tato pracovní skupina se schází čtrnáctkrát až dvacetkrát ročně. Většina dokumentů projednaných na pracovní skupině pro civilní ochranu pokračuje dále na schválení na COREPER II a následně na Radu pro spravedlnost a vnitro. Dále jsme spolugestory za Výbor pro civilní aspekty řešení krizí (Civcom A10). Od předsednického státu se očekává, že se bude účastnit pracovních skupin spadajících pod Evropskou komisi (pracovní skupina pro moduly civilní ochrany, pro dopravu pomoci civilní ochrany, pro systémy včasného varování, pro získané zkušenosti z mimořádných událostí, pro satelitní komunikace, pro lesní požáry pro CECIS a Výbor pro civilní ochranu). Dále jsme spoluodpovědní za opatření krizové koordinace v případě katastrof velkého rozsahu (systém CCA). Další povinností je zorganizovat Setkání generálních ředitelů civilní ochrany a předsednický expertní seminář k aktuální problematice v oblasti civilní ochrany (Zvýšení povědomí občanů EU v oblasti CO). Pro upřesnění následuje tabulka akcí, za které je MV-GŘ HZS ČR plně zodpovědné:

14. ledna 2009

 

PROCIV – Brusel, Justus Lipsius Building

 

12. února 2009

 

PROCIV - Brusel, Justus Lipsius Building

 

12. března 2009

 

PROCIV - Brusel, Justus Lipsius Building

 

19.-20. března 2009

 

Seminář na téma: Zvýšení povědomí občanů EU v oblasti CO, Hotel Continental v Brně

 

2. dubna 2009

 

PROCIV - Brusel, Justus Lipsius Building

 

22.-24. dubna 2009

 

22. setkání generálních ředitelů civilní ochrany Top hotel v Praze

 

14. května 2009

 

PROCIV - Brusel, Justus Lipsius Building

 

9. června 2009

 

PROCIV - Brusel, Justus Lipsius Building

 

Přípravné práce na předsednictví začaly již v roce 2005. Od té doby byla provedena volba kandidátů pro koordinaci prací spojených s předsednictvím, stanoven výukový systém potřebný pro zaměstnance vykonávající předsednictví, sjednán zahraniční kontakt
s Francií (předsednictví v druhé polovině roku 2008) a Švédskem (předsednictví v druhé polovině roku 2009) a následně vytvořen 18-ti měsíční program předsednictví - část civilní ochrana (dokument č. 11249/2/08), ustanoven předběžný seznam schůzek v oblasti civilní ochrany během předsednictví ČR (viz výše), vytvořen seznam finančních požadavků pro předsednictví, zajištěny vzdělávací kurzy pro zaměstnance určené pro výkon předsednictví, zajištěno průběžné informování rezortního koordinátora o dosaženém vývoji příprav na předsednictví, delegován kandidát do skupiny pro zajištění bezpečnosti VIP delegátů v době předsednictví a plnění úkolů spojených se zajištěním bezpečnosti a ve vyšší míře byl vysílán předsednický personál na semináře EU, pro zajištění lepší orientace v problematice civilní ochrany na úrovni EU.

Priority předsednictví ČR v Radě EU v oblasti civilní ochrany:

  • zvýšení informovanosti obyvatel EU o problematice civilní ochrany s cílem zvýšit jejich povědomí o možnostech prevence, varování před mimořádnými událostmi a vhodném chování během mimořádných událostí;
  • schválení a operační nasazení modulů CO;
  • zlepšení práce „Monitorovacího a informačního střediska“ a jeho spolupráce s ostatními mezinárodními organizacemi;
  • zřízení „Evropského institutu odborné přípravy pro civilní ochranu a humanitární operace“;
  • rozvoj evropské schopnosti boje proti hrozbám CBRN.

Období předsednictví ČR v Radě EU bude, stejně jako pro ostatní orgány státní správy, i pro MV-GŘ HZS ČR znamenat zvýšený objem práce a s tím spojené nadstandardní požadavky na příslušníky z předsednické skupiny, ale i na administrativu celého úřadu. Pouze v případě maximálního pracovního nasazení zodpovědných příslušníků lze očekávat, že české předsednictví bude v oblasti civilní ochrany hodnoceno jako úspěšné. Na druhou stranu se toto úsilí vrátí v podobě zvýšené mezinárodní reputace ČR mezi odbornou veřejností.

plk. Bc. Jiří MUSÍLEK,
MV-generální ředitelství HZS ČR

V Praze si vyměňovali zkušenosti krizoví manažeři z celého světa

V polovině června letošního roku se v hotelu Olympic Tristar konala mezinárodní konference TIEMS 2008 Praha na téma Globální spolupráce v krizovém řízení. Letošní jubilejní 15. ročník se uskutečnil pod záštitou ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera, ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ondřeje Lišky a hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Stanislava Juránka jako regionálního partnera.

Na konferenci vystoupila řada odborníkůNa konferenci vystoupila řada odborníků
Krizové řízení je v poslední době již velmi často uváděno jako velmi významný obor, pozornost mu věnují jak politici, tak akademická sféra a průmysl. Není divu – řada ničivých přírodních katastrof, hrozba terorizmu s jeho konkrétními projevy, obavy z pandemie a současně stále se zlepšující komunikační prostředky zvyšují povědomí o potřebě systematické aktivity.
Je tu však řada lidí, kteří to věděli již dávno a před 15 lety založili společnost TIEMS - The International Emergency Management Society s cílem propojit odborníky z celého světa, kteří se zabývají krizovým řízením. TIEMS neaspiruje na to být masovou organizací, zaměřuje se spíše na hlubší odborné diskuze a kontakty odborníků z různých zemí a sdílení jejich znalostí a zkušeností.

Každým rokem je pořádána vícedenní konference v různých místech světa (v minulých letech například v USA, v Austrálii, na Faerských ostrovech, v Jižní Korei a Chorvatsku). V letošním roce dostala čest hostit jubilejní 15. ročník této konference Česká republika a Praha. Bylo to sice mimo pořadí, původně byla Praha v plánu v roce 2010, nicméně když se v Chorvatsku tato možnost otevřela, zkušenost s 10 lety pořádání konference „Současnost a budoucnost krizového řízení“ konaná ve spolupráci s TIEMS rozhodla.
Na konferenci v Praze se sešlo více než 130 účastníků, kteří v třídenním programu diskutovali o mnohých tématech jak nadčasového charakteru, tak aktuálních, jako byly v tomto případě katastrofy v Číně a Barmě.
V úvodním vystoupení zdůraznil prezident TIEMS Harald Drager nosné téma tohoto ročníku – globální spolupráci. Její význam se projevuje nejen v poskytování humanitární pomoci při katastrofách, ale stále více i v přípravě a vytváření systémů pro snížení zranitelnosti a omezení škod při krizových situacích. Důležitost tohoto tématu podtrhli ve svých vystoupeních i generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík, jako hlavní mediální partner konference, hejtman Jihomoravského kraje Ing. Stanislav Juránek i náměstek generálního ředitele HZS ČR plk. Ing. Miloš Svoboda.

Na konferenci vystoupilo několik pozvaných odborníků s významnými tématy v plenárních zasedáních. Byli to například Jean Luc Wybo z Francie na téma organizace v krizovém řízení nebo Alun Evans z Velké Británie k systému boje se slintavkou a kulhavkou – ukázal mimo jiné, jak se konkrétně projevila opatření, která vláda učinila při první vlně této nemoci v loňském roce, kdy byla nákaza opět identifikována.
S velkým zájmem se setkala rovněž simulace případné pandemie, kterou prezentoval Geary Sikich z USA.
Vystoupili rovněž Ji Zhang z Číny s tématem bezpečnostních příprav na olympiádu, Bernd Rohrmann z Austrálie s pohledem na psychologické aspekty vnímání rizika nebo Chantal Bonardi z Francie, reprezentující standardizační organizaci ETSI/EMTEL, se kterou navazuje společenství TIEMS hlubší spolupráci.

Další okruhy témat, které byly diskutovány v plenárním zasedání i v paralelních sekcích, byly zaměřeny například na ochranu kritické infrastruktury, připravenost na krizové situace, bezpečnostní výzkum nebo klasické hrozby jako jsou např. zemětřesení, povodně, rozsáhlé požáry a průmyslové katastrofy. Rovněž se hovořilo o terorizmu, energetické bezpečnosti, výchově odborníků a technických prostředcích pro podporu krizového řízení.
Na konferenci bohužel nemohla přijet početná výprava odborníků z Číny, kteří byli vázáni doma konkrétními úkoly při řešení katastrofy vyvolané zemětřesením. Nicméně organizátoři využili této situace k tomu, že uspořádali velmi zajímavou diskuzi vedenou Haraldem Dragerem, který se těsně před konferencí vrátil z Číny, k praktickým poznatkům, vyplývajícím z aktuální situace při likvidaci následků katastrofy v zemi.
Čínští odborníci budou mít jistě šanci sdělit své bohaté zkušenosti na příští konferenci, která se bude konat v Istanbulu, anebo rok poté v Číně.
Bližší informace o TIEMS a jeho aktivitách se mohou zájemci dozvědět na jeho stránkách www.tiems.org.

Ing. Jaroslav PEJČOCH,
T-SOFT, spol. s.r.o., foto archiv autora

Den s integrovaným záchranným systémem

Organizování a provádění preventivné výchovné činnosti (dále jen PVČ) je jedním z mnoha úkolů a činností HZS ČR, resp. základních složek integrovaného záchranného systému.

Nástup sportovních družstevNástup sportovních družstev
Do PVČ lze zařadit zejména akce organizované pro děti všech věkových kategorií včetně studentské a učňovské mládeže. Jedná se o exkurze škol do stanic HZS ČR spojené s besedami a ukázkami techniky, soutěže škol, apod.
Mezi hlavní akce v rámci PVČ určené pro školskou mládež a širokou veřejnost řadíme ukázkové dny složek integrovaného záchranného systému (IZS). V působnosti HZS Plzeňského kraje, územního odboru Domažlice, resp. v sídle obce s rozšířenou působností (ORP) Domažlice, se jedná o akci s názvem „Den s IZS“. Je každoročně pořádána v měsíci červnu, tedy v závěru školního roku s předpokladem vysoké účasti školní a předškolní mládeže včetně široké veřejnosti. V letošním roce byl „Den s IZS“ organizován společně s okresním kolem soutěže škol „Malý záchranář“, na kterou navazovala následně stejnojmenná krajská soutěž. Obdobnou akci s názvem „IZS dětem“ zorganizovalo v měsíci dubnu město Horšovský Týn.

Prohlídka vrtulníku LZS LíněProhlídka vrtulníku LZS Líně
„Den s IZS“, který organizačně připravoval a organizoval HZS Plzeňského kraje, územní odbor Domažlice, byl finančně zabezpečen z prostředků ORP Domažlice a částečně sponzorsky. Nad akcí převzal záštitu starosta Ing. Miroslav Mach. Na programu byla prezentace činnosti složek IZS a testovací otázky z oblasti IZS. Děti na stanovištích HZS ČR, Policie ČR, zdravotnické záchranné služby a městské policie obdržely drobné dárky. V průběhu programu byla vystavena zásahová technika složek IZS a vysvětlen účel jejího použití. Zájem návštěvníků umocnila ukázka zásahu složek IZS na simulovanou dopravní nehodu, při které byl nasazen vrtulník Letecké záchranné služby Plzeň-Líně. Na akci byl pozván „BESIP Team“, který videoprojekcí prezentoval aktuální problematiku bezpečnosti silničního provozu. Zájemci z řad dětí a širší veřejnosti si mohli vyzkoušet nárazovou rampu.

Soutěž „Malý záchranář“

Předávání cenPředávání cen
Souběžně s ukázkami a prezentacemi složek IZS proběhlo také okresní kolo soutěže „Malý záchranář“. Soutěž je organizována jednou za dva roky. Na okresní kolo navazuje krajské kolo, kterého se zúčastňují družstva umístěná na 1. a 2. místě v okresním kole. Soutěží čtyřčlenná družstva základních škol složená ze dvou žáků z 1. stupně a dvou žáků 2. stupně základních škol. Soutěž je zaměřena na vědomostní a praktické dovednosti a obsahuje:

 

  • testové otázky zaměřené na znalosti v oblasti IZS, požární ochrany a ochrany obyvatelstva,
  • zdravotnickou první pomoc,
  • praktické volání na tísňovou linku,
  • znalost signálů,
  • sestavení evakuačního zavazadla,
  • činnost při nálezu nebezpečného předmětu,
  • činnost při evakuaci,
  • ochranu při chemické havárii,
  • stříkání z proudnice na cíl.


Na výše uvedených pracovištích jsou podrobněji ověřovány další znalosti získané při výuce na školách, která je prováděna v souladu s pokynem MŠMT čj.: 12050/03-22 ze dne 4. března 2003, který stanovuje výuku v rozsahu šesti hodin ve školním roce se zaměřením na ochranu člověka za mimořádných událostí. Vyhlášení výsledků soutěže probíhá za účasti starosty města a ředitele HZS Plzeňského kraje, územního odboru Domažlice.

Závěrem lze konstatovat, že organizování akce „Den s IZS“ zvyšuje zájem o činnost složek IZS, a to zejména u školní a předškolní mládeže. Zároveň jsou ověřovány výsledky výuky dětí na školách. Ukazuje se, že děti základní problematiku integrovaného záchranného systému se zaměřením na ochranu člověka za mimořádných událostí zvládají, což je zjišťováno i při besedách prováděných při jejich exkurzích v rámci HZS Plzeňského kraje, územního odboru Domažlice.
HZS Plzeňského kraje, územní odbor Domažlice, bude v podobných akcích určených široké veřejnosti i nadále pokračovat.

mjr. Jiří GROLL, HZS Plzeňského kraje, územní odbor Domažlice,
foto archiv HZS Plzeňského kraje

V tištěné podobě časopisu ještě najdete

  • PROJEKTY
    Experiment k výzkumnému projektu
    doc. Ing. Josef Janošec, CSc., pplk. Mgr. Petr Kadlec, Ph.D.
  • Z DOMOVA
    Čtyřicet let vysokoškolského studia požární ochrany a bezpečnosti na VŠB – Technické univerzitě Ostrava
    doc. Dr. Ing. Aleš Dudáček
  • PŘÍLOHA
    Metodika pro přípravu členů krizových štábů
    por. Ing. Tomáš Hendrych, mjr. Ing. Antonín Krömer, kpt. Ing. Danuše Kratochvílová, plk. Ing. Libor Folwarczny, Ph.D., Ing. Josef Majer

vytisknout  e-mailem