Hasičský záchranný sbor České republiky  

Přejdi na

Předcházíme rizikům

Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání

 

Hlavní menu

 
 

Časopis 112 ROČNÍK IX ČÍSLO 2/2010

V úvodu přinášíme hodnocení činnosti HZS ČR v uplynulém roce a připomínáme 1. výročí vzniku „Evropského dne linky 112“. V části Požární Ochrana analyzujeme zásah na požár dobývacího velkostroje v lomu Bílina, seznamujeme s požárním zabezpečením železničního tunelu Březno u Chomutova a zabýváme se problematikou toxikologie lesních požárů. V bloku OCHRANA OBYVATELSTVA je ohlédnutí za prvním rokem působnosti Záchranného útvaru HZS ČR Hlučín a zhodnocení výsledků loňského předsednictví Francie, České republiky a Švédska v Radě Evropské unie v oblasti civilní ochrany. V části zaměřené KRIZOVÉ ŘÍZENÍ přinášíme rozsáhlý materiál věnovaný cvičení orgánů krizového řízení v zónách havarijního plánování jaderných elektráren. V části INFORMACE najdete rozhovor s genmjr. Ing. Miroslavem Štěpánem, generálním ředitelem HZS ČR, o přípravě výstavby nového celorepublikového střediska pro vzdělávání a výcvik hasičů, a analýzu problematiky volného pohybu služeb.  

  • Rekordní škody způsobené požáry v domácnostech
  • Požár dobývacího velkostroje
  • Toxikologie lesních požárů
  • Záchranný útvar HZS ČR v Hlučíně po prvním roce své působnosti
  • Výsledky předsednictví Francie, České republiky a Švédska v Radě EU v oblasti civilní ochrany
  • Cvičení orgánů krizového řízení v zónách havarijního plánování jaderných elektráren
  • Obdobná instituce nám citelně chybí
  • Volný pohyb služeb

Rekordní škody způsobené požáry v domácnostech

Dne 26. ledna 2010 se v budově MV-generálního ředitelství HZS ČR uskutečnila bilanční tisková konference. Generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Miroslav Štěpán a jeho náměstci brig. gen. Ing. Miloš Svoboda a plk. Ing. František Zadina na ní seznámili zástupce médií s činností sboru v roce 2009.
 
Vedení generálního ředitelstvíVedení generálního ředitelství
Zásahová činnost
V roce 2009 zasahovaly jednotky PO u celkového počtu 105 507 událostí. Nejčastěji hasiči zasahovali u technických havárií (např. vyprošťování a záchrana osob nebo zvířat, otevírání uzavřených prostor, odstraňování překážek na komunikacích), kterých bylo 47 416. Proti roku 2008 to představuje nárůst o 13 % (+ 5312 zásahů). Z celkového počtu událostí se zásahem jednotek PO tvořily technické havárie 45 %.
Mírný pokles zaznamenaly zásahy spojené s živelními pohromami. Hasiči zasahovali u 5241 událostí, to je o 6 % méně než v roce 2008. Živelní pohromy v roce 2009 tvořily 5 % z celkového počtu událostí se zásahem jednotek PO.
 
Jednotky PO likvidovaly celkem 19 666 požárů (oproti roku 2008 pokles o 4 %). Oproti roku 2008 vzrostl vloni výrazně počet požárů úmyslně založených, a to na 1741 případů, což je o 116 více než v roce 2008. Počet požárů způsobených závadami komínů vzrostl o 42 případů na celkem 314 případů, o 29 případů vzrostl oproti roku 2008 počet požárů způsobených topidly (celkem 159 případů). Nárůst zaznamenal i počet požárů způsobených výbuchem, a sice o sedm případů více než v roce 2008 (2009 – 17 případů).
 
Nejtragičtější následky měly v roce 2009 požáry v domácnostech, při kterých bylo usmrceno 62 osob (52,9 % z celkového počtu usmrcených při požárech) a zraněno 440 osob, což činí 45,2 % z celkového počtu zraněných při požárech v roce 2009. Požáry v domácnostech činí 12,2 % z celkového počtu všech požárů a škody způsobené požáry v domácnostech přesáhly 370 miliónů Kč. Je to nejvyšší škoda způsobená požáry v domácnostech za posledních 13 let. Pokles zaznamenal počet obětí při požárech v dopravě. V roce 2009 zemřelo při těchto požárech 26 osob (v roce 2008 jich bylo 42).
 
Požáry v roce 2009 tvořily 18,6 % z celkového počtu událostí se zásahem jednotek PO.
 
Pokles o 4 % oproti roku 2008 zaznamenaly také dopravní nehody. Jednotky PO zasahovaly u 19 006 dopravních nehod. Celkově u všech druhů dopravních nehod hasiči bezprostředně zachránili 2970 osob (+98), při zásazích se vyskytlo také 670 usmrcených osob (-105) a 12 557 zraněných osob (-886). Dopravní nehody tvořily 18 % z celkového počtu událostí se zásahem jednotek PO.
 
Pokles zaznamenaly také úniky nebezpečných chemických látek.Hasiči likvidovali látky v 5916 případech, z toho v 4991 případech šlo o únik ropných produktů. Z celkového počtu událostí se zásahem jednotek PO tvořily úniky nebezpečných chemických látek 5,6 %.
 
Nárůst o 1 % oproti roku 2008 zaznamenaly plané poplachy (8252 případů). Na celkovém počtu událostí se podílely 7,8 %.
Hasiči v roce 2009 bezprostředně zachránili nebo evakuovali z ohrožených prostor 34 243 osob (-541), nejvíce při požárech, dopravních nehodách, technické pomoci nebo při živelních pohromách. Usmrcen byl jeden dobrovolný hasič a dalších 409 hasičů bylo zraněno (+3), z toho bylo 261 profesionálních hasičů (-15) a 148 dobrovolných hasičů (+18).
 
Výkon státního požárního dozoru
V roce 2009 bylo realizováno celkem 12 945 kontrolních akcí na dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně, z toho ve 12 396 případech u právnických a podnikajících fyzických osob, v 10 případech u fyzických osob, v 511 případech u obcí v rámci jejich přenesené a samostatné působnosti, a ve 28 případech v rámci kontrolní skupiny jiného orgánu. Kontrolní akce obsáhly 1336 komplexních kontrol, 7859 tematických kontrol a 3750 kontrolních dohlídek.
 
Při 5748 kontrolních akcích (44,4 %) nebyly orgány státního požárního dozoru zjištěny závady.
 
V roce 2009 byly provedeny tematické kontroly dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně s jednotným programem, zaměřené na:
  • prostory bývalých zemědělských, průmyslových, vojenských a podobných areálů,
  • prostory velkých tržnic,
  • na náhradní zdroje a prostředky určené k zajištění provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení,
  • prostory, ve kterých provozuje činnosti Správa státních hmotných rezerv,
  • dokumentaci zdolávání požárů.
V uplynulém roce bylo orgány státního požárního dozoru vydáno 75 233 stanovisek, zúčastnily se 3180 územních a stavebních řízení a 27 477 řízení o uvedení stavby do užívání.
 
Předsednictví v Radě EU
Specifickým, ale zároveň jedním z nejdůležitějších úkolů uplynulého roku bylo úspěšně zajišťovat průběh předsednictví ČR v Radě EU (CZ PRES), a to v oblasti civilní ochrany. V gesci jsme měli kromě výborů Komise, jako je Výbor pro civilní ochranu (CPC), různých expertních skupin (doprava, moduly, kritická infrastruktura), také pracovní skupinu pro civilní ochranu (E.21 PROCIV) Rady EU. Největším úspěchem CZ PRES v oblasti civilní ochrany bylo dosažení přijetí Závěrů Rady EU o zvyšování informovanosti obyvatelstva v oblasti civilní ochrany. CZ PRES se také zapojilo do aktivit v rámci tzv. Unie pro Středomoří.
 
Hasičské soutěže CTIF
Ve zkrácené bilanci loňského roku nelze opomenout organizační zajištění mezinárodních hasičských soutěží CTIF, které se uskutečnily v červenci loňského roku v Ostravě. Hry, kterých se zúčastnilo téměř 3000 „hasičských“ sportovců ze 26 zemí světa, výrazně posílily mezinárodní prestiž HZS ČR. Hlavní podíl na jejich zajištění měl HZS Moravskoslezského kraje.
 
Podrobné informace o činnosti HZS ČR v roce 2009 naleznete ve statistické ročence, která vyjde jako příloha březnového čísla časopisu 112.
plk. Dr. Jaroslav VYKOUKAL, foto Milan VÁVRŮ
 

Požár dobývacího velkostroje

Dne 25. listopadu 2009 vznikl ve strojovně dobývacího velkostroje KU 800.5/K65 požár, který se rychle rozšířil na zadní a střední část horní stavby dobývacího rypadla, čímž došlo k celkovému poškození velkostroje. Požár byl likvidován jednotkou HZS podniku Doly Bílina. Předběžně způsobena škoda byla vyčíslena na částku 500 milionů Kč.
 
 
Požár velkostrojePožár velkostrojePopis velkostroje
Velkostroj je nasazen v dobývacím prostoru lomu Bílina na pátém skrývkovém řezu, kde těžil výškový řez na pásový dopravník PD 525. Do provozu byl uveden v roce 1973 a za dobu svého nasazení prošel celou řadou rekonstrukcí. Rypadlo KU 800 se skládá z těchto hlavních částí:
 
 
1. kolesového výložníku,
2. předávacího výložníku,
3. nakládacího výložníku,
4. vyvažovacího výložníku,
5. pohyblivé strojovny,
6. držícího výložníku,
7. otočné desky,
8. spodní stavby,
9. chodidel,
10.   podpěrného vozu nakládacího výložníku.
 
 
Kolesový výložník sestává z přední a zadní části. Přední část je zavěšena na kotevních lanech a je na ní uloženo koleso s pohony, kabina řidiče, kladkostroj, dopravní pás a kladky výsuvu. Zadní část je kloubově zavěšena na střední stavbě rýpadla a je na ní uložen dopravní pás a kladky kladkostroje výsuvu. Předávací výložník slouží k předávání narýpaného materiálu z kolesového výložníku na nakládací výložník. Nakládací výložník je proveden jako mostový nosník, jehož jeden konec je zavěšen na střední stavbě rýpadla a druhý je podepřen podpěrným vozem. Na konci výložníku je kloubově uložena výsypka a kabina. Vyvažovací výložník má ve své střední části uložen pohon výsuvu a v horní části jeřáby (nosnost 15 t). Pohyblivá strojovna je zavěšena na vyvažovacím výložníku a slouží jako protizávaží. Jsou v ní umístěny elektrické rozvaděče, transformátory, tyristory atd. Držící výložník je svým spodním koncem uložen kloubově na vyvažovacím výložníku. Na horním konci jsou uloženy kladky kotevních lan a zdvihu kolesového výložníku a montážní jeřáb. Otočná deska je uložena na kulové dráze spodní stavby. V otočné desce jsou umístěny pohony otoče, vetknut vyvažovací výložník, umístěny dílny a část rozvodu NN. Spodní stavba má na své horní rovině kruhový nosník s kulovou dráhou, ozubeným věncem a vnitřním ozubením. Ve spodní stavbě je uložen kroužkový sběrač, hydraulika kráčení, rozvaděč VN a NN, umývárna, šatna a dílny. Chodidla jsou dvě desky, na nichž jsou kloubově uloženy hydraulické, vertikální a horizontální válce mechanizmu kráčení. Podpěrný vůz nakládacího výložníku se pohybuje po dvou samostatně poháněných housenicích.
 
 
Schema velkostrojeSchema velkostrojePrůběh zásahu
Zpráva o požáru dobývacího velkostroje byla na ohlašovnu požáru HZS podniku ohlášena dne 25. listopadu 2009 v 06.36 hodin manipulantem Skrývky Sever. Na místo požáru byla vyslána jednotka HZS podniku Doly Bílina (dále jen HZS DB) se dvěma CAS 40. Dojezdová vzdálenost na místo zásahu byla 11,5 km (3 km po silnici, 4 km po zpevněné cestě 4,5 km v terénu). Při příjezdu na jižní stranu velkolomu s výhledem na dobývací prostor bylo prvotním vizuálním průzkumem zjištěno, že velkostroj je celý zachvácen požárem. Proto velitel směny podal na ohlašovnu požáru zprávu, že síly a prostředky první jednotky nebudou na rozsah požáru stačit. Na místo požáru byla vyslána další jednotka s CAS 32 a ohlašovnou požárů HZS DB bylo zahájeno svolávání pracovníků HZS DB ve volnu, dle plánu svolání. Operačním a informačním střediskem HZS Ústeckého kraje byl vyhlášen I. stupeň požárního poplachu pro jednotky SDH obce Hostomice a SDH obce Zabrušany. V rámci svolání pracovníků HZS DB se dostavila jednotka SDH obce Dubí s CAS 32. Dále byl organizován týl k zabezpečení kyvadlové dopravy hasebních látek na místo události. V době dojezdu první jednotky PO na místo zásahu byl již požár ve 3. fázi svého rozvoje. Vedoucím velkostroje bylo potvrzeno, že se osádka nachází mimo nebezpečí, dále byla jednotka informována, že ke vzniku požáru došlo v místě pod trafostanicí v prostoru pohyblivé strojovny (protizávaží). Požárem byly zasaženy všechny dopravní linky mimo části nakládacího výložníku, celá horní stavba velkostroje, včetně kabelové trasy a strojovny. Plameny šlehaly vysoko nad velkostroj a zasahovaly na lana zdvihu a lanové bubny. Tím hrozilo zřícení velkostroje. Proto bylo rozhodnuto ochránit lana ochlazováním vodou před ztrátou jejich nosnosti. Za tímto účelem byly nasazeny obě CAS 40 k ochlazování lan nárazníkovými lafetovými proudnicemi. Přes toto opatření došlo asi po 8 až 10 minutách k destrukci lan zdvihu včetně lanových bubnů a tím ke zřícení kolesového výložníku a strojovny velkostroje. Před dojezdem CAS 32 neměla jednotka krátkodobě k dispozici hasební látky. Po dojezdu CAS 32 byla tato jednotka nasazena na ochranu nakládacího výložníku pomocí pěnového proudu P6. Po provedené lokalizaci požáru na výložníku bylo provedeno dohašení (likvidace) pásma dopravníku z automobilové plošiny. V té době již byla na místo požáru zabezpečena kyvadlová doprava vody a jednotka měla k dispozici dostatek hasebních látek. CAS 40 byly nasazeny na ochranu spodní stavby velkostroje, kde jsou v hydraulice kráčení umístěny nádrže s hydraulickým olejem. Lokalizace rozšíření požáru do spodní stavby byla prováděna lafetovými proudnicemi vodou s pěnidlem Pyrocool AFFF. Zásah musel být veden pevně umístěnými proudnicemi z důvodu dostřiku a bezpečné vzdálenosti, neboť trvale hrozilo nebezpečí zřícení jak částí horní stavby, tak celého stroje. V průběhu zásahu byly z ochozu spodní stavby odstraněny tlakové autogenní láhve z dosahu prostoru ohroženého požárem. Vzhledem k tomu, že v době dojezdu prvních jednotek PO na místo požáru byla celá horní stavba velkostroje zasažena požárem a prakticky hořely všechny hořlavé materiály výzbroje na velkostroji, nosné prvky stroje byly vystaveny intenzivnímu sálání plamenného hoření a pochůzné cesty na velkostroji byly nepřístupné, byla ohrožena stabilita stroje, která znemožnila vést účinný zásah k lokalizaci požáru.
 
 
Na místě zásahu byly po příjezdu velitele HZS DB zřízeny dva úseky, jejichž veliteli se stali velitel směny a velitel družstva. Spojení u zásahu bylo zajištěno přenosnými radiostanicemi a se základnovou radiostanicí prostřednictvím mobilní radiostanice.
 
 
Kyvadlovou dopravu vody zajišťovaly CAS 32 HZS DB, CAS 32 a CAS Caterpillar Střediska Asanace a CAS 32 SDH obce Dubí.
 
 
Následky požáru velkostrojeNásledky požáru velkostrojePříčina vzniku požáru a jeho rozšíření
Dne 25. listopadu 2009 v době kolem 06.30 hodin se spustil zvukový signál EPS. Elektrikář směny proto odešel do dílny, kde se nachází signalizační panel EPS, na kterém zjistil signalizaci požáru ve smyčce u transformátorů 35/6 kV umístěných ve  strojovně rypadla. Po tomto zjištění si vzal svítilnu a běžel se podívat k uvedeným transformátorům. Během cesty do strojovny s transformátory došlo k výpadku proudu osvětlení velkorypadla. Po příchodu do strojovny zjistil, že hoří v místě, kde se nacházejí transformátory, a to pod druhým transformátorem při vstupu zleva. K požáru došlo na nepřístupném místě, proto opustil strojovnu a běžel aktivovat stabilní hasicí zařízení na CO2 (SHZ), které následně začalo pracovat. Po spuštění SHZ odešel do kabelového vozidla, kde se nachází odpojovač elektrického proudu a odpojil rypadlo od elektrické energie.
 
 
Ohledáním místa požáru a ze svědecké výpovědi bylo zjištěno, že k požáru těžebního velkostroje KU 800.5/K 65 došlo v přímé souvislosti s technickou závadou transformátoru 35/6 kV. V důsledku této závady došlo k primárnímu zkratu. Tepelné účinky zkratu se projevují nadměrným ohřátím, rozžhavením až k rozstříknutí rozžhaveného kovu vodičů nebo elektrickým obloukem, ke kterému podle zjištěných informací s největší pravděpodobností došlo. Teplota elektrického oblouku dosahuje hodnoty až 4000 °C a je dostatečná k rozpálení a narušení pláště chladiče transformátoru. Narušením pláště došlo k úniku a následnému vznícení transformátorového oleje, který slouží jako chladící medium transformátoru do kabeláže. Iniciačním zdrojem požáru byl v tomto případě primární zkrat. Bod vzplanutí oleje pro chladící stroje je podle zjištěných údajů přibližně 145 °C.
 
 
K požáru došlo v místě trafostanic, kde se pod transformátory nachází plechový svod, rohož bez záchytné jímky a rozvody kabelů. Dále došlo k úniku a následnému vznícení velkého množství transformátorového oleje (asi 7000 l), z toho důvodu došlo k rychlému rozšíření požáru na větší část velkostroje.
 
 
Požárem došlo k celkovému poškození dobývacího velkostroje, bylo způsobeno vyhřátí ocelových konstrukcí stroje, přetrhání napínacích lan zdvihu a následné zřícení a deformace strojovny, která zůstala zavěšena na zbytku paralelogramu strojovny.
 
 
Specifika zásahu
 
 
Pozitiva
  • bezproblémová spolupráce se všemi zainteresovanými na zdolání mimořádné události,
  • profesionální jednání osádky velkostroje,
  • při požáru a zásahu nedošlo k žádnému zranění,
  • zabránění rozšíření požáru na pásovou dopravu,
  • včasné a účinné zajištění kyvadlové dopravy hasebních látek na místo požáru.
Negativa
 
  • neúčinnost SHZ na CO2,
  • vlivem velmi rychlého rozšíření požáru došlo k přehoření napínacích lan a tím k pádu strojovny (protizávaží) a k rozložení velkostroje,
  • vzhledem k trvalému nebezpečí další destrukce stroje musely být nasazeny lafetové proudnice s nízkou účinností hašení.
Antonín VEJRAŽKA, Severočeské doly, a.s.,
foto archiv autora
 

 

Toxikologie lesních požárů

Požáry travních porostů, zemědělských ploch a především lesů, představují závažný technický a zdravotnický problém, stejně jako jsou problémem pro životní prostředí. Lesní požáry ničí stromy, keře, připravenou lesní produkci, stavby a zařízení. Většina lesních požárů vzniká v terénech těžko přístupných požární technice s nedostatkem vody pro hasební zásah. V důsledku požárů se snižují ochranné a ostatní užitečné vlastnosti lesa, využívání lesních zdrojů, ničí se vzácná flóra a fauna a plánovité řízení lesního hospodářství. Z pohledu životního prostředí mohou požáry způsobit odstranění rostlinného krytu a následkem toho rozvrat ekologické stability ve smyslu dezertifikace, eroze, sesuvů, povodní apod. Při vzniku požáru v turistické oblasti s vysokou hustotou lidí je velké nebezpečí výskytu vážných nehod a zranění. Kouř z lesních požárů působí negativně na lidské zdraví a většina obětí zemře nikoliv na důsledky popálenin, ale na otravu toxickými zplodinami hoření.
 
 
Statistika lesních požárů
Počty požárů i škody jimi způsobené se sledují na území Čech již přes sto let, ale úplné časové řady lze sledovat až po 2. světové válce. Pro posouzení vývoje počtu požárů jsou většinou dostatečné údaje za deset let.
 
 
V České republice vzniklo za posledních deset let, tj. od roku 1999, 8732 požárů s celkovou přímou škodou 272 378 000 Kč (přímou škodou způsobenou požárem se rozumí vlastní škoda na majetku způsobená ohněm – většinou účetní hodnota, bez ohledu na další náklady spojené s vyčištěním lesního pozemku, vysázením nového porostu apod.). Průměrná škoda způsobená lesními požáry v tomto období činila 31 193 Kč.
 
 
Počty požárů v lesích jsou ovlivněny klimatickými podmínkami – proto se v suchém roce 2003 tato skutečnost projevila nejvyšším ročním počtem požárů (1712). Nejnižší počet požárů (450) byl zaznamenán v roce 2001. Nejvyšší škody způsobené lesními požáry byly evidovány v roce 1999, a to 48 640 400 Kč, nejnižší škody, které byly vyčísleny částkou 14 861 600 Kč, pak v roce 2008. Včasnými a účinnými zásahy jednotek požární ochrany a občanů při požárech byly na majetku uchráněny hodnoty v celkové částce 2 155 035 000 Kč. Ve sledovaném období bylo při lesních požárech usmrceno čtrnáct osob (nejvíce v roce 2004 – 6 osob) a zraněno 191 osob (nejvíce v roce 2003 – 38 osob).
 
 
Z rozboru statistiky Jihočeského kraje, rovněž od roku 1999, vyplynulo, že v tomto období vzniklo na území Jihočeského kraje (již bez okresu Pelhřimov) 745 požárů s celkovou přímou škodou 25 083 300 Kč, což znamená, že průměrná škoda na jeden požár činí 33 668 Kč, to je o 2 475 Kč více než celostátní průměr. Uchráněné hodnoty v kraji byly vyčísleny částkou 165 884 000 Kč. Došlo k usmrcení jedné osoby v roce 1999 a ke zranění šestnácti osob (nejvíce v roce 2000 – 4 osoby).
 
 
Z porovnání výměry lesů v České republice a v Jihočeském kraji vyplývá, že Jihočeský kraj se podílí na celkové výměře lesů 12,3 %. Podíl počtu požárů lesů vzniklých v Jihočeském kraji na celkové požárnosti lesů činí 8,5 %, přímých škod 9,2 %, usmrcených osob 7,1 % a zraněných osob 8,3 %. Všechny údaje jsou nižší, než by odpovídalo procentní výměře lesů v Jihočeském kraji.
 
 
Z velkých požárů je nutné zmínit požár z roku 2003 na Jindřichohradecku, kde nedaleko obce Hrdlořezy došlo k požáru lesa a rašeliny. Shořelo 16 ha lesa a 3,5 ha rašeliny a zásah profesionálních, dobrovolných i vojenských jednotek požární ochrany trval téměř týden. Jako nejpravděpodobnější příčina vzniku požáru bylo stanoveno vznícení rašeliny od žhavých částí výfukového potrubí mechanizace na těžbu rašeliny. Celková škoda činila 4 686 000 Kč.
 
 
Dalším významným lesním požárem z posledních let je požár lesa v Národním parku České Švýcarsko, kde se oheň rozšířil na plochu 25 ha ve skalnaté a těžko přístupné oblasti. S tímto požárem bojovalo po dobu osmi dní asi 900 profesionálních i dobrovolných hasičů. Příčinou vzniku požáru byl odhozený nedopalek cigarety.
 
 
Ze statistických šetření lze doložit, že požárem jsou nejvíce ohroženy jehličnaté kultury a mlaziny. Jehličnany jsou snadno zápalné pro svůj obsah pryskyřic a silic, listnáče jsou odolnější hlavně proto, že mají v listech vyšší obsah vody. Mladé porosty jsou ohněm více napadány buď pro nízký zápoj a s tím související výskyt snadno zápalných travin, nebo naopak pro hustý zápoj s usychajícími spodními větvemi, které při požáru travin či jiné přízemní vegetace snadno vzplanou [10].
 
 
Lesní požárLesní požárToxické látky
I když chemické složení kouře a zastoupení jednotlivých toxických látek závisí na mnoha faktorech, nejvýznamnějším z nich je samotný hořící materiál. Jsou materiály, které při hoření produkují velké množství jedovatých látek, jako např. plasty nebo pneumatiky. Také hořící les, při němž je spalováno velké množství biomasy, uvolňuje do ovzduší obrovské množství škodlivých chemických látek. Jejich systematickým výzkumem se zatím nikdo hlouběji nezabýval. Hlavními polutanty jsou oxid uhelnatý, oxid siřičitý, oxidy dusíku a velké množství dosud neznámých látek [2]. Během fáze doutnání dochází převážně k emisím acetonitrilu, acetonu, benzenu a toluenu. Při velkém lesním požáru blízko Mexico City byl v plynných emisích nalezen také kyanovodík, amoniak, formaldehyd, methanol, kyselina octová a mravenčí, velké množství nasycených a nenasycených uhlovodíků, polyaromatické uhlovodíky a řada dusíkatých organických sloučenin [12]. Právě dusíkaté organické sloučeniny by mohly být příčinou vysoké akutní toxicity kouře z lesních požárů. Většinou se jedná o heterocyklické sloučeniny typu alkaloidů [6]. Spolu s nanočásticemi uhlíku (sazemi) vytváří aerosol [4] s vysokou inhalační toxicitou [9].
 
 
Lesní požáry, které zasáhly v říjnu roku 2003 jižní Kalifornii, vyvolaly u mnoha dětí dušnost a další respirační problémy (bronchitida, kašel, bolesti v krku apod.). Především byly postiženy děti s astmatem, u nichž špatná kvalita vzduchu zhoršila příznaky nemoci [5]. Včasně vydaná doporučení občanům zahrnovala zákaz venkovních aktivit. Jejich součástí bylo i použití improvizovaných prostředků ochrany dýchacích cest, které rovněž snížilo riziko respiračních problémů způsobené silným kouřem.
 
 
Při lesních požárech vzniká celá řada látek znečišťujících životní prostředí [3, 7], které obsahují atomy uhlíku a vodíku, tvořené dvěma a více benzenovými jádry v různém uspořádání. Jedná se o tzv. polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), které představují velmi širokou škálu různých látek řadících se mezi perzistentní organické polutanty. Některé studie uvádějí, že až 50 % těchto látek je uvolňováno do atmosféry právě z lesních a prérijních požárů [11]. Látky vykazují tyto vlastnosti: zvýšenou karcinogenitu, mutagenitu, teratogenitu, genotoxicitu, hepatotoxicitu, nefrotoxicitu a poruchu krvetvorby. Tyto látky rovněž vyvolávají zvýšení hladiny cholesterolu v krvi, potlačení imunitního systému (imunosuprese), poruchy reprodukce a další zdravotní komplikace. Jejich nebezpečnost je umocněna tím, že jsou velmi stabilní (perzistentní, tj. mají schopnost odolávat přirozeným rozkladným procesům) a mohou se šířit atmosférou na velké vzdálenosti ve formě konjugátu s částicemi sazí a prachových zrn a ohrožovat i odlehlá území. Vlastní zdravotní dopad PAH se mění v závislosti na koncentraci, době působení, způsobu expozice (vdechnutí, příjem v potravě, působení na kůži apod.), věku, zdravotnímu stavu a genetické dispozici jednotlivé osoby, ale i na dalších faktorech.
 
 
Mezi toxikologicky významné organické polutanty, které v menší míře vznikají při lesních požárech, se řadí také polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF) [1]. V případě, kdy se PCDD nebo PCDF dostanou do životního prostředí, mohou zde existovat jak v plynné fázi, tak adsorbované na malých částečkách. Dále se mohou ukládat do zemin, na vegetaci a usazovat se v sedimentech na dně vodních ploch. Do organismu mohou být vdechnuty nebo požity s kontaminovanými potravinami (ryby, mléčné výrobky apod.). Nebezpečí těchto látek spočívá v tom, že jsou nebezpečné i ve stopových koncentracích. U lidí mohou v akutní fázi otravy vyvolat bolesti hlavy, zvracení, podráždění kůže a očí, poruchy imunitního systému, poškození jater a při chronické otravě výrazně zvýšit pravděpodobnost onemocnění rakovinou a riziko poškození zdravého vývoje plodu.
 
 
Hoření biomasy s obsahem reziduí některých herbicidů (např. triclopyr, dichlorprop, dicamba) může vést k produkci dioxinu (2,3,7,8-tetrachlordibenzo-p-dioxin), plynného chlóru, kyanovodíku, fosgenu a dalších toxických látek [3]. Herbicidy se používají v lesním hospodářství k likvidaci nežádoucích rostlin, např. plevelů, křovin, pařezů a náletových dřevin. Dále jsou určeny k potlačení růstu a k hubení plevelných rostlin, popřípadě k úplnému potlačení růstu všech rostlin na plochách, které slouží k technickým účelům (sportoviště, železnice apod.). Při hoření lesa představují tyto uvedené chemické sloučeniny určité nebezpečí, ale vzhledem k relativně malým aplikačním dávkám a poměrně rychlému rozkladu, je toto nebezpečí spíše teoretické.
 
 
Závěr
Vystavení zvýšené úrovni oxidu uhelnatého, aldehydům a těkavým organickým sloučeninám (benzen, toulen, xyleny, kyselina octová, naftalen, fenol, alkany, deriváty benzenu) může způsobit krátkodobé nepříznivé zdravotní problémy v důsledku lesního požáru. Mezi zdravotní komplikace se především řadí kašel, dráždění očí, dušnost, bolesti hlavy, únava, závratě a nevolnost. Dlouhodobé nepříznivé zdravotní účinky zahrnují zhoršení dýchacích funkcí a zvýšení rizika vzniku rakoviny. Tyto projevy jsou vyvolány PAH a dalšími částečně těkavými organickými polutanty, z nichž některé mohou být také karcinogenní. Mezi další toxické látky s tímto účinkem se řadí aldehydy, zejména pak formaldehyd, acetaldehyd a akrylaldehyd.
 
 
V souvislosti s výše popsanými projevy existuje celá řada faktorů, které ovlivňují míru zdravotních komplikací z lesních požárů. Mezi tyto faktory se především řadí koncentrace jednotlivých toxických látek ve vdechovaném vzduchu, doba expozice, fyzická zátěž a celkový zdravotní stav jedince. Konkrétní složení kouře dále závisí na složení biomasy, její vlhkosti, přítomnosti herbicidů či jiných pesticidů, teplotě hoření a na materiálech v hořícím lese (plasty, gumy apod.). Navíc se kouř z lesních požárů může smísit nebo dokonce reagovat s městskými nebo průmyslovými polutanty a způsobit vznik dalších sekundárních produktů. Vlivem působení slunečního záření, mohou tyto sekundární produkty (tj. uhlovodíky, těkavé organické sloučeniny, oxid uhelnatý) fotochemicky reagovat s hydroxylovými radikály za přítomnosti oxidů dusíku a zvyšovat přízemní hladinu ozónu [8]. Dalším faktorem, který významně ovlivňuje zdravotní rizika plynoucí z lesních požárů, jsou fyzikální vlastnosti inhalovaných částic obsažených v kouři. Částice menší než 2,5 µm jsou více nebezpečné, protože mohou snadněji proniknout do dýchacího systému, vyvolat astma nebo další chronické obstrukční onemocnění plic. Kromě toho se malé částice vyznačují velkou plochou povrchu, která usnadňuje absorpci chemických sloučenin.
 
 
Celkové negativní dopady lesního požáru ovlivňuje zejména meteorologická situace. Kombinace vysoké teploty, nízké relativní vlhkosti vzduchu a silného větru usnadňuje vznik a šíření lesního požáru. Rovněž i nižší nadmořská výška je spojena s nižší vzdušnou i půdní vlhkostí, které částečně zlepšují podmínky pro vznik lesního požáru, na rozdíl od vyšší nadmořské výšky, kde vyšší vzdušná i půdní vlhkost částečně brání vzniku požáru.
 
 
Literatura
[1] Gabos S, Ikonomou MG, Schopflocher DC, et al. Characteristics of PAHs, PCDD/Fs and PCBs in sediment following forest fires in northern Alberta. Chemosphere. 2001; 43: 709-719.
[2] Gooi BS, Koh HL, Ismail M, Izani A. Modeling Air Pollution Due To Forest Fire. J Engineering Sci. 2005; 1: 81–96.
[3] Hart R. The Questionable Practice of Slash Burning. NCAP NEWS/FALL. 1984: 17–21.
[4] Hopkins RJ, Lewis K, Desyaterik Y et al. Correlatuons between optical, chemnical and physical properties of biomass burn aerosols. Geophys Res Lett. 2007; 34: 1–5.
[5] Künzli N, Avol E, Wu J, et al. Health effects of the 2003 Southern California wildfires on children. Am J Respir Crit Care Med. 2006; 174: 1221–1228.
[6] Laskin A, Smith JS, Laskin J. Molecular Characterization of Nitrogen-Containing Organic Compounds in Biomass Burning Aerosols Using High-Resolution Mass Spectrometry. Environ Sci Technol. 2009; 43: 3764–3771.
[7] Nikolaou K, Masclet P, Mouvier G. Sources and chemical reactivity of polynuclear aromatic hydrocarbons in the atmosphere. Sci Total Environ, 1984; 32: 103–132.
[8] Statheropoulos M, Karma S. Complexity and origin of the smoke components as measured near the flame-front of a real forest fire incident: A case study. J Anal Appl Pyrolysis. 2007; 78: 430–437.
[9] Stefanidou M, Athanaselis S, Spiliopoulou C. Health impacts of fire smoke inhalation. Inhalation Toxikology. 2008; 20: 761–766.
[10] Tomášek L. Lesní požáry. Vesmír. 2007; 86: 494–495.
[11] Wilcke W. Polycyclic aromatic hydrocarbons (PAHs) in soil – a review. J. Plant Nutr. Soil Sci. 2000; 163: 229–248.
[12] Yokelson R, Urbanski S, Atlas E, et al. Emissions from forest fires near Mexico City. Atmos Chem Phys Discuss. 2007; 7: 6687–6718.
 
Mgr. Zdeněk HON,
prof. RNDr. Jiří PATOČKA, DrSc.,
Zdravotně sociální fakulta – Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích,
plk. Ing. Ladislav KARDA,
HZS Jihočeského kraje,
foto archiv HZS Jihočeského kraje
 

 

Záchranný útvar HZS ČR v Hlučíně po prvním roce své působnosti

V lednu loňského roku zahájil svoji činnost Záchranný útvar Hasičského záchranného sboru ČR v Hlučíně (dále také jen „útvar“ nebo „ZÚ HZS ČR“). Do struktury sboru byl tento bývalý 157. záchranný prapor Armády ČR začleněn na základě rozhodnutí vlády k 1. lednu 2009. První výročí je vhodnou příležitostí k ohlédnutí a ke zhodnocení, jaké úkoly útvar v tomto období plnil a které činnosti jeho příslušníci zajišťovali.
 
 
Záchranný útvar HZS ČR vznikl na základě zákona č. 260/2008 Sb., kterým se s účinností od 1. ledna 2009 změnil zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Záchranný útvar HZS ČR plní zejména mimořádné úkoly HZS ČR (záchranné a humanitární) a k tomu provádí výcvik. Dále provádí výuku (vstupní příprava příslušníků HZS ČR) a výcvik k získání řidičského oprávnění a ke zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Podílí se na odborné činnosti HZS ČR (trhací práce, strojní služba, potápění, záchranná kynologie).
 
Stavební strojeStavební strojePestrá bilance
Veškerá činnost byla vedena snahou o co největší otevřenost s cílem informovat zejména hasičskou veřejnost o záchranných schopnostech útvaru, jeho technickém vybavení, způsobu vyžadování a nasazování záchranných odřadů při řešení mimořádných událostí. Za tímto účelem se záchranný útvar prezentoval v jednotlivých HZS krajů a na MV-generálním ředitelství HZS ČR. Přímo u útvaru jsme předvedli schopnosti všech hlavních druhů záchranných prostředků vedení generálního ředitelství HZS ČR a ředitelům HZS krajů, následně pak vybraným příslušníkům HZS krajů Jihočeského, Ústeckého, Královéhradeckého, Pardubického, kraje Vysočina, Olomouckého a Zlínského kraje, pracovníkům odborů krizového řízení krajských úřadů, a také starostům obcí Hlučínska a Zbirohu. Komplexně se veřejnosti představil záchranný útvar na květnových Dnech záchranářů v Poděbradech a samozřejmě na dni otevřených dveří v Hlučíně v červnu 2009.
 
 
Příslušníci ZÚ HZS ČR se zúčastnili mnoha součinnostních cvičení, z nichž bych zmínil zejména cvičení „Forest fires“ ve VVP Hradiště (mj. jsme postavili mobilní humanitární základnu pro evakuované osoby) v září 2009. V následujícím období jsme připraveni dále rozvíjet úzkou součinnostní spolupráci s HZS jednotlivých krajů při záchranné činnosti, cvičeních, demolicích a dalších formách všestranné podpory. Navázali jsme spolupráci se záchrannými brigádami Hasičského a záchranného sboru Slovenské republiky, s nimiž plánujeme zorganizovat v roce 2010 společné cvičení. Zvažujeme také zahájení spolupráce s partnery v Polsku.
 
 
Současně jsme uskutečnili částečnou obměnu a nákup techniky pro potřeby autoškoly, chemiků, potápěčů, psovodů, zdravotníků včetně převzetí techniky od Správy státních hmotných rezerv (AV-30, velkokapacitní čerpadlo Sigma 400, soupravu pro dekontaminaci osob SDO a soupravu pro dekontaminaci techniky SDT-2) tak, abychom byli kvalitněji připraveni k plnění záchranných úkolů. Samozřejmostí je trvalá zdokonalovací příprava a výcvik našich specialistů – záchranářů v jednotlivých odbornostech.
 
 

Stanové městečkoStanové městečko

V roce 2009 se příslušníci záchranného útvaru podíleli na řešení mimořádných úkolů HZS ČR. Provedli 27 zásahů, z nichž nejvýznamnější byla pomoc při lokálních povodních v červnu a červenci v krajích Jihočeském, Ústeckém, Olomouckém, Moravskoslezském a Zlínském. Historicky první zásah jsme provedli v únoru v Hodoníně, kde se naši specialisté podíleli na likvidaci ptačí chřipky.
 
 
Vzhledem ke skutečnosti, že při zahájení činnosti scházelo záchrannému útvaru 75 příslušníků (zůstali v Armádě ČR nebo ukončili služební poměr) z celkového plánovaného počtu 195, uplynulý rok se nesl ve znamení nepřetržitého hledání, výběru a přijímání vhodných kandidátů. Naplnit plánované počty se nám sice nepodařilo, ale podařilo se najít vhodné kandidáty na většinu klíčových funkcí (hlavní ekonom, interní auditor, právník, psycholog, velitel roty Zbiroh). V současné době útvaru chybí ještě 17 příslušníků (5 - Hlučín a 12 - Zbiroh), počty chceme doplnit do května 2010.
 
 
S přijetím nových příslušníků HZS ČR samozřejmě souvisí i jejich vstupní příprava. Navíc pokračuje získávání odborné způsobilosti stávajících příslušníků útvaru a u některých z nich i doplňování středoškolského vzdělání. To vše musíme skloubit tak, abychom splnili základní poslání našeho útvaru – být připraveni k poskytování záchranné pomoci.
 
 
Významným mezníkem v rozvoji záchranného útvaru bylo rozhodnutí o změně organizační struktury s úkolem vytvořit dnem 1. července 2009 „Záchrannou rotu ve Zbirohu“ z důvodu zabezpečení přímé podpory HZS ČR v českých krajích a vytvoření zázemí pro hlavní síly záchranného útvaru při řešení mimořádných událostí v těchto regionech. Tento úkol je velmi náročný jak z hlediska personálního, přípravy nových příslušníků HZS ČR, tak technického, organizačního a ekonomického. Všechny kroky jsou směřovány tak, aby k 1. dubnu 2010 byla činnost ve Zbirohu zahájena a komplexní základní připravenost jednotky k plnění záchranných úkolů byla zabezpečena do konce roku 2010.
 
 
V současné době má ZÚ HZS ČR tři záchranné jednotky (roty) – dvě v Hlučíně a jednu ve Zbirohu, v celkovém počtu 150 hasičů-záchranářů. Své uplatnění mezi nimi nalezlo také pět žen-záchranářek ve funkcích chemiků, zdravotního instruktora a psovoda.
 
 

PsovodPsovod

Dalším důležitým úkolem záchranného útvaru bylo vytvořit technické, ubytovací a organizační podmínky pro zapojení do vzdělávacího systému HZS ČR, konkrétně od května 2009 zahájit činnost autoškoly (skupiny 0/B, RB/C, RC/D, RC/C+E) a od ledna 2010 modul I vstupní přípravy příslušníků HZS ČR. Oba úkoly byly splněny a v současné době u záchranného útvaru probíhají kurzy autoškoly a vstupní příprava příslušníků HZS ČR. Instruktoři autoškoly provádějí podle potřeby a možností školení odborné způsobilosti řidičů také u HZS krajů. V roce 2009 absolvovalo v Hlučíně autoškolu 122 příslušníků HZS ČR (skupiny B-3, D-15, C-18, C+E-86).
 
 
Jedním z úkolů, které záchranný útvar plní, je spolupodílet se na odborných úkolech HZSČR v odbornostech potápěčské, trhacích prací, kynologické a strojní služby. V oblasti strojní služby a trhacích prací se naši specialisté aktivně podílejí na přípravě a tvorbě koncepčních dokumentů a návrhů dalších postupů. Vhodné kandidáty na specialisty potápěče a kynologa, kteří by splnili všechna kritéria služebního poměru, zatím nemáme, ale věřím, že překonáme i tento problém.
 
 
V neposlední řadě bych chtěl zdůraznit, že jsme v roce 2009 začali plnit úkoly jako organizační složka státu a samostatná účetní jednotka v novém programovém systému, což kladlo nelehké požadavky na náš ekonomický úsek a jsem rád, že jsme se s tím vyrovnali bez větších problémů.
 
 
Zaměření činnosti v roce 2010
  • personální doplnění záchranného útvaru,
  • projekt IOP (integrovaný operační program) – pořízení záchranné speciální techniky,
  • rozvíjení a prohlubování spolupráce s HZS krajů a záchrannými brigádami na Slovensku,
  • zabezpečení plnění úkolů záchranného útvaru ve Zbirohu,
  • plnění vzdělávacích úkolů HZS ČR (modul I a autoškola),
  • příprava a zahájení zdokonalovacího výcviku řidičů HZS ČR (od 2. pololetí 2010),
  • rekonstrukce a modernizace budovy jednotek záchranářů,
  • vytvoření pracoviště chemické a technické služby.
Nasazení techniky při sněhové kalamitěNasazení techniky při sněhové kalamitěNáročná prověrka schopností
V době, kdy připravuji tento článek, se příslušníci útvaru právě vrátili ze záchranných (zejména vyprošťovacích) prací při mimořádné sněhové kalamitě v lednu tohoto roku v krajích Středočeském, Královéhradeckém, Pardubickém, Vysočina a Jihomoravském. Tyto práce byly specifické nejen tím, že se poprvé vyzkoušelo preventivní nasazení záchranného útvaru u HZS krajů, kde byly očekávány a předpokládány nejkomplikovanější mimořádné události. Zároveň byly v praxi prověřeny naše možnosti a schopnosti provést operativní přesun sil a prostředků do dalších krajů. Pozitivní ohlasy na práci příslušníků našeho útvaru byly velmi pozitivní, což je pro nás, hlučínské (nyní už i zbirožské) záchranáře největším oceněním.
 
 
Bližší informace o Záchranném útvaru HZS ČR můžete najít na www.hzscr.cz/hlucin.
 
plk. Ing. Radim ŘEHULKA,
velitel Záchranného útvaru HZS ČR, foto archiv útvaru
 

 

Výsledky předsednictví Francie, České republiky a Švédska v Radě EU v oblasti civilní ochrany

S ukončením předsednictví Švédska v Radě EU ke dni 31. prosince 2009 dospěla ke svému závěru také práce tzv. předsednického tria, které kromě již zmiňovaného Švédska tvořila Francie (předsednictví v Radě EU od 1. července 2008 do 31. prosince 2008) následovaná Českou republikou (předsednictví od 1. ledna 2009 do 30. června 2009).
 
 
Toto období bylo na politické úrovni ve znamení diskusí a následného vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Další důležitou záležitostí bylo přijetí Stockholmského programu, jenž definuje priority a parametry pro další rozvoj v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti na období let 2010 až 2014 a reflektuje zájmy evropských občanů. Evropská unie postupně buduje systém krizového managementu. Jeho základním principem je přístup zahrnující všechna potenciální rizika, jenž pokrývá jak živelní, tak lidmi způsobené katastrofy, včetně teroristických útoků a který se zabývá celkovým cyklem vývoje katastrofy, tj. prevencí, připraveností, odezvou a obnovou území uvnitř i vně Evropské unie.
 
Nejdůležitější oblasti
 Koordinovaná opatření EU pro krize a mimořádné události (CCA)
Již čtvrté cvičení (CCAEX09) v této oblasti proběhlo ve dnech 25. až 29. září 2009 během švédského předsednictví. Přípravy na toto cvičení byly však zahájeny již během našeho předsednictví, a proto byla Česká republika velmi aktivně zapojena. Scénář cvičení kombinoval únos osob ve fiktivní africké zemi s údajnou hrozbou použití antraxu a kybernetický útok velkého rozsahu na několik členských zemí. Následný seminář, pojmenovaný „Výzvy pro budoucnost“, identifikoval klíčové oblasti, jakou je např. potřeba lepšího systému pro sdílení informací.
 
Civilní ochrana
Spolupráce na úrovni EU v oblasti civilní ochrany se i nadále vyvíjí v souladu s rozhodnutím o ustanovení Mechanismu Společenství civilní ochrany z roku 2001 (revize 2007) a vytvořením finančního nástroje z roku 2007. Mechanismus civilní ochrany byl zřízen na podporu a usnadnění mobilizace a koordinace asistenčních zásahů v oblasti civilní ochrany v případech závažných mimořádných událostí v EU i mimo ni. Mechanismus a jeho Monitorovací a informační centrum (MIC) byly dosud aktivovány více než stokrát, přičemž počet aktivací se v uplynulých letech prudce zvyšuje (více na http://ec.europa.eu/environment/civil/index.htm). V roce 2009 obdržel MIC více než třicet žádostí o pomoc a intervenci, které pokrývaly území tří kontinentů - Evropy, Afriky a Asie. Mezi hlavní mimořádné události patřily záplavy v Namibii a Tádžikistánu, zemětřesení v Itálii, tajfun na Taiwanu a lesní požáry během léta v jižní Evropě. Při mnohých misích bylo využito i zkušeností českých expertů, obzvláště během českého předsednictví. Získané zkušenosti z těchto intervencí představují dobrý základ pro zlepšení spolupráce v oblasti civilní ochrany.
 
Pokrok byl také dosažen v oblasti prevence a připravenosti. V červnu 2009, během českého předsednictví, byly přijaty Závěry Rady ohledně zvyšování informovanosti obyvatel EU o civilní ochraně. Tyto Závěry vyzývají členské státy a Komisi, aby poskytovaly obyvatelstvu cílené informace o tom, co dělat před, během a po mimořádné události. To mimo jiné přispěje i k větší bezpečnosti záchranářů. V listopadu 2009 byly přijaty Závěry Rady o rámcovém přístupu Společenství k prevenci mimořádných událostí v EU. Závěry vyzývají Komisi a členské státy ke zlepšení znalostních preventivních strategií, spolupráci zainteresovaných účastníků a zvýšení efektivnosti existujících finančních a legislativních nástrojů.
 
Dne 11. února 2009 byla v Bruselu podepsána Společná tripartitní deklarace za účasti českého předsednictví (za Radu EU), Komise a Evropského parlamentu. Každoročně bude 11. únor slaven jako den jednotného evropského čísla tísňového volání 112.
 
Došlo také k dalšímu zkvalitnění odezvy civilní ochrany na mimořádné události velkého rozsahu, především prostřednictvím modulů civilní ochrany. Moduly jsou vytvářeny z národních zdrojů jednoho nebo více členských států na dobrovolné bázi. Jsou dostupné pro širokou škálu mimořádných událostí s důrazem na jejich flexibilitu, mobilitu, nezávislost, soběstačnost a interoperabilitu, především pak musí být schopny nasazení ve velice krátkém časovém okamžiku. Do října 2009 bylo Komisí zaregistrováno již 85 modulů civilní ochrany a tato práce pokračuje. V uplynulém roce byly moduly civilní ochrany nasazovány především pro oblast lesních požárů.
 
V posledních letech došlo k výraznému rozvoji spolupráce s Organizací spojených národů (OSN). V listopadu 2008 Rada vyzvala Komisi ke zkvalitnění spolupráce s OSN prostřednictvím opatření vedoucích ke zvýšení synergie akcí, např. rozvojem koordinace relevantních cvičení EU a OSN. V uplynulém roce se ve spolupráci s OSN uskutečnila dvě cvičení, a to INSARAG v Arménii v březnu 2009 a EU-SweNorEx v květnu 2009 ve Švédsku.
 
Snižování rizik
 Dne 18. května 2009 přijala Rada Závěry o strategii EU pro podporu snižování rizik v rozvojových zemích. Tyto Závěry schvalují celkové cíle a hlavní oblasti pro intervence a žádají Komisi připravit, v úzké spolupráci s členskými státy, Implementační plán objasňující klíčové akce, odpovědnosti, hlavní nástroje a posloupnost implementace. Proto byla zřízena Řídící skupina pro snižování rizik, která v současnosti požadovaný Implementační plán připravuje.
 
Humanitární pomoc
Byl rozšířen a adaptován mandát pracovní skupiny nově nazývané „Pracovní skupina pro humanitární a potravinovou pomoc“. Komise poskytuje humanitární pomoc obětem živelních nebo lidmi způsobených katastrof ve třetích zemích. V roce 2009 Komise poskytla pomoc jako reakci na humanitární krizi v 56 zemích v celkové výši 920 miliónů EUR.
 
Chemické, biologické, radiologické a nukleární hrozby a rizika(CBRN)
Konference CBRN, která se konala v lednu 2009 v Praze, přivítala závěrečnou zprávu tzv. CBRN Task Force založené Komisí počátkem roku 2008. Rada JHA přijala v listopadu 2009 Závěry Rady se zvláštním zaměřením na implementaci klíčových akcí z Akčního plánu CBRN.
 
Ochrana kritické infrastruktury
Narušení nebo zničení kritické infrastruktury může způsobit vážné přeshraniční účinky, proto se tato problematika řeší i na úrovni EU. V lednu 2009 vstoupila v platnost Směrnice Rady 2008/114/EC, o určování a označování evropských kritických infrastruktur a posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu. Ta představuje první krok redukce zranitelnosti takovýchto infrastruktur, se zvláštním zaměřením na oblast dopravy a energetiky. Práce na programu ochrany evropských kritických infrastruktur pokračují i nadále, a to včetně spolupráce se třetími zeměmi a vývojem Výstražné a informační sítě kritické infrastruktury (CIWIN).
 
Závěr
Nyní již pomyslnou štafetu převzalo nové předsednické trio, působící ve složení Španělsko, Belgie a Maďarsko. Toto trio v mnoha oblastech pokračuje a navazuje na dosud vykonanou práci. Může nás těšit, že Česká republika přispěla k úspěchu při plnění osmnáctiměsíčního programu tria předsednictví nemalou měrou, což bylo velice pozitivně ohodnoceno i na mezinárodní úrovni.
 
kpt. Ing. Daniel DITTRICH,
MV-generální ředitelství HZS ČR
 

 

Cvičení orgánů krizového řízení v zónách havarijního plánování jaderných elektráren

Mezi významná jaderná zařízení ve smyslu ustanovení § 2 písm. h) zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, patří v podmínkách České republiky zejména obě jaderné elektrárny, patřící do skupiny ČEZ, a.s., která je držitelem povolení k provozu jaderného zařízení.
 
 
Mírové využití jaderné energie se stalo přirozenou součástí energetického mixu řady vyspělých států naší planety. Výjimkou není ani Česká republika. Bez ohledu na to jaký typ reaktoru bude zvolen, lze předpokládat, že jaderné elektrárny budou mít zásadní vliv na rozvoj ekonomiky i v budoucnu. V celosvětovém kontextu zatím neexistuje lepší energetický zdroj, který by současně pokryl rostoucí nároky na energii a přitom nepřispíval ke zhoršování životního prostředí.[1]
 
 
Zasedání ústředního krizového štábuZasedání ústředního krizového štábuZóna havarijního plánování
Zóna havarijního plánování (ZHP) je oblast v okolí jaderného zařízení, v níž jsou na základě výsledků rozborů možných následků radiační havárie uplatňovány požadavky z hlediska havarijního plánování a ochrany obyvatelstva pro případ radiační havárie. Pro Jadernou elektrárnu Temelín (obr. 1) se ZHP, která zasahuje na území Jihočeského kraje a správní obvody obecních úřadů obcí s rozšířenou působností (ORP) České Budějovice, Týn nad Vltavou, Písek, Prachatice, Tábor a Vodňany, člení na dvě pásma. Vnitřní část je tvořena plochou kruhu o poloměru 5 km (hranice vnitřní části ZHP) se středem v kontejnmentu prvního výrobního bloku a správním územím obcí, které se nacházejí na hranici uvedeného kruhu. Do vnitřní části ZHP jsou s ohledem na náročnost přípravy a provedení  evakuace zahrnuty i větší obce ležící na rozhraní vnitřní a vnější části ZHP (např. Týn nad Vltavou). Celkem se jedná o pět obcí s celkovým počtem téměř deset tisíc obyvatel. V případě radiační havárie je pro toto území plánováno vyrozumění orgánů a organizací a provedení neodkladných ochranných opatření bez ohledu na směr šíření radioaktivních látek a bez ohledu na výsledky monitorování radiační situace.
 
 
Vnější část ZHP je tvořena plochou mezikruží o poloměru 5 až 13 km, tj. hranicí vnitřní části ZHP a kruhem o poloměru 13 km se středem v kontejmentu prvního výrobního bloku a správním územím obcí, které se nacházejí na hranici uvedeného kruhu. Tato část zóny zahrnuje celkem 31 obcí s více než 17 tisíci obyvateli. V případě radiační havárie je pro toto území plánováno vyrozumění orgánů a organizací a provedení neodkladných ochranných opatření bez ohledu na směr šíření radioaktivních látek a bez ohledu na výsledky monitorování radiační situace s výjimkou evakuace osob, která by byla prováděna na základě doporučení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) v závislosti na výsledcích monitorování radiační situace a reálných meteorologických podmínkách.[2]
 
 
Zóna havarijního plánování Jaderné elektrárny Dukovany (obr. 2) je rozdělena do tří pásem představujících kružnice (pásma) o poloměrech 5 km, 10 km a 20 km od středu jaderné elektrárny. Zóna zasahuje na území dvou krajů, a to kraje Vysočina a Jihomoravského kraje a správní obvody obecních úřadů ORP Třebíč, Náměšť nad Oslavou, Moravské Budějovice, Velké Meziříčí (kraj Vysočina) a Ivančice, Rosice, Znojmo, Moravský Krumlov (Jihomoravský kraj). V celé ZHP se nachází celkem 165 obcí s více jak 95 tisíci obyvateli. V pásmu o poloměru 5 km je 8 obcí se 4 tisíci obyvateli, v pásmu 5 až 10 km je 30 obcí s více jak 9 tisíci obyvateli a v pásmu 10 až 20 km je 127 obcí s více jak 82 tisíci obyvateli [3].
 
 
Ochranná opatření
Pro území ZHPjsou plánována v souladu s vyhláškou SÚJB č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, ve znění vyhlášky č. 499/2005 Sb., ochranná opatření k omezování ozáření osob a životního prostředí při radiační mimořádné události, kterými jsou:
 
 
  • neodkladná ochranná opatření zahrnující ukrytí, jodovou profylaxi a evakuaci obyvatelstva,
  • následná ochranná opatření zahrnující přesídlení, regulaci požívání radionuklidy kontaminovaných potravin, vody a krmiv.
Ochranná opatření při radiačních haváriích se provádějí vždy, jsou-li odůvodněna větším přínosem, než jsou náklady na opatření a škody jimi způsobené, a mají být optimalizována co do formy, rozsahu a trvání tak, aby přinesla co největší rozumně dosažitelný přínos. Ochranná opatření mají formu plánů konkrétních činností pro příslušné sektory ZHP.
 
 
Vnější havarijní plány
Pro obě ZHP jsou v souladu s ustanovením § 10 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení § 27 vyhlášky č. 328/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb., zpracovány plány k provádění záchranných a likvidačních prací v okolí zdroje nebezpečí - vnější havarijní plány. Z hlediska atomového zákona je vnější havarijní plán souborem plánovaných opatření k likvidaci radiační nehody nebo radiační havárie a k omezení jejich následků, který se zpracovává pro ZHP. Zpracovateli plánů jsou příslušné hasičské záchranné sbory krajů (HZS Jihočeského kraje pro ZHP Jaderné elektrárny Temelín a HZS kraje Vysočina jako koordinující HZS kraje v případě ZHP Jaderné elektrárny Dukovany) ve spolupráci s dotčenými obecními úřady ORP a dotčenými správními úřady, a to na základě podkladů předaných držitelem povolení k provozu jaderného zařízení, podkladů připravených dotčenými krajskými úřady, obcemi a jednotlivými složkami integrovaného záchranného systému (IZS). Obsah zpracovaných vnějších havarijních plánů odpovídá příloze č. 2. k vyhlášce č. 328/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb., a člení se na informační část, operativní část a plány konkrétních činností.
 
 
V souladu s ustanovením § 28 odst. 2 vyhlášky č. 328/2001 Sb., se vnější havarijní plán prověřuje minimálně jedenkrát za tři roky cvičením. Tato vícestupňová cvičení se zahrnují do plánu cvičení orgánů krizového řízení na tříleté období, který je každoročně upřesňován a schvalován Bezpečnostní radou státu (BRS). Podpůrně je využíván materiál „Zásady pro přípravu a provedení cvičení orgánů krizového řízení České republiky“, rovněž projednaný a schválený BRS.
 
 
Poznatky ze cvičení
„ZÓNA 2008“
Podle Plánu cvičení orgánů krizového řízení na léta 2007 až 2009, schváleného usnesením BRS ze dne 18. ledna 2007 č. 3, proběhlo ve dnech 26. až 28. listopadu 2008 vnitrostátní vícestupňové cvičení orgánů krizového řízení vybraných ústředních správních úřadů (ÚSÚ), kraje Vysočina a Jihomoravského kraje pod názvem „ZÓNA 2008“, se zaměřením na řešení mimořádné události 3. stupně vzniklé v důsledku simulované havárie na ČEZ, a.s., Jaderné elektrárně Dukovany[4].
Cílem cvičení, které probíhalo ve čtyřech obdobích za simulované meteorologické situace, bylo
 
 
a) procvičit
  • činnost ÚSÚ a jejich pracovních orgánů, krajů a obcí při odezvě na vznik radiační havárie včetně přijímání neodkladných a následných ochranných opatření při vzniku mimořádné události 2. stupně a následně 3. stupně,
  • činnost při sdělování informací médiím a informování obyvatelstva,
  • činnost sil a prostředků složek IZS, včetně vyčleněných sil a prostředků Armády ČR a dotčených subjektů při plnění vybraných úkolů podle vnějšího havarijního plánu,
b) prověřit
  • informační toky po horizontální i vertikální linii podle vnějšího havarijního plánu a podle platných mezinárodních úmluv pro případ radiační mimořádné situace,
c) ověřit
  • zpracované dokumenty, zejména vnitřní a vnější havarijní plán[4].
 
 

Jaderná elektrárna DukovanyJaderná elektrárna Dukovany

Cvičení se uskutečnilo v prostorách Jaderné elektrárny Dukovany, na pracovišti Ústředního krizového štábu (ÚKŠ), krizových štábů dotčených ÚSÚ, krizových štábů krajů a ve vyčleněných prostorech pro praktické činnosti. Za přípravu, provedení a vyhodnocení cvičení odpovídalo Ministerstvo vnitra-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (MV-GŘ HZS ČR) v součinnosti ČEZ, a.s., SÚJB, Ministerstvem obrany a dotčenými ÚSÚ a orgány kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Cvičení se zúčastnila řada hostů a pozorovatelů, včetně zahraničních. Cvičení probíhalo podle zpracované dokumentace bez zásadního narušení. Novinkou proti předchozím cvičením bylo úspěšné využití videokonference mezi pracovištěm ÚKŠ, krizovými štáby kraje Vysočina a Jihomoravského kraje a pracovištěm Krizového koordinačního centra SÚJB.Přestože bylo možné v rámci vyhodnocení cvičení konstatovat, že stanovené cíle byly splněny, byla v průběhu cvičení identifikována řada dílčích problémů, které byly ve vyhodnocení (schváleno usnesením Výboru pro civilní nouzové plánování ze dne 26. května 2009 č. 311) uvedeny a k jejichž řešení byly stanoveny následující úkoly a opatření [5]:
  • popsat systém zajištění údajů o předpovědi a skutečné situaci při radiační havárii, včetně úkolů a odpovědnosti jednotlivých úřadů v tomto systému (SÚJB, do 30. listopadu 2009, splněno),
  • zhodnotit současný stav vnějších havarijních plánů pro ZHP jaderných elektráren, projednat s dotčenými resorty způsoby řešení jednotlivých opatření a následně připravit pokyny pro provedení jejich aktualizace s důrazem na plány konkrétních činností (MV, do 31. května 2009, splněno),
  • provést aktualizaci vnějších havarijních plánů podle vydaných pokynů s důrazem na plány konkrétních činností (HZS kraje Vysočina, HZS Jihomoravského a Jihočeského kraje, do 31. října 2009, splněno),
  • zpřesnit systém, způsob, formu a prostředky pro předávání informací a hlášení mezi ÚSU; zpřesnit odpovědnost operačních center, dle článku 8 odst. 6 Statutu ÚKŠ (MV, řeší se),
  • zpracovat metodický materiál pro informování veřejnosti po vzniku radiační havárie (MV, do 31. prosince 2009, splněno – zpracován návrh materiálu, využitelný pro všechny typy mimořádných událostí),
  • vyhodnotit ustavení a činnost ad hoc zřizované odborné pracovní skupiny ÚKŠ pro radiační havárie v průběhu cvičení a předložit návrh na další řešení (MV, do 30. listopadu 2009, splněno – doporučeno tuto odbornou pracovní skupinu v první fázi řešení radiační havárie nezřizovat).
V rámci zpracování vyhodnocení cvičení a k řešení jeho závěrů proběhla řada pracovních jednání zainteresovaných orgánů, v rámci kterých se z velké části dařilo nacházet reálná řešení a tím i odborná nasměrování zejména v oblasti monitorování radiační situace a v úpravě (aktualizaci) vnějších havarijních plánů. Ta byla provedena na základě pokynů MV-GŘ HZS ČR k 31. říjnu 2009. Úpravy se týkaly zejména plánů konkrétních činností (plán záchranných a likvidačních prací, plán evakuace, plán dekontaminace, plán monitorování, plán veterinárních opatření, označování kontaminovaných oblastí). Změna filosofie plánování ochranných opatření v ZHP jaderných elektráren a následné úpravy vnějších havarijních plánů bude předmětem dalších jednání dotčených ministerstev, ÚSÚ a krajských úřadů. V působnosti MV-GŘ HZS ČR byla pro řešení dalších souvisejících otázek zřízena pracovní skupina z vybraných HZS krajů, která bude mít za cíl navrhnout možné (obecné) úpravy vnějších havarijních plánů.
 
 
Příprava cvičení „ZÓNA 2010“
Snahou všech zúčastněných stran je řešit úkoly dlouhodobějšího charakteru v rámci přípravy cvičení „ZÓNA 2010“, která byla zahájena v souladu s Plánem cvičení orgánů krizového řízení na léta 2010 až 2012, schváleným usnesením BRS ze dne 5. října 2009 č. 32. Obsahem cvičení je řešení simulované radiační havárie, tentokrát na Jaderné elektrárně Temelín. Pro tento úkol byl zřízen zpracovatelský tým ze zainteresovaných ÚSÚ a dotčených orgánů a institucí Jihočeského kraje. V rámci týmu byla ustavena řídící skupina (zástupci MV-GŘ HZS ČR, SÚJB, Ministerstva obrany, ČEZ, a.s. – Jaderné elektrárny Temelín, HZS Jihočeského kraje a Krajského úřadu Jihočeského kraje), která se dosud sešla ke dvěma pracovním jednáním. V měsíci listopadu se uskutečnila první plánovací porada kompletního zpracovatelského týmu, na níž byl projednán Záměr k provedení cvičení včetně harmonogramu přípravy, provedení a vyhodnocení cvičení. Záměr, schválený ministrem vnitra dne 17. prosince 2009, předpokládá obdobné cíle a obsah plánovaného cvičení s těmito odlišnostmi:
 
 
  • cvičení je plánováno na dva dny (22. až 23. září 2010) ve třech obdobích,
  • námět cvičení předpokládá jeho zahájení v momentu překlasifikace události na mimořádnou událost třetího stupně (radiační havárie),
  • bude řešena činnost při přijímání neodkladných ochranných opatření při vzniku radiační havárie,
  • bude prakticky procvičena činnost celostátní radiační monitorovací sítě s důrazem na předávání výsledků monitorování, a to letecké monitorovací skupiny (vrtulník Armády ČR + osádka Státního ústavu radiační ochrany s příslušným vybavením) a mobilních monitorovacích skupin (5 osob z HZS ČR, 2 z ČEZ, a.s., 2 ze SÚRO),
  • budou rozvinuta stanoviště pro dekontaminaci osob a stanoviště pro dekontaminaci techniky v prostoru letiště Bechyně (síly a prostředky HZS ČR a Armády ČR),
  • předpokládá se rozvinutí materiální základny humanitární pomoci ze sil a prostředků HZS ČR (Záchranný útvar HZS ČR Hlučín),
  • bude procvičena koordinace požadavků na věcné zdroje na úrovni krizových štábů krajů a ÚKŠ (odborná pracovní skupina ÚKŠ pro koordinaci zabezpečení věcnými zdroji).
Příprava cvičení probíhá v souladu se schváleným harmonogramem, v současné době se dokončuje návrh námětu cvičení.
 
 
Seznam literatury:
[1]   http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/jaderna-energetika/jaderne-elektrarny-cez.html
[2]   Vnější havarijní plán pro zónu havarijního plánování Jaderné elektrárny Temelín (aktualizace říjen 2009)
[3]   Vnější havarijní plán pro zónu havarijního plánování Jaderné elektrárny Dukovany (aktualizace říjen 2009)
[4]   Záměr k provedení cvičení „ZÓNA 2008“, č.j. PO-861-5/OOB-2007 ze dne 30. listopadu 2007
[5]   Vyhodnocení cvičení „ZÓNA 2008“ (schváleno usnesením 43. schůze Výboru pro civilní nouzové plánování ze dne 26. května 2009 č. 311)
[6]   Záměr k provedení cvičení „ZÓNA 2010“, č.j. MV-76501-3/PO-2009 ze dne 26. listopadu 2009.
 
 
plk. Ing. Ivan KOLEŇÁK,
ředitel odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto Milan Vávrů
 

 

Obdobná instituce nám citelně chybí

V Hradci Králové se připravuje výstavba nového celorepublikového střediska pro vzdělávání a výcvik hasičů – Akademie Hasičského záchranného sboru ČR (akademie). Z velké části ji bude financovat Evropská unie prostřednictvím strukturálních fondů. O cílech a realizaci projektu jsme hovořili s genmjr. Ing. Miroslavem Štěpánem, generálním ředitelem HZS ČR.
 
 
genmjr. Ing. Miroslav Štěpán, generální ředitel HZS ČRgenmjr. Ing. Miroslav Štěpán, generální ředitel HZS ČRProč se vedení sboru rozhodlo pro tak rozsáhlý a unikátní projekt?
Záchranné složky všude ve světě musí být připraveny včas, pohotově a efektivně zasáhnout a úspěšně řešit nejrůznější mimořádné události, jako jsou živelní pohromy nebo technologické havárie.
 
 
Proto chceme vybudovat moderní celorepublikové vzdělávací, výzkumné a výcvikové středisko, které bude sloužit  nejen celému Hasičskému záchrannému sboru ČR, ale i jiným složkám integrovaného záchranného systému – policii, zdravotnické záchranné službě a dalším. Česká republika je zřejmě již poslední zemí EU, která obdobné zařízení nemá. A domnívám se, že nám obdobná instituce opravdu citelně chybí.
 
 
Co vlastně bude součástí akademie?
Součástí akademie budou, mimo jiné, vzdělávací zařízení, školní požární stanice, kapacity pro bezpečnostní výzkum, specializované výukové laboratoře a výcvikové prostory–například simulátory, trenažéry nebo prostor pro nácvik součinnosti složek IZS. V areálu bude rovněž vybudován polygon pro praktický výcvik, při kterém si budou moci záchranáři vyzkoušet zásahy v různých specifických prostředích a v podmínkách blížících se reálným krizovým situacím – hala, cvičný úsek dálnice, cvičná železniční trať pro nácvik zásahu na železnici, cvičný tunel, objekty umožňující nácvik zásahu na nejrůznějších technologiích a konstrukcích, nácvik práce ve výšce a nad volnou hloubkou, nácvik hašení ve skutečných objektech – rodinný dům, nákupní centrum atd.
 
 
Obrovskou výhodu akademie spatřuji v tom, že všechny tyto vzdělávací, výzkumné a výcvikové kapacity budou soustředěny na jednom místě a budou vzájemně úzce propojeny. Špičkoví specialisté zde budou moci cvičit a vzdělávat nové záchranáře a přitom využívat a ověřovat i své poznatky z výzkumu, kterému se v akademii budou věnovat. Slibuji si od toho jednoznačně zvýšení kvality vzdělávání a výcviku s jednotným standardem. A proč to nepřiznat, v důsledku by mělo dojít i k zefektivnění celého systému vzdělávání a výcviku v HZS ČR včetně jeho centralizace a k ušetření finančních prostředků, kterých máme opravdu omezené množství.
 
 
Co rozhodlo o tom, že toto centrum vznikne zrovna v Hradci Králové?
Původně byly ve hře i jiné lokality, ale nakonec jsme se rozhodli pro Hradec Králové. Důvodů je několik. Toto město má výhodnou polohu z hlediska dopravní dostupnosti z celé republiky, jsou zde velké možnosti spolupráce s odborníky z vysokých škol v Hradci Králové a Pardubicích, město disponuje nezbytnou navazující infrastrukturou a v blízkých Lázních Bohdaneč sídlí náš Institut ochrany obyvatelstva. Ten by se měl do akademie přestěhovat. Hned vedle budoucího areálu akademie již navíc funguje regionální letiště. A svou roli pro výběr Hradce Králové sehrál také velmi pozitivní postoj vedení města, které se nám od začátku snaží všemožně vycházet vstříc. Věřím, že tato oboustranně výhodná spolupráce bude takto pokračovat i v dalších letech.
 
 
Předpokládám, že Akademie HZS ČR přinese nějaké výhody také regionu.
Jak již jsem uvedl, akademie vznikne v části bývalého vojenského areálu v Hradci Králové s navazujícím regionálním letištěm, jehož některé prostory nejsou v současnosti využity. Tento rozsáhlý projekt tak výrazně napomůže revitalizaci místa a sociálně ekonomickému rozvoji města. Projekt s sebou přinese nová pracovní místa a myslím, že současně podpoří také rozvoj podnikatelské sféry, protože akademie bude pořádat nejrůznější akce, včetně mezinárodních seminářů a konferencí.
 
 
Navíc tím, že v Hradci Králové vznikne takováto záchranářská instituce, bude místní region vlastně ještě lépe chráněn před následky případných mimořádných událostí. Nehledě na možný impuls pro další rozvoj místních akademických, vědeckých a inovačních aktivit. V neposlední řadě se domnívám, že Hradec Králové se nesmazatelně zapíše do „záchranářské mapy“ naší země. V nové Akademii HZS ČR totiž získá velmi prestižní instituci, která nemá nikde jinde v ČR obdoby.
 
 
Jaký je aktuální stav přípravných prací na projektu?
V tuto chvíli jsme v přípravné fázi. Probíhá podrobné projednání celého projektu na národní úrovni, následovat bude jeho projednání a schválení na evropské úrovni. Práce směřující k výstavbě akademie by měly být zahájeny v roce 2011.
 
 
Projekt spolufinancuje EU, kolik to vlastně bude stát?
Projekt počítá s rozpočtem bezmála 75 mil. EUR, z čehož až 85 % by mělo být uhrazeno ze strukturálních fondů Evropské unie, konkrétně prostřednictvím Evropského regionálního rozvojového fondu.
 
 
Máte nějaké informace, jak se k projektu staví místní občané, potažmo veřejnost obecně?
Veřejnost se snažíme informovat o všech důležitých aktivitách, které s projektem souvisí. V tomto nám vydatně pomáhá i Magistrát města Hradec Králové. Na konci loňského září byla ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj a dalšími resorty v Hradci Králové uspořádána akce pro veřejnost pod názvem „Bezpečná Evropa“, pomocí které jsme se obyvatelstvu snažili více představit nejen samotný projekt akademie, ale i další projekty v oblasti bezpečnosti financované ze strukturálních fondů EU. Zřídili jsme také webovou stránkuwww.hzscr.cz/akademie, na které veřejnost může získat veškeré důležité informace. V okamžiku, kdy se již budou blížit samotné stavební práce, plánujeme k Akademii HZS ČR rozjet i informační kampaň.
 
 
Již jste zmínil, že ČR je zřejmě poslední členskou zemí EU, která obdobné centrum ještě nemá. Vím, že jste navštívil i jiná zahraniční centra. Jaké poznatky jste si odvezl a jaká bude česká akademie ve srovnání s obdobnými středisky v zahraničí?
Obdobná centra v zahraničí jsou samozřejmě vždy uzpůsobena místním specifikům a potřebám, možnostem daného státu a jeho záchranářského systému. Některá centra jsou větší, některá menší, některá zaměřená úžeji, některá šířeji. Určitě jsme ze zahraničí získali cenné poznatky, které jistě využijeme pro budování českého záchranářského centra. Mou ambicí je, aby se Akademie HZS ČR zařadila mezi evropský standard a aby nejen hasičům, ale i dalším českým záchranářům umožnila zvládat stále náročnější zásahy.
 
 
Vybudování Akademie však není jediným projektem HZS ČR, na který by měla prostřednictvím strukturálních fondů výrazně finančně přispět Evropská unie?
Projekt „Národního centra pro krizovou připravenost a výcvik složek IZS“, který by měl vést ke vzniku Akademie HZS ČR, je součástí tzv. Integrovaného operačního programu (IOP). Ten je jedním z českých programů na využívání strukturálních fondů Evropské unie financovaných z Evropského regionálního rozvojového fondu. IOP je zaměřen na podporu investic v následujících oblastech: veřejná správa a veřejné služby, národní podpora cestovního ruchu a národní podpora územního rozvoje.
 
 
Kromě projektu Národního centra v Hradci Králové plánuje HZS ČR využít strukturální fondy EU také např. pro nastavení jednotné úrovně informačních systémů a modernizaci technologií pro příjem tísňového volání základních složek IZS a vybudování logistické základny pro příjem a expedici humanitární pomoci v areálu bývalých vojenských kasáren ve Zbirohu.
 
 
Myslím si, že kdyby tyto potřebné projekty nespolufinancovala EU, tak by je ČR s největší pravděpodobností nikdy nebyla schopna v takovém rozsahu realizovat.
 
 
kpt. PhDr. Petr KOPÁČEK
 

 

Volný pohyb služeb

Motto českého předsednictví, které znělo „Evropa bez bariér“, odráží vůli České republiky odstraňovat zbývající překážky, zejména v oblastech vnitřního trhu EU. Evropská unie je založena na tzv. jednotném vnitřním trhu.
 
Svoboda pohybu
Jednotný vnitřní trh je chápán jako „prostor bez vnitřních hranic, v němž jsou zaručeny čtyři svobody pohybu“, mezi něž patří:
 
 
Volný pohyb zboží
V praxi znamená, že zboží legálně uvedené na trh v jedné členské zemi, vstupuje na trhy dalších členských zemí bez překážek. Právní rámec: články 23 – 31 Smlouvy o založení Evropského společenství (ES).
 
 
Volný pohyb osob
Zabezpečuje právo usazovat se, pracovat, podnikat a žít v jakékoli členské zemi. Zahrnuje jednak volný pohyb pracovníků, ale i volný pohyb podnikatelů (tzv. svoboda usazování) a rovněž volný pohyb studentů, důchodců, rentiérů (tj. osob nespojených s ekonomickou činností). Právní rámec: články 39 – 48 Smlouvy o založení ES.
 
 
Volný pohyb služeb
Spočívá v právu podnikatele z jednoho členského státu poskytovat na území hostitelského členského státu dočasně a příležitostně služby, a to na základě oprávnění získaného v zemi sídla (místa podnikání), aniž by se tento podnikatel musel v hostitelském členském státu usadit. Právní rámec: články 49 – 55 Smlouvy o založení ES. Pod volný pohyb služeb spadají i činnosti trvalého charakteru, pokud při nich nedojde k přemístění poskytovatele do druhého členského státu.
 
 
Volný pohyb kapitálu a plateb
Zaručuje, že veškeré finanční transakce mezi subjekty sídlícími v členských státech budou probíhat bez jakýchkoli omezení. Právní rámec: články 56 – 60 Smlouvy o založení ES.
 
 
Výše uvedené články Smlouvy o založení ES, tzv. primární právo, jsou přímo aplikovatelné ve všech členských státech EU, tzn. že se jich jednotlivec může přímo dovolávat před národními soudy. Potíže s aplikací těchto předpisů na jednotlivé případy však spočívají v tom, že tato ustanovení operují podle mechanizmu zásada/výjimka: obecná zásada zaručuje volný pohyb výrobků, ale pokud dotčený členský stát např. prokáže, že konkrétní typ např. stavebního výrobku z jiného členského státu ohrožuje zdraví lidí, pak může jeho pohyb omezit (zakázat dovoz na své území), tj. výjimka. Vzhledem k nepředvídatelnosti tohoto mechanizmu primárního práva přistoupily instituce EU k dalším zákonodárným opatřením. Toto tzv. sekundární právo EU ovšem nepokrývá veškeré aspekty související s volným pohybem zboží, osob, služeb a kapitálu. V takovémto případě se sporné situace řeší výše uvedeným mechanizmem zásada/výjimka. Svobody pohybu nejsou omezeny jen na území Unie. Aplikují se i na území Norska, Islandu, Lichtenštejnska (v rámci tzv. Evropského hospodářského prostoru - EHP) a Švýcarska (na základě bilaterálních smluv).
 
 
Svoboda volného pohybu služeb byla zakotvena již zakládajícími smlouvami ES a v průběhu následujících let konkretizována judikaturou Soudního dvora Evropských společenství. Členské státy však v praxi výkon této svobody ovlivňovaly ukládáním legislativních, případně administrativních požadavků diskriminačního charakteru vůči některým poskytovatelům služeb. Evropská unie se proto rozhodla přijmout směrnici o službách na vnitřním trhu (směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu EU), do které včlenila principy stanovené primárním právem a judikaturou a stanovila tak členským státům povinnost transponovat tyto principy do národních legislativ a odstranit přetrvávající překážky volného pohybu služeb.
 
 
V této souvislosti lze konstatovat, že některé požadavky právního řádu České republiky v oblasti volného pohybu služeb stále nebyly zcela v souladu se Smlouvou ES a na ni navazující judikaturou. Pro zajištění souladu s evropským právem a umožnění snadnějšího fungování svobody poskytování služeb bylo proto nezbytné směrnici o službách do českého právního řádu implementovat a výsledkem je zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb (zákon nabyl účinnosti dnem 28. prosince 2009). Zákon se zabývá jak přeshraničním krátkodobým poskytováním služeb, tak dlouhodobým poskytováním služeb v rámci svobody usazení založením pobočky, podniku, živnosti apod.
 
 
Současně byla změněna ustanovení ve zvláštních zákonech, která vedla ke vzniku diskriminačních, nepřiměřených a neopodstatněných požadavků v povolovacích řízeních, např. podmínky dosažení určitého věku pro výkon činnosti; odstranění omezené doby platnosti povolení; zrušení stanovené lhůty pro dočasné poskytování služeb nebo zajištění právního nároku na udělení povolení.
 
 
Poskytovatel služby je osoba usazená na území členských států EU (tedy včetně České republiky) a smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen Dohoda o EHP) a Švýcarské konfederace, která nabízí nebo poskytuje službu.
 
 
Příjemce služby je jak koncový spotřebitel, tak podnikatelský subjekt, který hodlá přijímat nebo přijímá službu. Jde o všechny subjekty přijímající službu na území členských států EU a smluvních států Dohody o EHP.
 
 
Zásady poskytování služeb
V zákoně jsou zakotveny následující zásady:
 
 
Zásada zákazu diskriminace, přiměřenosti a naléhavosti
Adresátem této zásady je kterýkoliv subjekt, rozhodující o udělení oprávnění k poskytování služby nebo stanovující podmínky pro toto poskytování.
 
 
Tuto zásadu však nelze vykládat tak, že jsou nepřípustná jakákoliv individuální omezení poskytovatelů služeb. Pokud subjekt klade poskytovateli omezující podmínky, musí se tytéž podmínky vztahovat na všechny relevantní poskytovatele služby.
 
 
Zásada transparentnosti výběru poskytovatele služby
Tato zásada se aplikuje v situacích, kdy je počet vydaných povolení k poskytování služby z rozličných objektivních důvodů omezen. Typickým důvodem pro omezené množství povolení je existence pouze omezeného množství přírodních zdrojů či technických kapacit.
 
 
Zásady upravující věcný a časový rozsah oprávnění k poskytování služby
Povolení k poskytování služeb se vždy vydává na celé území České republiky, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
Obdobně pak zákon upravuje zásadu stanovící, že v případech, kdy ve zvláštním zákoně není zmíněno, na jakou dobu se oprávnění vydává, se vždy vydá na dobu neurčitou.
 
 
Přeshraniční poskytování služeb
Zákon umožní podnikat zahraničním poskytovatelům služeb na území ČR na základě a v rozsahu oprávnění získaného ve státě usazení bez nutnosti splnění dalších požadavků. Podstatou přeshraničního poskytování služeb je skutečnost, že poskytovatel služby nemusí při přeshraničním poskytování služby plnit podmínky, kterými je jinak regulováno poskytování služeb domácími podnikateli. Postačí, pokud plní požadavky předpisů, které upravují poskytování služeb v jeho státě usazení. Základní charakteristikou přeshraničního poskytování služeb je dočasnost nebo příležitostnost.
 
 
Z této zásady existují tři výjimky, kdy může být zahraniční poskytovatel služeb podroben domácím právním předpisům regulujícím poskytování služeb:
 
 
1. Ustanovení o bezpečnosti služeb, která jsou přímo obsažena v zákoně o volném pohybu služeb. V případě ohrožení bezpečnosti služeb může příslušný správní orgán v souladu s postupem stanoveným pro spolupráci příslušných správních orgánů členských států přijmout opatření i vůči přeshraničnímu poskytovateli služeb. Toto pravidlo je doplněno detailní úpravou dozorové spolupráce správního orgánu státu usazení se správním orgánem státu, ve kterém je služba poskytována přeshraničně.
 
 
2. Výjimky upravené zvláštními právními předpisy - obecný režim volného přeshraničního poskytování služeb se uplatní, pokud zvláštní zákon neupraví přeshraniční poskytování služeb jinak. Směrnice o službách ve svém článku 16 však stanoví, že omezení volného pohybu služeb lze stanovit pouze na základě naléhavého důvodu ochrany veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti, veřejného zdraví a životního prostředí, přičemž tyto požadavky nesmí být diskriminační a musí být přiměřené a nezbytné. Na základě proběhlého přezkumu legislativy lze říci, že jednotlivé sektorové předpisy, pokud omezení přeshraničního poskytování služeb upravují, jsou v souladu s těmito požadavky.
 
 
3. Výjimka v případě poskytování služeb obecného zájmu hospodářské povahy, a to na základě článku 17 směrnice o službách. Jde zejména o poštovní služby, služby v odvětví elektroenergetiky, služby odvětví plynárenství, distribuci dodávky vody a nakládání s odpady.
 
 
Za účelem vyloučení těchto služeb z přeshraničního poskytování byla do zákona doplněna jejich definice. Službu obecného zájmu hospodářské povahy zákon definuje jako službu, která je poskytována univerzálním, trvalým způsobem a je regulována orgánem veřejné moci, přičemž jejímu poskytovateli zvláštní právní akt přiznává zvláštní práva a povinnosti.
 
 
Instituty
V zákoně jsou dále zakotveny následující instituty:
 
 
Uznávání splnění povinností
Poskytovatelé služeb usazení v některém ze členských států často získali v tomto členském státě povolení a již prokázali, že splňují řadu povinností a podmínek, proto pro udělování povolení pro nové usazení se nesmějí překrývat s požadavky a kontrolami, které jsou rovnocenné nebo v podstatě srovnatelné, co se týče jejich účelu, a kterým již poskytovatel podléhá v tomtéž nebo jiném členském státě. To znamená, že příslušný orgán musí při uplatňování vnitrostátních požadavků vzít v úvahu rovnocenné nebo v podstatě srovnatelné požadavky, které poskytovatel služeb již splnil, byť v jiném členském státě. To ovšem platí pouze pro dílčí požadavky. Neznamená to, že je poskytovateli služeb uznáno celé oprávnění bez dalšího.
 
 
Uznávání dokladů
Ze stejných důvodů stanovuje zákon povinnost uznat doklad vydaný jiným členským státem, předložený poskytovatelem, jestliže slouží k osvědčení splnění povinnosti dle zvláštních právních předpisů. Tento doklad musí sloužit ke stejnému účelu jako doklad vydaný v jiném členském státě, nebo z něj musí být patrno splnění požadované povinnosti.
 
 
Uznávání pojištění profesní odpovědnosti
Je-li poskytovatel služby povinen mít po dobu výkonu poskytování služby sjednáno pojištění podle zvláštních právních předpisů, je tato povinnost splněna, pokud má poskytovatel sjednáno v jiném členském státě pojištění srovnatelné s pojištěním vyžadovaným podle zvláštního právního předpisu, které kryje pojistné události vzniklé na území České republiky. Toto pojištění musí být srovnatelné, co se týče účelu, rozsahu pojištění, hranice pojistného plnění a výluk z pojištění. Posouzení, zda pojištění je či není srovnatelné, tedy náleží povolovacím orgánům.
 
 
Předkládání dokumentů
Jedná se o důvodnost požadavků na předkládání dokumentů v podobě originálu, ověřené kopie nebo ověřeného překladu. Vzhledem k faktu, že pochybnost ohledně pravosti daného dokladu nebo jeho přesného obsahu lze řešit vzájemným kontaktem příslušných orgánů (konkrétně pak s orgánem, který dokument vydal), zejména prostřednictvím správní spolupráce, ukládá zákon v případě řízení, jehož cílem je vydání povolení k poskytování služby, povinnost správních orgánů přijmout neověřenou kopii listiny i její neověřený překlad. Tato povinnost je ovšem podmíněna možností ověřit autenticitu a obsah listiny pomocí systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI systém). Pokud správní orgán touto možností nedisponuje, nemusí z důvodu ochrany veřejného zájmu takovouto listinu, její kopii nebo překlad přijmout. Se souhlasem správního orgánu může žadatel předložit neověřený překlad do jiného úředního jazyka některého z členských států. Možnost předkládat listiny takovýmto způsobem se netýká pouze žádosti o povolení k poskytování služeb. Poskytovatel takto může komunikovat s úřady po celou dobu poskytování služby za předpokladu, že se tato komunikace nějakým způsobem dotýká náležitostí oprávnění k výkonu služby.
 
 
Usnadnění procesu vstupu do podnikání je základním úkolem jednotných kontaktních míst (JKM). Tato místa kromě poskytování celé škály informací týkajících se vstupu do podnikání rovněž zprostředkovávají doručování podání kompetentním orgánům, které jsou oprávněny o nich rozhodovat. Jednotná kontaktní místa mohou významně ulehčit vstup do podnikání především malým a středním podnikatelům, bez ohledu na to, zda hodlá podnikat v režimu živností, v režimu profesních komor nebo v režimu zcela odlišném.
 
 
Dozorová spolupráce
V oblasti dozoru zákon předpokládá zajištění spolupráce přímo mezi příslušnými úřady členských států pro následující účely:
 
 
  • pro ověřování nebo zjišťování informací v případech, kdy se chce zahraniční poskytovatel služeb usadit v jiném členském státě EU, než je jeho domovský členský stát,
  • v oblasti sdílení dohledu nad poskytovateli služeb, kteří poskytují své služby přeshraničně do jiného členského státu a za tímto účelem se přesunují přes hranice,
  • v případě ohrožení bezpečnosti služeb poskytovatelem služeb, kdy bude nutné zasáhnout proti zahraničnímu poskytovateli služeb, pohybujícímu se dočasně v jiném členském státě v případě, kdy přes veškerou preventivní dozorovou spolupráci vznikne nebezpečí v důsledku jeho činnosti, které ohrožuje život, zdraví, majetek nebo životní prostředí,
  • v případě tzv. "výstražného mechanizmu", kdy bude třeba upozornit ostatní členské státy, případně Komisi na "rizikové" poskytovatele služeb.
Technickým prostředkem pro zajištění dozorové spolupráce bude již výše zmíněný informační systém vnitřního trhu (tzv. IMI systém). Jde o internetovou aplikaci vyvíjenou Evropskou komisí za účasti členských států. V rámci IMI systému budou mezi příslušnými úřady cirkulovat informace týkající se individuálně určených poskytovatelů služeb.
 
 
Závěr
Zákonem zavedený institut „proces tichého souhlasu“ (PTS) je dalším krokem, který povede ke zjednodušení správního řízení v oblasti povolení k poskytování služeb. Jelikož se jedná o zvláštní úpravu ve vztahu ke správnímu řádu, bude se na otázky, které nejsou upravené zákonem o volném pohybu služeb, aplikovat subsidiárně správní řád.
 
 
V případě, kdy správní úřad po zahájení řízení posoudí předložené doklady k žádosti jako úplné a dostačující a nebude potřeba zjišťovat ještě další skutečnosti, může v zájmu šetření nákladů státní správy nechat uplynout lhůtu a vznik oprávnění nastane uplynutím lhůty.
Pro žadatele o povolení k činnostem v oblasti poskytování služeb znamená zavedení tzv. PTS právní jistotu v tom, že pokud ve stanovené lhůtě neobdrží nějaký právní akt ze strany správního úřadu, ať již půjde o usnesení o prodloužení lhůty, usnesení o přerušení řízení nebo rozhodnutí o vydání nebo zamítnutí povolení, je oprávněn podnikat, protože mu vzniklo oprávnění uplynutím lhůty.
 
 
Literatura:
[1]   Aktualizovaná a rozšířená pravidla pro volný pohyb služeb a svobodu usazování v EU (kolektiv autorů, vydal Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky 2008),
[2] Důvodová zpráva k zákonu č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb (Ministerstvo průmyslu a obchodu).
 
 
pplk. Ing. Libuše SEDLÁKOVÁ,
MV-generální ředitelství HZS ČR
 

 

vytisknout  e-mailem 

 

© 2024 Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, všechna práva vyhrazena

Mapa serveru | Kontakty | Prohlášení o přístupnosti | RSS